Časopis přerovského děkanátu

Transkript

1 Časopis přerovského děkanátu Apoštolským listem Porta fidei vyhlásil papež Benedikt XVI. Rok víry. Jeho oslava začala 11. října 2012, u příležitosti padesátého výročí zahájení II. vatikánského koncilu, a skončí 24. listopadu 2013, o slavnosti Ježíše Krista Krále. Listopad 2013 Číslo 10 Ročník 19 Úvodník P. Pavel Šíra Liturgický kalendář Slovo z Charity Pozdrav ze semináře Cílem tohoto roku bylo lépe poznat a vyznat svou víru. Využili jsme jej? Rosteme ve víře Umění prvotních křesťanů Rosteme ve víře - Desatero Světec měsíce Občanský průkaz křesťana Dětské okénko Stránka pro mládež Z Centra pro rodinu Ráj Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 10, Listopad 2013 Mateřská škola sv. Josefa v Kojetíně Rozhovor s novým evangelickým farářem Markem Zikmundem Jen tak ve stručnosti Pořad bohoslužeb děkanátu Přerov Přečetli jsme a doporučujeme Informace a mnoho dalšího...

2 Drazí věřící, Pán nám opět po roce svěřuje radostnou povinnost a duchovní práci vyprošovat trpícím duším v očistci milost ukončení jejich trápení s přenesením do nebeského domova, anebo jim alespoň vymoci co možná největší ulehčení. Neměli bychom být lhostejní. Možná, že buddhisté či hinduisté by si řekli: Však zaslouží, co trpí a Bůh je přece spravedlivý a do nebe stejně jednou přijdou, tak ať trpí po zásluze Ale my nejsme toho názoru. My máme mít Ducha milosrdenství, nezištné lásky, odpuštění a slitovnosti. To je Ježíšův Duch, Boží Duch a také Duch náš. Duch Svatý, kterého nám Otec se Synem s láskou seslali po Ježíšově Nanebevstoupení. Pokud bychom neměli touhu pomoci potřebným, právem bychom mohli dostat od Pána výtku, že nemáme jeho ducha, anebo nedej Bože slyšet: Neznám vás. To bychom pak ještě sami rádi prosili o milost možnosti napravovat chyby a hříchy v očistci. Když jste v nemoci či úrazem museli trpět velké bolesti, nepřáli jste si, aby vám někdo pomohl, abyste tak strašně nemuseli trpět? Jak byste tehdy byli vděční tomu, kdo by vás bolesti zbavil, nebo ji aspoň zmírnil. A očistec je mnohem horší, než pozemská trápení. Přirovnáván bývá k dočasnému peklu. Může trvat desítky let Osobně znám případ, kdy duše ubožáka, který si sáhl na život, dostala od Boha příležitost upozornit na svou bolest až po 200 letech. Na takovém místě většinou tzv. začne strašit. Místní kněz odsloužil za něj mši svatou, duši se ulevilo a přestalo to. Podle svědectví Marie Simy z Rakouska, která trpěla a zvláště se modlila za duše v očistci, které si za ní chodily pro úlevu a občas vypověděly něco o očistci, jsou mnohé duše i na očistcovém dně, kam mají Listopad v liturgii V listopadu nám Církev staví před náš zrak konec lidského života a konec světa. Týká se to především začátku měsíce, kdy slavíme Slavnost všech svatých a Vzpomínku na všechny věrné zemřelé, a potom také nedělí ke konci liturgického mezidobí. Téma posledních věcí člověka (tzv. Individuální eschatologie) otvírají hned na začátku listopadu dva významné svátky. Svátek nebe a svátek očistce. Připomínka údělu, kterému se nevyhne žádný z nás: smrt (pokud ovšem nás na zemi nezastihne druhý Kristův příchod, srovnejme 1Kor 15, 51), soukromý soud a věčný život s Bohem, nebo bez Boha. Závěr listopadu pak splývá s koncem liturgického roku, a ten je již tradičně věnován eschatologii obecné, tj. Eschatologii celého světa a lidstva. Poslední týden liturgického roku začíná slavností Ježíše Krista Krále Slavnost všech svatých Svatí jsou chloubou tvé církve a v nich nám dáváš příklad, oni jsou naši přátelé, zastánci a pomocníci a mezi nimi v nebeském Jeruzalémě je náš domov, k němuž putujeme s vírou v našeho Pána Ježíše Krista. (z preface) Předchůdcem dnešní slavnosti je svátek všech mučedníků, který se začal slavit ve 4. století na Východě. V syrském obřadu byl zasazen do doby velikonoční, na 13. května, v byzantském obřadu na neděli po Seslání Ducha svatého. V Římě se podobný svátek objevuje v 7. století. Církev tehdy dostala darem od byzantského císaře Pantheon, dřívější pohanský chrám. 13. května roku 609 jej papež Bonifác IV. zasvětil Matce Boží a všem svatým mučedníkům. Z výroční oslavy posvěcení tohoto chrámu se postupně vyvinul svátek všech mučedníků. V 9. století jej papež Řehoř IV. přeložil na , posléze byl svátek rozšířen na celou církev a stal se svátkem nejen mučedníků, ale všech svatých, uctívaných i neznámých Vzpomínka na všechny věrné zemřelé V liturgii dnešní Vzpomínky není smutek, ale spíš velikonoční naděje na vzkříšení. Ukazují to již nadpisy prefací, které je možno použít: Zármutek a křesťanská naděje tváří v tvář smrti; Kristus zemřel za všechny; Kristus je vzkříšení a život; Z pozemského života do nebeské slávy; Kristovo vítězství nad smrtí nám otevřelo život. Ve vstupním verši (1Sol 4, 14; 1Kor 15,22) se zvěstuje účast na tajemství Kristově: Jako Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, tak s Ježíšem přivede Bůh i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. A jako pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. V této víře se také modlíme: Posilni naši naději, že jako tvůj Syn vstal z mrtvých, vstaneme k novému životu i my a že se u tebe znovu shledáme (denní modlitba). V Ježíši Kristu nám zazářila naděje, že vstaneme z mrtvých: Nevyhnutelnost smrti nás sice skličuje, ale utěšuje nás zaslíbení věčného života; vždyť život těch, kdo v tebe věří, nezaniká, ale ve smrti se naplňuje, a když se rozpadne naše pozemské obydlí, dostaneme u tebe domov věčný (z preface). Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici. Církev na ně pamatuje při každém slavení eucharistie, přimlouvá se za ně a prosí Boha, aby je uvedl do svého království (srv. eucharistická modlitba). Zvláštní vzpomínku na věrné zemřelé začali jako první slavit benediktini v Cluny v 10. století. K jejímu zavedení významně přispěl clunyjský opat sv. Odilo (r. 1048), který je označován za patrona duší v očistci Sv. Karel Boromejský, biskup Svátek Posvěcení lateránské baziliky Císař Konstantin daroval Římské církvi rozlehlé palácové stavby s okolními pozemky a nechal na nich roku 324 vystavět baziliku ke cti Nejsvětějšího Vykupitele. Začátkem 10. století byla dodatečně zasvěcena Janu Křtiteli a Janu evangelistovi a od té doby se jí říkalo Sv. Jan v Lateráně. Pozemek pro stavbu původně patřil senátoru Plautiovi Lateranovi, odtud získala bazilika své jméno. Podle nápisu, který na ni dal umístit papež Klement XII. ( ), je matkou a hlavou všech kostelů v hlavním městě a na celém okrsku zemském. Je katedrálním kostelem papeže jako římského biskupa (nikoli chrám sv. Petra). Výročí posvěcení chrámu patří k nejstarším a nejvýznamnějším Strana 2 Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 10, Listopad 2013

