kulturní obš asník o všeli ems

Transkript

1 M y š MAš Gazeta kulturní obš asník o všeli ems No. 24 erven 2004 poslední íslo 80 stran, 40 korun /TÉMA: MEDIÁLNÍ MANIPULACE/ /ROZHOVORY: JAN SPÁLENÝ, JIŘÍ KONVRZEK/ /REPORTÁŽ: STATEK PRO DUŠEVNĚ NEMOCNÉ, SRBSKO/FOTKY/ /BÁSNĚ/POVÍDKA/RECENZE: ANNA ZONOVÁ, CONSTANTINE, ČINNA/ /SADAŘOVO OKÉNKO: RAKYTNÍK/ /SVĚTLANA HEJSKOVÁ/DAGMAR KNESLOVÁ-PITNEROVÁ/ /MARIKA KUBEŠOVÁ/MEJLA PALÁNOVÁ/ /ADAM HEJNIŠ/KAREL GREGOR/KAMIL JOSEFÍK/VÍT MOŠTĚK/JAN PAŘÍZEK/ /MIREK PECHA/JAN PULKRÁBEK/MICHAL ROLENC/ /RADIM PEŠEK/RADIM ŠAŠINKA/

2 MyšMaš 23 Editorial Téma Glosa Rozhovor Povídka torial Tak pánové, a zase budeme končit Toto je, vážený tená i, s nejv tší pravd podobností poslední íslo MyšMaš Gazety. Jeden neot elý pokus o profesionáln p ipravovaný amatérský asopis kon í. Tak dlouho jsme ozobávali ty nejkrajn njší periferie zájmu tená, až jsme zašli na úbyt. Zjistili jsme v p ekvapení, že jsme už p íliš unavení a zavalení jinou prací, než abychom v sob, íslo co íslo, hledali sílu a chu k jeho p íprav. Ovšem chceme alespo odejít z noblesou. Nechceme se jen tak vypa it. Naopak kon íme ízen, plánovan a p edem p ipraven. Dáme do po ádku poslední v ci a sepíšeme záv. Jak kdysi napsal slavný francouzský vále ný stíha Pierre Clostermann: Velký cirkus odjel. Obecenstvo bylo spokojeno. Program byl dosti pestrý, ú inkující nebyli špatní a lvi sežrali krotitele. Bude se o tom mluvit ješt pár dní. A i když se na všechno zapomene na návsi z stane ješt kruh vysypaný pilinami a díry po kolících. Ale déš a zapomn ní smažou rychle i tyto stopy. Netruchlete! Vy, kdož jste nás celé ty roky (nebo jejich ást) etli, jste m li zásluhu na naší existenci jsou vás asi dv nebo t i stovky a myslím, že nejmén s polovinou z vás bychom mohli být kamarádi. M že snad jiný asopis napsat n co takového a nestyd t se p itom až do sedmé generace? A abychom vás nenechali p ece jen tak úpln na holi kách v nevlídném sv t bez MyšMaše, nabízíme k p e tení téma, které vám do budoucna pom že obejít se bez nás. Je jím mediální manipulace, a budete-li, p átelé, íst pozorn, snad se ubráníte a všechny intuitivn tušené žurnálové podfuky prohlédnete a ješt budete v d t pro. Kdysi jsem prohlásil, že MyšMaš neskon í, dokud neud lám rozhovor s panem Spáleným. Nebyl to ani tak plán, jako spíše výraz úcty k tomuto hudebníku, modelá i a rozhlasákovi. Dnes mi to p ipadá jako jisté sebenapl ující se proroctví. Jestli vám bylo s MyšMašem dob e, napište nám. Sice už váš dopis nikdo neotiskne, ale ud láte nám radost. A možná, že se sem tam n co objeví na což jsou stránky festivalu MišMaš Party, jehož podobnost s naším názvem není ist náhodná. T eba se tam n kdy potkáme. Mám chu tolik vám toho ješt íct, a tak málo místa zbývá. A asi je to tak dob e! t te MyšMaš Gazetu, zv tšuje mozek! Bylo mi ctí, Šašina děkovačka A protože nikomu nic neplatíme, tak aspo d kujeme. Jako vždy podle abecedy a dámy nap ed: Dáše, H íbjan, Lee, Marice, Martin, Mejle, Sv tlan, Tesárn, Žabce, Adamovi, Ajšovi, Billimu, Bohoušovi, B etislavovi, Kamilovi, dv ma Libor m, Michalovi, Mirasovi, Ji ímu D., Ji ímu K., panu Spálenému, Pulcovi, Tuldovi, Vítovi K. a Vítovi M., Vladimírovi a všem ostatním, na které jsme pozapomn li. napište nám: mysmas@volny.cz, MyšMaš Gazeta, Na Lukách 4, Brno Rubrika Jindry Vostré Je to už skoro rok, co na poštovní adresu MyšMaš Gazety zabloudil následující čtenářský ohlas. Nejprve se zdálo, že jde o vtip. Až po třetím přečtení jsme usoudili, že jej pisatelka asi myslela vážně děkujeme! 17. července 04, ospale v Brně ráno u snídaně Zdravím! Předně se omlouvám za ručně psanou formu tohoto dopisu, bohužel jsem doposud nedokončila kurz psaní na PC všemi deseti (lehce a klouzavě), nemám na to nejspíš nadání. Vaše 23. vydání (moje první, a rozhodně ne poslední) se mi dostalo do rukou v Galerii Deusart (takové té kavárničce, obrazárně, čajovně, hospůdce a cofee shopu v jednom) na Cejlu, místě mého občasného přivýdělku (jakožto barmanka) a častého trávení volného času. Jinak patřím k lidem dočasně téměř bezstarostným, tedy studujícím KGB (klasické gymnázium Brno). Na úvod by to snad mělo stačit, radši přejdu k hlavní části, než se absolutně utopím v patoku svých myšlenek a nastane nekonečný proud chaosu, v němž nebude plavat jediná záchytná větvička, jako se to občas stává příslušníkům mé generace. Ani nevíte, jak je úžasné, že jste v Galérce zanechali svůj obš astník o velice zajímavých tématech a zanechali tak prostor k mnohým diskusím mezi kulturními (i méně kulturními) návštěvníky. Chci vědět, jestli v Brně existuje ještě něco, co se k Myš- Maši dá připodobnit, když opomenu různé Metropolisy (Metropole zní přece jen trochu divně?, Potměchutě, A-kontry, Noviny v 7 a půl nebo časáky = měsíčníky pro SŠ a gymnázia, jejichž obsahem jsou například zestručněné články o problémech mladých lidí (drogy, poruchy přijímání potravy ), ve kterých se člověk nedočte nic nového a které dokonce nenabídnou ani žádné řešení, jež by leckdo stejně starý jako dvě osmnáctileté redaktorky právě z jejich úst očekával, protože trable dospívání a mládí nedokáže nikdo lépe pochopit než právě dospívající a mladí lidé s troškou soucitu! Váš časopis mi doslova vzal dech. Vůbec jsem netušila, že kousek od mého bydliště (Husovice), od doby, kdy jsem nastoupila do 1. třídy ZŠ, se skupinka lidí zabývá činností objektivně zpravovat brněnskou veřejnost o tom, co všechno okolo ní proběhlo, probíhá, proběhne. Nechci, aby to všechno znělo pateticky, ale dlouho jsem něco nepřečetla od začátku do konce. Tolik věcí, které mě tolik zajímají, a zmínky o lidech, jež jsou mi blízkými přáteli (Baruška Voráčová) nebo mají rádi rychlou obsluhu (jinak s úsměvem, avšak nekompromisně vyklízejí prostor), jako M. Palla. Jo, a zapomněla jsem pochválit článek o hiphopu. RESPEKT (můj i mých drahých kamarádíčků). Přeji pěkné léto! 3

3 MyšMaš 23 Editorial Téma Glosa Rozhovor Povídka Ubráníme se? několik slov k mediální manipulaci Jedna chyba George Orwella Bohuslav Binka Když se ke konci druhé světové války George Orwell pokusil v knihách Farma zvířat či 1984 varovat před temnou budoucností, bylo jeho varování podloženo především strachem z brutální moci totalitních režimů, která zničí význam slov. Orwella neděsilo pouze násilí, větší hrůzu poci oval ze světa, ve kterém mocní určují, co je pravda, ze světa prázdných či lživých frází, proti kterým se už nedá bojovat. Orwellovy knihy (a eseje) stojí bezesporu i dnes za přečtení a jeho lidská velikost nás v prostředí všech těch moudrých Daniel Drtinových, poctivých Martinů Komárků či medových Táň Fišerových takřka zahanbuje. Ale v něčem se přeci jen mýlil. Ilustrační foto: Kamil Josefík Zatímco velké totalitní režimy postupně degenerovaly a brutální moc se stávala stále problematičtějším způsobem přesvědčování (alespoň v těch částech světa, do kterých patříme), manipulace nenásilně a často se svůdným úsměvem pronikala do našich životů v míře, která by i Orwella překvapila. Nejvíc zarážející však je, že se většinou ani příliš nebráníme. Na osobní úrovni i ve sdělovacích prostředcích se manipulování nejenom toleruje, ale velká část z nás je už dokonce přestala i vnímat. Myslím, že tato lhostejnost k manipulaci (na úrovni osobní i společenské) je velkou taktickou i morální chybou, a že pokud se nebudeme manipulaci bránit, cena, kterou brzy začneme platit, bude v rovině faktické i morální vysoká. I proto tento článek. Co to je manipulace Pro přiblížení základní charakteristiky manipulace si nejprve vysvětlíme pojem lež. Lež v žádném případě není protikladem pravdy. Zatímco pravda je funkcí vztahu našich výpovědí k realitě, lež nemá s pravdivostní hodnotou našich výpovědí žádný vztah. Pravda (nepravda) je o skutečnosti, zatímco lež o snaze oklamat druhé. Proto můžeme mít pravdu a lhát a také mluvit nepravdu a nelhat. Jestliže se mne zeptáte, zda dnes dokončím tento článek, a já vím, že jej mohu a chci dokončit, a přesto vám řeknu Ne, nedokončím, je má výpově lživá, i kdybych nakonec shodou okolností článek nedokončil, a mluvil tak pravdu. A na druhou stranu existuje obrovské množství poctivých, a tedy nelživých, nepravd. V tomto smyslu je manipulace synonymem lži, nikoliv opakem pravdy. To znamená, že často mohu mluvit pravdu a nic než pravdu, a přitom manipulovat (což je mimochodem velmi důležité, jak uvidíme dále). Manipulace znamená snažit se, tím či oním způsobem, oklamat druhé. Rozhodovat za ně a neumožnit jim vytvořit si vlastní názor. Proto je daleko nebezpečnější než nepravda a proto také každé naše faktické vítězství prostřednictvím manipulace je jen těžce napravitelnou morální prohrou. Chceme-li tedy zjistit, že námi někdo manipuluje, nestačí zjistit, zda jsou jeho výpovědi pravdivé. éma Ukažme si jednoduchý příklad: Představme si na chvilku, že jsem pro všechny čtenáře tohoto časopisu uspořádal přednášku. Přišli jste na ni a já ji zahájím následujícím proslovem: Dobrý den, jmenuji se Bohuslav Binka, studoval jsem na Karlově univerzitě v Praze s opravdu vynikajícími výsledky, a dále na nejlepších univerzitách ve Spojených státech, Francii a na Novém Zélandě, jsem nesmírně chytrý a také velmi morální člověk, a snad ani nechtějte vidět seznam lidí, kteří si se mnou chtějí dopisovat. No a všechnu mou moudrost jsem zapsal do této krásné knihy I kdyby toto vše byla pravda (až na jméno žádný z uvedených údajů pravdivý není), to důležité určením pravdivosti nezjistíme. Na rovině prostého vyslovení vypadá informace zhruba takto: Binka má vynikající vzdělání, je mimořádně inteligentní člověk a hodně lidí ho obdivuje. Jaký problém můžeme mít s tak příjemnými fakty? Na rovině řečeného tedy manipulaci nezjistíme, musíme k úrovni druhého čtení, k úrovni sděleného. 5

