UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu Trenérská škola ZÁVĚREČNÁ PRÁCE

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu Trenérská škola ZÁVĚREČNÁ PRÁCE Trénink útočníků v ročním tréninkovém cyklu v kategorii staršího dorostu a juniorů Vypracoval: Jiří Žůrek Vedoucí práce: PhDr. Zdeněk Pavliš 1

2 Čestně prohlašuji, že jsem závěrečnou práci vypracoval sám s použitím literatury uvedené v seznamu literatury, eventuelně v seznamu internetových zdrojů. Datum podpis 2

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto závěrečnou práci vypracoval samostatně a uvedl veškeré literární prameny, které byly během této práce použity. Zároveň souhlasím se zveřejnění této práce jak v tištěné, tak v elektronické podobě. V Praze dne Jiří Žůrek 3

4 Poděkování Rád bych touto cestou poděkoval PhDr. Zdeňku Pavlišovi za odborné vedení a podporu při tvorbě závěrečné práce a za mnoho podnětných informací týkajících se zvolené problematiky. 4

5 Svoluji k zapůjčení své závěrečné práce ke studijním účelům. Prosím, aby byla vedena přesná evidence vypůjčovatelů, kteří musejí pramen převzaté literatury řádně citovat. Jméno a příjmení: Číslo obč. průkazu: Datum vypůjčení: Poznámka: 5

6 OBSAH 1. ÚVOD 9 2. CÍLE A ÚKOLY PRÁCE Cíle práce Úkoly práce TEORETICKÁ VÝCHODISKA Rozbor literatury Roční tréninkový cyklus v ledním hokeji Přípravné období Předzávodní období Závodní období Přechodné období Bruslení Struktura herních činností Herní činnosti jednotlivce útočné a obranné Herní kombinace útočné a obranné Týmová organizace v útoku a v obraně Didaktické formy tréninku Týmový trénink Individuální trénink Skupinový trénink Specializace postů v ledním hokeji Post brankáře Post obránce Post útočníka Hra útočníků Trénink útočníků mimo led 26 6

7 Trénink útočníků na ledě Metodolické nástroje Metoda experimentu Metoda měření Metoda testování Metoda pozorování Osoba pozorovatele a zhodnocovatele Příprava pozorování a vyhodnocování Písemný záznam Pozorovací protokoly Statistika v pedagogických výzkumech Základní operace se statickými údaji PRAKTICKÁ ČÁST Metody práce Roční tréninkový cyklus Přípravné období Trénink útočníků mimo led Trénink útočníků na ledě Týdenní mikrocyklus útočníků v přípravném období Tréninkové jednotky Předzávodní období Trénink útočníků mimo led Trénink útočníků na ledě Týdenní mikrocyklus útočníků v předzávodním období Tréninkové jednotky Závodní období Trénink útočníků mimo led 76 7

8 Trénink útočníků na ledě Týdenní mikrocyklus útočníků v závodním období Tréninkové jednotky Přechodné období DISKUSE Trénink útočníků mimo led Trénink útočníků na ledě METODICKÉ DOPORUČENÍ PRO TRÉNINK ÚTOČNÍKŮ V KATEGORII STARŠÍHO DOROSTU A JUNIORŮ ZÁVĚR POUŽITÉ GRAFICKÉ ZNAČENÍ POUŽITÁ LITERATURA 94 8

9 1. ÚVOD Lední hokej patří spolu s fotbalem k nejpopulárnějšímu sportu v České republice. Jeho obliba je dána svoji úspěšnou historií, kterou spoluvytvářeli vynikající hokejisté s velkými předpoklady a smyslem pro kolektivní hry, dokonce takové, jaké najdete v málokterých hokejových zemích. V minulosti jsme měli spoustu vynikajících hokejistů, ale hlavně velkých hokejových osobností, kteří výrazně vyčnívaly v nejrychlejší kolektivní hře na světě. Tyto úspěšné generace hokejistů tady zanechaly výrazné stopy a je na nás trenérech, lidech, kteří se v ledním hokeji angažují, znovu vychovat úspěšné generace hokejistů pro náš hokej. V poslední době máme šikovné hokejisty, ale chybí výrazné individuality, které budou hokejovými osobnostmi. Pro rozvoj hráče v ledním hokeji je důležité každé období, kterým hráč prochází, ale velmi podstatné a rozhodující je období ve věku 14 až 18 let. Všichni co se v ledním hokeji pohybujeme víme co musíme udělat pro rozvoj hráčů, ale podstatné je jestli to vůbec děláme. V období ve věku 6 až 14 let je mnohdy nejdůležitější vidina vítězství za jakoukoliv cenu. Nenecháme děti spolupracovat v principech a základních zásadách ledního hokeje, které získávají od trenérů. Děti nutíme se nerozhodovat samostatně, chybí hravost a soutěživost, protože skoro vše co dělají, tak dělají na pokyn trenérů a neposlední řadě i rodičů. U malých dětí chybí metoda pokus omyl. Potom přichází zásadní a rozhodující období 14 až 18 let. Mnoha hráčům chybí chuť pracovat a překonat zvýšenou náročnost a spolehnout se sám na sebe. Pokud bude v tréninkovém procesu zastoupena odbornost a náročnost z pohledu rozvoje pohybových schopností, dovedností, spolu s vysokou technickou zdatností a taktickou znalostí a to vše podpořené správným a důsledným výchovným procesem, musí z toho být kvalitativní posun. 9

