Psychologie pro 2. ročník pro obor ZL

Transkript

1 Psychologie pro 2. ročník pro obor ZL

2 Obsah stránka Psychologie jako věda 3 Historie psychologie 4 Hlavní směry v psychologii 6 Metody poznávání v psychologii 8 Systém psychologických disciplín 10 Determinace psychiky 12 Funkce psychiky 17 Třídění psychických jevů 18 Čití, vnímání 20 Pozornost 24 Představy a fantazie 25 Myšlení a řeč 28 Myšlenkové operace 31 Paměť 32 Učení 35 Emoce 37 Vůle 39 Poruchy psychických procesů a stavů 41 Komplexní pojetí osobnosti 42 Psychická struktura osobnosti 43 Motivace 45 Rysy osobnosti 49 Charakter 50 Temperament 52 Sebehodnocení 55 Schopnosti 57 Inteligence 59 Poznávání osobnosti 61 Teorie osobnosti 65 Normalita osobnosti 66 Vývojová psychologie úvod do problematiky 68 2

3 Téma: Psychologie jako věda Psychologie je jednou z věd o člověku, předmětem jejího zkoumání je psychika člověka. Novodobá psychologie je věda, která zkoumá prožívání a chování živých bytostí. Prožívání a chování jsou dvěma stránkami lidské psychiky. Psychika (neboli duševno) je nejvyšším stupněm schopnosti živé hmoty reagovat na podráždění. Je vázána na přenos informace (signálu). Lidské vědomí je tedy složitou signální soustavou. Lidská psychika je určena: a) dědičností (biologickým stupněm vývoje) b) společenskými podmínkami (sociálním stupněm vývoje) PROŽÍVÁNÍ je vnitřní život člověka, který není přímo přístupný druhým lidem. Je příznačné jen pro člověka. Nezahrnuje celý duševní život člověka. Uvědomujeme si jen to, co je teď v našem vědomí a ne např. najednou všechny vědomosti a vlastnosti, které máme. Prožívání je bohatší než chování (nelze je chováním a jednáním celé vyjádřit) a nedá se ani vždy celé vyjádřit řečí (ačkoliv se navenek vyjadřuje zejména řečí).i když se prožívání člověka navenek projevuje v jeho chování, není to výraz prožívání celého. Obsah svého prožívání člověk nedokáže zcela sdělit ani řečí. Obsah lidského prožívání se psychologii obyčejně rozděluje do tří základních druhů psychických jevů: 1. Psychické procesy: prostřednictvím nich člověk odráží (poznává) objektivní vnější a vlastní vnitřní svět. Jsou to tzv. poznávací procesy. Výsledkem jejich činnosti jsou ve vědomí počitky a vjemy (zrakové, sluchové, pohybové), představy (vzpomínkové, fantazijní) a myšlenky zachycené v pojmech a vyjádřené v řeči. 2. Psychické stavy: celkové duševní rozpoložení, únava, roztržitost, neklid 3. Psychické vlastnosti: charakterové a temperamentové vlastnosti CHOVÁNÍ je vnější projev duševního života člověka. Je to aktivita jedince, kterou může pozorovat druhá osoba nebo ji mohou registrovat laboratorní přístroje. Chování je vnějším projevem psychiky, lze jej vidět, zjistit, změřit. Rozlišujeme chování : Instinktivní vrozené, má biologický význam, např. sex, uspokojování potřeby jídla, mateřský instinkt. Zautomatizované chování konáme je bezděčně, bez úsilí, jde o činnosti mnohokrát opakované, např. chůze, jízda na kole, mytí rukou po WC, hygiena, pozdrav. Rozumné chování činnost, která se děje v souladu s okolními podmínkami, posouzení situace, zhodnocení, cílené jednání. Mezi projevy chování patří: 1) jednání tedy všechna uvědoměle vykonávaná činnost 2) vnější výraz změny tváře, gestikulace, vegetativní změny 3) řeč verbální chování (co a jak člověk říká) Chování bývá: - expresivní: je bezprostředním výrazem prožívání (např. skákání radostí) - adaptivní: je v rozporu se skutečných prožíváním je však přizpůsobeno okolnostem (např. potlačení hněvu, zklamání z daru, potlačení smutku hranou veselostí). Úkol pro tebe: PROŽÍVÁNÍ A CHOVÁNÍ (podtrhněte a označte správnými čísly části textu odpovídající definici pojmů) Shafer vycouval z příjezdové cesty a rozjel se po Tracy Place. O blok dál směrem k Dvacáté čtvrté ulici už měl na tachometru osmdesát. Že by čas pro další sebevražednou jízdu? Napadlo ho. Ve vedlejší ulici zablikalo červené světlo. K němu si to pomalu šinulo policejní auto. K čertu! Zastavil u chodníku a čekal. Hlava mu hořela. Kreténi! Hnusný, otravný kreténi! A ty jseš taky kretén! šeptal nahlas. Ovládej se, Geoffe. Dej se dohromady. Hned! 3

4 Jeden z nich pomalu vystoupil z auta a došel k jeho jaguáru. Naparoval se při to jak polda ve filmu. Shafer ho chtěl zabít. Věděl, že by to dokázal. Pod sedadlem měl nabitou pistoli. Dotkl se pažby a vychutnával ten pocit. Řidičský průkaz a doklady o vozidle, pane, nařídil policista nafoukaně. Hlas v Sheferově hlavě ječel? Zastřel ho! Když zabiješ dalšího poldu, budou všichni zírat jako blázni. Podal mu ale požadované doklady a podařilo se mu připitoměle usmát. Došly nám doma pampers, tak jsem vyrazil nějaké sehnat. Vím, že jsem jel moc rychle, ale znáte to. Máte doma děti, strážníku? (James Patterson: Tanec smrti) Pojmy k přiřazení: 1 prožívání 2 jednání 3 vnější výraz 4 - řeč 2, 3, 4 = chování? Kontrolní otázky: 1. Ze kterých slov vznikl název psychologie? 2. Jaký je podle tvého názoru význam psychologie jako vědy? 3. Definujte pojem psychika. 4. Jaký je rozdíl mezi prožíváním a chováním člověka? Téma: Historie psychologie Počátky psychologie První psychologické poznatky se objevují ve filosofii už ve starověku. Psychologie je chápána jako věda o duši. Starověcí filosofové kladou velký důraz na život v souladu s přírodou, jejíž zákonitosti umožňuje duše pochopit. Ve středověku je názor na duši ovlivněn církví, která lidský rozum považuje za nedokonalý ve srovnání s božským. S příchodem novověku pojem duše ustupuje do pozadí a vede se spíše spor o důležitost rozumu, či smyslů pro poznání skutečnosti. René Descartes /dekárt/ větou: Myslím, tedy jsem! dokázal svou vlastní existenci. K odhalení pravd o světě je podle něj tedy vždy potřeba využít rozum. John Locke /lok/ zase považuje za důležitější smyslové poznání. Podle něj se člověk rodí jako nepopsaná deska tabula rasa, kterou až naše smysly po celý život popisují. Psychologie vzniká jako samostatná věda v roce 1879, když Wilhelm Wundt založil v Lipsku první psychologickou laboratoř. Psychologie se orientuje na zkoumání duševních pochodů, vnímání a paměti. Na počátku 20. století se rozpadá na jednotlivé psychologické směry: DUŠE A TĚLO VE STAROVĚKU, STŘEDOVĚKU A NOVOVĚKU STAROVĚK KALOKAGATHIE Ideálem antického Řecka byla tzv. kalokagathie = soulad tělesných a duševních sil. Dokonalý jedinec (dnes bychom možná řekli harmonicky rozvinutý ) měl krásnou, vytrénovanou postavu (stačí se podívat na antické, klasicky souměrné sochy) a zároveň vzdělanou, duchaplnou duši. Obě stránky měly tehdy stejný význam. O tom svědčí také fakt, že antické Řecko je kolébkou jak olympijských her, tak také první vědy filosofie. Filosofové ( milovníci moudrosti ) hledali logos určitý řád ve vesmíru, který nás obklopuje. Hérakleitos řekl: Jediné je moudré znát logos, který veskrze všechno řídí. A právě tímto hledáním řádu získalo slovo logos význam vědy a spojením se slovem psýché (duše) vznikl pak název psychologie = věda o duši. Starořecký filosof Platón popsal duši (psýché) jako čistě duchovní (nemateriální) princip. Vstupuje do těla, tak ho oživuje a dává mu pohyb. Po smrti tělo opouští. 4

