Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici Druhy a odrůdy trvalek vhodné pro městské stromořadí Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce Vypracovala Ing. Pavol Kaššák Monika Veserlová Lednice 2013

2

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Druhy a odrůdy trvalek vhodné pro městské stromořadí vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne.. Podpis autora...

4 Poděkování Touto cestou bych chtěla poděkovat vedoucímu mé bakalářské práce, Ing. P. Kaššákovi za odborné vedení, rady a pomoc při zpracování. Dále bych chtěla poděkovat paní laborantce Anně Paulínové za pomoc při práci v laboratoři a ČHMÚ za ochotné poskytnutí dat týkajících se teplot, vlhkosti a srážek ve zkoumané lokalitě.

5 Obsah 1 ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED ZELEŇ Zeleň ve městě MĚSTSKÉ STROMOŘADÍ Úloha stromů v městském stromořadí Podmínky města vplývající na stromořadí Městská vegetace Trvalky vhodné do městského stromořadí EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST STROMOŘADÍ BRNO-ŽABOVŘESKY Klima Půdní podmínky Antropogenní vlivy Biotické vlivy Trvalky vhodné pro stromořadí Brno-Žabovřesky Plán výsadby DISKUZE ZÁVĚR RESUME SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY PŘÍLOHY

6 1 ÚVOD Trvalky jsou univerzální skupinou okrasných rostlin. Žádná jiná skupina rostlin se nemůže pochlubit tak rozmanitými tvary a barvami květů a listů. Většina trvalek je bylinného charakteru, proto jim v zimě nadzemní části odumírají a přežívají pomocí oddenků, ztlustlých kořenů, atd. Jsou kombinovatelné jak s keři, letničkami, tak i s cibulovinami a hlíznatými rostlinami. Hodí se především do výsadeb jako jednotlivci, nebo do různých skupinových výsadeb. Některé druhy jsou vhodné i pro řez a k sušení. Tato práce je zaměřená na výběr vhodných trvalek do městského stromořadí v Brně- Žabovřeskách. Toto stromořadí má své specifické podmínky, čímž jsou kladeny i specifické nároky na výběr pěstovaných trvalek. Městské stromořadí obecně neposkytují příznivé podmínky pro výsadbu květin. Charakteristickými faktory jako vyšší obsah solí v půdě, znečištěné ovzduší, sucho, stín, nízké zimní teploty, intenzita pohybu lidí, doprava jsou stresory, které komplikují růst rostlin. Tyto faktory působící v městském prostředí lze ovlivnit velmi těžce, některé, jako například intenzita pohybu lidí, nelze ovlivňovat vůbec. Jiné, jako jsou vláhové poměry lze ovlivnit z části. V městských výsadbách se musí proto brát ohled na to, aby zvolené druhy rostlin byly co nejméně náročné na podmínky prostředí a je proto složité zvolit správné druhy trvalek.

7 2 CÍL PRÁCE Cílem práce bylo - popsat a charakterizovat městské stromořadí - popsat trvalkové druhy vhodné pro podmínky městského stromořadí - zhodnotit podmínky vybraného stromořadí města Brna - navrhnout trvalkovou výsadbu vhodnou pro vybranou lokalitu

8 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 ZELEŇ Jeden z nejhlavnějších prvků přírody je zeleň. U tohoto pojmu si můžeme představit jak umělé výsadby, tak přirozené porosty. Rozlišujeme zeleň užitkovou a okrasnou, většina rostlin však patří do obou kategorií zároveň (VESELÝ, 1953). Okrasná zeleň doplňovala příbytky lidí už v nejstarších dobách. Má tedy svůj historický vývoj, který charakterizoval určité období (NOVOTNÝ, 1958). Pro člověka je zeleň neodmyslitelnou součástí života. Je na ní závislý a přímo nebo nepřímo z ní čerpá životní sílu, kterou rostliny získávají ze slunce (VESELÝ, 1953). Přesto si však dnes většina lidí neuvědomuje její nezastupitelný význam. Kvůli stavbám velkých parkovišť, nákupních středisek lidé odstraňují zelené plochy a netuší, že tato odstraněná zeleň je nenahraditelná. Nevidí, že velké zastavěné plochy jim nikdy nebudou produkovat kyslík, zachytávat prach, či zlepšovat psychickou pohodu (KIRIPOLSKÁ, 2011). Přínosy, které rostliny přináší člověku, můžeme rozdělit do několika kategorií: Poskytování statků - rostliny jsou zdrojem pro výrobu produktů. Mezi produkty poskytované rostlinami řadíme například potraviny. Regulační služby - zeleň reguluje okolní prostředí. Podílí se na čištění vzduchu, ovlivňuje klima. Kulturní služby - tyto služby zahrnují nemateriální přínosy. Patří sem rekreace, náboženské hodnoty a mnoho dalších. Podpůrné služby - jsou to základní přínosy, bez nichž by nebyly možné ostatní služby, je to například tvorba půdy či koloběh živin (HAKR, 2009) Zeleň ve městě Zeleň v městském prostředí je velmi důležitou součástí, protože vytváří vhodné životní prostředí. Zlepšení životního prostředí ve městě zahrnuje celou řadu úkolů a problémů technických, biologických, hygienických a dalších. V užším slova smyslu se jedná především o vymezení velkých ploch, které slouží jako veřejné, rekreační a ochranné zeleně v rámci územního plánování. Velké plochy však nemusí být vždy, důležitější je rozmístění, funkce a typ zeleně (GALUSZKA et KŘÍŽ, 1963).

9 Nejčastější rozdělení zeleně: Veřejná - je trvale přístupná pro veřejnost. Patří do ní městské parky, parčíky, parková náměstí a pásy, sídlištní zeleň, uliční stromořadí a doprovodná zeleň komunikací, zeleň u významných budov, zeleň pietních území, zeleň dětských hřišť a sportovišť, veřejné historické parky a zahrady, rekreační parky a parkové lesy, doprovodná zeleň vodotečí a technických děl. Vyhrazená - je pro veřejnost omezeně přístupná nebo nepřístupná. Řadíme do ní školní a nemocniční zahrady, neveřejná sportoviště, uzavřené parky kultury a oddechu, botanické a zoologické zahrady, zeleň výstavišť, zeleň továren, vodáren a jejich ochranných pásem, zeleň úřadů, institucí a jiných organizací, hřbitovy a pohřebiště, zeleň uzavřených obytných bloků a zeleň soukromou (RŮŽIČKOVÁ, 1996). 3.2 MĚSTSKÉ STROMOŘADÍ Městské stromořadí patří mezi důležitou součást městské zeleně. Svými vlastnostmi pozitivně ovlivňuje životní prostředí města. Zachycuje prach, tlumí hluk a stíní za letních měsíců. Stromořadí plní také estetickou funkci, velmi často bývá jediným oživujícím prvkem mezi zastavěnými plochami (NOVOTNÝ, 1958). Oproti velkým plochám zeleně neposkytuje stromořadí však všechny funkce. V těchto částech města je totiž hustota stromů a keřů omezená. Velmi závisí na rozloze zeleně a typu vegetace. Je to dáno tím, že přírodní procesy mohou jednodušeji probíhat ve velkých parcích (HAKR, 2009) Úloha stromů v městském stromořadí Nejviditelnější přírodní složkou stromořadí je strom. Je základním předpokladem pro zvýšení kvality městského prostředí (DRAPER et RICHARDS, 2009). Stromy jsou jednak bariérou pro hluk a prach z okolí a dále pak poskytují příjemný stín v letním období. Každý strom je nezbytný pro zlepšení životního prostředí (HAKR, 2009). Spolu s ostatní zelení zastupuje ve městě přírodu, která bezpochyby patří k člověku. Napomáhá udržovat a obnovovat nervové a fyzické síly obyvatel několika způsoby (NOVOTNÝ, 1958).

