únor 2009 Rybáři a učedníci

Transkript

1 únor 2009 Rybáři a učedníci Když šel Ježíš podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. (srv. Mk 1,16) Šimon a Ondřej byli prostí lidé. Žili život rybářů se všemi starostmi, které s tímto životem souvisely. Byli závislí na přírodních podmínkách a museli se denně vyrovnávat s obtížemi, které každého rybáře potkávají. Překonávali nepřízeň bouří, které je na moři přepadly, nebo snášeli horka slunečných dnů. Byli spjati s přírodou a odvážně si obstarávali denní obživu. Starali se o loď, na které byli při lovu závislí, a stejně tak se starali o sítě, které měly důležitou úlohu v jejich řemesle. Pečlivě je opravovali. Žili v rodinném společenství, vyznávali víru v Hospodina, dodržovali Zákon a s nadějí očekávali příchod Mesiáše. Ježíš těmto dvěma rybářům řekl: Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí! Představa, jak Šimon s Ondřejem chytají lidi do sítě, nemusí být pro nás přijatelná, pokud si představíme, že síť člověka spoutává, bere mu volnost pohybu. Rybářská síť skutečně slouží k ulovení ryb a bere chyceným rybám život. Představme si ale jinou síť. Síť, která v rozbouřených vodách je sítí záchrannou, které se člověk může přidržet, nadechnout se, než přijde další vlna, a přežít bouře, které čas od času přijdou. Vytrvalost, odvaha, pečlivost, pevnost, zkušenost s překonáváním těžkostí, každodenní pokora před silou přírody prostých rybářů dostávají zcela nový význam a místo v dějinách spásy člověka. Budoucí učedníci Ježíše Krista mají za sebou dobrou životní školu. Fyzicky náročná práce je dobrým základem pro náročnou službu budoucích apoštolů. Oni nám dávají příklad, abychom se neuchylovali k pohodlnému životu, chceme li být připraveni následovat Krista. Církev není jen společenstvím zachraňovaných, ale nasazuje se také pro záchranu druhých. S Kristem v Duchu Svatém vytváří záchrannou síť a drží ji. Opravdoví následovníci Ježíše Krista jsou údy jeho tajemného těla. Jsou jeho rukama, které obvazují rány potřebným, jsou jeho ústy, která povzbuzují a dávají naději. V modlitbě prožívají jeho blízkost a svěřují mu bolesti i radosti, kterých jsou svědky, děkují, chválí a prosí. Pán chodí mezi námi a povolává. Snažme se naplnit náš život tím, co nám umožní, abychom jeho volání porozuměli a abychom byli připraveni snášet těžkosti této životní cesty. Aby naše ruce nebyly příliš jemné na hrubé provazy záchranné sítě. spirituál Charity 1

2 Tříkrálová sbírka skončila, přispívat lze nadále Tříkrálovou sbírku v plzeňské diecézi zahájil v pátek 2. ledna odpoledne v mázhauzu plzeňské radnice biskup Mons. František Radkovský společně s ředitelem Diecézní charity Plzeň Ing. Jiřím Lodrem. Sešlo se zde několik desítek koledníků v kostýmech králů, slavnostní atmosféru doplnil zpěv dětského sboru Jiřičky a Scholy od kostela Nanebevzetí Panny Marie. Poté byl před radnici přistaven povoz tažený pivovarskýmni koňmi, do něhož se nadšeně hrnuli zejména nejmladší králové a královny. Biskup František Radkovský zasedl na kozlík vedle povoznice a celé spřežení objelo plzeňské náměstí Republiky až ke vchodu do katedrály sv. Bartoloměje, kde před hlavním oltářem čekalo na účastníky překvapení živý Betlém v podání účinkujících ze Starého Plzence. Po představení biskup všem koledníkům požehnal a ti se na další dva týdny vydali za svým posláním. A jak se jim dařilo? 2 V plzeňské diecézi se letos Tříkrálové sbírky zúčastnilo 850 skupinek dobrovolníků. Počet koledníků rok od roku stoupá, největší nárůst zaznamenal tentokrát vikariát Rokycany, kde přibyla oproti loňsku rovná stovka skupinek. 