5 Kteří další antičtí filosofové se zabývali problematikou duše a duševního života?.. STŘEDOVĚK SPOR DUŠE S TĚLEM Nejznámější středověký spor řešení otázky vztahu těla a duše popisuje text lidové písničky, upravené Jaroslavem Hutkou. Tehdy panoval názor, že duše je cosi víc než tělo, které ji jen svádí ke hříchu. V duchu novověku však v písničce spor nekončí výhrou duše, ale ukazuje se, že tělo a duše tvoří celek. Hádala se duše s tělem A když bylo před kostelem, hádala se duše s tělem. Tělo, tělo cos dělalo, o duši jsi nic nedbalo. Cos vidělo, to jsi chtělo, na hříchy jsi nevzpomnělo. Chodilo jsi v stříbře zlatě, a já ležím v hlíně v blátě. Chodilo jsi po muzikách a já ležím v těžkých mukách. Nedávej mně duše viny, bylas se mnou v každé chvíli. Jaký byl vztah mezi duší a tělem podle středověké, ale i současné církve?.. NOVOVĚK VYÚSTĚNÍ PŘEDVĚDECKÝCH NÁZORŮ Již ve starověku si však lidé všimli, že při některých tělesných chorobách (hlavně s vysokou horečkou) se značně mění city i vnímání a myšlení člověka, že tomu tak je i po požití alkoholu nebo jiných látek, že při úrazech hlavy dochází k psychickým poruchám. Lékaři, přírodovědci a někteří filosofové od starověku uváděli tyto zkušenosti a rozvíjeli názor, že psychické jevy nejsou projevem nehmotné duše, ale jsou funkcí mozku. Tento názor se stal základem pro vědecký výzkum v psychologii, která se vyčlenila z filosofie a stala se samostatným vědním oborem v druhé polovině 19. století. Úkol pro tebe: NÁZEV A PŮVODNÍ VÝZNAM POJMU PSYCHOLOGIE (Doplňte podle výše uvedeného) Slavný řecký filosof Platón chápal duši jako (1) duchovní princip, tedy nikoli jako součást lidského (2). Dokonalý jedinec má ve starověkém Řecku nejen krásnou (3)., ale též (4).. Obojí je podle obecného názoru považováno za (5). důležité. Souladu (6) a (7) sil se říká (8).. Spojením slov (9) (10)( ) a (11) (12) (..) vznikl název pro budoucí vědu, jež se měla zabývat duší člověka. Její název je (13). Ve středověku je lidské tělo chápáno (14), zatímco duše pozitivně. Ve srovnání s antickým názorem tedy (15) ke změně. 5

6 Změny (16).., (17)..a (18)... člověka při (19) nebo (20) přivedly již ve starověku některé lékaře a filosofy k myšlence, že (21).. nejsou projevem (22)., ale činností (23). Na tomto názoru staví moderní psychologie, která jako samostatná věda vznikla v sedmdesátých letech (24) století. Její náplní je zkoumání prožívání a chování živých bytostí. Chování a prožívání jsou dvěma stránkami lidské psychiky.? Kontrolní otázky: 1. Jak probíhal vývoj psychologie jako vědy od antiky po dnešní dobu? 2. V čem vidíme význam antické filosofie ve vztahu k duši a tělu? 3. Vysvětli pojem kalokagathia. 4. vysvětli vztah mezi filozofií a psychologií. 5. Proč vznikla samostatná psychologická věda? 6. Znáš některé současné české psychology? Či české psychology minulého století? Téma: Hlavní směry v psychologii V historické vývoji psychologie nalézáme celou řadu směrů a proudů, které ovlivnily její vývoj a pojetí. V následujícím textu se seznámíme s některými z nich. Přírodovědně orientované směry Vycházejí z pohledu na člověka jako na vyšší formu živočicha, podléhající měřitelným přírodním zákonitostem. - Asocianismus vychází z předpokladu, že naše duševno je tvořeno asociacemi (spojemi, spojením), které vznikají při střetu našich vjemů (to, co vnímáme např. jablko), pojmů či představ. Klade význam zkušenosti v lidském poznání. - Navazující reflexologie (I.P.Pavlov pokusy se psy) tvrdí, že tyto spoje jako neurofyziologické reakce na určité podněty mohou být buď vrozené (nepodmíněné reflexy) nebo je lze vytvořit opakováním činnosti to je také podmínka jejich vzniku (podmíněné reflexy). - Behaviorismus je dnes patrně nejrozšířenějším směrem, který chápe psychologii jako přírodní vědu a vymezuje její předmět jako studium chování ( zjevná, viditelná a nepopiratelná činnost, pozorovatelné aktivity organismu, v podstatě jde o činnost svalů a žláz ). Tento směr zdůrazňuje objektivní metody, jevy přímo pozorovatelné, odmítá subjektivní pojmy i subjektivní metody (černá skříňka- vše subjektivní v člověku, nelze to zkoumat). Za základní metody považuje metodu pozorování, experiment, slovní výpověď a výkonové testy." Hlavní představitel John B. Watson. Humanisticky orientované směry Snaží se o ucelený pohled na člověka jako na složitou, všestrannou osobnost. - Jako uspořádaný celek chápe člověka gestaltismus (neboli tvarová, celostní psychologie). Jako je tvar (celek) více než pouhý součet částí, každý člověk je také jedinečnou osobností, jejíž jednotlivé části nelze posuzovat samostatně, protože jsou vzájemně propojeny. Zakladateli jsou M. Wertheimer a W. Köhler. - Na gestaltismus navazuje kognitivní (poznávací) psychologie, která zdůrazňuje poznávání, myšlení a intelekt. Modelem člověka je vědec, formulující hypotézy, ověřující a zamítající nesprávné. Vytváříme si svůj vnitřní model světa, abychom se dokázali lépe orientovat ve vnějším skutečném. - Hlavním předmětem zájmu humanistické psychologie (Abraham Maslow a Carl Rogers) je sebevyjádření člověka, objevení pravé identity (kdo jsem) a seberealizace. Potlačení sebe sama ústí ve vážné krize. Proto je třeba měnit (humanizovat zlidšťovat) prostředí působící na člověka. 6