3 přístup i zloduchové. Utrpení tam je nevýslovné. Na rozdíl od zavržených však mají naději, že jednou vyjdou a budou v nebi. Myslím, že je ještě něco, co je vhodné zde v těchto souvislostech zmínit: Kdo si v životě velmi ctí a váží mše svaté, po smrti mu mše svaté velmi mnoho pomáhají. Některé duše dokonce dostanou úlevu, že mohou očistec opustit na dobu, kdy se za ně slouží mše svatá a být na ní účastny. Naopak, kdo mší svatou pohrdal nebo si jí málo vážil, trvá dlouho, nežli mu mše začnou ulevovat. Obyčejně jejich ovocem spravedlivý Bůh pomůže těm, kterým duše během života na zemi ublížila. Bůh miluje duše v očistci v jejich lásce k němu a svaté oddanosti do jeho rukou a touží jim pomoci. Nemůže však ani on přestoupit zákon, který sám vyhlásil, že za všechny milosti někdo musí prosit, anebo se nezištně obětovat. Tu milou povinnost očekává od nás, přičemž ani my za to nepřijdeme zkrátka. Výstižně to vystihuje biblický výrok: Komu milosrdenství, tomu milosrdenství, komu meč, tomu meč. My také budeme jednou prosit o milosrdenství. Neměli bychom si místo něj přát meč Drazí, skrze mne vás prosí ubohé duše, které ještě nepřišly do nebe, abyste neopomněli ani jeden den do navštívit je na hřbitově a cokoliv se tam za ně pomodlit s čistým srdcem. Ony samy vám to nezapomenou a Bůh sám je štědrý. V Polsku se mezi lidmi ujala velmi vítaná praxe, že dušičkový oktáv tam věřící praktikují až do konce měsíce. A Bůh to od nich s radostí přijímá. Věřte, že by měl stejně velkou radost i z vás. Sám jsem to vyzkoušel už také. A víte, že jsem nelitoval? Žehnám Vám z Rokytnice k rozhodnutí pomáhat duším, jak to jen půjde. P. Pavel Šíra + svátkům Páně. Je především oslavou Emanuela, Boha, přebývajícího mezi námi a poděkováním za milosti, kterými nás ve svém chrámu obdarovává Sv. Lev Veliký, papež a učitel církve Sv. Martin, biskup Sv. Josafat, biskup a mučedník Sv. Anežka Česká, panna Sv. Albert Veliký, biskup a učitel církve Sv. Alžběta Uherská, řeholnice Posvěcení římských bazilik sv. Petra a Pavla Nad hrobem sv. Petra ve Vatikáně a nad hrobem sv. Pavla při cestě do Ostie dal císař Konstantin Veliký postavit baziliky. Tyto baziliky ve 4. století posvětili papežové Silvestr I. a Siricius; výročí jejich posvěcení se slavilo v Římě už od 11. století společně Svatopetrská bazilika byla přestavována od poloviny 15. století a v dnešní podobě byla posvěcena Bazilika sv. Pavla byla v roce 1853 zničena požárem, znovu postavena a posvěcena. Slavení památky jejich posvěcení rozšířené na celou Církev je připomínkou významu těchto apoštolských knížat, podobně jako výročí posvěcení baziliky S. Maria Maggiore připomíná mateřské poslání Panny Marie Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě Sv. Cecílie, panna a mučednice Sv. Klement I., papež Slavnost Ježíše Krista Krále Každá mešní modlitba končí slovy: jenž žije a kraluje. Nebo jenž žiješ a kraluješ... Je to slovo bezmezné důvěry. Modlíme se k tomu, jenž má všecku moc na nebi i na zemi. On je Beránek, jenž přijal od Otce knihu se sedmi pečetěmi, jak píše Zjevení sv. Jana (kap. 5.), v níž jsou osudy lidstva, Církve i každého z nás. To znamená: osudy všech jsou svěřeny Kristu pro jeho vykupitelské dílo, i když je ovšem má v moci v důsledku svého Božství. Žije a kraluje ale též miluje nás (Zj 1,5). Ovšem, je to i slovo napomenutí, aby Kristus vládl nejen nad námi, nýbrž i v nás. Blažen, kdo může ke každé své prosbě dodat: Ježíši, žiješ a kraluješ ve mně svou vůlí, svou láskou. Čím plněji a dokonaleji v nás může vládnout, tj. čím dokonaleji jsme mu oddáni, tím ochotněji a mocněji užívá Ježíš své moci k naší ochraně, posvěcení, štěstí. A kdyby člověk musel naříkat, že mu svět ubližuje, hlavní jest a o to jde, aby si mohl říci: Ježíš, můj Bůh, ve mně žije a kraluje. (Minutěnka, J. Hlouch) Sv. Ondřej, apoštol Jaroslav Branžovský Milí farníci, bratři a sestry, v brzké době se opět rozběhnou přípravy dalšího ročníku Tříkrálové sbírky. Je tedy čas, seznámit Vás s tím, jak jsme využili výtěžek ze sbírky roku V lednu letošního roku se v Přerově a okolních obcích vybralo celkem Kč. Částka byla rozdělena na dvě části: Kč bylo Charitou České republiky použito na humanitární pomoc u nás i v zahraničí, druhá část Kč se vrátila zpět do Přerova. Z této částky bylo na přímou pomoc rodinám a lidem v nouzi v Přerově a okolních obcích využito Kč. Jde o pomoc rodinám a lidem, kteří se ocitli v tíživé životní situaci. Za Kč byly pořízeny kompenzační pomůcky pro péči o umírající. Pro Charitní pečovatelskou službu byl za Kč zakoupen automobil pro zvýšení dostupnosti této služby pro klienty ve vzdálenějších obcích našeho děkanátu. Dále byla podpořena činnost Setkávání seniorů SPOLU, a to částkou Kč a činnost Charitní pečovatelské služby částkou Kč. Dalších Kč jsme odeslali na fond pomoci při povodních v Čechách. Všem, kteří se na Tříkrálové sbírce 2013 podíleli, ze srdce děkujeme. Protože je organizace sbírky náročná, uvítáme každého, kdo by se chtěl do organizace sbírky zapojit. Potřebujeme hlavně děti a vedoucí kolednických skupinek. Zájemci se mohou hlásit do u Martiny Krejčířové, tel Za Oblastní charitu Přerov Martina Krejčířová Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 10, Listopad 2013 Strana 3

4 Umění prvotních křesťanů Přemyslovský palác v Olomouci Na Václavském náměstí v Olomouci stával přemyslovský hrad. Biskup Jindřich Zdík (pravděpodobně syn pražského děkana a kronikáře Kosmy nebo jiného pražského kanovníka) zde nechal postavit románský biskupský palác. V současnosti jsou zbytky této stavby součástí Arcidiecézního muzea. Na obrázku je model biskupského paláce s přilehlým kostelem sv. Václava. Biskup Zdík byl zvolen pátým olomouckým biskupem a po návratu z Wormsu, kde byl vysvěcen na biskupa, vysvětil rotundu sv. Jiří na hoře Říp. Kostel svatého Václava, který stál na místě dnešní katedrály, byl založen na vnitřním hradě na začátku dvanáctého století ú- dělným knížetem Svatoplukem. Po Svatoplukově smrti se stavební práce utlumily. Posvěcení nedokončené budovy proběhlo Této konsekrace se zúčastnil mj. i kníže Soběslav. Zdík roku 1137 podnikl pouť do Svaté země, kde byl velmi okouzlen řeholní kapitulou při bazilice Božího hrobu. Svoji budoucí katedrálu svázal s bazilikou Božího hrobu. Přímo od patriarchy Viléma dostal ostatek sv. Kříže a zavedl svěcení kněží podle jeruzalémské tradice. Kostel sv. Václava byl zastřešen roku Po svolení metropolity přenesl ve stejném roce své sídlo ke kostelu sv. Václava a zřídil zde kapitulu o 12 členech. Původní olomoucká katedrála sv. Petra byla zhruba v místech, kde je dnes Rektorát univerzity Palackého. U této původní katedrály byla pouze čtyřčlenná kapitula, kterou tam nechal biskup na dožití. Kostel sv. Václava byl trojlodní románskou bazilikou. Lodě byly odděleny čtyřmi páry pilířů. Vyvýšená střední loď byla ukončena apsidou (oltářní částí, obvykle půlkruhovou). Boční lodě byly pravděpodobně také ukončeny apsidami. Presbytář byl vyvýšen devíti stupni nad úroveň podlahy kostela. Pod bazilikou byla krypta. Strop baziliky byl dřevěný. V průčelí baziliky byly dvě hranolovité věže, jejichž šířka odpovídala šířce bočních lodí. Věže údajně neměly v přízemí a v prvním patře okna. Palác byl inspirován stavbami, které viděl Zdík na svých cestách po světě. Dvoupodlažní palácová budova tvořila severní křídlo komplexu, byla vzdálená cca 12 metrů od kostela a byla s ním rovnoběžná. Půdorys stavby byl obdélníkový (25x10 m). V současnosti se zachovaly pouze severní a západní obvodové zdi původního paláce, v patře západní zdi trojice dvojitých sdružených o- ken a nad sebou umístěných vstupních portálů a zdi dvou velkých severních pokojů jsou proraženy trojicí velkých trojitých oken (na obrázku) a trojicí oken dvojitých. Okna paláce jsou jediným důkazem jeho unikátní sochařské výzdoby. Výzdoba oken je importem ze zahraničí. Architektonická úroveň paláce převyšovala nejen tehdejší stavby na Pražském hradě, ale i hranice českých zemí. Prostor mezi biskupským palácem a bazilikou vyplnil úzký a protáhlý rajský dvůr (21x8 m), který byl ohraničen románským ambitem (čtvercovým ochozem, otevřeným do dvora nebo zahrady). Východní část ambitu přiléhala k domu kapituly. V přízemí tohoto domu můžeme předpokládat kapitulní síň a v patře ložnici (dormitář). Západní část ambitu přiléhala ke spojovací chodbě mezi palácem a bazilikou. Podrobnější informace můžete najít v knize prof. M. Pojsla Dvanáct století architektury. František Ponížil, jáhen Pozdrav ze semináře. Milí farníci, zdravím Vás z olomouckého semináře. Rád bych se s Vámi podělil o několik okamžiků z minulých týdnů. Jako každým rokem, i letos měli bohoslovci před začátkem dalšího roku formace, týdenní duchovní cvičení - exercicie. Poprvé se však konaly na sv. Hostýně pod vedením bývalého spirituála P. Adama Ruckého. Bohužel nepříznivé počasí nám nedovolilo plně zakusit a vychutnat klidnou atmosféru Hostýnských vrchů. Exercicie byly opravdovou obnovou, při které jsme znovu zakoušeli obrovskou dynamiku duchovního života, kterou v nás tvoří Duch Svatý, když ho necháme působit. Takto připraveni jsme odjížděli do Olomouce, kde nás čekali nové výzvy a úkoly. Mezi úkoly, které jsou nám bohoslovcům milé, je například i pořádání ministrantského turnaje ve florbalu. V den slavnosti sv. Václava se již tradičně sjíždí týmy ministrantů do Olomouce, aby oslavili patrona naší arcidiecéze. Dopoledne slouží otec biskup Josef mši svatou ke cti tohoto světce, kterému je zasvěcena olomoucká katedrála. Každým rokem přibývá nejen ministrantů, ale i lidí, kteří si uvědomují potřebu společně prosit patrona politiků za obnovu naší vlasti. Po mši svaté jdou ministranti do kněžského semináře, kde je čeká vydatný oběd a po něm samotný turnaj. V letošním roce byly nově dvě věkové kategorie florbalistů a celkem jsme hostili 12 mužstev. Ve starší kategorii (1620 let) zvítězilo bezkonkurenčně družstvo z farnosti sv. Václava v Olomouci. V mladší kategorii (1216 let) pak tým z Prušánek. Vítězná mužstva obdržela kromě bohatých cen také Pohár otce rektora. Protože 28. září je rovněž adorační den semináře, bohoslovci zakončili den společnou adorací v katedrále a slavnostními zpívanými nešporami. Turnaj se, dáli Pán, bude konat i další rok a bylo by pěkné vidět i mužstvo z přerovské farnosti. V říjnu se naši bohoslovci zúčastnili setkání seminaristů z Moravy, Čech a Slovenska. Toto setkání se koná každé dva roky na Velehradě. Letos byla na programu společná mše, po které byla přednáška prof. Rupnika SI o povolání ke kněžství. Na jeho přednášku následovala debata ve skupinkách, kde se mohli bohoslovci více seznámit s poměry v jiných zemích a seminářích. Setkání bylo zákončeno mariánskou pobožností, kterou vedli řeckokatolíci z Prešova. Tento měsíc se na Vás obracím hlavně s prosbou za modlitbu za nás, bohoslovce třetího ročníku, kteří máme přijmout kandidaturu jáhenství a kněžství. O co se jedná? Kandidatura se někdy také nazývá duchovní zasnoubení. Podobně totiž, jako zásnuby předcházejí svatbě a uvádí období, kdy se budoucí manželé chtějí více poznávat a poctivě se připravit na přijetí svátostného manželství, tak v o- břadu kandidatury vyjadřuje kandidát před církví svou touhu připravit se k přijetí svátosti jáhenství a kněžství. Závěrem Vám děkuji za Vaše modlitby za kněžská a řeholní povolání, které jsou dnes tak potřebné. S pozdravem Jenda Berka Strana 4 Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 10, Listopad 2013

