Obecná škola v Nečíni

Transkript

1 Obecná škola v Nečíni Než byla postavena škola v Nečíni, navštěvovaly děti školu ve Verměřicích (dnes Hříměždice), která byla postavena již v roce Škola však byla pro každodenní docházení dětí příliš daleko. V roce 1871 byla verměřická škola rozšířena o druhou třídu a ta byla umístěna na tzv. Kovárně. To však bylo pro malé děti z Nečíně ještě mnohem dál a proto se starosta obce rozhodl postavit školu vlastní. Žádal za tímto účelem o povolení u okresní školní rady v Příbrami, žádosti však nebylo vyhověno a Nečíň byla namísto toho přiškolena ke škole v Oborách. Škola v Oborách byla postavena v roce 1866, vyučovat se v ní začalo 26. listopadu toho roku. Krom Nečíně k ní byl přiškolen ještě Jablonec. Do školy v Oborách děti chodily do roku 1876, dále zde však mohly zůstat jen pod podmínkou, že občané Nečíně budou souhlasit s postavením nové školní budovy v Oborách. Ti se však rozhodli pro návrat ke škole verměřické, a tak do ní děti z Nečíně začaly znovu chodit. I to mělo podmínku verměřičtí občané také chtěli školu rozšířit. Další rozšíření se začalo projednávat v roce Občané v Nečíni se proto sešli na společné schůzi a rokovali o tom, zda by nebylo přeci jen lepší zřídit vlastní školu v obci, než znovu dávat peníze na školu cizí. Tentokrát se jim podařilo se žádostí u úřadů uspět a zemskou školní radou v Praze byla v Nečíni povolena dvojtřídní obecná škola. Ta se začala stavět o letních prázdninách roku 1891, stavba stála obec zlatých a 3 krejcary a ve školním roce 1892/93 se ve škole začalo vyučovat. Škola dostala číslo popisné 70 a byly v ní dvě třídy. Dopředu však byla postavena tak, aby nebyl problém ji kdykoliv o jednu třídu rozšířit. Prvním řídícím učitelem se stal Vilém Liška z Dolních Hbit, prvním podučitelem Vojtěch Beran z Borotic a první industriální učitelkou Anna Lehká. Škola byla vysvěcena 17. září 1893 panem farářem Jindřichem Kubátem z Verměřic za přítomnosti místní školní rady, obecního zastupitelstva a hojného obecenstva včetně majitele velkostatku ve Verměřicích, pana Vanka. Shromáždění učitelé z celého okolí pak pod vedením řídícího učitele a ředitele kůru z Verměřic zapěli několik písní, pan farář a správce nečíňské školy pronesli slavnostní projevy. Nejdůležitějšími školními slavnostmi byl začátek a konec školního roku. Při obou příležitostech byli žáci se svými učiteli přítomni mši, poté zapěli rakouskou hymnu. Ve škole byly také často oslavovány různé události, které se týkaly císařského rodu. Každoročně se chodilo na mši na počest jmenin císaře (4. října) a císařovny (19. listopadu). Další významnou událostí mohla být jubilea císařova panování (2. prosince). V roce 1899 to bylo již 50 let od nástupu císaře Františka Josefa I. na trůn. Na oslavu této události byli žáci se svými učiteli nejdříve přítomni mši, poté vyslechli proslov správce školy o významu, ctnostech a zásluhách císaře, načež provolali císaři slávu a zapěli rakouskou hymnu. Na památku tohoto dne byl vysázen celý školní pozemek více jak 50 ovocnými stromy, které byly vypěstovány na školní zahradě. Po slavnosti, která se konala na počest 60 let panování císaře, dostaly děti 1. třídy od místní školní rady obrázky císaře s jeho krátkým životopisem a děti 2. třídy spisek 60 let na trůně císařském (škola měla pouze dvě třídy, avšak ročníků na ní bylo daleko víc, pravděpodobně osm). Slaveny byly také císařovy narozeniny, pokud se dožíval nějakého významného jubilea (18. srpna, ale slavily se až později). Například 29. září 1900 vyslechly děti proslov a účastnily se mše na počest 70. narozenin císaře Františka Josefa I. Nešlo však vždy jen o události radostné, žáci i učitelé prožívali spolu s císařskou rodinou i její strasti. Například 18. února 1895 zemřel arcivévoda Albrecht. Sbor učitelský byl spolu se svými žáky přítomen na jeho počest smuteční mši ve verměřickém kostele dne 2. března toho

