Komunikační a sociální bariéry nezaměstnaných lidí

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd Komunikační a sociální bariéry nezaměstnaných lidí Bakalářská práce Autor: Lucie Semeráková Bankovní management, Bankovní manaţer Vedoucí práce: Mgr. Ingrid Matoušková, Ph.D. Praha Duben, 2010

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem předloţenou bakalářskou práci vypracovala samostatně a pouţila jen pramenů, které uvádím v seznamu pouţité literatury.. Jméno a příjmení V Praze dne

3 Poděkování Chtěla bych poděkovat Mgr. Ingrid Matoušková, Ph.D. za její vstřícnost a ochotu poradit po celou dobu mé bakalářské práce.

4 Anotace Práce se zabývá komunikačními a sociálními bariérami nezaměstnaných lidí. Teoretická část práce je zaměřena na problematiku sociální komunikace, na nezaměstnanost jako problém současné společnosti a na sociální bariéry nezaměstnaných lidí. Praktická část se věnuje specifickým postavením Prahy v České republice a její nezaměstnaností. Dále shrnuje a analyzuje dotazníkový výzkum, který byl prováděn na pobočce Úřadu práce Hlavního města Prahy. Annotation The thesis deals with the barriers in communication and social barriers of the unemployed. The theoretical section is focused on the issue of social communication, unemployment as a problem in current society, and social barriers for the unemployed. The practical section addresses the specific position of Prague within the Czech Republic and its unemployment. It also summarizes and analyses questionnaire research conducted at a branch of the Prague Employment Office.

5 OBSAH Úvod Problematika sociální komunikace Úvod do sociální komunikace Základní pojmy Pojem komunikace Funkce komunikace Motivace komunikovat Proces komunikace Druhy komunikace Verbální a neverbální komunikace Komunikace podle vztahu mezi účastníky Komunikační bariéry Poruchy komunikace Techniky pro zdokonalení komunikačních schopností Nezaměstnanost jako problém současné společnosti Zaměstnanost Pracovní síla a její členění Míra nezaměstnanosti Trh práce a jeho členění Druhy nezaměstnanosti Sezónní nezaměstnanost Frikční nezaměstnanost Strukturální nezaměstnanost Cyklická nezaměstnanost Další druhy nezaměstnanosti Sociální bariéry nezaměstnaných Ţivotní úroveň Deprivace nezaměstnaných Rozbití časové struktury Nezaměstnanost a její vliv na rodinu Sociální izolace Dopad nezaměstnanosti na fyzické a psychické zdraví člověka Praktická část Hlavní město Praha Základní charakteristika a její nezaměstnanost Struktura odvětví praţské ekonomiky Vlastní výzkum na základě dotazníkového šetření Základní identifikační údaje dotazovaných osob Rozbor odpovědí oslovených respondentů Shrnutí dotazníkového šetření Závěr Seznam pouţité literatury Internetové stránky Seznam obrázků, tabulek a grafů Seznam příloh Přílohy... 51

6 Úvod Po druhé světové válce přijala OSN Všeobecnou deklaraci lidských práv, která hlásá: Kaţdý má právo na práci. Pod pojmem práce se v té době rozumělo zaměstnání, které je placené. V současné době je nezaměstnanost celosvětově uţ tak rozsáhlá, a pokud i v budoucnosti bude vzrůstat, nebude moţné cíl hlásaný v deklaraci uskutečnit. Všichni dnes shodně vnímají nezaměstnanost nejen jako celosvětový problém, ale také jako negativní jev ve společnosti. Náhlá nezaměstnanost můţe být velice nepříjemná pro ty, kdo si zvykli mít stabilní zaměstnání. Prvním dopadem ztráty zaměstnání je samozřejmě ztráta finančních prostředků a do jaké míry se tato skutečnost promítne do ţivotní úrovně nezaměstnaného. Pokud tato situace trvá dlouhodobě, můţe se projevit i na psychice postiţeného. Tuto bakalářskou práci, která je na téma Komunikační a sociální bariéry nezaměstnaných lidí jsem si zvolila z toho důvodu, protoţe můj bratr ukončil vysokou školu a začínal si hledat své první zaměstnání. Po dobu dvou měsíců jsem s ním mohla sdílet krok za krokem celý průběh jeho začlenění do pracovního procesu. Cílem mé bakalářské práce je popsat a ověřit dopady nezaměstnanosti na psychiku člověka a zároveň zhodnotit vliv nezaměstnanosti na jeho komunikaci. Tyto údaje jsem zjišťovala prostřednictvím dotazníkového šetření na úřadu práce a výsledky jsem získala po statistickém vyhodnocení. První část své práce jsem nazvala Problematika sociální komunikace, coţ je úvod do sociální komunikace. Teoreticky se zde seznámím se základními pojmy, funkcemi a procesem komunikace a motivací komunikovat. Dále uvedu druhy komunikace (verbální a neverbální) a komunikační bariéry. Druhou část jsem pojmenovala Nezaměstnanost jako problém současné společnosti, kde píši o zaměstnanosti pracovní síle a jejím členění, o míře nezaměstnanosti a o trhu práce a jeho členění. Dále se zmiňuji o druzích nezaměstnanosti, jako je nezaměstnanost sezónní, frikční, strukturální, cyklická a další. 6

7 Ve třetí části popisuji Sociální bariéry nezaměstnaných. Zmíním se o ţivotní úrovni a deprivaci nezaměstnaných, o rozbití časové struktury, o nezaměstnanosti a jeho vlivu na rodinu, o sociální izolaci a dopadu nezaměstnanosti na fyzické a psychické zdraví člověka. Poslední čtvrtá část mé bakalářské práce je Praktická část, kde nejprve uvádím základní charakteristiku Hlavního města Prahy a její nezaměstnanost a poté následuje vlastní výzkum na základě dotazníkového šetření. 7

8 1. Problematika sociální komunikace 1.1 Úvod do sociální komunikace Ze všech lidských vlastností a dovedností patří k nejdůleţitějším a nejuţitečnějším ty, které se týkají komunikace. Komunikace ovlivňuje efektivitu našeho soukromého i profesního ţivota, ať v přátelských či mileneckých vztazích. Je to proces, během kterého dochází k výměně informací za pomoci komunikačních prostředků (slova, gesta, mimika, intonace, postoj a další) Základní pojmy Pojem komunikace Příručky a slovníky dnes definují komunikaci například jako,,proudění informací z jednoho bodu (ze zdroje) k druhému bodu (k příjemci) nebo jako,,přenos či vytváření znalostí. Slovo komunikace vzniklo z latinského slova communicare, coţ původně znamenalo,,činit něco společným, společně něco sdílet, radit se s někým, dorozumívat se, termín označuje i styk, spojení a souvislost. 2 Lze říci, ţe pojem komunikace, tj. sdělování informací, je v podstatě významově totoţný s pojmem interakce, která vychází se vzájemného sdělování informací a jako taková také probíhá, neboť kaţdý akt chování, který v ní vystupuje je komunikativní (důleţitým zdrojem informací pro subjekt komunikace je chování partnera komunikace. 3 Někteří psychologové rozumějí komunikační výměnou jak sdělování, tak sdílení. Z tohoto pohledu komunikují i ti, kdo ve vícečlenné skupině pouze přihlíţejí aktuální výměně slov či pohledů mezi dvěma členy skupiny: Sdílení vyjadřuje, jak je sdělení proţíváno, jaké emoční zaujetí a intenzitu emocí sdělení vzbuzuje. Týká se všech zúčastněných Sdílení neznamená přijetí, můţe probíhat i tehdy, kdyţ se sdělovatelem nesouhlasíme. (Rieger, Vyhnálková, 1996). 4 1 Devito, J. A.: Základy mezilidské komunikace, Praha, 2008, str Vybíral, Z.: Psychologie lidské komunikace, Praha, Portál 2000, str. 25; Vymětal, J.: Průvodce úspěšnou komunikací, Efektivní komunikace v praxi, Praha, 2008, str Nakonečný, M.: Sociální psychologie, Praha, 2007, str Matoušková, I.: Kompendium z psychologie, Praha, 2009, str. 72 8