5 1. PŘIKÁZÁNÍ V JEDNOHO BOHA VĚŘITI BUDEŠ! aneb o víru je třeba se starat V minulém čísle jsme mohli číst o víře, o tom, jak se má víra prakticky projevit v našich základních postojích k určitým skutečnostem našeho života - Víra se nemůže projevit jen v tom, že v neděli jdu ze zvyku do kostela, nebo jednou za rok ke svátostem, nebo že dáme pokřtít dítě, pak je přinutíme ke svatbě v kostele a budeme si přát církevní pohřeb... Víra musí být znát na našich vnitřních postojích - k Bohu, k lidem, k majetku, k práci, k bolesti, k manželství - zkrátka ve všech životních situacích by měla být moje víra poznat, i kdybych o ní nemluvil. Ovšem k tomu člověk nedospěje hned - i víra si vyžaduje stálý růst, určité dozrávání, abychom dospěli k závěru sv. Pavla:,,Vím, komu jsem uvěřil a jsem si tím jist... A toto zrání, dospívání ve víře, to už je také naše starost, i to nám ukládá 1. přikázání. Bůh nám dal začátek víry jako dar už na počátku našeho života, při křtu. Dal nám ji jako semeno, které se má probudit, a potom růst také naší přičinlivostí, dal nám ji jako světlo, které má stále svítit a k tomu je třeba, abychom je udržovali z určitých zdrojů, které máme k dispozici. Možná znáte výrok sv. Jana Boska, který po něm opakují i současní papežové: Největším nepřítelem katolíků je jejich vlastní nevědomost ve víře. Žádné pronásledování či útisk nemůže věřícím tolik uškodit jako nevědomost ve víře. Proč tolik věřících v minulosti ztratilo víru? Protože ji neznali... Z víry jim zůstalo několik náboženských úkonů, spíše zvyk, kterými si zpestřovali určité události svého života, ale víra nijak neutvářela jejich život... První přikázání nám na prvém místě ukládá, abychom se ve víře vzdělávali. Je to celoživotní úkol. Nikdy nemohu říci: Už toho vím dost.. Nestačí říci: Vždyť chodím každou neděli do kostela, to stačí... Jistě, kdo pozorně naslouchá Božímu slovu, může se v lecčems poučit a povzbudit. Ale jak jsme zapomětliví - vyjdeme z kostela a už nevíme, o čem bylo evangelium. Proto je nutné vzdělávat se i doma. A na prvém místě číst Písmo svaté, Bibli. To je základní zdroj naší víry, ta obsahuje zjevené Boží pravdy. Veškeré Písmo je Bohem vdechnuté a je užitečné k učení, usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby člověk Boží byl způsobilý ke každému dobrému dílu... (2Tim 3,14), tak píše sv. Pavel a sv. Jeroným dodává: Kdo nezná Písmo, nezná Ježíše Krista - jak ho může následovat? Je to jistě smutné, když v naší současnosti katolický věřící ani neví, jak Písmo vypadá. Co všechno si lidé dokážou koupit, - ale na Bibli už nemají - jak nás v tom předčí mnohé sekty, jak se učí celé odstavce Písma zpaměti, aby pak ohromovali nevědomé věřící... Další kniha, která by měla být po ruce v každé rodině, je Katechismus katolické církve anebo Youcat (Katechismus pro mladé) - najdeme v něm základní informace o své víře, normy pro mravní život, poučení, když člověka napadne nějaká pochybnost. Dále je dobré občas si něco přečíst z dějin církve, nebo také dobré životopisy svatých - ti nám ukazují, jak uváděli evangelium v praktický život, jak zápasili se svými slabostmi, jaké byli jejich postoje k určitým skutečnostem z jejich života. Dávají nahlédnout do hlubšího duchovního života, ukazují, že byli lidé jako ti ostatní, kromě jednoho, nezůstali na povrchu... Pro každého věřícího je také důležité, aby sledoval současný život církve - je to až zarážející, jak je dost věřících, kteří se o současný život církve vůbec nezajímají. Jak pak mohou odpovídat na otázky těch, kteří se jich ptají? V dnešní době máme možnosti: Radio Proglas nebo TV Noe. Jistě, není na všechno čas, a také není nutné všechno přečíst a všechno slyšet, ale když pro své náboženské vzdělání neuděláme nic, nemůžeme také nikomu nic předat. Druhý, naprosto nezbytný zdroj našeho růstu ve víře je modlitba. Ano, modlitba, ale nesmíte ji brát jako mechanické odříkávání naučených slov. Člověk může odříkat celý růženec nebo odezpívat celý kancionál, a při tom se vůbec nemodlit nesetkat se s Bohem. Tak přece berme modlitbu jako setkávání s Bohem, jak dialog s ním, a pochopíte, jak pravdivé je tvrzení: Kdo se modlí, tak i věří, kdo se přestává modlit, přestane i věřit... Nevěříte? Když mi někdo bude vyprávět o určitém člověku - jaké má vlastnosti, co vše dobrého vykonal atd. Dobře, ale co je mi to platné, dokud se s ním osobně nesetkám, dokud si spolu trochu nepromluvíme - teprve potom ho mohu lépe poznat a může se mezi námi vytvořit určitý vztah... Podobně mohu o Bohu mnoho vědět, mohu i dost podrobně znát Písmo svaté a třeba i teologii, ale dokud se s Bohem nesetkám, dokud s ním nebudu mluvit, nebudu asi ani věřit v pravém slova smyslu. Snad budu uznávat jeho existenci, ale Bůh mi bude vzdálen, pro můj život to nebude téměř nic znamenat.. Vezměme si dva manžely - vezmou se, začnou společný život, ale mají moc starostí - stavějí nový dům, zařizují si byt - stálý spěch a na sebe nemají čas začnou se jeden druhému odcizovat a jedné chvíle zjistí, že už si nemají co říci a rozcházejí se... Tak je tomu někdy mezi člověkem a Bohem - člověk nemá čas Bohu poděkovat, poprosit ho, setkávat se s ním - člověk si mysli, že ještě věří - ale jednou přijde nějaký náraz a zjišťuje, že už mu to nic neříká... Bůh je mu cizí... Proto Pán Ježíš vyzývá k modlitbě: Modlete se stále.. Ježíš často doporučuje modlitbu osobní: Když se modlíš, vejdi do své světničky... Ano, k setkávání s Bohem potřebuji chvíli ticha, osamělé místo, Boží chrám... a nebudu se omezovat na naučené texty a budu také při modlitbě i chvíli mlčet, abych mohl naslouchat... A právě tak doporučuje Pán modlitbu společnou: Kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem uprostřed nich. Společná modlitba ve věřící rodině je nutným pojítkem mezi členy rodiny, mezi jednotlivými generacemi. Je to setkání rodiny s Bohem, ale také duchovní setkání jednotlivých členů rodiny - Ježíš spojuje, nerozděluje. Děláte velkou chybu, když se v rodině nescházíte den co den ke společné modlitbě. Přece jen každá věřící rodina už by měla být takovým modlitebním společenstvím, ve kterém by rostla jak víra, tak i láska.. A třetí zdroj růstu ve víře, který také nemůžeme minout je liturgie bohoslužba: Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 10, Listopad 2013 Strana 5

