Žahadloví blanokřídlí rašelinných stanovišť Luzenského údolí (centrální Šumava)

Transkript

1 Silva Gabreta vol. 12 (2) p Vimperk, 2006 Žahadloví blanokřídlí rašelinných stanovišť Luzenského údolí (centrální Šumava) Aculeate Hymenoptera of peat stands of the Luzenské Údolí valley (central Bohemian Forest) Libor Dvořák 1, *, Petr Bogusch 2 & Vladimír Smetana 3 1 Správa NP a CHKO Šumava, Sušická 399, CZ Kašperské Hory, Česká republika 2 Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Viničná 7, CZ Praha 2, Česká republika 3 Tekovské múzeum, Sv. Michala 40, SK Levice, Slovenská republika *libor.dvorak@npsumava.cz Abstract We have studied aculeate Hymenoptera of peat stands of the Luzenské Údolí valley in the central part of the Bohemian Forest using following methods: Moericke traps, bait traps, and individual trapping. Altogether 5 species of social wasps (Vespidae), 10 species of digger wasps (Crabronidae), and 17 species of bees and bumblebees (Colletidae, Andrenidae, Halictidae, and Apidae) were trapped during the study. No species of spider wasps (Pompilidae), golden wasps (Chrysididae) or velvet ants (Mutillidae) were found. Orophilous and hylophilous species are significantly represented at the studied locality. The most common species are: social wasp Dolichovespula norwegica, digger wasp Ectemnius dives, bees Hylaeus annulatus and Lasioglossum subfulvicorne austriacum, and bumblebees Bombus pratorum and B. jonellus. This assemblage reflects nature haleness of the Luzenské Údolí valley as a refugium for montaneous fauna. The most interesting finds are those of orophilous species: social wasp parasite Dolichovespula adulterina, digger wasps Dryudella femoralis, Pemphredon inornata, Pemphredon montana, and Ectemnius borealis, bees Hylaeus annulatus, Andrena lapponica, Lasioglossum subfulvicorne austriacum, and Nomada leucophthalma, and bumblebees Bombus jonellus, B. soroeensis, and B. wurfleni. Key words: Vespidae, Crabronidae, Colletidae, Andrenidae, Halictidae, Apidae, montaneous fauna, peat bogs ÚVOD Fauna žahadlových blanokřídlých nebyla na české straně Šumavy nikdy systematicky sledována. Nálezy z různých čeledí uložené v našich muzeích jsou vysloveně fragmentární. Systematicky se Šumavě věnuje teprve první z autorů, výzkum je však cíleně zaměřen na čeleď Vespidae (vosovití). Tento příspěvek tak představuje první práci obsahující konkrétní data týkajících se žahadlových blanokřídlých Šumavy. Luzenské údolí bylo zkoumáno především ze dvou důvodů. Prvním je naprostá jedinečnost této lokality v rámci celé Šumavy (viz popis území). Druhým důvodem k systematickému výzkumu je potencionální konflikt mezi ochranářskými a turistickými aktivitami v oblasti Luzenského údolí. 101

2 POPIS ÚZEMÍ Luzenské údolí se nachází na území NP Šumava asi 6 km jižně od obce Modrava. Výzkum byl situován do údolí Luzenského potoka v délce asi 2,5 km mezi hájovnou Březník a točnou zpevněné komunikace. Jedná se o velmi chladné a vlhké údolí, prakticky celé zrašelinělé. Vybudováním zpevněné komunikace byl narušen vodní režim lokality, podél komunikace se tak nacházejí osluněné plošky prakticky bez vegetace. Nadmořská výška sledované části je mezi m n.m., lokalita se nachází v mapovacím