10 2. CÍLE A ÚKOLY PRÁCE 2.1. Cíle práce Vytvořit model pro specializovaný trénink útočníků se zaměřením na rozvoj a zdokonalení herních činnosti jednotlivce (HČJ) útočných a obranných a na řešení herních situací pomocí principů herních kombinací (HK) útočných a obranných 2.2. Úkoly práce Vytvořit strukturu a obsah tréninkových cvičení pro trénink kategorie dorostu v ročním tréninkovém cyklu (RTC) v přípravě na ledě Vytvořit strukturu a obsah tréninkových cvičení pro trénink kategorie dorostu v RTC v přípravě mimo led Vytvořit strukturu a obsah tréninkových cvičení pro trénink kategorie juniorů v RTC v přípravě na ledě Vytvořit strukturu a obsah tréninkových cvičení pro trénink kategorie juniorů v RTC v přípravě mimo led Vytvořit obsah tréninkových cvičení pro trénink útočníků v celém RTC Vypracovat a graficky znázornit námi zvolená herní a průpravná cvičení pro rozvoj HČJ a HK Vytvořit a popsat trénink útočníků z pohledu HČJ útočných a obranných Vytvořit a popsat trénink útočníků z pohledu HK útočných a obranných Vytvořit a popsat trénink útočníků na ledě Vytvořit a popsat trénink útočníků mimo led 10

11 3. TEORETICKÁ VÝCHODISKA 3.1. Rozbor literatury Člověk se rodí s osobitými dědičnými vlohami. K těm patří i herní talent. Hráč jako lidská bytost je vždy jedinečný. Přizpůsobuje se vlivem podnětů a prostředí a reaguje individuálně. Formujícím prostředím je pro něj utkání a trénink. Hodnotu adaptivních změn, ke kterým při nich dochází, zvýrazňuje jeho herní myšlení. Mentální ozvěny jsou osobité, a tím i produktivně rozdílné. Hodnotu hráče vytváří jeho herní nezávislost a samostatnost. Právě jeho individuální kvality přímo obohacují týmový výkon (4). Dát tělu obecnou kondici lze relativně rychle. Rozvinout herní kondici vyžaduje porozumění komplexnosti herního výkonu. Osvojování a automatizace dovedností probíhá častým opakováním. Motivované koučování hráče vede k samostatnosti a sebeuvědomování. Klíčem k poznávání taktiky je sebeuvědomované sebeprožívání herního děje. Pocity svobody rozhodování, výběr z možností a úspěšná realizace činností jsou pro vývoj taktického myšlení podmínkou. Tyto prožitky paměť nejen zaznamenává, ale současně při výkonu dává hráči k dispozici (9). Sportovní trénink je chápán jako organizovaný proces, při kterém si sportovec osvojuje a zdokonaluje určité dovednosti a rozvíjí své schopnosti. V začátcích ledního hokeje nebyl trénink založen na cílevědomě postavených cvičeních. Obsahem tréninku bylo opakování vlastního výkonu, tj. hrálo se. Teprve později se vývojem došlo k poznání, že vyšší výkonnosti se nedosáhne pouhým opakováním hry, ale spíše prováděním určitých cvičení, které jsou ve větší či menší míře podobné hernímu výkonu (1). Základem hokejového tréninku spočívá v mnohostranném využívání tréninkových cvičení jako nejdůležitějších prostředků zvyšování herní výkonnosti. Cvičení jsou účelově uspořádanou formou herních dovedností různého obsahu a rozsahu, které vycházejí ze hry a ke hře směřují. To znamená, že ne každá pohybová činnost může být vhodným cvičením - rozhoduje záměr, smysl a efekt zvoleného cvičení (10). 11