6 Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu sloužit, (Lk 4,8) říká Ježíš. V liturgii se co nejvíce setkáváme s posvátnem, s tajemstvím. Bůh se nám v ní sděluje svým Slovem, jak zjeveným, tak vtěleným v Ježíši Kristu. Dvojí stůl je zde připraven pro věřícího: stůl Božího slova a stůl Božího Těla. To obojí se nabízí k posílení naší víry a lásky, i naděje, důvěry v Boha. A k tomu, aby člověk měl čas vzdávat Bohu úctu, k tomu nám má pomoci i den k tomu určený, neděle. Kdo zanedbává neděli, zanedbává svou víru, jeho víra bude ponenáhlu vyhasínat, až se ztratí úplně... Kdo se vzdaluje od oltáře, vzdaluje se nejen od společenství věřících, ale vzdaluje se i od samého Boha... Říká se velmi často v dnešní době: Víra se žije ve společenství... Jestliže s tímto společenstvím někdo nežije, ztrácí s ním spojení, nemůže ve své izolaci dost dobře žít svou víru... Proto je tak důležité pro věřícího křesťana darovat to, co má, a to je jedna hodina Bohu účastí na liturgii... To jsou tedy tři zdroje, ze kterých máme čerpat, aby naše víra rostla, abych dozrál k onomu Pavlovu vyznání: Vím, komu jsem uvěřil a jsem si tím jist... Je to vzdělávání se ve víře, je to denní modlitba, je to svěcení neděle účastí na liturgii... Jsou také ale otázky pro zpytování svědomí: jak se věnuji vzdělávání ve víře, jak se věnuji modlitbě, jak prožívám neděli, chci se účastnit nedělní bohoslužby spolu s farním společenstvím...? To by mohl být i námět na přemýšlení před svátostí smíření! P. Pavel Martinka Svatá Bonifacia Rodriguez Castro Bonifacia Rodriguez Castro byla prostou služebnicí, která se uprostřed každodenního života dokázala otevřít Božímu daru. Jádrem její duchovnosti bylo sjednotit modlitbu a práci. Narodila se v Salamance, ve Španělsku, 6. června 1837 do rodiny řemeslníka. Její rodiče Juan a Marie Natalie byli hluboce věřící a dbali především na vzdělání ve víře svých šesti dětí, mezi nimiž byla Bonifacia nejstarší. Poté, co ukončila základní školu, vyučila se řemeslu výrobce lan a provazů. Po smrti otce, od svých 15 let pomáhala matce živit rodinu. Potřeba pracovat, aby měli z čeho žít, začala vytvářet její pevnou osobnost. Poznala těžké podmínky pracující ženy jejího věku vyčerpávající pracovní doba a skrovný plat. Jakmile překonaly první finanční potíže, Bonifacia si otevřela svoji vlastní dílnu na výrobu lan a jiných výrobků. Měla velkou úctu k Panně Marii a Svatému Josefu. Svědectví jejího života oslovilo skupinu dívek ze Salamancy, a ty ji začaly navštěvovat v nedělních odpoledních a o svátcích. Cítily se tak svobodnější od nástrah tehdejší doby. Bonifaciin dům a dílna se tak staly jakýmsi začátkem pro vznik centra prevence pro pracující ženy v 19. století. Společně se rozhodly vytvořit společenství Neposkvrněné Panny Marie a svatého Josefa. Dílna se tak stává malým centrem duchovnosti věnované Panně Marii a sv. Josefovi. Bonifacia cítila povolání k řeholnímu životu. Její velká oddanost Marii vytvářela v jejím srdci sen stát se dominikánkou v klášteře Maria de Duenas v Salamance. Bonifacia se svěřila do rukou Pána s rozhodnutím stát se dominikánkou, ale katalánský jezuita Francisco Butinyá y Hospital jí navrhl založení společné kongregace Služebnic sv. Josefa, s čímž Bonifacia ochotně souhlasila. Společně s dalšími šesti ženami ze spolku sv. Josefa iniciovala komunitní život v Salamance, ve svém vlastním obchodě, 10. ledna Šlo o nový model ženského řeholního života, který je spojený se světem práce ve světle kontemplace Svaté rodiny. V domech kongregace chtěly vytvořit ovzduší nazaretské dílny. Služebnice svatého Josefa nabízely nezaměstnaným ženám práci, aby tak předcházely nebezpečí ztráty jejich ženské důstojnosti, která je ohrožovala hlavně mimo domov. Řeholnice nenosily hábit, pracovaly bok po boku s laickými ženami. Byl to odvážný způsob řeholního života, který ovšem nacházel překážky u diecézního kléru. Biskup po čase jmenoval nové vedení komunity, což mělo za následek nesváry mezi sestrami. Nové vedení upravuje i cíle kongregace. Ponižování, odmítání, pohrdání a pomluvy padly na Bonifacii a donutily ji opustit Salamancu. Jedinou její odpovědí bylo ticho, pokora a odpuštění. Jako řešení konfliktu navrhla Bonifacia založení nového společenství v Zamoře a s touto prosbou se obrátila na biskupa. V Zamoře věrně naplňuje prvotní cíle kongregace. Poskytuje útulek dívkám služkám bez práce - a připravuje je na důstojný život, kde mohou pracovat jako křesťané a budovat svůj vztah k Bohu. Mezi pracujícími dokáže vytvořit mezilidské vztahy vzájemné rovnosti, přátelství a respektu. Dokonce když v roce 1901 udělil papež Lev XIII. kongregaci schválení, komunita v Zamoře je z něj vyloučená. Ani toto odmítnutí neoddělí Bonifacii od jejich dcer v Salamance, stále je má ráda a z jejích úst nevyjde slovo stížnosti. Bonifácie následovala Pána Ježíše v jeho nazaretských letech, snažila se sjednotit modlitbu a práci v jednoduchosti každodenního života. Ústředním prvkem Bonifaciina poslání bylo preventivně působit ve prospěch chudých pracujících žen v kritických situacích, vytvářet pro ně prostor pro práci a důstojný život. Obklopena láskou své komunity v Zamoře zemřela Blahořečena byla blahoslaveným papežem Janem Pavlem II. dne a Benedikt XVI. ji svatořečil. tým spolupracovníků redakce Strana 6 Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 10, Listopad 2013

7 Občanský průkaz křesťana. Věřím v jednoho Boha ; tato slova opakujeme každou neděli během bohoslužby. Co znamenají slova této modlitby, jak vznikla, a jde vůbec o modlitbu? Takové otázky nás mohou někdy napadnout, když recitujeme nebo zpíváme Krédo, tzn. Vyznání víry. Blíží se nám pomalu závěr roku víry, během něhož jsme se snažili nejrůznějšími formami, přednáškami, modlitbou, katechezemi, dojít snad k hlubšímu poznání: Co je víra? Co ode mě víra žádá? Komu a v co vůbec věřím? Oč v této modlitbě vlastně jde, k tomu nám mohou sloužit následující řádky. Slova Vyznání víry, této modlitby, jsou jakýmsi identifikačním znamením, průkazem křesťana. Nejen katolická církev, ale i většina protestantských církví se spojuje každou neděli, nebo při jiných příležitostech k této modlitbě. Jestliže je ale tato modlitba naším OP (občanským průkazem), měli bychom ji znát, vědět, co znamenají jednotlivá slova a části této modlitby asi tak, jako známe údaje na svém občanském průkazu. Proto bych se v následujících řádcích s Vámi rád rozdělil o malé zamyšlení ohledně modlitby Vyznání víry. K tomu je nutné udělat nejprve kratičký výlet do historie. Zkusme si představit situaci křesťanů v prvním nebo druhém století po Kristu: vznikají jednotlivé církevní obce, spojené v celek církve. Křesťanští myslitelé, teologové a filosofové, usilovně promýšlí to, co Kristus zvěstoval, a co zanechali svatopisci v knihách Písma svatého. A bylo potřeba se sjednotit na základních principech křesťanské víry a chránit ji před pokřiveným soukromým výkladem některých lidí té doby, kteří např. odmítli celý Starý zákon, který prý popisuje zlého Boha, zatímco Ježíš Kristus hlásá Bůh je láska. A tak se křesťané snaží zformulovat v několika slovech nebo větách, co je vlastně jádrem jejich víry. Vlastně už v Listu Římanům (Řím 10,9) najdeme první slavnostní vyznání křesťanské víry: Ježíš Kristus je Pán! Je jasné, že důraz všech těchto vyznání byl kladen na božství Ježíše Krista, jeho jedinečnost v Božím plánu spásy lidstva, a také poznání Boha jako Trojice božských osob. V století vzniká několik různě dlouhých a různě formulovaných vyznání víry. Těmto formulím se nejprve říkalo symbolon, toto řecké slovo totiž označovalo v antickém Řecku a Římě polovinu pečeti, která sloužila jako poznávací znamení. Když se potkali dva lidé, kteří si měli vyměnit důležité informace, navzájem prokázali svoji identitu tím, že přiložili k sobě každý svoji část pečeti a tím byla ověřena totožnost jejího nositele. Symbol víry je tedy znamením ke zjištění totožnosti a znamením společenství věřících křesťanů. Symbol víry byl zpočátku zejména přísahou, neboli vyznáním, na základě kterého byl dospělý člověk pokřtěn. Je dobré si uvědomit, že tato praxe zůstala až do dnešních dnů: při křtu je člověk (případně rodiče malého dítěte) třikrát dotazován na svoji víru: Věříš v Boha Otce? Věříš v Jeho Syna? Věříš v Ducha svatého?. Tímto vyznáním člověk vlastně dává přísahu, vyjadřuje svoji víru, a tak se uskutečňuje to, co vyjádřil předchozí papež Benedikt XVI. na počátku své první encykliky Deus caritas est (Bůh je láska). Píše tam: Uvěřili jsme v Boží lásku Na počátku křesťanského života není určité etické rozhodnutí nebo nějaká velká idea, nýbrž setkání s událostí, s Osobou (Kristem), která otevírá před životem nový obzor a dává mu rozhodující zaměření. První staletí křesťanství dalo vzniknout několika různě formulovaným symbolům víry. Nejznámější z nich jsou dvě, která používáme při liturgiích: Apoštolské vyznání víry (kratší formulace, její jméno je odvozováno od toho, že prý jednotlivé články tohoto vyznání vyslovili samotní apoštolové) a Nicejskocařihradské vyznání víry (delší, slavnostnější, a také obsáhlejší, je vyzrálejší formulací křesťanské víry, tak jak bylo toto vyznání přijato na církevním koncilu roku 381 v Cařihradu/Konstantinopoli). Nyní se zaměřme na samotný obsah Kréda. Jak už jsem se zmínil, celý text je rozdělen do tří částí, vztahujících se k jednotlivým osobám Boží Trojice. Věřím v Boha Otce Když velký teolog, sv. Tomáš Akvinský, komentuje tato slova, říká, že (1) v tu chvíli se odevzdáváme Bohu svým životem, odevzdáváme mu vlastní existenci, jeho Boží vůli, důvěřujeme Bohu mohli bychom to shrnout do slov: Věřím Bohu ; (2) ale zároveň tím také vyznáváme svoji víru v to, co nám Bůh zjevuje, co říká. To bychom mohli vyjádřit slovy Věřím Boha ; (3) věřit znamená vidět v Bohu budoucnost svého života, budoucnost celého lidstva, vidět Boha jako toho, k němuž se celý vesmír vrací: Věřím (směrem) do Boha. Všechny tyto tři aspekty víry se pak společně obracejí k tomu, co v Krédu následuje: Bůh je Otec všech a počátek všeho (Stvořitel nebe i země), On stvořil všechno z ničeho na základě své vůle a lásky, která vychází z Boží Trojice. Druhý oddíl Kréda nás posouvá k osobě Ježíše Krista ( Věřím v jednoho Pána, Ježíše Krista ). Vždyť on je tím, kdo nám představuje osobně Boha, nejen jakožto poselství o vzdáleném pánovi, ne jako proroci starozákonní doby, ale Ježíš říká: Kdo vidí mne, vidí Otce (Jan 14, 9) protože platí, že Já a Otec jedno jsme (Jan 10, 30). Tento oddíl obsahuje několik zvláštních obratů: Bůh z Boha, světlo ze světla, pravý Bůh z pravého Boha. Tato slova byla výsledkem obrany křesťanské víry proti útokům těch, kdo v prvních staletích snižovali význam Ježíše a považovali ho jen za jednoho z proroků, považovali ho jen za prostého člověka. Proto Krédo takto polopaticky vysvětluje: Kristus je Bůh (zrozený) z Boha, Syn je stejným Bohem jako Otec tak jako pochází paprsek světla ze světla. A proto je pravý Bůh z pravého Boha. Tato druhá část Kréda představuje život Krista, Božího Syna: ten, který je od počátku u Otce, se stává člověkem v těle Panny Marie kvůli nám ( pro nás a pronaši spásu ); byl ukřižován, za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben. Ale po svém Zmrtvýchvstání se vrací k Bohu Otci. Třetí oddíl Kréda se zaměřuje na třetí Osobu Boží Trojice, na Ducha Svatého. Ten je zaslíben Ježíšem ( Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl Jan 14, 26). Tato část Vyznání se dále zabývá dílem, které koná Duch Svatý ve světě. A právě proto je v této části zmíněna církev jakožto pravé dílo Boha (živené přítomností Ducha Svatého), nejen nějaké dílo lidské. A přítomnost Ducha Svatého také působí další účinky, které tu jsou zmíněny: (1) vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů; (2) očekávám vzkříšení mrtvých; (3) očekávám život budoucího věku. Letos o Slavnosti Krista Krále bude zákončen Rok víry společným slavnostním přednesením Vyznání víry. Ať naše odpověď Věřím! je pronesena s vědomím, že každý z nás se křtem stal svědkem víry zodpovědným nejen za svůj život a za svoji víru, ale také za její předávání budoucím generacím! P. Josef Mikulášek Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 10, Listopad 2013 Strana 7