4 MyšMaš 23 Editorial Téma Glosa Rozhovor Povídka To lze vyjádřit následovně: Tak te se všichni dívejte, to jsem ale dokonalý, to jsem Mirek Dušín, rychle, rychle mě obdivujte! Je jasné, že jsem sděloval něco úplně jiného než říkal a to je jedna z možných definic manipulace. Pokud porovnáme první a druhé čtení této krátké promluvy, můžeme odvodit na úrovni faktů nezjistitelný poznatek: jestliže někdo začne svoji přednášku či řeč takto, je jasné, že má potřebu dělat ze své osoby předmět nekritického obdivu, že nemá dostatek sociální inteligence na to, aby pochopil, že před lidmi se takto bezostyšně vytahovat nemáme, že je narcistní, nekriticky sebestředný člověk. Vidíme tedy hned tři úrovně informací vyplývajících z textu. Pokud zůstaneme na úrovni vysloveného, řečeného, informace, kterou si odneseme je velmi pozitivní. Jestliže však dokážeme pochopit, co je sdělením, a uvědomíme si, že nám bylo ve skutečnosti řečeno něco jiného, odhalíme manipulaci. A pokud obě dvě úrovně srovnáme, zjistíme velmi snadno, že mezi tím, co Bohuslav Binka skutečně je, a tím, co řekl, je ohromný rozdíl. Jak může být inteligentní člověk, který vám od prvního setkání svoji inteligenci vnucuje naprosto neinteligentním způsobem? Jak můžeme obdivovat člověka s nulovou sociální vnímavostí? Uvedli jsme primitivní příklad. U této promluvy nemusíme ztrácet čas s dlouhou analýzou, abychom pochopili, že něco není v pořádku. Existují ovšem texty, u kterých manipulaci, tzn. rozdíl mezi sděleným a řečeným, nepoznáme tak snadno. Pokud sebou nechceme nechat manipulovat, je nutné se kritickému čtení textů naučit a praktikovat jej. Jsem přesvědčen, že budete sami překvapeni, do jak vysoké míry se vás nejrůznější texty pokoušejí manipulovat, a jak užitečné je se takovému manipulování bránit. Podívejme se tedy na typy manipulací a na způsoby, jak tyto jednotlivé typy odhalit. Typy mediálních manipulací I. Manipulace nesrozumitelností Začněme manipulací nesrozumitelností, která, ačkoliv je velmi snadno odhalitelná, patří k úspěšným metodám klamání. Podívejme se na text nejmenovaného českého docenta filosofie: Dalším z cílů je rovněž mnohostní nazírání etiky bez pokusů o fundamentální excesy či konstituování univerzálních a ekumenických monomýtů. Desiderátem pak možnost orientace ve světě vzájemně se prolínajících, propojovaných, odlišných hodnot a oživení potenciálu komunikability (která ale může probíhat i způsobem zdvořilého nezájmu touhu po všechny konflikty zmírňujícím konsensu humánního všeobjetí lze nahradit chladnou, zvídavou, vzájemnou zdvořilostí, tedy i nezájmem. Oživení potenciálu komunikability znamená nenechat se příliš fascinovat mnohotvárností morální diverzity v nejrůznějších situačních kontextech (avšak nezanedbávat ji) a pokoušet se vysledovat to, co by tyto kontextuální rozmanitosti spoluutvářelo (zkoumání kontextu znamená zkoumání strukturace a podob pospolitostí v nichž je morálka funkční. Na první pohled se zdá, že text psal mimořádný myslitel. Je plný nesrozumitelných a odborných slov, má velmi komplikovanou větnou strukturu a obsah nám po prvním přečtení s přehledem uniká. Stačí tento první dojem k tomu, abychom se ubránili případné manipulaci? Podle mého názoru nikoliv. Vždy, když vidíme takovýto nesrozumitelný text nebo posloucháme nesrozumitelnou přednášku, je nutné položit si otázku: Proč je tento text nesrozumitelný? Existují čtyři možné odpovědi: 1. Autor nemá o čem psát a nechce, abychom to poznali text je o ničem, obsahem jeho sdělení je btrbl-blo-blo. (Autor nás tedy pouze klame a manipuluje.) 2. Autor nemá kromě banalit žádné myšlenky hodné sdělení, ale nechce, abychom to poznali, a proto je jeho text banalita zahalená do odborného, intelektuálního hávu obsahem textu je sdělení slunce je žluté, tráva zelená a to, co existuje, bude s největší pravděpodobností existující. (Autor nás tedy pouze klame a manipuluje.) 3. Autor má co říci, ale nestačí mu to a chce být zajímavý nejen obsahem, ale i nesrozumitelností. (Autor nám sice cosi sděluje, ale také manipuluje a klame.) 4. Autor má co říci, ale předmět, o kterém píše, je natolik komplikovaný, že nelze psát srozumitelněji, a od čtenáře se tedy musí žádat vyšší nároky na čtení a pochopení. (Autor nemá jinou možnost než být nesrozumitelný k žádné manipulaci nedošlo.) Podle mého laického výzkumu je mezi texty vědců v oblasti společenských věd a politiky poměr mezi důvody nesrozumitelnosti hrubým odhadem takovýto: ve 20 % autor nemá co říci, ve 40 % autor říká banality, ve 20 % autor měl co říci, ale neodpustil si zbytečnou nesrozumitelnost, a pouze ve 20 % autor neměl jinou možnost než být těžce srozumitelný. Jestliže nás tedy asi 80 % nesrozumitelných textů manipuluje, je vhodné umět jejich manipulaci odhalit. A zároveň to není na rozdíl od jiných typů manipulace příliš těžké. Jak tedy zjistíme, zda se jedná o nesmysl, banalitu, zbytečnou okrasu či obtížný smysluplný text? Je nutné určit jednu formální charakteristiku nesrozumitelného textu přístupnost. Přístupnost určujeme otázkami: Jsou cizí slova na místech, kde bylo možné použít slova jednoduše srozumitelná a česká? Lze na místě dlouhých, komplikovaných a nepřehledných vět použít věty stručné, krátké a srozumitelné, aniž bychom narušili logickou strukturu textu? Je nesouvislost jednotlivých částí textu namísto povahou samotného textu zapříčiněna záměrem autora? Pokud si na tyto otázky odpovíme ano, pak se jedná o text nesrozumitelný, nepřístupný, a to s největší pravděpodobností proto, že autor maskuje, že říká nesmysly či banality. S určitostí náš předpoklad ověříme přeložením a rozborem prvních tří až pěti odstavců textu do srozumitelné češtiny. Pokud se poté neobjeví žádné smysluplné sdělení, nemá cenu se textem zabývat. Jaký má smysl procházet znovu a znovu obtížný text, abychom zjistili, že studenti studují (jsou studijním funktorem temporální posibility) či že si jako člověk mohu něco přát (esenciálním darem lidské existence je schopnost racionální desiderability)? Podívejme se znovu na text uvedený na začátku této pasáže. Text je nesrozumitelný, přičemž autor používá cizí slova tam, kde by mohl bez problémů použít slova česká, vytváří dlouhé a nepřehledné věty a zbytečně komplikuje text logickou neslučitelností jeho částí. První odstavec říká přibližně toto: Chceme, aby se každý na etiku díval po svém, což by snad mohlo vést k tomu, že se budeme ve světě lépe orientovat, zejména, když zájem o druhé nahradíme lhostejností.... Paradoxně znějící banalita přetřená odborným lakem. Text tedy sděluje: psal mě odborník, velmi chytrý odborník. Ale velmi chytrý odborník nesděluje banality a už vůbec neklame 6 7

5 MyšMaš 23 Editorial Téma Glosa Rozhovor Povídka své čtenáře! Jde o text, který se vás snaží podvést, protože sděluje něco jiného, než říká. A proto si zaslouží náš lhostejný nezájem. II. Manipulace emocemi a strukturou obsahové a kontextuální manipulace Manipulace nesrozumitelností je jediný typ manipulace, který manipuluje pouhou formou. Všechny ostatní manipulace jsou bu obsahové (emocionální manipulace, manipulace přesmykem) nebo strukturní (manipulace řazením), a proto bude návod na jejich odhalení vyžadovat zvládnutí jedné z metod obsahové analýzy, tzv. analýzu středního dosahu. Analýza středního dosahu Analýzu středního dosahu zahajujeme určením aktorů. Každý srozumitelný či alespoň přístupný text má své aktory. Aktorem textu může být kdokoliv a cokoliv: člověk, lidstvo, Václav Černý, dav, dělník, kapitalisté, dobro, židle, Bůh, tramvajová zastávka, kniha, růže, telefon. Většina textů obsahuje 2 5 zásadních aktorů a nespočet aktorů okrajových. Podívejte se na následující text 1 : Zatímco zběsilá smečka přivolává tyto pohromy všeobecného rozvratu, podával Leontius, prefekt věčného města, hojné důkazy toho, že je osvědčeným soudcem, jsa rychlý při výslechu, v rozsudku svrchovaně spravedlivý a povahou laskavý, by pro odpovědné plnění úřadu připadal leckomu přísný, a značně náchylný k milostným rozkošem. Prvotní příčina pobouření proti němu byla zcela bezvýznamná a malicherná. Když byl na jeho rozkaz zatčen závodní vozataj Philocomus, následovala jej všechna spodina, jako by hájila svůj nejdražší poklad, a prefekta sveřepě napadla, aby ho zastrašila, on však, neochvějný a vzpřímený, rozeslal biřice, a aniž kdokoli protestoval nebo odporoval, několik polapených a pak zbičovaných potrestal deportací na ostrov. Když se několik málo dní nato dav jako obvykle znovu rozlítil pro nedostatek vína a shlukl u Septemzodia, rušného místa, kde císař Marcus založil nádherné nymphaeum, prefekt se tam bezodkladně odebral, ačkoliv ho všichni úředníci a biřici snažně prosili, aby se nepouštěl mezi zpupnou a hrozivou luzu, která se dosud od poslední bouře neuklidnila, on však, jsa nepřístupný strachu, přímo tam zamířil, takže ho část družiny opustila, ačkoli se vrhal do vážného nebezpečí. A tak, sedě na voze, s ohromující sebedůvěrou se rozhlížel posupnýma očima po hadích tvářích ječících výtržníků, kteří ho ze všech stran obklopovali, strpěl nesčetné urážky, a když mezi nimi poznal jednoho, který nad ostatní vynikal rozložitou postavou a rusými vlasy, tázal se ho, je-li Petrus, přízviskem, jak slyšel, Valvomeres, a když mu utrhačným tónem odpověděl, že je, přes hlasitý odpor zástupu jej kázal pověsit s rukama nazad spoutanýma, aby byl bičován jakožto člověk, o němž dávno věděl, že je předním z buřičů. A když jej bylo vidět ve výši, jak nadarmo prosí své spřežence o pomoc, dav, ještě před chvílí 1) Podotýkám, že záměrně vybírám text, který je pro dnešní dobu politicky neutrální. V rozboru textu musíme zachovávat přísnou neutralitu. Nejde o to zjistit, že nám sympatická strana je ta lepší, ale o to ubránit se manipulaci od kohokoliv. Nejde nám o to zjistit, kde je pravda, ale o to, ubránit se manipulaci. hustý, se rozptýlil po různých částech města, a tak na místě potrestavše toho nejzuřivějšího strůjce nepokojů jakoby v uzavřené šatlavě, vypověděli jej s rozdrásanými boky do Picena. Tam, když se později odvážil zneuctít pannu z rodiny nikoli bezvýznamné, byl rozhodnutím konsulára Patruina odsouzen k trestu smrti. Text je srozumitelný (jakkoli náročný kvůli svým komplikovaným a dlouhým souvětím), protože víme, o čem se v něm píše. Jestliže je srozumitelný, je také přístupný a můžeme určit jeho základní aktory. Na jedné straně to je nepochybně Leontius, člověk, o kterém celý předložený text je. Proti Leontiovi stojí aktor dav (nikoliv tedy Petrus Valvomeres, protože Leontinus se v textu nestřetává s Petrem, ale s celým rozlíceným davem, na úrovni Leontia je dav, nikoliv jen jeho část). Jak vidíme, aktorem je vždy subjekt, o kterého jde v textu především. Určili jsem si srozumitelnost i přístupnost textu, určili jsme si jeho aktory a můžeme přejít k samotné analýze středního dosahu. Jako první se pokusíme nalézt emocionálně laděná slova vážící se ke všem hlavním aktorům textu. Podotkněme, že emocionálně laděná slova dělíme na tzv. absolutní a kontextuální. Absolutní v sobě nesou emoci vždy, bez ohledu na okolní slova, kontextuální pak svoji emocionalitu i její náboj získávají teprve umístěním do kontextu mezi jiná slova. Například svrchovaně spravedlivý je kladné emocionálně nabité dvousloví bez ohledu na kontext. Přísný je emocionálně kladné nebo záporné podle kontextu. Jestliže jste přísní na ty, kteří si to zaslouží, slovo nese kladný emocionální náboj, jestliže jste zbytečně přísní, záporný. K aktoru Leontius se váží následující emocionálně laděná slova: osvědčený, svrchovaně spravedlivý, laskavý, přísný, náchylný k milostným rozkošem, nepřístupný strachu, sebedůvěrou. K aktoru dav se váží následující emocionálně laděná slova: zběsilá smečka, pohromy všeobecného rozvratu, malicherná, sveřepě napadla, rozlítil, zpupnou a hrozivou, hadí tváře ječících výtržníků. Všechna absolutní emocionálně laděná slova navázaná na aktora Leontia, jsou bezvýhradně kladná, kontextuální kladná nebo neutrální, přičemž převažují kladná. Všechna absolutní i kontextuální emocionálně laděná slova navázaná na aktora dav jsou záporná. Anketa 1. Necháte se ovlivňovat médii? Určitě ano. Čtu noviny, poslouchám rozhlas a někdy se i dívám na televizi, o internetu nemluvě. Nemohu tedy zůstat netečný. Už způsob, jakým jsou mi podávány tzv. seriózní zprávy a jakým je přijímám, je silné ovlivňování, jenže na mnoho věcí si nemohu udělat vlastní názor, poněvadž jsem tam nebyl, nevím, neznám. Snažím se alespoň mít to potvrzené ze tří nezávislých zdrojů, jako BBC. Ale nakonec i ve smyslu reklamy když vidím nějakou šílenou nabídku blikat na mne z webových stránek, kliknu a zajímám se, i když většinou nekoupím Jak se vy sám bráníte pokušení využívat manipulace k dosažení svých cílů? Nebráním se. Moje cíle jsou ušlechtilé a nikomu neubližují, a tak trocha manipulace není žádná hanba. Navíc to ani moc dobře neumím. Ovšem není nad to, když mých cílů za mne dosáhne někdo jiný... Jiří Dědeček 8 9

