MÝTY NAULU ( ) Mýty Naulu

Transkript

1 Mýty Naulu 1

2 1) Mírondë 1.1 Bylo Jsoucno a tomu dávali různí tvorové různá jména, ale pochopení jeho podstaty se nikdy nedobrali, není to totiţ moţné. Kdo by pochopil všechny záleţitosti okolo Jsoucna, stal by se jím a to nemůţe nastat, ačkoli ze Jsoucna se všechno skládá Jsoucno nikdy nevzniklo, trvá a je věčné, bude stále, aţ světy pohasnou a zmizí docela. Aţ závoj věčného Nesvětla 2, které je stvořeno z ničeho, obestře celou existenci všeho okolo nás aţ do nekonečných dálav, Jsoucno bude stále, ale jiné a přesto stejné Jsoucno je Věčné, Rozprostraněné, Všudebdící, Neměnné, Jediné, Nekonečné, Všemocné, Všudypřítomné a různé jiné, je to totiţ vše, na co pomyslíme, a někteří si řeknou: je Kruté, Ďábelské a Nemocné, Špinavé a Zuboţené, ale to je pravda, neboť Jsoucno takové je. Přesto ho však nikdo nedokáţe zachytit byť jen malým kouskem představy, neboť kousek se rozloţí na malé a co je příliš malé, neslouţí účelu. 1.4 Tak elfové ho nazvali Túilndë 4, Makulaikai 5, Térifasúrindë 6, Al- Maimë 7, Súlimë 8, Ai-Aoalan 9 a také ještě jinak. Ale jen pročtením všech tajných i známých knih elfích by se smrtelník dopátral pravdy, leč některé knihy jsou jiţ ztraceny a to i v myslích boţích. 1.5 Jsoucno bylo uzavřeno v Prostoru, přestoţe ten je nekonečný a volný a ţilo v Nesvětle, které ještě nebylo Tmou, ale ani se nemohlo jmenovat Světlem, neboť to ještě nevzniklo. Ale Čas tehdy ještě neplynul, Jsoucno se houpalo na vlnkách Prostoru a kladlo si Prvotní Otázku, na kterou ale není odpovědi a tak zůstala zapomenuta Přemítalo by po věky, kdyby věky byly, ale protoţe okamţik stvoření není moţné povědět, jen Jsoucno ho ví, a tak se ho nikdo nemůţe dopátrat, leda aţ po konci všeho Času. 1 Jsoucno je zde bráno jako filosofický pojem. Jen některé mýty daných národů Naulu tuto myšlenku zcela uchopily. U nechápajících národů samotný prapůvod světa bývá jinak znázorněn. 2 Nesvětlem se myslí Prázdnota, která nemá nic a sama sebou není ničím. Je to ono, co zbude, kdyţ se stáhne Jsoucno samo do sebe. Je to velmi obecné pojmenování konce světa, který samozřejmě nemůţe přijít, bereme-li v potaz konec Jsoucna. Jednotlivé světy však mohou v Nesvětle zaniknout. 3 Předpokládá se, ţe Jsoucno zde vţdy bylo a bude, jedná se tedy o problematiku nekonečno oproti pojetí začátek a konec. Nemá smysl se ptát, co bylo před Jsoucnem. Jsoucno jest. 4 KEL [tújyln-dé] 5 KEL [maku-laj-kaj] 6 KEL [téryfa-súryndé] 7 KEL [al-majmé] 8 KEL [súlymé] 9 KEL [aj-aoalan] 10 Vyplývá z toho tedy, ţe na základní otázku není moţné odpovědět, protoţe si jí kladlo Jsoucno a v moment jeho rozpadu na tuto otázku odpovědělo, ale zároveň se ze Jsoucna stal celý svět, a jak uţ víme, Jsoucno, jakoţto celý svět, není moţné pochopit. 2