8 Milí chlapci a děvčata! Nádherně květinami vyzdobené hroby a večer zář tisíce svíček, to je začátek listopadu. Chodíme na hřbitotovy a slavíme Slavnost Všech svatých, a také se modlíme za všechny zemřelé. Proto tolik světla a nádherných květin. Křtem jsme se stali Božími dětmi a Bůh je věčný a my žijeme věčně. Když člověk zemře, jeho duše je u dobrého Boha. Až přijde Pán Ježíš na tuto zemi na konci času, bude vzkříšené i tělo. To je děti skutečnost, kterou najdeme v Písmu svatém a o které se nebojte často přemýšlet. Na konci měsíce listopadu si můžeme nachystat adventní kalendář. Připomíná nám, že se blíží Vánoce. Adventní kalendář nám připomene smysl a význam čtyř neděl přípravného času, a také nám pomůže zkrátit čekání na Štědrý den. První takový barevný adventní kalendář byl vytištěn již v roce1908 v Mnichově. Možná v některých rodinách na začátku Adventu vystřihujete nebo vyrábíte z různého materiálu Betlém. Postupně přidáváte figurky a o Vánocích leží v jesličkách Ježíšek. Milá děvčata, určitě maminkám pomáháte v kuchyni. Mám pro vás návrh upečte na svátek sv. Martina Martinské podkovičky. Svatý Martin, když jel vesnicí, jeho kůň ztrácel podkůvky. Žebráci je zvedli a ony se proměnily v pečené podkovičky. Tak na památku se o sv. Martinu pečou podkovičky a vypráví se o tom, jak si máme vzájemně pomáhat. Liba Calábková Poznáš svaté? Svátek těchto svatých si připomínáme v měsíci listopadu. Chtěli jsme vám je představit, ale zpřeházeli se nám obrázky a sami si s tím nevíme rady. Dokážeš nám pomoci a správně přiřadit obrázek ke krátkému životopisu světce? a hádanka na závěr Víš, který Svatý se nemůže dostat do nebe? Strana 8 Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 10, Listopad 2013

9 Miss World 2013: Jsem proti zákonům povolujícím interrupce Filipínský senát přijal rezoluci, kterou se vyjadřuje ke skutečnosti, že nová Miss světa 2013, Megan Lynne Young, přinesla Filipínám poprvé tento titul. Parlamentní rezoluce o ní říká, že je zářivým symbolem pokoje a inspiruje generaci mladých žen k tomu, aby si osvojily základní hodnoty lidství. Filipínští senátoři se tak rozhodli zřejmě s ohledem na to, jak se prezentovala v médiích. 23 letá žena ještě před svým zvolením hovořila v interview pro televizi ABS-CBN nikoli o potřebě míru ve světě, důležitosti životního prostředí anebo o tom, že se jí daří udržovat štíhlou linii, přestože má hodně ráda čokoládu Na otázku, jaký druh krásy má nejraději, zaskočila tázající se žurnalistku odpovědí: Krásu narozených dětí. Jsem proti interrupcím a věřím v manželství jako nerozlučné spojení muže a ženy na celý život. Když byla otázána na postoj k návrhu filipínského zákona o reprodukčním zdraví, který byl zablokován Nejvyšším soudem, nová Miss světa řekla: Jsem pro život. Pokud zákon povoluje zabíjení lidských bytostí, jsem proti němu. Žurnalistka se pak pokusila přimět krásnou Filipínku alespoň k pozitivnímu názoru na antikoncepci. Misska však odpověděla: Sex patří do manželství. Cože, diví se žurnalistka, dívka tak krásná jako vy neměla ve svých 23 letech ještě žádný vztah? Když nějaký muž vyvíjí nátlak tímto směrem, je třeba jasně postavit meze, protože si nezaslouží ani přátelství, natož vztah. Pokud se však zapírá a čeká, znamená to, že o něj stojí, řekla letošní Miss World. převzato z Radio Vatikan Ministrantský víkend ve Velkých Losinách Ministrantský víkend, konaný dvakrát do roka, se již stal v našem děkanátu tradicí. A proto i letos na podzim vyrazili ministranti na jeden víkend mimo své domovy. Tentokráte na faru do Velkých Losin, což je nedaleko Sobotína, odkud pochází náš jáhen František. Na tento víkend vyrazilo celkem 15 nejen přerovských ministrantů. Páteční večer se nesl v duchu vybalování, postupného společného seznamování a společné večeře. Den byl zakončen společnou modlitbou a krátkými informacemi, co se bude dít následující den a hlavně, kdy se vstává. V sobotu hned ráno byla společná mše svatá v místním kostele, kterou sloužil přerovský kaplan otec Pavel a u oltáře mu přisluhoval jáhen František a 3 ministranti. Zbytek usedl pokorně do lavic, aby se účastnil mše svaté, pro mnohé v netradiční pozici, jako lid. Po mši následovala krátká přednáška o historii kostela, kterou nám povyprávěl jáhen. Poté následovala konečně snídaně, na niž byly párky s čerstvým rohlíkem, který byl možný zapíjet dobrým a teplým čajem. Když se všichni najedli, vyrazilo se na krátkou vycházku po okolí. Během ní bylo možno SETKÁNÍ MLÁDEŽE PŘEROVSKÉHO DĚKANÁTU Animátoři přerovského děkanátu zvou na tradiční modlitby mládeže, které probíhají vždy druhý pátek v měsíci. V listopadu se budou konat v Troubkách. Sraz bude v 19:30 u kostela, odkud půjdeme vzpomenout na naše zemřelé. Poté bude na místní faře prezentace z Ria. Těší se animátoři a kaplan pro mládež. vidět krásný dřevěný kostel v Maršíkově, kapličku Boží Trojice v lese, výhled na Sobotín a elektrické ohradníky, které mnozí vyzkoušeli, zda opravdu fungují tak, jak mají. A k překvapení všech skutečně fungovaly. Po tomto krásném výletě následoval oběd - ohřátý guláš, uvařený již s předstihem v Přerově a odpolední odpočinek, který každý mohl využít, jak chtěl. Až si každý trochu odpočinul, šlo se znovu ven na plac před farou, kde se hrály nejrůznější hry. Od buldoků, přes vyvolávku až po vybíjenou. Až nastal čas večeře, šlo se večeřet. Na večeři byl pro vyvolené (takže pro všechny) ještě guláš, který bylo třeba za každou cenu sníst. Povedlo se. Potom následoval krátký odpočinek a večerní stezka po vesnici, která byla zakončena krátkou modlitbou u kapličky. Pak už byl na programu jen spánek. Nedělní ráno se neslo ve znamení úklidu a balení, protože již nastal čas odjezdu. Před tím se šlo ještě na mši, kterou sloužil místní otec Milan Palkovič. A pak už hurá domů Vašek Slivka a ještě malá pochvala O třetím říjnovém víkendu ( ) zavítali na losinskou faru ministranti z Přerova. Někteří zde již byli v minulosti. Sobotní den začali mší svatou v našem farním kostele. Po snídani se byli podívat u kaple Nejsvětější Trojice nad Maršíkovem, kde bývají tradiční poutě. V neděli byli na mši a pak odjeli domů. Musím ministranty pochválit za vzorný a pečlivý úklid. Těším se někdy příště na shledanou. Dana Ponížilová, pastorační asistentka Velké Losiny Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 10, Listopad 2013 Strana 9