12 3.2. Roční tréninkový cyklus v ledním hokeji Roční tréninkový cyklus je základní jednotka dlouhodobé organizované tréninkové činnosti. Svým uspořádáním je výrazem zákonitostí racionální stavby sportovního tréninku. Jakákoliv cvičení, metody atd. ztrácejí smysl a efektivitu, nejsou-li používány v pravý čas a na správném místě (1). Při jeho časovém členění se užívají makrocykly pro jednotlivá období: makrocyklus přípravného období makrocyklus předzávodního období makrocyklus závodního období makrocyklus přechodného období Přípravné období V ledním hokeji začíná přípravné období koncem dubna a končí obvykle koncem června. V tomto obdobím trénink zaměřen na vytváření všestranných základů sportovní výkonnosti. Cílem je dosažení kvantitativních a kvalitativních změn. Kvantitativní změny se týkají zvyšování funkční úrovně orgánů a systémů, kvalitativní znamenají přizpůsobení zvýšených funkčních možností požadavkům výkonu. Přípravné období se dělí na dvě etapy, v prvé je trénink zaměřen obecně, ve druhé speciálně, každá etapa trvá přibližně 6 týdnů. Přechod mezi nimi není náhlý, ale pozvolný. První etapa dochází ke zvyšování funkční připravenosti orgánů a jejich systémů, a to zvyšováním objemu tréninku. Tréninkové prostředky by měly být spíše obecného charakteru. Z hlediska zón energetického krytí jsou zatěžovány především ANP a O zóna, může se jednat o déletrvající vytrvalostní zatížení, které stimuluje zotavné procesy ve svalech. Druhá etapa jejím cílem je převést vysokou obecnou trénovanost na trénovanost speciální. Objem tréninku se zachovává, zvyšuje se intenzita zatížení, mění se poměr mezi všeobecnou a speciální přípravou ve prospěch speciální. Velký je podíl zatížení v pásmu CP a ANP. Z toho vyplývá základní strategie tréninku působit především na rozvoj silových a vytrvalostních schopností. Trénink má rozvíjející charakter, při kterém je kladen důraz na práci v hraničním aerobním zatížení cvičením v pásmu anaerobního prahu. Zatížení v zóně CP má charakter především silových, rychlostně silových a rychlostních cvičení. V případě, že je trénink veden částečně na ledě, skladba zatížení se poněkud mění. Kondiční trénink se přesouvá zčásti na led, kde má podobu speciálních a herních cvičení (1). 12

13 Předzávodní období V počátku předzávodního makrocyklu je ještě vysoký objem a intenzita tréninku. Tento mikrocyklus je charakteristický přechodem na led. V obsahu tréninku dominuje speciální kondiční rozvoj. Jeho těžiště je již na ledě, v kombinaci s tréninkem mimo led. Zde se trénink zaměřuje především na rozvoj silových schopností ( maximální sílu a explosivní sílu) a vytrvalostních schopností, kde je kladen důraz na aerobní schopnosti organismu. V tréninku je vysoký podíl zatížení v pásmu anaerobního prahu. Zatížení stimulující ATP CP zónu jsou řazena v celém předzávodním makrocyklu. V počátku v malé míře, ale postupně se jejich množství zvyšuje. Z hlediska specifičnosti tréninkových podnětů je obsahem zatížení technicko-taktická příprava. V závěru makrocyklu vystupuje do popředí ladění sportovní formy. Ladění sportovní formy přichází do tréninku většinou na konci předzávodního období (1) Závodní období V tomto období prokazuje sportovec svou výkonnost v soutěžích. Proto volíme především stabilizační tréninky. Objem tréninku je nižší, dominujícím rysem je intenzita. V tréninku převládá kvalita nad kvantitou. V průběhu celého období je nutné zařazovat trénink na rozvoj speciálních silových schopností. Předpokladem vysoké výkonnosti v soutěži je stabilizace sportovní formy na potřebnou dobu. Pro udržení formy a pro přípravu ke konkrétnímu utkání má velký význam krátkodobá psychologická příprava. Její podstatnou je mobilizace sil ke konkrétnímu utkání. Psychologická příprava by měla mít individuální charakter (měla by přihlížet k rozdílům mezi hráči), neměla by být stereotypní a musí brát v úvahu vždy všechny okolnosti života hráče (1) Přechodné období Cílem je odpočinek a regenerace fyzických i psychických sil. Protože snižuje zatížení jeho objem, intenzita i frekvence. Dominující intenzita zatížení je v oxidativní zóně. Obsah tréninku by se měli lišit od tréninku v hlavním období a měl by vyhovovat zájmům hráčů. Ovšem nemělo by dojít k výraznějšímu poklesu trénovanosti. Optimální délka období je 3 4 týdny. 13

14 Toto období má za cíl vytvářet předpoklady pro úspěšný následující roční cyklus. Fyzická regenerace by se měla příznivě odrazit v psychice hráče. Projevuje se v jeho chuti do dalšího tréninku, ve zdravé ctižádosti a ve vytyčení nových, vyšších sportovních cílů (1) Bruslení Hokejové bruslení patří mezi základní oblast dovedností, které musí každý hráč zvládnout. Jeho nácvik a zdokonalování je činnost, která nikdy nekončí a kterou ani ti nejlepší hokejisté nemohou ve svém tréninku pominout. V prvních letech cíleného tréninku by měla tvořit z drtivé části obsah tréninku a mělo by být využito široké spektrum prostředků a forem pro její získání. Špatné zvládnutí bruslení hráče limituje a v pozdějších letech jeho kariéry mu neumožňuje rozvinout jeho herní výkonnost na potřebnou míru (7). Bruslení rozlišujeme: Jízda v před Jízda vpřed je základním pohybem hráče a vychází ze základního bruslařského postoje. Jedná se o cyklický pohyb / cyklus odraz skluz odraz /, ve kterém se pravidelně opakují tři fráze. - nasazení - odraz a skluz / vpřed a stranou / - přenesení Jízda vzad Druhou základní bruslařskou dovedností je jízda vzad. Základní postoj nohy jsou při jízdě vzad rozkročeny / na úrovni boků /, trup je vzpříma, hlava rovně, pánev protlačena vpřed. Hůl drží hráč v jedné ruce na ledě před tělem. Hmotnost těla musí být na obou nohách na celých plochách bruslí. Pohybu napomáhá práce boků a ramen. Pohyb vychází z kyčelního kloubu, odkud se přenáší do špiček nohou. Odraz se provádí vždy z vnitřní hrany brusle / střídavě pravá a levá noha / opakovaným pokračováním a napínáním nohy v kolenním kloubu a pohybem příslušného ramene a boku vzad. Odraz začíná ze zadní části brusle z paty a končí na přední části přes špičku. Po odrazu se noha zcela napíná a hmotnost se přenáší na silně pokrčenou neodrazovou nohu, která vyjíždí oblouček vzad. Odrazová noha se připojuje 14