3 1.7 A pak, v mocném záchvěvu, kdy Nesvětlo zakolísalo a Prostor se rozbouřil jako moře za nejstrašnějšího větru, se Jsoucno rozdělilo na pět částí, ale ty části byly různorodé, ač pocházely z jednoho a byly nestejné a takový měl být základ všeho a tak to mělo být navţdy. Ale protoţe Jsoucno vlastně zůstalo, ale v částech, říká se, ţe vše je ze Jsoucna a nic jiného není. 1.8 Ty první části byly: První Nejvyšší Nekonečný, Druhá Nejvyšší Nekonečná, tak zvaní Ulu 11 a Aldo 12. Ulu byl princip muţský a jeho síla byla nekonečná. Aldo byla plodná ţena a její krása neměla mezí. Jejich těla byla tvořena Barvou 13 a byl to základ všeho, co na světě jest. Dva dohromady nesli oni jméno Mírondë Třetí částí byl Čas, který začal plynout jedním směrem, tedy směrem od středu pryč a nikdy se jiţ nevrátí, protoţe jeho kroky byly odměřené a jeho odhodlání je a bude bezmezné. Čas je mocný, ale nevládne. Kráčí stezkami, jako voda korytem, kudy lze zlehka kráčet, tudy jde rychle, kde nachází odpor a úzkou cestu, kráčí pozvolna a vţdy jinak. Všichni jsou polapeni v jeho stříbrném plášti a putují s ním, ačkoliv mají často pocit jiný. Však iluzí je vidět čas, neboť ten sám je nepostřehnutelný. Čas byl elfy nazván Téi Čtvrtou částí byly Nejvyšší Zákony. Jsou silou, která dává meze a dává Řád, která staví svět, který se sám nechce rozpadat. Nikdo je nemůţe porušit, musí před nimi pokleknout a podřídit se, jinak by se rozpadl na místě 16. Elfové nazývali zákony Numa-ilton Pátou, poslední částí, byla Síla. Starobylá a mocná, nástroj mysli, ruka osudu, Ioltaen 18, Alfindeon 19 a trpaslicky Hagrchan 20. Je to magie v očích lidí, je to boţí síla v rukou kněţích, je to poţehnání a je to trest Vesmír 21 byl plný Síly a ani ona nebyla stejnorodá, mísila se v proudech, vanula z končin středu aţ na okraj 22, bouřila nebo stála 11 NEJ [ulu]; pravděpodobně se nejedná o původní název, původ bude spíše v pozdějším Domódi 12 KEL [aldo] 13 Stojí za povšimnutí skutečnost, ţe Barva, jakoţto element, je starší neţ Ivarinden, je tedy moţné se domnívat, ţe aspekty Barvy byly důleţitou součástí jiţ prastarých mocností 14 KEL [mýrondé]; nikdy se o nich nehovořilo v jednotném čísle, respektive tato znalost mohla být zapomenuta 15 KEL [téj]; díky shodě slov byl název Téi pravděpodobně pouţit pro zmiňovaný stříbrný plášť, ale nyní se nerozlišuje, Téi je jméno pro čas. 16 Myslí se tím zřejmě vymizení z existence, nikoliv různé rozklady a proměny duší; jsou známy případy, kdy se to skutečně stalo, například čaroděj Sachúlo na vrcholu svých sil stvořil kouzlo, které zbavuje existence tato znalost však byla proti Nejvyšším zákonům, proto zmizel z existence 17 KEL [numa-ylton] 18 KEL [joltaen] 19 KEL [alfyndeon] 20 PTR [ha-gr-chan] 21 Slovo vesmír se objevilo zcela jistě při pozdějších přepisech, staré jazyky ho nemají 3

4 klidně. Uţ od samého počátku se raději sdruţovala s Barvou a v dalších časech z ní Ulu vytvořil Hmotu Však zde jiţ začíná velký úradek o zemi, tak zvaný Quintaqeissarann 23. Zde mysl Mírondë rozhodla, dle Zákonů, v plášti Času, v Prostoru a v Nesvětle, jak bude svět vypadat. Ale co je částí, není celkem, jak celek nechybuje, část ano. Proto i Mírondë se dvakrát zmýlili, neţ prozřeli a našli cestu, jak svět vytvořit Tak bylo první stvoření světa - Utiváintë 24. Leč kaţdý tvořil dle svého a byl zmatek. Země se mísila s vodou, bahno viselo ve vzduchu a pokrýval ho prach. Bouře chvíli zuřivě běsnily a měnily kámen ve vítr plsti, jen aby pak vzduch nehybně stál a vše padalo nahoru i jinam. Světlo pronikalo tmou a tma ho dusila a všude byl neuspořádaný pohyb, který nemohl dát ţivotu pevný základ Ani druhé stvoření světa se nepovedlo a bylo proto nazváno Oligugon 26, ačkoliv se mělo jmenovat Láitiváintë Pak se Mírondë rozhněvali sami na sebe a byli nešťastni. A Aldo pravila: 1.17 Stvořme děti naše, abychom jiţ napříště neudělali chybu, abychom měli méně starostí s nastávajícím světem, aby byl pak lepší. Neboť naše děti budou krásným splynutím nás obou a tedy budeme v nich my sami a nikdy jinak. Oni budou přemýšlet jako my oba pohromadě, zároveň však jejich vůle bude vůlí naší, beze změny aţ po konec všech dní Tak povstali Ivarinden 29 - Stvořující. 22 Zde se objevuje zmínka o konečnosti Mnohovesmíru, avšak s největší pravděpodobností se jedná o básnické přirovnání, které je vhodnější neţ odnikud nikam 23 KEL [kwynta-kvejsaran] 24 KEL [uty-vájynté] 25 Přesto prokazatelně z těchto prastarých časů pochází několik nevyvedených bytostí, které pobývají někde na Naulu. Jejich mentalita a podstata je však nevýslovně jiná a často neuchopitelná současným rozumem. 26 KEL [olygugon] 27 KEL [lájy-ty-vájynté] 28 Nejspíše z tohoto období pochází Katarchusë /KEL [katar-chusé] Praodštěpky, o jejichţ vzniku se mýty kupodivu nezmiňují 29 KEL [yvarynden] 4