10 OKÉNKO Z CENTRA PRO RODINU RÁJ, se sídlem v Pavlovicích u Přerova 5 V polovině října se v centru Sonus uskutečnila přednáška psycholožky Mgr. Ireny Smékalové na téma: JAK NÁM NAŠE PŘEDSTAVY BRÁNÍ PROŽÍVAT PŘÍTOMNOST aneb NAUČME SE PŘIJÍMAT SKUTEČNOST. Zde je malé ohlédnutí jedné maminky: DÁVEJME PŘEDNOST TOMU CO JE - Přestože druhou říjnovou neděli počasí zvalo k podzimní procházce, dali jsme s manželem přednost besedě o prožívání přítomnosti, kterou vedla psycholožka Mgr. Irena Smékalová. A za sebe mohu říct, že to bylo užitečně a inspirativně strávené odpoledne. Podle aktivního zapojení mnoha účastníků odhaduji, že jejich dojmy byly podobné. Přinejmenším jsme dostali hodně podnětů k přemýšlení nad tím, jakým způsobem prožíváme realitu a zda je žádoucí (a možné) něco měnit? Téma povídání se odvíjelo od dvou základních pozic, které v životě naplňujeme. V první pozici bohužel přizpůsobujeme své chování podle toho, jaká očekávání na nás kladou druzí lidé počínaje rodiči, přáteli, učiteli a ostatními lidmi, se kterými jsme pravidelně v kontaktu. Naopak v druhé pozici jsme těmi, kdo si o druhých lidech vytvářejí představy a očekávají víceméně jejich naplňování k naší spokojenosti a to nám také neprospívá. Psychologické zkušenosti odvíjející se od životních příběhů mnoha lidí, kteří sdělovali na smrtelné posteli své prožitky (viz. kniha B. Ware, Čeho před smrtí nejvíce litujeme ), jsou ale takové, že pro psychické zdraví a pocit plně prožitého života není dobré představy a očekávání přeceňovat (ať už své či ostatních). Spíše je dobré postupně a opakovaně naučené stereotypy myšlení (a následného chování) odbourávat doslova setřásat ze své hlavy jako listnaté stromy každoročně obnovují a očišťují svoji korunu od starého a nefunkčního listí. Čím více bude naše jednání v souladu s tím, jaký život si přejeme žít, tím více budeme schopni prožívat autentickou radost, ale budeme i ochotni nést zodpovědnost za svá vlastní rozhodnutí. Zkrátka řečeno svůj životní scénář si každý má psát sám, protože to vyplývá z podstaty svobody, která nám byla svěřena. Držet život ve svých rukou je těžké, někdy bolestivé, ale právě toto přináší ovoce štěstí, schopnost budovat dobré vztahy a rovnováhu mezi tím, co mohu (chci) dát a co smím přijmout. Způsob, jakým pracujeme se svými představami, se odráží na našem vnímání reality, která pak může být různě zkreslená (příměr kostelní vitráže, kterou prosvítá světlo podle toho, jak je sklo zabarveno). Skutečnost tak vidíme podle předem daných (vložených) parametrů v naší hlavě...a to je škoda! Také neustálé vracení se do minulých prožitků (zejména recyklování starých zranění a negativních myšlenek) ovlivňuje silně naše prožívání přítomného okamžiku. Podobně i úzkostlivé lpění na naší představě o budoucnosti znemožňuje prožít skutečnost tady a teď, takovou, jaká je. Své sdělení zakončím citátem, Svět je takový, jaký jej vidíme. Přála bych sobě i vám, aby se nám dařilo čím dál více dívat se na svět s úžasem a pokorou malého dítěte. A aby tento postoj přerostl v trvalou vděčnost za každičkou vteřinu našeho života. Pavlína Geryková VÍKEND TÁTŮ S DĚTMI POZVÁNKY: RODIČOVSKÁ SKU- PINA pro účastníky kurzů Efektivního rodičovství bude v pondělí 11. listopadu od 17 h v Pavlovicích na téma Radosti a strasti výchovy. Připomeneme si principy efektivního rodičovství a podělíme se o to, jak se nám daří je v praxi uplatňovat. Letošní VÍKEND PRO MATKY A DCERY bude listopadu v Pavlovicích. Téma je OSEDLANÝ JAZYK. Na programu opět zajímavý program společného tvoření, her a soutěží i besed.... Pohádku pro všechny účastnice a přednášky pro maminky, starší dcery a babičky vede Mgr. Ing. Františka Böhmová - pastorační asistentka z Ostravy. Je vdaná a má 3 děti. Přednáší pro ženy, manžele i širokou veřejnost. Po dobu přednášky pro starší dcery a maminky (a babičky) bude připravena pro mladší dcery interaktivní beseda a hry. Těšit se můžete na společné chvíle jen pro vás dvě, vzájemnou inspiraci, společné tvoření, zamyšlení nad životem i odpočinek. Víkend je vhodný pro maminky s dcerou ve věku od 10 let. Účast mladších dcer nebo babiček je po dohodě také možná. PRAVIDELNÉ PROGRAMY: MODLITBY MATEK - každé pondělí h a taky 1. pátek v měsíci v tutéž dobu. CHLAPI - 1 x za 2 týdny středy h (6.11., , 4.12.,18.12.) P. Školoud tel.: HERNA A ZAHRADA PRO RODIČE A PRARODIČE S DĚTMI je otevřená v pondělí 9-17 h a v pátek 9-16 h, (ve středu jen po předchozí telef. domluvě na čísle ). Příspěvek dobrovolný. KERAMIKA - každé pondělí od 16 do 18 h pro dospělé i děti. Není potřeba se předem hlásit. Více informací o akcích i pravidelných programech a přihlášky u Jarmily Skřečkové - tel.: , rodiny.prerov@seznam.cz, Strana 10 Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 10, Listopad 2013

11 Přednáška lektorky preventivních programů na školách Bc. Petry Zlámalové pro rodiče předškolních a školních dětí i pro všechny ostatní, které zajímá téma: BEZPEČNOST DĚTÍ NA INTERNETU v úterý 19. listopadu od 18:30 h v Přerově v centru Sonus. Děkujeme za dobrovolný příspěvek na realizaci přednášky. PŘEDADVENTNÍ DOPOLEDNE PRO MAMINKY S DĚTMI I BABIČKY v pátek 29. listopadu od 9:30 h v Pavlovicích tvoření adventních věnců, drobné tvoření s dětmi, nápady a inspirace pro prožívání adventu a Vánoc TVOŘENÍ ADVENTNÍCH VĚNCŮ V PŘEROVĚ NA SONUSU v sobotu 30. listopadu od 15 h hry a tvoření pro děti, minijarmark na podporu Centra pro rodinu Ráj, výroba adventních věnců (s sebou polystyrénový kruh a 4 svíčky), možnost posezení s přáteli u kávy, čaje, či svařeného vína ADVENTNÍ VARHANNÍ KONCERT A JARMARK v Pavlovicích v neděli 8. prosince od 13 do 18 h KON- CERT v kostele sv. Jiljí ve 14:30 h, JARMARK s tvořivými dílničkami v prostorách fary, dvora a Stodoly MALÁ ADVENTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVA ve čtvrtek 12. prosince 17 h mše svatá v kostele sv. Vavřince v Přerově, v 18 h přednáška Mgr. Františky Böhmové na téma: JAK SE NECHAT VÉST DUCHEM SVA- TÝM - centrum Sonus v Přerově ZÁKLADNÍ INDIVIDUÁLNÍ PORADENSTVÍ v Centru pro rodinu Ráj - Nevíte si rady s různými oblastmi života? Potřebujete získat nezávislý pohled někoho jiného na svou situaci? Potřebujete ve své situaci podporu nebo radu? Základní poradenství je určeno pro rodiny s dětmi a jejich členům, kteří řeší především vztahové či výchovné problémy, soulad rodiny a práce, mezigenerační vztahy apod. Na krátké rozhovory se nemusíte objednávat a probíhají kdekoliv v prostorách centra, obvykle v přítomnosti hrajícího si dítěte. V případě potřeby delšího rozhovoru je nutné se objednat, dle potřeby zajistíme i hlídání dětí. Poradce bude vaším průvodcem při hledání možných řešení. Zároveň vám může zprostředkovat další odborné služby, včetně dalšího poradenství. Poradenství je poskytované zdarma, probíhá po dobu školního roku pravidelně 1x týdně v pondělí odpoledne v době otevřené herny a zahrady našeho centra. Zároveň je poradenství k dispozici u všech pobytových aktivit. Kontakt: Hana Školoudová Mateřská škola sv. Josefa v Kojetíně. Dne 2. září 2013 začal v mateřské škole nový školní rok. Je to čtvrtý školní rok v historii mateřské školy s názvem Mateřská škola sv. Josefa v Kojetíně. Tato škola v Kojetíně má však mnohem bohatší historii. První církevní mateřskou školu požehnal kroměřížský probošt Cyril Stojan. Zahájila svůj provoz v roce 1899 a jejími provozovateli byla Kongregace sv. Františka Svatého kříže. Dům, ve kterém se nacházíme, spolu s charitním zařízením, se dnes jmenuje Dům sv. Josefa, kdysi Dům Svaté rodiny. Od historie zpět k současnosti. Na začátku školního roku jsme se potýkali s personálními problémy. Vzhledem k tomu, že počet dětí se v mateřské škole zvýšil z původních osmnácti při zahájení provozu v roce 2010 na třicet čtyři, hledali jsme ještě jednu pracovní sílu pro péči o děti v odpoledních hodinách. K naší radosti prosbu vyslyšely sestry z Kroměříže, z České provincie Kongregace milosrdných sester sv. Vincence de Paul. Od září k nám do domu sv. Josefa dojíždí sestra Immaculáta. Nemá to s našimi dětmi lehké, odpolední odpočívání nepatří u dětí k oblíbeným činnostem. Přesto mohu říci, že si na sebe rychle přivykly. Spolupráce s kongregací sester je po dlouhé době v Kojetíně něčím novým a radostným. Kéž by tomu tak bylo i pro sestřičky! Nemohu opomenout i ostatní civilní zaměstnance mateřské školy, kteří se starají o nám svěřené děti. Od otevření mateřské školy zde pracuje školnice Věra Musilová. V roce 2012 nastoupila Jana Chvátalová, asistent pedagoga. Pracuje ve třídě s integrovaným dítětem. Podle potřeby zabezpečuje také dohlídávání dětí. Od září letošního roku u nás pracuje nově také paní učitelka Alžbeta Kučová, které byla přidělena třída s mladšími dětmi. Jak jsem se již zmínila, ve školní roce je zapsáno 34 dětí. Máme ze všech radost, především z toho, že si nové děti již zvykly na prostředí mateřské školy. Velikou radost nám dělají maličké děti při ranní modlitbě. Nebylo zapotřebí dlouhého vysvětlování. Přirozeně se zapojily do modlitby. Stejně tak se připojily k velkým dětem, které se s otcem Pavlem Ryšavým modlily růženec, napojeni na celosvětovou modlitbu dětí / Milion dětí se společně modlí /. Starší děti vykonaly také krátkou adoraci, při které Pánu Ježíši projevily lásku slovem i poskládáním šípků ve tvaru srdce. Letošní prosluněný, všemi barvami zářící podzim, nás vybízí, abychom se radovali ze všeho krásného, co Bůh pro nás stvořil. I dětskou duši stvořil krásnou, schopnou této čisté, nestrojené radosti. Marie Přecechtělová Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 10, Listopad 2013 Strana 11