10 Ekologická funkce Snížení znečištěnosti ovzduší Stromy snižují hladinu znečištěného ovzduší tím, že zachycují svými listy škodliviny, které jsou následně smývány deštěm. Škodlivé látky jsou pak absorbovány půdou (HAKR, 2009). Plynové zplodiny s prachem snižují sluneční záření a zeslabují přirozené světlo. Zeleň je jediným zdrojem okysličování okolí (NOVOTNÝ, 1958). Regulace přívalových vod Stromy vstřebávají velké množství deště a tím snižují množství odtoku. To vede ke snížení záplav a eroze ( 2009). Stromy dokážou zachytit listovou plochou až 36 % srážek, které na ně dopadají (CLEVELAND, 2007). Ukládání uhlíku Skladování uhlíku stromy a veškerými rostlinami vede ke snížení skleníkového efektu, který má za následek problémy globálních změn klimatu (KANE, 2009). Zlepšení kvality vody Absorbované živiny stromy se nedostávají do vodního prostředí, které by mohli poškodit (KANE, 2009). Snížená spotřeba energie Stromy zachycují sluneční energii pro následné využití ve fotosyntéze. Poskytují stín a pomáhají snížit potřebu energie (KANE, 2009). To jakou účinností poskytují stín, závisí jednak na hustotě výsadby, tvaru a umístění rostlin. Dále na velikosti stíněné budovy, postavení slunce na obloze a na tom jestli jsou stromy opadavé či neopadavé (CLEVELAND, 2007). Transpirace Vypařováním vody se zlepšuje vzduch ve městě v letních měsících. Ovzduší je v této době relativně nejsušší a výpar dosahuje nejvyšších hodnot. Například stoletý buk vytranspiruje za jedno vegetační období kolem litrů vody. Transpirace je závislá na listové ploše. Stromy listnaté vytranspirují mnohem více vody než jehličiny. Jehličnaté stromy, ale mají zase význam ve vypařování silic, které pozitivně ovlivňují

11 dýchací ústrojí člověka a snižují obsah škodlivých mikrobů ve vzduchu (NOVOTNÝ, 1958). Záleží také na tom, v jaké hustotě se nachází stromy. Vyšší vlhkost způsobená transpirací je očekávanějším jevem v patrových porostech. Například v parcích. V nich je vlhkost vyšší až o 5 10 % než uvnitř města. Večer je tento rozdíl vyšší až o 20 % (KAVKA et ŠINDELÁŘOVÁ, 1978). Povětrnostní podmínky Vyšší stromy s mohutnými korunami snižují sílu škodlivých větrů, zachycují vysušující větry a regulují je. Tím vytvářejí stejnoměrnější ovzduší. Při bezvětří zajišťují mírný pohyb vzduchu a to tím, že těžší okysličený vzduch klesá k zemi, zatímco koruny nasávají listy nezpracovaný vzduch (NOVOTNÝ, 1958). Sociální funkce Je méně specifická a rozdílná pro určité společenské využití. Stromy mohou být domovem nebo potravou pro různý typ zvěře (KANE, 2009). Tlumí hluk, který nám dráždí nervy a zvyšuje naši únavu (NOVOTNÝ, 1958). Správně sestavené stromořadí a dostatečně široké je schopno snížit intenzitu hluku způsobenou dopravními prostředky až o 50 %. Šířka stěny by měla být alespoň 6 metrů (URBION, 1985). Estetická funkce Stromy vytvářejí uklidňující, pozitivní prostředí. Dobrým příkladem jsou některá starší průmyslová města, která pro nedostatek zeleně působí smutným a skličujícím dojmem. Stromy a celkově zeleň změkčují přímé a ostré linie budov ve městech. Vysoké modelují prostor, vytváří plastičnost a kontrasty (NOVOTNÝ, 1958). Estetická hodnota stromu zvyšuje majetkovou hodnotu. Jejich vlivem se může zvýšit majetková hodnota až o 20 %. Tato hodnota je určována zkušeným znalcem. Mezi estetické hodnocení patří druh, velikost, jeho stav a celkové umístění v krajině (KANE, 2009). Negativní funkce Přítomnost zeleně ve městě může mít i negativní dopady. Alergické reakce mohou být velmi významné v otázce ponechání zeleně ve městě. Například v některých městech

12 museli být rostliny prašné koncem léta ve velké míře vyhubeny na popud zdravotnické služby (URBION, 1985) Podmínky města vplývající na stromořadí Město ovlivňuje rostliny v něm, je jimi ovlivňováno zpětně, ale také jej ovlivňuje prostředí kolem něj. Každé město má své vlastní specifické podmínky (KELCEY et MÜLLER, 2011). Město je otevřený a dynamický systém, ekosystém. Vzájemně reaguje s ostatními ekosystémy. Rozvíjí se a přizpůsobuje se ostatním. Na vytvoření jeho určité podoby se podílí lidé. Města mohou zmírňovat změny klimatu. Jednak udržitelnou dopravou, sníženou spotřebou energie, čistou energií. Také mohou zlepšit klima pomocí vertikálních zahrad například. Čím je lepší územní plánování, tím je lepší kvalita života ve městě. A to tím, že se vytvoří klidnější, bezpečnější, čistější a zelenější městské prostředí ( 2011) Klima Klimatické podmínky města jsou charakteristické oproti venkovu zvýšenou teplotou, sníženou relativní vlhkostí a množstvím nečistot v atmosféře (URBION, 1985). Teplota Základními prvky města jsou budovy, které velmi dobře vedou teplo. Efektivnost vedení tepla se zvyšuje jasnými barvami, skleněnými a kovovými plochami (URBION, 1985). Teplota ve městě je charakteristická také tzv. tepelnými ostrovy. Teploty ve středu a na okraji jsou rozdílné. Při středu jsou nejvyšší a pozvolna klesají oddalováním od něj. To zapříčiňuje, že u mnoha rostlin začínají fenolické fáze ve středu města o několik dní dříve než na okraji (KELCEY et MÜLLER, 2011). K odpařování vody je potřebné teplo, které se odebírá z okolního vzduchu a tím jej ochlazuje. V městských částech, které jsou celé pokryté zelení, mohou rostliny teplotu až o 6 C, u 30 % pokrytí až o 4 C snížit (URBION, 1985).

13 Tabulka č.1: Vliv různých druhů rostlin na tepelný režim okolí Druh dřeviny Albedo Průsvitnost listů Pohlcování tepla listy střemcha obecná 19,5 2 78,5 lípa krymská ořešák mandžuský šeřík maďarský hloh sibiřský olše černá bříza bílá 38 6,5 55,5 topol balzámový 39,5 5,5 55 javor mléč dub letní 50,5 8,5 41 kaštan koňský 51, ,5 jabloň sibiřská 53, ,5 osika 61,5 9,5 29 Zdroj: (MAREČEK, 1975) Různé druhy rostlin mají různý vliv na tepelný režim prostředí. V předchozí tabulce má každá dřevina různou hodnotu albeda (MAREČEK, 1975). Albedo je relativní množství energie, které se odrazí od povrchu tělesa při dopadu záření, vyjádřené poměrem odražená/dopadající energie. Může dosahovat hodnot až 1, to znamená, že všechna dopadající energie se odrazí. Minimálně dosahuje hodnot 0, to znamená, že všechna dopadající energie se pohltí. To je u absolutně černého tělesa (ČECH, 2011). Nezáleží však jen na této hodnotě. Dalším prvkem jako ochrana proti tepelné energii může být i rozměr listů. Čím menší je plocha listů, tím méně tepelné energie rostlina odráží. Nejlepší jsou tedy velkolisté druhy s vysokou hodnotou albeda (MAREČEK, 1975). Vlhkost Oproti venkovským podmínkám jsou mlhy zastoupeny ve městě v létě o 30 % a v zimě až o 100 % více. Paradoxně je relativní vlhkost v létě o 8 % a v zimě o 2 % ve městě nižší. Městská zeleň transpirací zvyšuje relativní vlhkost vzduchu. Čím větší plocha zeleně, tím větší vypařování vody (URBION, 1985). Avšak stejný druh rostliny, ale osamocený, ne ve výsadbě vypaří více vody než stejný druh v husté výsadbě. Osamocená rostlina je totiž vystavena vyššímu vzdušnému proudění, vyšším teplotám, má dobře vyvinutou listovou plochu, takže vypaří více vody (MAREČEK, 1975).