čtverci Jedinečný charakter vegetace Luzenského údolí je dán především extrémními přírodními podmínkami, které souvisí s jeho polohou ve vrcholových partiích Šumavy. Relativně plochý reliéf, drsné klima s hojností srážek, oligotrofní prostředí a výskyt četných pramenů podmínily vznik velkého množství rašelinišť, jež se v území vyskytují v celé škále typů a vývojových stadií. Nejrůznější typy minerotrofních i ombrotrofních rašelinišť přitom v současné době pokrývají více než dvě třetiny celkové plochy území. V území je možné rozlišit vrchoviště s porosty Pinus pseudopumilio (as. Pino rotundatae-sphagnetum) i typy s extrémně zakrslými formami smrku, které nesouvisle až soliterně zarůstají povrch rašeliniště. V lesních partiích údolí jsou horská vrchoviště obklopena porosty podmáčených smrčin (Bazzanio trilobatae-piceetum) a rašelinných smrčin (Sphagno-Piceetum), které se navzájem prolínají a vytváří členitou mozaiku v závislosti na podmínkách stanoviště. Rašelinné biotopy převažují i na nelesních plochách Luzenského údolí, jejichž současný rozsah je do značné míry podmíněn někdejším odlesněním a pravděpodobně i extrémními klimatickými i hydrologickými poměry, které umožnily přetrvání některých přirozeně bezlesých ploch přes lesnaté období holocénu. V důsledku někdejších melioračních zásahů a ostatně i následkem neuvážené výstavby zpevněné komunikace došlo na některých místech k ovlivnění vodního režimu a rašeliniště vykazují známky degradace. Pozoruhodným příkladem osobitosti flóry i vegetace Luzenského údolí jsou také zdejší prameniště, jež do značné míry nabývají rázu primárně nelesních subalpinských pramenišť. Poměrně úzké potoční nivy podél Luzenského potoka i jeho přítoků jsou osídleny travnatými společenstvy vlhkých luk; nejsušší partie na svazích v J části údolí, dále pak na strmých erodovaných březích potoka a při jejich okrajích, jsou místem výskytu smilkových luk. POUŽITÉ METODY Základní použitou metodou byly barevné misky (Moerickeho pasti) instalované po dobu celé vegetační sezóny sledovaného území v roce Do umělohmotné misky bílé nebo žluté barvy byl nalit solný roztok s kapkou detergentu (Jar). Misky byly umístěné na zemi nebo nízké vegetaci, ve vyšší vegetaci byly položeny na podstavci několik decimetrů nad zemí. Kvůli chytání druhů vázaných svým vývojem na dřevo byly dvě pasti umístěny u osluněných smrkových kmenů. Výzkum byl doplněn individuálním odchytem do síťky na květech (zejména Gentiana, Swertia, Senecio), u hnízdních nor nebo na osluněných kmenech. Vosy byly též chytány do PET láhve se sirupem a jablky jako atraktantem a jejich výskyt byl monitorován v hájovně na severním konci údolí. VÝSLEDKY A DISKUSE Přehled všech zaznamenaných druhů Vespidae Dolichovespula norwegica (Fabricius, 1781) typický druh horských oblastí 102