9 Funkce komunikace Komunikace má svůj účel i smysl. Kaţdá komunikační výměna plní zpravidla jednu či více funkcí ať uţ synchronně či asynchronně. Účelem a rovněţ dopadem na příjemce dostává komunikace smysl. Mezi pět hlavních funkcí našeho komunikování patří: Informovat cílem je předat zprávu, tj. informativní funkce Instruovat cílem je vysvětlit, naučit, dát recept, tj. instruktáţní funkce Přesvědčit cílem je komunikačního partnera ovlivnit, tzn. získat ho na svou stranu, tj. persuazivní funkce Vyjednat, domluvit se řešit a vyřešit, dospět k nějaké dohodě, tj. funkce vyjednávací či operativní Pobavit cílem je rozveselit druhého nebo sebe, rozptýlit se, tj. funkce zábavní Motivace komunikovat O motivaci je moţné uvaţovat také jako o latentní, skryté funkci. 6 Motivace komunikovat kolísá v závislosti na různých faktorech (sympatie, antipatie, únava atd.). Mezi čtyři základní formy motivace komunikovat patří: Motivace kognitivní chceme sdělit něco o něčem, potřebujeme se vyjádřit. Podle Derridy (1994) je komunikace předáváním smyslu; Motivace sdruţovací chceme navázat vztah, velmi často nejde vůbec o komunikaci, ale o realizaci vztahových záměrů, o touhu povídat si; Motivace sebepotvrzením komunikací sami sebe potvrzujeme, upevňujeme vlastní sebeobraz. Komunikujeme částečně sami pro sebe ; 7 Motivace adaptační cílem je prostřednictvím komunikací signalizovat svou sociální roli. Přizpůsobujeme se rolovým stereotypům, eventuálně je vědomě narušujeme, hrajeme konvenční komunikační hry, signalizujeme svou konformitu anebo se konvencím (méně často) vzpíráme. 8 5 Vybíral, Z.: Psychologie lidské komunikace, Praha, Portál 2000, str Vybíral, Z.: Psychologie lidské komunikace, Praha, Portál 2000, str. 33; 7 Matoušková, I.: Kompendium z psychologie, Praha, 2009, str Antušák, E., Kopecký, Z.: Krizový management: krizová komunikace, str. 13 9

10 Proces komunikace Komunikační model můţeme také nazvat jako model informační nebo kódový, který je povaţován za základ popisu komunikačního procesu. Tento model nám obecně ukazuje přesun sdělení (zprávy či informace) a to ve formě signálu od odesílatele (komunikátor, mluvčí, produktor) k příjemci (přijímači, recipientovi, posluchačovi). Signál, který je odvysílaný ve formě sdělení, prochází po zakódování (například ve formě verbálního kódu) komunikačním kanálem, který je zatíţen určitým šumem, k příjemci, který jej dekóduje a na sdělení reaguje ve formě zpětné vazby. Jednoduše můţeme říci, ţe jde o proces, který je úspěšný v případě, kdy odesílatel optimálně vyjádří své sdělení a příjemce toto sdělení správně dekóduje. 9 Komunikační proces je přechodem od jedné strukturální situace, definované místem a časem, k situaci jiné. Klíčovou roli tak hraje komunikační kontext, který můţeme rozdělit následujícím způsobem: Vnější kontext zahrnuje jak intimní komunikaci, tak i komunikaci veřejnou, která je realizovaná prostřednictvím masových médií; Vnitřní kontext zahrnuje individuální psychické a fyzické vyladění. 10 Proces komunikace můţe ovlivňovat řada faktorů, které mohou mít charakter individuální, sociální nebo situační a mohou proces komunikace urychlovat (akcelerátory) nebo zpomalovat (retardéry) Druhy komunikace Co se týče sociální komunikace, můţeme dělit komunikaci na několik typů, a to podle prostředků, které jsou pro realizaci komunikace nezbytné (verbální a neverbální) a dále podle povahy vztahu mezi jejími účastníky (intrapersonální, interpersonální, skupinová, veřejná, mediální a masová) Vymětal, J.: Průvodce úspěšnou komunikací, Efektivní komunikace v praxi, Praha, 2008, str Antušák, E., Kopecký, Z.: Krizový management: krizová komunikace, str Vymětal, J.: Průvodce úspěšnou komunikací, Efektivní komunikace v praxi, Praha, 2008, str Antušák, E., Kopecký, Z.: Krizový management: krizová komunikace, str

11 Verbální a neverbální komunikace Verbální komunikace Verbální komunikací se rozumí vyjadřování pomocí slov prostřednictvím jazyka. V širším pojetí se do verbální komunikace zařazuje komunikace ústní i písemná, přímá nebo zprostředkovaná, ţivá nebo reprodukovaná. 13 Nejrozšířenější formou komunikace je ústní komunikace, jejíţ výhodou je moţnost okamţité zpětné vazby, která velmi zefektivňuje celý komunikační proces, pruţnost komunikace a identifikace neverbálních i emočních signálů. Nevýhodou ústní komunikace je vliv komunikačních šumů a bariér, určitá deformace ústního sdělení v případě zprostředkované komunikace apod. Ve verbální komunikaci se obvykle rozeznávají tyto komunikační roviny, druhy a styly: Úrovně komunikační roviny Racionální komunikace vyuţívá výlučně rozumovou racionální část komunikace, z celého průběhu komunikace se důsledně oddělují jakékoliv emoce a je základem komentování. Emocionální komunikace zabývá se formou sdělení, způsobem jeho podání, individuálním názorem na sdělení, pocitem z partnera a emočními extrémy (křik, pláč, hysterie) apod. Druhy komunikace Formální komunikace je obvykle plánovaná, má stanoveny specifické cíle a bývá realizována jako neveřejná záleţitost například, přijímací nebo hodnotící rozhovor. Neformální komunikace vyskytuje se častěji a velmi náročná na přípravu. Příkladem můţe být nezávazné povídání. 13 Vymětal, J.: Průvodce úspěšnou komunikací, Efektivní komunikace v praxi, Praha 2008, str

12 Komunikační styly Konvenční komunikační styl cílem je dodrţovat společenské zvyklosti, normy a ustanovení, zásady morálky dané společnosti či platné společenské rituály. Mírné pozitivní emoce. Konverzační styl tento styl se pouţívá obvykle pro výměnu informačních zajímavostí, při snaze popovídat si, pobavit se či vyplnit čas. Přítomny jsou mírně pozitivní emoce. Operativní styl slouţí k řešení a vyřešení pracovních záleţitostí a problémů. Obvykle chybí emocionální zabarvení. Vyjednávací styl - cílem je dosáhnout vyřešení určitého úkolu s tím, ţe obě jednající strany jsou postaveny na stejnou úroveň. Jsou vhodné mírně pozitivní emoce. Vylákávací styl cílem je získat informace, které nám partner nechce nebo nemůţe poskytnout. Přítomna je hraná emoce. Osobní styl - má za účel sdělit vnitřní pocity a osobní představy, problémy. Jedná se o intimní komunikaci, naplňování citových vztahů. V tomto případě jsou emoce zastoupeny silně. 14 Součástí verbální komunikace je paralingvistická komunikace, která se zabývá doprovodnými rysy (verbální komunikace), které podstatnou měrou ovlivňují význam a smysl komunikování. Mezi její základní prvky patří hlasitost projevu, kvalita a plynulost řeči, výška tónu hlasu, barva hlasu, intonace atd. 15 Neverbální komunikace Neverbální (nonverbální, mimoslovní) komunikace je komunikace beze slov. Jedná se o přenos informací a sdělení, které vychází z postoje člověka (či jiného organizmu). V sociální komunikaci se neverbální komunikace povaţuje za řeč těla, tedy za získávání informací z celkových pohybů člověka, jeho gest, mimiky, činnosti očí, dotyků, zaujímání vzdálenosti apod. Tradované, ale dnes zpochybňované konstatování říká, ţe úspěch 14 Antušák, E., Kopecký, Z.: Krizový management: krizová komunikace, str. 15; Vymětal, J.: Průvodce úspěšnou komunikací, Efektivní komunikace v praxi, Praha, 2008, str. 112, Vymětal, J.: Průvodce úspěšnou komunikací, Efektivní komunikace v praxi, Praha, 2008, str