3. ledna požehnal biskup František Radkovský koledníkům Tříkrálové sbírky na několika dalších místech diecéze jako např. v Domažlicích a ve Kdyni, v pondělí 5. ledna pak v Karlových Varech a Klatovech, 6. ledna ve Stříbře. Koledníci Tříkrálové sbírky zakončili své obchůzky v neděli 11. ledna. V Plzni byla 16. ledna 2009 úředně rozpečetěna poslední 73. tříkrálová kasička a celkový výsledek této sbírky je ,50 Kč, tj. o téměř Kč více než vloni. Pokud Vás zajímají podrobnosti, zúčastnili jste se Tříkrálové sbírky v Plzni aktivně, pomáháte Charitě jako dobrovolníci anebo jiným způsobem, pak právě pro Vás je určeno pozvání jako výraz malého poděkování za Vaši nezastupitelnou a lidsky nezměřitelnou pomoc na ZÁBAVNÉ ODPOLEDNE S OBČERSTVENÍM dne 10. února 2009 v 16 hodin v kulturním sále v Šeříkové ulici (v blízkosti konečné stanice tramvaje č. 1 na Slovanech) Na setkání s Vámi se všemi se upřímně těšíme! V Karlových Varech byl po odpečetění všech 39 pokladniček jejich obsah spočítán na celkem , Kč. Jsme vděční všem dárcům a koledníkům za pomoc. 65% vybraných finančních prostředků je určeno pro potřeby Domu na půl cesty Karlovy Vary, tj. pro mladé lidi, opouštějící ústavní výchovná zařízení, zbytek je směřován na projekty Charity v diecézi i v zahraničí. V Chebu a okolí (Cheb, Dolní Žandov, Lipová, Františkovy Lázně) byla

3 i letos jako na ostatních místech obecným účelem této tradiční sbírky pomoc lidem v nouzi u nás i v zahraničí a podpora charitního díla, stejně jako podpora místních účelů Farní charita, Dobrovolnické centrum, Noclehárna Betlém a další. Celkem 35 skupinek koledovalo především v sobotu 3. ledna (16 skupinek) a v sobotu 10. ledna (25 skupinek), přičemž 6 skupinek koledovalo o obou sobotách. Jedna skupinka koledovala v Dolním Žandově, jedna v Lipové a čtyři ve Františkových Lázních, ostatní v Chebu. Přesto, že se letos podařilo vyslat do terénu o deset skupinek více než vloni, ani tak se nám nepodařilo navštívit každou domácnost. Pokud někdo čekal marně, velmi se za to omlouváme. Díky většímu počtu skupinek, ale možná i větší štědrosti některých dárců letošní Tříkrálová sbírka na Chebsku vynesla téměř o 40 tisíc Kč více než vloni. Letošní výtěžek Kč. S výsledky Tříkrálové sbírky v celé diecézi vás seznámíme v příštím čísle. Po celý letošní rok lze na Tříkrálovou sbírku přispívat i nadále, a sice pomocí dárcovské SMS ve tvaru DMS KO- LEDA na číslo SMS stojí 30 Kč, z toho na konto Tříkrálové sbírky jde 27 Kč. Číslo je stejné pro všechny operátory. Přispět je možno i libovolnou částkou na konto /0800. (alo, asrb, ph) Rytíř služby, která patří Bohu Papež Benedikt XVI. udělil dvěma zasloužilým pracovníkům Diecézní charity Plzeň, paní Anně Srbové a Ing. Jiřímu Lodrovi, Řád sv. Silvestra. Do řad rytířů a dam Řádu sv. Silvestra jsou přijímáni osobnosti, které se význačně podílejí na povznesení křesťanského života. Nositelem Řádu sv. Silvestra byl např. také Plzeňan, politický vězeň a tvůrce Památníku obětem zla, již zesnulý Luboš Hruška. Jiří Lodr a Anna Srbová převzali jmenovací listiny a řád z rukou plzeňského biskupa Mons. Františka Radkovského při mši sv. v katedrále sv. Bartoloměje v Plzni na Boží hod vánoční 25. prosince Na mou otázku, jaký je to pocit být novopečeným rytířem Řádu sv. Silvestra, reagoval Jiří Lodr okamžitě: Udělení řádu mě samozřejmě potěšilo, ale zároveň jsem ve velkých rozpacích, protože Charita není dílo jednotlivce. Asi bychom měli raději otázku formulovat, proč jsem ocenění dostal. Dobře. Tak proč jste Řád sv. Silvestra dostal? Vnímám to jako ocenění služby nás všech, kdo v Charitě pracujeme. Ocenění služby jako něčeho, co je straně moc důležité. Vždyť služba, to je prodloužená ruka Boží. Myslím si, že i otec biskup to tak vnímá, chce všem lidem sloužícím v Charitě poděkovat, a tak navrhl na vyznamenání Aničku a mne. Jsem rytířem služby, která patří Bohu, a přijímám ocenění s pokorou. Je známé, že i papež Benedikt XVI. je charitní službě velice nakloněn. Ano, vítám s radostí, že krátce po svém zvolení vydal encykliku Deus charitas est 3

