Dohoda o výkonu pěstounské péče

Transkript

1 CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Dohoda o výkonu pěstounské péče Veronika Ţlebková Vedoucí práce: ThLic. Michal Umlauf Olomouc 2014

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením ThLic. Michala Umlaufa na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu pouţitých zdrojů. V Olomouci dne Veronika Ţlebková

3 Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat vedoucímu panu ThLic. Michalu Umlaufovi za odborné vedení absolventské práce. Rovněţ bych chtěla poděkovat sociálním pracovnicím na Městském úřadu ve Valašském Meziříčí za to, ţe mi umoţnily realizovat výzkum a především bych chtěla poděkovat za jejich vstřícný přístup. V neposlední řadě také děkuji všem, kteří se podíleli, byť sebemenším střípkem, na mé práci.

4 Obsah Úvod Teoretická část Náhradní rodinná péče Osvojení Hostitelství Pěstounská péče Pěstounská péče na přechodnou dobu Omyly a mýty Indikace náhradní péče Dilemata náhradní výchovy Náhradní výchova nebo náhradní péče? Náhradní rodič odbornost nebo lidství? Biologický rodič partner nebo soupeř? Dohoda o výkonu pěstounské péče 47b Doba trvání dohody o výkonu pěstounské péče 47c Státní příspěvek na výkon pěstounské péče 47d Vzor dohody o výkonu pěstounské péče dle metodiky MPSV Výzkumná část Metodologická část: Cíl výzkumu, objekt výzkumu a metoda Analytická část Diskuse Závěr Bibliografický seznam... 32

5 Úvod Absolventská práce zaměřená na dohodu o výkonu pěstounské péče a naplňování jejích aspektů vznikla na základě mé ročníkové práce a především na základě novelizace zákona č. 359/1999 o sociálně právní ochraně dětí. Část z legislativních změn se setkají s kritikou či špatným legislativním podchycením, proto jsem uznala za vhodné věnovat se tomuto tématu. Na základě tohoto rozhodnutí jsem absolvovala měsíční praxi na odboru sociální problematiky a prevence kriminality na Praze 5, kde jsem se dostatečně seznámila s touto cílovou skupinou. Vzhledem k tomu, ţe jsem si byla vědoma toho, ţe orgán sociálně právní ochrany dětí má ze zákona povinnost uzavírat tyto dohody tak jsem se domnívala, ţe s touto skutečností bude spojených i několik peripetií, jelikoţ ostatní neziskové organizace se mohou sami rozhodnout, zda budou dohody uzavírat či ne. Domnívám se, ţe u této legislativní změny je nutné, aby byly podchyceny všechny nenadálé situace, kterou mohou nastat, ale také si myslím, ţe se musí brát taky v potaz, ţe ne kaţdý se chce ku příkladu vzdělávat a nemá k tomu například ani předpoklady. V rámci své práce jsem se také rozhodla, ţe poskytnu sociálním pracovnicím zpětnou vazbu a pokusím se navrhnout jistá řešení, avšak to bohuţel nebylo moţné uskutečnit. Tato práce však nedává jasnou odpověď jak tyto z části bezvýchodné situace řešit, avšak dává jakýsi náhled na momentální situaci, která je spjatá právě s dohodami o výkonu pěstounské péče. Jedná se tedy o jakési doporučení, na které problematické oblasti spojené s touto dohodou, se zaměřit a dopomoci k tomu je vyřešit. Práce se skládá z teoretické a výzkumné části. V teoretické části se první podkapitoly zaměřují na vymezení náhradní rodinné péče, která je předmětem celé práce. Dále jsem se zaměřila na teoretické vymezení pojmů jako je osvojení, hostitelství, pěstounská péče, pěstounská péče na přechodnou dobu, ale také jsem se snaţila vymezit základní omyly a mýty spojené s náhradní rodinnou péčí. V dalších podkapitolách jsem se zaměřila na indikace náhradní rodinné péče, ale také dilemata. Následuje parafrázování 47, který se zaměřuje na dohodu o výkonu pěstounské péče. Důleţité je také zmínit, ţe jsem ve své teoretické části popsala vzor dohody o výkonu 1

6 pěstounské péče, který je volně k dispozici na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí. Druhá část této absolventské práce je empirická, kde jsou popsány metodologické postupy, které jsem si pro výzkumnou část zvolila. V první části této kapitoly je stručné popsání cíle výzkumu, ale také jsou zde popsány charakteristiky respondentů, kteří se zúčastnili výzkumu. V další části této práce jsem stručně vymezila metodologické postupy, jako jsou rozhovory a analýza dokumentů, ale ještě před realizací empirické části bylo nutné si stanovit výzkumné otázky, které jsou v této části rovněţ uvedeny. Následují výsledky empirického šetření, které jsou doplněny o ukázky z rozhovorů. Poslední část této kapitoly se zaměřuje na diskusi nad získanými výsledky, je rovněţ zaměřena na slabiny výzkumu a také jistá doporučení pro další výzkum. 2