6 Můžeme tedy určit první obsahové charakteristiky textu: I. Emocionalitu textu (na škále emocionální neemocionální) která je určena počtem absolutně a kontextuálně emocionálně nabitých slov. Náš zkoumaný text je rozhodně emocionální. Emocionálně laděných slov je plný. II. Fundamentalističnost textu (na škále nefundamentalistický fundamentalistický), přičemž za fundamentalistický text považujeme text, který: A. Striktně přisuzuje, (distribuuje) kladně a záporně laděná emocionální slova vzhledem k aktorům, tedy text, který jednoho z aktorů obklopuje výhradně kladně laděnými emocionálními slovy, zatímco druhého záporně laděnými emocionálními slovy. Zde pozor pokud text obklopuje pouze jednoho aktora, a už výhradně kladnými či zápornými emocemi, je podmínka striktní distribuce vzhledem k aktorům také splněna! Text, který distribuuje striktně kladné a záporné emoce aktorům, je text zaujatý, přičemž každý fundamentalistický text je zaujatý, Anketa 1. Necháte se ovlivňovat médii? Médii se nechají ovlivňovat jenom tupci bez vlastního názoru a politici. Politici nejvíc při četbě něčeho tak absurdního, jako jsou průzkumy veřejného mínění. Hned po zveřejnění čerstvých výsledků začnou panikařit, že je nikdo nemá rád, nebo že se na ně příště ve volbách nedostane a budou se muset živit prací, tak hned zkouší média ovlivňovat. Napiš do toho svého časopisu fulminantní článek, dojemný, že by čtenář zaplakal, o mém demokratismu, praví zkorumpovaný ministr ve hře Ladislava Klímy Lidská tragikomedie. Jak se vy sám bráníte pokušení využívat manipulace k dosaženi svých cílů? Manipuluju ušlechtile, ale beznadějně, vlastními dětmi, při snaze o dosažení svých výchovných cílů nebo aspoň civilizačních návyků. Břetislav Rychlík ale ne každý zaujatý je fundamentalistický, protože se může vyskytnout jakkoli zřídka případ, kdy popisujete něco, co je v daném kontextu skutečně výhradně kladné a záporné. Náš text první zkoumanou vlastnost fundamentalističnosti splňuje. B. Rozděluje svět (svět faktický i svět textu) na černý a bílý bez přívlastků. To znamená, že mezi bílým a černým neexistují žádné přechody. Jste bu na straně dobra, nebo zla, mezistupeň neexistuje. Také tuto vlastnost náš text splňuje. C. Je neobjektivní tzn. reálný svět ho nezajímá. Pokud byste autorovi našeho textu řekli, že lidé z toho davu měli v něčem pravdu a pokusili se argumentovat, autor (zde Marcellinus) řekne: Nemůžete mít pravdu, Leontius je kladný a dav záporný bez ohledu na reálný svět. Důležitá není skutečnost, ale autorova představa toho, jak by skutečnost měla vypadat. Příklad: dle autora je Leontius svrchovaně spravedlivý, i když Valvomera odsoudí za minutu, aniž se ho na cokoliv zeptá a cokoliv si o něm zjistí. Skutečnost není důležitá. Tedy i zde náš text podmínku splňuje. Náš text splňuje všechny podmínky fundamentalističnosti, a je tedy fundamentalistický. III. Sofistikovanost textu (na škále sofistikovaný nesofistikovaný). Sofistikovaný je každý text, který záměrně skrývá to, co sděluje. Uve me si jednoduchý příklad. Autor tohoto textu chce, aby jeho bratr Jan místo něj zryl docela rozměrnou zahradu. Nesofistikovaně to udělá následujícím způsobem: Honzo, já jsem strašně líný člověk, nerad pracuji a dneska zrovna nemám náladu. Vem si rýč a zryj to tady, ano? Načež bratr Jan řekne, že není tak hloupý, jak možná na první pohled vypadá, a a si zmíněnou zahradu autor nakypří sám. Sofistikovaně požádám bratra o pomoc následovně: Honzo, prosím tě, tady je asi na zahradě docela velký poklad, ale měl jsem sen, že ho může najít můj bratr, a to tak, že celou zahradu důkladně zryje. Když ten poklad najdeš, dám ti půlku, ano? Autor zakrývá to, co skutečně chce, jiným sdělením to je sofistikované jednání. Zde se samozřejmě jedná o sofistikovanost primitivní a snadno odhalitelnou, ale existují nebezpečnější texty. Náš druhý text Leontius je nesofistikovaný, protože autor neskrývá to, co textem sděluje. Uve me si nyní příklady nesofistikovaného a sofistikovaného textu. Protože to je kniha Filozofa. Každé z děl tohoto myslitele zničilo část vědění, které křes anství shromaž ovalo po celá staletí. Církevní otcové řekli všechno, co je o Slovu a jeho síle třeba vědět, ale stačilo, aby Boethius Filozofa komentoval, a mystérium Slova božího se přeměnilo v lidskou parodii kategorií a sylogismů. Genesis nám poskytuje všechno, co je třeba vědět o skladbě všehomíra, a pak stačilo, aby byly znova objeveny fyzikální knihy Filozofa, a všehomír byl znova uvažován v pojmech tupé a slizké hmoty a Averroes přesvědčil skoro všechny, že svět je věčný. Věděli jsme všechno o jménech božích a dominikán, kterého pohřbil Abbo, sveden Filozofem, je přejmenoval ve shodě s pyšnými stezkami přirozeného rozumu. Všehomír, který se podle Areopagity jevil každému, kdo se uměl podívat na nebesa, jako oslnivý vodopád první příčiny, causa prima, se tak stal jímkou pozemských indicií, od kterých se postupuje k pojmenování abstraktních skutečností. Kdysi jsme vzhlíželi vzhůru k nebesům a bahnu hmoty jsme věnovali sotva pohrdlivý pohled, nyní se díváme dolů na zem a pouze na základě jejího svědectví myslíme na nebe. Každé slovo Filozofa, na něhož dnes už přísahají i světci a papežové, převrátilo obraz světa vzhůru nohama... Právě uvedený text je text nesofistikovaný. Jeho autor je fundamentalista (text splňuje všechny tři podmínky fundamentalistického textu), který nenávidí filozofii a zbožňuje víru, ale bojuje s otevřeným hledím, své jakkoli nenávistné a umanuté stanovisko prezentuje otevřeně. Sdělení Filozofie může za všechno zlo, kdežto náboženství a víra nás jako jediné mohou zachránit takže filozofii je třeba vymýtit, říká přímo a bez obalu. Podívejme se nyní na druhý text: Védské poznání je vědecké a čisté, proto je přijímáme. Akceptujeme vše, co Kršna říká. To je vědomí Kršny. Ušetří nám to spoustu času. Jestliže přijmeme správnou autoritu nebo správný zdroj poznání, ušetříme si mnoho času. V hmotném světě existují dvě cesty k poznání: induktivní a deduktivní. Deduktivní metodou se došlo k závěru, že člověk je smrtelný. Otec nám říká, že člověk je smrtelný, sestra nám říká, že člověk je smrtelný, každý říká, že člověk je smrtelný, ale výzkumy neprovádíme. To, že člověk je smrtelný, přijímáme jako fakt. Kdybychom chtěli výzkumy zjistit, zda je člověk

7 MyšMaš 23 Editorial Téma Glosa Rozhovor Povídka smrtelný, museli bychom studovat každého jednotlivce, a tu by nás mohlo napadnout, že snad někde existuje člověk, který neumírá, jenže my jsme se s ním nesetkali. Takto se naše výzkumy nikdy nedoberou konce. Tomuto přístupu se v sanskrtu říká ároha, vzestupný postup. Chceme-li dosáhnout poznání vlastním úsilím, prostřednictvím našich nedokonalých smyslů, nikdy nedojdeme ke správným závěrům. To není možné. V Brahma-sanhitě se říká: Představme si, že letíme letadlem rychlejším než myšlenka. Naše hmotná letadla dokážou letět rychlostí km za hodinu, ale co to je v porovnání s rychlostí myšlenky? Když sedíme doma a myslíme na Indii vzdálenou km, octneme se tam v myšlenkách okamžitě. Tak rychlá je myšlenka. Přesto se říká, že kdyby člověk letěl po milióny let letadlem rychlým jako myšlenka, zjistil by, že duchovní svět je neomezený. Není možno se k němu ani přiblížit. Proto nám Védy přikazují, abychom se obrátili na duchovního mistra, pravého gurua. V této souvislosti bylo také použito slova povinně. Jaké kvalifikace má mít duchovní mistr? Vyslechl a přijal védské (pravé) poselství z pravého zdroje, jinak není pravý. Kromě toho musí být skutečně pohroužen v Brahmanu... Kdyby se někdo pokusil poznat Kršnu pouze studiem védské literatury, byl by zmaten. Mohlo by se mu to podařit, ale je to velice těžké. Kršnu je však možné velice snadno poznat prostřednictvím Jeho oddaných Jeho oddaní vám Ho mohou předat. To je v moci těch, kteří jsou mu oddáni... Hnutí pro vědomí Kršny je autorizováno védskými zásadami. Na první pohled běží o významně odlišný text. Ale čím? Stejně jako text první je až na některé pasáže srozumitelný. Jeho aktoři jsou: védské poznání, poznání na základě vlastní zkušenosti, čtenář a Hnutí pro vědomí Kršny (Hare Kršna). Podívejme se nejprve na emocionálně laděná slova a jejich distribuci vzhledem k aktorům. K aktoru védské poznání jsou navázána emocionálně laděná slova vědecké, čisté, ušetří nám spoustu času, správná autorita, správný zdroj, poselství z pravého zdroje, k aktoru poznání na základě vlastní zkušenosti slova nedokonalé smysly, nikdy nedojdeme ke správným závěrům, zmaten, těžké. Aktor čtenář je mírně záporný až neutrální, aktor Hnutí pro vědomí Kršny je jednoznačně pozitivní, přičemž je spojený s aktorem Védské poznání. Oba dva texty jsou fundamentalistické (tedy striktně distribující emoce mezi aktory, černobílé a lhostejné k realitě), ovšem zatímco první je otevřeně fundamentalistický, druhý je skrytě fundamentalistický. Skrývá, obaluje sdělení tak, abychom jej při čtení nepostřehli. Neříká: poslouchejte mě, protože já jsem vyvolený, zatímco vy jste pitomá hovada, co mají poslouchat, ale védy přikazují, abychom se obrátili na duchovního mistra, pravého gurua... V této souvislosti bylo použito slova povinně. Ale význam obou vět je stejný, liší se pouze bezprostřední účinek jen stěží bychom poslouchali člověka, který nám říká, že jsme tupci. Odlišnost prvního a druhého textu tedy není ve fundamentalističnosti, ale v míře sofistikovanosti skrytosti obsahu sdělení, přičemž je jasné, že daleko nebezpečnější a nemorálnější je text druhý. A dostáváme se k nejobtížnější a také nejdůležitější části našeho rozboru textů, k určení východisek a logické konzistence textů. IV. Východiska textu Nejprve předběžná a informativní definice: Východiska textu jsou jakési pilíře, na kterých text stojí a bez nichž by nikdy nevznikl. Jsou to základní předpoklady, přijaté hypotézy textu. Východiska textu nemusí být nutně v textu uvedena, a dokonce si je nemusí uvědomovat ani autor, ovšem přítomna jsou v každém textu. Připomeňme si text o filozofii a víře (viz výše). Jak si určíme jeho východiska? Za prvé vycházíme z faktu, že v naprosté většině případů jsou východiska textu spojena s jeho aktory zde filozofie a víra. Za druhé víme, že východiska budou formulována spíše abstraktně na vyšší míře obecnosti. A za třetí víme, že východisek textu nebude obvykle více než pět. Východiska textu jsou následující: Svět je rozdělen na dva naprosto odlišné prvky. Prvek dobra reprezentuje víra a církev. Prvek zla reprezentuje rozum a filozofie. Je dobré potlačovat zlo a podporovat dobro. Vaše vlastní formulace může být mírně odlišná, ovšem je jasné, že za východiska textu nebudeme považovat věty: Klaus je štramák. Každý, kdo hraje dobře fotbal, je letecký specialista. Formulace východisek textu tedy není striktní, ale rozptyl správně určených východisek je poměrně malý. Určeme si nyní východiska textu Védské poznání. Vypadají následovně: Existují dvě cesty poznání. Jedna z nich je dokonalá, druhá zavrženíhodná. K cestě dokonalé se dostaneme pouze pod kvalifikovaným vedením. Kvalifikované vedení nám poskytne jen autor textu a jeho hnutí. V. Logická konzistence textu. Logická konzistence textu je vlastnost vážící se na bezrozpornost a správné odvozování textu. Text je logicky konzistentní, pokud je bezrozporný a z jeho premis (přijatých předpokladů, východisek) skutečně vyplývají závěry. Z toho ovšem v žádném případě nevyplývá, že s každým logicky konzistentním textem budeme souhlasit. Podívejme se na následující text: Je jasné, že mezi nejnadanější národy patří Bengálci, každý, i ten nejhloupější Bengálec je daleko moudřejší než nejchytřejší člověk mimo Bengálsko. Dnes, kdy je potřeba intenzivně zvyšovat inteligenci lidstva, nezbývá než všechny národy mimo Bengálců vyhladit

8 MyšMaš 23 Editorial Téma Glosa Rozhovor Povídka Tento text je logicky konzistentní, ovšem málokdo z nás s ním bude souhlasit. Nesouhlasíme totiž s východisky (přijatými předpoklady) takového textu: Bengálci jsou daleko inteligentnější než ostatní národy. Je potřeba urychleně zvyšovat inteligenci lidstva. Lidský život je daleko nižší hodnotou než celková inteligence lidí. Naopak nutně musíme odmítnout jakýkoliv logicky nekonzistentní text i kdybychom souhlasili s jeho východisky. Jsem přesvědčen o nutnosti pečovat o ohrožené a týrané děti, a proto je potřeba zvýšit dojivost a počet dojnic v České republice. Text je blábol, i kdybych s jeho předpoklady a cílem souhlasil. Dobrá vůle tam, kde chybí schopnost myslet, mnoho nezmůže. Obecně tedy existují texty: Logicky konzistentní, s jejichž východisky souhlasíme. Logicky konzistentní, s jejichž východisky nesouhlasíme. Logicky nekonzistentní, s jejichž východisky souhlasíme. Logicky nekonzistentní, s jejichž východisky nesouhlasíme. Zůstaňme ještě chvíli u textů logicky konzistentních, s jejichž východisky nesouhlasíme. S východisky textu nesouhlasíme v zásadě ze tří důvodů: I. Východiska jsou fakticky nesmyslná. Pokud je východiskem textu fakt, že nejlepším plavcem na Zemi je cihla obalená kovovým drátem, odmítáme východisko, protože je fakticky nepravdivé. II. S uvedenými východisky hodnotově, nikoliv fakticky, nesouhlasíme. Naše hodnoty nám je neumožňují přijmout. Pokud je východiskem textu předpoklad, že všechny děti jsou na nic a měli bychom je vyvraždit, není možné prokázat, že východisko je nepravdivé, ale je možné takové východisko z naší pozice hodnotově odmítnout. Aristoteles napsal: Pokud někdo tvrdí, že je vždy dobré zabít svojí matku, neuváděj argumenty, ale vytáhni klacek. Některá východiska jsou nevyvratitelná a přesto zrůdná. Ostatně, podívejme se na další text: Jak se jmenuješ? Normální otázka. Pokud ovšem nezazní, když jste s ní podruhé v posteli a ona už se vám představovala. Panebože, támhle je! Žena, se kterou jste prožil jedinou nezávaznou noc plnou vášně. Jde k vám a vy si za boha nemůžete vzpomenout, jak že se to vlastně jmenuje. Kolikrát se vám to už stalo? Existuje ještě horší varianta zapomenete její jméno ve chvíli, kdy jste s ní v posteli podruhé. Když vezmeme v úvahu, že každý den potkáváme nové tváře, není překvapující, že nám nějaké to jméno občas vypadne. Použijte svoji představivost Jména a důležitá slova se snáze pamatují, když si s nimi spojíme nějakou představu. Protože muži mají obvykle dobrou představivost, proč ji jednou nevyužít k něčemu prospěšnému? V této souvislosti se skvěle osvědčuje propojit její jméno pomocí jednoduchých asociací. Jméno nejlepší kamarádky své přítelkyně si zapamatujete snadno. Jmenuje se totiž Jaroslava Dlouhá, a shodou okolností měří přes 180 centimetrů. Asociace jsou klíčovým krokem ke zlepšování vaší paměti, a to v mnoha oblastech. Proto je používejte, abyste si spojili jména s tvářemi a tělesnými rysy dalších lidí. (další technické rady) Když se seznámíte s někým novým, opakujte si v duchu jeho jméno co nejčastěji. Snažte se jej také nenásilně vpašovat do konverzace nejenže zvýšíte naději na to, že si jméno zapamatujete, ale navíc si dotyčného získáte (například: Těší mě, Karolíno A co vlastně děláš, Karolíno? Měj se, Karolíno.)...(další technické rady) Text je srozumitelný, není příliš emocionální, není fundamentalistický, není sofistikovaný a je logicky konzistentní. Přesto je to text, který nestojí za čtení, a abychom na to přišli, stačí si určit jeho východiska: Druzí lidé nemají jinou hodnotu než to, co od nich můžete získat (sex). Abyste to získali, je potřeba dodržovat určitá technická pravidla a být milý. Hodnoty, které stojí za to, jsou: sex, fyzická kondice a ovládání lidí pro svojí potřebu. Samozřejmě, že tato východiska nejsou v textu bezprostředně uvedena, ale celý text na nich stojí. Nikdy nemůžete prokázat, že jsou fakticky chybná nemůžete text vyvrátit. Ale pokud jako emocionálně dospělý člověk chápete, že druzí nejsou hračky na jedno použití, a nechcete, abyste se sami hračkou na jedno použití stali musíte autorem takového textu z hloubi duše pohrdat. Řečeno vědečtěji: hodnotově jeho text odmítnout. A zbývá poslední, nejobtížnější charakteristika textu analytičnost (na škále analytický neanalytický). Analytický text splňuje všechny následující podmínky: 1. Podává informace (tzn. sděluje nějaká netriviální fakta); 2. Informace strukturuje (uspořádává) logicky správně tak, aby z nich mohl odvozovat další fakta nebo interpretace fakt; 3. Uvedené interpretace (vysvětlení) faktů jsou dokládány logicky správně na základě faktů a uvedených předpokladů; 4. Je logicky konzistentní s výslovně uvedenými předpoklady, východisky a omezeními těchto předpokladů; 5. Může být falzifikován, tzn. existují způsoby, jak prokázat jeho logickou nekonzistenci nebo nepravdivost jeho východisek