13 komunikace závisí z 55 % na řeči těla, z 38 % na paralingvistice (hlasový kontext) a pouze ze 7 % na obsahu verbálního projevu. 16 Prostředky neverbální komunikace Mimika, tj. výraz obličeje, který je obrazem našeho emočního proţívání. Rozlišujeme tři mimické zóny a těmi jsou oblast čela, očí a úst. 17 V odborné literatuře se uvádí, ţe v 79 % stačí vidět čelo osoby a obočí, abychom identifikovali překvapení, v 67 % rozeznáme strach a smutek pouze z očí, v 98 % případů stačí vidět dolní část obličeje, abychom rozeznali štěstí. 18 Gestika, jejímţ základním prvkem jsou gesta (pohyby prstů, nohou a hlavy), které doprovází verbální projevy. 19 Proxemika je zaloţena na vzdálenosti, která je udrţována při jednání. Kolem kaţdého z nás existují zóny, ať uţ společenské, osobní či intimní, do nichţ mají přístup jen určité osoby. 20 Haptika se zabývá doteky (podání ruky, objetí, poplácání po rameni, pohlazení, uhození atd.) 21 Vizika neboli kontakty očima hrají velmi důleţitou roli v neverbální komunikaci. Pohledy souvisí s mimikou ve tváři. Pohledem získáváme informace o druhém člověku a zároveň poskytujeme informace o sobě, svých emočních stavech, zájmů. 22 Posturologie je zaměřená na postoje a pozice celého těla. Způsobem chůze a drţením těla osobě člověk sděluje mnoho. 23 Způsob neverbální komunikace je podmíněn řadou individuálních faktorů, například temperamentem, schopností, duševním a zdravotním stavem (celkovou dispozicí), věkem, 16 Vymětal, J.: Průvodce úspěšnou komunikací, Efektivní komunikace v praxi, Praha, 2008, str Antušák, E., Kopecký, Z.: Krizový management: krizová komunikace, str Vymětal, J.: Průvodce úspěšnou komunikací, Efektivní komunikace v praxi, Praha, 2008, str Vymětal, J.: Průvodce úspěšnou komunikací, Efektivní komunikace v praxi, Praha, 2008, str Matoušková, I.: Kompendium z psychologie, Praha, 2009, str Antušák, E., Kopecký, Z.: Krizový management: krizová komunikace, str Matoušková, I.: Kompendium z psychologie, Praha, 2009, str Antušák, E., Kopecký, Z.: Krizový management: krizová komunikace, str. 17; Vymětal, J.: Průvodce úspěšnou komunikací, Efektivní komunikace v praxi, Praha, 2008, str

14 pohlavím, rodinnou komunikační tradicí, výchovou a sebevýchovou, úrovní socializace, geografickou a etnickou kulturní oblastí, sociální třídou atd Komunikace podle vztahu mezi účastníky Intrapersonální komunikace je komunikace, kterou vedeme sami se sebou. Jejím prostřednictvím sami se sebou hovoříme, sami se o sobě něco dozvídáme a sami se také soudíme. 25 Interpersonální komunikace znamená interakci s osobou. Zahrnuje dva a více účastníků. Prostřednictvím této komunikace se s druhými navzájem ovlivňujete, dozvídáte se něco sami o sobě i o nich, prozrazujete něco o sobě. Umoţňuje vám zaloţit, udrţovat, někdy zničit a jindy zase napravit osobní vztahy. Můţeme jí dělit: meziosobní (dialog), skupinovou (přednáška) a masovou (sdělení v rozhlase, televizi, novinách). 26 V malých i ve velkých skupinách probíhá skupinová interpersonální komunikace. Všichni účastníci mohou mít v malé skupině stejné postavení, ale ve velké skupině (např. při přednášce) je komunikátorem jen jedna osoba. Ostatní členové skupiny jsou auditory, kteří vytvářejí zpětnou vazbu. 27 Veřejná komunikace je komunikace mezi mluvčím a posluchači. Při této komunikaci jsou oslovovány velké skupiny lidí, cílové skupiny (voličů, diváků apod.). Jejím prostřednictvím vás druzí informují, přesvědčují a vy zase informujete, přesvědčujete je. 28 Masová komunikace je druh sociální komunikace, při které se sdělení rozšiřuje prostřednictvím masových médií směrem k širokému publiku (noviny, časopisy, rozhlas, televize a film) Vymětal, J.: Průvodce úspěšnou komunikací, Efektivní komunikace v praxi, Praha, 2008, str Devito, J. A.: Základy mezilidské komunikace, Praha, 2008, str Devito, J. A.: Základy mezilidské komunikace, Praha, 2008, str. 29; Antušák, E., Kopecký, Z.: Krizový management: krizová komunikace, str Lehká, M.: Komunikační a sociální bariéry nezaměstnaných lidí, Praha, 2007, str Devito, J. A.: Základy mezilidské komunikace, Praha, 2008, str. 29; Antušák, E., Kopecký, Z.: Krizový management: krizová komunikace, str Antušák, E., Kopecký, Z.: Krizový management: krizová komunikace, str

15 1.1.3 Komunikační bariéry Komunikační bariéry jsou překáţky, které musí být při komunikaci překonávány, nebo které brání uskutečnění komunikace. Mezi překáţky lidské konverzace patří: poučování často se pouţívá v nadřízené pozici, vyvolává pocit poníţení a nechuť dále komunikovat, vyhroţování následuje konflikt a zablokování komunikace, mentorování tím máme na mysli tvou povinností je, poskytování rad partner chce být pouze vyslechnut, ale dostává nevyţádané rady, manipulování odesílatel si je nejistý, má strach říkat věcí přímo ( mělo by se ), přikazování musíš to udělat, kázání hodnocení jsi špatný, líný, zvědavost co, kdy, jak a proč?, vynášení soudů nevypadáš zase tak hrozně, snaha podat situaci v lepším světle nevypadáš tak hrozně Poruchy komunikace Poruchy v komunikaci sniţují efektivitu komunikačního procesu a míru dorozumění se mezi lidmi přenášené informace jsou pak nepřesné nebo zkresleně přijaty. Poruchy v komunikaci, označované také jako komunikační šumy, vznikají působením bariér v komunikaci, které můţeme rozdělit na bariéry externí (vlivy prostředí) a interní (spojené s aktéry komunikace). 31 Externí bariéry můţeme rozdělit na další vlivy (fyzikálního prostředí a sociálního prostředí): Fyzikální prostředí tzn. vyrušování, hluk v okolí a z okolí, vizuální ruchy, nevhodná teplota, osvětlení, prašnost prostředí atd. 30 Vymětal, J.: Průvodce úspěšnou komunikací, Efektivní komunikace v praxi, Praha, 2008, str. 37, 38; Matoušková, I.: Kompendium z psychologie, Praha, 2009, str Tureckiová, M.: Řízení a rozvoj lidí ve firmách, Praha, 2004, str