3 Dolichovespula sylvestris (Scopoli, 1763) běžný víceméně lesní druh, častější v nižších polohách Dolichovespula saxonica (Fabricius, 1793) běžný lesní druh Dolichovespula adulterina (du Buysson, 1904) vzácný parazit u D. saxonica, lesní druh zejména vyšších poloh Vespula rufa (Linnaeus, 1758) běžný lesní druh, vyskytuje se i na otevřených stanovištích, na horách je častější Crabronidae Crossocerus leucostomus (Linnaeus, 1758) běžný druh hnízdící ve dřevě Dryudella femoralis (Mocsáry, 1877) vzácný druh, horské oblasti Ectemnius borealis (Zetterstedt, 1838) nehojný druh, na vhodných lokalitách někdy ve větších počtech Ectemnius dives (Lepeletier et Brullé, 1834) běžný druh ve všech oblastech Ectemnius lapidarius (Panzer, 1804) běžný druh Ectemnius ruficornis (Zetterstedt, 1838) běžný druh, zejména střední a vyšší polohy Pemphredon inornata Say, 1824 nehojný druh středních a vyšších poloh Pemphredon montana Dahlbom, 1845 nehojný druh vyšších poloh Trypoxylon figulus (Linnaeus, 1758) běžný druh Trypoxylon minus Beaumont, 1852 běžný druh Colletidae Hylaeus annulatus (Linnaeus, 1758) horský druh, velmi sporadické nálezy Hylaeus confusus Nylander, 1852 hojný druh ve všech oblastech Andrenidae Andrena fulvago (Christ, 1791) hojný druh, zejména ve vyšších polohách Andrena humilis Imhoff, 1832 poměrně běžný druh Andrena lapponica Zetterstedt, 1838 vzácný druh, ve vyšších polohách hojnější Andrena minutula (Kirby, 1802) běžný druh Andrena nigroaenea (Kirby, 1802) běžný druh Halictidae Lasioglossum subfulvicorne austriacum Ebmer, 1974 vzácný druh horských oblastí, nedávno poprvé nalezen v České republice Apidae Nomada leucophthalma (Kirby, 1802) nehojný kleptoparazit vyšších poloh, hlavním hostitelem je Andrena lapponica Bombus wurfleni (Radoszkowski, 1859) orofilní druh typický pro střední a vysoké horské polohy, na vhodných biotopech bývá lokálně hojný Bombus hypnorum (Linnaeus, 1758) hylofilní (chladno a vlhkomilný) druh s poměrně úzkou ekologickou valencí, v ČR je všeobecně rozšířený, málokdy však přítomný ve větším počtu Bombus pratorum (Linnaeus, 1761) hylofilní stenotopní druh, typický obyvatel lesních biotopů, kde je hojný Bombus jonellus (Kirby, 1802) vzácný čmelák s velkým ekosozologickým významem, hylofilní stenotopní druh vázaný na rašeliniště a vlhké horské smrčiny s podrostem Calluna vulgaris a Vaccinium sp. Bombus soroeensis (Fabricius, 1776) hylofilní stenotopní druh, žijící na horách a v chlad- 103

4 nějších nižších polohách, hojný druh Bombus pascuorum (Scopoli, 1763) velmi hojný druh s mimořádně širokou ekologickou valencí Psithyrus bohemicus (Seidl, 1837) hojný druh, parazituje v hnízdech Bombus lucorum Apis mellifera Linnaeus, 1758 včela medonosná Vosy V Luzenském údolí bylo zaznamenáno 5 druhů vos, všechny patřící do podčeledi Vespinae. Pouze D. norwegica byla chytána ve větších počtech. Druhové složení je tedy poměrně chudé, nicméně dobře koresponduje s několika málo známými výsledky z jiných horských oblastí. Z České republiky byla horská fauna vos publikována jen ŠNOFLÁKEM (1952) z Jeseníků. Z vyšších poloh uvádí 10 druhů vos a vosíků a pět druhů jízlivek. Většina jeho sběrů ovšem pochází z lesů a jejich ekotonů. Těžko říci, zda nálezy šesti druhů (Ancistrocerus nigricornis, A. trifasciatus, Symmorphus bifasciatus, Dolichovespula norwegica, D. omissa a Vespula rufa) z Rejvízu pocházejí z rašeliniště či nikoliv. Výsledky systematického průzkumu Jizerských hor (J. STRAKA, nepubl. data) přinesly 18 druhů vos, vosíků a jízlivek, na dvou rašeliništích bylo zaznamenáno 8 druhů vos, 1 vosík (P. nimpha) a 4 druhy jízlivek (S. bifasciatus, A. trifasciatus, A. nigricornis a Eumenes coronatus). Hojnými