9 MyšMaš 23 Editorial Téma Glosa Rozhovor Povídka Což mimo jiné znamená, že žádný analytický text: není a nemůže být fundamentalistický; není a nemůže být sofistikovaný; není a nemůže být logicky nekonzistentní (resp. logické nekonzistence mohou být pouze okrajové); není a nemůže být o banalitách; není a nemůže být o blo-bla-blo faktech. Neanalytický text je pak opakem textu analytického. V jistém, velmi nebezpečném zjednodušení můžeme říci, že analytický text podává množství logicky správně uspořádaných faktů a přibližuje jejich možné interpretace, zatímco neanalytický text podává jednu interpretaci skutečnosti, nejčastěji v emocionálním hávu. Nyní, když jsme se seznámili s analýzou středního dosahu, která jednotlivé obsahové manipulativní techniky umožňuje odhalit, můžeme přejít k dokončení typologie manipulací. A protože si jednotlivé typy obsahových manipulací budeme ukazovat na televizním vysílání, je nutné nejprve upozornit na fakt, že televizní záběry nejsou pouhým výsekem reality. Proti chápání televize jako média přinášejícího nám realitu hovoří zejména následující argumenty: Za prvé existuje daleko více událostí, než kolik jich televizní zpravodajství vysílá, a někdo z nich vybírá ty, které budou zastupovat realitu. Za druhé, vybrané události se zabírají z jistého úhlu, jejich řazením a slovním komentářem k nim někdo přidává vysvětlení, informaci, jak si předloženou realitu vyložit. Jinými slovy jejich interpretaci. Uve me jednoduchý příklad: Karel Schwarzenberg kandiduje do Senátu. Den před volbami se v televizi Prima objeví reportáž a následný rozhovor o jeho dobročinných aktivitách. Před obrazovkou vidíme Karla Schwarzenberga v zástupu dětí, při výlovu rybníka, při předávání jakéhosi domova pro dlouhodobě nemocné. První otázka reportéra ve studiu zní: Ví se o vás, že jste velmi štědrý, pokud se jedná o pomoc potřebným, je to pravda?. Odpově : O tom se nemluví, o tom se mi nechce hovořit. Otázka: My víme, že jste skromný, ale naše diváky vaše aktivity skutečně zajímají... To je čirý politický podvod. Je docela dobře možné, že Karel Schwarzenberg podporuje dobročinné akce a udělal hodně pro potřebné, ale jestliže jeho dobročinnost sledujete den před volbami, není pořad o jeho dobročinnosti, ale o tom, koho bude dobré volit. A podobně otázky reportérů jsou již vysvětlení, tedy odpovídají samy sobě. Nejde o to, dozvědět se, co je zač Karel Schwarzenberg, ale představit ho jako naprosto skvělého člověka. A znovu: je docela dobře možné, že Karel Schwarzenberg je dobrý člověk, ale účastnit se takto manipulujícího pořadu den před volbami o smyslu pro fair play prostě nevypovídá. Čím lépe a pozitivněji jej budou reportéři líčit, tím problematičtější by se nám měl zdát. Vidíme, že pokud sledujeme televizní zprávy, čteme noviny, posloucháme rozhlas, nevidíme ani neslyšíme realitu, ale již interpretaci reality. A tato interpretace může být od reality samé významně odlišná. Jaké tedy existují typy televizní obsahové manipulace? Prove me jednoduchý pokus a porovnejme dva zpravodajské pořady z období televizní krize, kdy proti sobě stáli tzv. Vzbouřenci a Bobovize (neoficiální a oficiální Česká televize). Jednalo se o kritickou dobu, ve které se kvalita novinářů a jejich morální profil projeví nejzřetelněji. Manipulovala svými diváky některá ze stran sporu? A jakým způsobem? Začněme přepisem TV zpráv tzv. Bobovize. Je 7. ledna 2001, probíhají velké demonstrace a schyluje se k závěrečnému boji o Českou televizi. Vysílání rozdělujeme do mluveného slova, obrazové informace a zvukové informace: Příjemný nedělní podvečer s datem sedmého ledna, jsou tu další zprávy. SPOT 1 Prezident Václav Havel odletěl dnes dopoledne na rekondiční pobyt na ostrov Lanzarote, kde již dvakrát pobýval v rezidenci španělského krále Juana Carlose. Jak sdělil prezidentův mluvčí Ladislav Špaček, s Václavem Havlem bude na místě lékař, zdravotní sestra a fyzioterapeut. Prezidenta bude na Lanzarote očekávat i jeho manželka, která tam odcestovala již před několika dny. Původně měl Havel na Lanzarote odletět již 4. ledna s chotí a lékaři, ale vzhledem k napjaté politické situaci způsobené krizí v České televizi svůj odlet odložil, řekl Špaček. Na Kanárské ostrovy v původním termínu odletěla jen prezidentova manželka. Václav Havel by měl na Lanzarote strávit přibližně deset dnů. /záběr na moderátorku zpráv/ SPOT 2 Celkem dvacet dětí se narodilo na nový rok pražským maminkám, podle prosincového usnesení radních dostane každá z nich od magistrátu finanční dar 10000, korun. Představitelé hlavního města se rozhodnutím, že obdarují matky všech dětí narozených 1. ledna, chtěli vyhnout závodům, které dítě bude v novém miléniu první. Slavnostní předání peněz se uskuteční v rezidenci primátora Jana Kasala patrně ve druhé polovině února. /záběr na moderátorku zpráv/ SPOT 3 Česká republika zřejmě ukončí rok 2000 s nižším počtem nezaměstnaných než v roce Analytici odhadují míru nezaměstnanosti koncem loňského roku v průměru na 8,7 procenta, zatímco předloni v prosinci činila 9,4 procenta. Podle ekonomů nezaměstnanost mírně stoupne proti listopadu, kdy činila 8,5 procenta. Nárůst počtu lidí bez práce je v posledním měsíci roku tradiční a souvisí především s ukončením sezonních prací v zemědělství a stavebnictví. /záběr na moderátorku zpráv/ SPOT 4 Policie, která včera večer zatkla na letišti v Ruzyni bývalého tenistu a podnikatele Milana Šrejbra, chystá jeho předání do soudní vazby. Nyní je Šrejbr, na kterého vydal městský soud 4. prosince zatykač, v policejní cele předběžného zadržení. Cizinecká policie zatkla Šrejbra při běžné kontrole, poté, co v 19 hodin přiletěl pravidelnou linkou z Londýna do Prahy. /záběr na moderátorku zpráv/ 16 17

10 MyšMaš 23 Editorial Téma Glosa Rozhovor Povídka SPOT 5 Palestinci a Izraelci se neshodli v názorech na budoucí uspořádání mírového procesu na Blízkém východě....izraelský premiér Ehud Barak odmítl přenechat suverenitu /záběr na televizní studio a E. Baraka, záběr na divoké demonstrace palestinských demonstrantů, záběr na izraelskou sanitku/ SPOT 6 Skupina lékařů, která koncem loňského roku zkontrolovala zdravotní stav více než 600 polských vojáků sloužících v současnosti v Kosovu, nezaznamenala žádné onemocnění leukémií. Podle ní vojákům v Kosovu nehrozí nemoc z ozáření. Litevský ministr obrany potvrdil, že ani mezi litevskými vojáky, kteří slouží na Balkánu, nebyl zaznamenán žádný případ rakoviny. Ministr dodal, že vojáci budou podrobeni důkladné lékařské prohlídce i po návratu z Balkánu. /záběr na moderátorku zpráv/ SPOT 7 Operní soubor pražského Národního divadla odcestoval dnes na měsíční turné po Japonsku. Kvůli stým inscenacím Mozartových oper Don Juan a Kouzelná flétna jsou nástroje už dávno na cestě lodí. Čeští umělci uvedou v šesti Japonských městech od 12. ledna do 7. února podle organizátorů hostování 5 Dona Juana a 6 představení Kouzelné flétny, kterou pro zájezdovou premiéru nově nastudoval režisér David Radok. /záběr na moderátorku zpráv/ SPOT 8 Šéf mezinárodního tiskového institutu Hugo Bitler dnes ocenil, že kabinet premiéra Miloše Zemana schválil nový zákon o České televizi, který by měl pomoci zvýšit nezávislost veřejnoprávní televize. Pražský zpravodaj německého listu Frankfurte Allgemaine Zeitung Karl-Petr Schwartz se však v diskusní relaci vyslovil proti dosavadnímu průběhu demonstrací na znak nesouhlasu s nynějším vedením České televize. Svoboda konání demonstrací je jasná, zdůraznil, na druhé straně ale není možné ultimativně klást své požadavky a demonstrovat do té doby, dokud je parlament nesplní. Současná situace na mediálním trhu má podle něj kořeny i v dlouholeté vládě komunistického režimu, se kterým se musí tato země definitivně vypořádat. /záběr na moderátorku zpráv/ To je pro tuto chvíli vše, u dalších zpráv na viděnou. Je možné, že všechny údaje uvedené ve vysílání Bobovize jsou pravdivé, přesto odhalujeme manipulativní charakter takto podaných zpráv. Uve me si Bobovizí použité typy manipulace: 1. Manipulace ignorováním Pokud ignorujete události nebo interpretace událostí, které jsou důležité, manipulujete. Den, ve kterém byly výše uvedené zprávy Bobovize vysílány, došlo k významné demonstraci odpůrců Bobovize. O této demonstraci nepadlo ani slovo a odpůrcům nebyl dán hlas. Jak důležitá fakta, tak jejich důležité interpretace byly ignorovány. A to je manipulace. 2. Manipulace řazením Význam každého spotu je dán zařazením do struktury zpráv. Tím, že je spot zařazenna první místo, televize říká pozor, jedná se o důležitou událost. Pokud zařazujete nevýznamné události na první místo a významné události na místo poslední, manipulujete řazením. V našem bobovizním případě je jasné, že editor nepřidělil událostem stejný význam, jaký měly ve skutečnosti. Česká společnost žila událostmi kolem České televize, ale informace o těchto událostech se do zpráv dostala jako tzv. podspotová zpráva ve spotu 1 (jedna věta přilepená na spot věnující se odjezdu prezidenta Havla na Lanzarote) a jako hlavní část posledního spotu 8. Jinými slovy, řazením se z významné události vytvořila událost nevýznamná. A to je jasná manipulace. 3. Manipulace výběrem komentátorů Podívejme se na spot číslo 8. Bobovize použije hlasu dvou nezávislých komentátorů dění v České televizi. Nejprve významný novinář Hugo Bitler ocení kabinet premiéra Miloše Zemana (který byl spíše na straně Bobovize ), a pak naprosto nevýznamný novinář K. P. Schwartz podpoří Bobovizi. Vypadá to tedy, že zahraniční novináři v danou chvíli bu mírně, nebo silně Bobovizi podporují. Jenže to je omyl. Byli pouze vybráni ti, kteří říkají to, co Bobovize potřebuje vysílat, ačkoliv danou chvíli naprostá většina zahraničních novinářů podporovala Vzbouřence. Jde o manipulaci výběrem vhodných komentátorů. 4. Manipulace zahlcením bezvýznamnostmi Většina spotů vysílaných Bobovizí je banální. Spot č. 1, 2 (pozor, tedy dva strukturně nejvýznamnější spoty) jsou banální, spoty 6 a 7 nesmírně banální. Ovšem i banální spoty říkají cosi důležitého vzpomeňme jen na vysílání komunistického zpravodajství plného počtů sklizeného obilí, nově vyrobených traktorů apod. Sdělují: nic vážného se neděje, vše je v pořádku, není proč se vzrušovat. To nejdůležitější, co se dnešní den stalo, je počet viol na koncertě našich umělců v Japonsku. A vyvolávat v napjaté situaci dojem, že vše je klidné, je manipulací. Bobovize tedy zjevně manipulovala. A co Vzbouřenci, druhá strana sporu? Dodržela nepsaný kodex objektivity veřejnoprávního média v době krize? Vzbouřenci: SPOT 1 Odvolání Dušana Chmelíčka téměř na den přesně ve chvíli, kdy bylo dokončeno vysílací schéma na rok 2001 budované řadu měsíců, to byla vrcholná rána dlouhodobé destabilizaci České televize, která započala příchodem předešlého generálního ředitele, velmi nezralého a profesionálně slabého Jakuba Puchalského. /záběr na Dušana Chmelíčka, záběr na Radu ČT, záběr na Jakuba Puchalského/ SPOT 2 Jedním z posledních konfliktů Rady pana Mareše a ředitele Chmelíčka byly také výsledky hloubkové kontroly v brněnském televizním studiu. Ta shledala v hospodaření a skutcích tamního ředitele Zdeňka Drahoše celou řadu nedostatků hraničících s trestnou činností. Rada i přes tyto jasné první konflikty zabránila odvolání ředitele Studia Brno. Nově jmenovaný Jiří Hodač si okam žitě vybral Zdeňka Drahoše do klíčové funkce vedení redakce programů. /záběr na 18 19