7 Hlubinná psychologie Předpokládá utajenou hlubší vrstvu v našem vědomí, která skrytě ovlivňuje projevy našeho prožívání, usilování a jednání. - Vzniká nejprve jako psychoanalýza Sigmunda Freuda. Podle něj v lidském životě hraje hlavní roli střet sexuálního pudu (libida) s pudem sebezáchovy, který nám velí omezit se, abychom splnili očekávání společnosti (morálka, výchova, mravy, náboženství). Potlačením svých sexuálních tužeb z vědomí do nevědomé oblasti mohou vzniknout psychické problémy řešitelné pouze opětovným vyplavením problémů na povrch při psychoanalýze. Osobnost má podle Freuda tři části: Superego (Nadjá společenské normy, které jsme přijali za své), Id (Ono instinkty a pudy, které máme společné s ostatními živočichy) a Ego (Já kompromis, něco mezi Id a Superegem tak se projevujeme). - Individuální psychologie Alfreda Adlera předpokládá (na rozdíl od Freuda), že ve vývoji osobnosti je zásadní nikoliv sexualita, ale rozpor mezi snahou vyniknout a společenským citem (společností očekávaná skromnost ). - Carl Gustav Jung přiznává v analytické psychologii význam sexualitě v mládí, touze vyniknout v dospělosti a ve středním věku hledání smyslu života. Ten lze najít v archetypech (pravzorech) plynoucích z kolektivního nevědomí jakési paměti lidstva. (Jsou to postavy, symboly a příběhy ukazující řešení rozličných životních situací, jak je najdeme v pohádkách, bájích a pověstech). - Představitel neopsychoanalýzy Erich Fromm kritizuje konzumní společnost a nastoluje otázku: Mít (vlastnit) nebo být (opravdovým člověkem)? Kritizoval způsob života, vyznačující s honbou za bohatstvím a mocí, vnějšími úspěchy a povrchními vztahy mezi lidmi. Jako protiváhu nabízí aktivní a tvořivý život pro druhé. Moderní směry v psychologii Vycházejí z dějinných událostí 20. století a snaží se hledat nové, originální cesty. - Logoterapie pomáhá člověku v těžkých situacích nalezením řádu pro život. Zakladatel Viktor Emanuel Frankl vyšel ze svých osobních zkušeností vězně koncentračního tábora. Člověk je podle Frankla bytost hledající smysl. K němu podle Frankla vedou tři cesty: práce pro druhé, láska k bližnímu a přeměna utrpení ve výkon. - Transpersonální (nadosobní, překračující) psychologie se snaží využít zážitků ve stavu vědomí změněného meditací, cvičením či drogou. Jejím představitelem je Stanislav Grof. Jde o propojení vědy s mystikou (víra v nadpřirozeno). Pokuste se k následujícím jménům psychologů napsat svými slovy charakteristiku jejich pojetí. I.P.Pavlov John B. Watson. M. Wertheimer Sigmunda Freuda Carl Gustav Jung? Kontrolní otázky: 1. Co předcházelo vzniku psychologie, kdo je jejím zakladatelem a proč a který rok je považován za rok jejích vzniku? 2. Na které směry navazuje behaviorismus a co považuje za podstatné? 3. Co znamená, že člověk je uspořádaný celek, a který směr to tvrdí? 4. Co je hlavním předmětem zájmu humanistické psychologie? 5. Charakterizujte hlavní směry hlubinné psychologie. 7

8 Téma: Metody poznávání v psychologii Psychologie je empirická věda. (tedy vychází z empirie = zkušenosti). Cesta k poznání (k vědecké výpovědi) v psychologii má čtyři základní kroky: 1. sbírání materiálů a dat (různými metodami viz dále), 2. vyhodnocení těchto materiálů a dat, 3. zveřejnění výsledků výzkumu, aby mohl být potvrzen (verifikace), nebo vyvrácen (falzifikace) dalšími vědci, 4. zařazení výsledků do celku již existujících výsledků výzkumů. Výsledky psychologického zkoumání slouží: - k popisu lidského prožívání a chování ( Jaké je a je vždy takové? ) - k vysvětlení ( Proč je právě takové? ) - k předpovědi ( Bude takové i v budoucnu? ) - ke kontrole a řízení ( Jak zajistit, aby i v budoucnu bylo takové, nebo naopak bylo jiné? ) Základní metody psychologie: 1. pozorování a sebepozorování (introspekce) 2. experiment 3. analýza produktu činnosti 4. rozhovor 5. test (dotazník) uzavřený a otevřený 6. projektivní test Pozorování druhých a sebepozorování Psychologie sleduje chování jedné osoby a zkoumá zvnějšku pozorovatelné fyziologické jevy. (Lze např. popsat vnější projevy vzteklého člověka: křičí, je rudý v obličeji, působí napjatě, agresivně atd.), zároveň můžeme měřit fyziologické změny (krevní tlak, tepovou frekvenci atd.). Na rozdíl od laického je psychologické pozorování systematické a plánovité a jeho výsledky jsou objektivně a exaktně (matematicky přesně, vědecky) přezkoumatelné. Introspekce (sebepozorování) rozšíří popis založený na vnějším pozorování o popis vnitřního prožívání pozorovaného jedince. Přitom se ale mění prožívání samotné, neboť je ovlivněno hodnocením, předsudky a zaměřením sebepozorujícího jedince. Experiment Základem každého vědeckého experimentu je vyloučení všech rušivých faktorů. Jde tedy o izolování předmětu zkoumání a vytvoření zvláštních podmínek, na rozdíl od klasického pozorování v přirozeném prostředí. Důležitým znakem experimentu je opakovatelnost, protože podmínky (laboratorní situace označme X) záměrně určujeme. Cílem experimentu je změnami výchozí situace (X) způsobit změnu v chování pokusné osoby (označme Y). Experiment tedy zjišťuje souvislosti mezi příčinou (podnět = X) a následkem (reakce = Y). Analýza produktu činnosti Tato metoda má výhodu, že ji lze použít i pro zkoumání nepřítomné, dokonce i nežijící osoby. Jde o rozbor výsledku činnosti, nejčastěji písemných projevů (literární texty, opisy, deníkové záznamy, životopis, atd.), ale i jiných činností (např. výtvarných). Rozhovor Rozhovor má praktický i teoretický význam. Slouží k získávání dat, ke stanovení diagnózy, v poradenství a v terapii (léčbě). Psycholog jej může vést volně (podle toho, jakým směrem se aktuálně vyvíjí), nebo podle předem připravených souborů otázek. Výhodou rozhovoru proti písemnému testu je možnost sledovat reakce zkoumané osoby, projevy nonverbální komunikace (tón hlasu, mimika obličeje, gesta) a případné aktuální upřesnění nejasných míst v odpovědi. 8