14 Ovzduší Znečištění ovzduší je u každého města individuální. Má negativní vliv na zdraví obyvatel. Zeleň ve znečištěném ovzduší působí jako filtr. Filtrační schopnost je rozdělena mezi dva účinky. Jednak nepravidelností, různorodostí a drsností zeleně, pomocí nichž se proudění vzduchu láme a na úrovni korun se tvoří turbulence. Tento účinek je nazýván jako aerodynamický efekt. A následně vazebný efekt charakteristický schopností zachycovat škodliviny a zadržovat je (URBION, 1985). Ovzduší ve městě je silně ovlivňováno obsahem škodlivých částic. Mezi nejrozšířenější patří oxid siřičitý, ozon, ale také olovo. Pevné částice škodlivé městskému ovzduší většinou obsahují kouř a prach z průmyslových procesů, zemědělství, stavebního průmyslu a silniční dopravy. Mezi tyto částice patří i rostlinné pyly a jiné přírodní zdroje. Jejich zdrojem je spalování fosilních paliv, saze z výfukových plynů, uhelné elektrárny, rostliny a jiné. Malé částice jsou nejnebezpečnější, protože jsou lehce vdechnutelné do plic. Mají tendenci být také více chemicky aktivnější a škodí kyselostí ( ) Městská vegetace Druhová rozmanitost města je dána vzdáleností od středu města. Ve středu je nejnižší, ale čím více k okraji, tím více se zvyšuje. Nižší druhová rozmanitost ve středu města je ovlivněna člověkem, který v něm snižuje zastoupení rostlin (KELCEY et MÜLLER, 2011). Původní a nepůvodní vegetace Domácí neboli původní vegetace může být definována jako pocházející přirozeně z určitého regionu a je pro něj charakteristická Tahle definice může platit i pro celé skupiny rostlin. V opaku nepůvodní znamená vegetace, která byla do daného stanoviště zanesena. Například člověkem, který se rozhodl změnit druhové zastoupení dané části (THOMPSON 1995; MILLARD, 2004). V evropských městech je až 50 i více procent původní vegetace. Ale není tomu tak vždy. Původní druhy nemusí být v popředí, naopak mohu být dominantní nepůvodní druhy rostlin. Druhová rozmanitost měst je ovlivněna jednak stářím města a pak také přítomností různých speciálních stanovišť. Mnohé také dosud obsahují zbytky nedotčené vegetace, která přežila díky topografickým nebo půdním vlastnostem dané části, které nebyly vhodné pro rozvoj

15 města. Mezi nedotčenou vegetaci můžeme přičíst i oblasti s chráněnými druhy. Nedotčené biotopy můžeme nalézt takřka ve většině měst. Nepůvodní druhy mohou mít různé pozitivní vlivy. Některé stromy a keře mohou poskytovat potravu pro živočichy během zimního období. Stromy a keře vysázené ve městech jak z původních, tak z nepůvodních druhů představují hlavní část biomasy (KELCEY et MÜLLER, 2011). Invazivní vegetace Invazivní typ vegetace je takový typ, který vytlačuje původní vegetaci. Skoro všechny druhy invazní vegetace nemají vysoké nároky, co se týče výživy. Najdeme je kdekoliv, jak uprostřed města, tak i v lese (HAVRÁNEK, 2004). V celosvětovém měřítku jsou města považována za střediska dovozu, naturalizace a šíření nepůvodních druhů pro zahradnické, lesnické a terénní účely hrající hlavní roli. Naturalizované nepůvodní druhy byly zaznamenávány v mnoha městech, ale jen malé množství se stalo invazivními. Proč rostliny stávají invazivními, není často známo (KELCEY et MÜLLER, 2011). Plevele I když plevele patří mezi nežádoucí rostliny, jejich vliv na městské prostředí je podstatný. Jsou důležité pro tvorbu biomasy. Jsou charakteristické produkcí velkého množství osiva, genetickou variabilitou a fenotypovou plasticitou (KELCEY et MÜLLER, 2011). Nevhodné druhy Patří sem dřeviny, jejichž zbarvení je zapříčiněno listovými chorobami, nebo dřeviny s různými typy pokroucenosti větví. Z jehličnatých rostlin mezi ně můžeme zařadit některé stříbrné smrky, zlatité zeravy a tisy. Z listnatých jsou to například Acer negundo arg. Variegatum, Alnus crispa, Betula elegans laciniata, Catalpa bignonioides aurea, Robinia pseudoacacia tortura a mnoho dalších. Barevnější dřeviny se vysazují na vhodné místo a spíše jako solitéra (NOVOTNÝ, 1958). Vhodné druhy Nelze přesně určit vhodné druhy do města, každé město má své individuální podmínky a v menším měřítku každé stromořadí má jiné charakteristické podmínky. Obecně se dá však navrhnout takový typ dřeviny, který jako první vyroste na výsypkách a skládkách.

16 Dobrým příkladem může být jeřáb, který má v porovnání s ostatními druhy dřevin nižší životnost, ale městské prostředí snáší dobře (EXNER, 2009). Mezi jehličiny vhodné do městského prostředí patří například Abies concolor, Juniperus Sabina a jeho formy, Juniperus communis, Juniperus Virginiina, Pinus ponderosa, Pinus strobus, Picea pungens, Taxus baccata, Thuja occidentalis. Mezi vhodné listnaté patří například některé druhy z rodu Acer, Aesculus, Alnus, Berberis, Betula, Buxus, Calluna, Catalpa, Cornus, Cotoneaster, Deutzia, Forsythia, Fraxinus, Hydrangea, Ligustrum, Lonicera, Magnolia, Populus, Prunus, Quercus, Robinia, Rosa, Salix, Sambucus, Sorbus, Spiraea, Syringa, Tilia, Ulmus, Viburnum a mnoho dalších (NOVOTNÝ, 1958) Trvalky vhodné do městského stromořadí Stanovením podmínek vybrané lokality je možné vybrat rostliny vhodné pro toto konkrétní stanoviště. V našem případě se jedná o stromořadí, které je charakteristické suchými, stinnými podmínkami a v některých případech i různým obsahem zasolení půd. Od roku 2003 začal projekt k ověření trvalkových výsadeb Silbersommer na Zahradnické fakultě Mendelovy univerzity v Lednici, který se dále začal šířit například v Dendrologické zahradě v Průhonicích. V roce 2005 byl tento projekt realizován v městské zeleni v Trutnově na kruhovém objezdu. Výzkum hodnotil trvalkové druhy vysázené v určitém prostředí, na určitém stanovišti a s kombinací jiných druhů, které na ně měli vliv. Zkoumané byly druhy pro trvalkové výsadby s vyšším stupněm autoregulace a extenzivní údržbou. Výsledky pokusu vyhodnotily některé druhy jako vhodné, jiné jako nevhodné. Mezi nevhodné druhy zařadili trvalky Stipa v ČR se ukázala nevhodná na více stanovištích, první zimu nepřežilo cca 95 %; Monarda fistulosa velmi silně se vysemeňuje do širokého okolí, ke konci srpna trpí padlí; Euphorbia cyparissias velmi rychle se rozšiřuje prostřednictvím podzemních výběžků i semenům, vhodné použití je