druhy byly pouze D. norwegica a částečně V. rufa a D. saxonica. PÁDR & LUKÁŠ (1994) uvádějí ze slovenských Vysokých Tater pouze 11 druhů čeledi Vespidae, z nich pouze Symmorphus allobrogus, D. omissa a D. saxonica nad 1100 m. Bohužel opět není zmíněno, na kterých to bylo biotopech. Některé vysoké polohy slovenských hor mapoval Smetana, jednalo se prakticky vždy o lesní nebo ekotonální stanoviště, ale nikdy o extrémní studené nebo rašelinné biotopy. Nad 1100 m nalézal druhy D. adulterina, D. norwegica, D. omissa, D. sylvestris, V. rufa, výjimečně i V. vulgaris, P. dominulus nebo P. nimpha (SMETANA 1996a, b, 1999, 2004). MAUSS et al. (2000) uvádí z vysoko položených lesních porostů masivu Javoru v Bavorském lese nad 1100 m jen D. norwegica a D. sylvestris. KUHLMANN (1999, 2001, 2002) a QUEST & KUHL- MANN (2005) sledovali žahadlové blanokřídlé na lesních stanovištích na německé straně Šumavy (Bavorský les). Lokalit v nadmořské výšce 1100 m a více bylo velmi málo a navíc byly druhově chudé. Nalezli zde jízlivky Ancistrocerus gazella, A. parietinus, A. trifasciatus a Symmorphus allobrogus a vosy D. norwegica, D. saxonica, D. adulterina, D. sylvestris, V. rufa, V. vulgaris, výjimečně též D. media a V. germanica. Na rašeliništích titíž autoři (KUHL- MANN & QUEST 2003) ve stejných nadmořských výškách zaznamenali pouze A. nigricornis, A. trifasciatus, S. allobrogus, D. norwegica, D. saxonica, D. sylvestris, V. germanica a V. rufa. L. Dvořák nachází na Šumavě ve vyšších polohách podobné druhy jako v Luzenském údolí plus V. vulgaris, V. austriaca a S. bifasciatus. Na různých chladných částech rašelinišť jsou to zejména D. norwegica, D. saxonica, D. adulterina, V. rufa a S. bifasciatus, tedy velmi podobná ochuzená společenstva jaká uvádějí ŠNOFLÁK (1952) nebo KUHLMANN & QUEST (2003). Jednoznačně dominantním druhem Luzenského údolí stejně jako jiných rašelinišť Šumavy je D. norwegica [KUHLMANN & QUEST (2003) z Bavorského lesa nebo J. STRAKA (nepubl. data) z Jizerských hor mají totožné závěry]. Zajímavý je relativně častý výskyt parazitického druhu D. adulterina na horských lokalitách včetně rašelinišť, Luzenské údolí nevyjímaje. Dá se tedy říci, že společenstvo vos zjištěné v Luzenském údolí je velmi podobné společenstvům v horských chladných polohách střední Evropy. V těchto často velmi ochuzených společenstvech jednoznačně dominuje D. norwegica, která je doplňována zejména druhy D. 104

5 saxonica, D. adulterina, V. rufa a vzácněji jízlivkami rodu Symmorphus a Ancistrocerus. Kutilky Fauna kutilek (čeledi Sphecidae a Crabronidae) horských oblastí se výrazně liší od fauny kutilek teplých oblastí nejen co do počtu druhů (je jich zde mnohem méně), ale zejména výrazným zastoupením druhů hnízdících v chodbách ve dřevě. Podobnou korelaci můžeme zaznamenat i u včel, ale ne tak výrazně. Mezi typické rody s horskými zástupci proto můžeme řadit tyto: Pemphredon Latreille, 1796, Passaloecus Shuckard, 1837, Crossocerus Lepeletier et Brullé, 1834 a Ectemnius Dahlbom, 1845 (PÁDR & LUKÁŠ 1994, KUHLMANN 1999, 2001, 2002, KUHLMANN & QUEST 2003). Dominantním druhem v Luzenském údolí jen Ectemnius dives, běžný druh kutilky, vyskytující se nejčastěji ve středních polohách, ale zasahující i do poloh