12 Milí čtenáři, přinášíme Vám rozhovor s novým evangelickým farářem v Přerově Markem Zikmundem. Odkud pocházíte? Narodil jsem se v roce 1966 na Vsetíně, vyrůstal jsem v evangelické rodině, jako nejmladší ze sedmi sourozenců. Oba moji rodiče byli aktivní v tamním Horním sboru, kde jsme nalezli skvělé zázemí. Křtil a konfirmoval mě bratr farář Emil Ženatý, poté tam působil bratr farář Jan Blahoslav Šourek. V té době nás bývalo na schůzkách mládeže i přes čtyřicet to nás nemohlo neovlivnit, i přes nepřízeň normalizačního režimu. Jsem rodičům vděčný, že nás nasměrovali k životu víry a v církvi. Jak jste se dostal ke studiu teologie? Podnětů k tomu bylo dost, nicméně rozhodl jsem se k tomu až půl roku před maturitou. Ovlivnilo mě prostředí mládeže, navíc můj bratr-dvojče již v té době studoval teologickou fakultu. Ne bez vlivu byl i můj dědeček, v té době již dávno po smrti, který byl dlouho profesorem a děkanem tehdejší Komenského evangelické bohoslovecké fakulty. Maturoval jsem ovšem na strojní průmyslovce, a když jsem podával přihlášku na teologii, vedení školy zalapalo po dechu a nechtělo mně dát k tomu povolení. Nakonec jakási vyšší instance z Národního výboru rozhodla, že mám právo přihlášku podat, a tak jsem od září 1987 začal studovat v Praze. Takže jste sametovou revoluci prožil jako student. Ano, a docela naplno. Už od příchodu do Prahy jsme se někteří studenti zapojovali do nejrůznějších podpisových akcí na podporu politických vězňů, účastnili se demonstrací, chodili jsme na bytové semináře, např. k prof.hejdánkovi a jiným osobnostem, kterým nebylo umožněno oficiálně učit. Když se nakonec režim zhroutil, zažívali jsme euforii. Ta samozřejmě nemohla trvat moc dlouho, nicméně vděčnost ze získané svobody mě neopustila dodnes. Odkud jste přišel do Přerova? Do Přerova jsme přišli z Boskovic, kde jsme byli 12 krásných let. Ale abych to vzal po pořádku, první sbor, kde jsem působil nejdříve jako vikář a následně jako farář byl Žatec, v severozápadních Čechách. Rád na ten čas vzpomínám. Je to sbor malý, tvořený z velké míry lidmi, kteří přišli po válce z Volyně. Bylo to velice milé prostředí, i když tamní společnost je dodnes ovlivněna poválečným krutým odsunem Němců a následným přílivem Čechů z vnitrozemí, z nichž mnozí tam šli výhradně ze zištného důvodu. Takže se tam tvořila nová společnost, z velké většiny bez tradičních pout ke konkrétním městům a vesnicím. Volyňští Češi sem přišli s vděčností, že se mohou vrátit do země svých předků a díky nim vznikly nové evangelické sbory. Do Žatce jsem přišel v roce 1994 a bydlel jsem na velmi rozlehlé, původně německé faře. V roce 1997 jsem se oženil a od té doby mě vším provází má žena Marta. Na podzim roku 2000 jsem dostal pozvání do sboru v Boskovicích, kam jsem nastoupil v létě Rádi jsme se vrátili na Moravu. V Boskovicích to bylo asi jiné, než na severu Čech To tedy bylo. Dostali jsme se do prostředí mnohem tradič- nějšího, s vazbami místních lidí k regionu trvající po dlouhé generace. To se projevilo i ve sboru. Boskovický evangelický sbor sice není zrovna velký, s počtem členů kolem 600, s průměrnou účastí při bohoslužbách asi 50. Ale je zde hojně zastoupena střední generace a díky tomu je tady hodně dětí. Musím říct, že práce s dětmi a konfirmandy tvořila podstatnou část mé činnosti: pravidelná setkání, víkendovky, výlety, tábory. Samozřejmě u toho nezůstalo, jako farář jsem sloužil všem generacím. Své programy měla střední generace, dospělí při biblických hodinách, maminky s dětmi, pěvecký sbor se pravidelně scházel a občas zpíval při bohoslužbách a příležitostně i při vánočních koncertech. Pro členy sboru a celou veřejnost jsme pořádali tzv. kavárničky, besedy s hostem k nejrůznějším tématům. I díky tomu se o evangelících v Boskovicích vědělo. Na co jste kladl důraz? Především na nedělní bohoslužby. Ty jsou místem shromáždění celého sboru kolem vzkříšeného Krista, zde se tvoří společenství mezi Bohem a člověkem i mezi lidmi navzájem. Neděle je v tomto smyslu opravdu výjimečný den, den oddělený pro oslavu našeho Pána uprostřed jeho lidu. Nejsilnější okamžiky jsem prožíval, když jsme stáli dospělí, děti, mládež kolem stolu Páně při vysluhování eucharistie, svaté večeře Páně. Odtud začíná a napájí se všechno ostatní dění ve sboru a v celé církvi. Vedle toho jsem si ověřil, že církve nemohou žít samy pro sebe, ale mají tu být jako světlo světa a sůl země pro celou společnost. Naše nezastupitelnost začíná v modlitbách za druhé a projevuje se ve službě svědectví, charitativní-diakonické pomoci, v obraně slabých, např. v souvislosti s protiromskými pochody, a vůbec ve vyzdvižení důstojnosti každé osoby. V neposlední řadě jako křesťané jsme vděčni za takové hodnoty jako je svoboda a demokracie a vážíme si těch, kdo čelili totalitním režimům. To všechno nás vybavuje k tomu, že máme za co děkovat a víme, na co nezapomínat. S tím souvisí i otevřenost ekumenická. Zvláště za různých pobytů v zahraničí jsem si uvědomil, čím dobrým nás, evangelíky, mohou obdařit a inspirovat katolické i pravoslavné zdroje. Co byste řekl víc o svém rodinném zázemí? Moje žena Marta rovněž pochází z evangelické rodiny. Vystudovala Pedagogickou fakultu v Brně, obor německý jazyk pro první i druhý stupeň. Učila na Základních školách v Žatci i v Boskovicích, dokud neodešla na mateřskou dovolenou. Je také múzicky obdařená, hraje na klavír, varhany, ráda pracuje s malými dětmi, věnuje se nejrůznějšímu rukodělnému tvoření. Máme tři dcery, Janu (8 let), která chodí do třetí třídy, Alena (5) navštěvuje křesťanskou školku a Lydie (3) se těší, že do školky nastoupí příští rok. Jsem Pánu Bohu vděčný za každou z nich, a také jim za to, že šly se mnou sem do Přerova. Vytrhnout rodinu ze známého a milého prostředí je podobné jako přesadit rostlinu do jiné půdy. Tak jsme rádi za každý projev přátelství, který nám zde pomáhá zapustit kořínky. Za rozhovor děkuje redakce Strana 12 Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 10, Listopad 2013

13 Co nás čeká Společná ekumenická modlitba za město a stát v evangelickém kostele v pondělí v 17:00, na kterou všechny zveme. Jistě všichni vidíme, jak moc naše společnost Boží pomoc potřebuje. Na zakončení roku víry v neděli bude při všech mších svatých slavnostní vyznání víry, při kterém budeme držet v rukou kříže, které si přineste a které budou na závěr také požehnány. Mohou to být kříže k pověšení do bytů i křížky k nošení při sobě. Odpoledne o slavnosti Ježíše Krista Krále v neděli v 15:00 na Sonusu budu mít přednášku Zamilovanost jako duchovní zkušenost. Přednáška se na víkendu matek setkala s pozitivním ohlasem a tak ji mírně upravenou chci nabídnout také všem farníkům. Přednáška je určena pro dospělé věřící křesťany a bude trvat asi dvě hodiny. Všechny zvu. Letos nekupujte adventní věnce a v sobotu v 15:00 na Sonusu využijte možnost si je sami vyrobit. Vše potřebné připraví Centrum pro rodinu, které zajistí také program her pro děti, aby mohla přijít celá rodina. Může to být pěkný společný vstup do Adventu. Další ročník akce pro tatínky s dětmi se blíží! S tebou mě baví svět 2013 se uskuteční na faře ve Staré Vodě u Bruntálu. Tatínkové a děti udělejte maminkám v adventním čase chvilku pro sebe. Akce proběhne Přihlášky přijímá a na všechny se těší zástupce pro propagaci A. Pazdera, mobil Ostatní Stručná informace o žádostech farností našeho děkanátu o navracení farního majetku bude v příštím čísle časopisu. Také snad bude víc co psát o opravě pramene pod nemocnicí a plánované opravě kaple sv. Jiří. Děkuji všem, kdo naše farnosti finančně podporujete svými dary. Pán Bůh zaplať. P. Pavel Hofírek Středa :00 Pavlovice, fara Setkání chlapů CPR Čtvrtek :45 Přerov, sv. Vavřinec Úklid kostela, skupina A 16:00 Centrum Sonus Mikulášská besídka pro děti 17:30 Centrum Sonus Katecheze pro dospělé 19:30 Fara v Přerově Modlitby matek Stará Voda S tebou mě baví svět, viz výše Sobota :00 Přerov, sv. Vavřinec Ranní mše svatá 9:00 Centrum Sonus Schůzka ministrantů 16:30 Předmostí, fara Mariánské večeřadlo Neděle :00 Pavlovice, fara Jarmark a tvoření CPR 13:00 18:00 14:30 Pavlovice, kostel Varhanní koncert, viz str :30 Centrum Sonus Příprava mládeže na biřmování Pondělí Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 18:00 18:45 Předmostí, fara Papežské encykliky s kaplanem Úterý :00 Centrum Sonus Setkání společenství křesťanských žen Středa :00 Centrum Sonus Kavárna pro seniory 18:00 Přerov, sv. Vavřinec Mše svatá pro děti s lampičkami Čtvrtek :00 Přerov, sv. Vavřinec Úklid kostela, skupina B 17:00 Přerov, sv. Vavřinec Mše svatá malé duchovní obnovy 18:00 Centrum Sonus Malá adventní duchovní obnova s Františkou Böhmovou, viz str :00 Centrum Sonus Zkouška scholy dospělých Duchovní služba ve Fakultní nemocnici Olomouc. Ve Fakultní nemocnici v Olomouci funguje stálá duchovní služba. Kaple Božího milosrdenství je v přízemí modré budovy (na orientačním plánu pavilon A ). Kaple je otevřena každý den od 6:00 do 20:00 Každou neděli v 13:30 je mše svatá, od 13:10 příležitost ke svátosti smíření. Kontaktní telefon na dispečink duchovní služby: František Ponížil, jáhen Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 10, Listopad 2013 Strana 13