17 s robustními rostlinami, které konkurenčně neohrozí; Nepeta faassenii hodně vitální trvalka, až expanzivní, některé její kultivary mohou rozklesávat; Hieracium pilosella, Hieracium aurantiacum hodně vitální trvalky, nedovolí přesévání ostatním, a to tím, že jsou schopny velmi rychle pokrýt půdu; Scabiosa ochroleuca velmi silně se přesévá, je vhodná pouze do výsadby mezi vitální druhy trvalek, a to jen v případě maximálního zastoupení do 3 %; Salvia verticillata 'Purple Rain' velmi silně se vysemeňuje; Stachys byzantina tato trvalka je nevhodná kvůli tvorbě velmi hustých porostů, které mohou plstnatět, kromě toho pokud se vyskytuje na prašných místech tak zachytává hodně prachu; Calamintha nepeta subsp. glandulosa ve srovnání se shodným druhem, ale subsp. nepeta je méně atraktivní; Artemisia ludoviciana var. Albula 'Silver Queen' dochází k rozklesávání, pokud není kombinována s vyššími a pevnějšími druhy; nízké druhy a kultivary Festuca jsou velmi nízké a proto ve směsi nenápadné; nízké druhy skalniček velmi často jsou příliš nízké, drobné, nejsou vhodné pro výsadbu s vyššími druhy trvalek; Allium caeruleum - patří mezi nevýrazné trvalky, rychle ustupuje; Crocus nejsou vhodné podzimní druhy, pokud zvolíme jarní, tak spíše vybíráme botanické druhy než velkokvěté hybridy, které se nedožívají tak dlouhého věku; Muscari latifolium ve výsadbě se velmi rychle vytrácí, svými širokými listy může krýt květy (BAROŠ et MARTÍNEK, 2011). Vhodné trvalky Za vhodné druhy můžeme určit takové, které splňují podmínky daného stanoviště. Uvedla jsem známé druhy a odrůdy trvalek, rozdělené do jednotlivých skupin splňujících požadavky městského stromořadí. Samozřejmě je vhodných druhů a odrůd mnohonásobně více, takže po dohledání je možné nalézt více kombinací vhodných rostlin pro městské stromořadí. Městské stromořadí nenabízí moc příjemné prostředí pro výsadbu trvalek. Jednak kvůli blízkosti silnice, které prostřednictvím zimních posypů a prašnosti znečišťují okolní prostředí. Dále stromořadí ovlivňují intenzitu slunečního záření dopadající na trvalky, skrz stromy, které jim vytvářejí polostinné až stinné stanoviště. Nejen stromy mohou ve stromořadích vytvářet stín, ale i okolní domy. A posledním faktorem je také sucho, které se v letních měsících dá jen těžko regulovat. Na základě definování uvedených

18 faktorů jsem zvolila jako vhodné trvalkové druhy pro stromořadí rostliny stínomilné, suchomilné a tolerantní k zasolení. Stínomilné trvalky- Světlo je nenahraditelný vegetační faktor, který je zdrojem energie pro fotosyntézu. Má vliv na intenzitu růstu rostlin, fototropické pohyby rostlinných orgánů, popřípadě změny v jejich anatomické stavbě. Různé druhy rostlin jsou na něj různě náročné. Tab. č. 2: Požadavky rostlin na světlo Nároky rostlin světlomilné vhodné do polostínu stínomilné Zdroj: ( 2010) Typ stanoviště slunné stanoviště částečně zastíněné stanoviště, tzv. toulavý stín zastíněné stanoviště Nejznámější druhy trvalek vhodné pro stinné nebo polostinné stanoviště: Ozdobné květem Aconitum napellus je to 1,5 m vysoká trvalka, kvete v červnu až srpnu středně modrými květy, vhodná pro aranžování, je jedovatá (SCHMID, 2002); Ajuga reptans plazivá trvalka, 0,15 m vysoká, kvete od května do června modrými květy, kvete prvním rokem (SEKERA, 2003; SOLILOVÁ et OPATRNÁ, 2006); Anemone sylvestris kvete bílými květy, je vysoká 0,3 m, kvete v květnu až červnu, je vhodná na přímé slunce i do polostínu, snese suché půdy; Anemone tomentosa Robustissima kvete jemně fialovorůžovými květy, je vysoká 1 m, v době květu až 1,3 m, je vhodná na suché stanoviště, hodí se jak pro přímé slunce, tak do polostínu, kvete v srpnu až říjnu; Anemone tomentosa Serenade kvete tmavě růžovými květy, kvete v srpnu až říjnu, je vysoká 0,9 m, v době květu až 1,2 m, je vhodná na stanoviště s přímým sluncem, ale i do polostínu, má ráda suché půdy (PEŠIČKOVÁ, 2013); Campanula persicifolia grdfl. Caerulea kvete modrými květy v červnu až červenci, je vysoká 0,2 m, v době květu až 0,8 m, má ráda suché stanoviště, vyhovuje jí jak přímé slunce, tak polostín; Campanula persicifolia grdfl. Alba kvete bílými květy, je vysoká 0,2 m, v době

19 kvetení až 0,8 m, má ráda suché půdy, kvete v červnu až červenci, snese přímé slunce i polostín; Centaurea montana Grandiflora kvete modrými květy, v květnu až červenci, je vysoká 0,2 m, v době květu až 0,5 m, má ráda slunce i polostín a vyhovují jí suché půdy i částečně vlhké (PEŠIČKOVÁ, 2013); Cimicifuga racemosa vyhovuje jí polostín, je ozdobná jak květem, tak listem, uplatňuje se jako solitéra, ale i ve skupinových výsadbách, při růstu tvoří trsy, kvete v září drobnými bílými květy uspořádanými v dlouhém válcovitém květenství, listy má tmavě zbarvené do ruda (SEKERA, 2003; SOLILOVÁ et OPATRNÁ, 2006); Cimicifuga simplex White Pearl kvete v říjnu až listopadu bílými květy, je vhodná pro plný stín a polostín, má ráda svěží půdy (PEŠIČKOVÁ, 2013); Doronicum orientale (syn. Doronicum caucasicum) vyhovuje jí polostinné stanoviště, je ozdobná květem, je vhodná k řezu, při růstu tvoří trsy, vhodná do skupinových výsadeb, kvete v dubnu až květnu, květy jsou jednoduché žlutě zbarvené, je velká 0,4 m (SEKERA, 2003; SOLILOVÁ et OPATRNÁ, 2006); Lathyrus vernus kvete v dubnu až květnu červenofialovými květy, je vysoká až 0,3 m, je vhodná do polostínu, má ráda svěží půdy (SEKERA, 2003; PEŠIČKOVÁ, 2013); Lysimachia clethroides je to trvalka vhodná do polostínu, kvete v červenci až říjnu bílými květy, je vysoká až 0,7 m, hodí se do přírodních typů výsadeb, má ráda vlhké půdy (PEŠIČKOVÁ, 2013); Polygonatum multiflorum kvete květen až červen bílými květy, je vysoká 0,6 cm, ideální stanoviště je pro ni polostín až stín, vlhké půdy (PEŠIČKOVÁ, 2013). Ozdobné listem i květem Aruncus aethusifolius vyžaduje polostín, vlhkou půdu, je ozdobná listem, květem, uplatňuje se ve skupinových výsadbách, skalkách, při růstu tvoří trsy, květ je bílý, drobný, list dělený, je 0,15-0,3 m vysoká, kvete květen až červenec (SEKERA, 2003; SOLILOVÁ et OPATRNÁ, 2006); Aruncus dioicus vyžaduje polostín, vlhkou půdu, je okrasná listem a květem, hodí se do skupinových výsadeb, k řezu, uplatňuje se také ve skalkách, při růstu tvoří trsy, kvete v červnu až červenci smetanově bílými květy, je velká 1 1,5 m (SCHMID, 2002); Bergenia cordifolia je trvalka vysoká 0,6 m, kvete březen až duben červenými květy, je vhodná pro aranžování, ale také do skalek a záhonů jako skupinová trvalka; Bergenia crassifolia 0,45 m vysoká trvalka, kvete v březnu až květnu purpurovými květy, je vhodná do skalek; Brunnera macrophylla vyžaduje polostín, je ozdobná květem a listem, při růstu tvoří trsy, je vhodná do skupinových výsadeb, kvete v dubnu až květnu svítivě modrými květy, je vysoká 0,5 m

