Japonsko. není tak daleko. 26 Volte Miss. 12 Kdy sa narodil Ježíš(ek) a kdy začal náš letopočet? Časopis nejen pro dialyzované pacienty

Transkript

1 Časopis nejen pro dialyzované pacienty Japonsko není tak daleko ISSN MK ČR E Kdy sa narodil Ježíš(ek) a kdy začal náš letopočet? 26 Volte Miss Podpořte naše sestřičky v soutěži Miss sestra 2013

2 Pobyt pre seniorov v kúpeľoch Sliač Kúpeľné hniezdo ošľahané vetrom, ktoré je tu stále pre Vás. Medicína, odbornosť, kvalita služieb, nádherné kúpeľné lesoparky, miesta pripomínajúce dávnu minulosť a pohostinnosť... To sú kúpele Vášho srdca. Kúpele Sliač ležia medzi mestami Banská Bystrica a Zvolen, nad mestečkom Sliač. Očaria Vás svojím charakterom a prírodnou scenériou. Tento úchvatný kúsok sveta na úpätí Slovenského Rudohoria je rajom pre tých, ktorí hľadajú pokoj a oddych, snívajú o láskavom objatí prírody ďaleko od hlučného davu a ktorým záleží na vlastnom zdraví, na prevencii ochorení a samozrejme i na samotnej liečbe. Balíček SENIORSKÝ POBYT: ubytovanie na 7 nocí: hotelová izba KOMFORT (zrekonštruovaná hotelová izba) stravovanie: polpenzia Klasik + zdravý stravovací program pod dohľadom dietológa zahŕňa (raňajky bufetový stôl, večera výber z menu, šalátový bar, pitný režim) lekár a zdravotná starostlivosť: vstupné lekárske vyšetrenie s predpisom lekára na individuálny liečebný balneorehabilitačný program balneorehabilitačný program zahrňujúci v priemere 2 procedúry na 1 nocľah Cena pobytu ( ) = 224 Eur Dialyzačná liečba zaistená na dialyzačnom stredisku vo Zvolene. Rezervácie: Centrum prázdninových dialýz, B. Braun Avitum s.r.o., V Parku 2335/20, Praha 4, tel , fax , prazdninovadialyza.cz@bbraun.com. Zvýhodnená ponuka pre dialyzovaných pacientov B. Braun Avitum s.r.o. V Parku 2335/20 CZ Praha 4 Tel Fax avitum.cz@bbraun.com

3 Z OBSAHU VYBÍRÁME Lidé kolem nás 4 Rozhovor s Tomášem Dřevíkovským, místopředsedou rady Českého týmu transplantovaných, o tom, jak důležité je se v životě nevzdat. Dnes na téma 13 Naringenin obsažený v grapefruitové šťávě podporuje hubnutí, působí proti nádorům a navíc může zabránit zvětšování cyst u některých typů dědičné polycystózy jater a ledvin. Vážení čtenáři, šesté číslo letošního, tedy už pátého, ročníku našeho časopisu neklamně signalizuje blížící se čas, kdy ze zdi sundáme kalendář s třináctkou a na jeho místo pověsíme ten s letopočtem V rubrice Víte, že se dozvíte, kdy a proč vlastně systém kalendáře, který v našich zemích v současnosti používáme, vznikl a jaké astronomické souvislosti a nesnáze ho při zasazení do historických reálií provázejí. Věříme, že i letošní ročník našeho časopisu Vám přinesl spoustu zábavy i poučení a že Dialog je nedílnou a především oblíbenou součástí Vašeho života s dialýzou. Pěkné počtení, radostné a požehnané Vánoce i nadcházející rok 2014 Vám přeje Vaše redakce Cestujeme 8 Nahlédněte do vzdálené ostrovní země, kde bojuje o přízeň nejmodernější technologie se starým Orientem. Již první díl popisu cesty do Japonska vás nadchne svou poetikou a malebností. Reportáž 16 V Ostravě Vítkovicích oslavili 10. výročí Dialyzačního střediska B. Braun Avitum. Dialog Časopis nejen pro dialyzované pacienty Vychází jednou za dva měsíce. Zdarma. ISSN Redakční rada: Ing. Petr Macoun, Ph.D., MUDr. Martin Kuncek, RNDr. Martin Kalina, Ph.D., Luděk Hajský, Šéfredaktor: Veronika Tichá, Redakce: Petra Pokorová, Ing. Helena Málková, Kristýna Tesařová, Mgr. Michal Dušek, prim. MUDr. Roman Kantor, Luděk Hajský, Grafika: Tomáš Komůrka, BA Vydavatel: B. Braun Avitum s.r.o., V Parku 2335/20, CZ Praha 4, IČ: , DIČ: CZ , Tel , Fax , dialog.cz@bbraun.com, Veškeré články publikované v tomto časopisu mají pouze informativní charakter a nejsou právně závazné. Veškerá doporučení uveřejněná v tomto časopisu týkající se zdravotního stavu, dietních a režimových opatření je nutné konzultovat s Vaším ošetřujícím lékařem nebo sestrou. Redakce si vyhrazuje právo na úpravu veškerých textů. Hobby 20 Vánoční hvězda je původem rostlina ze střední Ameriky. Její pěstování není vůbec obtížené a zvládne jej prakticky každý.

4 LIDÉ KOLEM NÁS Život mě může srazit na kolena, kolikrát chce, stejně znovu vstanu Rozhovor s Tomášem Dřevíkovským, místopředsedou rady Českého týmu transplantovaných 4

5 LIDÉ KOLEM NÁS S Tomášem Dřevíkovským se život nemazlil. Od mládí se pere se zdravotními problémy, ale ani tak ho neopouští optimismus a dobrá nálada. Prodělal již pět transplantací ledvin, tu poslední kombinovanou s játry, má pětinásobný bypass, ale sportu se vzdát neumí a nechce. I proto je místopředsedou rady Českého týmu transplantovaných, který pomáhá pacientům po transplantacích znovu bodovat na sportovních kláních, a působí i v poradně na komunitním webu ledviny.cz. Pane Dřevíkovský, kdy vznikl Český tým transplantovaných pacientů a jak dlouho jste jeho místopředsedou? Tým transplantovaných jsme v IKEMu založili v roce 2008 a od té doby působím v jeho čele. Dnes se již trochu stahuji, sice sportuji, ale držím se v pozadí a své místo přenechávám mladším. Jsem country representative, taková šedá eminence v pozadí. Co vše je náplní vaší práce? Základním pilířem naší snahy je pomoci lidem po transplantaci či dialýzách v návratu ke sportu, jelikož i přes svůj handicap jsou sportovci schopni podávat doslova fenomenální výkony. Českou republiku zastupujeme od roku 1991 ve světové federaci her transplantovaných a v evropské federaci, kde působíme od jejího založení v roce Kolik aktivních sportovců sdružujete? V databázi je nás asi 25, ale ne všichni jsou aktivní nebo si mohou dovolit jezdit po světě. Aktivních sportovců je asi dvanáct až patnáct. Ti se zúčastňují letních i zimních světových i evropských her a zároveň jsou nuceni i k tomu, shánět pro naše výpravy peníze. Finance jsou asi velkým problémem. Kdo vám pomáhá s financováním nejvíce? Stát, nebo spíše sponzoři? Vše financujeme svépomocí, stát nám nepřispívá, sháníme tedy sponzory a snažíme se nakládat s darovanými penězi co nejlépe. Jedním z nich je i Skupina B. Braun, která nám pomáhá s financováním našich sportovních aktivit. Lidí a dalších podporovatelů, se kterými spolupracujeme, je však naštěstí dost a my si jejich pomoci nesmírně vážíme. Náš nejstarší sponzor je Nadace Charty 77, která s námi válčí již od roku Zároveň jsme díky ní získali i jakési potvrzení serióznosti, a tak se s námi nebojí spolupracovat celá řada dalších velkých i menších sponzorů. Často se jedná i o firmy, jejichž zaměstnanci mají s tímto druhem handicapu nějaké osobní zkušenosti, a proto nás podporují. Na evropských hrách, které se konaly v roce 2012 v Chorvatsku, byli čeští závodníci velmi úspěšní a přivezli třináct zlatých medailí. Byl to doposud největší úspěch výpravy, nebo už byly i úspěšnější ročníky? Je to velký úspěch, to ano, ale musíme vždy rozlišovat evropské a světové hry. Na těch světových je konkurence obrovská, zúčastňuje se jich členských států, a většinou více než tisíc sportovců. U evropských her je to asi 300 účastníků z 25 evropských zemí. Je tedy logické, že úspěšnost v Evropě je větší, ale medaile ze světových her má vyšší hodnotu. V srpnu 2013 se konaly XIX. světové hry transplantovaných v jihoafrickém Durbanu a český desetičlenný tým zde získal čtyři zlaté, pět stříbrných a tři bronzové medaile. Hry v anglosaských zemích mají větší smysl Říkal jste, že jezdíte po celém světě. Které hry byly podle vás nejlepší? To se nedá nějak obecně říct. Každé hry mají svoje. V současné době se projevuje snaha o to, aby se hry pořádaly především v anglosaských zemích. Je to proto, že v těchto zemích se předpokládá nesouhlas s dárcovstvím. To znamená, že orgány se mohou použít jen od lidí, kteří k tomu dali písemný souhlas, jsou zaevidovaní na příslušném úřadu a ještě u sebe mají kartičku. Ostatní státy mají nastavený automatický souhlas s dárcovstvím, podobně jako my. V České republice to například funguje tak, že pokud má někdo důvod, proč se nechce nebo nemůže stát dár- 5