2 roku. Další smutnou událostí pro celou říši byla smrt císařovny Alžběty dne 16. září Dne 20. září se za ní ve verměřickém chrámu konaly smuteční služby boží. Ještě než se jich děti účastnily, bylo jim vysvětleno, jakou ránu tato ztráta pro říši znamená. Vysvětlující proslovy týkající se především zkráceného životopisu a vypočítání zásluh zemřelého byly pravidelnou součástí školních vzpomínkových akcí za zemřelé. Každoročně se pak konaly v den jmenin císařovny zádušní mše za ni, kterých se účastnili všichni žáci a učitelé školy. Velký smutek na rakousko uherskou říši dolehl dne 21. listopadu 1916, kdy zemřel císař a král František Josef I. Žáci spolu se svými učiteli byli na zádušních mších na jeho počest dne 28. listopadu a 2. prosince, kdy se dříve slavilo výročí císařova nástupu na trůn. Po nastoupení nového císařského páru císaře Karla I. a císařovny Zity, byly slaveny jmeniny císařovny dne 27. dubna, její narozeniny 9. května a 17. srpna pak císařovy narozeniny. Dne 17. srpna 1916 po slavnostní mši konané v Hříměždicích, podepsali učitelé všech přifařených škol přípis pro okresní školní radu, ve kterém projevili spolu s žáky úctu a lásku k císaři a jeho rodu. Jiným druhem slavnosti byly slavnosti stromkové, které se začaly slavit z pokynu okresní školní rady od školního roku 1904/05. První se konala 3. dubna Děti nejdříve zpívaly písně, poté si vyslechly proslov o novém školním svátku, o významu stromů, o tom, že se mají chránit a také jak se mají sázet. Poté ve stromořadí panské višňovky vysadily asi 30 stromů. Počasí však bylo velmi nepříznivé, proto se sázení mohli účastnit jen ti nejstarší a nejotužilejší z nich. Následujícího školního roku bylo vysazeno 20 akátů podél okresní silnice a v okolí školy další 3. V roce 1908 byla 15. dubna konána jubilejní slavnost stromková na počest 60letého panování císaře. Před školní budovou byly zasazeny dvě lípy, které byly nazvány Císařskými jubilejními lípami a k nim bylo vysazeno stromořadí ze 16 akátů. Dále byly zasazeny 4 akáty před místní kapličku a kolem školy ještě 4 hrušně. Stromková slavnost se konala také ve školním roce 1915/16, kdy byly zasazeny 3 akáty na památku padlých vojáků v 1. světové válce. Stromkové slavnosti se konaly i za první republiky. Ve školním roce 1920/21 byly vysazeny dvě lípy k pomníku padlých občanů. Za první československé republiky se začaly slavit nové svátky. Nejdůležitějším bylo samozřejmě výročí československé samostatnosti slavené 28. října, dalším důležitým svátkem se stalo výročí upálení Mistra Jana Husa. Obě slavnosti byly velmi často slaveny přítomností lidí z obce včetně školních dětí na vrchu Bořivci, kde se zapalovala hranice, a byly zpívány písně. K oběma oslavám patřil také proslov učitelů ke svým žákům ve škole, který jim objasňoval význam svátků. Ve školním roce 1920/21 sehráli navíc žáci 2. a 3. třídy dne 28. října divadelní hru s názvem Pro tatíčka prezidenta za spoluúčinkování několika místních ochotníků a za vedení správce školy. Po představení byl navíc předveden živý obraz Hold prezidentovi Masarykovi. Výtěžek z představení šel z větší části na Zemskou komisi pro péči o mládež, zbytek pak na výlohy a další školní potřeby. Místo narozenin či jmenin císaře se začaly nově oslavovat narozeniny pana prezidenta Masaryka dne 7. března. I tato oslava byla spojena s pěním písní u hranice na vrchu Bořivci a proslovem o životě a díle pana prezidenta. V roce 1920 byla navíc na jeho počest konána sbírka na Masarykovu ligu proti tuberkuloze. Narozeniny T. G. Masaryka se oslavovaly dokonce i v době, kdy již byl prezidentem E. Beneš, jehož narozeniny se taktéž oslavovaly (28. 5.). Po smrti T. G. Masaryka se 7. března nadále slavilo výročí jeho narození. I v této době se mohly ve škole konat slavnosti na památku zesnulých významných osobností. Například 21. února 1923 se konal pohřeb ministra A. Rašína. Ve škole bylo ten den volno a konaly se veřejné smuteční oslavy na jeho počest. Velké smuteční slavnosti se