4 neboli Bůh je láska, kde odpovídá na tolik otázek, které jsme si za léta služby Diecézní charity Plzeň kladli, a on v encyklice otevírá pro nás křesťany velmi cenný a inspirativní dialog a odpovídá z pozice svého úřadu. Děkuje zde i dobrovolníkům, které naše služba velice potřebuje a jsou i Boží tváří obrácenou k potřebným v rámci společenství Charity. Jsem za encykliku nesmírně vděčný a věřím, že nás posune zase o kousek dál na cestě našeho života. Takže vy vnímáte Charitu spíš než jako organizaci placených zaměstnanců jako záležitost dobrovolnickou? Myslím, že Charita není instituce. Je to společné dílo, společná služba křesťanů, má své kořeny v jednotlivých farnostech. Je to propojené Boží dílo, které nemá nějaké ohraničení. Toužím po tom, aby to bylo naše společné dílo, dílo lidí dobré vůle a v Charitě je nutně potřeba jak lidí profesně zdatných s otevřeným srdcem, tak lidí, kteří mají čas a odbornou práci doplňují, vše následně harmonizuje při plnění úkolů, které před nás staví, Boží láska. Takhle vnímám i naše ocenění. Jako je Charita prostor pro společnou práci, tak i ocenění je společné a měli bychom se z něj společně radovat. Navíc je to závazek do budoucna, aby člověk, když už byl takto oceněn, nezklamal, ale aby nezklamala ani Charita. Jste ředitelem Diecézní charity Plzeň od prvního dne její existence v roce Není to někdy víc než náročné? Víte, já jsem po těch patnácti letech práce v Charitě vnitřně šťastný. Samozřejmě mě jako každého na podobném postu potkávají těžkosti, bolesti a složité situace. Proto si nenechám vzít chvíle, kdy se uklidím někam do koutečku, kde si povídám s Bohem, dostávám od něj sílu k dalším jednáním a konáním. Těším se na lidi, s nimiž se během roku setkávám, cítím obrovskou radost ze společné cesty, ale také obrovskou zodpovědnost za společné dílo. Prosím, abychom hledali společné cesty, abychom dovedli odpouštět, prostě abychom nedělali Bohu ostudu. To bych si moc přál i v novém roce. Potkávají 4 nás zkoušky, někdy hodně těžké, které neseme společně. Síla Boží je cítit v síle lásky. Každá těžkost by měla být impulsem, aby člověk znovu rozpřáhl ruce a cítil Boží přítomnost. Je nutné pustit Boha plně do svého života a předat mu volant svého života, naslouchat mu a odevzdat to, co patří Bohu, Bohu, co patří císaři dát císaři. Vy sám jste něco podobného zažil osobně před příchodem do Charity... Prodělal jsem tehdy těžké zranění a následné období léčby plné velkých fyzických bolestí. Ocitl jsem se na pokraji, kdy jsem naříkal: Pane, proč mi to děláš, proč právě já? Prosil jsem potom v noci Boha o uzdravení a On mně uzdravil, ačkoliv následky po operaci cítím dodnes. Vrátil jsem se plnohodnotně do zaměstnání, které jsem miloval, ale Bůh mne zavolal prostřednictvím Mons. Josefa Žáka jménem a zeptal se mne: A co vděčnost!!?? V tu chvíli jsem cítil velice silně volání a skoro bez rozmyslu jsem uposlechl vnitřní hlas a s Jeho pomocí jsem šel sloužit do Charity s pocitem odborně prázdné nádoby, která se stala závislá na Bohu. Jsem vděčný za důvěru a lásku otce biskupa Františka Radkovského, kterou mi dal při založení diecézní charity a dává ji Charitě stále. V té chvíli, kdy jsem řekl Bohu ANO, jsem pochopil: Pane, Ty sis mě pro toto poslání vlastně připravoval. (S Ing. Jiřím Lodrem rozmlouvala Alena Ouředníková.) Ing. Jiří Lodr se narodil v Plzni. V roce 1985 absolvoval Vysokou školou zemědělskou v Praze a po vojenské prezenční službě pracoval jako zootechnik v JZD Červený Hrádek u Plzně. Současně se založením Diecézní charity Plzeň byl jmenován biskupem Františkem Radkovským jejím ředitelem a tuto funkci vykonává s velkým osobním nasazením dodnes. Je ženatý, má jednu dceru a dva syny. Rozhovor s dámou Řádu sv. Silvestra Annou Srbovou přineseme v příštím čísle.