6 LIDÉ KOLEM NÁS cem, musí naopak zaevidovat svůj nesouhlas. Takových lidí je v databázi Transplantcentra asi jen 600. Takže hry v těchto zemích prakticky pomáhají s osvětou Ano, pamatuji si, že v roce 2007 byly hry v Sydney a dobrovolnost darování orgánů se po jejich skončení zvýšila zhruba o 60 procent, což je obrovské číslo. Proto se tyto země preferují. V roce 1993 byly hry ve Vancouveru, v roce 1995 to byl Manchester, dvakrát už jsme byli v Austrálii a Kanadě a příští rok se chystáme do Jihoafrické republiky, která má také nastavený automatický nesouhlas s dárcovstvím. Hry v těchto zemích v sobě zkrátka nesou ještě skryté poselství o možnostech dárcovství, což je velmi přínosné. Vraťme se teď trochu více k vám. Kdy jste zaznamenal první vážnější zdravotní komplikace? Úplně první problémy přišly krátce po vojně v roce Nebylo mi dobře a obvodní lékař mi při prohlídce našel v moči bílkovinu a krev. Poslal mě na testy a trvalo téměř rok, než zjistili, co mi je. Pak mi řekli, že je nutné mě převést do nemocnice na Strahově, kde se mi budou věnovat více. Tam mi oznámili, že bude nutný shunt. Jenomže ten rok se mi podařilo dostat příslib, a tak jsme se ženou vyrazili do zahraničí. Když jsem se vrátil, musel jsem začít okamžitě docházet na dialýzu a lékaři vrtěli hlavou nad tím, že jsem to vůbec přežil. Nebyla to od vás trochu nezodpovědnost? Byla, to víte, že byla. Dialýza byl v té době obrovský průšvih. Měl jsem malé děti a věděl jsem, že jakmile se tenhle kolotoč jednou roztočí, už z něj nebude cesty zpět. Měl jsem navíc štěstí, že jsem se na dialýzu vůbec dostal. V té době to nebyla samozřejmost, a o životě lidí tak často rozhodovala politicko-sociální komise. Mně řekli, že jsem perspektivní, a dialýzu mi odsouhlasili. Kluk, co byl stejně starý jako já, jen neměl závazky, už takové štěstí neměl. Dostal jen léky a po pár měsících zemřel. Noční šichta na dialýze Jak moc se tehdejší dialýza lišila od té dnešní? Rozdíl je obrovský. Dnešní pacienti si vůbec neuvědomují, jak obrovské mají štěstí, že medicína tak pokročila. Když jsem začal s dialýzou já, byla to opravdová divočina. Tupé jehly, gumové rukavice, které sestry praly v roztocích a sušily na ústředním topení, a jako dialyzátory sloužily cívky do starých amerických strojů, které praskaly a byl v nich zhruba půllitrový objem krve. Takže když praskly, půl litru bylo pryč a dialýza byla nedostatečná. Přesto jste za to byli vděční, protože jste byli mezi vyvolenými. Ostatní pacienti mohli dostat jen léky, což znamenalo tak půl roku života a konec. Dovedete si představit tu beznaděj? Absolvoval jste úctyhodný počet transplantací. V kterém roce jste prodělal první? V roce 1981 jsem se dostal poprvé do IKEMu a pamatuji si, že jsem právě seděl na dialýze, když mi volali, že pro mě mají vhodnou ledvinu. Operovali mě, ale po probuzení mi sdělili, že jsem sice po operaci, ale ledvinu jsem z technických důvodů nedostal. Jaké to byly důvody, dodnes nevím, nepátral jsem po tom. Bral jsem to jako prostý fakt a znovu docházel dvakrát týdně na dialýzu. V tu dobu jsem na ni chodil v noci, abych mohl přes den pracovat. Měli jsme tam už vytvořený noční kolektiv, a dokonce jsme se naučili si obsluhovat dialýzu úplně sami. A jak šly po sobě další operace? Druhou operaci jsem podstoupil v roce Sice proběhla úspěšně, vedl ji dokonce pan profesor Vladimír Kočandrle, ale čtrnáct dní po operaci jsem dostal zápal plic. Nemohli mi nasadit léky, a tak se dlouhou dobu jen zkoušelo, co na mě zabere. Ledvina to samozřejmě nevydržela a na konci roku 1985 jsem byl znovu na dialýzách a zpátky na Strahově. V roce 1988 mi pan docent Rudolf Kramář dělal třetí operaci, po níž mi ledvina fungovala bezmála třináct let. Bylo mi fajn, mohl jsem cestovat a užívat si života až do roku 2001, kdy se znovu objevily problémy a musel jsem opět na dialýzu. Rok 2002 pak byl ve znamení čtvrté operace a ledvina fungovala do roku V té době mi bylo asi nejhůře a měl jsem opravdu na kahánku. Za- 6