3 konaly na počest T. G. Masaryka v roce Dne 20. září šel průvod žáků, učitelů, všech spolků z obce a občanů na vrch Bořivec, kde byla vzdána poslední pocta prezidentu osvoboditeli zapálením hranice. Smuteční trizna se pak konala 3. října, žáci školy na ní přednášeli básně a pěli písně. Vzpomínáno bylo také na různé postavy z naší historie, ve školním roce 1924/25 se konala veřejná oslava na počest Jana Žižky, při které žáci školy zapěli píseň Kdož jste boží bojovníci. Konaly se také slavnosti spojené s členstvím žáků v různých organizacích. Ve školním roce 1925/26 se na Květnou neděli slavila ve škole slavnost Československého červeného kříže, slavnost míru a zdraví, při které žáci školy zpívali pochod Dorostu Čes. červeného kříže, přednášeli básně a předvedli divadelní scénu Smrt nesem ze vsi. Ve stejném školním roce se konala také Sokolská besídka dětská, kdy děti předváděly před obecenstvem cviky, tanečky a různé žertovné výstupy. Ve školním roce 1928/29 bylo na škole 10. května oslaveno sjednocení Rumunů. Tato na první pohled netradiční slavnost má nejspíše důvod ten, že Rumunsko bylo spolu s Jugoslávií spojencem Československa v tzv. Malé Dohodě. Podobně se ve školním roce 1935/36 ve škole vzpomínalo na výročí smrti jugoslávského krále Alexandra I. Významná slavnost se konala 27. září 1929, kdy bylo vzpomenuto výročí od smrti svatého Václava. Další velké výročí bylo oslaveno koncem května roku 1934, kdy bylo slaveno 500. výročí bitvy u Lipan. V době Protektorátu se oslavovalo výročí zřízení Protektorátu Čechy a Morava dne 15. března a také narozeniny A. Hitlera 20. října a prezidenta E. Háchy 12. července. Poměrně často pořádaly děti ve škole různá divadelní představení. Informace o prvním z nich je zaznamenána ve školním roce 1903/04, kdy děti z popudu pana faráře Prokopa Holého nacvičily hru Očarovaná pradlena za pomoci učitelského sboru. Výtěžky z divadelních představení šly většinou na nákup nových školních potřeb, především pro chudé žáky nebo na rozšíření školní knihovny. Některé výtěžky šly však také na dobročinné účely, například ve školním roce 1911/12, kdy šel výtěžek ze hry Svatý Mikuláš na zemskou komisi pro ochranu dětí. Ve školním roce 1912/13 bylo dokonce z výnosu hry Paličova dcera koupeno od ochotníků smolotelských za 100 korun jeviště, které bylo v následujícím školním roce ještě doplaceno a doděláno. Pořádaly se také výstavy výrobků, které vznikly v hodinách ženských ručních prací pod vedením industriální učitelky. První byla zahájena 5. července Navštívil ji i předseda místní školní rady a starosta, členové místní školní rady a obecní zastupitelstvo. Škola se také účastnila větších výstav, ve školním roce 1910/11 byla o letních prázdninách konána Středočeská živnostenská, průmyslová a hospodářská výstava v Příbrami. Jedna z jejích částí se nazývala Výstava školská a zdejší škola na ni poslala práce dětí, fotky školy, plán školy a školní zahrady, geologickou mapu Čech a mapu Příbramského okresu a za tyto exponáty dostala 20 bodů z 25. Okresní školní rada pak vyslovila všem učitelům pochvalné uznání a poděkování, škola v Nečíni dostala diplom za účast na výstavě. Žáci školy se spolu se svými učiteli účastnili také různých výletů, první větší vycházky v historii školy se konaly ve školním roce 1912/13, kdy podnikli žáci 2. třídy vycházku do Staré Huti u Dobříše a poté výlet na Karlův Týn. Jak podotkl pisatel kroniky, nemohly se takové výlety konat již dříve, neboť byla obec příliš vzdálena od železnice a občané nebyli ochotní vlastní děti někam vozit na povozech. Na výlety školní mládež se svými učiteli