15 k pohybu tak, že obě brusle jsou od sebe asi v šíři boků a vzniká pohyb dvojité vlnovky (7). Užité bruslení - změny rychlosti zastavení Slouží především ke snížení rychlosti a změny směru pohybu. Rozlišujeme zastavení z jízdy vpřed a z jízd U jízdy v před se jedná o zastavení : - jednostranným pluhem / připlužení jednou bruslí / - oboustranným pluhem / připlužení oběma bruslemi / - smykem / vytočením / na obou bruslích - zastavení na jedné brusli / vnitřní / - zastavení na jedné brusli / vnější / Zastavení z jízdy vzad : - zastavení na obou bruslích oboustranný pluh / V-zastavení / - zastavení na jedné brusli jednostranný pluh - bočním smykem na obou bruslích - změny směru vyjíždění oblouků Nejjednodušší způsob změny směru, který se u začátečníků nacvičuje, je vyjíždění oblouků. Tento způsob změny směru nahrazuje zpočátku i zastavení. - překládání - obraty Obraty slouží ke změně směru a způsobu bruslení. Rozeznáváme dva základní typy obratů : - obrat z jízdy vpřed do jízdy vzad - obrat z jízdy vzad do jízdy vpřed Provádějí se vlevo i vpravo, na jedné i obou bruslích. Přitom je důležité zachovat plynulost jízdy a současně by nemělo dojít ke snížení rychlosti jízdy. Po obratu následuje vyjetí se zrychlením / stejné jako po zastavení /. - starty Technika bruslařských startů je založena na stejných biomechanických principech jako v jiných sportech. Nejdříve dochází k vychýlení těžiště na stranu, kam chce hráč provádět start, s následným zachycením pádu 15

16 provedením rychlých, kratších silových kroků. Tyto kroky postupně přecházejí do prodlouženého skluzu. Pro potřeby hry je nutné ovládat starty z místa, z pohybu a různých poloh. Jedná se o starty : - vpřed - vzad - stranou - po zastavení na jedné i obou bruslích všemi směry - další bruslařské dovednosti (7) Struktura herních činností Herní činnosti jednotlivce jsou to komplexy pohybových struktur jednotlivce, kterými hráč řeší různé herní situace. Z hlediska teorie a didaktiky hry a pro potřeby trenérské praxe v tréninku a utkání dělíme herní činnosti jednotlivce na útočné a obranné. Herní kombinace jsou to způsoby spolupráce dvou a více hráčů v útoků či v obraně při řešení různých herních situací. Týmová organizace vědomé řešení vzniklé herní situace na základě hry jednotlivců a spolupráce hráčů jednoho družstva, podílejících se v daném okamžiku na řešení (2) Herní činnosti jednotlivce útočné a obranné Útočné činnosti s kotoučem uvolňování hráče s kotoučem a přihrávka jsou předpokladem útočného kolektivního pojetí hry mužstva. Překonat soupeře v útočném osobním souboji vytváří jistotu družstva při kontrole kotouče a současně umožňuje celému družstvu akci založit, rozvinout a zakončit (3). Útočné činnosti bez kotouče dominantním prvkem současné hry jsou neustálé (změny) z obrany do útoku a naopak. Tyto změny (transition) z pohledu útoku představují především pohyb hráčů bez kotouče. Tento pohyb umožňuje nejen zrychlení celé akce, ale vytváří také lepší podmínky pro příjem a zpracování kotouče u více hráčů současně s následnou možností rozvinout útočné akce ve vzájemné spolupráci (3). 1/ Uvolňování hráče s kotoučem vedením kotouče kličkou jiným způsobem 16

17 - obratem - změnou směru - změnou rychlosti - přihrávkou o brusle apod. 2/ Uvolňování hráče bez kotouče změnou směru / překládání, krátký oblouk bogna, obraty / změnou rychlosti 3/ Přihrávání a zpracování přihrávky přihrávání - po ruce přes ruku - po ledě vzduchem - přímé s využitím hrazení - švihadlem přiklepnutím zpracování přihrávky - po ruce - přes ruku - nepřesná přihrávka 4/ Střelba po ruce - švihem - přiklepnutým švihem - golfovým úderem přes ruku - švihem - přiklepnutím blafák / po ledě,vzduchem / tečování dorážení 5/ Klamání a fintování tělem změnou směru pohybem hole 17

