MASARYKOVA UNIVERZITA

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra speciální pedagogiky Problematika hazardních her a patologického hráčství na vybrané základní škole Bakalářská práce Brno 2014 Vedoucí práce: doc. MUDr. Petr Kachlík, Ph.D. Autor práce: Petra Malíčková

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Brně dne Petra Malíčková

3 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala panu doc. MUDr. Petru Kachlíkovi, Ph.D. za odborné vedení při psaní mé bakalářské práce, jeho vstřícný přístup, cenné rady a připomínky. Dále děkuji vedení základní školy, jejím učitelům a žákům, kteří umožnili a podíleli se na realizaci výzkumného šetření.

4 Obsah Úvod Hazardní hry Hazard a děti Druhy hazardních her Patologické hráčství Charakteristika patologického hráčství Fáze vývoje patologického hráčství Diagnostika patologického hráčství Prevence Druhy prevence Oblasti prevence Problematika hazardních her a patologického hráčství na vybrané základní škole Metodika výzkumu Prezentace výsledků dotazníkového šetření Vyhodnocení hypotéz Shrnutí a interpretace výsledků Závěr Shrnutí Summary Literatura Seznam grafů Seznam obrázků Seznam tabulek Seznam příloh... 56

5 Úvod Patologické hráčství a hazardní hraní jsou jevy, které se v současné době objevují častěji než v minulosti. V mnoha případech mohou mít velmi negativní dopad na život jedince, což je také jeden z důvodů, proč je jim nyní věnována značná pozornost i ze strany odborníků a širší veřejnosti. Těmito jevy jsou ohroženy různé věkové kategorie, i děti. Právě u této skupiny se závislost na hazardu rozvíjí podstatně rychleji než u dospělých. Proto je důležité, aby byla věnována pozornost prevenci hazardním hrám už od nízkého věku. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla pro výzkumné šetření, která se zaměří na zmapování těchto jevů ve spojitosti s žáky základní školy. Cílem bakalářské práce je zjistit postoje dětí na ZŠ k hazardním hrám, jejich zkušenosti s hraním hazardních her a povědomost o problematice patologického hráčství. Bakalářská práce se celkově skládá ze čtyř kapitol. První kapitola se týká hazardních her. Nejprve jsou vysvětleny základní pojmy této problematiky a následně je věnována pozornost hazardu ve vztahu ke specifické skupině dětem. Druhá část první kapitoly se zabývá představením jednotlivých druhů hazardních her a rizik, která tyto hry přinášejí. Druhá kapitola je zaměřena na patologické hráčství. Nejdříve jsou vysvětleny základní pojmy spadající do této oblasti, poté jsou uvedeny fáze patologického hráčství a závěr kapitoly se zaměřuje na vybrané diagnostické nástroje a kritéria. Třetí kapitola je věnována prevenci, zejména jejím druhům a oblastem s akcentem na primární prevenci ve školním prostředí. V rámci výzkumné části bylo realizováno dotazníkové šetření se 129 respondenty, jimiž byli žáci šestého a devátého ročníku vybrané základní školy. Výzkumným nástrojem byl dotazník se 14 otázkami, které zkoumaly zkušenosti žáků s jednotlivými druhy hazardních her, dále jejich postoje vůči hazardu a také znalosti týkající se patologického hráčství. Získaná data byla statisticky analyzována a poté interpretována. Následně mohou být využita samotnou školou např. jako informační základna pro preventivní práci proti tomuto sociálně patologickému jevu. 5

6 1 Hazardní hry Tato kapitola se věnuje hazardním hrám. První část je zaměřena na vysvětlení základních pojmů spadající do oblasti hazardu a také na specifika, která s sebou přináší hazardní hraní u dětí. Druhý úsek demonstruje základní výčet hazardních her, dále popisuje jejich důležité znaky a rizika, která přinášejí. 1.1 Hazard a děti Hazardní hry už dávno nejsou činností, která by se týkala výlučně dospělé populace. Jejich rozšíření přineslo řadu důsledků. Jedním z nich je přilákání mladé generace hráčů, proto by se měla pozornost obrátit i na tuto specifickou skupinu. (Nešpor, K., 2011a) Hra, hazard, gambling Protože se bakalářská práce se věnuje problematice hazardních her a hraní, je potřebné nejdříve tyto pojmy objasnit. Pojem hra znamená činnost člověka, která je typická tím, že je samoúčelná (například oproti učení), může probíhat jak individuálně, tak skupinově. Jejím důležitým rysem je spontánnost, což znamená, že hra se uskutečňuje na základě svobodné volby. Hra rovněž umožňuje lidem pociťovat prožitky o různé intenzitě a míře pozitivity nebo negativity. (Prunner, P., 2008) Hra je nejpřirozenější projev činnosti. Je to základní aktivita života, která člověka provází po celý život, uvolňuje jeho potenciál, slouží k duševní relaxaci. Hra má hodnotu sama o sobě. Je cílem sama sobě, a nikoli jen pouhým prostředkem k dosažení cíle. (Mühlpachr, P., 2008, s. 89) Důvod hry nemusí být však vždy spontánní a v některých případech může být hra jedincem využívaná jako obranný mechanismus. U dětí zvláště v nízkém věku můžeme pozorovat, jak je jejich hra ventilem osobních vnitřních konfliktů a je možné se domnívat, že nějakým způsobem toto unikání z reality do prostoru hry může podporovat rozvoj vášně pro hru i v dospělém věku. (Frouzová, M., 2003, s. 267) P. Prunner (2008) uvádí několik definic hazardu. Jedna z nich pohlíží na hazard jako na označení strategie lidského chování založeného na uplatňování a preferenci rizikového rozhodování za současného potlačení regulujícího faktoru zodpovědnosti (Prunner, P., 2008, s. 34). Další definice odráží skutečnost, že hráč zažívá vzrušení ve smyslu zisku nebo ztráty všeho, což může podněcovat jeho soutěživou stránku. K. Nešpor (2011a, s. 12) zmiňuje, že pro hazard je typické, že si hráč kupuje možnost 6