20 (SEKERA, 2003; SOLILOVÁ et OPATRNÁ, 2006); Convallaria majalis Plena vyžaduje polostín až stín, je ozdobná květem i listem, je voňavá a vhodná k řezu, uplatňuje se v skupinových výsadbách, při růstu vytváří trsy, kvete květen až červen bílými květy, je vysoká 0,1 0,2 m; Convallaria majalis Rosea vyžaduje polostinné až stinné stanoviště, je ozdobná listem, květem a je vhodná k řezu, je voňavá, hodí se do skupinových výsadeb, při růstu tvoří trsy, kvete v květnu světle růžovým jednoduchým květem, je vysoká 0,1 0,2 m; Cortusa matthioli vyžaduje polostinné stanoviště, je zdobná květem a listem, vyžaduje vlhké stanoviště, při růstu tvoří trsy, je vhodná do skupinových výsadeb, ale i do skalek, kvete duben až květen purpurovými květy, je vysoká 0,3 0,4 m (SEKERA, 2003; SOLILOVÁ et OPATRNÁ, 2006). Mezi trvalky vhodné pro různý stupeň zastínění patří dále - Cyclamen hederifolium AmazeMe Rose Silver růžově kvetoucí, 0,1 m vysoká trvalka, má ráda suché půdy, slunce i polostín, kvete v srpnu až říjnu (PEŠIČKOVÁ, 2013); Dicentra spectabilis je vysoká 0,4 0,6 m, má květy srdčitého tvaru, zploštělé, sytě růžové, kvete v květnu až červnu, je vhodná pro teplé, chráněné stanoviště na slunci nebo v polostínu, vyžaduje živné, propustné půdy s dostatkem vláhy, hodí se do smíšených trvalkových záhonů (PASEČNÝ, 2003); Dicentra formosa Aurora kvete květen až září krémově žlutými květy, během kvetení je vysoká až 30 cm, je vhodná do polostínu, vhodná do skalek (PEŠIČKOVÁ, 2013); Dodecantheon media vyžaduje polostinné stanoviště, je ozdobná květem i listem, uplatňuje se ve skalách, během pěstování vyžaduje zimní kryt, uplatňuje se ve skupinových výsadbách, při růstu tvoří trsy; Epimedium alpinum snese polostín až plný stín, má ráda vlhké půdy, je okrasná květem i listem, trsnatá, je vhodná do skupinových výsadeb, ale i jako náhrada trávníku, kvete červeným květem s bílým nádechem, kvete v dubnu až květnu, je velká 0,3 0,4 m; Epimedium grandiflorum vyžaduje polostín a vlhké stanoviště, je ozdobná listem i květem, uplatňuje se ve skalkách, mobilní zeleni, vhodná do skupinových výsadeb, je trsnatá, kvete čistě bílým květem od dubna do května, je vysoká 0,2 0,3 m; Epimedium x perralchicum vyžaduje polostinné stanoviště, je ozdobná květem i listem, je stálezelená, trsnatá, vhodná do skupinových výsadeb, ale i jako náhrada trávníku, kvete od dubna do května tmavě žlutým květem, je vysoká 0,3 m (SCHMID, 2002; SOLILOVÁ et OPATRNÁ, 2006); Epimedium x rubrum snese polostinné stanoviště, je ozdobná květem i listem, trsnatá, vhodná do skupinových výsadeb, ale i jako náhrada trávníku, kvete duben až květen červenými květy s bílou ostruhou, je vysoká 0,3 0,4 m; Epimedium x

21 versicolor Sulphureum kvete v dubnu až květnu světle žlutými květy, v době květu dorůstá až 0,3 m, je vhodná do stínu i polostínu, ideální je pro ni svěží, vlhká půda; Epimedium x youngianum Niveum kvete v dubnu až květnu čistě bílými květy, v době květu je vysoká až 0,25 m, má ráda vlhké půdy, je vhodná do polostínu i plného stínu; Epimedium x youngianum Roseum kvete duben až květen růžovými květy, je vysoká 0,25 m, vhodná do polostínu i plného zastínění, ideální jsou pro ni vlhké půdy (PEŠIČKOVÁ, 2013). Dalšími trvalkami ozdobnými listem i květem jsou - Filipendula ulmaria je vysoká 1 1,5 m, kvete v červnu smetanově bílými květy, je vhodná do polostínu, vyžaduje dostatečně vlhké půdy, je vhodná do smíšených trvalkových záhonů, na stanoviště v blízkosti vodních ploch, ale také k řezu; Geranium macrrorhizum - je vysoká trvalka asi 0,4 m, kvete purpurově červenými květy, roste jak dobře na slunci, tak v polostínu, snáší sucho, na stanovišti vydrží bez ošetřování mnoho let (PASEČNÝ, 2003); Helleborus atrorubens (syn. H. purpurascens) kvete v únoru až dubnu fialově červenými květy, je vysoká 0,2 0,3 m, je vhodná do smíšených záhonů, do větších skalek, do podrostu keřových skupin; Helleborus foetidus je trvalka vysoká do 0,3 m, kvete v únoru až dubnu zvláštními zvonkovitými květy zelené barvy, vhodná do větších skalek; Helleborus niger kvete v prosinci až březnu bílými květy, je vysoká 0,25 m, je vhodná do polostínu, vyžaduje vlhké půdy, vhodná do skupinových výsadeb (PASEČNÝ, 2003; SEKERA, 2003); Helleborus orientalis kvete tmavě červenými květy v březnu až květnu, je to vysoká trvalka až 0,3 m, vyžaduje polostín, dobře humózní půdy, snáší suché půdy, ale vhodnější jsou vlhké, vhodná do skupinových výsadeb, ale i do přírodních výsadeb (SCHMID, 2002; PASEČNÝ, 2003); Helleborus purpurascens je vhodná do polostínu i plného stínu, je ozdobná květem i listem, trsnatá, vhodná do skupinových výsadeb, kvete březen až duben purpurovými květy, je vysoká 0,4 m; Hepatica nobilis vyžaduje polostín, je ozdobná květem i listem, trsnatá, stálezelená, je vhodná do skupinových výsadeb, ale i do skalek, kvete modrým, jednoduchým květem od března do dubna, patří mezi náš domácí druh (SEKERA, 2003; SOLILOVÁ et OPATRNÁ, 2006); Heuchera americana Palace Purple snáší polostín i slunné stanoviště, je ozdobná listem, květem, vhodná jak solitéra, ale i do skupinových výsadeb, je ideální také pro nízké obruby, je také vhodná i do skalek, do mobilní zeleně, je 0,3 0,6 m vysoká trvalka, polštářovitý vzrůst, trstnatý, kvete v červnu až srpnu menšími, krémovými květy (HIEKE, 2005); Heuchera sanquinea je