16 Sociální prostředí různé kulturní prostředí, z něhoţ pocházejí aktéři komunikace (zvyklosti a významy přikládané jevově stejným skutečnostem), tyto faktory se také promítají do interních bariér. 32 Vnitřní bariéry (interní vlivy) vznikají v důsledku vnitřní situace osobnosti a můţeme je rozdělit na (fyzické a fyziologické, psychické a psychologické, sociální, sémantické): Fyzické a fyziologické představují vlastní fyziologické bariéry (mluvčího, posluchače), momentální stav (únava, nemoc, bolesti hlavy), vady zraku, sluchu, výslovnosti, ztráta paměti. Psychické a psychologické jsou mentální interference. Mluvčí nebo posluchač například předjímá myšlenky druhého, má psychické problémy, je předpojatý, má předsudky, je uzavřený nebo extrémně emotivní. Sociální předsudky a bariéry, které vyplývají ze zastávaných postojů, například nedostatek úcty nebo naopak přílišná úcta aţ servilita (podlézavost). Sémantické problémy - rozdílná kulturní a sociální zkušenost a úroveň promítající se do pouţívaného jazyka (odborný ţargon, slangová vyjádření) a vedoucí k rozdílně pochopeným významům. 33 Veškerá komunikace obsahuje šum, který se nedá úplně odstranit, ale dá se zredukovat například preciznějším vyjadřováním, zdokonalováním schopností vysílat a přijímat neverbální signály, zlepšením umění naslouchat a vyuţívat zpětnou vazbu Techniky pro zdokonalení komunikačních schopností Prvním krokem pro naši lepší komunikaci je uvědomit si, co nám brání v efektivním komunikování a těmto chybám se vyhnout. Poté můţeme sami aktivně vyuţívat techniky pro zdokonalení komunikačních schopností, kterými jsou aktivní naslouchání, Ich-sdělení, metakomunikace. 32 Tureckiová, M.: Řízení a rozvoj lidí ve firmách, Praha, 2004, str Tureckiová, M.: Řízení a rozvoj lidí ve firmách, Praha, 2004, str. 114; Devito, J. A.: Základy mezilidské komunikace, Praha, 2008, str Devito, J. A.: Základy mezilidské komunikace, Praha, 2008, str

17 Aktivní naslouchání Kaţdý posluchač se musí snaţit a být ochotný dívat se na problém očima toho druhého. Musíme se pokusit porozumět tomu, co druhý říká, co cítí a co dělá. Jako posluchač dávám druhému najevo, ţe to co je řečeno, bude také pochopeno. Zároveň tím mluvčímu projevujeme respekt a snaţíme se zdrţet předčasných soudů. Rozhovor tak můţe pokračovat a mluvčí můţe vyjádřit všechny své myšlenky a pocity. Při aktivním naslouchání můţeme mluvčího povzbuzovat k dalšímu hovoru. Zde pouţíváme neutrální slova i neverbální komunikaci, například pokyvování hlavou, vyhýbáme se souhlasu nebo nesouhlasu. Abychom se vyhnuli zmatkům, informace si musíme řádně objasnit. Musíme poznat, v čem je problém. K tomu pouţíváme i otevřené otázky, to jsou takové, které vyţadují jinou odpověď neţ ano, ne. Při komunikaci máme také moţnost si zkontrolovat, jestli mluvčímu dobře rozumíme. Jde o parafrázování, coţ je opakování myšlenek mluvčího našimi slovy. Tím mu zároveň dokazujeme, ţe mu skutečně nasloucháme. Další technikou je zrcadlení pocitu, kdy druhému dáváme najevo, ţe rozumíme tomu, co jeho slova skrývají. Zde se jedná především o emoce mluvčího (je smutný). Musíme dát jasně najevo, ţe uznáváme problémy a závaţnost pocitu druhé osoby. Ich-sdělení Je to promluva v první osobě, nesmí druhého urazit. Tato technika se pouţívá při konfliktní komunikaci, hlavně v situaci, kdy se cítíme osobně dotčeny sdělením původce. Jde o sdělení pocitů, které původce v příjemci vyvolá. Při promluvě v první osobě se řeč otočí okolo potřeb, chtění a poţadavků mluvčího. Posluchač nemá pocit, ţe je souzen, proto lépe naslouchá tomu, co mu mluvčí říká. Metakomunikace Jde o techniku pro odstraňování příčin konfliktů, například kdyţ jsou dvě komunikující osoby zásadně odlišného názoru a současně se cítí sdělením druhého osočeny. Můţeme zde usoudit, ţe je v pozadí patrná vztahová porucha. Oba nejprve musí zjistit, jaký je problém v jejich vztahu, diskutovat o tom, vztah urovnat a teprve potom jsou oba schopni komunikovat věcně Matoušková, I.: Kompendium z psychologie, Praha, 2009, str. 85, 86, 87 17

18 2. Nezaměstnanost jako problém současné společnosti V této kapitole se budu zabývat základními pojmy, tj. zaměstnanost, pracovní síla a její členění (ekonomicky aktivní a neaktivní obyvatelstvo), míra nezaměstnanosti, trh práce a jeho členění, druhy nezaměstnanosti. 2.1 Zaměstnanost Zaměstnanost, resp. nezaměstnanost obyvatelstva můţeme označit za jeden z hlavních sociálně-ekonomických problémů současné společnosti. Klesne-li úroveň zaměstnanosti pod určitou hranici, pak tento problém není jen problémem ekonomickým, ale do jisté míry také problémem sociálním a politickým Pracovní síla a její členění Abychom pochopili problematiku trhu práce a s ní spojenou nezaměstnanost, musíme si nejdříve ujasnit, jaké obyvatelstvo označujeme pojmem pracovní síla. Pracovní síla je tvořena aktivním obyvatelstvem, coţ jsou všichni jednotlivci (v České republice), kteří v daném čase dosáhli minimálního věku patnácti let a současně splňují kritéria, na jejichţ základě mohou být zařazeni buďto mezi zaměstnané či nezaměstnané. 37 Ekonomicky aktivní obyvatelstvo můţeme dále členit na obyvatelstvo, které pracuje (zaměstnané), anebo které pracovat chce (nezaměstnané): Zaměstnané tj. osoby, které mají ve sledovaném období placené zaměstnání nebo jsou zaměstnány ve vlastním podniku, a to i v okamţiku, kdy jejich práce má pouze příleţitostný, dočasný, nebo sezónní charakter. Nezaměstnané tj. osoby, které ve sledovaném období sice nebyly zaměstnány, ale práci aktivně sháněly a současně byly připraveny během čtrnácti dnů do nového zaměstnání nastoupit. 38 Na trhu práce však existují lidé, kteří z různých důvodů pracovat nemohou, např. děti v předškolním věku, osoby navštěvující jednotlivé vzdělávací instituce (základní, střední a 36 Tuleja, P., Nezval, P., Majerová, I.: Základy makroekonomie, Brno, 2008, str Tuleja, P., Nezval, P., Majerová, I.: Základy makroekonomie, Brno, 2008, str Tuleja, P., Nezval, P., Majerová, I.: Základy makroekonomie, Brno, 2008, str

19 vysoké školy), dlouhodobě nemocní, důchodci, invalidé. Dále to jsou lidé, kteří pracovat nechtějí a práci si aktivně nehledají, např. ţeny v domácnosti, na mateřské či rodičovské dovolené, bezdomovci nebo ti lidé, kteří nejsou připraveni během čtrnácti dnů nastoupit do nového zaměstnání. Tato skupina obyvatelstva, která se nachází mimo pracovní sílu, nazýváme ekonomicky neaktivní obyvatelstvo tj. osoby, které v daném čase nebyli zaměstnáni a současně nesplňovali kritéria proto, aby mohli být zařazeni mezi nezaměstnané Míra nezaměstnanosti Různé instituce, např. Český statistický úřad nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí, zpracovávají pravidelně údaje o stavu nezaměstnaných, kteří jsou registrovaní na úřadech práce. Tak můţeme určit, kolik lidí je nezaměstnaných. Celková úroveň nezaměstnanosti v národním hospodářství se nejčastěji měří pomocí míry nezaměstnanosti, která zachycuje procentuální podíl počtu nezaměstnaných osob k celkové pracovní síle (ekonomicky aktivního obyvatelstva). Měření nezaměstnanosti je spojeno s problémy těchto skupin nezaměstnaných: Odrazení pracovníci tj. lidé, kteří rezignovali na hledání nového pracovního místa a tudíţ se nezapočítávají do pracovní síly. Většinou se jedná o dlouhodobě nezaměstnané. Podzaměstnaní tj. osoby, které nemohou zůstat bez příjmu, tudíţ jsou nuceny pracovat na částečný pracovní úvazek nebo s nízkým finančním ohodnocením a jsou zahrnuty do zaměstnaných. Fiktivní nezaměstnaní tj. osoby, které práci opravdu nehledají, nebo jsou zaměstnaní na černo Trh práce a jeho členění Trh práce je místo, kde se setkávají dva ekonomické subjekty, tj. firmy a domácnosti, a to prostřednictvím poptávky a nabídky práce. Poptávka po práci (v případě, ţe firma maximalizuje zisk) se odvozuje z příjmu z mezního fyzického produktu práce, nabídka 39 Tuleja, P., Nezval, P., Majerová, I.: Základy makroekonomie, Brno, 2008, str. 22, Tuleja, P., Nezval, P., Majerová, I.: Základy makroekonomie, Brno, 2008, str