7 nebo iluzi výhry. Materiální hodnoty, zvláště peníze, mají u problémů působených hazardem významnou úlohu. Peníze jsou tedy častým podnětem a motivací pro hazardní hraní. S výše uvedenými pojmy je spjat termín gambling. Jedná se o výraz, převzatý z anglického jazyka a znamená hráčství, hazardní hru, riskantní sázku, karban. (Sekot, A., 2010, s. 56) V poslední době však bývá často vnímán spíše ve smyslu chorobného, patologického hráčství. Tato osobnostně vypjatá charakteristika je podporována, akcentována a rozvíjena zejména v prostředí adorujícím okamžitý zisk, nestandardní cesty získávání bohatství, konzumní posedlost. (Sekot, A., 2010, s. 56) Děti jako hazardní hráči Podle zákona č. 202/1990 Sb., O loteriích a jiných podobných hrách, je účast na těchto aktivitách zakázána osobám mladším 18 let. Provozovatelé těchto her jsou povinni postupovat tak, aby se nezletilé osoby nemohly hry zúčastnit (například pomocí kontroly věku prostřednictvím průkazu totožnosti). (Zákon č. 202/1990 Sb. [online], 1990) Hlavním rizikem u dětí a mladistvých je to, že mladé generace rychleji propadají hazardu než dospělá populace. Pokud se hazard u dětí vyskytne, má podstatný vliv na školní výkon a prospěch. To se může projevit v dosažení nižšího stupně vzdělání a posléze horšího uplatnění na trhu práce. Dalším nebezpečím je rozvoj jiných sociálně patologických jevů u dítěte, jako například závislosti na drogách (zejména alkoholu) nebo prostituce. (Nešpor, K., 2011a) Je zde častější tendence zneužívat širší spektrum návykových látek a přecházet od jedné ke druhé nebo k více látkám současně (Nešpor, K., 2011b, s. 53) Na hraní hazardních her v dětském věku mají vliv určité rizikové faktory a jejich vzájemná kombinace. Řadí se sem snadný přístup k hazardu, přítomnost hazardního hráče v okolí dítěte, problémy v rodinných vztazích, nedostatečný zájem ze strany rodičů a příbuzných, dále hyperaktivita, poruchy chování nebo špatná finanční situace rodiny. Rizikové činitele se tedy vyskytují jak na úrovni biologické, tak psychologické a sociální. Hraní hazardních her v mladém věku je podobně jako u dospělých častější u mužského pohlaví. (Nešpor, K., 2011a) Souvislostem mezi patologickým hráčstvím a mladou generací není v naší republice prozatím věnována dostatečná pozornost, a pokud se o patologickém hráčství hovoří, pak je většinou spojováno s populací dospělých (Prunner, P., 2008, s. 132). 7

8 Následující tabulka dokazuje, že se tato problematika netýká jen dospělých a že je potřeba se v této oblasti zaměřit i na děti a mladistvé. Někdy se závislost na hazardu nemusí objevit právě v tomto mladém věku, ale může představovat určité riziko pro rozvoj patologického hráčství v budoucnu. Níže je uvedena tabulka, která ukazuje, kolik dětí a dospívajících se ambulantně léčilo s patologickým hráčstvím v letech od roku 2006 do roku Údaje se týkají jen České republiky a pocházejí z Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR. Rok Celkem Muži Ženy Věková skupina 0-14 let let 20 let a více Nově zjištěná onemocnění Tab. 1: Vývoj počtu pacientů s dg. F63.0 v ambulantních zdravotnických zařízeních podle pohlaví a věkových skupin (Zdroj: B. Nechanská, 2013, s. 5) Velmi důležitou skutečností, na kterou by měl být dbán zřetel, je to, že děti a mladiství tvoří specifickou skupinu. Mají jiné potřeby a zájmy než dospělí. Od toho by se měl odvíjet také způsob práce s nimi. Při práci s dětmi a dospívajícími je prioritním a mnohdy nejobtížnějším úkolem motivace k jakékoliv aktivitě, která umožňuje změnu životního stylu. Je potřeba počítat s masivními obrannými reakcemi a odpory, které je potřeba umět zpracovávat. Pokud je to možné, ukazuje se jako výhodné spolupracovat s rodinným systémem nebo alespoň s některým pro klienta významným rodinným příslušníkem tato spolupráce je u dětí naprostým předpokladem úspěšnosti. (Broža, J., 2003, s. 235) Podstatným faktorem efektivního řešení problémů s hazardem je tedy zajištění kooperace s rodinou a práce s motivací jak u samotné rodiny, tak daného jedince. Hlavním cílem při práci s dětmi je motivace rodičů k aktivitě při navozování změny. Rodiče jsou stále pro dítě nejvýznamnější osoby, a to i v případě, že neplní své funkce podle společensky daných norem. (Broža, J., 2003, s. 235) 8

9 1.2 Druhy hazardních her Tato podkapitola se věnuje jednotlivých druhům hazardních her. Je zaměřena zejména na jejich základní charakteristiku, způsob fungování, popřípadě dělení. Hazardní hry se navzájem liší podílem náhody na dosažení výhry. Na jedné straně jsou hry, pro které jsou klíčové určité dovednosti a znalosti, příkladem může být hraní pokeru. Pak je zde i druhá skupina hazardních her, jejichž výsledek závisí zcela na náhodě. Sem se řadí například výherní automaty a loterie. (Sekot, A., 2010) Výherní hrací přístroje K. Nešpor (2006) rozlišuje automaty na zábavní a výherní. Pro zábavní automaty (zábavní hrací přístroje) je typické především to, že si hráč kupuje čas. Jako příklad zábavních automatů lze uvést nejrůznější počítačové hry. V tomto případě tedy o hraní na automatu nemluvíme jako o hazardním hraní, ale i přesto s sebou tato činnost přináší určitá rizika. U dětí se jedná především o množství nevhodně stráveného času a také některé zdravotní potíže. V. Pokorný a kol. (2002, s. 126) popisují výherní automat jako počítač, který má ve svém programu matematický model hry. Jeho grafické prvky na obrazovce vypovídají o tom, v jaké části programu se nachází. K rozšíření těchto hracích přístrojů v České republice došlo po roce 1989, od té doby se jejich počet stále zvyšoval. Jak se počet výherních hracích přístrojů vyvíjel v letech 2000 až 2007, znázorňuje následující graf. Graf 1: Vývoj počtu provozovaných VHP v období 2000 až 2007 v České republice (Zdroj: Novotný, J., 2008, s. 43) 9

10 Podstatným rysem výherních automatů je právě to, že si hráč kupuje možnost výhry. Zde se už zcela jistě jedná o hazardní hry. K. Nešpor (2006) dále uvádí i dělení výherních automatů na lehké a těžké. Kritériem tohoto rozdělení je výše vkladu a také výše možné výhry. Toto dělení je z mnoha důvodů nejasné. Co je pro jednoho malá prohra, může být pro jiného katastrofa. Navíc konstrukce některých automatů umožňuje vyměnit program, takže se z lehkého může stát obratem ruky těžký. (Nešpor, K., 2006, s. 10) P. Prunner (2008) upozorňuje také na jejich nevýstižné pojmenování, kdy název výherní je vhodný jen pro majitele těchto automatů. Všechny výherní automaty jsou naprogramovány tak, aby ve finále zabezpečovaly majiteli automatu potřebné zisky, včetně uhrazení nákladů na jejich pořízení. Ve své podstatě tak zákonitě musí výrazně převyšovat velikost zadrženého vkladu nad velikostí zpětně poskytnuté výhry (Prunner, P., 2008, s. 48) Někteří hráči jsou si vědomi toho, že výhra na automatu nepřichází každou chvíli, proto mají své strategie, o kterých si myslí, že zvýší pravděpodobnost výhry. Příkladem jedné z teorií může být například to, že gambleři pociťují větší šance na výhru, když vědí, že si nikdo delší dobu z daného automatu výhru neodnesl. Technické hry Technické hry vytvářejí samostatnou skupinu výherních hracích přístrojů. Řadí se sem zejména elektromechanické rulety, elektromechanické kostky, online videoloterijní terminály, televizní online sázení a sázkové hry po telefonu. Video-loterijní terminály ke svému chodu využívají internetové připojení. Tato zařízení jsou navázána na ústřední systém, který ovládá vývoj hry. Technické hry se u nás objevily v roce 1999, od té doby jejich počet vzrůstá. (Novotný, J., 2008) Kurzové sázky Jedná se o nejrůznější druhy sázení. Tato kategorie je v současné době velmi rozšířena, ale má také svou tradici. V minulosti bylo velmi oblíbené sázení na dostihy, kdy však tato aktivita přesahovala rozměr samotné hry a měla význam i z hlediska sociálního. Jednalo se o společensky důležitou událost. (Nešpor, K., 1999) V dnešní době je velmi časté sázení na výsledky nejrůznějších sportovních zápasů. Tyto aktivity však ztratily výše zmiňovaný společenský význam, nyní je předmětem jen samotná sázka a možnost výhry. Výhra závisí jak na náhodě, tak i na tom, jak se daní hráči v dané sportovní oblasti vyznají. V České republice lidé nejvíce 10