9 Test (dotazník) Jde o soubor otázek ke hromadnému písemnému zjišťování údajů. Jeho úspěšnost závisí na těchto kritériích: 1) validita (platnost) zda test zjišťuje data, která zjišťovat má 2) reliabilita (přesnost) test musí při vícerém použití za stejných podmínek poskytovat stejné výsledky 3) standardizace možnost použít test na velkém počtu osob z pokusné skupiny stejným způsobem a za stejných podmínek (standard = zaručená úroveň, kvalita) 4) normalizace vytvoření jednotného způsobu vyhodnocení a zařazení výsledků Podle formulace otázek lze testy rozdělit na: 1) otevřené (nestrukturované) na otázku se očekává konkrétní odpověď respondenta (dotazovaného): např. Co znamená slovo reliabilita? Tento typ testu se obtížněji zpracovává statisticky, zato může poskytovat osobnější výpověď o respondentovi. Pokud je tento typ testu použit k prověřování určitého typu znalostí, je nutné při hodnocení správnosti individuálně posoudit úplnost a kvalitu odpovědí. 2) uzavřené (strukturované) pokusná osoba hodnotí řadu výpovědí volbou jedné z alternativ. Takto mohou být zjišťovány postoje a znaky osobnosti. Příklad: Slovo reliabilita znamená: a) platnost b) přesnost c) úroveň d) vyčíslitelnost Výsledky se dobře statisticky zpracovávají, ale omezují respondenta v originalitě vyjádření. Při testování znalostí lze snadno hodnotit bodovým systémem (správná odpověď = 1 bod). Projektivní test Zkoumané osobě se ukazují předlohy (barevné skvrny, obrázky a fotografie), které připouštějí různé možnosti interpretace (vysvětlení, popis, vyjádření pocitů). Na základě předem zpracovaných souborů interpretací se pak provádí výklad, co pokusnou osobu vedlo k právě takové interpretaci. Do předlohy se promítají fantazie, přání, zábrany a úzkosti testované osoby. (Patří sem i testy nedokončených vět). Tato metoda není zdaleka tak přesná jako klasický test, a proto se její výsledky využívají spíše jako doplňující k jiným metodám.? K opakování tématu odpovězte na otázky 1. Proč je psychologie empirická věda? 2. Verifikace je., zatímco falzifikace je a k oběma může dojít teprve po. 3. K základním metodám psychologie nepatří: projektivní test experiment simplifikace introspekce citově zabarvený popis analýza produktu monolog rozhovor dotazník - pozorování (Chybné možnosti přeškrtněte!) 4. Čím se liší psychologické pozorování od laického? 5. Pokud při pozorování požádáme pokusnou osobu o introspekci, může to ovlivnit výsledek našeho pozorování? Pokud ano, proč? 6. V čem spočívá základní rozdíl mezi pozorováním a experimentem? 9

10 7. Validita je: Reliabilita je: a) hromadnost a) platnost b) kvalita b) přesnost c) platnost c) úroveň 9. testy strukturované (uzavřené) nestrukturované (otevřené) výhody nevýhody? Kontrolní otázky: 1. Jak rozumíte termínu,, empirická věda? 2. Jakými fázemi prochází výzkum v psychologii? 3. Je rozdíl mezi laickým a profesionálním pozorováním? 4. Které výzkumné metody se užívají v psychologii? 5. Připravte si 3 otázky otevřené a 3 otázky uzavřené ( k jednomu libovolnému tématu). Téma: Systém psychologických disciplín Z psychologie se v průběhu 20.století stala rozvinutá věda, která se začala členit na řadu odvětví: Základní - teoretické Mají nejobecnější charakter, jsou teoretické. dějiny psychologie - vývoj psychologického myšlení během času od nejstarších dob sociální psychologie zabývá se psychikou člověka ve vztahu k sociálnímu prostředí psychopatologie zkoumá chorobné změny psychických jevů psychologie osobnosti studuje strukturu, vývoj a dynamiku osobnosti vývojová psychologie - studuje fylogenetický (dějiny lidstva) i ontogenetický (život jednotlivce) vývoj lidské psychiky, sleduje změny psychiky od početí do smrti obecná psychologie- přináší obecné poznatky o psychice člověka, studuje chování i prožívání, význam při zpracování základních teoretických otázek Speciální Mají specifický předmět zkoumání, odvozují se od základních a aplikovaných disciplín. psychometrie- zabývá se konstrukcí testů, měření mentálních schopností, testy inteligence farmakopsychologie - sleduje účinky chemických látek, drog, léků, atd. na psychiku zoopsychologie - zabývá se psychikou zvířat různého stupně vývoje biopsychologie - shromažďuje poznatky o biologicko-fyziologické determinaci psychiky Aplikované - užité Zkoumají psychické jevy, které se projevují v souvislosti s určitou praxí, podávají však jen obecnější poučky, které je nutno užít (aplikovat). Oborů aplikované psychologie je velké množství, dalo by se říci, že na skoro každý obor lidské činnosti by šla použít aplikovaná psychologie. Zde jsou jen některé. forenzní psychologie - zkoumá chování a prožívání lidí v situacích regulovaných právem (např.znásilnění) poradenská psychologie - pomáhá lepší orientaci v složitějším životě, vychází z lepšího poznání sebe sama, usiluje o optimalizování rozvoje lidské osobnosti klinická psychologie - stará se o diagnózu, terapii i prevenci duševních poruch a chorob, zabývá se vztahem lékaře a pacienta, i pacienta k nemocnici pedagogická psychologie - zkoumá psychologické základy, činitele a zákonitosti výchovy, vzdělávání a vyučování 10

11 vojenská psychologie - zabývá se podmínkami výcviku vojáků, interpersonálními vztahy v armádě, zkoumá odolnost vůči zátěži v podmínkách válečných konfliktů, potažmo chování celých vojsk (armád) na bitevním poli. Matení nepřítele, diverze a jejich psychologické dopady na civilní obyvatelstvo psychologie reklamy - efektivita jednotlivých druhů reklam. Užití barev, log a značek a jejich působení na koncového uživatele (zákazníka) psychologie sportu - zabývá se tréninkem, výkonností sportovce, osobností trenéra zdravotnická psychologie zkoumá osobnost měnící se nemocí, vztahy mezi zdravotníky a pacienty, atd. Které ze psychologických disciplín mají uplatnění ve zdravotnictví? Přiřaď k sobě správné dvojice: 1. psychologická metodologie A zkoumá psychologické základy, činitele a zákonitosti výchovy, vyučování a vzdělávání 2. psychometrie B zkoumá psychiku zvířat na různých stupních vývoje 3. forenzní psychologie C zkoumá vzájemné vztahy mezi myšlením a řečí 4. poradenská psychologie D zkoumá strukturu, dynamiku a vývoj osobnosti 5. klinická psychologie E sleduje účinky chemických látek, léků, drog atd. na psychiku 6. biopsychologie F zkoumá utváření a projevy psychických jevů v sociální interakci (vzájemné působení) 7. dějiny psychologie G zkoumá vývoj psychologického myšlení od nejstarších dob 8. sociální psychologie H řeší problémy úzce související s pochopením metodologických přístupů nebo výzkumných projektů, teorií apod., a jejich užití v psychologii 9. farmakopsychologie CH orientuje se na konstrukci testů 10. psychopatologie I zabývá se chováním a prožíváním lidí v situacích regulovaných právem 11. psycholingvistika J pomáhá jedinci efektivněji se orientovat ve stále složitějším životě, vycházet z lepšího poznání sebe sama, a tak optimalizovat rozvoj lidské osobnosti 12. psychologie osobnosti K řeší otázky diagnostiky, terapie (léčení) i prevence duševních poruch i chorob, vztahů lékaře k pacientovi, pacienta k nemoci 13. zoopsychologie L zabývá se chorobnými změnami psychických jevů, vycházejících z nejrůznějších příčin neurologických, endokrinologických či společenských 14. pedagogická psychologie M zpracovává základní teoretické otázky a přináší obecné poznatky o psychice člověka zahrnuje tedy studium chování a prožívání 15. inženýrská psychologie N studuje jak fylogenetický (dějiny lidstva) tak ontogenetický (život jednotlivce) vývoj lidské psychiky, zabývá se změnami v psychice člověka v průběhu jeho vývoje od početí do smrti 16. vývojová psychologie O zabývá se konstrukcí strojů a strojních zařízení ve vztahu k psychologickému založení člověka, který má stroj obsluhovat 17. obecná psychologie P shromažďuje poznatky o biologicko-fyziologické determinaci psychiky 18. psychologie práce R studuje vliv pracovního prostředí na pracovní výkon, otázky bezpečnosti práce, mezilidské vztahy na pracovišti 11