20 práce domácnosti roste (klesá) s rostoucí (klesající) reálnou mzdou, ale je zároveň ovlivněna důchodovým nebo substitučním efektem - mikroekonomický pohled. Podívámeli se na trh práce z makroekonomického pohledu, rozlišujeme čtyři přístupy, tj. klasickoneoklasický, keynesiánský, monetaristický a neokenynesiánský - tyto přístupy vycházejí ze stejné podstaty, liší se v předpokladech fungování a dosaţení rovnováhy na trhu práce. 41 V současné době můţeme trh práce dělit na trh: Vnitřní tj. místo, v němţ se setkává poprávka po práci ze strany firmy a nabídkou práce, která je tvořena stávajícími firemními zaměstnanci. Dochází k interakci uvnitř konkrétní firmy. Vnější tj. místo, kde dochází k interakci mezi poptávkou po práci ze strany firmy a nabídkou práce představovanou jednotlivci, kteří mohou okamţitě nebo ve velmi krátké době nastoupit na nová pracovní místa. 42 Dále trh práce můţeme členit na trh primárního a sekundárního sektoru. Toto členění vychází z hypotézy dvojího trhu práce, dle níţ je: Trh práce primárního sektoru je trhem s dobrými pracovními místy, která se vyznačují vysokou mzdou, štědrými zaměstnaneckými poţitky, dobrými vyhlídkami na budoucí kariéru a také dlouhodobou pracovní jistotou. Trh práce sekundárního sektoru je trhem se špatnými pracovními místy, pro něţ je charakteristická nízká mzda, malá atraktivita a minimální pracovní jistota Druhy nezaměstnanosti Nezaměstnanost dělíme na několik druhů, a to sezónní nezaměstnanost, frikční nezaměstnanost, strukturální nezaměstnanost a cyklickou nezaměstnanost Sezónní nezaměstnanost Je taková zaměstnanost, která vzniká v důsledku sezónních změn v nabídce zaměstnání nebo nabídce práce. Jedná se o práci, která souvisí s ročním obdobím, např. lyţařský 41 Tuleja, P., Nezval, P., Majerová, I.: Základy makroekonomie, Brno, 2008, str

21 instruktor, česač chmele nebo stavař. Je evidentní, ţe v zimě je zaměstnáno více správců lyţařských vleků neţ v létě a v zimě je více nezaměstnaných stavařů Frikční nezaměstnanost Vzniká v důsledku neustálého pohybu lidí mezi místy či pracovními příleţitostmi. Na trhu existují jedinci, kteří byli propuštěni, dochází k technologickým a organizačním změnám, které mohou vést k likvidaci pracovišť. Dále sem patří ti, kteří dobrovolně opustili pracovní místo a hledají jinou, lépe placenou práci. Jedná se také o jedince, kteří mění své trvalé bydliště nebo hledají své první zaměstnání Strukturální nezaměstnanost Některá odvětví se dostávají do útlumu (u nás např. těţké strojírenství, těţební průmysl), řada pracovníků tak ztrácí své zaměstnaní díky rozpadu neefektivních podniků. Jiná odvětví jsou naopak ve fázi rozvoje a nové pracovní síly potřebují. Optimálním řešením je rekvalifikace získání nových znalostí a dovedností. 46 Strukturální nezaměstnanost můţeme tedy charakterizovat jako nezaměstnanost, která vyplývá z nesouladu mezi kvalifikací nebo rozmístěním osob hledajících práci a poţadavky nebo rozmístěním pracovních míst. S ní souvisí problematika stále větší rekvalifikační mezery, tzn. rozdíl mezi kvalifikací poţadovanou pro nová pracovní místa a současnou kvalifikací pracovníků Cyklická nezaměstnanost Posledním typem nezaměstnanosti je cyklická nezaměstnanost, která souvisí s vývojem hospodářského cyklu. V období krize a sedla dochází k nárůstu nezaměstnanosti a sniţování objemu mezd (na trhu práce je převis nabídky práce, cena práce klesá), naopak v období konjunktury dochází k nárůstu zaměstnanosti a zvyšování mezd, protoţe firmy potřebují nové pracovní síly, kterých je na trhu ovšem relativně stále stejné mnoţství cena práce roste Tuleja, P., Nezval, P., Majerová, I.: Základy makroekonomie, Brno, 2008, str. 135; 45 Buchtová, B., a kolektiv: Nezaměstnanost psychologický, ekonomický, sociální problém, 2002, str. 66, Švarcová, J. a kolektiv: Ekonomie stručný přehled, Zlín, 2004, str. 42; Mareš, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém, 1994, str Tuleja, P., Nezval, P., Majerová, I.: Základy makroekonomie, Brno, 2008, str Švarcová, J. a kolektiv: Ekonomie stručný přehled, Zlín, 2004, str

22 2.2.5 Další druhy nezaměstnanosti Rovněţ nesmíme opomenout další druhy nezaměstnanosti, které stojí za zmínku, tj. nezaměstnanost neúplná, nepravá, skrytá a také dlouhodobá nezaměstnanost, kterou se budu zabývat v následující kapitole. Vedle nezaměstnanosti existuje i neúplná zaměstnanost, jde o pracovníky, kteří musejí akceptovat práci na sníţený úvazek nebo práci nevyuţívající plně jejich schopnosti a kvalifikaci. Nejčastěji jde o zkrácenou pracovní dobu či sdílení pracovního místa. Nezaměstnanost nepravá zahrnuje osoby, které jsou sice nezaměstnanými, ale ani tak nehledají práci, jako se spíše snaţí vyčerpat v plném rozsahu nárok na podporu v nezaměstnanosti. Patří sem i osoby, které se registrují jako nezaměstnaní, ale zároveň pracují nelegálně. 49 Skrytá nezaměstnanost někdy se také hovoří o tzv. skryté pracovní síle, čili o fakticky nezaměstnaných, kteří nejsou jako nezaměstnaní registrováni a při dostatečné nabídce by je přijali. Skrytá nezaměstnanost je tedy takovou formou nezaměstnanosti, kdy si nezaměstnaná osoba nehledá práci a ani se jako nezaměstnaná osoba neregistruje. Obvykle se jedná o vdané ţeny a mladiství. Jde o osoby, které na hledání práce rezignovaly, například z důvodu mateřství, práce v domácnosti, studia apod., nebo si práci vyhledávají prostřednictvím neformálních sítí či přímo u zaměstnavatelů bez registrace na pracovním úřadě. 50 Dlouhodobá nezaměstnanost je velkým problémem nejen pro nezaměstnané jedince, ale také pro celou společnost. Tento pojem znamená, ţe nezaměstnaná osoba nemá práci déle neţ 1 rok. V takovém případě je velmi těţký návrat zpátky do pracovního procesu. Znovuzařazení dlouhodobě nezaměstnaných do pracovního procesu si vyţaduje nesrovnatelně vyšší náklady neţ u osob, které byly nezaměstnané jen krátce. 51 Dlouhodobá nezaměstnanost je ovlivňována řadou faktorů, mezi ně patří například: - nezájem a diskriminace určitých kategorií ze strany zaměstnavatelů - nezájem o málo placená místa ze strany uchazečů o zaměstnání 49 Mareš, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém, Praha, 1994, str Mareš, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém, Praha, 1994, str Mareš, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém, Praha, 1994, str. 26, 75; 22