4 vyrážela i za první republiky. Ve školním roce 1927/28 podnikli výlet na školskou výstavu do Benešova a na Konopiště. V roce 1930/31 pak podnikli žáci opravdu zajímavý výlet, který měl hned několik cílů: z Nečíně vyrazili autobusem do Sedlčan, dále do Benešova, Kutné Hory, Sedlce, Kouřimi a Prahy. Posledním cílem výletu byla Dobříš, odkud se žáci navrátili zpět do Nečíně. V době první světové války byli žáci zapojeni do pomoci poskytované vojsku. Místní školní rada darovala ve školním roce 1914/15 20 korun a obecní zastupitelstvo 10 korun, za které žákyně v hodinách ženských ručních prací vyrobily pro vojáky ponožky, košile, nátepníčky a chlapci 240 papírových podešvů a ponožek. Žáci i učitelé dále sbírali pro válečné účely kovy jako měď, mosaz, cín, olovo, nikl a bronz. Děti sbíraly také sušené ovoce a houby, které zaslaly vojenskému lazaretu v Příbrami. Dále sbíraly vlnu a sušené listy jahodníku a ostružiníku na čaj. Ve školním roce 1915/16 dostaly za tuto práci jako odměnu a aby byly podporovány v rakouském vlastenectví, Pamětní listy. Pro další posilování rakouského vlastenectví byl škole zaslán císařův manifest Mým národům, který byl zarámován a zdobil od té doby 2. třídu. Mnohem více byly oslavovány narozeniny a výročí panování císaře, každou neděli a ve svátek se musela při školní mši zpívat první slova rakouské národní hymny. Během 1. světové války byl často nedostatek paliva pro školy, neboť se muselo poskytnout prvotně jiným, hlavně výrobním institucím. Proto muselo být čas od času zastaveno vyučování jako například ve školním roce 1917/18, kdy bylo zastaveno v době od 1. ledna až do 4. března Za první republiky se ve škole často konaly přednášky pro veřejnost, které vedl správce školy. Mezi tématy přednášek byl například význam bitvy na Bílé Hoře, dílo J. A. Komenského či dílo K. H. Borovského. Další novou akcí ve škole bylo vyprávění pohádek, které též obstarával správce školy. Mezi pohádkami byly především pohádky od K. J. Erbena jako například Dlouhý, Široký a Bystrozraký nebo Děd vševěd. Správce školy také pro školu zakoupil loutkové divadlo. Na představení, která s ním hrál, se scházely všechny děti z obce, stejně tak děti z Obor a Hříměždic. Přicházelo dokonce i mnoho dospělých. Zákonem ze dne 13. července 1922 byla na škole zavedena občanská nauka a výchova, dále byla věnována větší péče tělocviku, který byl od tohoto roku povinný už nejen pro chlapce, ale také pro dívky. Ty byly již od 2. ročníku vyučovány ženským ručním pracím a od 8. ročníku se navíc učily domácímu hospodářství. Na škole se také začalo nově vyučovat ručním pracím výchovným, na nižším stupni všichni žáci, na vyšším pouze chlapci. Cílem bylo, aby si děti zvykaly na tělesnou práci. Za druhé republiky přišli do školy na měsíc žáci z odstoupených území, deset hochů a jedna dívka. Navíc byla na školu ustavena jako přespočetná síla učitelka z Kraslic, která vyučovala v pátek a v sobotu. V době Protektorátu se museli žáci po nějaký čas učit bez učebnic, neboť nebyly ještě schváleny říšským protektorem. Na škole byl vyvěšen dvojjazyčný nápis, v českém a německém jazyce. Německý jazyk musel být na prvním místě. Byla také zrušena občanská výchova a nauka, naopak byla zavedena povinná výuka němčiny. Taktéž učitelé se museli zdokonalovat v německém jazyce, jednou týdně tedy navštěvovali kurs němčiny a ve školním roce 1942/43 museli složit povinnou zkoušku z tohoto jazyka v Příbrami. O rok dříve bylo zastaveno vyučování dějepisu, dokud nebudou učitelé přeškoleni v duchu nových dějin. V následujícím školním roce se v Dobříši konal přeškolovací dějepisný kurs. Ve školním roce 1942/43 byla obec a škola elektrifikovány. O rok později byli dva učitelé, J. Žalud a J. Broum pracovně nasazeni. V březnu 1945 byla školní budova obsazena německými vystěhovalci. Nejdříve byly zabrány pouze dvě třídy, později všechny místnosti,