vyšších. Tento druh uvádí i SMETANA (1996b) jako velmi hojný, KUHLMANN (2001) a KUHLMANN & QUEST (2003) jej v Bavorském lese také zaznamenal, ale jen po jednotlivých exemplářích. Naopak, stejný autor i v dalších studiích (KUHLMANN 1999, 2001) o fauně blanokřídlých Bavorského lesa uvádí ze všech lokalit jako nejhojnější druh námi také nalezený druh E. ruficornis. Tento druh patří mezi nejpočetnější kutilky v horských oblastech, společně s druhy Pemphredon lugubris (Fabricius, 1793), P. lugens Dahlbom, 1842, Crossocerus varus Lepeletier et Brullé, 1834, Passaloecus insignis (Vander Linden, 1829), Trypoxylon minus Beaumont, 1945 a T. clavicerum Lepeletier et Brullé, 1825 (KUHLMANN 1999, 2001, 2002, KUHLMANN & QUEST 2003). Stejní autoři nalezli ve velkém množství lesní druh Mellinus arvensis Linnaeus, 1758, ale pouze na stanovištích s nadmořskou výškou okolo m n.m. Z námi nalezených druhů je třeba zmínit nehojné druhy s převážně boreomontánním rozšířením Dryudella femoralis a Ectemnius borealis. První jmenovaný druh je vzácným obyvatelem podhorských a horských oblastí, druhý je poměrně běžný a patří na některých místech mezi dominantní kutilky horských lesů (PÁDR & LUKÁŠ 1994, KUHLMANN 1999). Mezi druhy s podobným typem výskytu patří i Pemphredon montana, který se vyskytuje nehojně i v podhorských oblastech (BOGUSCH & STRAKA 2006), zatímco druhý zaznamenaný druh tohoto rodu, P. inornata, má širokou ekologickou valenci a vyskytuje se v malé hustotě ve všech nadmořských výškách. Ostatní zaznamenané druhy kutilek patří mezi běžné druhy. Včely Z celkového počtu zhruba 600 druhů včel známých z území České republiky bylo zaznamenáno pouze 17 druhů, z toho 7 druhů jsou typičtí obyvatelé vyšších poloh čmeláci (rod Bombus, viz další podkapitolu). Nízký počet zaznamenaných druhů včel je typický pro horské oblasti, zarážejícím je však hojný až dominantní výskyt druhů, které jsou pokládány za velice vzácné. Při faunistickém průzkumu Muráňské planiny pomocí Malaiseho pastí byly dominantními druhy poměrně běžný druh Andrena fulvago Christ, 1791 (chytaná i v Luzenském údolí) a vzácná břichosběrná včela Megachile ligniseca (Kirby, 1802), v našem případě druhy Lasioglossum subfulvicorne austriacum a Hylaeus annulatus. Oba druhy byly dominantními druhy včel zaznamenanými v roce 2001 při průzkumu Jizerských hor (STRA- KA & BOGUSCH in prep.). U prvého z nich se jednalo o první nález v rámci celé České republiky, u druhého o potvrzení výskytu po zhruba 100 letech. Stejný charakter výskytu mají i v Luzenském údolí. Druh L. subfulvicorne austriacum byl teprve nedávno rozeznán od běžného horského druhu L. fratellum (Pérez, 1903), a zřejmě se běžně vyskytuje společně s tímto druhem na horských stanovištích. Je však zajímavé, že jak při výzkumu žahadlových blanokřídlých Jizerských hor (J. STRAKA, pers. comm.) i při výzkumu Luzenského údolí nebyly nalezeny oba druhy, ale pouze L. subfulvicorne austriacum. Z ostatních zajímavých včel je nutné jmenovat chladnomilný horský druh Andrena lapponica, který zde patřil také 105