7 tím poslední operaci jsem se podrobil v létě roku 2007, byla to kombinovaná transplantace ledviny a jater. Všechny tyto zákroky vám prováděli v IKEMu? Ano, všechny mé operace proběhly v IKEMu a jsem velmi vděčný, že se mnou měli takovou výdrž. Přeci jen, transplantace vám život úplně změní. Dialýza je nepředstavitelná zátěž, někdy máte v těle i dvanáct litrů tekutin, to se srdcem skutečně cvičí. Jste neustále omezený dosahem dialýzy a časem, který na ní musíte strávit. Po transplantaci můžete žít prakticky stejně jako předtím. Jsem moc spokojený, bojuju sice od 29 let, ale stojí to za to. Tak vysoký počet transplantací není zrovna obvyklý. Znáte někoho, kdo jich podstoupil více? Mezi sportovci jsem možná jediný v celé Evropě, kdo jich má za sebou tolik. Ten počet je opravdu velmi neobvyklý. Jinak ale věřím, že se najde i člověk, který jich podstoupil ještě víc. Pěti transplantacemi ale výčet vašich operací neskončil. Co přišlo pak? Loni jsem začal mít problémy, a tak jsem navštívil profesora Jana Pirka, s nímž jsem se znal již od roku 2008, kdy jsem ho přesvědčil, aby Český tým transplantovaných zaštítil a dělal nám duchovní zázemí. Po prohlídkách mi zjistil, že mám zúžené cévy, a rozhodli jsme se pro bypass. A dostal jsem rovnou pětinásobný. Po operaci jsem byl měsíc v Poděbradech, kde mě dali skvěle dohromady a zvládal jsem znovu i fyzickou námahu. Sice jsem pak ještě dlouho nemohl plavat, jezdit na kole a řídit auto, ale to vše bylo jen kvůli hrudní kosti, na kterou jsem musel být extrémně opatrný. Do poloviny léta jsem se cítil skvěle, ale v září se můj zdravotní stav začal znovu horšit a přišlo se na to, že se tři z pěti cév ucpaly. Mám tedy nyní jen dvojnásobný bypass a znovu cítím, že mi to dělá problémy. Srdce málo okysličuje plíce a cítím i bolest na hrudníku. A přes to všechno dále sportujete? Jaké sporty vlastně máte rád? Sport je pro mne droga, styl i smysl života. Mám moc rád plavání, dřív jsem i závodně hrál vodní pólo, a sjezdové lyže, to můžu pořád. Ale například běhat už nesmím. Po všech transplantacích mám kýlu a při sportování musím nosit pás, takže běh pro jistotu vypouštím. Miluji ale třeba turistiku, nordic walking a podobně. Dřív jsem hrál i závodně volejbal, ale okamžitě při ušití shuntu mi ho zakázali. To byl jediný sport, který jsem nuceně musel ukončit a už jsem se k němu nikdy nevrátil. Takže pokud mi to zdravotní stav alespoň trochu dovolí, budu sportovat dál a pojedu i příští rok na hry. Sice už asi ne jako aktivní sportovec, ale třeba bowling nebo pétanque bych si zahrát mohl. V zahraničí je běžné, že lidé vědí, kdo byl dárcem orgánu. Jak tomu bylo ve vašem případě? V České republice se, na rozdíl od anglosaských zemí, informace o dárcích zásadně nesdělují. Pamatuji si, že jsem na olympiádě v Sydney potkal desetiletého Australana, který měl s sebou dvoje rodiče. Jedny biologické a druhé děvčete, které se v sedmnácti zfetovalo, zemřelo a oni souhlasili s darováním jejího srdce. Bylo pro mě opravdu dojemné vidět toho chlapce s rodiči dárkyně, díky které dostal možnost žít normální život. A podobných životních příběhů je na billboardech na sportovištích uvedena celá řada. Je těžké se vyrovnat s tím, že máte v sobě orgán jiného člověka? Nemyslím si, že by to bylo těžké. Přijmete skutečnost, že někdo smrtelně nemocný pomůže vám, a nevíte, kdy se karta otočí a vy zachráníte někoho jiného. Důležité je jenom stáří orgánu a jeho stav. U jedné transplantace se mi stalo, že jsem čekal na ledvinu a ona stále nikde. Až nakonec vyšlo najevo, že ji lékař v Ostravě uložil v helikoptéře pilotům přímo do kabiny a zapomněl jim to říct. Našla se až s téměř hodinovým zpožděním, když se po ní lékaři začali shánět. O dárci jsem se dověděl i u své poslední operace - byla jím robustní paní, jejíž orgány měla původně dostat přede mnou vybraná čekatelka. Ta však byla velmi droboučká, tak jsem je dostal kvůli jejich hmotnosti já. Po tom všem, čím jste si prošel a co jste zažil, bychom čekali zlomeného člověka, a ne někoho, kdo má víc energie než většina dvacátníků. Kde na to všechno berete sílu? Sám nevím, ale pomalu cítím, že mi jí ubývá. Ráno už se musím dost přemáhat, abych vstal z postele, ale je pravda, že mě život prostě baví a užívám si ho. Děkujeme za rozhovor. redakce Dialogu KŘÍŽOVÝ VÝSLECH Tomáš Dřevíkovský místopředseda rady Českého týmu transplantovaných Hudba: country, rock Kniha: dokumenty o účasti českých pilotů v RAF Roční období: jaro Znamení: Rak Barva: modrá Jídlo/nápoj: mořské plody/zelený čaj Osobnost: Tomáš Garrigue Masaryk, Winston Churchill

8 CESTUJEME Vážení čtenáři, v následujících dvou číslech bychom vás rádi pozvali do Japonska. O své zážitky z císařského ostrovního státu se s vámi podělí dialyzovaný pacient Petr Pavelčík z Nemocnice Uherské Hradiště, který se na nás obrátil s prosbou o zařízení dialyzačního ošetření v této vzdálené zemi. Zveme vás tedy na dalekou cestu! Japonsko I. Země vycházejícího slunce 8

9 CESTUJEME P řemýšleli jste někdy o tom, jaké by to bylo, kdyby se vám podařilo někdy se dostat do tak exotické země, jako je Japonsko? Zdálo se vám to složité a nad vaše dialýzou oslabené síly, příliš daleko, nebo jste o tom ani raději neuvažovali? Letos v létě jsem se se ženou do Japonska vydal a nebylo to zdaleka tak náročné a nemožné, jak jsme si to oba zprvu představovali. Japonsko je od nás vzdáleno asi km. Cestovali jsme tam asi čtrnáct hodin, samozřejmě letecky. Odlétali jsme v hod z Prahy, přestupovali ve Frankfurtu nad Mohanem a druhý den ráno kolem 8.00 tamního času jsme byli v Ósace. Časový posun sedm hodin. Bylo to snadné, prosté a jedenáctihodinový let z Frankfurtu překvapivě uběhl jako nic. Seděli jsme samozřejmě i přes veškerá varování u okénka, abychom mohli sledovat ty pro nás tak vzdálená místa jako Ural, Sibiř, Transsibiřskou magistrálu nebo Ulánbátar. Letiště Kansai, kde jsme přistáli, je vybudováno na umělém ostrově nedaleko Ósaky a Kóbe. Japonsko je velmi hornatá země a místa pro výstavbu měst (a letišť) je málo. Obyvatel Japonska je navíc mnoho (asi 128 milionů), a jsou tak nuceni žít ve velmi těsném kontaktu na malém prostoru. Města jsou většinou soustředěna podél pobřeží a vytvářejí často souvislou zastavěnou plochu. Hranice měst tak můžete jen tušit. Domy jsou tu malinké a nalepené doslova jeden na druhém. Rozlehlé zahrady kolem domů, předzahrádky nebo větší dvorky jsou tu naprostou vzácností. Prostorem pro lidi a sem tam nějaké to rýžové pole sevřené mezi domy se šetří. Asi také pod tímto vlivem se vyvinula velmi zajímavá a osobitá kultura, která byla a je, alespoň pro nás, velmi příjemná. Zřejmě proto, aby vůbec mohlo na tak malém prostoru žít tolik lidí, jsou Japonci velmi kultivovaní, ohleduplní a disciplinovaní lidé. Jen výjimečně vidíte někoho přejít na červenou, chovat se vulgárně, arogantně nebo jinak nepříjemně. Všichni se snaží chovat tiše, nikoho neobtěžovat, neomezovat a být za každých okolností zdvořilí. To jsme si ověřili hned v prvním vlaku z letiště do Kjóta. Japonci jsou totiž opravdu mistři v uklánění a omlouvání. Vše se podává s úklonou oběma rukama, i když jde třeba jen o účtenku v obchodě. Průvodčí ve vlaku se při vstupu i odchodu z vagonu uklání a děkuje, prodavači se uklánějí někdy až hlavou ke stolu, lidé se klaní i do telefonu. Je to neuvěřitelné, ale je to velmi příjemné. Evropan se zde nutně musí zastydět nad představou, jak nás asi vidí Japonci, kteří někdy byli u nás. Ubytování v tradičním japonském stylu Ubytování jsme měli zajištěno již předem v Kjótu. Tradiční japonské ubytování znamená především to, že v místnosti není prakticky žádný nábytek, jen malý nízký stolek. Skříně jsou zabudovány ve zdech se zasunovacími dveřmi. Rovněž jsou zde papírové zasunovací dveře i okna. Spí se na zemi na složitelných matracích futonech. Podlaha je pokryta speciálními rohožemi tatami, které jsou vyrobeny z rýžové slámy a mají ustálený rozměr. Zajímavé je, že pokoje se v hotelích rozdělují nikoli jen podle počtu lůžek, ale také podle počtu tatami. Čím více tatami, tím více prostoru. Císařské město Kjóto Kjóto, kde jsme strávili většinu času, je staré císařské město s asi 1,5 milionem obyvatel. Leží v kotlině obklopené ze tří stran horami. Za války bylo ušetře- Shora: Jedna z nejstarších dřevených budov na světe ve svatyni Tó-ji, bento obvyklý japonský oběd v krabičce a chlazený neslazený čaj, všudepřítomné skupinky školáků v uniformách, svatyně v centru Kjóta a superexpres Nozomi 700 v Ósace. 9