11 sází zejména na výsledky fotbalových, hokejových, basketbalových a tenisových utkání. (Prunner, P., 2008) P. Prunner (2008) za problematické považuje zejména to, že se uzavírání těchto sázek přesouvá do i barů a restaurací, což může znamenat značná rizika pro potencionální hráče. Sportovní divák sledující utkání spolu s ostatními sportovními fanoušky snadněji podléhá atmosféře sázení, a to zvláště tehdy, je-li patřičným způsobem posilněn alkoholem. Jedinec se snáze zapojuje do sázení a je i ochoten investovat větší částku peněz. Mnohdy takovéto davové atmosféře podlehnou i ti, kteří by si v jiných podmínkách nikdy nevsadili. (Prunner, P., 2008, s. 53) Karetní hry K. Nešpor (1999) upozorňuje na fakt, že i když jsou karetní hry mezi hazardními značně zastoupeny, je mezi nimi rovněž celá řada typů, které hazardní nejsou. Rizikové však je spojení karetních her s alkoholem, kdy hráč snadněji ztrácí zábrany. Nebezpečné také je, když hráč řeší své neštěstí ve hře rovněž alkoholem, což může vyústit až v kombinovanou závislost. Zvýšená hladina alkoholu pak negativně působí na schopnost autokorekce. Často se významným způsobem spolupodílí na zvýšených sklonech riskovat a vyvolává u daného hráče ochotu zvyšovat velikost vsazených investic. (Prunner, P., 2008, s. 53) Pro tyto hry jsou klíčové znalosti a dovednosti hráče. Mezi nejběžnější karetní hry spadá především poker a blackjack. V České republice je značně rozšířen také mariáš. Kostky Kostky představují druh hazardu, který má dávnou tradici. I když v průběhu jejich vývoje bylo vytvořeno mnoho variací her s kostkami, je zde stále určitá monotónnost. Tyto hry jsou založené na podobném principu a jen málo se od sebe liší. Podobně jako karetní hry, kostky nemusí být za každých okolností hazardními hrami. Velmi populární kostkovou hrou je craps. (Nešpor, K., 1999) Hazardní hry v kasinech I když se v kasinech hrají hazardní hry uváděné v jiných kategoriích, kasina dávají těmto hrám nový rozměr. Jedná se o podniky, jejichž cílem je zisk právě z těchto aktivit. V jedné budově je tak možné najít nespočet hazardních her, jejichž výběr má uspokojit kohokoliv, kdo má chuť hrát. Klasickými hrami hranými v kasinu jsou již zmiňované karetní hry (zejména blackjack, bakarat), dále kostky, ruleta a hrací 11

12 automaty. Z hlediska věku hráčů jsou kasina atraktivní spíše pro mladší věkové kategorie. P. Prunner (2008) uvádí, že zvlášť velká výhra nebo prohra v kasinu má výrazný vliv na průběh dalšího hraní. V případě časné výhry vysokého finančního obnosu chce hráč tuto výhru co nejdříve zopakovat, čímž se vznik závislosti podstatně urychlí. V situaci, kdy hráč obzvláště ze začátku v kasinu prohraje vysokou částku, často pociťuje intenzivní negativní prožitky, které pak mohou jeho další hraní brzdit. Způsob sázení v kasinech je právě to, co vytváří mnohem větší riziko vzniku závislosti, než je tomu u výherních automatů. Loterie Loterie jsou aktivity, pro něž je typické vyplňování sázkových tiketů. I když loterie nepatří mezi klasické hazardní hry, za určitých okolností se jí může stát. Toto menší nebezpečí přechodu v hazardní hru je dáno zejména nižšími vklady. Mezi nejběžnější sázení pomocí tiketů spadá Sportka, Šťastných 10 a Keno. (Prunner, P., 2008) A. Sekot (2010) uvádí, že loterie mohou být atraktivní především pro chudší vrstvy, už kvůli relativně nízké vstupní částce a vysoké výhře. Ta vzbuzuje v lidech pocit naděje na lepší životní situaci. U loterií lze dosažení výhry jen minimálně ovlivnit, hlavní roli zde hraje náhoda. Online hazard Hazard prostřednictvím internetu je novou kategorií, která se rozšířila spolu s rozvojem informačních technologií. Tyto hry umožňují lidem hrát v průběhu celého dne, není zde tedy žádné omezení v podobě otevírací doby (jako je tomu v některých hernách). Dalším znakem tohoto druhu hazardu je to, že dotyčný hraje přímo z domova, což může přitahovat méně časté skupiny hráčů - ženy a mladistvé. (Novotný, J., 2008) Hranice mezi hazardními a nehazardními hrami není zcela jasná a přesná, proto také není možné uvést vyčerpávající výčet hazardních her. Tatáž hra za některých okolností může být hazardní (zejména tehdy, pokud se hraje o peníze), za jiných nikoliv. (Pokorný, V. a kol., 2002) 12