22 vhodná pro polostinné i slunné stanoviště, je ozdobná květem i listem, používá se jako solitéra, ale i do skupinových výsadeb, ve skalkách, je vhodná i pro nízké obruby, ideální je také pro mobilní zeleň, má polštářovitý vzrůst, je vysoká 0,3 0,4 m, kvete v květnu až červnu menšími, červenými květy, na půdu je nenáročná, ideální je pro ni živný, humózní, sušší až mírně vlhký substrát (SEKERA, 2003; HIEKE, 2005). Hosta fortunei (syn. H. glauca var. fortunei) kvete světle fialovými květy v krátkých hustých květenstvích, dekorativní trvalka, vhodná do polostínu,vhodná do smíšených záhonů, ale také do podrostu vyšších stromů, Hosta fortunei a některé další odrůdy trvalky Hosta patří mezi trvalky vhodné do polostínu či stínu - Hosta lancifolia (syn. Hosta sieboldiana) kvete světle modrofialovými květy, patří také mezi dekorativní trvalky do podrostu vyšších stromů, vhodná také do smíšených výsadeb, nejvhodnější je pro ni polostinné stanoviště, ideální jsou pro ni mírně vlhké, živné a humózní půdy (PASEČNÝ, 2003); Hosta sieboldiana je vhodná do polostínu, je ozdobná květem i listem, trsnatá, hodí se do skupinových výsadeb, kvete červen až červenec světle fialovými květy, listy má šedozelené, velké, je vysoká 0,4 m (SEKERA, 2003; SOLILOVÁ et OPATRNÁ, 2006); Hosta undulata výška během kvetení je 0,3 0,4 m, kvete světle fialovými květy, je vhodná do polostínu, je to zajímavá dekorativní trvalka, ideální pro smíšené záhony; Hosta ventricosa kvete modrofialovými květy, během kvetení je vysoká 0,6 0,8 m, je to dekorativní trvalka vhodná jako podrost, ideální také do smíšených výsadeb (PASEČNÝ, 2003). Lamiastrum galeobdolon Florentinum kvete žlutými květy, má panašované listy, je vysoká 0,25 m, v době květu až 0,3 m, kvete v květnu až červenci, je vhodná do polostínu až stínu, má ráda suché půdy (PEŠIČKOVÁ, 2013); Ligularia dentata kvete v srpnu až září, květy jsou oranžově žluté, vhodná do polostínu, vyžadují vlhké, živné, humózní půdy, vhodné do přírodních, vlhkých partií zahrad (PASEČNÝ, 2003); Ligularia przewalskii kvete v červenci až srpnu žlutými klasy, je vysoká 0,5 m, v době květu až 0,8 m, je vhodná na záhony s menší péčí, má ráda vlhké půdy (SEKERA, 2003; PEŠIČKOVÁ, 2013); Lupinus polyphyllus kvete modrofialovými květy, je až 1 m vysoká trvalka, vyžaduje vlhčí půdy, je ideální do smíšených trvalkových záhonů (PASEČNÝ, 2003); Lysimachia ciliata Firecracker kvete v červnu až srpnu žlutými květy, je vysoká 0,8 m, vhodná do přírodních výsadeb, nebo na okraje vod; Lysimachia nummularia snese polostín, vyžaduje vlhké stanoviště, je

23 ozdobná květem i listem, je plazivá a poléhavá, vhodná místo trávníku, do mobilní zeleně, do skupinových výsadeb, kvete červen až červenec žlutými květy, list je zelený, rostlina tvoří dlouhé šlahouny, je vysoká 0,03 0,05 m; Lysimachia punctata snese polostinné stanoviště, a jsou pro ni vhodné vlhké půdy, je ozdobná květem i listem, trsnatá, vhodná k řezu i do skupinových výsadeb, kvete červenec až srpen čistě žlutými květy, odnožuje, je vysoká 0,8 m (SOLILOVÁ et OPATRNÁ, 2006); Omphalodes verna vhodné polostinné stanoviště, je ozdobná listem i květem, uplatňuje se ve skalkách i ve skupinových výsadbách, ale i místo trávníku, je trsnatá, kvete duben až květen bílým květem, je vysoká 0,15 m; Pachysandra terminalis je vhodná do polostínu, je ozdobná květem i listem, trsnatá, stálezelená, vhodná do skupinových výsadeb, ale i jako náhrada za trávník, kvete duben až květen smetanově bílými květy, list je stálezelený, lesklý, je vysoká 0,25 m (SOLILOVÁ et OPATRNÁ, 2006); Stachys grandiflora Superba - kvete purpurově růžovými květy v červenci až srpnu, je vysoká 0,45 m, snáší suché půdy, je vhodná na přímé slunce, ale i do polostínu; Stachys monierii Hummelo kvete tmavě růžovými květy, je vysoká 0,4 m, v době květu až 0,5 m, má ráda suché půdy, kvete v červenci až září, má ráda přímé slunce i polostín (PEŠIČKOVÁ, 2013); Vinca minor snese polostín, je ozdobná květem i listem, plazivá, poléhavá, vhodná pro nízké obruby, do skupinových výsadeb, do mobilní zeleně, vhodná také jako náhrada trávníku, kvete květen až červen sytě modrými květy, je vysoká až 0,1 m (SOLILOVÁ et OPATRNÁ, 2006). Ozdobné listem Mezi trvalky ozdobné listem a zároveň vhodné do polostínu či stínu patří jen Asarum europaeum vyžaduje polostín, vlhké prostředí, je ozdobná listem, je polštářovitého tvaru, stálezelená, při růstu tvoří trsy, uplatňuje se ve skupinových výsadbách, ale také jako náhrada za trávník, listy má lesklé, ledvinovitého tvaru, květy nenápadné, tmavé, je vysoká 0,05 0,1 m, kvete březen až duben (SEKERA, 2003; SOLILOVÁ et OPATRNÁ, 2006). Trvalky tolerantní vůči zasolení- V zimním období dochází k aplikaci soli na silnice a chodníky. Existuje několik druhů trvalek více či méně odolných zasolení. V půdě sůl způsobuje zvýšení půdního ph, zvýšení osmotické hodnoty půdního roztoku, vyplavování kationtu vápníku, draslíku

24 nebo hořčíku. Dokonce může způsobit rozpad půdní struktury. Intenzita těchto změn záleží na vzdálenosti od vozovky. Změny jsou většinou vymezovány na vzdálenost 2-10 m od vozovky. To jak sůl působí na rostliny, můžeme rozdělit do dvou vlivů: Přímý vliv - poškození pupenů, nezdřevnatěných výhonů a kůry, odumírání kambia, nekrózy a předčasný opad listů. Nepřímý vliv iontový stres, tzn. jednostranné nahromadění iontů sodíku a chloridu ve tkáních rostlin; osmotický stres, odrážející se ve sníženém příjmu vody a náhlém usychání; omezení příjmu důležitých iontů ( 2013). Tabulka č. 3: Kritéria zasolení půdy a vody na základě rozdělení rostlin do skupin dle tolerance k zasolení Tolerance skupin rostlin vůči zasolení Hodnocení zasolení půdy nebo vody Průměrné zasolení kořenové zóny ECse (ds/m) citlivé plodiny velmi nízké < 0,95 středně citlivé plodiny nízké 0,95 1,9 středně tolerantní plodiny střední 1,9 4,5 tolerantní plodiny vysoké 4,5 7,7 velmi tolerantní plodiny velmi vysoké 7,7 12,2 obecně příliš zasolené extrémní > 12,2 Zdroj: ( 2009) Podle tolerance k obsahu solí v půdě dělíme rostliny na: Vysoce tolerantní Armeria maritima vytváří husté kopečky, nebo koberce, kvete růžovými až načervenale nachové květy, kvete koncem jara a v létě, vhodné pro skalky, do vyvýšených záhonů a koryt, vyžadují slunné stanoviště a propustný substrát (GREY - WILSON, 2011; ZIMMERMAN, 2001); Hemerocallis sp., hybridy nenáročné trvalky středního vzrůstu, mají všestranné použití, hodí se pro skupinové výsadby, vyšší odrůdy se používají jako solitéry a drobné využíváme pro pěstování v nádobách, jsou vhodné na plné slunce, ale snesou i polostín, potřebují půdu výživnou a propustnou, bez trvalého zamokření; Santolina chamaecyparissus je vhodná pro plné slunce, snáší sucho, je okrasná květem i listem, je voňavá, uplatňuje se v mobilní zeleni, vhodná do