5 Rodiče dětí z Bolívie a Paraguaye se sešli na biskupství Velké díky patří vám všem za to, že se nestaráte jen o sebe a vlastní děti, ale i o ty vzdálené, které také potřebují podporu. Těmito slovy poděkoval plzeňský biskup František Radkovský účastníkům setkání adoptivních rodičů, zapojených do projektu Adopce na dálku Diecézní charity Plzeň. Setkání proběhlo 14. ledna na plzeňském biskupství a jeho hlavním bodem byla přednáška vysokoškolského studenta a charitního dobrovolníka Pavla Šembery, který nedávno procestoval právě ty oblasti Bolívie a Paraguaye, kde žijí děti, podporované projektem Adopce na dálku DCHP. S napjatou pozorností všichni sledovali jeho zážitky a postřehy a promítání fotografií, na nichž někteří poznávali právě své děti. V Bolívii je obrovským problémem velice špatná nebo téměř žádná dostupnost některých obcí. Pro děti je nemožné dopravovat se ze vzdálenějších osad denně do školy. Musí proto bydlet na internátech v místě školy a na to mnozí rodiče nemají peníze. Takže právě z vaší podpory se např. toto ubytování konkrétnímu dítěti platí, vysvětloval Pavel. Z příspěvku na adoptivní dítě, který činí ročně Kč, jsou dále hrazeny školní pomůcky, oblečení, případně potřebná lékařská péče, stravování ve školní jídelně a další nezbytnosti. S penězmi od adoptivních rodičů nakládají místní Charity, skuteční rodiče ani děti nedostávají žádnou hotovost, ale až konkrétní věci. O tom, co které dítě potřebuje, rozhodují místní charitní koordinátoři, často jsou jimi řeholní sestry. Charitní pracovníci mě brali jako určitou kontrolu, vyslanou z České republiky, takže mi hned všude ukazovali šanony s pečlivě vedeným účetnictvím, archivovanými účty a podobně. Tou pečlivostí a poctivostí jsem byl velmi potěšen, dokládal očitý svědek Pavel Šembera, že peníze dárců skutečně plní svůj účel. K vidění byla i fotografie studny, vyhloubené v Bolívii za pomoci českých sponzorů převážně právě z řad rodičů. V Bolívii i v Paraguayi je velkým problémem každodenní těžká práce dětí, které musí přivydělávat pro rodinný rozpočet např. tříděním odpadu na obřích skládkách, dále nedostatek pitné vody, z čehož plyne zamořenost obyvatelstva parazity, a mnoho dalšího, co si my v civilizované Evropě neumíme ani představit. Příspěvky českých adoptivních rodičů umožňují dětem vzdělání, s nímž budou mít v budoucnu větší šanci žít lépe než jejich předkové. Máme adoptovanou třináctiletou dívenku z Bolívie. Rádi cestujeme, a tak jsme se za ní rozjeli. Měla zrovna prázdniny, proto jsme ji na týden vzali na výlet po její vlasti. V bolívijských horách poprvé v životě viděla sníh. Jindy by se tam nedostala, vyprávěli manželé Pavlasovi z Klatov. Jejich dívka by chtěla studovat medicínu. Pokud budeme moci, určitě bychom jí studia rádi platili až do konce, shodli se oba manželé. Ředitel Diecézní charity Plzeň Jiří Lodr na setkání představil vedoucího projektu Adopcí na dálku Pabla Chacóna Gila. Momentálně nalezlo své dobrodince přes náš projekt zhruba 250 dětí v Bolívii a 50 v Paraguyi. Rádi bychom adopce na dálku rozšířili také do Peru a za tím účelem se do této země Pablo v březnu vydá. Zatím sháníme prostředky, uvedl Jiří Lodr. Vzhledem k tomu, že jsem původem Španěl, nebudu mít problémy s komunikací a je tam vlastně půlka mého srdce, smál se Pablo. Alena Ouředníková 5