13 2 Patologické hráčství Druhá kapitola je zaměřena na problematiku patologického hráčství. Nejprve jsou vymezeny základní pojmy, které s tímto jevem souvisejí. Následně jsou uvedeny a popsány jednotlivé fáze vývoje patologického hráčství. Poslední část této kapitoly se orientuje na vybrané diagnostické nástroje a kritéria. 2.1 Charakteristika patologického hráčství Mezinárodní klasifikace nemocí řadí patologické hráčství mezi nutkavé a impulzivní poruchy a označuje jej diagnózou F63.0. Nutkavé a impulzivní poruchy jsou charakterizované opakovanými činy, které nemají žádnou jasnou racionální motivaci, nemohou být ovládány a obecně působí svým nositelům poškozování vlastních zájmů i zájmů jiných lidí (MKN [online], 2013, s. 237). Jak uvádí S. Fischer (2006), návykové a impulzivní poruchy se vyznačují třemi znaky, kterými je lze rozlišit od jiných poruch. První charakteristikou je ztráta schopnosti nepodlehnout určitému pokušení, i když si daná osoba uvědomuje jeho negativní následky. Další společným bodem jsou pocity napětí a neklidu, které před samotným aktem eskalují. Poslední znak představuje uspokojení potřeby danou činností, které se projevuje zejména pocity vzrušení a uvolnění. Dále je patologické hráčství popisováno jako porucha spočívající v častých opakovaných epizodách hráčství, které dominují v životě subjektu na újmu hodnot a závazků sociálních, vyplývajících ze zaměstnání, materiálních a rodinných (MKN [online], 2013, s. 237). Patologické hráčství je jedním ze sociálně patologických jevů, proto je také důležité představit pojem sociální patologie. A. Sekot (2010, s. 9) sociální patologii definuje jako shrnující pojem pro nezdravé, nenormální, obecně nežádoucí společenské jevy, tzv. společensky nebezpečné, negativně sankciované formy deviantního chování. Se sociální patologií rovněž souvisí další termín, kterým je sociální deviace. Sociální deviace zahrnuje různé druhy chování, které jsou charakteristické nedodržováním a nepřizpůsobením se určitým normám, které jsou v určité skupině nebo společnosti platné. Tyto odchylky od normy mohou být jak ve směru pozitivním, tak negativním. (Bártlová, S., 1998) G. Munková (2004, s. 9) podotýká, že pojem norma nespadá pouze do oblasti práva. Máme zde na mysli ne pouze zákony, ale i náboženské a etické normy, normy vztahující se k určitým zvykům, obyčejům a rituálům ve 13

14 společnosti Aby bylo možné odlišit deviantní chování od normálního, je nejprve potřebné vymezit normalitu. To bývá obtížné vzhledem ke společenským podmínkám, které se neustále proměňují (jak časově, tak místně). Hodnocení chování a jednání je tedy velmi silně ovlivněno socio-kulturními charakteristikami. (Brezák, J., 2001) Sociální deviace má tedy širší význam než sociální patologie. Jako sociálně patologické jsou označovány ty deviantní jevy, které jsou nadmíru negativní a závažné pro společnost a jsou vnímány jako ohrožující. Jevy, které jsou označovány za deviantní, nemusí být totiž vždy patologické. Sociálně patologické jevy jsou vždy pro společnost či jednotlivce negativní, což v případě deviantních jevů platit nemusí. (Fischer, S., Škoda, J., 2009, s.14) Pro znázornění výše uvedených pojmů využijeme schéma, které ve své publikaci uvádějí J. Dubský s L. Urbanem (2005). Obr. 1: Normální a deviantní ve společnosti (Zdroj: Dubský, J., Urban, L., 2005, s. 18) Samotné hráčství je potřeba odlišit od hráčství patologického. V rámci běžného hráčství je také cílem zisk peněz, nicméně se jedná o stav, kdy má hráč hru pod kontrolou a není jí ovládán. (Pokorný, V. a kol., 2002) V této situaci nemluvíme o sociální patologii, nicméně, i když je hraní v určité normě, někdo jej stejně může vnímat negativně. Patologické hráčství se obvykle vyvíjí velice pomalu. Začíná na společensky akceptovatelné úrovni (např. sázení ve Sportce) a po dobu několika let dochází k pomalému vývoji závislosti. V některých případech se však může společensky přijatelná úroveň hraní zvrtnout do podoby patologického hráčství pod tlakem 14

15 intenzivního stresoru, jako je např. rozvod, ztráta zaměstnání, atd. (Fischer, S., Škoda J., 2009, s. 129) 2.2 Fáze vývoje patologického hráčství Jak uvádí J. Sochůrek (2009), patologické hráčství se vyvíjí ve třech fázích. Jedná se o fázi výher, proher a zoufalství. Tyto fáze na sebe navazují. Každý hráč nemusí projít všemi stádii, ale může hry zanechat a neposunout se tak do dalšího období. Platí ovšem, že čím vyšší je stádium, tím obtížnější je s hraním trvale přestat. (Nešpor, K., 2006) Fáze výher Toto stádium se nachází na počátku, kdy jedinci hraní nepůsobí žádné problémy. Hra je především zábavou, která přináší občasné výhry. Podstatným rizikovým faktorem této fáze je výhra vyššího finančního obnosu, což může mít vliv na utváření nepřiměřených představ o hazardních hrách ve smyslu lehce nabytých peněz. Hráč se snaží výhru zopakovat, proto hraje častěji. Současně s tím dochází k navyšování sázek, jedinec sní o velké výhře, která mu změní život. Postupem času se také vyvíjí způsob hraní, původní hra ve společnosti se mění na hru o samotě. (Sochůrek, J., 2009) P. Mühlpachr (2008) zmiňuje také skutečnost, že se hráč může známým vychloubat údajnými výhrami, které však nejsou reálné. Cílem tak může být poukázání na to, jak je hraní hazardu výhodné, že se jedná o efektivní způsob, jak získat peníze. Fáze proher V tomto období se již jedná o pravé patologické hráčství. Jedinec hraje stále častěji, což způsobuje to, že ubývá výher a narůstá počet proher. Tím se dotyčný dostává do finanční tísně, půjčuje si peníze, aby mohl hrát. Dochází ke vzniku dluhů a postupně k jejich nárůstu. (Mühlpachr, P., 2008). Jedinec také začíná mít problémy v osobních a rodinných vztazích. Svoje hraní zatajuje, lže, používá nejrůznější výmluvy, aby měl možnost jít hrát. Hra se stává jeho životní prioritou. Hráč je zcela zaujat hrou, fyzicky i v myšlenkách, hra se dostává na první místo v jeho životě. Lže, začíná se chovat bezohledně, zanedbává rodinu, zaměstnání, své zdraví, je neklidný, podrážděný a uzavřený. Není schopen tyto problémy řešit. (Vykopalová, H., 2002, s. 91) Důležitým znakem této fáze je, že daná osoba ztrácí kontrolu nad svým chováním. Hráč již plně propadl hře, jeho myšlenky jsou soustředěny na hru a 15

