Krátké výlety s deštivým koncem. (4, )

Transkript

1 Krátké výlety s deštivým koncem. (4, ) Počasí vypadalo nevábně a tak jsme si na pondělí naplánovali vynechaný výlet na Barre (hradba) u Digne les Bains. Už na začátku jsme si řekli, že celý 8 hodin dlouhý výlet určitě nedopadne, protože počasí bylo všelijaké a hrozily i bouřky a že tedy zkusíme vystoupat aspoň na barre a obejít kratší 4hodiny dlouhý okruh. Už při příjezdu na parkoviště do vesničky Les Dourbes ve výšce 1100 m.n.m. jsme děkovali náhodě, že když jsme sem jeli posledně netrefili jsme správnou cestu a čep se nám rozbil v klidu sídliště. Stát se to na této typické úzké klikaté cestě. Samá zákruta do Les Dourbes. a toto už je její velmi mírně se klikatící část. Zaparkovali jsme u lesnického domu a vydali se do kopce. Poprvé vybaveni na výlet bundami a čepicemi. A že nám to v těch čepicích a bundách i slušelo ;)

2 Vršky skal byly v mracích, ale doufali jsme, že se nahoru dostaneme a třeba se i trochu vyčasí. Během stoupáni jsme sledovali odkud jsou slyšet ty hromy a přemýšleli o ústupu. Hřmělo se však v údolí Durance a tak jsme pokračovali nahoru. Z výstupu. Pohled směrem k Digne a dále vzadu údolí Durance a vlevo její bouřka. Barre zdola na jednu stranu.....barre na druhou stranu Když jsme vystoupali do sedla Pas de la Faille (1728 m.n.m.) mraky se opravdu trochu roztrhly a nám se otevřely parádní výhledy. Škoda jen, že počasí nebylo lepší a nemohli jsme ještě o vrcholek dále. Na severu se z mraků občas vylouply přímořské Alpy se sněhovými čepicemi.

3 Sommet du pic de Couard, 1988 m.n.m. Tam jsme původně chtělli jít. Ale když nám výhledy na všechny strany zakryla mlha, změnili jsme plány. Na velké rozhlížení však nebyl moc čas. Nahoře foukalo a mraky, které se hnaly nevypadaly vůbec dobře. Tak jsme doslova proběhli část po hřebeni a za chvíli jsme v druhém sedle sestupovali dolů. Hřeben barre. Připomínal nám Nízké Tatry. A úprk po hřebeni s mezizastávkou u Martinovo díry skrz barre.

4 Asi v půlce cesty dolů začalo lejt a déšť nás doprovázel až do auta. Abychom při pití čaje moc nezmokli, schovali jsme se pod strom Podzim a voňavé listí. Stejně jako u nás :) Když jsme v autě usedli ke svačince, která se s námi prošla celou cestu, začal slejvák ještě větší a tak jsme nakonec měli štěstí, že se nám výlet podařil. Navečer jsme si ještě prohřáli kosti v sauně a zaplavali v bazénu v Digne a přesunuli se dále směrem do známého kaňonu Verdonu. V noci jsme doufali, že se počasí umoudří a dovolí nám okusit lezení v kaňonu. Vytrvalý noční déšť nás přesvědčil o opaku, takže dopoledne, když přestalo na chvíli pršet jsme se rozhodli pro krátký výlet, při kterém se sejde asi 300 výškových metrů na dno kaňonu projde se kolem vody a vystoupe zpět. Okruh je nazván Sentier Pecheurs (rybářský okruh). Sestup na dno kaňonu byl bez problémů a jen místy foukal silný jižní a poměrně teplý vítr, který zde v Provenci nevěstí nic dobrého co se počasí týká. Sešli jsme až dolů a prohlédli si zblízka kalný Verdon, který se během týdne co jsme tu nebyli změnil na velkou dravou řeku. A přišla velká voda. Vlevo v kraťasech a tričku, vpravo v čepicích.

5 Při pozorování vody jsme si všimli zajímavé věci a to že bylo možné sledovat okem vzestup hladiny. Za těch 15 minut co jsme tam postávali zmizel na protějším břehu řeky velký ostrůvek a voda stoupla asi o 10cm. Mizející ostrůvek. Ale my se vody nebojíme ;) kdo se bojí, nesmí do Verdonu. Přesněji řečeno: my se vody nebojíme v těchto výškách. :))) Naštěstí stezka byla vedena výš v místech, kde voda snad nikdy není. Prošli jsme tedy část okruhu kolem řeky a začali zase stoupat zpět nahoru na parkoviště k autu. Cestou jsme potkávali zajímavé jeskyně a plato, kde z ničeho nic byla rovná pastvina. Plato a jeskyně jako bonusek v jinak jednolitých stěnách a strmých březích kaňonu.

6 Když jsme po tom v autě jedli zase svačinu, která s námi prošla celý okruh, začalo zase pršet a tak bylo jasné, že tento rok už lezení ve verdonu asi neokusíme. Verdon před týdnem a nyní. Po cestě do Castellane. Vzhledem k počasí jsme se rozhodli, že ujedeme na jih k moři, kde snad bude lépe. Po cestě jsme se zastavili v městečku Castellane, které leží jak jinak než na Verdonu. Castellane nacházející se také v objetí hor a Verdonu.

7 Hned při prvním pohledu nás zaujal kostel postavený na skále, která se tyčila nad městem. Skála je ve výšce 900 m.n.m. a ke kostelu vede cesta zvaná Chemin du Roc (skalní cesta). Notre Dame. Malá ukázka provensálštiny. Nahoře francoužština. Po návštěvě informačního centra jsme se tedy vydali nahoru, abychom se rozhlédli po okolí. Castelane je pěkné malé městečko sevřené horami a od kostela je na něj dobrý výhled. Po tom co jsme došli nahoru a prohlédli si kostel, tak zase jak již tradičně začalo pršet a tak jsme sestoupili k autu a pokračovali směrem na jih za vidinou lepšího počasí. Castellane zezhora. V kroužku naše auto. ND zevnitř. K našemu překvapení se nám konečně jednou vyplatilo vzít drze za kliku. Bylo otevřeno. A nepršelo tam ;)