6 POZVÁNÍ Světový den nemocných oslavíme se všemi, kteří cítí, že potřebují posilu ve své nemoci, společnou mší svatou spojenou s udílením svátosti nemocných ve společenství P. Josefa Ludolfa Kazdy OPraem a Mons. Václava Škacha v sobotu dne 7. února 2009 ve 14. hod. v učebnách biskupství na nám. Republiky 35 Přede mší svatou bude možno přijmout svátost smíření, po ní Vás zveme na malé občerstvení při kávě a čaji a nabídneme možnost změření tlaku a glykémie. Bude i možnost konzultace zdravotního stavu a odborné poradenství. Aby se mohli zúčastnit i ti, kterým činí chůze a doprava potíže, organizujeme na tento den svoz bezbariérovým autobusem od hodin. Svoje požadavky na odvoz sdělte, prosíme, nejpozději do 3. února 2009 na telefon CHOPS Polední ulice nebo pí. Srbové číslo telefonu , mobil , tak abychom mohli naplánovat trasu a zájemcům sdělit čas odjezdu. Domov pro seniory sv. Jiří v Doubravce Vás zve na probíhající výstavu výtvarných prací Základní umělecké školy v Jagellonského ulici Plzeňské děti republice k narozeninám. Můžete se rovněž zúčastnit Dne nemocných, který tam budeme slavit samostatně s P. Jiřím Barhoněm v sobotu 14. února od 15 hodin. Harmonikář pan Oulík zahraje k poslechu i tanci a od Masopustní zábava se v tomto domově uskuteční dne 24: února od hodin. Domov sv. Zdislavy pro matky s dětmi na Borech pořádá dne 13. února 2009 maškarní karneval Anna Srbová 6 Potříkrálové zamyšlení Jsem rád, že se v našich městech i vesnicích Tříkrálová sbírka stala neodmyslitelnou tradicí. Přestože charitativních akcí probíhá během roku dost a dost, má mezi nimi Tříkrálová sbírka své jedinečné postavení. Proč? Možná proto, že navazuje na tradici staročeského tříkrálového koledování, které mnozí ještě pamatují, možná i proto, že povánoční čas je časem větší štědrosti. Nerad bych ale tuto sbírku redukoval na pouhé vybírání peněz. I když letošní výsledek je poměrně velká částka, nebyl to zdaleka jediný výsledek této sbírky. Naše domažlické středisko Diecézní charity Plzeň mělo letos na starosti sbírku ve 26 obcích na Domažlicku a Poběžovicku. A zde se dostávám ke specifiku Tříkrálové sbírky, které mne v letošním roce nejvíce oslovilo: do sbírky se zapojilo 198 dětí koledníků a celkem 75 dospělých, kteří tříkrálové koledníky doprovázeli. Do toho nezahrnuji pracovníky městských a obecních úřadů, dobrovolníky zajišťující občerstvení, rozvoz koledníků, rodiče koledníků a mnoho dalších zainteresovaných lidí. Málokdy člověk vidí tolik ochotných lidí, kteří nezištně pomohou, a to i přes letošní mrazivé počasí, které sbírku provázelo. A pomáhal každý tak, jak dovedl. Zde bych chtěl zmínit zvláště lidi, kteří si vzali sami na starost sbírku v obci či v okolí svého bydliště. Bojím se uvádět jména, protože v tom množství jistě na někoho zapomenu. Jedno jméno přece uvedu: paní Radlingerová z Domažlic již před Vánocemi nám nabídla, že si vezme na starost koledování ve čtvrti, kde bydlí. Přivedla s sebou statečné koledníky, s nimiž obešla celou čtvrť. Lidé ji i děti zde dobře znají, a tak věděli, komu dávají své peníze, a mnohé takovéto sousedské koledování moc potěšilo. Bohužel zde není místo pro jména mnoha dalších, kteří si berou již léta na starost koledování ve své obci a tuto práci dělají s radostí. Zde bych se rád obrátil na vás, kteří jste třeba nebyli přímo osloveni někým z organizátorů sbírky, ale měli byste chuť s koledováním v příštím roce pomoci třeba ve