11 MyšMaš 23 Editorial Téma Glosa Rozhovor Povídka automobil ČT, záběr na vchod do budovy ČT v Brně, záběr na vysmívajícího se Zdeňka Drahoše v rozevlátém saku s dlouhými vlasy interpretace autora tohoto článku: působí jako mafián, záběr na jednoho z členů Rady, záběr na budovu ČT v Praze-Barrandově/ SPOT 3 Vra me se nyní o několik dní zpátky před dramatickou volbu generálního ředitele. Krátce po odvolání Dušana Chmelíčka 17. prosince 2000 se v restauraci Vltava, tedy právě tam, kde bylo před 11 lety koncipováno Několik vět, sešla početná skupina zástupců profesních spolků z řad nezávislých umělců, spisovatelů i televizních zaměstnanců. Sepsali zde výzvu alarmující zdravý rozum a profesionální postoje proti nesmyslným rozhodnutím Rady České televize. Rada České televize svým nekompetentním a za stávající situace neodpovědným rozhodnutím uvrhla Českou televizi na okraj chaosu, který ohrožuje její fungování. (Mluvil Břetislav Rychlík). Byla jednoznačně zpochybněna profesionální i morální kvalita Rady, jejíž členové jsou dosazeni politickými stranami, a zjevně prosazují jejich zájmy v instituci, která je v civilizovaných zemích chápána jako nástroj kontroly demokracie a svobody slova. /záběr na lidi v restauraci velmi dlouhý, záběr na Břetislava Rychlíka čtoucího uvedený text, záběr na zaplněnou restauraci, záběr na Lídu Rakušanovou v uvedené restauraci, záběr na plnou restauraci/ SPOT 4 Totéž vyjádřili i zaměstnanci České televize i následující den na své schůzi svolané odborovou organizací pod vedením pana Antonína Dekoje. Zde se opět poukázalo na hrubé zásahy do fungování podniku o 3000 zaměstnancích v rozporu s profesionální logikou. RADA ODSTOU- PIT, RADA ODSTOUPIT (Mluvili demonstranti ČT, tzv. Vzbouřenci ). /záběr na budovu ČT zaplněnou demonstranty, záběr na Antonína Dekoje a známou redaktorku ČT, záběr na shromáždění lidí skandujících Rada odstoupit, záběr na nervózní členku Rady ČT s rozezleným Dekojem v popředí, záběr na tleskající shromáždění, záběr na Antonína Dekoje/ SPOT 5 Zprávy o destabilizující roli Rady přicházejí do parlamentu České republiky již několik let nejen od televizních odborářů, ale i profesních spolků. Přes všechny tyto snahy se Rada České televize rozhodla a během několika hodin jmenovala do postu generálního ředitele Jiřího Hodače. Tento kandidát nikdy nevedl početnější kolektiv než pět podřízených, z České televize odešel před půl rokem, poté co jeho velmi konfliktní působení završilo vyhození moderátora pořadu Pravé poledne Romana Proroka kvůli tomu, že si na jeho diskusní pořad stěžovali oba lídři vládnoucích stran Václav Klaus (mluvil Roman Prorok) Dobrý den (mluvil Václav Klaus) a předseda vlády Miloš Zeman (mluvil Roman Prorok) Dobrý den (mluvil Miloš Zeman) /záběr na demonstranty, záběr na Radu ČT, záběr na Dědečkovou předsedkyni Rady ČT, záběr na Radu ČT, záběr na Jiřího Hodače před Radou ČT, záběr na Romana Proroka, záběr na Václava Klause, záběr na Miloše Zemana/ SPOT 6 Ihned po jmenování Jiřího Hodače vydala redakce zpravodajství České televize prohlášení krizového výboru, kde uvedla, že neuznává legitimitu této zmanipulované a nesmyslné volby. Zpravodajství bude v plném rozsahu produkovat dále, ale osobu Jiřího Hodače odmítá respektovat. My způsob volby nového generálního ředitele neuznáváme, a proto s vámi nemůžeme jednat jako s ředitelem. (mluvil redaktor ČT) /záběr na budovy České televize, záběr na redaktory zpravodajství ČT ve studiu, záběr na Hodače, jak k němu mluví zpravodajové ČT/ SPOT 7 Od této chvíle započala nejen válka o vládu nad redakcí a vysíláním zpravodajských relací České televize, ale především Vánoce ve znamení rétoriky o legitimitě, legislativě, právu a spravedlnosti. Jiří Hodač, ohánějící se svou legitimitou a nestranností, jmenoval do vedení redakce zpravodajství Janu Bobošíkovou, dosavadní členku poradního sboru Václava Klause. A mír dál zůstává s touto krajinou (zpívá redaktoři ČT). Poté co se jí nepodařilo zlomit odpor takzvaných vzbouřenců, začala rozdávat výpovědi, vyhrožovat dalšími trestními postihy, alarmovat policii apod. K tomuto kroku přistoupil zaměstnavatel, protože odmítáte respektovat pokyny a narušujete tím závažným způsobem vysílání. (na pozadí: svobodu, svobodu) (mluví Jana Bobošíková, v pozadí vzbouřenci). /záběr na studio ČT a redaktory, záběr na dva redaktory ČT při vysílání a za nimi velké množství známých tváří (herci, zpěváci, veřejné autority), záběry ze studia, záběry na Janu Bobošíkovou, záběr na redaktory jak zpívají před Janou Bobošíkovou, záběr na Bobošíkovou, jak předává výpově, záběr na černou televizní obrazovku s nápisem./ SPOT 8 Tým paní Bobošíkové, pracovně zvaný Bobovize, se pustil do práce a vysílal několik velmi amatérských relací ze studií televizí Nova a Prima. I tam se však začali bouřit zaměstnanci, a tak Jiří Hodač rozhodl nahradit regulérní signál každodenně připravovaného zpravodajství z Kavčích hor právně nesmyslným titulkem na černém pozadí. /záběr na úvodní titulek zpráv tzv. Bobovize, záběr na hlasatelku Bobovize, záběr na televizní obrazovku s nápisem Na vysílač nebyl dopraven autorizovaný signál České televize, vysílání bude pokračovat po přestávce. /od záběru na obrazovku: hudba s bubny a velmi temná/ SPOT 9 Když se na druhém programu ČT 2 poprvé objevily z Euronews zahraniční informace o manipulacích v České televizi, propadl zřejmě panice a přikázal ředitelství radiokomunikací přerušit vysílání obou programů České televize až do druhého dne. Nejenže tím porušil celou řadu zákonů a jednal s pravomocemi, které mu nepřísluší, ale způsobil něco, co by za normálních podmínek mohlo být považováno snad jen za pokus o státní převrat. /záběr na obrazovku z Euronews, záběr na vysílací věž, záběr na odcházejícího Hodače, záběr na budovy ČT v Praze, záběr na Hodače, jak vchází do ČT, Hodač odpovídá, záběr na vstup do České televize v Praze; záběr s Hodačem: hudba temná/ SPOT 10 Stalo se tak krátce poté, co prezident Václav Havel vyjádřil svůj postoj k situaci těmito slovy: Já se domnívám, že litera zákona je vždycky odvozena od smyslu zákona, od jeho ducha, a že vždy znovu aplikace zákona musí být poměřována jeho smyslem, duchem. Já nevím, možná v tomto případě se postupovalo v souladu s literou zákona, ale proti jeho smyslu, proti jeho duchu, a to je nesmírně nebezpečné. Já to pamatuji například z doby února 48, kdy nastoupila na dlouhá desítiletí diktatura, a ten únor proběhl naprosto v souladu se zákonem s literou zákona, ale v rozporu s poválečnou ústavou, s duchem poválečné ústavy. (mluví Václav Havel.) /záběr na ČT budovu, záběr na Václava Havla/ SPOT 11 Vra me se opět o několik dní zpátky. O tom, že se od počátku nejedná o interní roztržku v České televizi, svědčí i skutečnost, s jakou jednotností začali političtí lídři s přímou vazbou na Radu České televize vypouštět dezinformace o několika málo vzbouřencích v redakci zpravodajství 20 21

12 MyšMaš 23 Editorial Téma Glosa Rozhovor Povídka a jednotlivcích z řad externích umělců, kteří se snaží bojovat za svůj profit a kontrolu finančních toků České televize. /záběr na Parlament ČR, záběr na Ivana Langra (ODS), záběr na Kučeru (ČSSD), záběr na Václava Klause, záběr na Miloše Zemana, záběr na novináře; záběr na Václava Klause a Miloše Zemana: hudba velmi temná/ SPOT 12 Nejenže tyto informace, na které ovšem občan dobře slyší, byly zcela nepodložené a překroucené, ale nikdo zatím nevzal vážně petiční provolání, ke kterému se začali přihlašovat desetitisíce lidí ze všech oborů a sociálních skupin. Hned první den po informacích o vzbouření v televizi se za zády hlasatelů hlavní zpravodajské relace objevila celá řada našich předních umělců, aby dala mlčenlivě najevo svůj souhlasný postoj s postojem redaktorů. Tentýž večer bylo ujednáno... /záběr na demonstrující shromáždění, záběr na mladé i starší lidi podpisující petici, záběr na intelektuály stojícími za redaktory při vysílání zpráv (například Šiklová, Klíma, Hřebejk, Chaun, Hutka, Svěrák), záběr na Ludvíka Vaculíka/ SPOT 18 Je dávno jasné, že parametry sporu přerostly rámec občanské neposlušnosti v České televizi. Jedenáct let po velikých slovech a ideálech sametové revoluce jsme svědky počínání stranických exponentů, kteří se bez špetky profesionálních i morálních vlastností pokouší manipulovat jednou z nejdůležitějších hodnot, na které tato země čekala déle než půl století. Svobodu slova zaměňují za cenzuru, prováděnou dle názorů jedné strany podle právních norem. Co je posledním trumfem v této nekonečné hře? Nad všemi zmiňovanými zákony a právními normami, kterými se dnes obě strany ohánějí, stojí Ústava České republiky, a v ní zakotvená listina základních lidských práv a svobod a ta potvrzuje právo člověka na svobodu slova a na boj proti cenzuře. Nezbude než věřit ve vítězství zdravého rozumu, v Ústavu České republiky a parlamentní demokracii v této zemi. /záběr na podpisující demonstranty, záběr na Borise Hybnera, jak mluví v zaplněném Národním divadle, záběr na člena Rady Mareše (ODS), Janu Dědečkovou (ODS), Jiřího Hodače, záběr na plné prostranství před Českou televizí s demonstrujícími, záběr na shromáždění volající svobodu, svobodu ; při záběru na Mareše a Dědečkovou a Jiřího Hodače velmi temná hudba/ SPOT 19 Ohlédněme se zpátky a vzpomeňme chvíle naší nedávné historie, kdy se manipulace s veřejně prezentovanými informacemi vyznačovala podobnými metodami, jichž jsme právě dnes svědky. /záběr na známého herce čtoucího text/ SPOT 20 Psal se rok Rozhlas volá o pomoc. Obě strany barikád si uvědomují, že kdo má v rukou tehdy největší sdělovací prostředek, ten má moc. Nacisté mají v manipulaci obyvatel již mnoholetou praxi, vybroušenou metodikou Goebbelsova ministerstva informací. Vyzrálá propaganda jim přešla za dob panování Adofa Hitlera do krve tak dobře, že i v posledních měsících nezadržitelné porážky na všech frontách podle komentářů kinožurnálu UFA stále jen takticky ustupují. /záběr na boje kolem rozhlasu v roce 1945, záběr na Goebbelsův projev, záběr fanatický dav nacistů, záběr na zbědované německé vojáky, záběr na vybuchující hákový kříž/ SPOT 21 Psal se Únor Chceme tuto krizi řešit ústavně, demokraticky a parlamentárně. (Mluví Klement Gottwald). Filmové týdeníky hned po komunistickém puči rozkvétají rudou barvou vítězství, těch, kteří podle nových zákonů mají jediné historické právo uplatňovat třídní spravedlnost. Zatímco velká hesla žurnálů deklamují blahobyt, kriminály se plní politickými vězni. Jsou odsouzeni v mnohdy veřejných, legitimních procesech. Podle tehdy platného tzv. práva. /záběr na komunistu Gottwalda, který hovoří, záběr na tleskající komunisty a traktory, jak jedou na Václavském náměstí, záběr na Gottwalda na ramennou lidí, záběr na tancující dvojici v krojích, jak tancuje na pozadí kouřící továrny/ Na příkladu Vzbouřenců se seznámíme s dalšími, sofistikovanějšími typy manipulací. Nejprve je však nutné provést základní část analýzy středního dosahu. Každé zpravodajské televizní vysílání můžeme v rámci této analýzy rozdělit na tzv. spoty, témata a kauzy. Spoty jsou, jak vidíme z uvedeného materiálu, základním stavebním kamenem televizního zpravodajství a jejich délka se pohybuje v minutách. Témata jsou souhrnem spotů zabývajících se jediným předmětem v jednom dni. Pokud objevíme opakující se téma ve více než jediném dni, nazýváme takové spojení kauzou. Jinak řečeno: spoty se společným námětem tvoří téma a opakující se témata tvoří kauzy. Analýza středního dosahu v televizním zpravodajství vychází z rozboru spotů, témat i kauz, přičemž začínáme středně na úrovni témat. V našem případě je pořad jedním tématem, a proto jej můžeme rozebírat jako celek téma. Základními aktory tématu, tzn. celého pořadu, jsou: Rada ČT a Hodačovo vedení oficiální ČT, a na druhé straně Vzbouření redaktoři spolu s odboráři a tzv. odborníky. Vedlejší aktory: Zdeněk Drahoš, Břetislav Rychlík, Václav Klaus, Miloš Zeman, Jana Bobošíková, Václav Havel, zahraniční novináři, populární umělci, Ludvík Vaculík, ODS a ČSSD, nacistický režim, komunistický režim, ruští okupanti z roku Vysílání je vysoce emocionální, a to jak na úrovni verbální (slovní), tak obrazové i zvukové. Podívejme se na distribuci emocionálně laděných slov, obrazů a zvuků vzhledem k aktorům. Na úrovni slov jsou k Radě ČT a Hodačově vedení ČT přiřazena emocionálně laděná slova: destabilizace, nesmyslná rozhodnutí, nekompetentní, nezodpovědné, uvrhla do chaosu, hrubé zásahy, zpochybněna profesionální a morální kvalita, destabilizující, konfliktní působení, zmanipulované a nesmyslné, nesmyslný, pokus o státní převrat, nepodložené a překroucené, bez špetky profesionálních a morálních vlastností, cenzura. Na úrovni obrazů jsou to záběry s výhradně negativní emocionalitou, na úrovni zvuků opět pouze negativní zvukový doprovod. Na úrovni slov jsou k aktoru Vzbouřenci spolu s odboráři a odborníky řazeny následující emocionálně laděná slova: alarmující zdravý rozum, profesionální postoje, duch zákona, vítězství zdravého rozumu. Neverbální (obrazová a zvuková) emocionalita: lidé volající svobodu, svobodu, lidé zpívající a mír zůstává s touto krajinou. Je tedy jasné, že vysílaná zpravodajská relace bude zaujatá. Ovšem není zaujatá pouze distribucí emocí přímo vzhledem k hlavním aktorům. Používá i sofistikovanější způsoby distribuce emocí. Jako první sofistikovanou emocionální manipulaci si uve me tzv. spojení aktorů k Radě ČT přiřadí aktora, kterého předtím obklopila zápornými emocemi (Zdeněk Drahoš, nacismus, komunismus, ruští okupanti), a tak k Radě sofistikovaněji přiřazuje další záporné emoce. A naopak Vzbouřence obklopuje výhradně aktory s kladnou emocí (umělci, Václav Havel, 22 23