18 Obranné činnosti proti soupeři s kotoučem z pohledu organizace hry družstva v obraně je obsazování hráče s kotoučem základní a nejdůležitější obrannou herní činností. Základní herní situaci, kterou řešíme obsazováním hráče bez kotouče, je rovnovážná situace 1-1. Ve hře se její řešení realizuje v různých pásmech a prostorách hřiště a současně se odlišuje podle způsobu bruslení napadajícího hráče (3). Obranné činnosti proti soupeři bez kotouče obsazování soupeře bez kotouče vychází ze správného postavení vzhledem ke kotouči a vlastní brance. Soupeř by mě být obsazován vždy z tzv. vnítřní strany. To dovoluje bránícímu hráči být v postavení mezi soupeřem a vlastní brankou nebo mezi kotoučem a soupeřem. Neustálý vizuální kontakt se soupeřem bez kotouče a sledování kotouče jsou základní předpoklady k úspěšnému obsazování (3). 1/ Obsazování hráče s kotoučem napadání / přístup k soupeři / odebírání kotouče osobní souboj bodyčekování 2/ Obsazování hráče bez kotouče volně těsně v postavení mezi soupeřem a vlastní brankou v postavení mezi soupeřem s kotoučem a soupeřem bez kotouče 3/ Obrana prostoru krytí prostoru krytí hráče v prostoru 4/ Blokování střel ve stoji v pokleku a kleku skluzem holí 18

19 Herní kombinace útočné a obranné Hra v ledním hokeji vyžaduje neustálou vzájemnou koordinovanou spolupráci a výpomoc hráčů jak v útoku, tak i v obraně. Řešení vzniklých situací obranných i útočných je ve většině případů prováděno na základě herních kombinací. Herní kombinace je tedy vědomá spolupráce dvou a více hráčů, kteří se na dané herní situaci podílejí. Stejně jako u činnosti jednotlivce rozlišujeme kombinace útočné a obranné. Některé z nich se dají uplatnit ve všech pásmech hřiště, jiné mají typické využití jen v určitých prostorách hřiště. Jinými slovy můžeme říci, že k tomu, abychom vytvořili na soupeře větší tlak ať již z pohledu obrany nebo útoku, je zapotřebí koordinovaného úsilí a spolupráce hráčů (2). Útočné herní kombinace Základem spolupráce hráčů v útoku je přihrávání a zpracování přihrávky a schopnost hráčů uvolnit se s kotoučem a bez kotouče. Klademe důraz na přihrávky švihem po ledě i vzduchem v pohybu ( nepřestávat bruslit v okamžiku přihrávky ), svoji hůl držet v obou rukou na ledě a využívat ji jako předmět, který signalizuje. U hráčů s kotoučem i bez kotouče dbáme na neustálý pohyb (2). Kombinace založená na principu přihrej a jeď Kombinace založená na principu přihrej a jeď je základem je základní útočná kombinace při niž hráč, který přihrával, najíždí do volného prostoru, kam může dostat přihrávku zpět. Při hře se vyskytuje ve všech pásmech hřiště ( OP, SP, ÚP ). Další možností této kombinace je princip přihrej a následuj. Hráč, který přihrál, se místo do volného prostoru uvolňuje směrem ke svému spoluhráči kterému přihrál. Tento způsob je náročnější na taktické myšlení z důvodů, že se používá v přehuštěném prostoru a obvykle následuje další kombinace ( zpětná přihrávka, přenechání kotouče, křížení a clonění ) (2). Kombinace založena na principu křížení Významná kombinace založená na principu výměny míst. Z hlediska hry je využívána v situacích 2-1, 3-2, 2-2, a 3-3. Rozhodující úlohu má hráč bez kotouče, který najíždí proti kotouči. Tato kombinace se používá ve všech fázích útoku i při nátlakové hře v ÚP (2). 19