5 2) O Ivarinden a Yastaváintë A hle - dvanáctero bylo Ivarinden, a jejich jména byla co jádro jejich povah, jejich smýšlení a úradků v tajemných zákoutích vznikajícího světa. 2.2 Vůle Ivarinden byla vůlí Mírondë, jejich oči prozřely vše a jejich chuť stvořit nestvořené byla nekonečná. 2.3 Tak započalo třetí stvoření světa - Yastaváintë. 2.4 Jména Ivarinden byla tato: Úminden 31, Úrundirë 32, Lamindo 33, Eriudol 34, Atalen 35, Balbro 36, Mnéndi 37, Fírdi 38, Wuka 39, Altianë 40, Eliannë 41 a nakonec Rúnor Aldo pojmenovala šest z nich a to bylo důleţité. 2.6 Úrundirë byl zvaný Aldutren 43, ale protoţe miloval světlo a nemohl bez něj tvořit, byl také pojmenován Iowannë Likostrindë Eriudol nesl přízvisko Kintunnë 45, ale východní elfové mu raději říkali Olwamian Balbro byl mocný, ale jeho ruce byly něţné a proto dostal jméno Seltan 47, ale také Urfan 48 nebo Ertalten Fírdi byl nazván Xérendë 50, protoţe uţ od počátků v sobě nesl zlou vůli a soustředil se na ní. Byl také nazýván Gagandoil 51 a v prvním věku mu Mnéndi dal jméno Hastafog KEL [jasta-vájynté] 31 KEL [úmynden] 32 KEL [úrundyré] 33 KEL [lamyndo] 34 KEL [eryjudol] 35 KEL [atalen] 36 KEL [balbro] 37 KEL [mnéndy] 38 KEL [fýrdy] 39 KEL [vuka] 40 KEL [altyjané] 41 KEL [elyjan-né] 42 KEL [rúnor] 43 KEL [aldutren] 44 KEL [jovan-né-lyko-stryndé] 45 KEL [kyntun-né] 46 KEL [olwa-myjan] 47 KEL [seltan] 48 KEL [urfan] 49 KEL [ertalten] 50 KEL [ksérendé] 51 KEL [gagan-dojyl] 5

6 2.10 Altianë, zvaný Perunir 53, miloval zelenou barvu a nejvíce jí míchal do svých výtvorů, aby vznikl překrásný obraz. Pro svou pečlivost byl také přezdíván Edelnian Rúnor byl Zelinor 55, ale říkalo se mu spíše Ezeliannë Ulu nazval šest dalších a ta jména jim dala mnohé Úminden byl zvaný Skagarak 57, ale někdy přezdívaný Valdatrennë Lamindo byl nazván Ewiindë 59, ale byl také zvaný Kalpos Atalen miloval čerstvý vzduch a proháněl ho vším světem, proto dostal přízvisko Nordúlon Mnéndi byl ze všech Stvořujících nejmistrnější a vládl mnohými zázraky, proto dostal jméno Jménen Wuka byl Uto 63, ale západní elfové mu říkali nejraději Olvanë Eliannë myslel na mnohý ţivot a drobotinu prohánějící se po zemi, a proto dostal přízvisko Sernozen A zazněl hlas, který se nesl od počátků, ale přece byl zcela nový: 2.20 "Hle! To jest Tënë 66, Súmë 67, Úlindon 68 a těmi slovy prozrazuji, jaký je náš úradek. Vy nás chápete, vy rozumíte. Nestane se tak však nikomu jinému, leda by byl ještě jiný Ivarindo, ale ten není a nikdy nebude. Vaše jména dají novému světu smysl a tvar. Barva bude základ vaší tvorby a vy se nebudete mýlit, protoţe to, co vznikne, vţdy vzniknout mělo. Vizte svůj sen a splňte své puzení, postavte svět tak, jak je ve vašich snech, neboť jsou to sny nás, Mírondë. Však mějte na paměti, ţe vaše mysl je myslí naší a proto nikdy netvoříte sami, ale vţdy dle úradků Mírondë, neboť jinak to 52 KEL [hastafog] 53 KEL [perunyr] 54 KEL [edelnyjan] 55 KEL [zelynor] 56 KEL [ezelyjan-né] 57 RAK [skagarak]; původní jméno zaniklo, zachovala se pouze rakatská verze 58 KEL [valda-tren-né] 59 KEL [evyjyndé] 60 RAK [kalpos] 61 KEL [nordúlon] 62 KEL [jménen] 63 KEL [uto] 64 KEL [olvané] 65 KEL [sernozen] 66 KEL [téné] 67 KEL [súmé] 68 KEL [úlyndon] 6