13 MyšMaš 23 Editorial Téma Glosa Rozhovor Povídka apod.). Další možností je tzv. emocionální přesmyk. Podívejme se na následující přepis: Jiří Hodač, ohánějící se svou legitimitou a nestranností, jmenoval do vedení redakce zpravodajství Janu Bobošíkovou, dosavadní členku poradního sboru Václava Klause. K aktoru, kterého potřebujete zpochybnit, přiřadíte kladnou vlastnost, kterou v další části pořadu emocionálně vyvrátíte. Či opačně, na aktora, kterého chcete ukázat v dobrém světle, nalepíte zápornou emoci způsobem, který je kladný. Věta Binku zcela falešně obvinili z krádeže neevokuje zápornou emoci vůči Binkovi, ale vůči falešným obviňovatelům. Určili jsme si tedy několik typů emocionální manipulace: 1. Emocionální manipulace nesofistikovaná jednoduché striktní přiřazení záporných a kladných emocí vůči základním aktorům. 2. Emocionální manipulace spojením aktorů striktní přiřazení kladných a záporných aktorů vůči základním aktorům. 3. Emocionální manipulace přesmykem striktní přiřazení kladných a záporných významů opačně laděných slov vůči základním aktorům. Dalším příkladem manipulativního přístupu Vzbouřenců je práce s hlavními a vedlejšími aktory. Žádný z aktorů, který je v opozici vůči vzbouřeným redaktorům, nedostane prostor pro vyjádření svého stanoviska a výkladu. Nepromluví Jiří Hodač, žádný z představitelů Rady ani Václav Klaus a Miloš Zeman. Pokud je však aktor na straně Vzbouřenců, své názory vyjádřit může Břetislav Rychlík, redaktor zpravodajství, Václav Havel. Aktoři mají povoleno televizně žít pouze tehdy, jsou-li na správné straně, jinak žijí životem loutek, za které mluví ti, kteří s nimi nesouhlasí. Vidíme další typ manipulace: tzv. manipulaci vedením neposlušných loutek. Jednou z nejnebezpečnějších metod televizní manipulace je manipulace správným zarámováním příběhu. Na první pohled jsou spoty z hlediska tématu, o kterém celý pořad pojednává, naprosto zbytečné, ovšem jejich význam je právě interpretační: říkají nám, jak se na celý spor Rady a Vzbouřenců dívat. Zarámováním jakkoli rozumově nepřijatelným (vždy a již vidíme Miloše Zemana v jakémkoli světle, k Adolfu Hitlerovi či Klementu Gottwaldovi má přeci jen velmi, velmi daleko) dávají ostatním spotům nový význam. Na rovině sdělení (viz kapitola 1.) říkají pozor, dnešní spor je sporem dobra a zla, stejně jako v minulosti spor mezi českými vlastenci a Hitlerem či komunistickými diktátory a jejich odpůrci. Což je samozřejmě nesmysl, ovšem pro Vzbouřence využitelný. Jestliže dokončíme analýzu středního dosahu, zjistíme, že celé zpravodajství je na úrovni slovní, obrazové i zvukové nejenom emocionální, ale také fundamentalistické, sofistikované s fakticky i hodnotově nepřijatelnými východisky, neanalytické, a je tedy pravým opakem toho, jak by mělo vypadat zpravodajství veřejnoprávní služby. Neumožňuje nám na základě velkého množství netriviálních faktů a několika různých možných interpretací vytvořit si vlastní názor, ale pod silným emocionálním tlakem nás neargumentačně nutí myslet si to, co bylo jejími redaktory a editory určeno za správné. Ani Bobovize, ani Vzbouřenci tedy nesplňují základní podmínku objektivního, vyváženého a nemanipulujícího zpravodajství. Splňuje však tuto podmínku dnešní ČT, Prima či Nova? Nesplňuje, manipulace dnešních televizních zpráv jsou jistě jemnější, sofistikovanější, ovšem rozhodně nemizí. Stačí si nahrát několik zpráv ČT a NOVY ze stejného dne a provést analýzu středního dosahu na úrovni spotů a témat. Objevíte, že existují tváře, které jsou v jednotlivých televizích nedotknutelné, s vytrvale přiřazovanými kladnými emocemi, okrajovými aktory i spoty. A samozřejmě naopak. Podobná situace panuje i v celostátních médiích v letech nenaleznete v MfDNES normální fotografii Miloše Zemana (znovu důrazně říkám, že nyní nehodnotíme Miloše Zemana, který je nám lhostejný nejraději bych napsal ukradený ale MfDNES). Všechny mají za úkol říci: Zeman je arogantní, hloupý opilec. Jenže i kdyby to byla pravda, není možné vytvořit galerii fotek tak, jak ji vytvořila MfDNES, bez záměru přiřazovat k Zemanovi výhradně negativní emoce. A naopak Karel Kühnl nemá záporně laděnou fotku v MfD- NES nikdy! V deníku Právo to bude přesně naopak. Jenže zájmem čtenáře není, aby jej různé noviny manipulovaly různými směry, a proto je také důležité umět manipulaci odhalit. Média nás neinformují, média nás manipulují a je dobré to vědět. Závěrem na začátek a zase zpátky Úvodní pasáž tohoto článku byla napsána s vědomím, že se k ní v závěru musíme vrátit. Když jsem v ní kritizoval Danielu Drtinovou, Martina Komárka a Táňu Fišerovou, dopustil jsem se pro tentokrát záměrně stejných chyb, které jsem pak kritizoval. Nikdy ani když jsme si subjektivně naprosto jistí totiž nesmíme kritizovat bez argumentace, přikládat emoce bez vysvětlení, zahrnovat chválou či kritikou bez kritického zhodnocení. Ti čtenáři, kteří si tohoto paradoxu všimli a dokázali uplatnit metodu analýzy středního dosahu, přičemž odhalili neanalytické, manipulující pasáže v článku, jsou pravými žáky tohoto kurzu. Protože manipulace nám musí vadit všude ti na nás samých. Teprve od toho okamžiku ji totiž můžeme úspěšně odhalit. Anketa 1. Necháte se ovlivňovat médii? Médii se zaobírám soustavně už 15 let (přednášky a semináře Úvod do mediální kritiky na 3 vysokých školách, každotýdenní mediální sloupek v Lit. novinách v letech 1990 leden 2005), takže bych lhal, kdybych tvrdil, že mne zejména elektronická média neovlivnila. Myslím, že ovlivňují úplně každého i toho, kdo nečte noviny, net a nekoupí si programově TV toho možná víc než kohokoliv jiného (denně se totiž setkává s ovlivněnými, bezprostředně informovanými, a nerozumí jejich kódu, takže jej to proti jeho vůli izoluje a jeho abstinence je tudíž jen jinou formou závislosti. 2. Jak se vy sám bráníte pokušení využívat manipulace k dosažení svých cílů? Nevím, jak bych mohl využívat mediální manipulace, když ji už 15 let podrobuji pouze kritické reflexi, nikdy propagaci, agitaci atd. Kritika a manipulace se vylučují. Mým cílem je to, aby se lidé (studenti) naučili číst mediální obrazy kriticky. Doc. PhDr. Vladimír Just 24 25

14 MyšMaš 23 Editorial Téma Glosa Rozhovor Povídka Mediální manipulace je když... nevíš, že nevíš Vít Kouřil Svoboda tisku byla vykoupena obě mi velmi krutými. Doba obětí ještě neminula. Není to pouze státní útisk, který těchto obětí vyžaduje. Dnešní industrializace novin je vládcem stejně krutým a oč povolil útisk státní, o to přituhuje útisk kapitálu v novinářském podnikání. R. Kopecký, Noviny a novináři, 1927: 26. Ilustrační foto: Kamil Josefík Češi už zase jedí nezdravě, čteme hlavní titulek novin a někteří z nás jen nevěřícně kroutí hlavou, co všechno se může stát důležitou zprávou. Už zase? Ale my, mediální mohykáni, dobře víme, že tohle je jen pověstný vrcholek (zvrácené) mediální pyramidy. Že čím více pravdy, tím hlouběji v článku je, jak tvrdil americký sociolog Daniel Hallin při analýze válečného zpravodajství z Vietnamu. Tedy po pořádku: Média manipulují s realitou. Co dál? Společenské instituce manipulují s médii. Samozřejmě dělají to vlády, byrokracie, firmy, reklamní agentury, neziskovky a různé jiné nátlakovky. K dokonalosti mocného trojúhelníku ještě chybí teze: (svobodní) lidé kontrolují neboli manipulují instituce i média. Kdo věří, nech peoplemetry měří. Manipulare v původním smyslu znamenalo něco ovládat, a to bez negativního přídechu, podobně jako propagovat znamenalo od raného novověku pozitivně rozšiřovat víru katolickou církví do zlopověstné propagandy se vše zvrtlo až po první světové válce. Dnes jde tedy manipulovat zručně i nekale, a mluvíme-li o mediální manipulaci, máme na mysli jak vliv médií technologií na podobu a proměny společnosti, tak struktury omezující ideálně volný tok informací, dlouhodobé účinky obsahů médií na chování publik a konec konců i každodenní selektivní praxi mediálních organizací. V následujícím textu se pokusím tyto čtyři mediální manipuly velmi stručně artikulovat. Manipul první: Média jako in-formující stroje Při zamyšlení nad mediální manipulací nejprve odmítněme lákavé, ale banální závěry, že média jsou bu viníky, nebo naopak obě mi kulturního úpadku symbolizovaného TV-orbou. Ve skutečnosti jsou obojím, hybateli i nástroji, zrcadlem i oponou. Ale nejen to média jako technologický aparát a zároveň i továrny na výrobu symbolů především neustále a jakoby neznatelně mění pravidla pozdně moderní hry. Nemusíme v této souvislosti pouze citovat technologické deterministy v čele s vizionářem globální vesnice Marshallem McLuhanem. Stačí, když si uvědomíme, kolik času trávíme tlacháním o těch chytrých extenzích neboli prodlužkách, které každodenně používáme o mobilech, počítačích, fleškách a jiných atributech digitálního blahobytu. Mimo tuto drobnou ilustraci je třeba mít na mysli, že každé nové médium od vynálezu abecedy až po internet také výrazně formuje psychiku jedinců, historickou pamě společenství i ostatní subsystémy sociální sítě. Zdánlivě nenápadné rádio na kredenci, televizor na stolku nebo fotoaparát v pouzdru klamou tělem: nehýbou se, ale lidé se (nejen) kolem nich pohybují tak, jak tyto přístroje chtějí. Sociolog Pierre Bourdieu k tomu připomíná, že při pohledu na všechna mediální pole musíme mít na paměti ekonomicko-technickou, ale hlavně symbolickou nadvládu americké televize, která je pro mnoho novinářů modelem a zdrojem myšlenek, formulací a postupů (Bourdieu, 2002: 39). Televize společně s autem jako klíčový komunikační prvek 20. století také podstatně přispěla k proměně politického rozhodování a veřejných debat. V souladu s tezemi McLuhana výrazně posílila hlavy států oproti parlamentům příklady novodobých vůdců elektronických kmenů se jmény Kennedy, Blair, Berlusconi nebo (s prominutím) Klaus jsou dostatečně výmluvné