16 nedokáže přestat. Začíná se točit v nekonečném kruhu půjček, proher a dluhů. Aby splatil jeden dluh, musí si udělat jiný. (Sochůrek, J., 2009, s. 127) Dotyčný věří, že jediný způsob, který vyřeší všechny jeho problémy, je právě velká výhra, ke které se neustále upíná. I když se v tomto období objevují tendence s hraním přestat, nebývají často úspěšné a jedinec se k hraní vrací. Fáze prohrávání zahajuje jakýsi bludný kruh. Prohrávající se snaží svůj neúspěch odčinit dalším intenzivním sázením. Dluhy narůstají. Dotyčný se uchyluje ke lžím, sebeklamům, aby zdůvodnil svůj změněný životní styl. Objevuje se tajnůstkářství, iritabilita, ztráta reálného pohledu na život. (Sekot, 2010, s. 62) Fáze zoufalství Ve fázi zoufalství jedinec stále zvyšuje dobu, kterou tráví hraním, je schopen nad hrou strávit i mnoho hodin během jednoho dne nebo noci. Jeho finanční situace se nadále horší, často musí čelit exekucím a soudním jednáním. V oblasti vztahů dochází ke ztrátě důvěry vůči hráči a rozpadu rodin. Rodině hráče je tato situace nepříjemná a nastává jeho odcizení od ní, ale i od lidí jemu dříve blízkých. Hráč tuto skutečnost řeší tím, že stále více času věnuje hře nebo svým fantaziím o ní. Důvod svých potíží spatřuje ve svém okolí a ve společnosti. Lituje se, propadá pocitům beznaděje, deprese, výčitkám svědomí. (Pokorný, V. a kol., 2002, s. 125) To a mnohé další sociální důsledky způsobují psychické problémy, které mohou vyústit v kriminalitu (zejména krádeže), závislost na alkoholu a dalších drogách nebo v pokusy o sebevraždu. Mnohdy se dostává hráč do hluboké deprese a objevují se i suicidální pokusy. Zahraniční statistiky uvádějí, že v porovnání s ostatní populací se gambleři 5-10krát častěji pokusí o sebevraždu. (Bártlová, S., 1998, s. 47) K. Nešpor (2006) uvádí, že doba, za kterou jedinec projde až do fáze zoufalství, je individuální. Zatímco u dospělých dochází ke vzniku patologického hráčství přibližně v rozmezí jednoho až tří let, u dětí a dospívajících se může jednat o pouhé týdny a měsíce. Podstatným faktem patologického hráčství je, že se vyskytuje převážně u mužů. Pro porovnání, nakolik se tato problematika týká mužů a žen, je uveden následující graf, který zachycuje počty patologických hráčů z hlediska pohlaví od roku 2006 do roku Data se týkají České republiky. 16

17 Graf 2: Vývoj počtu hospitalizací v psychiatrických lůžkových zařízeních a počtu ambulantních pacientů s dg. F63.0 podle pohlaví (Zdroj: Nechanská, B., 2013, s. 5) 2.3 Diagnostika patologického hráčství V této podkapitole jsou uvedeny vybrané nástroje a kritéria, které se používají pro diagnostiku patologického hráčství. Patologické hráčství podle Diagnostického a statistického manuálu Americké psychiatrické asociace A. Trvající a opakující se nepřizpůsobivé chování ve vztahu k hazardní hře, jak ukazuje pět (nebo více) z následujících znaků: 1. Zaměstnávání se hazardní hrou (např. znovuprožívání minulých zážitků spojených s gamblingem, plánování další hazardní hry, úvahy o tom, jak si opatřit prostředky k další hazardní hře. 2. Aby pacient docílil žádoucího vzrušení, musí zvyšovat množství peněz vkládaných do hazardní hry. 3. Opakovaně a neúspěšně se pokouší hazardní hru ovládat, redukovat nebo s ní skoncovat. 4. Když se pokouší redukovat hazardní hru nebo s ní přestat, cítí neklid a podrážděnost. 17

18 5. Používá hazardní hru jako prostředek, jak uniknout problémům nebo mírnit dysforickou náladu (např. pocity bezmoci, viny, úzkosti, deprese). 6. Po ztrátě peněz při hazardní hře se následujícího dne k hazardní hře vrací, aby je vyhrál nazpět. 7. Lže příbuzným, terapeutovi nebo jiným lidem, aby tak zakryl rozsah svého zaujetí hazardní hrou. 8. Dopouští se se ilegálních činů, jako padělání, podvodů, krádeží nebo zpronevěry kvůli hazardní hře. 9. Ohrožuje nebo ztrácí kvůli hazardní hře signifikantní vztahy, zaměstnání, vzdělání nebo kariéru. 10. Spoléhá se na druhé osoby, že mu poskytnou finanční prostředky a zmírní tak zoufalou finanční situaci, do které se dostal kvůli hazardní hře. B. Hazardní hraní nelze lépe vysvětlit manickou epizodou. (Mühlpachr, P., 2008, s. 91) Patologické hráčství podle Mezinárodní klasifikace nemocí Podle diagnostických kritérií Mezinárodní klasifikace nemocí by dotyčný jedinec měl splňovat následující čtyři body, aby byl patologickým hráčem. 1. Během období nejméně jednoho roku se vyskytnou dvě nebo více epizod hráčství. 2. Tyto epizody nejsou pro jedince výnosné, ale opakují se přesto, že vyvolávají tíseň a narušují každodenní život. 3. Jedinec popisuje silné puzení ke hře, které lze těžko ovládnout, a hovoří o tom, že není schopen silou vůle hře odolat. 4. Jedinec je zaujat myšlenkami a představami hraní a okolností, které tuto činnost doprovázejí. (Nešpor, K., 2011a, s. 14) Dotazník na patologické hráčství South Oaks Gambling Screen (viz Příloha 1) Jedná se validizovaný nástroj pro americkou populaci, který se užívá pro diagnostiku patologického hráčství. Obsahuje celkem dvacet položek, které mapují různé oblasti života jedince. Vyhodnocuje se podle počtu bodů, kterých daná osoba v testu dosáhne. Bod představuje kladnou odpověď na položenou otázku. Žádný bod znamená, že jedinec nemá problém s patologickým hráčstvím, 1až 4 body znamenají již 18

19 určitý problém a 5 a více bodů již svědčí o pravděpodobném patologickém hráčství. (Nešpor, K., 2011a) Pro diagnostiku patologického hráčství u mladistvých se nepoužívají původní verze dotazníků a kritérií, které jsou určené pro dospělou populaci. Tyto nástroje jsou upravovány tak, aby více vyhovovaly cílové skupině. Změny jsou prováděny jak ve formulaci otázek (vede k lepšímu porozumění), tak v eliminaci nerelevantních otázek. (Prunner, P., 2008) 19