7 1. Teoretická část V následné teoretické části se zaměřím na základní vymezení pojmů náhradní rodinné péče. Jedná se především o osvojení, hostitelství, pěstounskou péči, pěstounskou péči na přechodnou dobu. V dalších podkapitolách jsem vymezila pojmy jako omyly a mýty spojené s náhradní rodinnou péčí, dále jsem se zaměřila na indikaci náhradní rodinné péče. V neposlední řadě jsem se zaměřila na dilemata spojené s náhradní rodinnou péčí. V dalších kapitolách této péče jsem se zaměřila na cíl této práce, a sice na popis dohody o výkonu pěstounské péče dle zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí. V neposlední řadě jsem se také v této teoretické části zaměřila na popis aspektů dohody dle vzoru z ministerstva práce a sociálních věci Náhradní rodinná péče Náhradní rodinná péče je soubor všech druhů nekolektivní péče, kdy se rodiče z různých důvodů nemohou o své dítě/děti starat (Noţířová, 2012, s. 11). V ČR se tímto termínem rozumí formy náhrady rodiny u dětí bez vlastního funkčního rodinného zázemí, tj. kojenecké ústavy, dětské domovy, diagnostické ústavy, výchovné ústavy, ústavy sociální péče, pečovatelského rodiny (jimiž jsou i rodiny pečovatelek v SOS dětských vesničkách), osvojitelské rodiny, svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby než rodičů (obvykle prarodičů nebo jiných příbuzných) a poručenství. Náhradní výchovná péče má tedy zásadně dvě formy ústavní a rodinnou (Matoušek, 2003, s. 115). Náhradní rodinná péče je chápaná jako dlouhodobá činnost, kdeţto výchova je úzce spjata s věkem dítěte a můţe být také neosobní. Z toho tedy vyplývá, ţe v pojmech náhradní rodinná péče a náhradní výchovná péče je značný rozdíl. (Noţířová, 2012, s. 12). V knize Náhradní rodinná péče pan Matějček popisuje náhradní rodinnou péči jako formu péče o děti, kdy je dítě vychováváno náhradními rodiči v prostředí, které je nejvíce podobné ţivotu v přirozené rodině. (Matějček, 1999, s. 31) Osvojení Osvojení je nejčastější formou náhradní rodinné péče v České Republice. Osvojení je definováno jako přijetí dítěte za vlastní adoptivními rodiči. Můţe mít dvě 3

8 formy a sice, zrušitelné a nezrušitelné, u nichţ je nutné psychologické posouzení, zda jsou ţadatelé vhodnými náhradními rodiči (Noţířová, 2012, s. 12). Matějček uvádí, ţe osvojení je vymezeno v zákoně č. 94/1963 Sb. o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Jde o situaci, kdy manţelé nebo jednotlivci opuštěné dítě přijmou za vlastní a mají k němu stejná práva, jako by byli jeho biologičtí rodiče. (Matějček, 1999, s. 33). S osvojením tedy dochází ze strany osvojitelů k vyţivovací povinnosti jako u rodičů vlastních a také jsou povinni mít rodičovskou odpovědnost vůči osvojenému dítěti. Osvojení se uskutečňuje maximálně do věku dítěte, kdy je připraveno započít povinnou školní docházku. Osvojení je tedy nabytí právního vztahu mezi osvojitelem a dítětem, kdy osvojitelé nemají vůči dítěti v převáţné většině ţádný biologický vztah, avšak mají stejné kompetence, povinnosti a práva jako rodiče biologičtí. Osvojenec má rovněţ dědická práva a zanikají vazby s původní rodinou, osvojitelé se také zapisují do rodného listu osvojeného dítěte (Noţířová, 2012, s. 13). Druhy osvojení, jak jsem jiţ výše uvedla, jsou zrušitelné a nezrušitelné. U nezrušitelného osvojení je stanovena maximální věková hranice 1 rok dítěte. U tohoto osvojení se upřednostňují v prvé řadě zájmy dítěte, aby mu byly vytvořeny co moţná nejlepší podmínky pro socializaci a fyzický vývoj, jelikoţ mu to jeho biologičtí rodiče nedokáţou umoţnit (Noţířová, 2012, s. 14). Matějček popisuje zrušitelnou adopci jako takovou, kdy v rodném listu zůstávají uvedení biologičtí rodiče, ale práva a povinnosti přecházejí na osvojitele. Takové osvojení lze zrušit a tím také zanikají veškerá práva a povinnosti. Jednou z podmínek je také to, ţe při zrušitelném osvojení dítě nedosáhlo věku jednoho roku. Nezrušitelné osvojení je tedy moţné pouze u dítěte starší jednoho roku. Nezrušitelná adopce se také označuje jako adopce prostá. V tomto případě jsou osvojitelé zapsáni do rodného listu dítěte. O osvojení rozhoduje soud a musí plnit společenské cíle (Matějček, 1999, s. 33) Probíhá na základě soudního rozhodnutí v případě, ţe zákonní zástupci neprojevují o dítě zájem po dobu nejméně 6ti měsíců, zejména pravidelným navštěvováním, neplnili vyţivovací povinnost, jejich poměry jsou nepřijatelné pro výchovu dítěte nebo po dobu dvou měsíců o dítě neprojevovali zájem (Noţířová, 2012, s. 18). 4