10 CESTUJEME no většího bombardování, a tak se v něm zachovalo mimořádné množství památek především náboženských staveb (1 600 buddhistických chrámů a 400 šintoistických svatyní). V Japonsku je hlavním náboženstvím šintoismus a buddhismus a tyto dva směry se nenásilně a tolerantně prolínají i s křesťanstvím. Není zdaleka neobvyklé slavit narození jako buddhista, mít křesťanskou svatbu a šintoistický pohřeb. Velké množství památek se rozkládá na úbočí hor a tvoří takový prstenec perel okolo města. Některé památky jsou staré jako město samo například pagoda v chrámovém komplexu Tó-ji, kde jsme ještě v den příletu zahájili prohlídku města. Pagoda je pětipatrová, celá ze dřeva a s výškou 57 m je nejvyšší v Japonsku. Při vstupu do chrámového komplexu jsme ochutnali první místní specialitu macha zmrzlinu. Jde o zmrzlinu, jak ji známe u nás, ale s příchutí zeleného čaje macha, což je speciální práškový čaj určený pro čajové obřady. Japonci jeho chuť milují a přidávají ho jako příchuť do různých pamlsků. Tak může existovat macha čokoláda, pudink, různé krémy atd. Japonské pamlsky jsou samy o sobě zvláštností, kterou je nutno v Japonsku prozkoumat. Většinou jsou takzvané wagaši vyráběny z fazolí a rýžové mouky a jsou sladké, mají zvláštní slizovitou až pudinkovou konzistenci a nám velice chutnaly. V Kjótu je množství památek UNESCO sloučených pod označení Památky starobylého Kjóta. Před cestou do Kjóta je nutné si rozmyslet, která místa člověk chce navštívit, jinak se mu může snadno stát, že v záplavě zajímavých míst nahuštěných nedaleko od sebe těsně mine něco podstatného. Všechny památky jsou hojně navštěvovány turisty, ale ráno, když se otvírají, je ještě možné vstřebat jejich atmosféru v relativním klidu. Velmi brzy se ale objeví hloučky japonských studentů ve slušivých uniformách, kteří jsou doprovázeni učiteli, a zaplní stánky se suvenýry a spořádaně si prohlížejí vše, co je k vidění. Během našeho desetidenního pobytu jsme měli sestavený itinerář cesty, ale na to, aby člověk zvládl to podstatné, by potřeboval mnohem více času. Postupně jsme se podívali na Zlatý pavilon, pokrytý celý plátkovým zlatem. Navštívili jsme chrám Kyomizu-dera s nádherným výhledem na město a zázračnými prameny vody. Prošli jsme několik slavných japonských zahrad, prohlédli si chrám Sanjusangendo s tisíci dřevěnými sochami božstva Kannon. Ujít jsme si nenechali ani nedaleké město Uji, kde se začal v Japonsku pěstovat čaj a kde ty nejkvalitnější odrůdy pěstují dodnes. Najdete zde rozlehlé čajové plantáže se zakrytými keříky čajovníku. Kvalitnější čajové lístky totiž potřebují stínění, a tak sorty čaje, jako třeba gyokuro, jsou zakrývány polopropustnými plachtami. Za plantážemi jsme se museli vydat kus za město pěšky, ale byla to zajímavá zkušenost a konečně jsme viděli, jak se pěstují ty vynikající čaje, na kterých si pochutnáváme třeba i v našich čajovnách. Samurajský hrad Himeji Zvláštní den jsme věnovali také návštěvě asi 90 kilometrů vzdáleného nejzachovalejšího samurajského hradu Himeji. Hrad byl sice v rekonstrukci, ale to se ukázalo asi zajímavější, než pokud bychom ho zastihli bez lešení. Celý hrad byl schován v sarkofágu z opláštěného lešení, v jehož 7. a 8. patře byly vybudovány vyhlídkové plošiny pro turisty. Ty byly samozřejmě klimatizované, vedly k nim výtahy Shora: kamené sošky Džizó - uctívány jako ochránce dětí a soucitný průvodce jejich duší úskalími záhrobního světa, hrad Himeji, bambusový háj v Arashiyamě a zahrada Kokoen v Himeji. 10

11 poradna? Mám maminku, 69 let, která má cukrovku. Jezdí už tři roky na dialýzu dvakrát týdně na tři a půl hodiny. Teď chtějí, aby jezdila třikrát týdně. Pořád se moc zavodňuje. My nevíme Pokud klesá zbytková funkce ledvin a pacient má potíže s převodněním, pak není důvod třetí dialýzu v týdnu oddalovat. Výživa je velmi důležitá a omezování příjmu tekutin má své limity. Obávám se, že dialyzační dávka dvakrát 3,5 hodiny je nedostatečná, pokud pacientka nemá významnou zbytkovou funkci ledvin. Na dialýzách B. Braun Avitum nedoporučujeme dialýzy kratší než čtyři hodiny a dvě dialýzy jsou dočasně doporučovány jen u pacientů začínajících dialyzační léčbu s dostatečnou zbytkovou funkcí ledvin.? Co může zapříčinit snížení váhy u hemodialyzovaných pacientů? Dochází k němu i přesto, že hodnotu Poradna Odpovídá MUDr. Roman Kantor z dialyzačního střediska B. Braun Avitum Třinec albuminu mají v pořádku. Je možné, aby se snížená váha vyskytla i na začátku této léčby? Pacienti nastupují na dialýzu velmi často převodnění, proto v úvodu dialyzační léčby dochází k odstraňování přebytečné váhy a suchá váha se snižuje. Pokud pacient na dialýze prospívá a netrpí jinými komplikacemi např. infekce, srdeční selhávání, srdeční vada, jaterní selhávání, deprese a podobně - pak typicky po určité době na dialýze začne lépe jíst, přibírat a v ideálním případě váha naroste na hodnotu, na jakou byl pacient zvyklý, když byl zdravý. Bohužel část pacientů trpí výše uvedenými nebo jinými zdravotními komplikacemi, a proto mohou přes veškerou snahu dál ztrácet váhu. Někteří pacienti pokračují v dietách, které drželi před dialýzou a nyní nejsou nutné. Pro ně je vhodné nutriční poradenství, které jim nejlépe poskytne specializovaná sestra - probere s nimi během dialýzy jídelníček a doporučí jeho úpravu. Nízká hladina albuminu jde ruku v ruce s nedostatečnou výživou, zánětlivými stavy, selháváním jater i srdeční nedostatečností, ale je to příznak relativně pozdní, proto ke změnám váhy, zvláště v souvislosti s hledáním suché váhy, může docházet i při normální hladině albuminu. Vážení čtenáři, své dotazy nám zasílejte na adresu redakce: Časopis Dialog B. Braun Avitum s.r.o. V Parku 2335/20 CZ Praha 4 nebo em na adresy: dialog.cz@bbraun.com dialog.sk@bbraun.com nebo prostřednictvím internetu v poradně na Dotazy je také možné předat personálu dialyzačních středisek B. Braun Avitum. a byly na nich umístěny expozice o rekonstrukci, velká okna s výhledem na hrad s pracujícími dělníky, televize s videem o technologiích oprav a podobně. Po dokončení rekonstrukce se celý poměrně bytelný sarkofág zboří. V okolí hradu je množství dalších přilehlých staveb a zahrad, které byly přístupné a do kterých jsme se nezapomněli také podívat. K výletu do Himeji jsme vyzkoušeli rychlovlak šinkanzen. Proslulé rychlovlaky v Japonsku se dělí na několik druhů podle délky, počtu zastávek, rychlosti atd. Samozřejmě má každý vlak své jméno, jako Sakura, Nozomi, Hikari atd. Na nástupišti je namalováno, kde přesně vlak zastaví, kde budou jaká sedadla, kde je vagon pouze pro ženy atd. Lidé se tedy řadí do front na značkách. Všechno je opravdu perfektně zorganizované a funguje rychle a bez potíží. Asi i proto může mít vlak v jízdním řádu příjezd 8.47 a odjezd Měli jsme koupený Japan Railway Pass pro oblast Kansai, takže jsme mohli neomezeně jezdit vlaky v dané oblasti. Pasy je možné koupit jen mimo Japonsko a jsou určeny pouze pro cizince. Asi proto, aby vůbec mohli v Japonsku cizinci cestovat. Doprava je tu opravdu velmi drahá, ale cena odpovídá spolehlivosti, kvalitě, čistotě a frekvenci spojů. Pro představu cesta z Tokia do Kjóta je dlouhá asi 513 km, super expres Nozomi ji zvládne za 141 minut a lístek stojí na nerezervovaném místě (nejlevnější možnost) v přepočtu asi Kč. Vlak ale jede plus minus každých 10 minut. Jak vypadá průjezd Nozomi nádražím v 300kilometrové rychlosti, se dá těžko popsat, to se musí zažít. Vlaky jezdí klidně, rychle, bez drncání a hluku a opravdu s přesností na minuty (ne-li vteřiny). pokračování příště Petr Pavelčík DS Uherské Hradiště 11