15 MyšMaš 23 Editorial Téma Glosa Rozhovor Povídka Manipul druhý: Média jako instituční filtry Od počátků komunikace je zřejmé, že tradiční, autoritativní, totalitární i demokratické režimy upravují realitu k obrazu svému, a to prostřednictvím dobově dostupných médií. Fašistické, nacistické a komunistické režimy objevily kouzlo rádia a televize a k násilným státním aparátům (Althusser) přidaly přesvědčivé komunikační strategie. Současné tržní demokracie, či chcete-li, reálně kapitalistické režimy využívají zjevného násilí méně (jakkoliv se mu nevyhýbají), což podle svých radikálních kritiků plně nahrazují bariérami usměrňujícími toky informací. Jinak řečeno tady každodenně fungují jakési čističky špinavých, nesystémových informací, které jsou nezbytné k relativně bezproblémovému provozu společnosti. Metaforu filtrů používal Richard Hoggart, který v komunikačním procesu rozeznával čtyři filtry, nebo autorská dvojice Edward Herman a Noam Chomsky. Ti v dosud vlivné práci z konce 80. let Vyrábění souhlasu uvádějí, že průtok informací v každé moderní kapitalistické společnosti (tedy i té naší) reguluje vlastnická struktura médií, reklamní agentury a inzerenti, povaha zpravodajských zdrojů (většina zpráv pochází z oficiálních míst, jako je vláda, samospráva, policie, nemocnice atp.), nátlak či zpětná vazba od různých organizací (v našich podmínkách třeba mediální rady, katedry žurnalistiky, servery jako Česká média atp.) a nakonec i zastřešující ideologie anti-komunismu, respektive anti-terorismu. K propagandě ve vlastním slova smyslu pak dochází zejména při krizových situacích, jako je válka. Analýzy mediálního obrazu válek proti Iráku poukazují na významné omezování svobody slova ze strany americké administrativy, respektive armády viz Volek Na kritický rozbor takto formulovaných filtrů komunikace zde není místo, omezím se pouze na konstatování, že jiní autoři (např. J. Curran nebo J. H. McManus) mezi aktivní aktéry mediální komunikace optimisticky zařazují také veřejnost. V tomto kontextu také můžeme s L. W. Bennettem hovořit o čtyřech základních trendech určujících povahu mediálních sdělení, a to personalizaci, normalizaci, dramatizaci a dekontextualizaci. Manipul třetí: Média jako opory byznysu Komerční role médií má dvojí povahu. Na jedné straně posilují spotřebitelský apetit občanů, či dnes spíše sí anů, tím, že je prostřednictvím reklamy (ale nejen jí) nepřetržitě vybízejí ke konzumnímu životnímu stylu. Na straně druhé jsou samotná média samostatným a relativně výnosným trhem vhodným pro rozsáhlé investice a tvorbu kapitálu. Tržní obrat mediálního, zábavního a telekomunikačního odvětví dosahuje přes jeden bilion dolarů, což znamená přes 9 % planetárního HDP (Wilkin 2001). Firmy podnikající v těchto sektorech, a to od těch největších (Time Warner, Viacom, Walt Disney, News Corporation, Vivendi Universal, Sony Entertainment, Microsoft, General Electric nebo Bertelsmann) až po ty nejmenší (třeba Metropolis nebo MyšMaš Gazeta ), tak fungují s přirozeným cílem vytvářet zisk. V minulých třech čtyřech desetiletích začali soukromí vlastníci dominovat vedle tiskového či knižního průmyslu i televiznímu prostoru, a tento trend pokračuje i v tzv. nových médiích. A podle tzv. druhého zákona žurnalistiky J. Altschulla mají vlastníci vždycky vliv na obsah médií. Řada politických ekonomů či sociologů médií se přímé a nepřímé vlivy vlastníků médií na jejich obsah snaží kategorizovat. Mluví například o třech typech komodifikace neboli procesů, ve kterých jsou média podřízena tržní logice. Nejprve se jako jakékoliv jiné zboží vyrábějí mediální texty od například dnešního článku Paroubek: rovná zbraň by zbídačila chudé v Právu, přes taneční párty Orion Hall na brněnském Výstavišti až po třeba nový film Klan létajících dýk, který mimochodem vhodně dokladuje kulturní globalizaci mediálních průmyslů. Ve druhé rovině fungují jako zboží jednotlivá publika. Ta jsou vlastníky médií prodávána inzerentům, takže zbožím jsme vlastně my všichni. Třetím zezbožňovacím mechanismem rozumíme trend směňování informací z výzkumů mediálních trhů či veřejného mínění. Tento typ zboží je čím dál tím důležitější, stejně jako expertní vykladači těchto statistických artefaktů viz pověstný šéf agentury Sofres-Factum Jan Herzmann, jenž vždycky zaručeně ví, co my všichni ani netušíme. Desatero negativních i pozitivních důsledků (externalit) tržního principu dominujícího dnešní komunikaci rozebírá Baker (2002), který mezi ně řadí třeba kvalitu veřejného mínění a účasti na politickém procesu, vliv členů publika na kulturní produkty dostupné jiným, odhalování a potlačování mocenských přehmatů nebo negativní důsledky zpráv u těch, kteří si nepřejí pozornost. A abych tady jen abstraktně nemlžil, uvedu některé výmluvné příklady mediální manipulace ze strany byznysu ergo moneypulace. Tak například v poválečném dokumentu o Norimberském procesu z dílny americké televizní sítě ABC nesmělo být použito slovo gas, protože pořad sponzorovala plynárenská firma. Světoznámá firma Procter & Gamble ve stejné době zavedla kodexy, které vymezovaly ideový rámec pořadů, které je firma ochotna sponzorovat. Snad není nutné dodávat, že pořady nesměly zpochybňovat soukromé vlastnictví, rodinu a americkou misi. V USA (princip však funguje obecně) jsou dále známy vyhazovy novinářů z práce, protože ve svých článcích radili, jak levněji prodat a koupit film, jak si doma vyrábět mýdlo, jak nenaletět prodejcům aut a tak podobně, podrobněji viz Soley Stejně tak je u nás Lidl levnější a stromy před jeho supermarkety kácejí anonymní vandalové. Manipul čtvrtý: Média jako továrny na symboly Že nám média nabízejí svéráznou podobu reality, je stejně tak dávno jasné, jako že nám občan V. K. nabízí svérázné pojetí role prezidenta. Každodenní redakční rutina vytváří běžné praktiky, které před více než třiceti lety vystihla Gaye Tuchmanová v práci Objektivita jako strategický rituál. Popsala v ní mechanismus objektivace, v jehož rámci novináři a novinářky vyrábějí zprávy pod časovým tlakem, na základě vlastních představ o světě a s ohledem na pracovní vztahy uvnitř redakční hierarchie nebo s jinými institucemi. Dochází tak ke stavu, kdy počítačově gramotní dělníci (Hanno Hardt) ve tvrdých či měkkých zprávách objektivně prezentují dva protikladné tábory, sdělují všeobecně známá fakta, vycházejí vstříc tzv. selskému rozumu nebo používají citační uvozovky k odstupu od konfliktních argumentů. Neméně důležitý je také proces gatekeepingu neboli strážení informační brány, kterým v 70. letech Sigelman upozornil na podstatnou roli editorů při výběru mediálně vděčných a naopak nezajímavých událostí. Mediální teorie dále přišla 28 29

16 MyšMaš 23 Editorial Téma Glosa Rozhovor Povídka s hypotézou agenda-settingu (McCombs), podle níž mají média velký vliv na výběr (nejen) předvolebních témat, a nutí tak vlastně veřejnou či politickou sféru, aby se jim přizpůsobily. Nastolování témat je tak daleko důležitější než následné rozložení názorů na ně, což v naší republice mistrně ovládá již zmíněný prezident. Hypotéza nastolování agendy je stejně tak atraktivní jako těžce prokazatelná, nicméně jistou dávku přesvědčivosti jí nelze upřít. Dalším principem mediální konstrukce reality je výběr žánrů jakožto směrodatný akt zvýznamňování či naopak pohřbívání některých témat na úkor jiných (Cottle). Daný žánr do velké míry určuje povahu diskuse či argumentace od jednoduchých popisů přes laické proto-teorie v komentářích (vzpomeňme na domácí deníky) až po více či méně odborné teorie v analýzách. Ve výběru zpráv se podle Galtunga s Rugeovou projevují tzv. zpravodajské hodnoty, jejichž přítomnost zvyšuje pravděpodobnost, že se daná událost zpravodajsky pokryje. Mimo kulturní či prostorovou blízkost mezi tyto hodnoty patří i neočekávanost, jednoznačnost, negativita nebo výskyt známé osobnosti. Podle hlavních médií je tak v republice V. K. víceméně vzorný prezident dodržující předvolební sliby nebýt aktivistický, minimálně vracet zákony a sjednocovat malou zemi před vírem europeizace a globalizace. Podle stejných redakcí je Stanislav Gross hříšný hochštapler, Vladimír Špidla nicotný eurokrat, Miloš Zeman bodrý šprýmař, Jiří Paroubek a jeho žena se nemožně oblékají, Daniel Landa je větší Čech než Milan Kundera, Pavel Nedvěd předčí Jana Palacha a Lucie Bílá v pohodě strčí do kapsy Milenu Jesenskou. Ale hlavně že Jaromírovi vydržel ten malíček a že Jsme mistři! (hlavní titulek Práva 17. května 2005). Jen to HDP by mohlo růst rychleji. Všechny tyto vyprázdněné rámy a pseudo-události, které se zpětně stávají reálnými pravdami a zprávami, mají jeden společný jmenovatel: udržují v chodu setrvačník modernity, jinými slovy přispívají k reprodukci statu quo. Že je prosazení trapně odkládaného registrovaného partnerství, prezidentem odmítaný zákon o obnovitelných zdrojích energie nebo nezamýšlené důsledky boje proti tzv. terorismu důležitější? Tak si rozje te vlastní televizi, deník či server nebo rovnou politickou stranu a prosa te se na zaručeně volném trhu idejí. Co dělat? Když si uvědomíme výše uvedené a řadu jiných procesů, příliš reformačního optimismu nezbývá. V USA už řadu let běží na Sonoma State University Projekt Cenzurováno, který každoročně sleduje nespravedlivě pohřbívané a nadmíru vydržované zprávy v tamních médiích. Každý rok pak rozsáhlý tým sestavuje žebříček deseti nejdůležitějších a deseti nejméně důležitých událostí roku, který je s podrobnými anabázemi těchto zpráv vydán v knižní monografii a zveřejňován v menšinových médiích. Tato myšlenka jistě stojí za následování i v naší vybílené a zajágrované mediální krajině, stejně jako ustavení na západě běžných mediawatch organizací neboli hlídacích psů médií. Samozřejmě ale nelze pozitivisticky předpokládat, že tyto aktivity povedou k podstatné změně nastavených trendů. V souvislosti s počínajícími pokusy o mediální vzdělávání také připomeňme nedávný dokument o praktikách amerických médií v době války proti Iráku Weapons of Mass Deception (zbraně hromadného klamání), ke kterému jeho tvůrci vytvořili průvodce pro učitele. Tento manuál obsahuje sadu lekcí a otázek, na něž by se měli studentů po projekci filmu ptát a které pomáhají kriticky reflektovat nejen samotný film či danou problematiku, ale vlastně jakýkoliv pořad, film, knihu nebo časopis. Kéž by totéž standardně fungovalo i v našich školách, kde se nabízí promítání ojedinělých dokumentů Roberta Sedláčka Lesk a bída země české, odhalujícího tragikomické rozměry našeho mediálního šoubyznysu, nebo Ženy pro měny Eriky Hníkové reflektující Cosmos moderních žen. Ale to je téma na jinou litanii. Raději si však nechejme pesimismus na horší časy. Vždy už jeden z deseti největších Čechů alias Moravanů Jan Amos Komenský psal: Ovšem nelíbilo se mi, že jsem marnost věci té [novinářství pozn. aut.] poznal. Nebo častokrát smutný se hlahol rozcházel, že se kormoutili všickni: po chvíli však zavzněl jiný, a byl z strachu smích. Opět některé píš aly zvuk tak libě zněl, že všickni výskali a plésali, a hned se proměniv, aneb utišil, aneb v smutné skřípání obrátil: takže kdo se jimi spravovali, ledakdy se ledačemus darebně těšili, ledačehos děsili, an to v dým bylo. Bylo se tedy čemu zasmáti, že lidé každého větru zavanutí šáliti se dají. Protož jsem ty chválil, kteří, šibřiňků těch nedbajíce, prácí svých hleděli. (J. A. Komenský, 1984: 98) V podstatě je tedy už od vynálezu knihtisku všechno při starém. Jen virtuální slečna Mediana se na rozdíl od Mona Lisy usmívá o něco frivolněji. Vít Kouřil, alive@mail.muni.cz Doporučená literatura (dostupná v brněnských knihovnách nebo u autora článku): Baker, C. E. (2002): Media, Markets, and Democracy. Cambridge University Press, Cambridge. Bennett, W. L. (1996): News: The Politics of Illusion. Longman, New York. Bourdieu, P. (2002) [1996]: O televizi. Doplněk, Brno. Herman, E. S. Chomsky, N. (1988): Manufacturing Consent. The Political Economy of Mass Media. Vintage, New York. Komenský, J. A. (1984) [1663]: Labyrint světa a ráj srdce. Odeon, Praha. Kopecký, R. (1927): Noviny a novináři. Nakladatelství Volné myšlenky, Praha. Soley, L. (2002): Censorship, Inc. The Corporate Threat to Free Speech in the United States. Monthly Review Press, New York. Volek, J. (2002): Média v,omezené válce. Revue pro média 02: Média a válka. Host XVIII/4: Wilkin, P. (2001): The Political Economy of Global Communications. Pluto Press, London. Současné chování domácích i světových médií zohledňující různé podoby manipulace přibližují čtyři sborníky Média a realita a čtvrtletník Revue pro média, jmenovitě čísla Válka a propaganda, Média a politika nebo Média a gender

17 MyšMaš 23 Editorial Téma Glosa Rozhovor Povídka zhovor Když nehraju, je mi smutno Rozhovor s Jiřím Konvrzkem Jiří Konvrzek (1960), dle vlastních slov muzikant samouk, písničkář, svérázný lidový umělec cestující napříč různými žánry od jazzu přes bigbeat, středočeský folkor až po tajemné ozvěny world music z různých konců světa. Multiinstrumentalista (flétna, kytara, mandolína, trubka... a nejrůznější nástroje roztodivných tvarů i zvuků vlastní výroby), zpěvák i skladatel textů písní. Zhruba do přelomu tisíciletí vystupoval s kapelou III. zuby, v současnosti k vidění a vyslechnutí s doprovodným tělesem konvrzek (baskytarista Lukáš Kalivoda a bubeník Jan Pydych). Já toho moc nevím. A mluvím hrozně nerad, zahájil náš rozhovor v brněnské Staré Pekárně, na koncertě u příležitosti křtu svého nového CD Nevadí ti?, s introvertním, ale zároveň trochu lišáckým úsměvem, jímž následně provázel všechny mé otázky a své odpovědi... Jak dlouho hrajete, jak jste začínal? Začínal jsem v 80. letech a rovnou jsem hrál svoje písně, nepřevzaté. Na nic jsem předtím neuměl. Do svých osmnácti nebo dvaceti jsem neměl ani ponětí, že budu někde hrát na hudební nástroje. Na venkově vznikaly různý kapely, bigbíty, tenkrát o to asi měla mládež větší zájem nic jinýho se vlastně dělat nedalo, necestovalo se... Měl jsem kamarády, který mě do toho dotáhli. Jak jste začal vystupovat? Na neoficiálních akcích. To se vždycky sešla nějaká parta v hospodě, tenkrát bylo spousta takových kytaristů, hrálo se všude možně, i různé party se navzájem navštěvovaly, dělaly se společné akce, které sice občas rozehnali policajti, ale byly příjemné. Nepatřili jsme k undergroundu, ale občas jsem s lidmi odtud hrál. Změnila se tahle komunita s příchodem devadesátých let? Já myslím, že se to rozpadlo. Kdybych šel hrát někam po hospodách, už žádnou takovou partu kolem sebe neshromáždím. Je asi spousta možností dělat cokoli jiného. Te jsou lidi spíš osamocený. I když te se to možná vylepšuje, dnešní děti se taky scházejí na různých akcích. Ale takové jako dřív to už nikdy nebude. Proč jste si začal vytvářet své vlastní nástroje? Mě baví práce se dřevem, no, baví, mám takový období a nápad si něco vyrobit. Ale já na všechno hrozně pospíchám, nemám trpělivost, takže jsou ty nástroje odfláklý. Ale hrajou a používám je dodneška. Mám v plánu udělat si jiný, další, nápady jsou, ale bohužel chybí čas... a možná jsem trochu línej... (smích) A proč si nějaký jednoduše nekoupíte? Baví vás ten proces výroby, nebo jsou pro vás hranice toho, co se dá zahrát na normální nástroje, příliš těsné? Neee. Nástroje jsem určitě vyráběl proto, že mě to baví, a nechtěl jsem za to vyhazovat peníze (smích). A zajímalo mě, jak to dopadne, co z toho poleze. A vždycky je to překvapení. Moje kytary vždycky hrajou jinak než kupované, je to originál. Co jste vyrobil naposledy? Lukáš Kytarista: Já nevím, jestli naposledy to nebylo řezání všech těch trubek a skládání dohromady (smích)! Ano, řezání trubek. Kanalizačních, plastovejch, a z toho jsem postavil fujary. Už jsem tady vlastně na ně jednou hrál. To jsou obrovský trubky, pět metrů dlouhý, takovejhle průměr... A z toho jsem udělal píš aly s měchy, který jsem šlapal. Má to takový zajímavý zvuk. Na novém cédéčku je jedna písnička s jejich doprovodem. Co všechno s sebou vozíte na koncerty? Jenom takovou ptačí budku, jmenuje se bugarie a je to čtyřstrunný nástroj. Udělal jsem si ho podle vzoru, měl jsem takový prospekt z první republiky. Nikdy jsem to neviděl, ale bylo to tam nakreslené a popsané. Vypadalo to asi jako kytara, ale to je na mě moc složitý tvar, takže jsem to udělal hranatý. Děláte i historické nástroje, vozembouchy a podobně? Přímo takové ne, já mám svůj vozembouch, který jsem si vymyslel podle svých požadavků a vyrobil, ale ten tu dnes nemám. Beru ho, když hrávám sám. Tenkrát jsem pracoval na Poldovce, tak je to celý ze železa (smích). Kde se ve vás bere potřeba tvořit? Jako hrát, vyrábět nástroje, psát písně? Utíkat z domova? 33