7 není moţné. Sestupte nyní tam, kde je Základ a kde je Naulinnë 69, Zárodek světa." 2.21 Po té hlas utichl a Ivarinden sestoupili k Naulinnë, aby mnohou pílí dokončili Yastaváintë a vytvořili Naul Jako kdyby se rozvíjela růţe z malého nicotného poupěte aţ do překrásné květiny, na které se střídají odlesky a tisíce paprsků slunce se tříští na barvy duhy, kde ţilky okvětních plátků jsou jako nitky osudu a ohnivá červeň jako spalující čas, který vše hojí svým krokem, tak Ivarinden po dlouhou dobu svým zrakem, myslí a čarovnými prsty hnětli tvar nového světa První vznikla nebesa a byla od počátků modrá tak, jak je známe dnes. Nebesa utvořil Atalen a nad jeho dílem Ivarinden uţasli, však také proto, ţe bylo první. Ač někteří později tvrdili, ţe modř mělčin slaných moří je krásnější, Atalen tenkrát vytvořil nejlepší modrou barvu, coţ mu někdy v pozdějších časech Vasja 71 velmi záviděla a marně se snaţila vyrobit drahokamy stejně krásné. Modrá nebes je v očích Áën Atalen pak ještě utvořil vzduch, ale ten nemohl stát na místě, unikal zpět mimo svět. Atalen obalil nebesa vzduchem a poţádal Balbro, aby udělal pevnou zemi, která ohraničí vzduch a ten spočine v klidu. Ale Balbro odvětil: 2.25 "Nemohu utvořit klenbu z hor, neboť by svou váhu neunesla a zřítila by se. Pokud chceš ale zastavit vzduch, který uniká, utvořím pevný základ, dobrou zemi a tuhý kámen a ty ohni nebesa a uzavři sféru zemskou na koncích desky, kterou ti dám." 2.26 A tak se stalo. Úrundirë ohnul jeden konec a spojil ho se zemí na východě a na západě pak totéţ učinil Atalen. Ale tu povstal Eriudol a pravil: 2.27 "Já nechci zatopit zemi vodou, ale zároveň chci stvořit vodu, velký oceán, proto posunu spojení nebe se zemí aţ do dálky a zbytek vyplním vodou. Pak utvořím hranici světa, kde bude on končit a bude konečný. Tak jsem pravil a voda poţehná našemu dílu." 2.28 Tak byla utvořena moře Wuka přišel pomalým krokem a nesl velký měch, kde bylo naskládáno mnoho hlíny a půdy a všelikých půdních tvorů, drobotiny a hub i plísní. Rozséval půdu a rozhazoval jí plnými hrstmi, ale jak rozhazoval a kráčel, nebyla vrstva půdy všude stejná a někde chyběla úplně Ale běda! Fírdi Xérendë přispěchal a jeho kročeje byly co zkáza novému. Svým drápem roztrhal půdu a zkazil skály, rozryl hory a otevřel propasti. Přišel jako bouře a ukázal, jak vítr s vodou mají běsnit a jim se to líbilo. Avšak vše je v úradcích Mírondë a nelze jinak. 69 KEL [naulyn-né] 70 KEL [naul] 71 RAK [vasja] 72 VEL [áén] 7

8 2.31 Fírdi zranil horstva, z jejich ran prýštila láva a zatopila údolí, soupeřila s vodami a horká pára vytvořila oblaka, bouře běsnily a Fírdi vypustil otravné plyny a naplnil studny jedem a hořem. Některé hory se přiklonily na jeho stranu a on jim dal dar věčného dýchání ohně a nazval je Vulkány a Sopkami, Gekúnnrë 73 a Kastafos 74 a ty hory pak chodily po zemi a ničily díla boţí. Ale tak to nemělo zůstat, i kdyţ cesty zpět není Zţelelo se Mnéndi nového díla a vytryskly mu slzy milosti a nářku a ty daly uhasit mnoha poţárům, při kterých hořel samotný kámen. Utvořil komnaty a krby, ve kterých byl zlý oheň spoután a nemohl propuknout v celé své zběsilosti. Vytvořil záklopky a jimi uzavřel zlé studny a jedová jezírka, spoutal svým dechem otravné plyny a zavřel je hluboko pod zem. Přesto se v pozdějších údobích vracívaly tyto věci na zemi a pustošily ji a přinášely utrpení A tak díky Fírdi a Mnéndi vzešlo na Naul dobro a zlo, ale vţdy zlo přicházelo jako první a bořilo to, co bylo dáno a bylo nové. Od té doby ti nejlepší umírali jako první a co bylo nejlepší, odcházelo nejčasněji. Dobro pak hojilo rány a vracelo zpět, co bylo uţitečné a krásné, ale mnohdy uţ ne tak, jak to bývalo. Věčný příchod a odchod všelikých věcí a tvorů byl dán na věky a to je První ze základů světa, Fílantainmulnë KEL [ge-kúnré] 74 KEL [kastafos] 75 KEL [fý-lantajn-mulné] 8