20 3 Prevence Tato kapitola se zaměřuje na problematiku prevence. Nejprve je představen význam tohoto pojmu, následně je uveden výčet základních druhů prevence spolu s jejich charakteristikou. Poslední část je věnována prostředím a oblastem, v nichž se prevence uplatňuje. 3.1 Druhy prevence Pojem prevence pochází z latinského slova praeventus, což znamená zákrok předem. Jedná se o snahu předejít určitým vlivům, které jsou zpravidla škodlivé. Tento termín se velmi hojně užívá v oblasti zdraví a nemoci a sociálně patologických jevů. (Kapr, J., 1994) Spolu s pojmem prevence souvisí také výskyt ochranných a rizikových činitelů, které mají na vznik nemoci nebo závislosti negativní nebo naopak pozitivní vliv. Ochranné faktory působí směrem proti vzniku nebo rozvoji daného nežádoucího jevu, rizikové faktory naopak toto nebezpečí podporují. Tito činitelé se vyskytují v různých oblastech života člověka a mají rozdílné postavení. Některé jsou více dominantní, jiné méně. (Nešpor, K., 2011a) Primární prevence V rámci prevence je rozlišováno několik jejích druhů. Primární prevence je zaměřena na předcházení určitým nežádoucím jevům, tedy například nemocem nebo sociálně patologickým jevům. Působí již před samotným vznikem problémového jevu a je zacílena na celé obyvatelstvo. Obrací se na populaci a její jednotlivé složky, přináší poznatky a návody k jednání a přispívá k vytvoření takového sociálního klimatu, které není příznivé k šíření drog a podporuje nedrogové chování jednotlivců a skupin (Marhounová, J., Nešpor, K., 1995, s. 87). I když zde autoři používají pojem primární prevence vzhledem k závislosti na drogách, lze jej aplikovat i na jiné patologické jevy, tedy i na hazard. Primární prevence má za úkol posílit osobnost jedince natolik, aby byl schopný nepodlehnout sociálně patologickým jevům, které se kolem něj vyskytují. Primární prevence má programově podporovat zrání jedince, aby co nejbezpečněji prošel cestou hledání vlastní identity. Má rozvíjet jednotlivé předpoklady bio-psycho-sociálněspirituální komplexity člověka, působit na celou společnost diferencovaně, se zaměřením na cílové skupiny. (Kalina, K., 2008, s. 18) 20

21 Za rizikové činitele v psychologické oblasti je možno označit nadbytek volného času, nudu, zvědavost, nedostatek zájmů, také nízké sebehodnocení a sebedůvěru jedince. Primární prevence pracuje s těmito faktory prostřednictvím vztahové blízkosti, efektivní komunikace, hledání vhodného způsobu trávení volného času, orientace na vlastní hodnoty a zájmy. Spadá sem také schopnost asertivního jednání a stanovování hranic. Pozitivně v oblasti zdraví působí zdravý životní styl, zájem o své zdraví a kondici. K. Kalina (2008, s. 19) sem řadí zájem o své tělo, pohyb, starost o výživu, o fyzické zdraví, včasnou léčbu nemocí, prevenci úrazů a účinnou rehabilitaci fyzických handicapů. Mezi negativní faktory sociální povahy patří nepřijetí skupiny, do které se chce dotyčný dostat, dále výrazná odlišnost (např. rasová, kulturní, vzhledová), vyloučení z komunity a nízký socio-ekonomický status. Primární prevence působí na tyto vlivy tím, že posiluje zájem populace o ty, kteří se nacházejí v tíživé sociální situaci a potřebují pomoc. Také klade důraz na sociální soudržnost, schopnost vcítit se do druhých a ochotu pomáhat. (Kalina, K., 2008) Negativní činitele v duchovní oblasti představuje zejména absenci smyslu života, duchovních hodnot a duchovní autority. Nevyvážené zaměření k materiálním ziskům, ale i rozčarování nad pomíjivým uspokojením, které přinášejí. Iluzivní štěstí v dopřávaném maximu požitků. Nerozvíjení introspekce a naslouchání vnitřnímu Já. Nerozvíjení pokory, smyslu pro zázrak, pro mytické a mytologické poznání světa. (Kudrle, S., 2003, s. 146) Primární prevence se zaměřuje na poskytování alternativy k dosavadnímu způsobu života. Sekundární prevence Sekundární prevence se orientuje na včasné vyhledávání latentních stádií nemocí či rizikových osob s cílem předejít rozvoji onemocnění, komplikacím, chronicitě apod. Používá se při ní depistáž, což jsou techniky a metody cílené k diagnostikování nemoci ve fázi, kdy je porucha ještě reverzibilní (Kapr, J., 1994, s. 31). Úkolem sekundární prevence je tedy zamezení dalšího prohlubování nežádoucího stavu. Sekundární prevence v sobě zahrnuje včasnou intervenci, poradenství i léčbu. K. Kalina (2008) dodává, že se netýká pouze daného jedince, ale pracuje se také s jeho rodinou nebo blízkým okolím. V oblasti psychologické se sekundární prevence zaměřuje na celý životní příběh jedince, zejména na vzájemný vztah dosavadních problémů dotyčného a rozvoje 21

22 sociálně patologického jevu (závislosti nebo v našem případě patologického hráčství). Využívá se zde i psychodiagnostických metod k odhalení závažných změn v osobnosti jedince, ale i individuální nebo skupinové psychoterapie. Cílem těchto činností je posílení vědomí vlastní odpovědnosti za své chování. (Kudrle, S., 2003) V rámci sociálních činitelů se sekundární prevence orientuje na mapování vrstevnického vlivu, politických a kulturních faktorů, zvyklostí v komunitě. Důraz je kladen na resocializaci. Ve spirituální oblasti je pozornost obrácena na aspekty životního smyslu nebo údělu, na aspekty víry v Boha, lidské sounáležitosti a soucítění, pokory a respektu k tomu, co přesahuje individuální Já. (Kalina, K., 2008, s. 22) Terciární prevence Terciární prevence se uplatňuje v situacích, kdy dotyčný již daným problémem trpí. Jejím cílem je omezení dalších negativních důsledků také v jiných oblastech života člověka. Spadá sem také ochrana před recidivami. (Vykopalová, H., 2002) Terciární prevence využívá zejména přístupů z úrovně sociální. K sociální práci patří pomoc při hledání zaměstnání a bydlení, v kontaktu s úřady či zdravotními pojišťovnami, ale i chráněné bydlení, pomoc rodině, chráněná pracovní aktivita. (Kalina, K., 2008, s. 22) Co se týče psychologické pomoci v rámci terciární prevence, využívá se motivačního tréninku, poradenství ve formě individuální i skupinové, předcházení relapsu, rodinného poradenství a doléčovacích aktivit (Kudrle, S., 2003). K. Nešpor (2011b) doplňuje tyto druhy prevence o další pojmy. Jako všeobecná prevence je označována taková činnost, která je zacílena na veškeré obyvatelstvo. Naopak selektivní prevence je směřována na osoby, u kterých je riziko vzniku sociálně patologického jevu podstatně vyšší než u ostatních. 3.2 Oblasti prevence Pozitivní i negativní faktory, které hrají roli v rozvoji problémů s hazardem, působí na jedince z různých prostředí a úrovní. Následující podkapitola se věnuje některým z nich. Prevence ve společnosti Do prevence, která působí na úrovni společnosti, můžeme zařadit legislativní dokumenty, které regulují hazardní hry. Tomu, že se na rozvoji patologického hráčství podílí i tyto faktory, nasvědčuje výzkum ve státech USA, který prokázal nižší výskyt 22