12 ? Kontrolní otázky: 1. Vysvětlete rozdíl mezi skupinou základních, aplikovaných (užitých) a speciálních disciplín. 2. Čím se zabývá obecná psychologie? 3. Čím se zabývá sociální psychologie? 4. Čím se zabývá vývojová psychologie? 5. Co zkoumá psychologie osobnosti? 6. Čím se zabývá psychopatologie? 7. Co zkoumají dějiny psychologie? 8. Uveďte příklad jedné aplikované disciplíny. Čím se zabývá? 9. Uveďte příklad jedné speciální disciplíny, čím se zabývá? Téma: Determinace psychiky 1. Pojem determinace znamená podmíněnost, závislost věcí a jevů. Princip determinace platí také v oblasti duševního života. Faktory, které ovlivňují psychiku člověka jsou velmi rozmanité, složité, jak do kvality, tak i míry působení. Pokus se formulovat, které vlivy působí na naši psychiku. 2. Schéma determinace psychiky: Nervová soustava Společenské zvyky Žlázy endokrinní Mravní zvyklosti Biologické determinanty Růst Momentální organismu tělesný stav Psychika člověka Zákony Společenská tabu Biologické potřeby a pudy Výtvory lidí Dědičnost, vrozenost Sociální skupiny Sociální determinanty Vzhledem ke značné komplikovanosti celé psychiky je působení vlivů velmi individuální, tzn. že prochází individuálním lomem. U jednotlivého člověka může ta či ona determinace působit různou měrou. Např. u mentálně zaostalého člověka má rozhodující úlohu determinace biologické, zatímco sociální vlivy mají na formování psychiky vliv mnohdy zanedbatelný. Obecně platí, že biologičtí činitelé mají výraznější vliv v raném dětství, s postupem věku ustupují vlivům sociálním. Ve stáří pak mohou opět převládat vlivy biologické. Vyber z tabulky ty vlivy, které se podílejí na chování a prožívání 6měsíčního kojence Nyní se pokus vybrat ty vlivy, které momentálně motivují tvé chování a prožívání. 3. Vztah biologické a sociální stránky determinace. Dvojí základní determinanty mohou působit v souladu nebo protikladu. O souladu hovoříme tehdy, když jedny vlivy podporují druhé. O protikladu tehdy, jestliže jedny působí opačně či naprosto protichůdně. Např. nemůže-li jedinec jednat podle svých biologických potřeb. V psychice zdravého člověka tak vzniká často mnoho rozporů mezi biologickou a sociální stránkou. 12

13 ? Kontrolní otázky: 1. Vysvětlete pojem determinace, determinace psychiky. 2. Najdi rozdíl mezi pojmy dědičnost a vrozenost. 3. Popiš hlavní determinanty psychiky člověka. 4. Najděte příklady souladu a protikladu v působení hlavních determinačních činitelů na psychiku člověka. Téma: Biologická determinace psychiky I Hlavními biologickými determinanty psychiky jsou ( uveď z minulé hodiny): STAVBA A FUNKCE NERVOVÉ SOUSTAVY Základní článek biologické determinace psychiky je nervová soustava a její činnost. Stavba nervové soustavy ( pro zopakování) Základní anatomickou a funkční jednotkou nervové soustavy je nervová buňka (neuron), skládá se z těla a výběžků dvojího druhu: dendritů a neuritů. Dendrity jsou krátká, bohatě rozvětvená nervová vlákénka, jejichž úkolem je zachycovat podráždění z okolí nervové buňky a přivádět je do buňky. Neurity jsou delší nervová vlákna, zpravidla na konci rozvětvená, jejichž úkolem je vést podráždění z jedné buňky do druhé, resp. k dalším buňkám. Nervové buňky jsou navzájem spojeny tzv. synapsemi. Nervová soustava se jako celek skládá z centrální nervové soustavy (CNS), periferní (obvodové) NS a vegetativní NS. 1. Vegetativní nervová soustava řídí a zabezpečuje činnost vnitřních orgánů a žláz s vnitřní sekrecí. Pracuje víceméně autonomně, tj. nezávisle na naší vůli. Má důležitou úlohu zejména při citových stavech člověka (emocích), při regulaci činnosti žláz s vnitřní sekrecí, udržování biologické homeostázy, vyvolávání biologických potřeb a vnějších projevů duševního života (např. červenání, blednutí, pocení apod.). 2. Periferní nervová soustava se skládá z receptorů, dostředivého a odstředivého nervstva. Receptory jsou citlivá nervová zakončení na povrchu kůže, ve smyslových orgánech a uvnitř organismu (ve svalech, ve vnitřním uchu a v útrobách), která přeměňují energii podnětu v nervový impuls. Ten se vede dostředivými nervy do míchy a mozku. Odstředivými nervy přicházejí nervové impulsy do receptorů, zejména pak efektorů (svalů a žláz) a vyvolávají jejich činnost. Receptory jsou vlastně nástroje čití, zatímco efektory jsou orgány činnosti. 3. Centrální nervová soustava se skládá z míchy, prodloužené míchy a mozku. a) Mícha je uložena v páteřním kanálu. Je to provazec dostředivých a odstředivých nervů. V ní jsou uložena ústředí, která řídí automaticky činnost některých vnitřních orgánů. b) Prodloužená mícha spojuje míchu s mozkem, směrem k mozku se kuželovitě rozšiřuje. Jsou v ní umístěna nervová ústředí, která řídí pohyby a držení těla, činnost dýchacích orgánů a srdce, příjem potravy, trávení a vylučování. c) Mozek se skládá ze zadního a středního mozku, mezimozku a velkého mozku. - Zadní mozek se skládá z mozečku a mozkového kmene. Mozeček koordinuje pohyby, jimiž se udržuje rovnováha a jemné svalové pohyby (např. pohyby prstů při psaní). - Na povrchu středního mozku je tzv. čtverohrbolí, odkud se reflexně řídí činnost zraku a koordinace zraku a sluchu. - V mezimozku je podkorové ústředí nižších emocí a vegetativního nervstva. 13