12 víte, že 12 Z Vánoce z pohledu astronomie aneb kdy sa narodil Ježíš(ek) a kdy začal náš letopočet? ákladním motivem vánočních svátků je oslava narození Ježíše Krista. Od roku jeho domnělého narození se také počítají roky našeho letopočtu. Věděli jste ale, že se Ježíš Kristus s největší pravděpodobností nenarodil onoho roku 0 a patrně to ani nebylo 25. prosince? Pro počítání času slouží od 16. století Gregoriánský kalendář V současné době se na celém světě jako systém pro počítání času používá tzv. Gregoriánský kalendář. Ten se řadí mezi kalendáře odvozené od oběhu Země okolo slunce. Říká se jim tedy solární kalendáře. Byl zaveden v roce 1582 papežem Řehořem XIII. a jednotlivé katolické země jej v následujících letech postupně zaváděly. V některých zemích byl ale přijat až ve 20. století. Před zavedením Gregoriánského kalendáře se používal tzv. Juliánský kalendář. Ten byl ale oproti Gregoriánskému méně přesný. Zatímco juliánský kalendář má oproti astronomické skutečnosti odchylku jeden den každých 127 let, u gregoriánského kalendáře tato odchylka činí jeden den přibližně každých let. Původní juliánský kalendář počítal letopočet od počátku vlády význačných panovníků římské říše. Teprve v 6. století našeho letopočtu (roku 532) navrhl opat římského kláštera Dionysius Exiguus, aby za základ letopočtu přijali křesťané rok Kristova narození. Návrh se ujal a tak vznikl křesťanský letopočet AD (Anno Domini neboli Léta Páně); kvůli numerické chybě se však jeho počátek zcela určitě nekryje se skutečným rokem Kristova narození - poněkud paradoxně se Kristus narodil nejspíš v roce 7 před Kristem. Avšak i určení samotného výchozího bodu našeho kalendáře má svůj háček, protože zatímco astronomové uznávají na rozhraní období před Kristem (BC Before Crist) a po Kristu (AD) rok 0 jako "celý rok", tedy 365 dnů, v občanském počítání je číslo 0 pouhý okamžik o silvestrovské noci, oddělující roky BC a AD. Aby vše bylo ještě komplikovanější, připadá toto občanské rozhraní na rok + 1,0 astronomického počítání. Následkem toho jsou občanské letopočty BC o jednotku menší (v absolutní hodnotě o jednotku větší) než interval astronomických letopočtů. Ale tím si teď nebudeme lámat hlavu. Vánoce slavíme od 7. století Český výraz Vánoce s největší pravděpodobností pochází z německého Weihnachten (svaté noci). Existují ale i ryze české výklady původu tohoto slova bez vazby na křesťanskou tradici. Oba se váží k zimnímu slunovratu, který připadá na 21. prosince. Jeden z výkladů je, že se takto vyjádřilo, že do Nového roku chybí dvanáct nocí (tedy že slovo Vánoce vzniklo z výrazu dvanáct nocí ). Druhý výklad je podobný výraz Vánoce vznikl z výrazu dvě noci, což má vyjadřovat, že v tuto dobu jsou noci dvakrát tak dlouhé. Ať je to tak či onak, Vánoce jsou dnes svátky, které představují oslavu narození Ježíše Krista. Spolu s Velikonocemi a Letnicemi patří k nejvýznamnějším křesťanským svátkům. Slaví se od 25. prosince do slavnosti Křtu Páně (první neděle po 6. lednu, respektive 13. leden). Již ve 3. století někteří křesťanští teologové uvádějí 25. prosinec jako datum Kristova narození, oslava tohoto narození je dosvědčena poprvé v Římě kolem roku 336. Všeobecně se Vánoce v církvi slaví od 7. století. V Česku je však za vrchol Vánoc především nevěřícími považován omylem Štědrý den, 24. prosinec, coby předvečer samotné slavnosti narození spasitele Ježíše Krista. Narození Krista Některé významné události vylíčené v Bibli však lze docela dobře konfrontovat s astronomickými výpočty a poznatky. Mezi takové události patří právě i Vánoce. V souvislosti s nimi je to konkrétně betlémská hvězda, popisovaná na začátku 2. kapitoly Matoušova evangelia. Patrně by mohlo jít buď o kometu nebo novou hvězdu anebo o konjunkci (úhlové přiblížení) planet. Dnes známá Halleyova kometa byla v uvažovaném období přelomu letopočtů v přísluní v r. 12 před

13 DNES NA TÉMA naším letopočtem. Nicméně nelze zcela vyloučit, že mohlo jít o jinou, neperiodickou kometu. Poněkud pravděpodobnější je možnost, že by v té době vzplanula na obloze nová hvězda (v moderní astronomické terminologii buď nova nebo supernova), ale i proti této možnosti je více námitek. Proto se většina astronomů kloní k názoru, který poprvé vyslovil Johannes Kepler, že totiž šlo o konjunkci planet. Při astronomické konjunkci je úhlová vzdálenost planet při jejich zdánlivé pouti vůči hvězdnému pozadí nejmenší (skutečná lineární vzdálenost uvažovaných planet v prostoru zůstává ovšem stále velmi veliká, tj. v každém případě větší než stovky milionů km). Tyto konjunkce nejsou vlastně astronomicky nijak zajímavé, ale velkou váhu jim připisuje astrologie, která byla tehdy s astronomií nerozlučně spjata. Mudrci od východu byli tedy nejspíše astrology, kteří tímto způsobem vykládali "znamení na nebi", a konjunkce je přiměla k cestě do Betléma (se zastávkou u Heroda v Jeruzalémě). Kepler vypočítal, že v roce 7 před naším letopočtem došlo dokonce k trojnásobné konjunkci planet Jupiteru a Saturnu v souhvězdí Ryb. Moderní výpočty Keplerovu studii v plném rozsahu potvrdily. K úhlovému přiblížení Jupiteru a Saturnu došlo 29. května, 30. září a 5. prosince zmíněného roku, přičemž úhlové vzdálenosti obou těles se zmenšily na 1 (dva průměry Měsíce), což byl zajisté neobyčejně nápadný úkaz. Podle těchto indicií se Kristus narodil koncem léta či na podzim roku 7 před naším letopočtem, ve shodě se zmíněnou "chybou" ve výpočtu opata Dionysia. Pouze R. W. Sinnott nabízí "alternativní betlémskou hvězdu" v podobě velmi těsné konjunkce Jupiteru a Venuše, k níž došlo 17. června roku 2 před naším letopočtem. Sinnottova alternativa však přináší více nesnází v potřebné synchronizaci ostatních historických reálií, což snižuje její věrohodnost. Keplerova domněnka prostě vypadá i dnes daleko nejpřesvědčivěji. Luděk Hajský Informace čerpány z článku Jiřího Grygara Astronomie a data biblických událostí, uveřejněném na a z dalších internetových zdrojů. Grapefruity Naděje pro nemocné s polycystickou chorobou ledvin? Po nedávné ztrátě optimismu vkládané do prevence růstu cyst přítomných při polycystické chorobě ledvin podáním vaptanů, léků blokujících aquaporiny ve sběrných kanálcích ledvin, vysvitla nová naděje. V British Journal of Pharmacology (BJP)* byl nedávno publikován článek, který dokládá pozitivní efekt naringeninu, látky přirozeně se vyskytující v potravě v grapefruitových plodech. Naringenin způsobuje jejich nahořklou chuť, podporuje hubnutí, má efekt protiproliferační a protinádorový a navíc působením na polycystin 2 blokuje zvětšování cyst u některých typů dědičné polycystózy jater a ledvin. Ale pozor! Grapefruitová šťáva blokuje i účinek enzymu, který v játrech odbourává některé často používané léky. Je to jeden z cytochromů skupiny P450 a jmenuje se CYP3A4. Účinek tohoto enzymu tlumí i některé léky: antibiotika makrolidy (erytromycin a klaritromycin), léky proti plísním (antimykotika flukonazol a ketokonazol), léky na hypertenzi ze skupiny blokátorů kalciového kanálu (nifedipin, verapamil), antiarytmika (amiodaron), antialergika (terfenadin) a také imunosupresivum cyklosporin. Jejich kombinace tedy zpomaluje vylučování a zvyšuje riziko předávkování jednotlivými léky. Naopak jiné léky a také extrakt z třezalky enzym CYP3A4 indukuje, vylučování léku je urychleno a jejich účinnost snížena. To se týká kortikoidů, antibiotik (rifampicin), antiepileptik (fenytoin, karbamazepin) aj. Pokud je ve hře navíc odlišné vylučování při poruše funkce ledvin, je problematika skutečně složitá a přesné dávkování kombinace více léků složité. Proto se stále více využívají expertní počítačové programy, jež umožňují riziko kombinací léků snižovat. MUDr. Lukáš Svoboda * Williams R, Carew M, Baines D, Davies E.: Component of citrus fruits found to block the formation of kidney cysts. British Journal of Pharmacology