9 3) Fó 76, Naimailionë 77 a Faiachún Tak bylo dáno, ţe na Naulu byla Tma a bylo Světlo. Zápasili spolu na výspách hor, na vlnách moří, v údolích i na pláních. Tma stoupala vysoko a Světlo zalézalo do děr, ale tak tomu nemělo být. 3.2 Tu Mnéndi Jménen pravil: 3.3 Jak má být pořádek, kdyţ Tma i Světlo spolu bojují a neujasněna je jejich úloha v nastalém světě. Proto Úrundirë vyzývám tě, stvoř sluţebníky, kteří budou vést Tmu a potírat světlo, kde jeho místo není. 3.4 I Úrundirë se pustil do díla, které mělo navěky poznamenat tvář Naulu v jeho velikosti. Z největší hory, která stála a nyní je tam, kde bývala vţdy, totiţ z Velkého Bělovouse, který byl v pozdějších věcích trpaslíky nazýván Lín, Úrundirë vyňal srdce, velký drahokam, z nejčistší substance, bez jediné ţilky, beze známky kazu. Byl velký jako skála, jako hora, která se třpytí v ohni, sama jím jakoby ţivená. Tomu srdci dal název Slóinan A vlil do něj světlo, plným proudem, jako kdyby mocná řeka Syntor 80 byla sama ze světla a tekla do srdce jako krev, která dává ţít. I zaplanul Slóinan svitem ohromným, aţ sám Stvořující krokem ustoupil a tak měl planout navţdy. 3.6 Však kámen, drahý a planoucí, leţel pod horami, a Tma okolo řádila v divokém reji. 3.7 Tu přistoupil Eliannë a svýma rukama a svou myslí utvořil prazvláštního tvora. Byl velký, a přesto byl tak křehký. V jeho podstatě však dřímala velká síla. Měl jedno oko, jedno křídlo a jeden pařát. Jméno jeho bylo Fó. 3.8 Jak Fó spatřil Slóinan, zaradoval se a z oka mu ukápla slza, která se změnila nejvzácnější z drahokamenů, který kdy byl a říká se, ţe později se stal dračím srdcem 81. Uchopil do pařátu Slóinan a vznesl se do výšin, aţ tam, kde končí svět a kde nemůţe ţít ţádný tvor, ba ani bohové. 3.9 Tam se křídlem rozmáchl a začal navţdy krouţit kolem Naulu, a bude krouţit aţ do konce všech dnů Fó v pařátech nesl Slóinan, zářící a věčný, ve kterém bylo mnohé z duše Úrundirë. Měl ukazovat Světlu cestu a plnit ho svým nekonečným svitem. V pozdějších věcích byl Fó nazýván Sluncem. 76 KEL [fó] 77 KEL [naj-maj-lyjoné] 78 KEL [fajachún] 79 KEL [slójnan] 80 DOM [syntor] 81 Tato slza je pravděpodobně ono srdce, o kterém hovoří Metalúmantameláraundalindë. První zlatý drak si vyměnil své původní srdce za tuto prastarou esenci. 9

10 3.11 Však Tma jen nerada ustupovala Světlu a vţdy se netrpělivě hnala tam, kde Světlo nebylo. To nemělo být, proto Úrundirë stvořil dva sluţebníky, Pány, kteří byli známi jako Faignawain 82 a Lúirnawain 83, Rozbřesk a Soumrak Lúirnawain byl ten, který Světlo tlačil před sebou a rozhrnoval ho svými paţemi, jako plavec rozhrnuje vodu. Za ním pak přicházela Tma a poté i Noc. Ale Světlo bylo mocné a mnoho práce dávalo Soumraku jej popohnat, proto Soumrak byl pomalý a Noc přicházela pozvolna Faignawain měl dlouhý plášť a toho se drţela Tma. Dlouho se jí nechtělo opustit místa, v níţ spočívala po půl dne, a proto jen nerada odcházela, drţíc se pláště. Za ním pak nastávalo Světlo Tak vzniklo Slunce, Soumrak a Rozbřesk, a tito trvali jako věční sluţebníci Stvořujících aţ do největších konců světa Pak přišel Fírdi, zvaný Gagandoil a probořil svou paţí velkou díru do světa, totiţ na severu pobořil ledy a nechal oceán odtékat do Vnějšího světa, aby jiţ nikdy nebylo vody a všichni by zahynuli na vyprahlé pustině. Ta propast pak byla zvána Nabyssar To nestrpěl Eriudol a vodu svou chtěl zachránit. Stvořil proto obrovitou rybu, prazvláštních tvarů, která měla barvu moře, a přesto barevná nebyla. Pojmenoval jí Faiachún Usadil jí na jihozápad, daleko od cest, které by k ní mohly vést a nechal jí plnit moře. Dvakrát denně ta ryba vyvrhla velké mnoţství vody, které doplnilo oceán a tak vţdy zůstal čistý a plný, přestoţe na severu byla propast Jak Faiachún vodu chrlila a Nabyssar zase pohlcovala, hladina moře stoupala a zase klesala. V pozdějších časech se říkalo, ţe nastává příliv a odliv, totiţ Lomdúnë 85 a Windúnë KEL [faj-gna-wajn] 83 KEL [lúrjna-wajn] 84 KEL [nabysar] 85 KEL [lomdúné] 86 KEL [wyndúné] 10