7 vaší ulici nebo v obci, kde sbírka ještě neprobíhala. Jestli nemůžete sehnat tři krále, nevadí, pomáhají nám i děti, které nejsou z Domažlic. Můžete nás během roku kdykoliv kontaktovat. Můžete tak v místě svého bydliště pomoci vytvořit kousek tradice, která pomáhá dobré věci. Můžete rozdat kousek své ochoty a radosti druhým. Mohu vás ujistit, že ti, kteří se sbírkou začali, se každý rok s radostí zapojí znovu. Rodiče i prarodiče, zeptejte se svých dětí či vnoučat, jestli by nešly koledovat třeba ve vašem vchodě, bytovce či ve vaší ulici, kde vás dobře znají. Děti budou mít radost a vychovávat je k dobročinnosti se stonásobně vyplatí. Na závěr mi zbývá milá povinnost poděkovat vám, kteří jste koledníkům do kasičky vhodili pár drobných, nebo třeba smotanou padesátikorunu či stovku (objevily se dokonce i tisícikoruny!), dali mandarinku či bonbón, a jestli to bylo navíc s úsměvem, tak vám ten dík patří dvakrát. Štěpán Glac Vánoční setkání v Poradně pro cizince a uprchlíky Jako každoročně v předvánočním čase proběhlo v pátek 19. prosince 2008 v Multikulturním centru Poradny pro cizince a uprchlíky Diecézní charity Plzeň vánoční setkání azylantů, dlouhodobě usazených cizinců a pracovníků PCU. Během tohoto přátelsky laděného odpoledne si klienti poradny popovídali nejen o vánočních zvycích dodržovaných v zemích původu, ale i o každodenních starostech a radostech, úspěších a zkušenostech s životem v České republice. Všichni se zájmem poslouchali české koledy a při kávě a čaji ochutnávali tradiční vánoční cukrovinky. Pro děti byly připraveny různé hry s výhrami v podobě čokoládových figurek. Společný zážitek sváteční atmosféry umocnila vánoční výzdoba, hořící svíčky a vůně purpury. Věříme, že se po celou dobu všichni zúčastnění cítili příjemně a odcházeli domů s klidem na duši. Děkujeme za milou společnost a věříme, že se budeme společně potkávat i v tomto roce. pracovnice PCU Konec roku 2008 v DPS sv. Alžběty Čím začít. Vzpomínkou na pěknou muziku? Zpívání? Povídání? Prožili jsme hezké dopoledne s mluvčím plzeňské ZOO, p. Vobrubou, další při přednášce architekta Jana Soukupa, velikou radost nám před první adventní nedělí udělali žáci ze 13.ZŠ, když přinesli KAŽDÉMU adventní věnec! A kdo všechno nám byl popřát hezké Vánoce? Děti malé i velké a zpěváci náramní! Ať vzpomenu na studenty ze sportovního gymnázia s jejich zásobou písniček p. Suchého a Šlitra, nebo sbor z církevního gymnázia. Ještě teď mi zvoní v uších jejich Alleluja nebo Magnificat. Děti z mateřinky se svojí roztomilostí člověku vždy připomenou léta, kdy se staral o svoje děti nebo vnoučata. Teď už jsou ty naše ratolesti všechny velké a nemají mnoho času, aby si to naše vzpomínání vyslechly, ale je hezké, že přijdou, přinesou něco, co nám udělá radost, i čím se můžeme pochlubit. I když vždy říkáme (a vím, že všechny babičky i dědečkové) Proč mi to kupuješ? Proč si ty peníze raději neschováš? A tak podobně. Ale jsme rádi všichni, že si na nás vzpomenou. A tak jsme přivítali děti z 25., 61. a 89. MŠ. Dětičky z naší mateřinky (89.) si pro nás tentokrát připravily překvapení: místo dětí k nám přiběhli samí čertíci! Ale i u nás na ně čekalo překvapení! Byla tu totiž vzácná návštěva. Přišly dvě princezny, jedna v bílých šatech, druhá v krásných modrých sametových se zlatým lemováním. Byly to náramně vznešené dámy a děti pasovaly na malé prince a princezny. Každé z dětí bylo předvoláno jménem a z rukou princezny dostalo na hlavu zlatou korunku s drahými kameny, které jsme pro ně vyrobili. Nakonec, ke svému překvapení, dostaly koruny královské i paní učitelky. O překvapení tedy ten den nebyla nouze a všem se to moc líbilo. Díky našim dobrým sestřičkám a všem ostatním dobrým lidem zrovna tak pěkně do DPS přišel na návštěvu i sv. Mikuláš, biskup 7