14 DNES NA TÉMA 14 Bon appetit aneb i pacienti mohou mít z jídla radost T uto recenzi jsem se rozhodl napsat na základě osobního setkání s autorkou při příležitosti křtu její knihy, který se konal 21. října 2013 v Praze. Píši ji i jako člověk s více než dvacetiletou zkušeností se stravováním v hotelnictví na úrovni středního managementu u zahraničních řetězců Austria Hotels, Hilton Hotels a Corinthia Hotels. Moje současná pracovní pozice a zodpovědnost za řízení kvality na dialyzačních střediscích sítě B. Braun Avitum v ČR a SR mi dává možnost porovnat kvalitu stravování v hotelnictví a zdravotních a sociálních zařízeních. Komu je kniha určina? Kniha je věnována v celé své šíři kvalitě stravování ve zdravotnických a sociálních zařízeních, které poskytují zejména dlouhodobou péči. Využít ji mohou pracovníci stravovacích úseků, sestry-nutriční specialistky, ale i všeobecné sestry. Za originální považuji celkový koncept knihy, zejména skloubení dlouholetých zkušeností obou autorů v oblasti ergoterapie a prostředí hotelu či restaurace. Kniha může zaujmout i širokou veřejnost, zejména ty osoby, jejichž blízcí z nejrůznějších důvodů vyžadují dlouhodobou domácí péči. Témata jednotlivých kapitol jsou logicky a přehledně rozdělena, díky čemuž je kniha snadno využitelná v každodenní praxi. Čtenář může docílit rychlého výsledku a zlepšit kvalitu stravování ve všech jeho oblastech i bez předchozí znalosti oboru hoteliér nebo restauratér. Česká alzheimerovská společnost vydala počátkem října 2013 knihu BON APPETIT Radost z jídla v dlouhodobé péči. Autory jsou Jitka Zgola a Gilbert Bordillon. J. Zgola je původní profesí ergoterapeutka, v současnosti je známá jako kanadská lektorka s českými kořeny a autorka řady článků a knih týkajících se péče o pacienty s demencí. G. Bordillon jako absolvent francouzské školy Thonon les Bains College of Hotel Management po dlouho dobu působil jako konzultant pro hotely a restaurace. Jaká témata vás čekají? Kapitoly se postupně věnují tématům doslova stravitelným i pro širokou veřejnost, např. Požitek stolování nebo Požadavky na prostředí jídelny. Témata jsou postupně odbornější jak v teoretické části, např. kapitoly Jídlo, které podáváme, nebo Plánování aktivit, tak i v praktické části, např. v kapitole Asistenční a podpůrné techniky nebo Nástin tréninkového programu BON APPETIT. Pomyslnou třešničkou na dortu jsou pak Recepty BON APPETIT. Co byste rozhodně neměli přehlédnout Rád bych se krátce zastavil u kapitol, které považuji z po-

15 hledu inovativního přístupu za stěžejní. Jako čtenáře mě zaujal již samotný název knihy, krátce se jej tedy pokusím analyzovat. Pojem radost z jídla ve spojení s pojmem dlouhodobé péče je zcela nevšední. Většina české veřejnosti pojem radost z jídla ve spojení se zdravotnickými a sociálními zařízeními rozhodně pozitivně nevnímá. Pojem BON APPE- TIT je současně označení programu, jehož hlavním cílem je poskytovatelům dlouhodobé péče pomoci docílit takového stavu, kdy klienti budou mít z jídla a celkově ze života opravdovou radost. Kapitola 1 Úvod Napovídá, co autoři knihy pro radost z jídla v dlouhodobé péči považují za důležité. Popisují a vysvětlují důležitost jednotlivých fází stravování, doslova od přípravy pokrmů přes pozvání k jídlu, samotnou konzumaci až po finální mytí nádobí. S takto detailní a ucelenou analýzou jsem se za celou dobu své práce v hotelnictví popravdě setkal jen zřídka. Mimořádně mě zaujala také Kapitola 4 Jídlo, které podáváme. Jsem přesvědčen, že toto téma zcela jistě vyvolá zájem o další odbornou diskusi mezi nutričními terapeuty a kuchaři samotnými. Jde o to, že jídlo v dlouhodobé péči nemusí být jen hnědá nebo šedivá omáčka, ve které plave maso a příloha. Autoři mě přesvědčili o opaku. V kapitole předkládají dostatek důkazů a praktických návodů z praxe týkajících se toho, že jídlo lze i v dlouhodobé péči připravit z čerstvých potravin bez navyšování nákladů, může být při použití vhodného koření a přírodních chuťových přísad velice chutné a voňavé, může mít přirozenou barvu atd. i při dodržení nutričních požadavků. Kapitola 7 Jídlo do ruky je pro mne doslova revolucí v přístupu podávání pokrmů. Doposud jsme byli v dlouhodobé péči ve většině případů zvyklí na standardní podávání stravy jídelními příbory, a to i v případech, kdy to zdravotní stav pacientů vylučuje. Paní J. Zgolaová doslova apeluje na změnu v přístupu a pomocí řady konkrétních návodů a technik ukazuje, že to jde i jinak. Dočteme se zde, co to je jídlo do ruky, jaké jsou jeho vhodné druhy apod., a najdeme zde návod, jak si vlastní na míru šité menu jídel do ruky sestavit. Připouštím, že tento přístup bude muset být podroben diskusi s místně příslušným hygienikem. Jsem ale současně toho názoru, že schopný pracovník se zkušeností při stanovování kritických bodů ve stravování, tzv. HACCP, tuto diskusi zvládne. Pozornost si zasluhují i kapitoly 9, 10, 11, které se věnují výcviku, tréninku a realizaci programu BON APPETIT v praxi. Forma, jakou jsou tyto body v knize popsány, svědčí o tom, že pan Gilbert Bordillon má velice dobré zkušenosti ze soukromého sektoru hotelů a restaurací. S podobným přístupem jsem se osobně opakovaně setkával snad jen v Hotelu Hilton Praha. Pro kuchařské týmy v zařízeních dlouhodobé péče zde vidím jasnou výzvu. V závěru knihy, kdy jsem si pročítal kapitolu 12 s recepty BON APPETIT, jsem se obrazně řečeno přemístil zpět v čase do té nejlepší restaurace. Podle názvů jídel prosím posuďte sami: rolky s lososem a smetanovým sýrem, nadýchané rýžové placičky nebo řezy Napoleon se šunkou a sýrem apod. Kniha celkově působí velice příjemných dojmem i díky zdařilému grafickému zpracování, formátu i citlivému překladu z anglického originálu. Barevné fotografie jsou pořízeny přímo z konkrétních provozů, a názorně a přesvědčivě tak doplňují textovou část každé kapitoly. Pro mě osobně kniha stanovuje novou pomyslnou laťku posuzování kvality stravování ve zdravotnických a sociálních zařízeních 21. století. V knize spatřuji nejen učební text pro vzdělávání zdravotníků a pracovníků v zařízeních dlouhodobé péče, ale i doplňkovou studijní příručku pro zaměstnance oborů veřejného stravování. Ing. Petr Polák Operations & Quality Manager B. Braun Avitum, certifikovaný manažer bezpečnosti potravin (M-BP) při České společnosti pro jakost Zgola J., Bordillon G., BON APPETIT Radost z jídla v dlouhodobé péči, z anglického originálu Bon Appetit! The joy od Dining in Long-Term Care, Health Professions Press, Inc. United States of America 2001, překl. M. Synek, Praha, Česká alzheimerovská společnost, ISBN O BON APPETIT Radost z jídla v dlouhodobé péči se více dozvíte na a 15