11 4) O Praelementárech, čili Lepostirion 4.1 I ve velkém světě pak bylo hor a dolin, všelikých skalisek a prohlubní, některé co vysoké aţ k nebesům, některé pak do hlubin, kde sídlila věčná tma. Bylo na zemi vody a jezer, jako modrých stuţek a tyrkysových očí na boţí tváři. Také velká moře byla, zelená, modrá jako nebesa a bouřila, kdyţ byla rozhněvána nebo zas v klidu, kdyţ usínala. A vítr se proháněl jako divoký ţivel, jindy zase klidně stál, věrný své měnivé náladě. 4.2 Však velký Naul byl osamělý, nikdo nezpíval písně Ivarinden a nikdo nechodil po zelených loukách, nikdo neplaval v mořích, nikdo nelétal v povětří. 4.3 A tak ve svých úradcích na společném sněmu Ivarinden sobě dali za úkol vytvořit takové tvory, aby obsahovali čistou esenci, prapůvodní tvar a myšlenku kaţdého z elementů, kaţdého Ivarinden. 4.4 Bylo dvanáctero elementů a ţádný neměl vlastnosti elementu druhého, leč některé si byly bliţší a jiné stály proti sobě. Tak jako oheň byl proti vodě, tak negativní energie byla proti energii pozitivní. Tak povstali tvorové, ničemu nepodobní, viditelní i neviditelní, velcí i malí, mnozí v podobě, ale stejní v myslích. Jejich vůle byla podivná a pozdějším tvorům nepochopitelná, neboť jsou podobní Ivarinden a jejich úradky jsou sloţité a Ivarinden jiţ nejsou. 4.5 Tací byli Lepostirion Ivarindúin 87, neboli Praelementárové Stvořujících. 4.6 Náivollë Al-kifaillë 88, synové a dcery Úrundirë, byli světlo a oheň. 4.7 Další byli Klopindë Al-opailkoiltë 89, kteří byli dcerami a syny Atalen, byli vzduch a nebesa. 4.8 Pak přišli Morallë Al-hondë 90, synové a dcery Balbro a ti byli kámen a kov. 4.9 Byli také Hipostillë Al-wáassë 91, synové a dcery Mnéndi, kteří byli mysl a úradek Pak také vznikli Restarrë Al-gugmopë 92, synové a dcery Fírdi, byly zlo a zkáza Však také hned přispěchali Elinnwaië Al-quintë 93, synové a dcery Lamindo, kteří byli láska a krása. 87 KEL [lepo-styryjon yvaryndújyn] 88 KEL [nájvolé al kyfajlé] 89 KEL [klopyndé al opajlkojlté] 90 KEL [moralé al hondé] 91 KEL [hypostylé al wá-asé] 92 KEL [restaré al gugmopé] 93 KEL [elinwajé al kwynté] 11

12 4.12 Také byli Hequiltë Al-opoilkë 94, synové a dcery Wuka, kteří byli cestou zpět a k počátkům rozkladem Pak také vznikli Sailfannë Al-loinë 95, synové a dcery Eriudol, kteří byli vodou a ledem Další byli Qastallë Al-mistimallë 96, synové a dcery Altianë, kteří byli zeleň a hojivá síla Vznikli Oiolowinnë Al-púikkë 97, synové a dcery Eliannë, kteří byli chuť ţít a pohyb vpřed Další byli Fáikrunnë Al-erasatuinnë 98, synové a dcery Úminden, ti byli hmota, její vlastnost a povaha Poslední přišli Wáxaindë Al-máinnë 99, synové a dcery Rúnor a ti byli z osudu, budoucna a nevyhnutelna Tak vzniklo bezpočet tvorů a všichni dohromady byli zváni Lepostirion Ivarindúin. Byli vídáni, kdyţ se zviditelnit chtěli, byli nekoneční ve své existenci, a kdyţ bylo potřeba, opustili své ţití a zrodili se znovu. Chodili po Naulu, pečovali o své elementy, ale neměli ţádnou moc v elementu jiném. Tak byly jejich úkoly pevně určeny. Jejich dotyky usměrňovaly vítr, dávaly trávě hojivou moc, vedly světlo z temných děr, stavěly jeskyně a učily drahokameny třpytu nebes a Slóinanu. Dovedli ale také ničit, špinit a chřadnout věci, které byly k tomu určeny, a jejich čas nadešel. Však ničit a kazit je jednoduché, proto jich bylo tak málo Jest dán příběh, ale v pozdějších věcích byl jen co legendou v očích lidí. Králem Lepostirion byl Uva 100, první syn Mnéndi a jeho zrak pronikl vše. Věděl skrytá zákoutí vší mysli a úradky mnohých byly pro něj jen prostá myšlenka v toku času. Miloval Mínu, ušlechtilou v mysli a jemu nejvíce rozumějící. Byla pro něj co nejdraţší drahokámen pod nebesy a jeho srdce kolébala, jak nedokázala ţádná z věcí na světě. Byla z dobra, z rodu Elinnwaië Al-Quintë, láska byla její podobou a krása v její duši. Ale byla ztracena, jak Osud pravil Uva sedával na trůně z Nesvětla, který mu vyhotovili jiní Praelementárové, aby tak učinili z vůle Ivarinden výjimku a přinesli část z Vnějšího světa Jeho sokem byl Kolpo 101 Starý, Lepostirion z rodu Restarrë Algugmopë a on vládl tajně, aby Ivarinden to neviděli, ačkoliv pak uţasli. Shromáţdil ku sobě mnohé ze zlých a kazících Praelementárů a chystal se vytáhnout do boje proti Uvovi. 94 KEL [hekwylté al opojlké] 95 KEL [sajlfané al lojné] 96 KEL [kwastalé al mystymal-lé] 97 KEL [ojolowyn-né al pújyké] 98 KEL [fájykrun-né al erasa-tujyné] 99 KEL [wáksajyndé al májyn-né] 100 DOM [uva] 101 KEL [kolpo] 12