6 mezi běžnější včely, stejně jako ve Vysokých Tatrách (PÁDR & LUKÁŠ 1994), v některých částech Bavorského lesa (KUHLMANN & QUEST 2003), nalezen byl však na různých místech i v nižších a středních polohách České republiky, např. v Polabí (KOCOUREK 1966) nebo okolí Blatné (BOGUSCH 2003). Vzácným druhem je také kleptoparazit Nomada leucophthalma, který parazituje i v hnízdech druhu A. lapponica a několika druhů tohoto rodu. N. leucophthalma patří mezi typické obyvatele lesních lokalit středních a vyšších poloh stejně jako jeho hlavní hostitel. Čmeláci Na základě našich poznatků můžeme v Luzenském údolí potvrdit výskyt 7 druhů čmeláků. Vytvářejí tu sice druhově nepočetná, ale vyhraněná a pro tento typ území charakteristická společenstva. Všechny zjištěné druhy jsou hylofilní, přičemž kvantitativně převládají vysloveně stenotopní prvky. Nejpočetněji z nich je zastoupený B. jonellus, který nachází optimální podmínky pro svou existenci právě v chladných horských smrčinách a na rašeliništích. Velmi hojný je i B. pratorum, za kterým svou početností následují B. soroeensis a B. pascuorum. Taková společenstva jsou typická pro nejchladnější rašeliniště a smrčiny ve vyšších polohách hercynských pohoří. Velmi podobné zastoupení zjistili na porovnatelných stanovištích např. KUHLMANN & QUEST (2003) na bavorské straně Šumavy (téměř s jistotou je možno předpokládat, že v případě jejich nálezů jedinců ze skupiny B. terrestris jde o B. lucorum). Ve vyšších polohách Krkonoš (okolo 1000 m n.m.) registrovali v době studia hnízdení čmeláků v ptačích budkách SMETANA & MILES (1993) jako nejhojnější druhy B. hypnorum, B. pratorum, B. jonellus a B. soroeensis. Zastoupení čmeláků v Luzenském údolí se naproti tomu značně odlišuje od jejich zastoupení v chladných horských polohách na Slovensku. Vzhledem k celkové strmosti reliéfu se totiž v Karpatech nacházejí rozsáhlejší rašeliniště v nižších polohách, hlavně v kotlinách a podhorských oblastech (Oravská kotlina, Podtatranská kotlina, Podbeskydská brázda a pod.), často na styku se zemědělsky využívanými pozemky. V extrémně chladných a vlhkých společenstvech nad horní hranicí lesa bývá v Západních Karpatech nejpočetnějším druhem B. pyrenaeus, jak uvádí např. SMETANA (2002) z hřebenových poloh Malé Fatry ( m n.m.). Vzhledem k otevřenosti terénu však i do těchto výšek pronikají eremofilní eurytopní druhy (např. B. terrestris, B. lapidarius či P. rupestris), se kterými se tu můžeme v menším počtu jedinců setkat na stanovištích s vhodným mikroklimatem. ZÁVĚRY Během průzkumu bylo nalezeno 5 druhů vos (Vespidae), 10 druhů kutilek (Crabronidae) a 18 druhů včel a čmeláků (Colletidae, Halictidae, Andrenidae a Apidae). Nebyli nalezeni žádní zástupci čeledí hrabalkovití (Pompilidae), zlatěnkovití (Chrysididae) a kodulkovití (Mutillidae), kteří se na horách též vyskytují. V druhovém spektru jsou významně zastoupeny druhy horské, chladnomilné, ale také druhy lesní a druhy s širokou ekologickou valencí. Nejhojnějšími druhy jsou: vosa Dolichovespula norwegica, kutilka Ectemnius dives, včely Hylaeus annulatus a Lasioglossum subfulvicorne austriacum a čmeláci Bombus pratorum a B. jonellus. Z nejvýznamnějších nálezů lze jmenovat více orofilních druhů: vosu Dolichovespula adulterina, kutilky Dryudella femoralis, Pemphredon inornata, Pemphredon montana a Ectemnius borealis, včely Hylaeus annulatus, Andrena lapponica, Lasioglossum subfulvicorne austriacum a Nomada leucophthalma, čmeláky Bombus jonellus, Bombus soroeensis a B. wurfleni. Toto složení odráží zachovalost Luzenského údolí jako refugia právě pro chladnomilnou horskou faunu a je 106