23 - hodnotová orientace některých skupin uchazečů o zaměstnání (nezájem o práci, závislost na podpoře) - nedostatečná kvalifikace, málo pracovních zkušeností, malá sebedůvěra - objektivní okolnosti (dojíţdění, bydlení)

24 3. Sociální bariéry nezaměstnaných Nezaměstnanost má značný vliv nejen na společenský ţivot, ale i na ţivot nezaměstnaných jedinců. Nejedná se jen o pokles jejich ţivotní úrovně, která je spojená s poklesem příjmů, ale i o hluboké důsledky nezaměstnanosti pro jejich kaţdodenní ţivot, společenské vztahy a hodnoty. Nezaměstnaní nemají práci a dostatek peněz, ale mají více neţ dost času. Způsob, jak se svými penězi a časem naloţí, tvoří těţiště jejich pocitů a ţivotních strategií Životní úroveň Skutečností je, ţe ţít jen z podpory v nezaměstnanosti nebo jen ze sociální podpory, která je vymezená na základě stanoveného ţivotního minima, je pro nezaměstnaného a jeho rodinu velkým sníţením ţivotní úrovně. Pokud rodina nedisponuje nějakými úsporami, zejména dlouhodobá nezaměstnanost můţe tuto rodinu přivést do dluhů, protoţe příjem z podpor stěţí pokrývá její základní potřeby. Čím déle zůstává člověk nezaměstnaný, tím je jeho finanční situace a existenční situace jeho rodiny horší. Po ztrátě zaměstnání dochází ke sníţení příjmů na polovinu. Mnoho nezaměstnaných podporu v nezaměstnanosti nedostává, protoţe pro její poskytování nesplňují podmínky, nebo proto, ţe jiţ vyčerpali dobu, po kterou je podpora přiznávána (většinou 6-12 měsíců). Sociální dávky jsou nedostatečné v případě osob, které musí drţet nějakou dietu, pro osoby staré, pro těhotné ţeny, mentálně a fyzicky handicapované a nemocné, diabetiky. Zajištění výţivy v nezaměstnanosti, zvláště v rodinách s dětmi, je obtíţným problémem samo o sobě, natoţ ve spojení s ostatními problémy, které nezaměstnanost přináší. Finanční potíţe jsou také hlavním faktorem, které nutí nezaměstnané brát jakoukoliv, i hůře placenou a méně kvalifikovanou práci Deprivace nezaměstnaných Ztráta zaměstnání je spojena z vyloučením nezaměstnaného ze sociálních vztahů a z jeho vyloučení z konzumu moderní společnosti. Mnoho osob ve svém volném čase plánuje nákupy, vyhledává zboţí nebo sluţby. Objevení nového zboţí proţívají jako příjemnou událost, často kompenzují nudu, frustrující ţivot a neuspokojující práci. Tím, ţe vlastní standardní mnoţství zboţí, které pravidelně obměňují, jim dává uklidňující pocit 53 Mareš, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém, Praha, 1994, str Mareš, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém, Praha, 1994, str. 75, 76 24

25 psychického bezpečí a sociálního statusu. Deprivace nespojená z neschopností získat a vlastnit určité mnoţství zboţí můţe mít charakter deprivace absolutní (je chápána jako existenční ohroţení) nebo relativní (je chápána jako psychické strádání) Rozbití časové struktury Nezaměstnanost je také spojena se změnami ve vnímání času. Rozbití časové struktury dne a změny ve vnímání času je jeden z nejvýznamnějších důsledků nezaměstnanosti. Nezaměstnanému utíká čas mnohem pomaleji neţ v zaměstnání. Dny se vlečou, nemají ţádnou strukturu a po delší době nezaměstnaný neodliší všední dny od víkendů nastává pocit nudy Nezaměstnanost a její vliv na rodinu Ztrátu zaměstnání nepociťuje jen osoba, která o zaměstnání přišla, ale také jeho okolí (rodina, širší příbuzenstvo, přátelé). Vliv na rodinu má nezaměstnanost nejen prostřednictvím finančních potíţí, ale téţ prostřednictvím: - krize rodinného systému a narušení denních rodinných zvyklostí - změn v sociálních vztazích a sociální izolaci rodiny v nezaměstnanosti - změn v postavení nezaměstnaného jedince v rodinném systému - změn v rozdělení domácích prací Nezaměstnanost tak můţe narušit nebo úplně rozbít vztahy v rodině, a to nejen napětím ze stresu, který je způsobený nedostatkem financí. Ale ztráta zaměstnání se můţe stát pro nezaměstnaného útočištěm. Jedná se o podporu, která se mu dostává ze strany své rodiny, příbuzenstva Sociální izolace Ztráta zaměstnání vede k sociální izolaci. Samo ztracené zaměstnání je významným zdrojem ztracených sociálních kontaktů a dalších kontaktů, které člověk přeruší. Práci v zaměstnání nelze nahradit volným časem a sociální kontakty, které souvisí se zaměstnáním, nelze nahradit kontakty v nejbliţším okolí. V průběhu nezaměstnanosti 55 Mareš, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém, Praha, 1994, str Mareš, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém, Praha, 1994, str. 77, Mareš, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém, Praha, 1994, str. 79, 80, 81 25

26 dochází ke sníţení frekvence sociálních styků, nejen v širším okolí, ale i uvnitř rodin. Dochází ke ztrátě kontaktů s osobami na bývalém pracovišti. Nezaměstnaný se vyhýbá kontaktu s těmi, kteří jsou zaměstnaní, ale i s ostatními nezaměstnanými, protoţe to je pro něj depresivní. Významnou roli v sociální izolaci hraje věk. Mladí lidé se po ztrátě svého zaměstnání neocitají v takové sociální izolaci jako nezaměstnaní staršího věku Dopad nezaměstnanosti na fyzické a psychické zdraví člověka Ztráta zaměstnání je provázena obrovským stresem, který atakuje imunitní a kardiovaskulární systém. Ke stresu se mohou přidat i další faktory, jako jsou kouření, poţívání alkoholu, léků a drog. Vyšší úroveň napětí a negativních pocitů a niţší úroveň štěstí a ţivotního uspokojení můţe způsobit u nezaměstnaných psychické potíţe (přijetí do psychiatrické léčebny, sebevraţdy). Stres a psychické napětí nemusí mít vliv na všechny nezaměstnané. Lépe se s nimi vyrovnají např. manaţeři, lidé s úsporami, mladiství závisející na rodině apod. Faktory, které mohou ovlivňovat psychické zdraví: - finanční obtíţe - omezení společenských kontaktů, změna společenského chování - malý prostor pro rozhodování - nedostatek příleţitostí k rozvíjení nových dovedností (získávání nových zkušeností) - pocit poníţení (např. na úřadech) - pocit úzkosti z budoucnosti - omezení kvality interpersonálních kontaktů Mareš, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém, Praha, 1994, str Mareš, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém, Praha, 1994, str. 84, 85 26

27 4. Praktická část 4.1 Hlavní město Praha Praha je hlavním městem České republiky. Je centrem politiky, mezinárodních vztahů, vzdělávání, kultury a ekonomiky. Je součástí sociálně ekonomické a sídelní struktury celé země. Všechny tyto aspekty se odráţejí v postavení Prahy mezi ostatními regiony naší republiky. V následující tabulce a grafu si můţeme porovnat výrazně lepší celkovou obecnou míru nezaměstnanosti hlavního města Prahy oproti ostatním regionům. Obrázek 1 - Celková obecná míra nezaměstnanosti podle regionů (%) Region (2.čtvrt) Česká republika 6,3 6,5 4,8 4,4 6,3 Hl. m. Praha 2,6 2,6 2,2 2,0 2,6 Středočeský 4,0 4,2 2,7 2,6 4,0 Jihočeský 4,3 4,3 3,7 3,0 4,3 Plzeňský 5,9 3,8 3,4 3,5 5,9 Karlovarský 9,9 9,0 8,3 7,4 9,9 Ústecký 9,6 13,3 9,3 8,3 9,6 Liberecký 7,1 8,2 5,1 4,1 7,1 Královéhradecký 8,4 5,3 3,8 5,3 8,4 Pardubický 6,5 5,2 4,2 3,6 6,5 Vysočina 4,4 4,9 3,6 3,3 4,4 Jihomoravský 6,4 6,9 4,8 4,4 6,4 Olomoucký 7,7 7,5 6,0 5,6 7,7 Zlínský 7,1 6,4 4,5 3,5 7,1 Moravskoslezský 9,4 10,5 8,0 6,8 9,4 Zdroj 1: Český statistický úřad 27