14 - Velký mozek tvoří nejdůležitější část nervové soustavy. Skládá se ze dvou mozkových polokoulí (hemisféry), z nichž každá inervuje opačnou část těla. Povrch mozku je zbrázděn mozkovými závity, čímž se zvětšuje jeho plocha. Velký mozek pokrývá mozková kůra, která je nositelkou duševního života člověka. Skládá se z několika vrstev mozkových buněk různých tvarů a velikostí v počtu asi 15 miliard. Činnost nervových buněk je vysoce specializovaná. Závislost psychiky na nervové soustavě: - Psychika závisí na funkční zdatnosti mozku při ospalosti, únavě, opilosti se mění psychická činnost, pozornost, vnímání, myšlení, řeč. - Kvalita psychické činnosti závisí na kvalitě mozkové hmoty mozkové defekty (vrozené, získané), se odrážejí na psychice člověka. Schopnosti, ztráta kontroly při ateroskleróze, po mrtvici. - Úroveň psychiky závisí na vývoji mozku srovnej kojenec a adolescent. - Poruchy psychiky způsobují i nižší složky nervové soustavy při poruchách receptorů dochází ke změnám psychických obsahů (nevidomý nechápe pojem barva). - Projevy prožívání mohou být patrné navenek stud a zčervenání. Základní nervové procesy: Vzruch aktivní nervový proces, který vzniká přeměnou energie působícího podnětu a vyvolává činnost orgánů, ve kterých vzruch nastal. Útlum aktivní nervový proces s opačným působením než vzruch, způsobuje snížení až zastavení činnosti příslušných orgánů. Reflexní činnost vyšší nerovové soustavy: Reflex (lat. odraz) je zákonitá odpověď (reakce) organismu na určitý vnější nebo vnitřní podnět. Reflexní oblouk se skládá z těchto částí: 1. z receptoru (např. oko, ucho, kožní receptor) neuronů, které jsou podnětem podrážděny a vytvářejí nervový impuls (vzruch); 2. z dostředivého nervu neuronů, které převádějí nervový impuls z receptoru do centra; 3. z centra (ústředí) z příslušných neuronů v míše a v mozku, které přijímají nervový impuls a zpracují příslušnou odpověď organismu; 4. z odstředivého nervu neuronů, kterými se odvede příkaz k činnosti z centra k efektoru; 5. z efektoru neuronů ve svalech a žlázách s vnitřní sekrecí, které splní příkaz vykonáním příslušné činnosti (vykonáním nebo zastavením pohybu, vyloučením hormonů ze žláz). a) Nepodmíněné reflexy: - jsou vrozené, zděděné, biologicky užitečné pro organismus, - jsou společné všem normálním jedincům daného druhu, vyskytují se u všech živých bytostí, - mají svou podobu už od narození, - při působení určitých podnětů se vyskytují nezbytně, - jsou zákonitě spjaty s určitou nervovou dráhou, - jednoduché (mrknutí oka, když do něj něco padne), - složité = instinkty (řetězovitě spojené nepodmíněné reflexy, např. stavění hnízd u ptáků), - dělení podle základních funkcí: orientační, lokační, potravně trávicí, obranné, pohlavní - v mozku je zpracovávají nižší mozková centra (vývojově starší tj. podkorová centra a mozkový kmen) b) Podmíněné reflexy: - individuálně naučená odpověď organismu, probíhá po nově vytvořených nervových drahách, - vytvářejí se dočasné nervové spoje, aby nevyhasly, musí se posilovat opakováním, - vznikají na základě nepodmíněného reflexu nebo dobře upevněných podmíněných reflexů, - u člověka je specifickým podnětem slovo a při upevňování podmíněných reflexů hraje velkou úlohu motivace, trest, pochvala, uznání, - v mozku je zpracován mozková kůra Signální soustavy: Na analyzátory člověka působí a do jeho vědomí se promítají dva základní druhy podnětů. - skutečné, konkrétní předměty a jevy (např. zvuk výstřelu, zelená a červená barva semaforu), - označení jejich funkce (např. červená stát ). 14

15 1. signální soustava reaguje na přímé podněty (barvy, zvuky, vůně, doteky) je společná lidem i zvířatům 2. signální soustava reaguje na verbální (slovní) podněty je to soustava řeči a je vlastní pouze člověku (např. začnou se nám sbíhat sliny už při hovoru o jídle).? Kontrolní otázky: 1. Které faktory biologicky podmiňují lidskou psychiku? 2. Jakou funkci mají žlázy s vnitřní sekrecí, jejichž činností se zabývá věda jménem endokrinologie? 3. Popište na konkrétním příkladu (zvolte si vlastní!), které složky nervové soustavy se podílejí na průběhu reflexu. 4. Jaké druhy reflexů rozeznáváme? Které z nich jsou vlastní pouze člověku? Téma: Biologická determinace psychiky II 1. Kromě nervové soustavy se na ovlivňování psychiky podílejí i endokrinní žlázy. Doplň tabulku za použití svých vědomostí, popř. jiných informačních zdrojů. Endokrinní žláza Působení na psychiku Hypofýza Štítná žláza Nadledvinky Pohlavní žlázy 2. Duševní život zásadně ovlivňuje celkový tělesný stav zejména pocit zdraví, stav bdění, odpočinek, únava. Podle řady psychologů ovlivňuje vlastnosti psychiky i stavba těla, např. buclatý člověk je otevřený a dobrosrdečný. Pokud tě tato problematika zaujala, prostuduj typologii osobnosti od E. Kretschmera. Maximální duševní výkony přináší též tělesná zralost (růst organismu). Malé dítě se neumí vyjadřovat ani slovy ani písmem, nemá duševní prožívání dospělého. 3. Biologické potřeby jedince. Souvisí primárně s biologickou existencí jedince, bez jejich uspokojení by jedinec zahynul. Které biologické potřeby znáš? Míra uspokojení potřeb ovlivňuje psychický stav jedince, zvláště je to patrné u malých dětí. Později se člověk naučí své potřeby uspokojovat v souladu se společenskými podmínkami (socializace potřeb) 4. Dědičnost Dědičnost je proces, ve kterém potomek získává vlastnosti nebo predispozice k vlastnostem rodičovské buňky nebo organismu. Vlastnosti přenášené do další generace nemusí být zcela totožné s vlastnostmi rodiče. Z psychiky získáváme dispozice neboli vlohy, které jsou předpokladem vzniku určitých vlastností, tzn, že nedědíme přímo vlastnosti svých rodičů, ale jen předpoklady, které se za určitých podmínek mohou projevit. Kdy se projeví hudební nadání? Proč se u někoho projeví šetrnost a pořádkumilovnost? 15

16 ? Kontrolní otázky: 1. Jak ovlivňuje psychiku stav nemoci např. angína, bolest břicha? 2. Jsou typické rozdíly v psychice žena mužů? Čím jsou způsobeny? 3. Mohou si rozumět lidé s hypo a hyperfunkcí štítné žlázy? 4. Jsi učitelem na ZŠ a máš vysvětlit význam vody dětem ve 3. třídě a dětem v 8. třídě. Bude se nějak tvůj výklad lišit, Pokud ano, tak proč? Téma: Sociální determinace psychiky Člověk je tvor společenský. Na rozdíl od zvířecích mláďat je dítě ještě dlouho po narození závislé na péči dospělých. Ti mu také předávají své zkušenosti. Tomu slouží výchova a vzdělávání v rodině, škole a kulturních institucích. V rámci těchto skupin a také v kolektivu vrstevníků se ale také setkává s projevy nepřátelství, rušení činnosti či omezování potřeb. Obojí kladné i záporné působení lidské společnosti - způsobuje, že dítě získává předpoklady pro vysoce složité činnosti, které přesahují možnosti zvířat. Během několika let nabude takového množství zkušeností, které by jedinec sám nedokázal získat za celý život. Kdo to byly tzv. vlčí děti? Člověk se tedy sociální bytí nerodí, teprve se jí stává životem s ostatními lidmi interakcí (vzájemným působením) se sociálním prostředím. Jde o: 1. předávání zkušeností předchozích generací, 2. uspokojování potřeby společenského styku (člověk nechce být sám), 3. spolupráci (kooperaci) a dělbu práce, 4. povzbuzování k činnosti, vzájemnou pomoc a pochvalu za výkon, 5. identifikaci (nápodobu, ztotožnění se) se vzorem (Může to být rodič, učitel, kamarád, ale i literární či filmový hrdina). Proces, jehož působením se jedinec začleňuje do společnosti, se nazývá socializace. Jde o: 1. poznávání společnosti kolem sebe, jejich hodnot (= co se uznává a neuznává, co se považuje z dobré a špatné) a norem (= pravidla chování), 2. přijetí hodnot a norem za vlastní, 3. uvědomění si a osvojení svých sociálních pozic (= místa v různých skupinách, jichž jsem členem) a sociálních rolí (= způsoby chování, odpovídající pozicím). Socializace se uskutečňuje na několika úrovních: 1. celokulturní (celospolečenské) vlivy Jde o kulturní dědictví, vyplývající ze společné historie lidstva, kontinentu a národa. Postupně se vytvořila pravidla, kterými jsou regulovány způsoby obživy, péče o zdraví, pohlavního života a rozmnožování, péče o potomstvo, řešení sporů atd. Pravidla mají normativní podobu (mravní normy a zákony). Jejich dodržování je odměňováno (společenským uznáním, získáním výhod), nedodržení trestáno. Záleží na konkrétní společnosti, jakou v tomto směru ponechá svým členům volnost. 2. širší vztažná skupina Zprostředkovává jedinci kulturu v konkrétních podobách velkých společenských skupin, jichž je členem. Člověk je například spjat s rasou, národností, náboženstvím, vzděláním, zaměstnáním, majetkovými poměry, věkem, politickou orientací či zájmovým zaměřením. Jednotlivé skupiny si vytvářejí typická zaměření a způsoby, takže se mluví např. o typickém Čechovi, Rómovi, podnikateli, křesťanovi, důchodci, vojákovi atd. 3. malé (primární) společenské skupiny Vyznačují se malým počtem členů, přímou interakcí, vztahy důvěrnosti a zřetelnou strukturou a cíli. Mají největší vliv na jedince, v nich se učí sociálním pozicím a odpovídajícím rolím, ony mu konkrétně zprostředkovávají vlivy předchozích úrovní socializace. Patří sem pracovní a zájmové skupiny dospělých, skupiny vrstevníků (ve škole i mimo ni, v sousedství) a především rodina (jak původní v níž se narodil, tak vlastní). Jedině rodina je založena na vztazích příbuznosti. 16