25 skupinových výsadeb, na zimu potřebuje zimní kryt, je trsnatá, kvete červenec až srpen sytě žlutými květy, listy jsou stříbrné, stříhané, je vysoká 0,3 m (SOLILOVÁ et OPATRNÁ, 2006; PERRY, 2010). Středně tolerantní Achillea filipendulina kvete v červenci až srpnu zlatožlutými květy, v období kvetení je vysoká až 1 1,2 m, květy jsou vhodné k sušení, vyžaduje slunné stanoviště, dobře snáší sucho, je vhodná do skupinových výsadeb; Achillea millefolium kvete bílými květy v červenci až srpnu, je vysoká 0,4 0,6 m, vyžaduje slunné stanoviště a lehčí písčité půdy, velmi dobře snáší i suchá místa, je vhodná do skupinových výsadeb, ale i k řezu a sušení (PASEČNÝ, 2003; ); Campanula trvalky i drobné skalničky, pro slunná až polostinná místa, písčitá, propustná stanoviště, nízké druhy se hodí pro skalky, zídky, do koryt, na lem u trvalkových záhonů, do míst a květináčů, vyšší druhy jsou vhodné pro skupinové výsadby nebo jako solitéry, jsou vhodné i k řezu; Dianthus gratianopolitanus vhodná na přímé slunce, je ozdobná listem i květem, uplatní se ve skalách, k řezu, pro nízké obruby, do skupinových výsadeb, je poléhavá, polštářovitá, kvete v květnu až červnu, květ je světle růžový, třepenitý, je vysoká 0,15 m (SOLILOVÁ et OPATRNÁ, 2006; ); Iberis sempervirens 0,25 m vysoká trvalka, kvete bílými květy v dubnu až květnu, je vhodná pro slunná, ale i polostinná stanoviště, na okraje trvalkových záhonů, na skalky i střešní zahrady ( 2007; ); Phlox plazivé skalničky i vyšší trvalky se širokým využitím, dobře rostou ve výživné, vlhčí půdě, na slunných místech s dobře propustnou zeminou; Sedum plazivé až středně velké trvalky, vhodné pro slunná a suchá místa, vyžadují písčitou, propustnou půdu, jsou vhodné pro skupinovou výsadbu, tvoří koberce (SOLILOVÁ et OPATRNÁ, 2006; PERRY, 2010). Mírně tolerantní Artemisia schmidtiana Silver Mound je to trvalka vhodná na přímé slunce, kvete srpen až říjen šedobílými květy, má ráda suché půdy, je vhodná do skalek, je vysoká až 0,2 m (PEŠIČKOVÁ, 2013; ZIMMERMAN, 2001); Echinacea purpurea vhodná na přímé slunce, ozdobná listem i květem, je vhodná k řezu, do skupinových výsadeb, ale i jako solitéra, je trstnatá, kvete v červenci až říjnu malinově červenými květy s nápadně oranžově hnědými terči, je vysoký 0,7-1 m; Hosta sp., hybridy většinou listem

26 ozdobné, vhodné pro slunná až polostinná stanoviště, mají rády vlhčí půdy s přídavkem humusu, jsou vhodné pro skupinovou výsadbu, drobnější se hodí do nádob, listy i květy se dají využít pro aranžování i vazbu; Kniphofia sp., hybridy středně vysoké trvalky, vhodné pro plné slunce a suché stanoviště, na zimu je vhodné je přikrývat, jsou vhodné k řezu, do skupinových výsadeb na záhony (SOLILOVÁ et OPATRNÁ, 2006; ). Trvalky tolerantní suchu- Patří sem trvalky tolerantní více čí méně k suchému stanovišti. Některé přímo suché stanoviště vyhledávají a zálivka jim vadí. Jiné snáší však sucho pouze nějakou dobu. Nebo takové, které vyžadují závlahu v jejich prvních fázích růstu, ale během vegetace snáší sucho (ŠUCHMANNOVÁ, 2005). Tabulka č. 4: Rozdělení rostlin podle příjmu vody Typ rostliny Nároky Hydrofyta = vodní rostliny Rostliny ukotvené na dně s listy plovoucími na hladině nebo asimilují listy těsně pod hladinou. Hygrofyta = vlhkomilné Rostliny vyžadující vlhké prostředí. Mezofyta = mírně vlhké Rostliny se středními nároky na vodu. Xerofyta = suchomilné Rostliny suchých stanovišť, s nedostatkem vláhy. Zdroj: ( 2013) Druhy trvalek snášející nižší obsah vody v půdě jsou: Ozdobné květem Anaphalis margaritacea je vysoká až 0,5 m, kvete během celého léta drobnými smetanově bílými květy, vyžaduje slunečné stanoviště, je vhodná do smíšených trvalkových záhonů, které jsou s převahou šedobíle zbarvených rostlin; Anaphalis triplinervis je vysoká 0,2 0,3 m, kvete bílými květy, ty jsou vhodné k sušení, vhodná jako podrost, aby byla chráněná před úpalem, vyžaduje zimní kryt chvojím, je vhodná spíše do skalek (PASEČNÝ, 2003); Anemone sylvestris viz. stínomilné trvalky;

27 Anemone tomentosa Robustissima viz. stínomilné trvalky; Anemone tomentosa Serenade viz. stínomilné trvalky; Baptisia australis kvete červenec až srpen modrofialovými květy, je vysoká až 1 m, je ideální na přímé slunce, má ráda svěží půdy, vhodná na přírodní typy záhonů (PEŠIČKOVÁ, 2013); Campanula glomerata - vyžaduje slunné stanoviště, je ozdobná květem, vhodná do skupinových výsadeb, do mobilní zeleně, vhodná k řezu, je trstnatá, rozrůstá se podzimními oddenky, květy jsou tmavě modré, postupně rozkvétají ve skupinách nad sebou, kvete v květnu až červenci, je vysoká 0,5 m; Campanula persicifolia je vhodná do polostínu, je okrasná květem, hodí se do skupinových výsadeb, ale lze ji použít i jako solitéru, je vhodná také k řezu, je trstnatá, kvete světle modrými květy v červnu, je vysoká 0,6 0,7 m (ŠUCHMANNOVÁ, 2005; SOLILOVÁ et OPATRNÁ, 2006); Campanula persicifolia grdfl. Alba viz. stínomilné trvalky; Campanula persicifolia grdfl. Caerulea viz. stínomilné trvalky; Campanula poscharskyana nízké polštářovité zvonky, tvoří rychle se rozrůstající, ploché trsy, bohatě kvetoucí (ŠUCHMANNOVÁ, 2005); Centaurea montana Grandiflora viz. stínomilné trvalky; Eremurus stenophyllus kvete červen až červenec tmavě žlutými květy, je vysoká 0,4 m, v době květu až 1 m, je ideální pro slunné stanoviště, je vhodná do záhonů s přirozeným charakterem, má ráda suché půdy (PEŠIČKOVÁ, 2013); Gaura lindheimeri kvete v červenci až říjnu bílými květy, má ráda slunné stanoviště, je vysoká 0,2 m, v době květu až 0,85 m, má ráda suché půdy, je vhodná do skalek, ale i na záhony s přirozeným charakterem (PEŠIČKOVÁ, 2013); Iris x barbata skupina Nana kvete květen až červen různou škálou barev, je vysoká až 0,7 m, má ráda suché půdy, vhodná do záhonů jako dominanta, ale i jako podsadba, vhodná také na záhony s přirozeným charakterem (PEŠIČKOVÁ, 2013); Limonium latifolium kvete květen až červenec modrofialovými květy, je vhodná k sušení, je vysoká 0,2 m, v době květu až 0,6 m, má ráda suché půdy a slunné stanoviště, je vhodná na skalky, na přirozené stanoviště se záhonovým charakterem (PEŠIČKOVÁ, 2013); Nepeta x faasenii kvete květen až září světle fialovomodrými květy, je vysoká 0,3 m, v době kvetení až 0,4 m, má ráda slunné stanoviště a suché půdy, je vhodná do skalek, ale i do záhonů přírodního charakteru (PEŠIČKOVÁ, 2013). Ozdobné listem i květem Achillea filipendulina viz. trvalky středně tolerantní soli; Achillea milefolium viz. trvalky středně tolerantní soli; Artemisia schmidtiana Nana kvete srpen až říjen, barva květů je šedobílá, má ráda suché půdy, hodí se do skalek, je vysoká 0,2 m, je