9 1.3. Hostitelství Jednou z forem náhradní rodinné péče v ČR je také hostitelská pěstounská péče. V těchto případech se hostitel domluví se zařízením (dětským domovem), kde dítě vyrůstá a bere si ho např. na víkendy k sobě domů (Noţířová, 2012, s. 14). Dítěti je tedy umoţněn pobyt u hostitelské rodiny na víkend, či prázdniny a je to umoţněno především pro starší děti, které se na střídání rodin čili socializaci v různých rodinách nedokáţou adaptovat (Noţířová, 2012, s. 15) Pěstounská péče Pěstounská péče je vymezena v zákoně o rodině č. 94/1963 Sb. jako souvislá péče o dítě, která je financovaná a garantovaná státem, o které rozhoduje soud na základě rozhodnutí o svěření do pěstounské péče. Soud především preferuje zájmy dítěte a dbá na to, aby dítě mělo dostatečné rodinné zázemí, jak po psychické tak i materiální stránce. Pěstoun nemá vyţivovací povinnost vůči dítěti, ale můţe dítě svěřené do pěstounské péče zastupovat v obvyklých záleţitostech, ve kterých ovšem nepotřebuje souhlas zákonného zástupce. Je důleţité ještě zmínit, ţe stát sice pěstounskou péči financuje, avšak ne v plném rozsahu (Noţířová, 2012, s. 15). Pěstounská péče je tedy taková, kde je péče poskytovaná dětem, které nejsou právně volné a jsou v např. v ústavních zařízeních. Právní volnost dítěte se uskutečňuje na základě rozhodnutí soudu, kdy jsou primárně zvaţovány zájmy dítěte (Noţířová, 2012, s. 16). Do pěstounské péče se tedy svěřují děti, které nemohou dlouho době vyrůstat v rodině, kterou tvoří jejich biologičtí rodiče, také pokud ústavní péče ohroţuje jejich psychický či fyzický vývoj, a v neposlední řadě také v případě, kdy nemohou být z různých důvodů svěřeny do osvojení (Matějček, 1999, s. 35). Pan Matějček rovněţ rozlišuje pěstounskou péči individuální a skupinovou. Co se týče individuální péče tak ta probíhá v běţném rodinném prostředí, kdeţto skupinová pěstounská péče probíhá v tak zvaných zvláštních zařízeních pro výkon pěstounské péče nebo v SOS dětských vesničkách (Matějček, 1999, s. 35). V publikaci Rodina a náhradní rodinná péče se autorky zaměřují na popis SOS dětských vesniček, kde uvádějí, ţe v SOS dětské vesničky zabezpečuje pěstounskou 5

10 péči především matka pěstounka s pomocí dalších pracovníků vesničky, zejména tzv. tety, coţ je ţena, která se v zařízení připravuje na svou budoucí roli pěstounky. V rámci této přípravy kaţdá ţena podstoupí internátní kurz v délce 13 týdnů, jehoţ součástí jsou jak přednášky, tak i semináře zaměřené na získání teoretických poznatků, ale rovněţ je zde zahrnuta také osobnostní příprava. V rámci období trvajícího přibliţně rok je tato budoucí pěstounka zařazena minimálně na 3 měsíční praxi do některé ze SOS rodin. (Vašátková, Vyhnálková, 2008, s. 24). Pěstounská péče můţe být také poskytovaná i prarodiči dítěte, coţ je tzv. příbuzenská pěstounská péče, avšak v těchto případech musí být prarodiče způsobilí především zdravotně. V těchto případech se posuzuje, zda by byla ekonomická situace pro rodinu přijatelná a na základě této skutečnosti se soud rozhodne, zdali dítě svěřit do pěstounské péče prarodičům, či ne. Z toho také vyplývá finanční ohodnocení ze strany státu, jak na výkon pěstounské péče, tak i na potřeby dítěte (Noţířová, 2012, s. 17). Podle zákona o sociálně právní ochraně dětí č. 359/1999 Sb. se vymezuje 5 dávek pěstounské péče a sice, příspěvek na úhradu potřeb dítěte, příspěvek při převzetí dítěte, odměna pěstouna a příspěvek na zakoupení motorového vozidla (Vašátková, Vyhnálková, 2008, s. 23). Od po novelizaci zákona náleţí pěstounům další nově zavedená dávka, a sice příspěvek při ukončení pěstounské péče, který činí ,-. Tento příspěvek je jednorázový a nárok na výplatu tohoto příspěvku náleţí jen jednou. (zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí) 1.5. Pěstounská péče na přechodnou dobu Pěstounská péče na přechodnou dobu je určena především pro děti a jejich rodiče, kteří se dostali do dočasně neuspokojivé sociálně-ekonomické situace, popřípadě je zastihla mimořádná událost, při které se o děti nedokáţou dostatečně postarat, ať uţ po finanční tak i po materiální stránce např. hospitalizace v nemocnici nebo nástup do výkonu trestu (Noţířová, 2012, s. 19). Dle Vašátkové a Vyhnálkové je pěstounská péče na přechodnou dobu popisována jako dobu jako doba, po kterou nemůţe rodič z nějakých závaţných důvodů dítě vychovávat, dále jako doba, po jejímţ uplynutí lze dát souhlas rodiče s osvojením, coţ 6