20 Kombinace založená na principu přenechání kotouče a zpětné přihrávky Přenechání kotouče je rovněž kombinace založena na principu výměny míst. Rozhodující úlohu sehrává hráč s kotoučem. Na jeho pohyb reaguje hráč bez kotouče. Kombinace je náročná na přesnost provedení a správné načasování pohybu. Zpětná přihrávka má pro hru velký taktický význam. Lze ji praktikovat při zakládání a rozvíjení útoku, při reorganizaci či přeměně útoku a při zakončování útočných akci. Z hlediska techniky je důležité provést tuto přihrávku překvapivě, přesně a hlavně v posledním okamžiku. Tato kombinace založená na zpětné přihrávce se velmi často spojuje s dalšími útočnými kombinacemi, zejména s křížením a cloněním (2). Kombinace založená na principu clonění Clonění je součinnost hráčů, kdy hráč bez kotouče svým pohybem a postavením dovoleným způsobem omezuje činnost bránícího soupeře a tím usnadňuje svému spoluhráči kontrolu nad kotoučem. Využívá se při hře 5-5, při přesilové hře 5-4 a při vhazování prakticky ve všech prostorách hřiště a při řešení různých herních situací v jakémkoliv početním stavu. Tato kombinace v přesilových situacích 2-1, 3-2 a v rovnovážných 2-2, 3-3 společně s kombinacemi založenými na přenechání kotouče, zpětné přihrávce a na křížení, vytváří možnost jejich řešení (2). Obranné herní kombinace Pro obranné kombinace platí rovněž zásada, že pro jejich úspěšný nácvik je nutné dobře ovládat obranné činnosti jednotlivce včetně techniky bruslení. Ze systematiky ledního hokeje víme, že pro potřeby nácviku rozlišujeme pět základních obranných kombinací (2). Přebírání Jedná se o součinnost hráčů, při které si bránící hráči přebírají soupeře s veškerou osobní i zónovou odpovědností. Tato kombinace vyžaduje jistý stupeň komunikace mezi bránícími hráči a taktickou vyspělost. Z hlediska obrany se používá tato kombinace při řešení situací 2-2, 3-3 popřípadě 3-2, ale i ve hře 5-5 (2). Osobní bránění Při této kombinaci bránící hráči ve vzájemné spolupráci a součinnosti osobně a těsně obsazují protihráče. Cílem této činnosti je omezit útočícím hráčům přihrávky a uvolňování do volných prostorů. Důležitá je vzájemná komunikace všech hráčů. Dojde-li k situaci, že soupeř 20

21 s kotoučem přehraje bránícího hráče a uvolňuje se, je povinností nejbližšího bránícího hráče tohoto soupeře přebrat. Hráč, který osobní souboj prohrál, obsazuje co možná nejrychleji volného soupeře. Požívá se hlavně v situacích 2-2, 3-3. Ve hře 5-5 se praktikuje jen v určitých úsecích utkání ( konec třetin, po vhazování atd. ). Z hlediska obrany se jedná o jeden z nejnáročnějších a nejagresivnějších způsobů hry (2). Zajišťování Jedná se o součinnost hráčů, při kterém bránicí hráč svým pohybem a postavením zajišťuje činnost a prostor ( zónu ) svého napadajícího spoluhráče. Jedná se o určitou výpomoc ve formě spolupráce při napadání soupeře s kotoučem. Hráč, který zajišťuje svého spoluhráče, musí být připraven na další obranné činnosti nebo kombinace (2). Zdvojování Zdvojování představuje spolupráci dvou hráčů v obraně, napadajícího a vypomáhajícího, při které vytvářejí početní převahu nad hráčem s kotoučem. Napadající hráč, který je v osobním souboji se soupeřem s kotoučem, má za úkol tohoto hráče zablokovat tak, aby nemohl kotouč ovládat. Cílem zdvojujícího ( vypomáhajícího ) hráče je ve vhodném okamžiku tento kotouč získat (3). Odstupování Odstupování představuje záměrný a dočasný přechod z těsného obsazování na obsazování zónové za účelem krytí nebo zesílení určitého prostoru. Při odstupování bránící hráč nevyvíjí přímou činnost za účelem získání kotouče. Ve většině případů zesiluje určitý prostor a současně zajišťuje činnost svých spoluhráčů (3) Týmová organizace družstva v útoku a v obraně Organizace družstva v útoku V současném pojetí hry je vhodnější hovořit o organizaci hry družstva v útoku než útočných systémech z důvodu, že proměnlivost a variabilita útočných akcí je v průběhu utkání velká (3). Útočná hra v dnešním pojetí hry vyniká na jedné straně vysokým stupněm organizace, na straně druhé se vyznačuje velkou proměnlivostí, která je ovlivňována mnoha faktory např: 21

22 obranou soupeře, prostorem a pásmem hřiště, počtem hráčů na ledě, momentálním stavem utkání, časem v utkání apod. (3). Podle systematiky ledního hokeje rozlišujeme následující způsoby útoku: postupný útok poziční útok rychlý útok reorganizovaný útok nastřelení kotouče do útočného pásma poziční nátlaková hra v útočném pásmu 5-5 přesilová hra (3). Organizace družstva v obraně Neustálé přechody z útoku do obrany a naopak ( transition ) vyžadují od hráčů, aby v průběhu útočné akce mysleli na obranu a samozřejmě naopak. Celá organizace hry družstva v obraně vychází z potřeb a požadavků hry družstva v útoku (3). Z pohledu současné hry hovoříme o organizaci hry družstva v obraně s tím, že dřívější jednotlivé obranné systémy v různých rozestavení hráčů vytvářejí základ pro tuto organizaci. Vycházíme-li ze systematiky ledního hokeje, rozeznáváme tyto obranné herní systémy: zónová obrany osobní obrana zónový presink kombinovaná obrana (3). Takto pojatý popis organizace hry družstva v obraně se nám v současné době jeví nedostačující. Z našeho pohledu je vhodnější se orientovat do jednotlivých pásem a prostorů hřiště v okamžiku ztráty kotouče a na základní rozestavení hráčů ( číselnou strukturu ) v dané herní situaci (3). Vycházíme-li z potřeb tréninku a utkání a vezmeme-li v úvahu pásmo a prostor, ve kterém se nachází soupeř s kotoučem, jedná se o obranu: v útočném pásmu ( někdy označovaná jako forčekink ) ve středním pásmu ( bekčekink ) v obranném pásmu (3). 22