17 Nakresli své sociální prostředí, které tě formuje a působí na tebe. Já? Kontrolní otázky a úkoly: 1. Doplň tabulku: Co se v naší společnosti sluší? Např. při jídle. Co se naopak nesluší? Co je u nás morální ve vztahu k rodičům? Co je nemorální? Co je v naší společnosti přípustné ve vztahu k cizímu majetku? Co je nepřípustné a co se trestá? Co je v naší společnosti tabu? Co naopak tabu není? 2. Jak se trestá jedinec, který se chová nemorálně? 3. Jak se trestá jedinec, který se chová v rozporu se zákonem? 4. Co je to svědomí člověka? Jakou má funkci? Téma: Funkce psychiky 1. Prohlédněte si učebnu a řekněte 10 věcí, které ji charakterizují. 2. Podle čeho poznáme, že má člověk velkou radost? 3. Podle čeho poznáme hudební nadání člověka? Ve všech úlohách jsou přítomny některé psychické jevy. Ke splnění úloh jsme zapojili vlastní psychické procesy vnímání, myšlení, řeč, paměť. Psychické jevy jsou nezbytné pro život, pro jeho činnost a vlastní existenci.. Jsou nezbytné proto, že: - Dávají člověku informaci, co se děje v jeho těle, či v okolí, umožňují se mu orientovat v prostředí a situaci. Mají tedy funkci informační a orientační. - Umožňují mu správně řídit, regulovat své pohyby, svou činnost, mají tedy funkci regulační. - Umožňují člověku se přizpůsobit, adaptovat se na situaci, vyrovnat se s měnícími se podmínkami, mají tedy funkci adaptační. 17

18 Doplň tabulku a napiš konkrétní příklady, které dokazují hlavní funkce psychiky: Funkce informační a Funkce regulační Funkce adaptační orientační Cítím vůni jablka Vezmu si peníze a zajdu si jablko koupit. Uskladním si jablka ve sklepě, abych je měla, když budu mít chuť. Aktivita k opakování : diskutujte na následující témata: Psychika je funkcí mozku. Psychika je determinována. Psychika jsou psychické jevy prožívání a chování. Psychiku zkoumají psychologické disciplíny. Psychologii (moderní) založil W. Wundt. Psychologie se vyvíjela od starověku. Význam psychologie v životě člověka ( pro jedince a jeho osobní život, pro profesní život). Od počátku existence života na zemi se začala vyvíjet nervová soustava a na jejím základě potom psychika.. Fylogeneze je historický vývoj živých bytostí od jednodušších ke složitějším, fylogenezí psychiky rozumíme historický vývoj psychiky od jednoduchých živočichů po člověka. Ontogeneze psychiky znamená rozvoj psychiky od početí po zánik organismu.zabývá se jím vývojová psychologie. Téma : Třídění psychických jevů Přehled hlavních psychických jevů. Skupina psychických jevů Podskupina psychický jevů Příklady Název Charakteristika Děj, část průběhu - poznávací procesy: vnímání, - vnímání krajiny, poslech hudby, činnosti, má jen krátké představy a fantazie, myšlení zraková kontrola při psaní, trvání. a řeč představa budovy naší školy, představa obyvatele jiné planety, myšlení při slohové nebo matematické úloze; Psychické procesy - procesy paměti: zapamatování, uchování, vybavení - motivační procesy: citové a volní 18 - zapamatování a vybavení básně, slov cizího jazyka, matematického vzorce; - radost, smutek, strach, tréma, hněv, obdiv, soucit, rozhodování mezi dvěma programy ve volném čase, úsilí o překonání překážek na cestě k cíli

19 Psychické stavy Stav, charakteristika člověka po určitou dobu. - stavy pozornosti - citové stavy - soustředěnost nebo rozptýlenost - radostná nebo smutná nálada Psychické vlastnosti Předpoklad k většímu počtu činností, méně proměnlivý než dílčí psychický předpoklad. - schopnosti - rysy osobnosti - temperament - charakter - matematické, hudební - aktivnost, plachost - klidný, výbušný - odpovědnost, vytrvalost Dílčí psychické předpoklady Předpoklad k jedné nebo několika málo činnostem, proměnlivější než psychická vlastnost. - vědomosti - dovednosti - návyky - zájmy - postoje - poznatky z jednotlivých učebních předmětů; - kreslení, jízda na kole, dovednost vcítit se; - kouření, čištění zubů; - o sport, hudbu, přírodu; - k učení, práci. Lidé se liší jeden od druhého nejen svých vzhledem a vlastnostmi osobnosti, ale i způsobem vnímání a myšlení, řečí, představami, citovými prožitky, tím, co a jak dlouho si pamatují, jak rychle dokáží dospět k vytýčenému cíli. Psychický jev je jedním ze základních pojmů psychologie. 1. Psychické procesy: části lidské činnosti, výseky složitého lidského fungování. Dělíme je na poznávací, paměťové a motivační (citové a volní). Od psychických stavů a vlastností se liší tím, že procesy mají kratší trvání. Jednotlivý psychický proces proběhne třeba ve zlomku sekundy a je vystřídán jiným psychickým procesem. Např. při poslechu oblíbené hudby se střídají sluchové vjemy, vybavují se zrakové představy, prožíváme city radosti. 2. Psychické stavy: mohou mít delší trvání a působení (hodiny, dny i déle). Např. příjemný zážitek z poslechu oblíbené hudby v nás může vyvolat radostnou náladu, může nás povzbuzovat hodiny, den i déle. Také smutná nálada po neúspěchu nebo po smutné události může mít dlouhé trvání. 3. Psychické vlastnosti: charakterizují jedince ve více či méně trvalých znacích, působí ještě déle než psychické stavy. 4. Dílčí psychické předpoklady: jsou proměnlivější než vlastnosti, jsou získané a upevněné v učení, při vykonávání různých činností. Příloha č. 1 Při řešení následujících úloh se pokuste najít jednotlivé druhy psychických procesů a stavů. 1. Zadívejte se po třídě nebo oknem ven a napište, co všechno vidíte, slyšíte či jinak vnímáte Podle představy popište vašeho sourozence (rodiče)... 19