11 se řídí podle 68a, nebo se také můţe jednat o dobu, po kterou o dítě musí pečovat, do pravomocného rozhodnutí soudu o tom, ţe není zapotřebí souhlasu rodičů k osvojení, rovněţ 68 (Vašátková, Vyhnálková, 2008, s. 25). Tato pěstounská péče je poskytovaná na přechodnou dobu, nanejvýš jeden rok. V současné době je mnoho druhů pěstounské péče na přechodnou dobu a jednou z nich je tak zvaná raná pěstounská péče, ve které se upřednostňuje právo kaţdého dítěte narodit se do plnohodnotné rodiny (Noţířová, 2012, s. 19). Dítě, které můţe jít rovnou z porodnice do takovéto pěstounské péče, se zde zdrţuje po dobu nezbytně nutnou, obvykle jde o 2 měsíce, kdy se hledají vhodní pěstouni, popř. osvojitelé a tato doba je nezbytná pro právní uvolnění dítěte. V tomto raném věku je velmi nutná kvalitní péče ze strany náhradních rodičů, jelikoţ dítě i v tak nízkém věku navazuje vazby s okolím a učí se. V případech ústavní výchovy je tato péče nedostatečná, jelikoţ na jednoho pracovníka v ústavní výchově připadá hned několik dětí. V těchto zařízeních je tedy postrádána individuální péče o dítě, která je velmi důleţitá pro budoucí socializaci (Noţířová, 2012, s. 20). Pěstouni, kteří se rozhodnou pro vykonávání pěstounské péče na přechodnou dobu jsou zařazeni do evidence příslušného krajského úřadu (Vašátková, Vyhnálková, 2008, s. 25). Noţířová ještě ve své knize popisuje, ţe pěstouni, kteří se rozhodnou pro tento typ péče na přechodnou dobu, musí absolvovat přípravný kurz, rovněţ musí projít psychologickým vyšetřením. Tyto poţadavky, které se posuzují více popisují ve své knize Vašátková a Vyhnálková. Uvádějí, ţe se u ţadatelů posuzuje především charakteristika osobnosti, psychický stav, zdravotní stav, předpoklady k výchově dítěte, motivace ţádosti, stabilita manţelského vztahu a prostředí v rodině a také další rozhodné skutečnosti (Vašátková, Vyhnálková, 2008, s. 30) V rámci novelizace zákona je finančně podporováno vzdělání i běţných pěstounů (Noţířová, 2012, s. 21) Omyly a mýty Jeden z mýtů a omylů je nedostatečná informovanost a jistý negativní náhled ze strany médií. Pan Klimeš ve své knize uvádí: Tím, že se o náhradní rodinné péče málo mluví, stává se ne-běžnou, tedy ne-normální. Je tady velká potřeba hovořit o náhradní 7

12 rodinné péči či neplodnosti jako o něčem samozřejmém, běžném a nekonfliktním (Klimeš, 2002, s. 8). Jedním z dalších problémů je nedostatek sociálních pracovníků, kteří by se věnovali náhradní rodinné péči celkově, tedy ne jen konkrétní agendě. Tím, ţe sociální pracovník nemá dostatečné informace o mnohých dalších sociálních sluţbách, či dávkách tak dochází k tomu, ţe je pěstoun odkazován na další odbory. V těchto případech můţe dojít k tomu, ţe sociální pracovník podá nepřesné nebo zkreslené informace. Jeden z problémů je také to, ţe lidé na vesnicích se bojí něčeho odlišného např. etnika, ale toto nelze zevšeobecňovat (Noţířová, 2012, s. 69). Dalším z mýtů lze uvést také fakt, ţe na vesnici se často traduje, ţe kdo nemůţe zplodit dítě, není pořádný chlap. Za neplodnost se muţi stydí a ve většině případů ji nepřiznají. Také se uvádí, ţe o dítě do pěstounské péče můţe zaţádat pouze manţelský pár (Noţířová, 2012, s. 70). Ze své praxe vím, ţe tomu tak není a o dítě mohou ţádat také partneři, kteří ţijí v nemanţelském svazku, ale v tomto případě můţe poţádat o pěstounskou péči pouze jeden z partnerů. Ale je pravdou, ţe se upřednostňuje spíš manţelský pár, který je pro náhradní rodinnou péči vhodnější. V neposlední řadě se také traduje, ţe ţenám starším 40 let nejsou svěřeny novorozenci. O tom to se v zákoně nehovoří, avšak věkový rozdíl by měl být přiměřený Indikace náhradní péče V minulosti byly v ČR zavedené pouze dvě formy náhradní péče a sice, osvojení a umístění do dětského domova. V současné době se dbá především na správnou socializací dětí a pokud je to moţné tak jsou buď osvojeny, nebo svěřeny do náhradní rodinné péče, jelikoţ je to v zájmu utvoření citových vazeb a také socializace (Matějček, 1999, s. 73). V případě, ţe dítě má jakoukoliv genetickou vadu, či onemocnění je v těchto případech kontraindikována ústavní péče. Z výzkumů jasně vyplývá, ţe v ústavní péči se onemocnění dítěte pouze zhoršuje. S tímto by měli být obeznámeni potencionální pěstouni nebo osvojitelé. Při poučení pěstounů/osvojitelů jsou dány nejlepší podmínky k tomu, aby porozuměli individuálním potřebám dítěte, a tím také dochází 8