23 závislosti na hraní v zemích, které mají přísnější zákony v oblasti hazardu. Po listopadu 1989 došlo ve vztahu k hazardu k naprostému rozvolnění zákonných omezení a nabídka i dostupnost hazardu dramaticky vzrostla. Úměrně tomu přibylo patologických hráčů a jejich příbuzných, kteří hledají odbornou pomoc. (Nešpor, K., 2011a, s. 89) Mezi protektivní (ochranné) faktory ve společnosti lze tedy zařadit existenci a důslednost zákonů upravujících problematiku hazardních her, dále omezení přístupu k hazardním hrám a jejich propagaci a také další charakteristiky společnosti. Ve výhodě je společnost, která nepovažuje peníze za nejvyšší hodnotu a neoslavuje hromadění peněz a riskování (Nešpor, K., 2011a, s. 89). Prevence v médiích Prevence prostřednictvím sdělovacích prostředků má před sebou mnohé překážky. Jednou z nich je atraktivita reklam propagujících hazard pro majitele médií. Sdělovací prostředky se také vyznačují tím, že často informují spíše o skandálních kauzách, které s hazardem souvisejí, což může mít negativní vliv na ochotu osob s patologickým hráčstvím se léčit. Pro média jsou lákavé skandály všeho druhu a kriminalita. O takové informace v souvislosti s hazardem rozhodně není nouze. Podobné zprávy mohou ovšem patologické hráče spíše demoralizovat a oslabovat motivaci k léčbě. (Nešpor, K., 2011a, s. 90) Naopak, za velmi užitečné informace v této oblasti prevence prostřednictvím médií jsou považována sdělení o tom, jak se vyhnout potížím spojeným s hraním hazardním her nebo jak tyto potíže konstruktivně řešit. Velmi významnými jsou také informace o způsobech a dostupnosti léčby patologického hráčství. Mezi principy efektivní prevence v rámci sdělovacích prostředků patří nepropůjčovat se k reklamě hazardních her, nabízet lepší možnosti trávení volného času, poukazovat na modernost zdravého způsobu života, pravdivě informovat o problémech, které hazardní hra působí (Marhounová, J., Nešpor, K., 1995, s. 103) Prevence v pracovním prostředí Potíže, které jsou důsledkem patologického hráčství, často souvisejí i s pracovním prostředím dané osoby. Z toho vyvstává určité nebezpečí i pro zaměstnavatele ve formě rizika odcizení firemních financí nebo poškození dobrého jména. Nicméně prevencí a intervencí v oblasti hazardního hraní se zabývají spíše 23

24 američtí zaměstnavatelé, v našem prostředí doposud není situace na podobné úrovni. Důležité je včlenit tuto problematiku do programů prevence a časné léčebné intervence na pracovištích. Tyto programy ovšem nejsou u nás, na rozdíl např. od USA, rozšířené. (Marhounová, J., Nešpor, K., 1995, s. 103) Předcházení problémů souvisejících s hazardním hraním nebývá v pracovním prostředí ojedinělé, nýbrž je velmi často spojeno s prevencí dalších sociálně patologických jevů, jako je závislost na alkoholu a dalších drogách. Tyto strategie bývají velmi často také zaměřeny na orientaci zaměstnanců na zdravý životní styl, což je rovněž velmi významným ochranným činitelem před propadnutím hazardu. Životní styl sehrává významnou roli v procesu vývoje závislosti v závislost patologickou (ať drogovou nebo nedrogovou). Na tom, zda vývoj jakékoliv závislosti získá patologické rysy, spolupůsobí řada faktorů, resp. podílí se mnoho vlivů. Faktem zůstává, že právě životní styl jedince jako komplexní proces v sobě obsahuje významné množství prvků či jevů, které mohou ovlivnit směr vývoje závislosti. (Pokorný, V. a kol., 2002, s. 158) Zároveň je důležité zmínit, že ponechání zaměstnání je silným motivačním faktorem patologických hráčů v boji proti hazardu. Poměrně často se používá ultimátum typu: buď se půjdete léčit, nebo dostanete výpověď. Efektivita takové intervence z pracovního prostředí bývá vysoká, protože se vytváří silný motivační tlak k léčbě a abstinenci od hazardu. Zaměstnavatel rozhodně udělá dobře, když nebude patologického hráče vystavovat nadměrnému riziku. Je lépe zamezit mu přístup k firemním prostředkům a dohlížet na jeho práci včetně toho, jak využívá pracovní dobu. (Nešpor, K., 2011a, s. 90) Prevence v rodině Rodina hraje velmi zásadní roli v oblasti prevenci jakýchkoli nežádoucích jevů. Protektivní faktory v rodině představuje nalezení vhodného způsobu trávení volného času (nejrůznější koníčky a záliby), ale rovněž čas strávený s dětmi a získání jejich důvěry. Za další ochranný faktor lze považovat to, že rodiče dávají dobrý příklad dítěti ve svém chování a jednání (vyšší hodnota peněz vydělaných prací než peněz snadně získaných). Účinného protektivního činitele představuje zdravé sebevědomí dítěte a důvěra v sebe sama. Je rovněž potřebné ocenit jeho píli a snahu. Neméně důležitá je efektivní spolupráce s dalšími osobami v životě dítěte (blízcí, učitelé, odborníci) a nastavení pravidel a jejich důsledné dodržování. Stanovte a prosazujte zdravá pravidla. Základním pravidlem pro nezletilé je nikdy a za žádných okolností hazardní 24

25 hra. Za porušení pravidla by měly následovat přiměřené a předvídatelné sankce, např. krácení kapesného. (Nešpor, K., 2011a, s. 92) Prevence na úrovni jednotlivce V rámci prevence na úrovni jednotlivce mají zásadní význam tzv. peer prvky, které se uplatňují u lidí s podobnou životní pozicí. Na základě peer prvku jsou založeny peer programy. Efektivita peer programů je vysvětlitelná tím, že dobrý příklad člověka v podobné situaci je snazší následovat. Tento princip se ostatně využívá i při lákání k hazardu. Pracovník kasina předstírá, že je hazardním hráčem, jakoby neopatrně hazardně hraje, a tím k hazardu svádí náhodné návštěvníky, kteří by jinak rychle odešli. Je tedy logické, že naopak jednotlivec, který hazard principiálně a veřejně odmítá, působí na své okolí příznivě. (Nešpor, K., 2011a, s. 93) Prevence založená ve společnosti Pojem prevence založená ve společnosti představuje kooperaci mezi jednotlivými složkami společenství (například mezi školou, rodiči, médii, policií, úřady). V tomto směru není naše země zcela na dostatečné úrovni. Cílem je jednotné působení těchto komponentů společnosti na jedince i skupiny. V ideálním případě jsou pak různé cílové populace koordinovaně ovlivňovány z mnoha stran. (Nešpor, K., 2011a, s. 93) Prevence ve školách Prevence sociálně patologických jevů (tedy i patologického hráčství) ve školách se řídí dokumentem Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních (Metodické doporučení [online], 2010). Každá škola má pro tuto oblast vypracovaný minimální preventivní program, který vychází z tzv. školní preventivní strategie. Ta je vyjádřením dlouhodobého plánu školy v problematice prevence. Školní preventivní strategie musí být přizpůsobena kulturním, sociálním či politickým okolnostem i struktuře školy či specifické populaci jak v jejím rámci, tak v jejím okolí. Program musí důsledně respektovat rozdíly ve školním prostředí, oddalovat, bránit výskytu nebo snižovat výskyt rizikového chování a zvyšovat schopnost žáků a studentů činit informovaná a zodpovědná rozhodnutí. (Miovský, M. a kol., 2010, s. 101) 25