5 proto se muselo vyučovat v hostinci u Mašků a u Vandasů. V květnu 1945 byly zamazány německé nápisy, odstraněny obrazy představitelů nenáviděné německé mocnosti a byla vztyčena československá státní vlajka. Vyučovat se začalo až v červenci 1945, neboť se škola musela nejdříve po německých vystěhovalcích znovu opravit. Náboženství na škole vyučoval nejdříve řídící učitel, neboť mu toto privilegium svěřila duchovní správa ve Verměřicích. Každá třída měla dvě vyučovací hodiny náboženství týdně. To se změnilo až v roce 1901, kdy převzala vyučování náboženství na zdejší škole duchovní správa ve Verměřicích. Každoročně museli žáci školy skládat zkoušku z náboženství za přítomnosti pana děkana a vikáře z Příbrami, dále pak také faráře z Verměřic. V roce 1897 byla v Nečíni a okolí o Velikonocích konána misie dvěma členy jezuitského řádu z Prahy, žáci i učitelé školy byli v té době přítomni jejich kázání, pokání a přijali svátost oltářní. Jedním z důležitých náboženských úkonů v životě žáků bylo také biřmování, které uděluje obyčejně biskup. Dne 5. března 1898 přijalo 50 žáků 2. třídy tuto svátost dokonce od arcibiskupa hraběte Františka de Paula ze Schönbrunnu. Pokud byly ve škole děti jiného vyznání, měly i ony nárok na vyučování jejich náboženství. Od roku 1902/03 vyučoval děti židovského vyznání ze školy nečíňské, hříměždické a višňovské Samuel Linkem z Dobříše jednu hodinu za 14 dní ve zdejší škole. Náboženství bylo vyučováno až do školního roku 1918/19, kdy byly náboženské úkony pro žáky a učitele vyhlášeny za dobrovolné. Děti často trpěly různými nemocemi, jako byl dusivý kašel, spalničky, osypky, příušnice, plané neštovice, záškrt, chřipka nebo angína. Nemocemi však trpěli také jejich učitelé. Například ve školním roce 1896/97 měla industriální učitelka zánět pobřišnice, celých devět týdnů nemohla do školy a po celou dobu se nevyučovalo ženským ručním pracím. Někdy bylo ve škole tolik nemocných žáků, že muselo být vyučování na čas přerušeno. Tak tomu bylo například ve školním roce 1901/02, kdy bylo vyučování zastaveno ve dnech od 12. do 20. října kvůli vysokému počtu dětí nakažených spalničkami. Vyučování muselo být zastaveno ze stejného důvodu na týden i ve školním roce 1909/10. Místnosti musely být vydezinfikovány formalínem a vymyty louhem (hydroxid sodný). Ve školním roce 1918/19 přišla do naší země španělská chřipka, které se nevyhnuli ani žáci místní školy a vyučování muselo být zastaveno na dobu od 14. října až do 5. listopadu. Ve školním roce 1943/44 navštívily školu lékařky okresní sociální péče a provedly u žáků prohlídku, ošetřovaly a plombovaly jim zuby. Téhož roku byl celý učitelský sbor na rentgenologické prohlídce v Dobříši. Do školy v Nečíni dochází také žáci ze zrušené školy v Dalekých Dušníkách. Ta byla zřízena v roce 1894, vyučovat se v ní začalo 17. září toho roku. Stavba stála zlatých. Prvním řídícím učitelem byl V. Oktábec, prvním podučitelem A. Braniš. Na počátku měla škola 123 žáků. Než byla škola v Dalekých Dušníkách postavena, chodily děti z obce do školy ve Svatém Poli. Průměrný počet žáků v obecné škole v Nečíni byl ve školních letech 1892/ /03 98 žáků, ve školních letech 1903/ / žáků, ve školních letech 1914/ / žáků, ve školních letech 1925/ /34 81 žáků. Pro školní roky 1934/35 a 1935/36 nejsou v kronice o počtu žáků záznamy. Ve školních letech 1936/ /40 navštěvovalo školu 93 žáků. Pro následující roky do roku 1945 se v kronice o stavu žactva nenachází údaje.