13 k uspokojování potřeb dítěte (Matějček, 1999, s. 75). Na postiţení se orientuje i Archerová ve své knize, ale zabývá se jím z jiného hlediska. Uvádí, ţe pokud dítě strávilo určitý čas v nemocnici nebo absolvovalo nějaká bolestivá vyšetření tak se to mohla pravděpodobně podepsat na jeho důvěře k lidem. (Archerová, 2001, s. 101) Dalším indikátorem je také pohlaví. Statistiky prokázaly, ţe do náhradní rodinné péče je nabízeno více chlapců jak dívek, ale největší zájem je především o děvčata. To ale můţe být způsobeno jistými předpojatostmi, ţe jsou děvčata hodnější, zodpovědnější a vděčnější. V náhradní péči by měl být ale počet dívek a chlapců vyváţený z toho důvodu, ţe napodobuji velkou sourozeneckou skupinu. Co se týče chlapců v náhradní rodině tak dokáţou být matce-pěstounce oporou jak uţ v citové oblasti tak i v tom, ţe dokáţou převzít nějaké muţské práce a po pubertě také otcovskou odpovědnost a autoritu (Matějček, 1999, s. 76). Vnější zjev je dán geneticky a je nutné jej přijímat jako ţivotní danost. Tyto fyzické rysy se dají z části měnit např. úpravou vlasů, oblečení, ale co se týče např. malého či velkého vzrůstu tak ten je dán a neměnný. Také soubor intelektových schopností je neovlivnitelný, ale pokud se náhradní rodiče rozhodnou o adopci či osvojení takového dítěte, musí si uvědomit, ţe nemohou na něj klást nepřiměřené nároky. Většinou tyto děti ale zůstanou v dětských domovech či v ústavní péči a není o ně zájem. Problémy jsou hlavně s postojem okolí, kdy jsou rodiče, kteří si tyto děti osvojí/vezmou do pěstounské péče, odsouzení (Matějček, 1999, s. 78) 1.8. Dilemata náhradní výchovy Náhradní výchova nebo náhradní péče? V knize pan Škoviera popisuje, ţe péče je mnohem vhodnější termín neţli výchova, jelikoţ v sobě zahrnuje i výchovu. Péči popisuje jako dlouhodobý, celoţivotní proces, který se týká všech a výchova bývá většinou spojována především s dětmi. Pečovat o dítě mnohdy nestačí a můţe mít i neosobní, spíše obsluţný charakter. Ve své knize také uvádí, ţe děti ve výchovných ústavech mnohdy nemají rodiče a nemají dostatečnou péči a především výchovu. Dále uvádí, ţe výchova je jakýmsi společným jmenovatelem práce pěstouna v rodině i vychovatele v některém dětském zařízení. Výchova zahrnuje i péči, avšak pečovat lze i bez toho, že bychom vychovávali. (Škoviera, 2007, s. 23). Dále bych ještě uvedla k tomuto dilematu citaci od pana Komárika: 9

14 v běžně užívaném právním termínu náhradní výchova, pod kterým chápeme svěření dítěte do péče a výchovy výchovné instituci nebo člověku, který není biologickým rodičem, může být náhradní jedině péče. Výchova, která je vztahem člověka k člověku, nikdy nemůže být náhradní a výchova sama je buď primární, a to bez ohledu na to, kdo stojí na místě biologických rodičů, nebo jde o převýchovu to pokud došlo k nějakému selhání primární výchovy. (Komárik, 1998, s. 103) Náhradní rodič odbornost nebo lidství? Tuto kapitolu jsem si vybrala především proto, jelikoţ je velmi nutné ji zmínit. Zabývá se tím, jestli je důleţité mít teoretické znalosti v náhradní rodinné péči. Z novelizace zákona vyplývá, ţe pěstouni mají učenou částku, kterou platí stát na sebevzdělávání. Pan Škoviera zmiňuje, ţe ani dvě vysoké školy neudělají z člověka rodiče, ale náhradní rodičovství je natolik váţná věc, kterou nelze svěřit amatérům. Také zmiňuje, ţe kdyţ náhradní rodič nerozumí tomu, co dítě proţívá tak i navzdory dobré vůle, můţe dítěti velmi ublíţit. Proto je nezbytné, aby se pěstoun vzdělával a lépe porozuměl adaptačním a vývojovým problémům dítěte (Škoviera, 2007, s. 61) Biologický rodič partner nebo soupeř? Ze zákona je také stanoveno, ţe pěstoun musí dítěti zprostředkovávat kontakt se svým biologickým rodičem, coţ je v některých případech kontraproduktivní. Pan Škoviera ve své knize také uvádí, ţe zprostředkování kontaktu je z pravidla předem dohodnutý a dochází k němu buď doma, nebo na neutrálním území, coţ sniţuje rizika kontaktu a zvýrazňuje formálnost. (Škoviera, 2007, s. 132). Dále tuto kapitolu popisuje tak, ţe dítě se vrací po návštěvě rodičů většinou špinavé a vyhladovělé a pokládá si otázku, proč jsou děti vůbec posílány domů. Rodiče dítěte tvoří jeho minulost a moţná i budoucnost. Samozřejmě je nezbavujeme povinnosti za přítomnost. Také zmiňuje, ţe většina dětí se do náhradní rodinné péče nedostane proto, ţe by se o ně rodiče starat nechtěli, nýbrţ z toho důvodu, ţe to neumějí a v tom bychom jim měli pomoci. V zahraničí je nastaven systém tak, ţe do dětského domova jsou přijati i rodiče, aby s nimi a s jejich dětmi mohli pracovat (Škoviera, 2007, s. 128). V této kapitole také uvádí jisté souvislosti, kdy biologičtí rodiče selhávají ve výchově: nemohou se o dítě starat jde o objektivní důvody např. úmrtí, váţná choroba, výkon trestu jednoho z rodičů či obou. 10