16 REPORTÁŽ O slavy desátého výročí vzniku B. Braun Avitum dialyzačního střediska Ostrava Vítkovice proběhly v rámci Pracovního dne české nefrologické společnosti, který byl uspořádán ve spolupráci s Aesculap Akademií v multifunkční aule Gong v Ostravě. Sešli se zde nefrologové, hematologové a internisté z celé republiky. Tématem první části odborného programu byla krevní maligní onemocnění a jejich vliv na postižení ledvin. Druhá část programu pak byla věnována transplantacím ledvin, zejména současným trendům a pokrokům transplantační medicíny zaměřené na živé dárce. Dialyzační středisko v Ostravě-Vítkovicích pomáhá již deset let Od otevření prvního dialyzačního střediska B. Braun Avitum v České republice uplynulo již devatenáct let a péče o dialyzované pacienty za tu dobu prošla značným vývojem. Dnes společnost B. Braun Avitum provozuje již čtrnáct vysoce specializovaných dialyzačních středisek v Česku a dalších deset na území Slovenska. Před deseti lety, v roce 2003, začalo psát svou historii také Dialyzační středisko v Ostravě Vítkovicích. Dialyzační léčba funguje v Ostravě-Vítkovicích přes půl století Přednáška o historii dialyzační léčby byla oslavou nefrologické péče ve Vítkovické nemocnici. Její počátky sahají až do roku Akutní dialýza zde fungovala jako centrum pro všechny závažné intoxikace a metabolické poruchy pro většinu území Moravy a přilehlou část Slovenska. Pracoviště bylo vyhlášené vynikajícími výsledky léčby intoxikace muchomůrkou zelenou. Tým lékařů v čele s MUDr. Věrou Dudovou, zakladatelkou nefrologické péče ve Vítkovicích, vytvořil pracovní postupy pro léčbu této otravy, kterými se v minulém století řídila celá republika. Na pracovišti akutní dialýzy se školili nefrologové a lékaři intenzivní péče ze širokého okolí, a to nejen v hemodialýze, ale také v provádění léčebných plazmaferéz a renálních biopsií. Vítkovice jsou také kolébkou dětské dialýzy V roce 1991 zde vzniklo jako třetí v republice dětské centrum hemoeliminačních metod, které bylo později přesunuto do Fakultní nemocnice v Ostravě. V roce 1994 byl ve Vítkovicích založen pod vedením tehdejšího primáře interního oddělení MUDr. Josefa Srovnala také chronický dialyzační program. Chronickou dialýzu převzala společnost B. Braun Avitum, a Vítkovice se tak staly jejím desátým střediskem v České republice. Na počátku roku 2003 pak otevřela ve zrekonstruovaných prostorách areálu Vítkovické nemocnice provoz nové dialýzy. Pacientům tak nabídla špičkovou zdravotnickou techniku, vyšší komfort a větší intimitu ošetření. Během deseti let bylo v Dialyzačním středisku Ostrava-Vítkovice ošetřeno cel- MUDr. Martin Kuncek, ředitel společnosti B. Braun Avitum CZ/SK, MUDr. Roman Kantor, primář třineckého střediska a člen lékařské rady B. Braun Avitum, a MUDr. Sylvie Schwarzová, vedoucí lékařka dialyzačního střediska v Ostravě Vítkovicích Prof. MUDr.Ondřej Viklický, CSc., přednosta Nefrologické kliniky IKEM a předseda České nefrologické společnosti a Prof. MUDr. Romana Ryšavá,CSc., zástupkyně přednosty Nefrologické kliniky VFN a I. LF UK Praha Diskuse k přednáškám - MUDr. David Starostka, primář Oddělení klinické hematologie NsP Havířov 16

17 REPORTÁŽ Plzeň kem 472 pacientů, z toho třicet v programu peritoneální dialýzy. Středisko má k dispozici patnáct dialyzačních míst, na kterých je provedeno ročně okolo deseti tisíc dialyzačních ošetření. Společnost B. Braun provozuje více než 80 dialyzačních středisek ve 13 zemích Evropy. První středisko v České republice vzniklo již v roce 1994 v Teplicích a troufnu si říci, že námi poskytované služby od té doby udělaly obrovský krok kupředu. Medicína se vyvíjí a je třeba neustále sledovat nové trendy a možnosti. O pacienty na všech střediscích proto pečuje vysoce kvalifikovaný personál. Pro léčebné úkony dialyzačního ošetření používáme špičkové vybavení a techniku, které odrážejí nejnovější poznatky moderní medicíny. Naším cílem je se co nejvíce přiblížit lidem a vyjít jim maximálně vstříc ve všech jejich potřebách. Dialyzační střediska a nefrologické ambulance jsou již mnohem dostupnější a já věřím, že do budoucna přibudou další, především v místech, z nichž musí pacienti za ošetřením zatím složitě dojíždět, doplňuje ředitel společnosti B. Braun Avitum MUDr. Martin Kuncek. Teplice Homolka Nusle Praha Černý Most Bulovka redakce Dialogu Ústí nad Orlicí Bruntál V Českém Těšíně bylo slavnostně otevřeno v pořadí již patnácté dialyzační středisko B. Braun Avitum v České republice. Je vybaveno nejmodernějšími technologiemi a zajišťuje hemodialýzu, hemodiafiltraci a peritoneální dialýzu. Pacientům v blízkém okolí tak poskytne dostupnou a kvalitní léčbu. Na více informací se můžete těšit v příštím čísle. Ostrava Bílovec Český Těšín Třinec Dialýzy a transplantace v číslech V České republice bylo v dialyzačních střediscích k 31. prosinci 2012 léčeno celkem pacientů, 432 pacientů bylo úspěšně odtransplantováno, 71 z nich přijalo orgán od žijícího dárce a 23 pacientů podstoupilo kombinovanou transplantaci slinivky a ledviny dialyzovaných však v tomto roce zemřelo a do pravidelného programu bylo zahrnuto nových pacientů. Slavkov u Brna Námestovo Trstená Ivančice Uherský Brod Dolný Kubín Bánovce n. B. Partizánske Topoľčany Zvolen Bratislava Galanta Šaľa Chcel by som takouto formou vyjadriť svoje poďakovanie MUDr. Iveta Bryjová, primárka Dialyzačného strediska B. Braun Avitum v Dolnom Kubíne za vynikajúci prístup a príkladnú starostlivosť pani primárke MUDr. Ivete Bryjovej a celému tímu Dialyzačného strediska B. Braun Avitum v Dolnom Kubíne vrátane ústretových a milých sestričiek, ktoré sa starali o moje značne narušené zdravie počas môjho pobytu na Slovensku na rodnej Orave, kde som sa ako občan Českej republiky zvykol v čase, keď som bol zdravý, už od mladosti vracať do rodičovskej chalúpky. Po strate dolnej končatiny sa moje návraty do rodiska významne skomplikovali, a po strate funkcie obličiek som bol už takmer presvedčený, že sa domov už nikdy nedostanem. Avšak vďaka kooperácii dialyzačného strediska v Tepliciach (ČR) s Dolnokubínskym strediskom sa už minulý rok a aj tento rok podarilo realizovať môj pobyt na Slovensku a zabezpečiť vynikajúcu dialyzačnú starostlivosť. Obzvlášť som vďačný ja a tiež ostatní pacienti za veľmi ľudský a empatický prístup pani primárky, ako aj za jej odborné rady a trpezlivosť vysvetliť aj laikom zložité liečebné postupy a motivovať ich na účelnú spoluprácu. Ešte raz ďakujem a prajem celému kolektívu B. Braun či v SR, alebo v ČR, veľa pracovných úspechov. Jozef Chovančík, dialyzovaný pacient, Dolný Kubín 17