23 3.5. Didaktické formy tréninku Didaktické ( výukové ) metody dělíme vzhledem k jejich různorodým funkcím a možnostem do dvou základních skupin: metodicko-organizační formy sociálně interakční formy ( 1 ) Metodicko-organizační formy tréninkové jednotky Metodicko-organizační formy vycházejí z vnějších podmínek, které jsou při hře, a jejich obsah je tvořen herními činnostmi. Vnější podmínky jsou dány přítomností nebo nepřítomností soupeře a stupněm proměnlivosti situací ve hře. V praxi rozeznáváme: průpravná cvičení 1. typu průpravná cvičení 2. typu herní cvičení 1. typu herní cvičení 2. typu průpravná hra (1). Sociálně interakční formy Sociálně interakční formy jsou založeny na vztahu trenéra a hráčů při tréninku na jedné straně a na vztazích mezi hráči samotnými v tréninkovém procesu na straně druhé. V praxi rozlišujeme: hromadná forma skupinová forma individuální forma (1) Týmový trénink Týmový trénink je návykovou činností. Cíl určuje zaměření. Požadavkem je jednotné řízení a rutinní organizace. Týmový trénink má svůj formální rámec, do něhož jsou včleňovány záměry a učební materiál. Tým v počtu 25 hráčů vyžaduje pomocné asistenty. Menší skupiny zvládne jeden trenér (4). 23

24 Význam, obsah, a organizace jsou orientovány na skupinovou a týmovou spolupráci. Cílem je technické a kondiční zaměření na kombinační spolupráci a střelbu. V útočné fázi je trénink koncentrován na přihrávání, tvorbu střeleckých příležitostí, střelbu a bruslařskou činnost. Základem je plynulost akcí. Centrem pozornosti obranné fáze je situovaná týmová spolupráce při boji o kotouč. Účinnost útoku i obrany formuje pohotovost v řešení přechodových fázích (4) Individuální trénink Individuální trénink je formou učení technické i kondiční naléhavosti. Trénink je interakcí mezi trenérem a hráčem. Obsahuje detaily jednodušších aktivit i složitý program herně dovednostních základů. Cílem je osobní růst výkonnosti (4). Význam, obsah, a organizace tohoto tréninku jsou orientovány na jedince nebo malou skupinu hráčů. Cílem je technika herně dovednostních základů. Trénink je orientován na vazebné relace dovedností s kotouče a bruslení. Obsahem zdokonalování obranných dovedností je bruslení ( agilita a mobilita ) a technika boje o kotouč. Cvičení suplují vybrané sekvence utkání. V průběhu herního toku se dílčí dovednosti proměnlivě řetězí. Princip řetězení implikuje i načítání kinetické energie. Výběr řetězení volí stejně jako v utkání sám hráč. Volba výběru je i provokována. Opakováním dochází k herním návykům. Bruslení a dovednosti tak dostávají dovednostní konzistenci. V tréninku trenér střídavě využívá jednotlivé části ledové plochy (4) Skupinový trénink Spočívá v rozdělení družstva do několika menších skupin. Ty se sestavují podle určitých hledisek, např. výkonnost, specializace ( obránci útočníci ), organická jednotka ( např. pětka ). Každá skupina plní určitý úkol. Ten může mít několik podob: všechny skupiny mají stejný úkol, který plní současně buď shodnými nebo odlišnými formami každá skupina má jiný úkol, který je plněn současně na různých stanovištích každá skupina dostane rozdílný úkol, který je založen na spolupráci skupiny při jeho řešení (1). 24