15 nechtějí se o dítě starat buď se dítěte zřeknou, nebo jej odloţí, častěji však napodobují péči, nemají citovou vazbu k dítěti a nenaplňují jeho základní psychologické a fyziologické potřeby. V tomto případě můţe dojít k citové deprivaci dítěte. neumění se o dítě postarat rodiče sice mají materiální podmínky, které jim umoţňují se o dítě starat, avšak z nějakých důvodů výchovu nezvládají (Škoviera, 2007, s. 129) Dohoda o výkonu pěstounské péče 47b Dohoda o výkonu pěstounské péče se vymezuje zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí, který od platí v novém znění. V této novelizaci zákona je také zmíněná dohoda o výkonu pěstounské péče, kterou se budu snaţit v následujících odstavcích dostatečně popsat. Vycházím především ze zákona, kde je tato dohoda podrobně popsána společně s právy a povinnostmi, které mají pěstouni při dodrţování dohody. Dohodu o výkonu pěstounské péče navrhuje uzavření obecní úřad s rozšířenou působností s osobou, která pečuje o svěřené dítě nebo je v evidenci a má trvalý pobyt v jeho obvodu. Tato dohoda upravuje výkon práv a povinností v pěstounské péči. Tato práva a povinnosti jsou popsány v zákonu č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí v 47a. Ve stručnosti popíšu, jaká jsou práva a povinnosti pěstounů nebo osob v evidenci: Poskytnutí trvalé či dočasné pomoci při zajištění osobní péče, tato pomoc spočívá především v zajištění krátkodobé péče: o Pokud je osoba, která o dítě pečuje nebo je v evidenci, uznána dočasně práce neschopnou, anebo pokud ošetřuje osobu blízkou. o Jestliţe se narodí dítě o Jestliţe vyřizuje nezbytné osobní záleţitosti o A také při úmrtí osoby blízké Jestliţe pěstoun pečuje o dítě, které dosáhlo alespoň věku 2 let má právo na poskytnutí pomoci se zajištěním celodenní péče o svěřené dítě nebo děti, avšak v rozsahu alespoň 14 kalendářních dnů v kalendářním roce. 11

16 Pěstoun má také právo alespoň jednou za 6 měsíců na zprostředkování psychologické, terapeutické nebo jiné odborné pomoci. Pěstoun má rovněţ právo na zajištění nebo zprostředkování bezplatné moţnosti zvyšovat si dovednosti a znalosti s čímţ souvisí také povinnost zvyšovat si znalosti a dovednosti v oblasti výchovy a péče o dítě v rozsahu 24 hodin za 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích. Má také právo na pomoc při plnění povinnosti, coţ je udrţování, rozvíjení a prohlubování sounáleţitosti dítěte s osobami dítěti blízkými, především s rodiči a musí umoţnit dítěti v pěstounské péči styk s rodiči, pokud nestanoví soud jinak. Pěstoun má povinnost umoţnit sledování naplňování dohody o výkonu pěstounské péče a musí spolupracovat se zaměstnancem, který je pověřený sledovat vývoj dětí. Další z velmi důleţitých poţadavků, které jsou zmíněny v zákoně je uzavření dohody o výkonu pěstounské péče do 30 dnů ode dne nabytí právní moci, kdy je první dítě svěřeno do pěstounské péče. Pokud dohoda není do této doby uzavřená tak obecní úřad s rozšířenou působnosti, ve kterém má osoba pečující nebo vedená v evidenci zařazená do evidence osob pro výkon pěstounské péče na přechodnou dobu, upraví podrobnosti ohledně výkonu práv a povinností svým rozhodnutím. Dohoda o výkonu pěstounské péče musí být v souladu s rozhodnutím soudu o svěření dítěte do péče a musí být rovněţ v souladu s individuálním plánem ochrany dítěte, pokud byl zpracován. Při uzavírání dohody se přihlíţí především k zájmům a individuálním potřebám dítěte a také k individuálním potřebám osoby pečující nebo osoby v evidenci, pokud jsou spojeny s výkonem péče o svěřené dítě. Dohodu můţe uzavřít osoba, jeţ nemá trvalý pobyt v obvodu obce s rozšířenou působností buď s krajským úřadem, nebo s pověřenou osobou, avšak pro toto uzavření je nutné mít souhlas pověřeného úřadu obce s rozšířenou působností. Jestliţe pěstoun takto uzavře dohodu o výhonu pěstounské péče, pověřená osoba musí bezodkladně informovat příslušný obecní úřad a musí předloţit opis dohody. Obecní úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností, krajský úřad, nebo pověřená osoba, která uzavřela dohodu o výkonu pěstounské péče má ze zákona povinnost sledovat naplňování dohody o výkonu pěstounské péče prostřednictvím 12