28 Obrázek 2 - Celková obecná míra nezaměstnanosti podle regionů (%) za 2. čtvrt Zdroj 2: Český statistický úřad Základní charakteristika a její nezaměstnanost Praha je největším městem České republiky. Rozkládá se na ploše 496 km 2, to je 0,6 % území republiky. Počet obyvatel Prahy k je (z toho je muţů a ţen). Praha výrazně dominuje struktuře osídlení v České republice. V návaznosti na význam, polohu a postavení Prahy byla vytvořena široká škála dopravních vazeb. Praha je centrálním bodem všech dálničních tras, představuje důleţitý mezinárodní ţelezniční uzel, na letišti Praha-Ruzyně je provozována letecká doprava osobní i nákladní. Praha má i dobře fungující městskou hromadnou dopravu systém metra v délce téměř 60 km a sítí tramvajových tratí o délce 142 km. Postupně vzniká systém praţské integrované dopravy, který je v současné době provozován do vzdálenosti aţ 35 km od hranic Prahy, čímţ zahrnuje i významnou část Středočeského regionu (cca 240 obcí). Z hlediska ekonomiky má hlavní město Praha zcela výsadní postavení v rámci České republiky, je hospodářským centrem státu, sídlí zde všechny hlavní orgány státní správy, většina státních institucí a zahraničních firem. Praha je největším regionálním trhem práce v České republice. Praţský trh práce je velice atraktivní, co se týká lokality a Praha je také schopna pokrýt zvýšenou poptávku. V hlavním městě mohou najít pracovní uplatnění lidé všech věkových skupin i různého dosaţeného vzdělání. Pracovní místa na území hlavního města jsou příleţitostí pro obyvatele nejen hlavního města, ale i širokého okolí i celé ČR. 28

29 Význam dojíţdění za prací je pro Prahu mimořádný. Praţská pracovní síla má ve srovnání s ostatními regiony výrazně vyšší kvalifikaci. Téměř 30 % zaměstnaných jsou osoby s vysokoškolským vzděláním. Také průměrné mzdy v Praze dosahují výrazně vyšších hodnot neţ v ostatních regionech. Dalším charakteristickým rysem trhu práce je i podprůměrná míra nezaměstnanosti. 60 Z následující tabulky můţeme vyčíst údaje o celkovém počtu nezaměstnaných, o míře registrované nezaměstnanosti a o počtu volných pracovních míst k podle úřadů práce v Praze. Obrázek 3 - Přehled nezaměstnanosti za uplynulých pět let Nezaměstnanost v Hl. m. Praze Míra registrované nezaměstnanosti celkem v % 3,25 2,72 2,16 2,14 3,66 muţi 2,8 2,35 1,87 1,86 3,33 ţeny 3,81 3,19 2,52 2,49 4,1 Neumístění uchazeči o zaměstnání celkem z toho: dosaţitelný ţeny občané se zdravotním postiţením absolventi škol a mladiství evidování 12 a více měsíců Volná pracovní místa Zdroj 3: Český statistický úřad Hl. m. Praha Struktura odvětví pražské ekonomiky Vyvíjí se také struktura odvětví praţské ekonomiky. Posiluje se obsluţná sféra a klesá podíl výrobních odvětví. Školství, zdravotnictví, věda a veřejná správa (terciární odvětví) představují nyní v Praze více neţ 80 % přidané hodnoty. V této sféře také míra zaměstnanosti výrazně překračuje údaje ze všech regionů v ČR. V Praze v roce 2001 ve sluţbách pracovalo 77 % všech zaměstnaných, v roce 2008 to bylo jiţ 80,4 %. V Praze je naopak výrazně niţší podíl výrobních odvětví na tvorbě přidané hodnoty i zaměstnanosti, neţ je celorepublikový průměr. Odvětví průmyslu v hlavním městě nemá tak významné 60 Statistická ročenka Hlavního města Prahy 2009, str. 19, 20, 21 29

30 postavení jako v jiných regionech v ČR, ale zejména zpracovatelský průmysl i zde zůstal poměrně ekonomicky silným resortem. Vliv krize se také projevil ve stavebnictví. V posledních letech dynamicky rostl objem stavebních prací a zvyšovala se průměrná mzda zaměstnanců stavebních firem. Počty dokončených i zahájených bytů v Praze byly druhé nejvyšší ze 14 krajů, po kraji Středočeském. Oproti roku 2007 byl v jejich počtu zaznamenán propad o 33 % u dokončených bytů, o 14 % u zahájených bytů. Významnou oblastí ekonomiky hlavního města je cestovní ruch. 90 % všech ubytovaných návštěvníků tvoří turisté ze zahraničí, Praha je také častým cílem tuzemských sluţebních cest a významným centrem kongresové turistiky Vlastní výzkum na základě dotazníkového šetření Dne jsem v úředních hodinách prováděla dotazníkové šetření na Úřadu práce hlavního města Prahy, na pobočce Praha 4, Údolní 1147/106, Braník. Celkem jsem shromáţdila čtyřicet vyplněných dotazníků, které jsem statisticky vyhodnotila a nyní se níţe zaměřím na jednotlivé otázky a odpovědi Základní identifikační údaje dotazovaných osob Z celkového počtu čtyřiceti dotázaných bylo dvacet muţů a dvacet ţen. Podíl nezaměstnaných muţů a ţen v mém šetření ukazuje následující graf. Obrázek 4 - Podíl nezaměstnaných mužů a žen 61 Statistická ročenka Hlavního města Prahy 2009, str. 21, 22 30

31 Oslovené respondenty jsem rozřadila do čtyř věkových skupin let (14 osob, tj. 35 %), 31-40let (14 osob, tj. 35 %), let (10 osob, tj. 25 %) a více neţ 50 let (2 osoby, tj. 5 %). Z dalšího grafu vidíme, ţe nejvyšší procento nezaměstnaných je v prvních dvou věkových skupinách. Minimální zastoupení má věková skupina nad 50 let. Obrázek 5 - Věková struktura respondentů Dalším kritériem pro základní identifikační údaje respondentů byl jejich rodinný stav a dosaţené vzdělání, coţ ukazují dva následující grafy. V dotazníku jsem dala na výběr ze čtyř moţností v kaţdé kategorii. Stav svobodný/á (14 osob, tj. 35 %), ţenatý/vdaná (18 osob, 45 %), rozvedený/á (8 osob, tj. 20 %), vdovec/vdova. U dosaţeného vzdělání bylo na výběr základní, vyučen (15 osob, tj. 37,5 %), maturita (18 osob, tj. 45 %), vysokoškolské (7 osob, tj. 17,5 %). Z čehoţ vyplývá, ţe zaměstnání hledá většina respondentů se středoškolským vzděláním, které je ukončené maturitou (18 osob, tj. 45 %). Obrázek 6 - Rodinný stav respondentů 31

32 Obrázek 7 - Dosažené vzdělání respondentů Dále mě zajímalo jak dlouhou dobu jsou oslovení respondenti nezaměstnaní. Na výběr bylo opět ze čtyř moţností méně neţ 6 měsíců, 6-12 měsíců, 1-2 roky, více neţ 2 roky. Z následujícího grafu vyplývá, ţe většina mnou oslovených respondentů je nezaměstnaná méně neţ 6 měsíců (22 osob, tj. 55 %). Další početnou skupinou jsou nezaměstnaní 6-12 měsíců (16 osob, tj. 40%). Pouze 2 respondenti (tj. 5 %) jsou nezaměstnaní déle neţ 1 rok a ţádný z oslovených respondentů není nezaměstnaný déle neţ 2 roky. Obrázek 8 - Doba nezaměstnanosti respondentů Rozbor odpovědí oslovených respondentů V této části práce budu analyzovat jednotlivé odpovědi respondentů na mé otázky, které byly součástí dotazníkového šetření. Dotazovaným jsem předloţila sedmnáct otázek a na kaţdou z nich byl výběr ze čtyř moţností. U kaţdé otázky měli dotazovaní zakrouţkovat pouze jednu z jim vyhovujících odpovědí. Otázky se týkaly především oblasti ztráty 32