28 ideální na přímé slunce (PEŠIČKOVÁ, 2013); Bergenia cordifolia během kvetení je vysoká až 0,3 0,4 m, kvete lila růžovými květy, kvete na jaře, vyžaduje vlhčí půdy, pokud nejsou vlhké půdy, tak vhodné do polostínu, ve stínu rostou jen listy, květy jen zřídka, vhodná do velkých skalek, do trvalkových záhonů, do světlého polostínu pod vyšší stromy, vhodná jako náhrada trávníku (PASEČNÝ, 2003); Cyclamen hederifolium AmazeMe Rose Silver viz. stínomilné trvalky; Dianthus deltoides hodí se na slunné až polostinné stanoviště, je ozdobná květem i listem, je trstnatá, je vhodná do skupinových výsadeb, do mobilní zeleně i do skal, kvete od června do července svítivě karmínovou barvou, je vysoká 0,15 0,2 m (ŠUCHMANNOVÁ, 2005; SOLILOVÁ et OPATRNÁ, 2006); Dianthus plumarius vhodná na slunné stanoviště, je ozdobná květem i listem, používá se do skupinových výsadeb, skalek, v mobilní zeleni, k řezu, je polštářovitého vzrůstu, miluje vápenité půdy, je vysoká 0,1 0,35 m, kvete v červnu až červenci bílými, růžovými, nafialovělými či červenými květy (HIEKE, 2005); Echinacea purpurea viz. trvalky mírně odolné zasolení; Euphorbia amygdaloides vhodná pro plné slunce, je ozdobná květem i listem, uplatňuje se jak v mobilní zeleni, tak k řezu, nebo také do skupinových výsadeb, je trstnatá, kvete květen až červen žlutozeleným květem, má načervenalé listy, je 0,4 0,5 m vysoká; Euphorbia myrsinites je vhodná na slunné stanoviště, snáší sucho, je ozdobná listem i květem, je plazivá, poléhavá trstnatá, vhodná do skalek, do mobilní zeleně, jako solitéra, ale i do skupinových výsadeb (SOLILOVÁ et OPATRNÁ, 2006); Geranium dalmaticum je vhodná na slunné stanoviště, je ozdobná listem i květem, je trstnatá, vhodná do mobilní zeleně, do skupinových výsadeb, do skalek, kvete v červenci až srpnu světle růžovým květem, je 0,1 m vysoká (ŠUCHMANNOVÁ, 2005; SOLILOVÁ et OPATRNÁ, 2006); Geranium macrorrhizum viz. trvalky stínomilné; Helleborus foetidus viz. stínomilné trvalky; Knautia macedonica je vhodná na plné slunce i do polostínu, je ozdobná listem i květem, trstnatá, je vhodná do skupinových výsadeb, ale i k řezu, kvete v červenci až září hnědočervenými až tmavě rudými květy, je vysoká 0,5 0,6 m; Kniphofia uvaria je vhodná na přímé slunce, snese sucho, je ozdobná jak květem, tak i listem, na zimu je potřeba zimní kryt, je trstnatá, je vhodná jako solitéra, ale i do skupinových výsadeb, hodí se i k řezu, vykvétá v červenci až srpnu žlutooranžovými květy, je vysoká 0,4-1 m (SOLILOVÁ et OPATRNÁ, 2006); Lamiastrum galeobdolon Florentinum viz. stínomilné trvalky; Lavandula angustifolia Aromatico silver kvete červen až červenec stříbrobílými květy, je vysoká 0,3 m, v době květu až 0,4 m, má ráda slunné stanoviště a suché půdy, je vhodná do skalek, stepního nebo přirozeného

29 porostu se záhonovým charakterem, tak jako všechny následující levandule; Lavandula angustifolia Aromatico Blue kvete červen až červenec tmavě modrými květy, je vysoká 0,3 m, v době květu 0,4 m, vyhledává slunné stanoviště a suchou půdu; Lavandula angustifolia Dwarf Blue kvete červen až červenec tmavofialovými květy, má ráda slunné stanoviště, ideální jsou pro ni také suché půdy, je vysoká 0,2 m, v době květu až 0,3 m; Lavandula angustifolia Hidcote Blue kvete červen až červenec tmavě modrými květy, ideální je pro ni slunné stanoviště, má ráda suché půdy, je vysoká 0,3 m, v době kvetení až 0,4 m; Lavandula angustifolia Pink Hidcote kvete červen až červenec fialově růžovými květy, je vysoká 0,3 m, v době květu až 0,4 m, je vhodná pro slunná stanoviště se suchou půdou; Lavandula angustifolia Rosea kvete červen až červenec světle růžovými květy, je vysoká 0,25 m, v době kvetení až 0,4 m, má ráda plné slunce a suché půdy; Lavandula angustifolia Munstead kvete červen až červenec světle modro fialovými květy, je vysoká 0,25 m, během kvetení až 0,4 m, je vhodná na slunné stanoviště, má ráda suché půdy; Lavandula angustifolia Silver Edge kvete červen až červenec modrými květy, je vhodná na suché, slunné stanoviště, je vysoká 0,3 m, v době kvetení 0,4 m; Lavandula angustifolia Twickle Purple kvete červen až červenec, květy jsou tmavě fialové, má ráda suchou půdu, je ideální pro slunná stanoviště, je vysoká 0,25 m, v době kvetení až 0,45 m (PEŠIČKOVÁ, 2013); Liatris spicata ideální je pro ni slunečné stanoviště, je ozdobná květem i listem, vhodná jako solitéra, ale i do skupinových výsadeb, do skalek, do mobilní zeleně, k řezu, je vysoká 0,6 1 m, kvete v červenci až září fialově růžovými kvítky (HIEKE, 2005); Lychnis chalcedonica je vhodná na plné slunce, je okrasná listem i květem, hodí se pro řez i pro skupinové výsadby, roste trstnatě, kvete v červnu až srpnu šarlatově červeným květem, je vysoká 0,8-1 m (SOLILOVÁ et OPATRNÁ, 2006); Lychnis coronaria kvete červen až červenec karmínově červenými květy, je vhodná na slunné stanoviště se suchými půdami, je vysoká 0,2 m, v době květu až 0,75 m, je vhodná na přirozené plochy se záhonovým charakterem (ŠUCHMANNOVÁ, 2005; PEŠIČKOVÁ, 2013); Lychnis x haageana je vhodná na přímé slunce, je okrasná listem i květem, roste trstnatě, je vhodná do skal i do skupinových výsadeb, kvete červen až srpen oranžovými květy, listy jsou až červenohnědé, je vysoká 0,2 0,3 m (SOLILOVÁ et OPATRNÁ, 2006); Oenothera macrocarpa je vhodná na přímé slunce, je okrasná listem i květem, je trstnatá, pnoucí trvalka, je vhodná do skupinových výsadeb, kvete květen až září sírově žlutými květy, je vysoká 0,15 m; Penstemon barbatus je vhodná jak na přímé slunce, tak do polostínu, je okrasná květem i listem,