18 MyšMaš 23 Editorial Téma Glosa Rozhovor Povídka No... Pro slávu asi ne, že? Jo, pro slávu! (ukazuje na plakátek se svým jménem na stole). Není to žádná sláva (smích)! Jak s tím člověk začne, už nejde přestat. Měl jsem kamarády, s kterými jsem hrál, ale ti už se na to dávno vykašlali, dělají něco jiného. Ale mě to zůstalo. A když to nedělám, je mi smutno. Chybí mi to. Kytky Ach ty kytky nám uvadaj a lidi si zase nadávaj Já nadávám, ty nadáváš na koho to svíst snad na blbost dospělých A nebo snad, možná, na kulatej svět nebo na vesmír plnej hvězd Pohaním, pohaníš na koho to svíst snad na blbost učených anebo snad, možná, na brouky že mají červený prdelky Uhodím, uhodíš, na koho to svíst snad na blbost věřících anebo snad možná na práci že rodiny rozvrací Zabiju, zabiješ na koho to svíst snad na blbost zavražděných anebo snad možná na porodnici že se tam rodí bídníci Pouta Nevadí ti, že ve sklenici plave ti moucha, šplouchá 34 Nevadí ti ni červíci když jabko chroustáš To co tě štve, to není tak zlé to jsou jen pouta, pouta Kde te nejvíc koncertujete? Praha a okolí, na severu v Liberci, a také te hodně v jižních Čechách. Václav Koubek tam má takový podnik, který se jmenuje Hudební sklepy, a organizuje písničkářům šňůry. I mě občas něco domluví. Jak jste se potkal s Václavem Koubkem? Někdo mu tuším dal moji nahrávku a on mě pak pozval jako hosta na koncert. A od té doby se známe. Dokonce jsme měli objednávku na společný koncert v Litoměřicích, na festival Kořen. Začali jsme spolu zkoušet, jednou jsem byl já u něj, jednou on u mě, a nakonec to dopadlo tak, že jsme si na pódiu každý hráli svoji písničku. Vůbec to nebylo možný (smích). My se oba těžko s někým shodnem. Já se nepovažuju za muzikanta, který by byl schopný hrát s kýmkoliv a cokoliv. Hraju si podle svýho a kašlu na ně (mává rukou směrem ke svým kolegům), a se přizpůsoběj (smích). A Vašek je to samý. Takže si každej hrajeme svoje a nejsme schopni spolu zpívat. I když Václav říká, že jsme spolu chodili na logopedii (smích). Začal jste dřív psát, nebo dělat hudbu? Myslím, že hudba byla první. A k tomu jsem se snažil něco napsat. Te to dělám tak, že když mě občas něco napadne, napíšu to, někam to strčím, pak to vytáhnu a zkouším na tom nějaké kousky, co mám třeba už dávno vymyšlené. Když to nejde, připlácnu to k něčemu jinému. Málokdy se stane, že by to bylo dobré napoprvé. Obecně se mi špatně dělá text na melodii, hudbu, to je pak jen melodická píseň, která v sobě nic nemá. Vaše texty jsou takové jednoduché, strohé, ale přitom velmi výmluvné, přímo existenciální verše. Připadá mi, že musely vznikat velmi dlouho, pomalu, z hloubky... No já toho vždycky napíšu víc, pak vyškrtám, co je zbytečné, a zbyde jen to, co je důležité. Nemám rád zbytečná slova. Nevím, jestli se mi to daří, ale snažím se o to. Koho jste měl jako vzor, čí hudba se vám líbila? V současnosti nevím, ale prošel jsem různými změnami. V písničkářském období jsem měl rád Mertu, Mišíka... (vrhne kritický pohled na redaktorku) To už asi nebudete pamatovat. Ale jó...! No tak z vyprávění (smích) A te poslouchám spíš jazz... K tomu asi člověk vždycky dojde, když už stárne (smích). Ani kolikrát nevím, jak se nahrávky jmenujou. Třeba támhle Honza mi nahraje něco zajímavého, co poslouchám a ani nijak neprahnu zjistit, co to je, protože bych to pak sháněl, kupoval bych si další kusy... Takhle je to pro mě zajímavější. Něco dostanu a poslouchám to, dokud se mi to líbí. Inspiruje vás i místní folklor? Je u vás nějaký? Ve Velvarech už ani nejsou žádné kapely, které by to hrály. Poslední byla dechovka, která hrála zábavové kusy a nějaké lidovky. Občas se ještě sejdou, ale jsou to takoví dědové nad Možná Chcíplej zajíc hnije země ho vypije jako mě a tebe Moc toho po nás nezbyde Ať jsi měkkej nebo tvrdej ať jsi křesťan nebo zvrhlej Vycucne tě, vskutku Jestli tvoje duše odletí někam do ráje nebo ve skladu CO ležet bude v regále to já nevím Možná, že se někdy znovu narodíš Budeš třeba černej a nebo pták pták zpěvnej O něm Proboural se hlavou do zdi vyfouk cihly svými nozdry hrabal, kopal jámu v zemi A co uviděl v ní? Je mi ukradený Potopil se na dno studny zaskočil ho ten kruh bludný Položil se do postele a vychutnal noci bděle vyskočil výš kousek k nebi a cítil se okřídlený Poděkoval svýmu Bohu že má pravou levou nohu hrobem, a nad hrobem taky hrajou. A je to velký zážitek. Sejdou se tam tak jednou za půl roku, a já bydlím kousek od hřbitova, takže se to k nám line, a tahle muzika je dnes už opravdu nevšední záležitost. Vaše děti dělají hudbu, jdou ve vašich stopách? Chodily do hudebky, ale v pubertě se na to vyflákly. Honza by byl docela nadějný houslista, Zuzka chodila na piáno, ale moc jí to nešlo. Navíc měla takovou PANÍ učitelku, která ji to myslím spíš trochu odnaučila, protože když jí vysvětlovala, jak má sedět a držet ruce, říkala jí: Představ si, že tě tady hryžou krysy (smích). Dítěti v druhý třídě. 35

19 MyšMaš 23 Editorial Téma Glosa Rozhovor Povídka To je opravdu motivující. A vaše písničky poslouchají? Já myslím, že mě mají všichni dost. Ale chodí na to, i jejich kamarádi. Když hrajeme třeba v hudebním klubu v Kralupech, chodí tam jejich vrstevníci. A jsou rádi, protože ta ka se tam předvádí (smích). No, s tím by možná nesouhlasily. Ale myslím, že se zatím za mě nestyděj (smích). Kdo vás nejvíc poslouchá, jaké je vaše publikum? Stálé publikum skoro nemám, nemám skoro žádné. Je jich hrozně málo, taky proto, že moje hudba se pořád vyvíjí a ti, kterým se to líbilo na začátku, říkají, proč nehraješ tohle, co jsi hrál dřív. Co se týče věku, je to tak od patnácti do osmdesáti let. Ale je to nevyzpytatelný, někdy lidi přijdou, někdy čekám a koukám, jestli vůbec někdo přijde. Tak na množství nezáleží, ne? Ne, ale líp se mi samozřejmě hraje, když je to publikum aspoň zčásti zaplněný, než když tu sedí dva lidi. To mám pak takový pocit marnosti. A když je to několik koncertů po sobě, říkám si: tak má to cenu? Hrát si pro sebe můžu doma (smích). Ale stojí to za to, protože občas se to povede. A jak se tedy změnilo vaše hraní od doby, kdy jste hrál jako dřív? Jak jsem hrál dřív? No trochu jinak (smích). Jak to mám popsat. Třeba Pod Řípem je taková písnička z těch začátků. Někdy jsem hrál víc bluesově, někdy spíš do jazzu, jeden čas zase hodně bigbít. Mění se to. Někteří to mají rádi, někteří ne. Takoví ti stálí fanouškové nějaké kapely by chtěli, aby hrála pořád něco takovýho jako tenkrát. Já jsem docela rád, že u nás se hodně střídá obecenstvo. Je krásné, když jsou lidé překvapení. Mám to radši, než když chodí pořád ti stejní, protože z toho pak mám blbej pocit, co jim pořád budu hrát. Oni sice chtějí to samé, ale mě se to nechce pořád opakovat. To je jako chodit dvakrát do divadla na jednu hru... Jste i v civilu takový experimentátor? Mám pocit, že vás prostě nebaví dělat věci tak, jak je to běžné. Te mám zrovna takovou práci, kde se to potvrzuje. Pracuju ve fabrice na zastaralé výrobní lince, a tam vymejšlím, kde co zdokonalit. Prostě si hraju a ta práce se mi docela líbí. Jen je to za plotem, ve fabrice, takže člověk není svobodnej. Ale v tom, co dělám, jsem svobodný dost. Mám volnost a sám jsem toho dosáhl, začal jsem zdokonalovat nějaké věci a oni mi te nechávají prostor. Když něco chci dělat, dělám, když nechci, nedělám. Inspiruje vás toto prostředí k vytváření industriální hudby? Občas je zajímavé, když se člověk zaposlouchá do rytmiky těch strojů. Ale nepoužívám to. Nechci, aby byly moje nahrávky přeplácané, proto nepoužívám ani moc nástrojů ve studiu. Děláte programově nekomerční umění, nebo to tak přirozeně vyplývá ze situace? Mě nebaví, když písnička je jen taková melodie. Je to hezký, ale trvá to jen krátkou chviličku. Takové vyřadím a nechám jen to, co trvá. Mám nápady, které si pamatuju, a když mě to baví už nějaké roky, použiju je. Snažím se, aby to bavilo především mě. A taky to podle toho vypadá (smích). Nedávno se mě někdo ptal v rozhovoru v televizních zprávách, že když jako kašlu na lidi, pro koho to teda dělám? Ale já si myslím, že se vždycky najde někdo, komu se to líbí, pro koho to má nějakou hodnotu. Vytváříte ještě něco jiného kromě hudby? Třeba te jsem na chalupě zedničil! (smích) Házel jsem maltu nahoru a vona padala furt dolu. Tak jste ji pak zahustil (smích) (Smích) Ne, pak jsem jel na pohotovost, protože mi spadla do oka... Přijedete někdy na náš festival? Proč ne, když tam bude možnost alespoň trochu dobrého ozvučení. Děkuji za rozhovor. rozhovor vedla: Mejla Palánová, foto: Jakub Zeman Směšný muž Navštívil mě jeden muž Nebyl celej byl ho kus Jenom levá půle Ta pravá Ta ne A jak ho bylo jenom půl Bylo do něj vidět Byl směšnej Byl směšnej Samá stará mechanika V útrobách toho nešťastníka Vrzala a skřípala A do rytmu klepala O starci Odložil hůl, sako na stůl otevřel tašku, vytáhl flašku sedl na židli a upíjel z ní Vzpomněl na tu co znal jí jak mapu dal jí srdce půl v očích měl sůl utekla mu s jiným co měl velkej dům Bylo to v lednu přinesli bednu tělo do ní dali tu flašku mu vzali Ze žalu jí vypili 36 37

20 básně Adam Hejniš Závislý na droze tohoto způsobu lásky Posílám ti růže Posílám ti růže jsou uschlé průvan je nabídnul celému pokoji dva dny jsem tě neviděl záclona se nepohnula posílám ti růže posílám ti je... Pokud chceš být okouzlen pohybem své tanečnice musíš se nejdřív naučit kroky. pokud chceš plakat při blues svého saxofonu musíš se naučit správně hladit klapky. Pokud chceš poznat život mnohokrát budeš umírat. Ještě včera jsi znal všechny své budoucí kroky a zaplašil pochybnosti touhou po jistotě dnes jsi jako mečem rozseklý a druhá polovina tvého života spěchá bere do dlaní věci a lidi a zase je pouští hnána pod bičem své vlastní zodpovědnosti a chvějivá, těkavá duše co zůstala v mátožném těle se toulá někde jí nablízku a ty, roztržený se snažíš o mechanickou činnost běžného chodu života jehož současné vteřiny jsou pouze mezidobími mezi dvěma setkáními A ona se tě ptá /a ty víš že cítí stejně/ jestli chceš aby to bylo jinak a ty tuhle možnost opět odsoudíš bez jakékoliv možnosti vyslovit proroctví o budoucím čase který znamená asi tolik co nevyřčená věta kterou jsi dávno zapomněl. Mám na dlaních stopu tvé kůže doteky věcí ji stírám nemohu přestat tě hledat ve svém ustavičném příchodu k tobě okolo ostnatých drátů zubů na rtech tisknu ramena nesplnitelný slib ochrany nikdy nepřijmu všechny tvé dary ani po přijmutí nehostinnosti mění se oči duše čeření budeš navždy zdí o kterou opřu se? Unavená sýkorko na mé dlani má hlava složená pod tvými křídly nakolik mě má zpupnost oddaluje od branky zahrady stromů větví kořenů ostrůvku bříz a slunce bílých hrdliček němého křičení zásahů šlehnutí čímsi skutečným až jako barva, tón, řeka, perleť teplá krev pod kůží odpusť zbabělost podlehnutí únavě však aniž bych bolel nepřítomným tlakem tvých prstů, stále ruku mi držíc bez křeče opětuji v zrcadle spojenosti úplně jiného světa bez surové ohraničenosti tupého dunivění vězeňství polknutých slz světa tiché hladivé tmy fotografie Michal Rolenc Michal Rolenc, narozen v Kyjově Momentálně studuje estetika na FF MU, nicméně není to jeho krevní skupina. Miluje reklamu, krátké filmové formy apod. Hraje ve dvou kapelách Chleba a Blind driver. Fotografii se věnuje čím dál raději, a fotky počítačově upravuje. Dříve hrál ochotnické divadlo a ve chvílích osvícení prý píše něco jako poezii.