14 POŘAD BOHOSLUŽEB DĚKANÁTU PŘEROV PONDĚLÍ ÚTERÝ STŘEDA ČTVRTEK PÁTEK SOBOTA NEDĚLE P. Pavel Hofírek Úřední hodiny: Po a St a tel P. Pavel Ryšavý Úřední hodiny: Čt 9-11 (mimo 3. Čt v měsíci) Pá tel: P. Bedřich Horák Úřední hodiny: k zastižení na tel P.Artur Górka Úřední hodiny: k zastižení na tel P. Piotr Wardecki Úřední hodiny: St, Pá hodinu po mši tel P. Wojciech Zapiór Úřední hodiny: k zastižení na tel P. Pavel Šíra Úřední hodiny: k zastižení na tel P. Josef Svoboda Úřední hodiny: k zastižení na tel. tel P. Radek Sedlák Úřední hodiny: Po tel P. Paweł Bilinski, farář v Oseku n. Bečvou Přerov Sv. Vavřinec Přerov Sv. Michal Podolí, Čekyně, Újezdec Dluhonice (18 30 ) (18 30 ) 8 00 jen 1.So , Bohoslužby střídavě dle rozpisu v sobotu v Bohoslužby střídavě dle rozpisu ve čtvrtek v Předmostí Kojetín mimo 1.So 9 00 Křenovice (18 00 ) jen 1.So Měrovice (18 00 ) 7 30 Uhřičice Polkovice Stříbrnice mimo 1.So ÚTERÝ: sudý týden (18 00 ) 1x lichý týden (18 00 ) 1x lichý týden Horní Moštěnice (18 00 ) (18 00 ) 7 30 jen 1.So Beňov (18 00 ) 7 30 Stará Ves (18 00 ) 9 00 Přestavlky (18 00 ) předposlední Dřevohostice (18 50 ) (18 50 ) 7 30 Domaželice (17 30 ) Pavlovice (18 00 ) 8 50 Radslavice (18 00 ) různě Vlkoš Věžky (18 00 ) nepravidelně Říkovice Kokory Majetín Penčice Suchonice Luková Žeravice Lazníky Druhé pondělí v měsíci (pouze v letním období) Třetí pondělí v měsíci (pouze v letním období) Sobota s nedělní platností Rokytnice Brodek jen 1.So 9 00 Citov jen 1.So Tovačov Tovačov - fara 7 15 nepravidelně posled. v měsíci (17 00 ) Domov důch Lobodice Ivaň Klopotovice Troubky ČTVRTEK: mše svatá střídavě 1x za 14 dní (17 00 ) (18 00 ) pouze růženec Henčlov (18 00 ) (18 00 ) pouze růženec (18 00 ) pouze růženec Bochoř (18 00 ) (18 00 ) (18 00 ) pouze růženec Prosenice (17 00 ) 7 45 Úřední hodiny: na faře v Oseku St a Pá a , tel Časy uvedené v závorkách platí pro letní období. Může dojít ke změnám bohoslužeb. Strana 14 Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 10, Listopad 2013

15 Přečetli jsme a doporučujeme. Děti se ptají, odborníci odpovídají Eva Muroňová, P. Tomáš Cyril Havel Témata, kterými se zabývá tato kniha, nás poprvé napadají ve věku, kdy jsme dětmi. Jsou to ty otázky, jimiž takříkajíc osaháváme svět, ba rozhlížíme se kolem. Patří neodmyslitelně k dětství. To ale vůbec neznamená, že jsou to jen nějaké dětské otázky. Přemýšlení nad životem, smrtí, dobrem a zlem nás provází celý život. Vyhýbat se tomu by znamenalo nebrat vážně nejen Boha a naši víru, ale i život sám. (kardinál Duka) Často se ptáme nejen v životě z víry, ale i v běžném životě na mnoho věcí, pátráme po odpovědi na naše otázky. Je to vlastně dobré znamení, pokud se ptáme. Pokud se totiž ptáme, tak žijeme, přemýšlíme a máme zájem o věci a skutečnosti kolem nás. Kdysi prý někde při evangelizaci visel plakát s nápisem: Ježíš má odpo-věď na Tvé otázky. Někdo na něj napsal: Na jaké otázky? Některé otázky dětí nás mohou i pobavit svou vážností problému. Například: Líbí se Bohu, co mu zpíváme v kostele, i když se to nelíbí mně? Kdo stvořil Boha? Jak to, když první lidé byli Adam a Eva, tak jsou vykopávky právěkých lidí? Už dal Bohu někdy někdo facku? Jak by se mohl útočník trefit, když Boha nevidí? Ale není facka jako facka. Jsou rány citové, zasahující srdce. Ty jsou často bolestivější a zanechávají následky na dlouho, někdy na celý život... A protože Bůh je láska, tak každý lidský prohřešek proti lásce zraňuje přímo jeho a smysl jeho díla odpovídá mimo jiné na tuto otázku jedna ze známých osobností PhDr. Jiřina Prekopová. Z dalších osobností odpovídají David Eben, František Kunetka, František Václav Lobkowicz, Tomáš Machula, Ludmila Muchová, Adolf Pintíř, Mireia Ryšková, Vladimír Smékal, Marie Svatošová, Tomáš Tyc, Marek Orko Vácha. Tuto knihu bychom nedrželi v ruce, kdyby nebyly děti, které se ptají. Nebyla by ale ani sepsána, kdyby nebyli dospělí, kteří se ptají spolu s nimi. Ptát se, hledat, přiblížit se neznámému, to vše provází náš život už od dětských let... Otázky dětí a odpovědi odborníků zaznamenané v této publikaci chtějí pomáhat rodičům nebo křesťanským vychovatelům sdílet s dětmi jejich otázky a promýšlet možné odpovědi. Chtějí být podnětem k dalšímu hledání. (Eva Muroňová, Tomáš C. Havel). Vydalo nakladatelství Petrinum České Budějovice, vydavatel časopisu Duha, jako svou druhou publikaci. Přeji hezké čtení. Jaroslav Branžovský Čtvrtek :00 Centrum Sonus Setkání františkánského společenství 17:30 Centrum Sonus Katecheze pro dospělé 19:00 Centrum Sonus Setkání rodičů přípravy dětí na přijímání 19:30 Fara v Přerově Modlitby matek Pátek Hruška Víkendové potáborové setkání Sobota :00 Olomouc, katedrála Den diecéze, viz Olomouc Akce pro ministranty Neděle Při všech mších svatých Vyznání víry s žehnáním křížů, viz str. 13 9:45 Předmostí, fara Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje 15:00 Centrum Sonus Přednáška: Zamilovanost jako duchovní zkušenost, viz str :30 Centrum Sonus Příprava mladých na biřmování Pondělí :45 Předmostí, fara Papežské encykliky s kaplanem Úterý :00 Centrum Sonus Setkání společenství křesťanských žen Středa :00 Fara v Přerově Redakční rada časopisu Čtvrtek :00 Přerov, sv. Vavřinec Úklid kostela, skupina C 17:30 Centrum Sonus Katecheze pro dospělé 19:00 Centrum Sonus Zkouška scholy dospělých Pátek :30 Pavlovice, fara Předadventní dopoledne CPR, viz str. 11 Dřevohostice Víkendové soustředění přerovské scholy Sobota :00 Fara v Přerově Zapisování úmyslů na mše svaté v Přerově na leden, únor a březen 15:00 Centrum Sonus Tvoření adventních věnců, viz str :30 Přerov, sv. Vavřinec Vigilie za počatý lidský život Pondělí :00 Centrum Sonus Začátek přípravy rodičů na křty dětí 17:30 Centrum Sonus Dějiny umění s jáhnem 18:45 Předmostí, fara Náboženství pro dospělé s kaplanem Středa :00 Přerov, sv. Vavřinec Mše svatá pro děti s lampičkami Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 10, Listopad 2013 Strana 15

16 Sob n Se změnou času se posouvá začátek večerních bohoslužeb v Přerově v kostele sv. Vavřince ve středu a pátek na 18:00. Přehled pravidelných bohoslužeb farností našeho děkanátu najdete na straně 14. Sobota Vzpomínka na všechny věrné zemřelé Mše svaté: Přerov 9:00 a 18:30 Předmostí 8:45 8:10 Předmostí, kostel Mariánské večeřadlo 9:30 Předmostí, hřbitov Dušičková pobožnost v Předmostí Neděle :45 Předmostí, fara Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje 15:30 Hřbitov v Přerově Ekumenická modlitba za zemřelé 19:30 Centrum Sonus Příprava mládeže na biřmování Pondělí :00 Centrum Sonus Začátek přípravy rodičů na křty dětí 17:30 Centrum Sonus Dějiny umění s jáhnem 18:45 Předmostí, fara Papežské encykliky s kaplanem Úterý :30 Centrum Sonus Přednáška Křesťanské akademie Středa :00 Přerov, sv. Vavřinec Mše svatá pro školní děti 20:00 Pavlovice, fara Setkání chlapů CPR Čtvrtek :45 Přerov, sv. Vavřinec Úklid kostela, skupina A 16:00 Centrum Sonus Setkání františkánského společenství 17:30 Centrum Sonus Katecheze pro dospělé 19:30 Fara v Přerově Modlitby matek Pátek :00 Velehrad Víkendová duchovní obnova na Velehradě 19:30 Troubky Děkanátní modlitby mládeže, viz str. 9 Sobota :00 Centrum Sonus Schůzka ministrantů Pondělí :00 Pavlovice, fara Rodičovská skupina CPR, viz str :45 Fara v Předmostí Náboženství pro dospělé s kaplanem Úterý :00 Centrum Sonus Setkání společenství křesťanských žen Středa :00 Centrum Sonus Kavárna pro seniory 17:00 Přerov, sv. Vavřinec Modlitby Fatimského apoštolátu Čtvrtek :00 Přerov, sv. Vavřinec Mše svatá za zemřelé kněze děkanátu 15:00 Přerov, sv. Vavřinec Úklid kostela, skupina B 17:30 Centrum Sonus Příprava dospělých na biřmování 19:00 Centrum Sonus Zkouška scholy dospělých Pátek Pavlovice, fara Víkend pro matky a dcery CPR, viz str. 10 Rajnochovice, fara Víkend pro mladé biřmovance děkanátu Pondělí :00 Fara v Přerově Setkání seniorů 17:00 Evangelický kostel Ekumenická modlitba za město a stát 17:30 Centrum Sonus Dějiny umění s jáhnem 18:45 Předmostí, fara Náboženství pro dospělé s kaplanem Úterý :30 Centrum Sonus Přednáška Centra pro rodinu: Bezpečnost dětí na internetu, viz str. 11 Středa :30 Fara v Přerově Modlitby za Charitu 18:00 Přerov, sv. Vavřinec Mše svatá pro školní děti 19:00 Fara v Přerově Schůzka katechetů děkanátu 20:00 Pavlovice, fara Setkání chlapů CPR Čtvrtek :45 Přerov, sv. Vavřinec Úklid kostela, skupina A Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova Přerov telefon: casopis@farnostprerov.cz Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Pavel Martinka, Fr. Ponížil, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová. Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově. Uzávěrka prosincového čísla je 27. listopadu Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu. Strana 16 Slovo pro každého Ročník 19, Číslo 10, Listopad 2013