33 zaměstnání a jeho dopadu na psychiku nezaměstnaných, podpory rodiny, kontaktu nezaměstnaného s okolím atd. První otázka zněla Před Vaší současnou nezaměstnaností jste:. Respondenti mohli vybírat z těchto odpovědí byl krátce zaměstnaný/á (méně neţ 6 měsíců), byl delší dobu zaměstnaný/á (více neţ 6 měsíců), studoval/a, nikdy nepracoval/a. Tři z dotázaných odpověděli, ţe pracovali méně neţ 6 měsíců (tj. 7,5 %). Převáţná většina zaškrtla, ţe pracovala déle neţ 6 měsíců (27 osob, tj. 67,5 %). Deset respondentů studovalo (tj. 25 %) a ţádný před svou současnou nezaměstnaností nikdy nepracoval. Obrázek 9 - Otázka číslo 1 Nejvíce respondentů (tj. 68 %), kteří odpověděli, ţe byli zaměstnáni více neţ 6 měsíců spadají do věkové kategorie let (12 osob) a let (10 osob). Z těchto věkových skupin je 6 osob s vysokoškolským vzděláním, 8 osob s maturitou a 8 osob s výučním listem. Zelená část grafu zobrazuje osoby, které vyšly ze školy (8 muţů, 2 ţeny), 7 z nich má středoškolské vzdělání s maturitou, 3 jsou vyučeni. Druhá otázka zněla Pokud hledáte zaměstnání, tak prostřednictvím:. Nabízené moţnosti byly úřad práce, agentura, inzeráty, pomocí známých. Čtrnáct oslovených uvedlo úřad práce (tj. 35 %), čtyři zaškrtli agenturu (tj. 10 %), osmnáct osob odpovědělo, ţe hledají zaměstnání pomocí inzerátů (tj. 45 %) a čtyři oslovení za pomoci známých (tj. 10 %). Přestoţe jsou nezaměstnaní registrovaní na úřadu práce, sami se snaţí vyuţívat i jiné prostředky k nalezení práce. 33

34 Obrázek 10 - Otázka číslo 2 Otázka číslo tři zněla Domníváte se, že Vám úřad práce nalezne zaměstnání?. Byly tyto moţnosti odpovětí ano, spíše ano, ne, spíše ne. Velká většina lidí si myslí, ţe úřád práce jim zaměstnání nenajde. Devatenáct osob odpovědělo spíše ne (tj. 47,5 %), patnáct osob ne (tj. 32,5 %), pouze tři respondenti odpověděli ano (tj. 7,5 %) a pět osob spíše ano (tj. 12,5 %). Obrázek 11 - Otázka číslo 3 Na otázku Jak dlouho jste registrovaný na úřadě práce? byly tyto moţnosti odpovědí méně neţ 2 měsíce, 2-5 měsíců, 6-8 měsíců, 9 a více měsíců. Nejvíce respondentů, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření, je na úřadě práce registrováno méně neţ 2 měsíce (18 osob, tj. 45 %). Jedenáct dotazovaných je zde registrováno 2-5 měsíců (tj. 27,5 %), osm respondentů je zde zapsáno 6-8 měsíců (tj. 20 %) a poslední variantu 9 a více měsíců zaškrtli tři osoby (tj. 7,5 %). Zajímavé je, ţe dva ze tří nezaměstnaných v kategorii 9 a více 34

35 měsíců, jsou vysokoškolsky vzdělaní lidé. Jedná se o osoby, které jsou ve věkové kategorii let a let. Po rozhovoru s těmito respondenty vyšlo najevo, ţe na trhu práce pro ně není volné místo, které by odpovídalo jejich dlouholeté praxi, odbornosti a zkušenostem, které za léta v předešlém zaměstnání získali. Velkou roli hraje také jejich vyšší věk. Obrázek 12 - Otázka číslo 4 Na otázku číslo pět Jste spokojeni s výší podpory, která Vám je přidělena v nezaměstnanosti? polovina oslovených odpověděla, ţe není (20 osob, tj. 50 %). Patnáct oslovených osob odpovědělo spíše ne (tj. 37,5 %), čtyři odpověděli spíše ano (tj. 10 %) a pouze jeden respondent zaškrtl moţnost ano (tj. 2,5 %). Na tuto otázku, kterou jsem začlenila do svého dotazníkového šetření je zřejmé, ţe 87 % (tj. 35 osob ze 40) nezaměstnaných, které jsem na úřadě práce oslovila, není spokojeno s výší podpory. Obrázek 13 - Otázka číslo 5 35

36 Otázka číslo šest zněla Domníváte se, že je dostatek pracovních příležitostí?. Moţné odpovědi byly následující ano, spíše ano, spíše ne, ne. Ţádný z respondentů neodpověděl ano. Osm respondentů zaškrtlo spíše ano (tj. 20 %), dvacetšest respondentů odpovědělo spíše ne (tj. 65 %) a jen šest dotazovaných zaškrtlo ne (tj. 15 %). Z celkového počtu čtyřiceti účastníků dotazníhového šetření je sedm vysokoškoláků. Všichni se shodli na tom, ţe pro ně není dostatek pracovních příleţitostí. Obrázek 14 - Otázka číslo 6 Na další otázku číslo sedm Pociťujete, že ztráta Vašeho zaměstnání má vliv na Vaše okolí? odpověděli dva respondenti ano (tj. 5 %), sedmnáct (tj. 42,5 %) odpovědělo spíše ano, čtrnáct odpovědělo spíše ne (tj. 35 %) a sedm dotazovaných zaškrtlo moţnost ne (tj. 17,5 %). V této otázce mě zajímali dva respondenti, kteří odpověděli jednoznačně ano. Obě to jsou ţeny, rozvedené, ve věku let, bez zaměstnání 6-12 měsíců. Obě tyto ţeny budou nejspíše samoţivitelky, které na otázku číslo 5, zda jsou spokojeny s výší podpory v nezaměstnanosti uvedly, ţe ne. Dá se tedy předpokládat, ţe jejich finanční situace bude tíţivá. Porovnáme-li celkově tyto dva dotazníky, odpovědi obou ţen jsou v drtivé většině shodné. Obě ţeny jsou ve stresu, za svou situaci se stydí, straní se společnosti, zhoršily se jejich vztahy s rodinou, přáteli a mají pocit méněcennosti. 36

37 Obrázek 15 - Otázka číslo 7 Na otázku číslo 8 Pociťujete ze strany své rodiny podporu? odpovědělo dvacetčtyři dotázaných (tj. 60 %) ano, třináct osob (tj. 32,5 %) odpovědělo spíše ano, tři osoby (tj. 7,5 %) spíše ne a ţádný z respondentů nezaškrtl moţnost ne. Z grafu jasně vyplývá, ţe 37 oslovených ze 40 má při ztrátě zaměstnání s podporou rodiny tuto těţkou ţivotní situaci po psychické stránce lépě zvládnout. Obrázek 16 - Otázka číslo 8 Otázka číslo 9 Máte pocit méněcennosti v důsledku ztráty zaměstnání? zaškrtlo ano dvanáct účastníků dotazníkového šetření (tj. 30 %), čtrnáct jich zaškrtlo spíše ano (tj. 35 %), sedm dotazovaných vybralo moţnost spíše ne (tj. 17,5 %) a stejný počet osob vybralo moţnost ne (tj. 17,5 %). Obecně můţeme říci, ţe pocit méněcennosti mají lidé s vyšším vzděláním a vyššího věku. 37