26 Minimální preventivní program je vytvářen na jeden školní rok a je zaměřen na výchovu žáků ke zdravému životnímu stylu, na jejich osobnostní a sociální rozvoj a rozvoj jejich sociálně komunikativních dovedností (Miovský, M. a kol., 2010, s. 101) Na rozdíl od školní preventivní strategie sleduje krátkodobé cíle. Obsahuje zdůvodnění těchto cílů a popisuje rovněž současný stav situace. Minimální preventivní program je vyhodnocován, na čemž je založen plán na další období, popřípadě úprava školní preventivní strategie. Tento dokument je založen na podpoře vlastní aktivity žáků, pestrosti forem preventivní práce se žáky, zapojení celého pedagogického sboru a spolupráci se zákonnými zástupci žáků školy (Miovský, M. a kol., 2010, s. 102). Prevence ve školách je zajišťována zejména výchovným poradcem a školním metodikem prevence. Jejich činnost je upravena vyhláškou č. 72/2005 Sb., O poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů. (Vyhláška č. 72/2005 Sb., [online], 2005) J. Marhounová a K. Nešpor (1995) uvádějí několik základních požadavků v oblasti primární prevence ve školách. Primární prevence by měla mít podobu kontinuálního procesu. Dále by měla vycházet z příslušného věku cílové skupiny. Důležité je také propojení s ostatními sociálně patologickými jevy a riziky, které daný jev může přinášet. Dalším bodem je spolupráce s rodinami žáků, problematika otevřené komunikace o obtížích dítěte a podpora zdravého životního stylu. Důraz je kladen také na získávání poznatků a vědomostí, které s daným jevem souvisejí, ale i na vytváření postojů a dovedností, jak řešit ohrožující situace v jejich životě. K. Nešpor (2011b) zmiňuje další principy týkající se efektivní primární prevence, které však nejsou zaměřeny jen na školní prostředí. Preventivní program by měl respektovat a pracovat s místními charakteristikami, měl by začínat co nejdříve a být soustavný a komplexní. Pokud je to možné, využívá kladných vzorů z řad vrstevníků. 26

27 4 Problematika hazardních her a patologického hráčství na vybrané základní škole 4.1 Metodika výzkumu Výzkumné cíle, výzkumný problém Cílem bakalářské práce je zmapovat situaci týkající se hazardních her na vybrané základní škole. Tento obecný cíl je možné rozdělit do několika dílčích cílů, a to v podobě zjištění postojů dětí na ZŠ k hazardním hrám, jejich zkušenosti s hraním hazardních her a povědomosti o problematice patologického hráčství. Výzkumný vzorek je tvořen dětmi 6. a 9. tříd jedné základní školy, cílem tedy bude také vzájemné srovnání výzkumných výsledků těchto tříd. Jedním z prvních kroků výzkumu je určení výzkumného problému. P. Gavora (2000, s. 13) jej charakterizuje následovně: Výzkumný problém je základem, od kterého se odvíjejí všechny další kroky ve výzkumu. Výzkumník v něm přesně formuluje, co chce zkoumat. Na základě cílů bakalářské práce a studia teoretické stránky výzkumných jevů je výzkumný problém formulován v této podobě: Jaké jsou postoje, zkušenosti a povědomost žáků vybrané základní školy o hazardních hrách a patologickém hráčství? Jedná se o tzv. deskriptivní výzkumný problém, který je typický tím, že hledá odpověď na otázku: Jaké to je? Deskriptivní výzkumný problém zjišťuje a popisuje situaci, stav nebo výskyt určitého jevu. (Gavora, P., 2000, s. 26) Výzkumná metoda Empirická část práce je vzhledem k výzkumným cílům realizována pomocí kvantitativního výzkumu. Jako výzkumná metoda v rámci empirické části práce bylo zvoleno dotazníkové šetření, které umožňuje získání značného množství informací od vyššího počtu respondentů. Samotný dotazník je soustava předem připravených a pečlivě formulovaných otázek, které jsou promyšleně seřazeny a na které dotazovaná osoba (respondent) odpovídá písemně. (Chráska, M., 2007, s. 163) Dotazník (viz Příloha 2) obsahoval celkem 14 otázek. Otázky byly převážně uzavřené, kdy žáci volili jednu ze dvou až šesti možností. První dvě otázky byly zaměřeny na zjištění základních údajů věku a pohlaví. Otázka č. 3 sestávala ze 7 podotázek, které mapovaly vlastní zkušenosti žáků s různými druhy hazardních her. Otázky č. 4 až 6 pátraly po dalších zkušenostech žáků s hazardními hrami. Otázky č. 7 až 9 se věnovaly postojům žáků k hazardu. Následující otázky č. 10 až 12 zjišťovaly 27

28 znalosti respondentů o patologickém hráčství. Poslední dvojice otázek se týkala prevence hazardních her. Výzkumný soubor Výzkumný vzorek byl vybrán pomocí záměrného výběru. Záměrný výběr se uskutečňuje na základě určení relevantních znaků, tj. těch znaků základního souboru, které jsou důležité pro dané zkoumání. Při tom se výzkumník opírá o pedagogickou teorii, své zkušenosti, vědomosti a úsudek. (Gavora, P., 2000, s. 64) Kritériem pro záměrný výběr v rámci této práce byl požadavek na běžnou základní školu, která má přibližně stejný počet žáků v šestém a devátém ročníku. Žáci šestého a devátého ročníku byli zvoleni z toho důvodu, aby výzkumný soubor obsahoval značný věkový rozdíl mezi respondenty. Od něj se pak mohou odvíjet i rozdílné zkušenosti (například z hlediska prevence sociálně patologických jevů), což pak může posloužit k vzájemnému srovnání těchto skupin. Výzkumný soubor je tvořen žáky šestého a devátého ročníku vybrané základní školy. Rozdáno bylo původně 132 dotazníků, avšak 3 musely být z důvodu nedostatečného vyplnění z výzkumu vyřazeny. Výsledný výzkumný vzorek byl tvořen 129 respondenty, z toho 66 žáků reprezentovalo šestý ročník a 63 žáků ročník devátý. Pro názornost uvádíme počty respondentů v následující tabulce. 6. ročník Počet respondentů 9. ročník Počet respondentů 6. A A B B C C 22 Celkem 66 Celkem 63 Tab. 2: Charakteristika výzkumného vzorku Charakteristika výzkumného prostředí Škola, jejíž žáci tvořili výzkumný soubor, se nachází ve Zlínském kraji. Je tvořena 1. a 2. stupněm o celkovém počtu přibližně 500 žáků. Škola je součástí menšího města, které má téměř 4000 obyvatel. Žáci, kteří školu navštěvují, však dojíždějí i z okolních vesnic. Školní poradenské pracoviště je tvořeno výchovným poradcem a školním metodikem prevence. 28