17 svých zaměstnanců, kteří musí být v osobním styku s osobou pečující nebo s osobou v evidenci a dětmi svěřenými do jejich péče, a to minimálně jednou za 2 měsíce. Zaměstnanec je povinen zpracovat jednou za 6 měsíců zprávu o osobě pečující nebo osobě v evidenci, která nemá trvalý pobyt v obvodu obce. Tuto zprávu předá obecnímu úřadu, v jehoţ obvodu má tato osoba trvalý pobyt. V lednu 2014 nastaly změny v zákoně o sociálně právní ochraně dětí, které upřesňují, ţe osoba pečující nebo osoba v evidenci uzavírá jedinou dohodu o výkonu pěstounské péče bez ohledu na počet svěřených dětí. Další změnou v zákoně, respektive dodatkem je, ţe pokud jsou oba manţelé pečující či osobami v evidenci tak společně uzavírají jedinou dohodu o výkonu pěstounské péče bez ohledu na počet svěřených dětí. Také se upřesňuje, ţe není brán ohled na skutečnost, zda některé nebo všechny svěřené děti jsou svěřeny do jejich společné péče. Tyto skutečnosti neplatí v případě dětí svěřených do výlučné péče jen jednoho z manţelů, pokud manţelé spolu nejméně po dobu tří měsíců prokazatelně neţijí a obecní úřad obce s rozšířenou působnosti na ţádost jednoho z manţelů rozhodně, ţe se ke skutečnosti, ţe oba manţelé jsou osobou pečující nebo osobou v evidenci, nepřihlíţí Doba trvání dohody o výkonu pěstounské péče 47c V zákoně se téţ uvádí doba trvání dohody o výkonu pěstounské péče: Je to doba, po kterou trvá pěstounská péče. Rovněţ platí po doby, kdy bylo dítě svěřeno dočasně do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem. Toto rozhodnutí o svěření dítěte do péče můţe udělit soud. Dále je uvedeno, ţe tato dohoda platí pro osoby, které jsou vedeny v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, s rozhodnutím krajského úřadu. Dohoda téţ platí pro fyzické osoby, které jsou poručníky, kteří o dítě osobně pečují, anebo v případě, ţe probíhá soudní řízení o ustanovení poručníka dítěte, ke kterému nemá vyţivovací povinnost. V zákoně jsou téţ zmíněny podmínky, za kterých můţe obecní úřad s rozšířenou působností, obecní úřad, krajský úřad nebo pověřená osoba vypovědět dohodu o výkonu pěstounské péče: 13

18 Jedná se o závaţné, opakované porušování povinností, ke kterým se osoba pečující nebo v evidenci zavázala v dohodě o výkonu pěstounské péče. Jestliţe osoba pečující nebo v evidenci opakovaně maří sledování naplňování dohody. Pokud osoba v evidenci odmítne přijetí dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu bez závaţného důvodu. Osoba, která je vedena v evidenci nebo je pečující o dítě můţe vypovědět dohodu o výkonu pěstounské péče bez udání důvodu. Jestliţe smluvní strana, která vypověděla dohodu o výkonu pěstounské péče, má povinnost o tomto rozhodnutí informovat příslušný obecní úřad, kde má osoba v evidenci či osoba pečující o dítě, trvalý pobyt. Pokud se obecní úřad s rozšířenou působností dozví o vypovězení dohody, musí do 30 dnů vydat rozhodnutí, které upraví podrobnosti ohledně výkonu práv a povinností. V zákoně je také dáno, ţe výpovědní lhůta skončí nejpozději po uplynutí 30 dnů, ode dne, kdy byla výpověď doručena druhé straně, ovšem ne dříve, neţ bude uzavřena nová dohoda o výkonu pěstounské péče. Dále se v zákoně uvádí, ţe pokud obecní úřad s rozšířenou působností vydá rozhodnutí, na základě kterého doporučí uzavření dohody o výkonu pěstounské péče do 30 dnů a upraví práva a povinnosti pěstounů, končí výpovědní lhůta dnem nabytí právní moci Státní příspěvek na výkon pěstounské péče 47d V rámci zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí je téţ vymezen státní příspěvek na výkon sociální péče. Tento příspěvek je určen na pokrytí nákladů vynakládaných na zajišťování pomoci osobám pečujícím, osobám v evidenci nebo svěřeným dětem a na provádění dohledu nad pěstounskou péčí. Na státní příspěvek na výkon pěstounské péče má nárok obecní úřad obce s rozšířenou působností, obecní úřad, krajský úřad nebo pověřená osoba, které uzavřely dohodu o výkonu pěstounské péče do 30 dnů ode dne nabytí právní moci. Výše státního příspěvku činí: ,- za kalendářní rok, pokud dohoda o výkonu pěstounské péče trvala po celý kalendářní rok. 14