7 dalším důkazem jeho vysoké přírodní zachovalosti. Celkově nízký počet zaznamenaných druhů oproti jiným studiím (PÁDR & LUKÁŠ 1994, KUHLMANN 1999, 2001, 2002, KUHLMANN & QUEST 2003) je odrazem zejména tří faktorů. Prvním jsou extrémní klimatické poměry lokality. Druhým, ne nedůležitým, je to, že druhy zde byly sbírány pouze jednu sezónu. Vliv má samozřejmě i počet misek (=pastí) použitých během průzkumu. Z dlouhodobějších výzkumů vyplývá, že se jednotlivé sezóny liší primárně klimaticky, a tudíž pak na počasí závislém zastoupením jednotlivých druhů v jednotlivých letech, což zejména v horských oblastech s krátkou teplou částí roku a značně proměnlivým počasím jistě hraje hodně velkou roli. Zároveň je stejně jako i u jiných skupin živočichů a rostlin možné pozorovat dlouhodobější trend ubývání některých druhů a přibývání jiných, což je patrné zejména ve studiích, kde se srovnává recentně nasbíraný materiál se staršími muzejními údaji (např. BOGUSCH et al. 2006). Třetím faktorem je bezesporu metodika. Každý typ hromadného odchytu (Malaiseho pasti, barevné misky) je částečně selektivní pro některé druhy, a v tom se odrážejí získané výsledky. Stejně jako při výzkumu Jizerských hor určitě pomohly žluté misky ke zvýšení kvantity druhů Hylaeus annulatus a Lasioglossum subfulvicorne austriacum, které v reálu navštěvují květy žlutých rostlin, a tudíž se hromadně chytají do pastí žluté barvy. Naopak, řada druhů se do pastí vůbec nechytne, a je nutné je odchytávat přímo entomologickou síťkou. Důležité je i umístění pastí, zvýšení počtu jedinců i druhů dřevních kutilek (rody Pemphredon, Passaloecus, Crossocerus a Ectemnius) lze docílit kladením pastí k patám kmenů, kde tyto druhy hnízdí. Poděkování. Autoři by rádi vyslovili svůj dík I. Bufkové (Správa NP Šumava, Kašperské Hory) za podklady k botanickému popisu sledované lokality. LITERATURA BOGUSCH P., 2003: Výsledky faunistického průzkumu samotářských včel (Hymenoptera: Apoidea) na lokalitě Buzice a dalších lokalitách na Blatensku [Solitary bees of the vicinity of the town Blatná (Hymenoptera: Apidae)]. Sborník Jihočeského Muzea v Českých Budějovicích, Přírodní vědy, 43: BOGUSCH P. & STRAKA J., 2006: Výsledky faunistického průzkumu vybraných skupin žahadlových blanokřídlých (Hymenoptera: Chrysidoidea, Vespoidea, Spheciformes) v okolí města Blatné. Sborník Jihočeského Muzea v Českých Budějovicích, Přírodní vědy, 46, in press. BOGUSCH P., STRAKA J. & MIKÁT M., 2006: Žahadloví blanokřídlí (Hymenoptera: Chrysidoidea, Vespoidea, Apoidea) přírodní památky Na Plachtě v Hradci Králové [Aculeate Hymenoptera (Hymenoptera: Chrysidoidea, Vespoidea, Apoidea) of the Natural Monument Na Plachtě in Hradec Králové]. Acta Musei Reginaehradecensis, series A, 32, in press. KOCOUREK M., 1966: Prodromus der Hymenopteren der Tschechoslowakei. Pars 9 Apoidea Andrena. Acta Faunistica Entomologica Musei Nationalis Pragae, 12 (Supplementum 2): KUHLMANN M., 1999: Besiedlung von Windwürfen und abgestorbenen Waldflächen im Nationalpark Bayerischer Wald durch Wildbienen und aculeate Wespen (Hymenoptera Aculeata). Bericht der Naturforschenden Gesellschaft Bamberg, 73: KUHLMANN M., 2001: Zur Besiedlung unterschiedlicher Waldstandorte durch Wildbienen und Wespen (Hymenoptera Aculeata) im Nationalpark Bayerischer Wald. Bericht der Naturforschenden Gesellschaft Bamberg, 75: KUHLMANN M., 2002: Struktur der Wildbienen- und Wespenzönosen ausgewählter Waldstandorte im Nationalpark Bayerischer Wald (Hymenoptera, Aculeata). Nachrichtenblatt der Bayerischen Entomologen, 51: KUHLMANN M. & QUEST M., 2003: Stechimmenzönosen von Moorstandorten und eines Bruchwaldes sowie Ergebnisse einer dreijährigen Daueruntesuchung auf einer isolierten Lichtung im Nationalpark Bayerischer Wald (Hymenoptera, Aculeata). Nachrichtenblatt der Bayerischen Entomologen, 52: MAUSS V., SCHRÖDER S. & BOTTA C., 2000: Untersuchungen zur Höhenverbreitung von Hummeln und sozialen Faltenwespen im Arbergebiet des Bayerischen Waldes mit Anmerkungen zum Vorkommen solitärer Stechimmenarten (Hymenoptera: Sphecidae, Apidae, Pompilidae, Vespidae). Nachrichtenblatt der Bayerischen Entomologen, 49: PÁDR Z. & LUKÁŠ J., 1994: Stachelhautflügel aus dem Gebiet des Hohen Tatragebirges in der Slovakischen republik (Hymenoptera, Aculeata). Linzer biologische Beiträge, 26:

8 QUEST M. & KUHLMANN M., 2005: Stechimmenzönosen von Borkenkäferlücken im Nationalpark Bayerischer Wald (Hymenoptera, Aculeata). Nachrichtenblatt der Bayerischen Entomologen, 54: SMETANA V., 1996a: Výsledky výskumu ôs (Hymenoptera, Vespidae) na vybraných lokalitách v širšom okolí Dobšinej [Results of a research of wasps (Hymenoptera, Vespidae) at selected localities of the wider surrounding of Dobšinná village]. Prehlad odborných výsledkov z XVIII. východoslovenského TOPu, Rožňava, 1994: SMETANA V., 1996b: Výsledky prieskumu čmelovitých, ôs a kutaviek (Hymenoptera: Bombidae, Vespidae et Sphecidae) na lokalitách v širšom okolí Sniny [Research results of the bumble-bees, wasps and sphecoid wasps (Hymenoptera: Bombidae, Vespidae et Sphecidae) on the localities in the surroundings of the town Snina]. Natura carpathica, 37: SMETANA V., 1999: Príspevok k poznaniu ôs (Hymenoptera: Vespidae) vo vybraných oblastiach severovýchodného Slovenska [Contribution to the knowledge of wasps (Hymenoptera: Vespidae) in the selected areas of nord- -eastern Slovakia]. Naturae tutela, 5: SMETANA V., 2004: Poznámky k výskytu kutaviek a ôs (Hymenoptera: Sphecoidea et Vespidae) v Chočských vrchov a priľahlej časti Západných Tatier [Notes to the distribution of sphecoid wasps and wasps (Hymenoptera: Sphecoidea et Vespidae) in the Chočské vrchy mts. and in the adjoining part of the Západné Tatry mts.]. Acta musei tekovensis, 5: STRAKA J. & BOGUSCH P., in prep.: Apiformes. In: Annotated checklist of aculeate Hymenoptera (Chrysidoidea, Vespoidea, Apoidea) of the Czech Republic and Slovakia, BOGUSCH P. & STRAKA J. (eds) in prep. ŠNOFLÁK J., 1952: Příspěvek k poznání Hymenopter opavského Slezska a přilehlých částí Moravy s popisem nového lumčíka Triaspis semilissus n.sp. [Contribution to the knowledge of Hymenoptera of opavian Silesia with descrition of new Braconid Triaspis semilissus n.sp. ]. Přírodovědecký sborník Ostravského kraje, 13: Received: 27 April 2006 Accepted: 19 May