18 ČARUJEME V KUCHYNI JABLKA V TĚSTÍČKU (1 porce) 150 g jablka rostlinný olej Těstíčko: 30 g hladké mouky 10 g cukru krupice 100 ml vody sníh z jednoho bílku špetka skořice a citronové kůry Jablko omyjeme, odstraníme jádřinec a nakrájíme na slabé plátky (měsíčky). Obalíme v těstíčku a smažíme na rostlinném oleji do růžova. Obalíme ve směsi moučkového a vanilkového cukru. E 948 kj, B 8 g, T 1 g, S 52 g, K 302 mg, P 60 mg ŠKVARKOVÉ PLACIČKY (25 kusů) 200 g polohrubé mouky 100 g umletých škvarků 20 g droždí (1/2 kostky) 100 ml (smetany a vody) sůl Z prosáté osolené mouky, kvásku a smetany zaděláme těsto. Necháme vykynout. Na pomoučeném vále tvoříme placičky. Pečeme do růžova. (2 placičky) E 442 kj, B 8 g, T 3 g, S 12 g, K 63 mg, P 19 mg SLANÉ SUŠENKY (34 kusů) 125 g hladké mouky 60 g rostlinného tuku 60 g zakysané smetany sůl vejce na potření na posypání celý kmín, sezamová semínka, lněná semínka Z prosáté osolené mouky, tuku a zakysané smetany zpracujeme těsto. Na pomoučeném vále těsto rozválíme a vykrajujeme kolečka, která rozložíme na pečicí papír. Potřeme rozšlehaným vejcem a sypeme kmínem nebo semínky. Pečeme do růžova. (10 ks) E 1215 kj, B 5 g, T 18 g, S 30 g, K 85 mg, P 85 mg Energie Bílkoviny Tuky Sacharidy K(draslík) P(fosfor) 18

19 KREMROLE (19 porce) 250 g listového těsta moučkový cukr Náplň: 2 bílky špetka soli 50 g cukru krupice 80 g moučkového cukru Těsto na pomoučeném vále rozválíme do tvaru obdélníku. Rádýlkem tvoříme asi dvoucentimetrové proužky, které navineme na kovovou trubičku tak, aby se proužky překrývaly. Potřeme rozšlehaným vejcem (nemusí být) a pečeme do růžova. Ještě teplé z trubiček sundáme. Z bílků ušleháme tuhý sníh, přidáme cukr a šleháme nad vodní lázní. Sníh se musí táhnout. Pomocí cukrářského sáčku plníme kremrole z obou konců bílkovou hmotou. (2 plněné kremrole) E 1031 kj, B 4 g, T 11 g, S 33 g, K 47 mg, P 35 mg ŠPENÁTOVÉ DUKÁTY (10 kusů) 250 g listového těsta 450 g špenátového protlaku sůl pepř česnek 2 bílky Špenát osolíme, opepříme, přidáme utřený česnek a zahustíme dvěma bílky. Přebytečnou vodu slijeme. Těsto rozválíme do tvaru obdélníku o výšce cca 2 milimetry. Vykrajujeme kolečka, plníme špenátem a pomocí druhého kolečka tvoříme dukáty. Přimáčkneme okraje, aby náplň nevytekla. (1 ks) E 789 kj, B 5 g, T 11 g, S 20 g, K 193 mg, P 56 POVIDLOVÉ TAŠTIČKY (20 kusů) 250 g listového těsta švestková povidla 1 vejce moučkový cukr Těsto rozválíme do tvaru obdélníku a vykrajujeme malé čtverce. Plníme povidly a tvoříme taštičky. Povrch potřeme rozšlehaným vejcem a pečeme do růžova. Posypeme moučkovým cukrem. (2 taštičky) E 867 kj, B 4 g, T 11 g, S 24 g, K 42 mg, P 46 mg Energie Bílkoviny Tuky Sacharidy K(draslík) P(fosfor) 19

20 HOBBY 20 A ť už je červená či krémová, drobná či veliká, nazdobená či jenom prostě usazená v květináči, stala se květinou- -vyslankyní vánočních svátků. Stejně jako vánoční stromeček ani ona zkrátka nemůže chybět. Vánoční hvězda neboli pryšec nádherný je dnes zcela jistě nejpopulárnější vánoční rostlinou na světě. Právě v období Vánoc dochází k formaci květů a barevných listů a rostlina přechází z vegetativního období růstu se zelenými listy do plodného období. K tomu však dochází, pouze když denní světlo trvá méně než dvanáct hodin. Ve střední Evropě toto období začíná zhruba mezi začátkem a polovinou září. Poté se rostlina začíná vybarvovat. Dalších sedm až devět týdnů je ještě třeba na to, aby se vánoční hvězda dostala do obchodů ve svých typických pestrých barvách. Vánoční hvězda Dekorace a návod k pěstování Co stojí za její oblibou? Možná Hollywood a losangeleské bulváry, neboť právě odtud vánoční hvězda ve skutečnosti pochází. Možná také její schopnost měnit podoby: z přirozené a vznešené klasické krásky v třpytivou a nablýskanou impozantní primadonu. Možná ale to, že nám prostě přirostla k srdci. Ale ani tak to není jednoduché a pěstitelé provádějí opravdu složité zahradnické procesy, aby vánoční hvězda byla skutečně tak krásná, jak se od ní očekává. V současné době se prodává více než stovka různých barev, tvarů a velikostí této rostliny. Avšak možnosti aranžmá jsou neomezené, záleží jen na fantazii. Tipy, jak udržovat vánoční hvězdu krásnou Že vánoční hvězda dokáže být krásná po celou zimu, není žádným tajemstvím. Když dodržujeme několik drobných zásad, udrží si květ poinsettie svůj půvab dlouhou dobu. Kupujete-li vánoční hvězdu, všímejte si žlutých a zelených kvítků mezi zabarvenými listy. Musí být v rozpuku, právě to je známka čerstvosti. Vánoční hvězda je citlivá na nízkou teplotu. Když si ji nesete z obchodu domů, vždy si ji nechte pečlivě zabalit. Pro vánoční hvězdu je ideální světlé a teplé místo s teplotou okolo 20 stupňů, může být umístěna klidně i v blízkosti topení. Měli bychom ji však chránit před přímým slunečním světlem a průvanem. Zálivku v podobě vlažné vody má dostat pouze, je-li zem suchá, v misce by rozhodně neměla stát voda. Když kvete, nepotřebuje žádné hnojivo, po odkvetení ji zaléváme pouze jednou měsíčně a také přihnojujeme. Řezaná vánoční hvězda vydrží čerstvá překvapivě dlouho. Musíme však konec stonku bezprostředně po uříznutí namočit do vroucí vody a podržet nad plamenem svíčky. Jestliže si ceníte krásného vzhledu své hvězdy a chtěli byste ji zvýraznit, dekorujte ji vším, co máte po ruce. Fantazii se meze nekladou. Můžete zvolit prakticky cokoli: svíčky, stužky, větvičky, zkrátka vše, co máte právě po ruce a co se vám také líbí. Vánoční hvězda životopis hollywoodské hvězdy Pryšec nádherný má svou domovinu ve Střední Americe a Mexiku. Její celosvětová kariéra ovšem začala na místě, kde začínají všechny hvězdy: v Hollywoodu. Podle staré aztécké legendy se tato rostlinka s oslnivě rudými listy zrodila z několika kapek krve ze zlomeného srdce jedné nešťastně