13 4.22 Leč podivné jsou osudy a Uva dávno věděl, co Kolpo chystá, vţdyť znal úradky mnohých. Učinil tak, ţe vyslal Mínu, aby svedla Kolpa svou krásou těla a ducha a v tajnosti pak chystala vraţdu. Její láska jí nedovolila odmítnout a strasti nad ztrátou ideje dobra jí obrali o čistotu duše. Ostrou dýkou mocného Času proklála srdce Kolpa, kdyţ se nechal v loţi otupit její nadpozemskou krásou. Však Mína vida, co spáchala, sama sobě pohrouţila dýku do srdce a skonala na Kolpovým tělem Poté, co se Uva dozvěděl, co se přihodilo, uvědomil si svou vinu a odešel na dlouhý čas do ústraní, a ve svém smutku zůstal sám. Vytvořil mnoho podivných děl, ale ne všechna byla dobrá Říká se, ţe se vrátil a stále ještě je na svém místě a svou silnou vůlí řídí všechny své poddané, ale nikdo ho nespatřil od doby, kdy na zem přišli drakové. 13

14 5) Kakostrofós Byla oblaka na zemi, tekly řeky a moře bouřila pod větrem. Světlo slunce naplňovalo končiny porostlé zelenou trávou a po všech končinách Naulu se procházeli Lepostirion a spravovali dílo boţí. 5.2 Mezi nimi na zemi byli ještě hory, které v těch dobách měli schopnost chodit a pouţívat hlas, tak jak to dělávají lidé. Elfové v pozdějších časech nazvali hory Mëon 103 a zpívali o nich překrásné písně Rod hor byl rozmanitý a králem hor byl jiţ od časů ten nemohutnější z nich, Nomollë 105, Velký Bělovous, také zvaný Váman 106. Trpaslíci mu říkali Lín. Hory vedl moudře a staral se o to, aby dobré hory udrţovaly svět v míru a pořádku a aby zlé hory schovávaly svůj vztek pod zátkami a nenechaly dílo Stvořujících zničené. 5.4 Mezi horami byl i mocný Eltugon 107, obrovský kus skály, který uţ od věků chodil místy, kde se mu zachtělo a nikomu se nepodvolil. Ba ani král Nomollë nad ním neměl moc. Jeho otcem byl Balbro a on měl velkou sílu a také čarovnou moc nad světem okolo. Jeho mysl ale byla zmatená, a on prováděl skutky, které by všechny nemohly být dobré, ani kdyby se mu dostalo velkého slitování. 5.5 Eltugon neměl bázně před Ivarinden, neboť v těch časech oni měli napilno a nezjevovali se horám, aby s nimi promlouvaly. Kdyţ se však zjevili, mívali podobu spíše prvků, které nadevše milovali. To se však Eltugonovi nezdálo vznešené, ale jeho mysl se v těch chvílích podobala naduté a prázdné měchuřině. 5.6 I zatouţil Eltugon po větší slávě a ve svých úradcích se vzepřel vůli samotných Stvořujících. Shromáţdil k sobě své věrné, kteří sdíleli stejnou touhu ve svém srdci. Ten, kdo nehořel stejným plamenem jako on, brzy se nechal přesvědčit, neboť Eltugonova slova byla jako kázání od samotného Nomollë. 5.7 Ale ne všichni se přidali ke vzbouřencům. Mnoho z hor, byla jich většina, zůstalo věrno starým zásadám a ideálům, vštípených od Stvořujících. A tak se hory rozdělily na dvě velké skupiny, první armády na vzniklém světě. Byla velká síla hor vzbouřených, které se nazývali Eltugomëon 108. A proti nim se postavili početnější, ale s menším ohněm v srdcích, Nomolomëon KEL [kako-strofós] 103 KEL [méon] 104 Z této doby pochází zcela jistě Awalamëonamalien, Píseň o kypící radosti hor. 105 KEL [nomolé]; Nomollë je syn Mnéndiho a i kdyţ nemá sílu kamene, jeho moudrost a kouzlo slov z něj utvořilo pravého vládce nad horami 106 KEL [váman] 107 KEL [eltugon] 108 KEL [eltugo-méon] 109 KEL [nomolo-méon] 14