8 velice pozorný a vlídný. Pro každého měli andělé dáreček a čert se jen otočil, abychom viděli, že je pořád ještě na světě. Na všechno, co jsme v ten letošní konec roku prožili, budeme rádi a dlouho vzpomínat, ale také musíme poděkovat i paní Marušce Štroblové a P. Barhoňovi, že se nám celé svátky věnovali a chodili za námi i přes to, že nás tu bylo tak málo a P. Barhoň byl ještě na Nový rok dost nachlazený. Ať jim oběma dá Pán hodně svých milostí a pomoc každý den, po celý rok! Díky! Čas utíká, stárneme, hůř chodíme i vidíme a slyšíme, ale paní Eva si toho nevšímá, pořád na nás vidí to, zač nás může jak ona, tak paní vedoucí i ostatní sestry pochválit a usmívat se. A za to můžeme děkovat Pánu, že máme kolem sebe lidi, kteří s námi statečně nesou naše neduhy. Díky i vám všem, sestřičky! Iva Trčková, Domov pokojného stáří sv. Alžběty Středisko pracovní rehabilitace a humanitární pomoci informuje Jsme středisko pracovní rehabilitace Diecézní charity Plzeň, které pomáhá dlouhodobě nezaměstnaným osobám k návratu na trh práce, podporuje obnovu pracovních návyků a úspěšné zařazení do společnosti. Náplní práce uživatelů naší služby jsou úklidy tramvajových zastávek a ostrůvků v Plzni, úklid prostor, drobné údržbářské práce, práce v humanitárním skladu /příjem,třídění obnošeného šatstva,svozy a rozvozy nábytku/, úprava textilního materiálu pro autoservisy apod. V humanitárním skladu pomáháme těm, kteří naši pomoc na doporučení úřadů a Charity potřebují. Během týdne zde v šatníku probíhá také provoz šatníku pro širokou veřejnost, výtěžek z darů přispívá na částečné krytí nákladů našeho střediska. Po dohodě s vedoucím projektu je možné i vyklizení bytů našimi pracovníky (stěhování, pozůstalost apod.) Co uvítáme v našem středisku humanitární pomoci: veškeré dámské, pánské a dětské oblečení, nejlépe z přírodních materiálů lůžkoviny, ručníky, utěrky apod. zimní oblečení jen nepoškozené bez děr, rozbitých zipů (sportovní bundy, kabáty apod.) kožené nepoškozené věci (bundy, kabelky, peněženky, pásky) nepoškozené záclony různých rozměrů, larisy, čisté prošívané deky, polštáře apod. hračky, spací pytle, nepoškozenou obuv, pracovní oblečení nádobí všeho druhu, porcelán, příbory, sklo apod. matrace, nábytek, knihy, dětské kočárky čistě bavlněné oblečení může být i poškozené např. trička, košile, mikiny, tepláky a teplákové soupravy, halenky, kalhoty apod., toto bude použito k řezání a lisování balíků na čištění strojů (prosíme zvláště zabalené a označené) Prosíme darujte věci pouze čisté, jen tak můžou posloužit k účelu, ke kterému jsou určeny. Děkujeme za pochopení. Co brát nemůžeme? Vše co je špinavé, roztrhané (mimo bavlny) mokré nebo zatuchlé, silonové a dederonové oblečení, uniformy, balonové a šusťákové kabáty Provozní doba humanitárního skladu pro veřejnost (příjem, šatník) PO, ST, ČT , ÚT , PÁ Josef Pechmann, vedoucí Střediska pracovní rehabilitace DCHP Vydává: Diecézní charita Plzeň, Hlavanova 16, Plzeň, , mail: dchp@dchp.cz, Vychází měsíčně jako příloha Zpravodaje plzeňské diecéze, objednávky na: zpravodaj@bip.cz i v elektronické podobě (PDF). 8