20 . 3. Zkuste si představit, co budete dělat nejbližší neděli odpoledne Vzpomeňte si na nějakou říkanku nebo básničku, kterou jste se učili v mateřské nebo základní škole a pokuste se ji přednést.. 5. Co můžete pozorovat v chování člověka, který má velkou radost, a v chování člověka, který je rozzloben? (Každého z nich charakterizujte nejméně pěti slovy) Co můžete sledovat v chování člověka, který se soustředěnou pozorností sleduje televizní pořad?... Téma: Čití a vnímání ZÁKLADNÍ POJMY PODNĚTY - zprávy, které přicházejí ze zevního i vnitřního prostředí POČITEK - výsledný efekt činnosti analyzátorů. Je to odraz jedné vlastnosti předmětů nebo jevů, které působí na analyzátory člověka (např. počitek červené barvy, nakyslé chuti, počitek tepla, počitek chladu). ČITÍ - je projevem citlivosti, důležité biologické vlastnosti živé hmoty, je první formou psychického spojení organismu s prostředím. VNÍMÁNÍ - smyslový odraz vnějšího světa, uskutečňuje se prostřednictvím součinnosti analyzátorů, výsledkem procesu vnímání jsou vjemy (např. vjem jablka tvar, barva, vůně, chuť). VJEM - odraz předmětů a jevů jako celku. I když je vjem většinou výsledkem součinností několika analyzátorů (např. vjem jablka vzniká součinností zrakového, hmatového, případně čichového analyzátoru), může vzniknout i v oblasti jediného analyzátoru, a to spojením více počitků, resp. syntézou několika odražených jednotlivých vlastností. Např. vjem knihy vzniká pouze v zrakovém analyzátoru syntézou odrazu jejího tvaru, velikosti, listů, obalu atd. Vjemy, stejně jako počitky, vznikají pouze přímým působením předmětů a jevů na receptory. Dominující postavení při vnímání má u člověka zrakové vnímání. ANALYZÁTORY Vnímání se uskutečňuje pomocí orgánů, které se nazývají analyzátory (receptory, smyslové orgány). Za základní smyslové orgány lze považovat orgány zraku, sluchu, čichu, chuti a hmatu. K nim lze přičíst dojmy rovnováhy, pohybu (kinestezie) a tzv. kožní čití (teplo, chlad, bolest a vibrace). O stavu vnitřních orgánů nás informují citlivé buňky uložené v jejich stěnách. Analyzátory dělíme na: 1.vnější analyzátory (exteroanalyzátory) dálkové zrakový, sluchový, čichový, bolesti dotykové chuťový, hmatový, tepelný, bolesti 2. vnitřní analyzátory (interoanalyzátory) pohyby, rovnováha, polohy vnitřní trávení, dýchání, krevní oběh, vylučování, sexuální, bolest Zrakové vnímání umožňuje poznávat předměty i na značnou vzdálenost, s velkou přesností. Při mnoha činnostech (např. psaní) závisí kontrola a regulace pohybů z velké části právě na zraku. 20

21 Sluchové vnímání poskytuje nám informace také o předmětech značně vzdálených a má také výstražnou funkci. Velký význam má sluch pro vnímání řeči (poruchy sluchu ztěžují osvojení řeči). Čichové a chuťové vnímání mají význam v odlišování potravy od látek nevhodných nebo životu nebezpečných. Pohybový analyzátor umožňuje vnímat polohu těla a kontrolovat pohyby. Kožní analyzátor vnímáme např. bolest, chlad nebo teplo. Tyto kožní smysly slouží k ochraně před nebezpečím. Hmat vnímání, které slučuje informace kožního a pohybového analyzátoru při ohmatávání předmětů. Vnímání času: Při vnímání času se mnohdy skutečný fyzikální čas liší od času vnímaného. Je to tím, že každý z nás prožívá čas subjektivně, podle toho, co v daném okamžiku dělá, prožívá, očekává atd. Jedny hodiny jsou na čekání, druhé na loučení. Ty na čekání se vždycky zpožďují. Alejandro Casona Čas vnímáme zrakem (na hodinách, podle světla v právě probíhající denní a roční době), ale také vnitřními pochody (uvědomujeme si, že uplynula určitá dob od posledního jídla atd.). V mládí se zdá, že čas utíká pomalu, ale čím je člověk starší, tím se mu zdají dny, týdny, měsíce, roky kratší. Jinak plyne čas vyplněný zajímavou činností a čas provázený silnými citovými zážitky, jinak čas strávený jednotvárnou činností, čekáním, prací, která nás nezajímá. Vnímání prostoru: Pro poznávání okolního světa a pro praktickou činnost je důležité vnímání prostoru jaký tvar mají jednotlivé věci, jak jsou velké, jak daleko jsou od nás vzdáleny. Prostor vnímáme především zrakem, ale také sluchem, hmatem, pohybem. (Dosáhnu tam?, Kolik kroků udělám, než tam dojdu?) Kvalita vjemu záleží na souhře různých receptorů (zraku, sluchu, hmatu i čichu), na souhře párových orgánů (obou očí, uší, rukou) i na souhře pravé a levé hemisféry mozku. Poškození některé části mozku nebo nedostatky ve vývoji mohou vést k obtížím ve vnímání prostoru. Sociální vnímání: Člověk nevnímá jen věci a jevy, ale i lidi, s nimiž se stýká. Učí se rozlišovat, vytváří si k nim určitý vztah. Počátky sociálního vnímání se objevují již u kojenců. Všimněte si, jak kojenec vítá úsměvem a celým tělem známého člověka a jak se odtahuje od člověka, kterého nezná. PODNĚTOVÉ PRAHY Jestliže má vzniknout počitek, musí mít podnět určitou intenzitu (sílu). - Dolní podnětový (počitkový) práh nejmenší intenzita podnětu, která už vyvolává počitek. - Horní podnětový (počitkový) práh nejvyšší intenzita podnětu, která ještě vyvolává příslušný počitek. - Podprahové podněty podněty nižší intenzity, které již nepociťujeme. - Nadprahové podněty podněty vyšší intenzity, které nepociťujeme příslušným receptorem nebo které již pociťujeme jako bolest (např. chvění vzduchu vzniklé při jiskření, oslepující světlo apod.) - Rozdílový podnětový (počitkový) práh nejmenší rozdíl mezi dvěma podněty téhož druhu, který ještě umožňuje postřehnout rozdíl mezi počitky. Mezi dvěma podněty téhož druhu (např. světla, tlaku) nerozeznáváme rozdíl, jestliže se od sebe liší pouze nepatrně. Například těžko rozlišíme hmotnost dvou předmětů, když jeden váží 100 kg a druhý 101 kg. Podněty rozlišujeme až tehdy, když rozdíl v intenzitě dosáhl určité velikosti. SMYSLOVÁ ADAPTACE Analyzátory se přizpůsobují, adaptují se podnětům, které na ně právě působí. Např. při přechodu z osvětlené místnosti do tmavé (při vstupu do kina během promítání) vidíme zpočátku velmi špatně, postupně však stále lépe. Malá adaptace je k podnětům sluchovým a nepatrná k podnětům bolestivým. ZÁKON KONTRASTU Vyjadřuje se jím skutečnost, že při náhlé změně intenzity podnětu se nám zpočátku intenzita nového podnětu zdá větší nebo menší, než jaká je ve skutečnosti. Např. jestliže přemístíme ruku ze studené vody do teplé, zdá se nám zpočátku teplá voda daleko teplejší než skutečně je. Zákon kontrastu se uplatňuje při tepelném, světelném, čichovém a chuťovém čití. 21