15 5.8 A hle! Zde byl poznán Druhý ze základů světa, Hoelantanmulnë 110. Tak jako oheň léčí ocel, tak pálí maso, jak voda hojí duši, tak ničí skálu, stejně tak jedna věc na světě nemůţe působit stejně na vše. Jednou to vše vypadá jako uţitečné a jindy zase jako nedobré. Ale takový je uţ princip světa a děti boţí se nemohou ptát, protoţe do úradků prvotních Mírondë nemůţe nikdo nahlédnout. 5.9 Přely se Eltugomëon ve své zpupnosti a pýše a snaţily se dosáhnout to, co je pro ně zapovězeno. Potápěly se do nesmírných hlubin, stavěly se na sebe, snaţíc se dosáhnout nebes samotných. Proráţely vnější hranice světa, aby se podívaly, co se skrývá venku. Nebylo ţádných uzd jejich fantazie, zvědavosti, dychtivosti a drzosti. Proti nim se postavili Nomolomëon, aby zkrotili jejich vášeň a hloupost. A tak začala Válka Hor, nejstrašnější ze všech sporů v dějinách Naulu. Byla pojmenována Kakostrofós Hory spolu válčily velkými silami, metaly po sobě balvany a ohnivé kameny. Na pomoc jednotlivých stranám přispěchaly i Vulkány a Sopky, sluţebníci Fírdi. Vzduch byl zaplněn jedovatými výpary, byl horký a plný ohně a popela. Řeky vysychaly, jinde zase byla proráţena nová koryta, aby hasila oheň. Moře bouřila, vysoké vlny se přehupovaly přes temena horstev a zalévala solí to, co mělo zůstat suché. Rostliny i ţivočichové zmírali, neschopni zabránit řádění nejstrašnějších bytostí, které se kdy na Naulu pohybovaly Hleděli Stvořující na toto řádění se smutkem v srdcích a rozhodli, ţe musí skončit Sestoupili proto na Naulu a mocným hlasem, mocnými kouzly a se vší silou, kterou vládli, uvalili na hory velké zaklínadlo, silné pouto, které mělo trvat aţ do konce světa. Hory ztuhly a tam, kde stály, spočívají aţ do dnešních dnů. Proto mají někdy zvláštní umístění Velké bojiště bylo tam, kde je střed kontinentů, tam padaly mrtvé hory a na jejich tělech bojovaly nové. Tam potom vznikla horstva a pohoří. Některé hory prchaly, jiné se řadily do obřích oddílů. Jiné hory se brodily v mořích a tam, kde ztuhly, se pak vytvořily ostrovy A tak zůstaly hory stát a zamrzla i jejich duše, i jejich srdce. Jejich jizvami zbrázděná těla připomínají první válku na Naulu. 110 KEL [hoe-lantan-mulné] 15

16 6) O Iolwanuinnwannëwann Tak se stalo, ţe tráva vyrostla pod okem Ivarinden na jizvami zbrázděných svazích a zazelenala se místa, jeţ byla poničena velkou a první válkou. Fó nesl svůj dar a zaléval zemi světlem, které bylo milé a hřálo. Mnohé zurčící potůčky a horské bystřiny se proplétaly krajem a zpívaly svou píseň. 6.2 Tu pravila Altianë: 6.3 Zpravím zemi velkou novinou, a ta bude dobrá. Utvořím totiţ tvory, kteří budou pět písně bohů a obdaří svět mnohými barvami. Budou míti duši a ta učiní velká díla. Světlo bude jejich potravou, půda domovem a voda nápojem. Budou se opíjet štěstím bytí a chvět se budou na znamení radosti. V pohybu bude jejich svoboda a v trpělivosti jejich síla. Vyrostou na zbytcích slávy hor a pokoří vše, co bylo stvořeno k pokoření. Nebudou mít strach a jejich trvání bude aţ do věků. 6.4 A tak vznikly stromy, ve velkém počinu, který byl od těch dob nazýván Iolwanuinnwannëwann. Stromy byly nazvány Fálië, ale protoţe někdy byly zlé a pokroucené, i kdyţ neměly být, říkalo se jim také Ukostaffë Byl utvořen první strom, nejmocnější a největší a také nejpodivnější ze všech stromů, Praotec stromů a byl nazván Bábolon 113. Měl míle z šíře a míle z déli a taková byla jeho síla: sto hor neslo jeho kořeny a sto údolí bylo pokryto stínem jeho listů a v jeho větvích na tisíce obydlí zvířat. A byl podivný listy všech barev a jehličí také. Plody nesl všechny, co jich kde jest, bylo a bude. A květů celé přehršle, ba i těch, co nejsou vidět nebo co je můţe spatřit jen vyvolený. Jeho tvář byla zasmušilá i veselá a pečlivě, s láskou otcovskou, laskal své děti a nenechal je svářet se mezi sebou. 6.6 Kořeny jeho byly nazvány Klomofon 114, koruna jeho byla Olvadonn 115 a plody jeho Ulmafoll 116. Kde Bábolon jest, je zapomenuto, ale jeho síla je cítit všude a doposud. 6.7 Tak se do všech koutů zemí rozptýlily stromy a stromky, malé keříky i mohutné velikány. A bylo šestero rodů Fálië. 6.8 První rod je jiţ zapomenut, neboť na zemi jiţ není, ale býval. Jsou to Ealwon 117, Svaté stromy a nyní jich je málo a sídlí v Tildoronu, který v prvopočátcích ještě nebyl. Jsou ze všech nejvznešenější, jejich listy jsou zlaté a stříbrné a jejich štíhlé kmeny jsou šedé nebo bílé. Oplývají velkou nadpřirozenou silou, kouzly vládnou a 111 KEL [jol-vanujyn-wané-van] 112 KEL [ukostafé] 113 KEL [bábolon] 114 KEL [klomofon] 115 KEL [olvadon] 116 KEL [ulmafol] 117 KEL [ealwon] 16