19 Jednu dvanáctinu z částky ,-, coţ činí 4 000,- za kaţdý kalendářní měsíc anebo jeho část v průběhu kalendářního roku, v němţ bylo vydáno pravomocné správní rozhodnutí, nebo trvala dohoda o výkonu pěstounské péče. O přiznání státního příspěvku rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce, v jejímţ obvodu má ţadatel přihlášený trvalý pobyt. Aby byl státní příspěvek na výkon pěstounské péče přiznán, musí ţadatel podat ţádost, na základě které bude Úřad práce rozhodovat o přiznání toho příspěvku. Nedílnou součástí ţádosti musí být: Uveden seznam všech osob, které pečují o dítě nebo jsou v evidenci, se kterými ţadatel uzavřel dohodu o výkonu pěstounské péče nebo pokud opravil jejich práva a povinnosti pravomocným správným rozhodnutím a dobu, na kterou byla tyto práva a povinnosti upraveny. Dále musí ţadatel uvést jméno/jména, příjmení osob/y pečující nebo v evidenci a pokud je to nutné, musí také uvést datum narození, dále také musí uvést adresu trvalého bydliště na území České republiky anebo adresu v cizině. Ţadatel téţ musí předloţit kopii dohody o výkonu pěstounské péče nebo pravomocného správního rozhodnutí. Státní příspěvek o výkonu pěstounské péče se vyplatí do 60 dnů od právní moci rozhodnutí o jeho přiznání a přiznává se za kalendářní rok. Příjemce, který státní příspěvek na výkon pěstounské péče pobírá, je povinen oznámit krajské pobočce Úřadu práce rozhodné skutečnosti do 15 dnů, které jsou nedílnou součástí pro přiznání tohoto příspěvku, zejména zrušení správního rozhodnutí, ale především ukončení dohody o výkonu pěstounské péče. Krajská pobočka Úřadu práce rozhoduje o změně výše příspěvku nebo jeho pozastavení. Jestliţe krajská pobočka Úřadu práce zjistí, ţe obecní úřad obce s rozšířenou působností, obecní úřad, krajský úřad nebo pověřená osoba pobíraly státní příspěvek i po skončení dohody o výkonu pěstounské péče nebo i po zrušení správního rozhodnutí, je příjemce povinen vrátit část státního příspěvku za kalendářní měsíce, které následovaly po ukončení dohody anebo zrušení správního rozhodnutí, ale jen tehdy, pokud dohoda nebo správní rozhodnutí trvaly v kalendářním roce po dobu kratší 6 měsíců. Nárok na státní příspěvek lze přiznat zpětně, nejdéle však 15

20 3 měsíce od uzavření dohody nebo od právní moci správního rozhodnutí (zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí) Vzor dohody o výkonu pěstounské péče dle metodiky MPSV Tento vzor je určen především pro osoby pověřené výkonem sociálně-právní ochrany dětí, zejména nestátní neziskové organizace a příspěvkové organizace krajů a obcí. Co se týče dohody o výkonu pěstounské péče jako takové tak není jasně dána dohoda, kterou by poskytlo ministerstvo. Tento vzor je určen jen pro inspiraci, nikoli jako závazné pokyny, kterými by se osoby pověřené nebo v evidenci museli řídit. V první části tohoto vzoru dohody o výkonu pěstounské péče jsou uvedeny údaje o osobě pověřené nebo v evidenci, ale také údaje o pěstounovi/pěstounech, kteří tuto dohodu uzavírají. Dále následuje úvodní ustanovení, kde jsou zmíněny děti, které byly svěřené do pěstounské péče právě osobám, které dohodu uzavírají. Zde je také uvedeno, ţe pěstouni souhlasně prohlašují, ţe dohoda byla uzavřena v souladu s individuálním plánem ochrany dítěte, který vyplynul z případové konference. Ve vzoru je rovněţ uvedeno, jak podávat stíţnosti na klíčového pracovníka, popřípadě zaţádat o změnu klíčového pracovníka. V tomto ustanovení je uvedeno, ţe poskytovatel se s pěstouny dohodl, kdo bude klíčovým pracovníkem, která s pěstouny bude řešit veškeré záleţitosti vyplývající z dohody. Dále se uvádí, ţe po projednání s pěstouny můţe poskytovatel určit nového klíčového pracovníka. Poskytovatel je téţ povinen určit nového klíčového pracovníka v případě, ţe stávající klíčový pracovník je v pracovní neschopnosti déle neţ jeden měsíc, nebo mu byl ukončen pracovní poměr, avšak o těchto okolnostech musí poskytovatel pěstouny bezodkladně vyrozumět. Také je uvedeno, ţe pěstouni byli při podepisování dohody seznámení s podávání stíţností u pověřeného pracovníka. Pěstouni mají také právo podat kdykoliv změnu klíčového pracovníka i bez udání důvodu a to písemně pověřenému pracovníkovi. Poskytovatel této ţádosti musí vyhovět, ledaţe by zaměstnanec vykonávající práci klíčového pracovníka neměl volnou kapacitu přijímat nové klienty. V další části vzoru dohody je uvedena základní časová dostupnost sluţeb. Zde je uvedeno, ţe pěstouni mohou svého klíčového pracovníka kontaktovat v pracovní dny, 16