25 3.6. Specializace postů v ledním hokeji Post brankáře Brankáři jsou často úplně jiný druh lidí, než normální hráči. Brankáři jsou často více introvertní ( samotáři ). Jsou samoceni v týmu a na rovinu, také hrají jinou hru než normální hráči. Jakmile trenér toto pochopí a přijme to, jeho zájem o brankáře se automaticky zvětší. Pár důležitých rozdílů mezi brankáři a hráči: brankáři mají jiný způsob myšlení a vidí hodně věcí jinak než hráči brankář nemusí být aktivní, ale jen reaguje ostatní rozhodují o tom, kdy musí předvést svůj nejlepší výkon může být připraven, ale nemusí dostat šanci brankář nemůže vyhrát utkání, ale může ho prohrát nejdůležitější dovedností, které brankář používá jsou jeho mentální schopnosti brankář často nemá žádné kolegy v týmu, se kterými by si mohl popovídat, protože nikdo nepřemýšlí jako on (5) Post obránce Prototyp současného obránce klade vysoké nároky na jeho individuální herní výkon, a proto všichni trenéři by měli na tento vývoj reagovat. Všichni víme, že výběr hráčů na post obránců je velmi složitý, komplikovaný a svým způsobem zavádějící. Měl by však respektovat určité trendy a skutečnosti. Somatické parametry dnešních špičkových obránců to potvrzují a současně naznačují, že do jisté míry žádoucí tento směr respektovat. Na druhé straně se však vždy objevilo několik obránců, kteří se dokázali prosadit do úplné špičky i s menší postavou. Proto se při výběru nemůžeme jednoznačně orientovat na výšku a váhu, ale musíme přihlédnout k tomu, jak hráči dokáží svých parametrů využít po stránce dovednostní ( technicko-taktické ) a po stránce kondiční (3) Post útočníka Prototyp současného útočníka klade rovněž vysoké nároky na individuální herní výkon, který je, mimo jiné, dán vysokou úrovni zvládnutých herních dovedností ve spojení s dostatečným rozvojem pohybových schopností ( kondice ). Důležitou a nepostradatelnou roli zde hrají tvořivé schopnosti a improvizace, bez nichž špičkový výkon hráče ledního hokeje není možný. Na rozdíl od dřívějšího pojetí klade dnešní hra na postu útočníka velké 25

26 požadavky nejen na herní činnosti s kotoučem, ale také na činnosti související s obrannou fází hry, na činnosti bez kotouče. Z pohledu somatických parametrů je základní požadavek přibližně stejný, jak tomu bylo u obránců. Vyjímky se samozřejmě objevují i zde, ale útočník s vhodnými výškovými i váhovými parametry má lepší předpoklady k úspěchu zejména v osobních soubojích 1-1 jak z pohledu útoku, tak z pohledu obrany (3) Hra útočníků V současném utkání se nepravidelně střídají fáze útoku a obrany. Požadavky zabezpečuje pohyb, který tyto nároky umožňuje. Klíčovým bodem jsou možnosti plynoucích přechodů z obrany do útoku a naopak. Útočné přechodové fáze diferencují protiútok, rychlý útok, reorganizovaný útok a postupný útok. V obraně se uplatňuje princip těsného bránění s výchozí zónovou odpovědností. Zónovou odpovědnost rozšiřuje povinnost okamžitého rozebírání nejbližších hráčů soupeře (4) Trénink útočníků mimo led Čistě kondiční rozvojový trénink mimo led má i dnes své důležité opodstatnění. Kondiční trénink mimo led je nutností pro mladé hráče až někam do období 25 let. Poté obvykle dochází k fyzické ustálenosti. Účinky mnoholeté profesní zátěže vyžadují citlivě regulované zotavení a vhodné kondiční udržování. Jako vhodný se jeví cílený trénink síly. Zátěž ve formě her aktivně regeneruje unavený organizmus. Aerobní režim koordinačních aktivit pomáhá udržovat fyzickou zdatnost. Takto regulovaný trénink obnovuje psychický potenciál, zachovává chuť do nové sezony a prodlužuje kariéru (4). V suchém kondičně a herně rozvíjejícím tréninku specifický důraz kladen na nárůst síly, dynamičnosti a silové obratnosti. Míra projekce účinku do závodního období je podmíněna kvalitativní a věkovou odlišností. Tréninkový objem silového tréninku by měl dodržovat proporci dolních a horních končetin v poměru 60% : 40% (4). Na základě zkušeností z posledních let klade V. Jurzinov hlavní důraz v tréninku na ledě i mimo led na zdokonalování individuální techniky. Pro trénink je dobré si rozfázovat pohyb na malé jednotky a ty pak skládat do složitějších celků. Rozčleňuje pohyb na práci nohou, rukou a ramen. Ideálem by měla být nezávislá spolupráce všech tří části těla.velký důraz kladen na zdokonalování spolupráce při různých sportovních hrách zejména kopaná, 26

27 košíková, házená, hokej s míčkem. Pohyb hráčů a jednotlivé dovednosti ve své podstatě kopírují činnost na ledě (6). Trénink zaměřen do těchto oblastí: střelba vedení míčku (kotouče) v různých slalomových drahách, fintování, důraz je kladen na uvolněnou práci paží, ramen a celého těla, dlouhý a krátký driblink obraty a prudké změny směru při běhu vpřed, do stran, vzad-provádí se jak s holí se současným vedením tenisového míčku či kotouče 1 1 bránící běží vzad, různé kličky, fintování, změny směru (6) Trénink útočníků na ledě Celý obsah tréninku útočníku vychází z požadavku dobrého zvládnutí všech bruslařských dovedností. Cvičení z důvodu děleného tréninku zaměřujeme na činnost související s hrou ve středním a zejména v útočném pásmu. Z metodického hlediska a pro potřeby praxe doporučujeme rozdělit následovně: bruslení a bruslařská obratnost koordinační cvičení útočné herní činnosti (činnosti s kotoučem) obranné herní činnosti (činnosti bez kotouče) transition (3) Pro trénink na ledě je dobré si rozfázovat pohyb na malé jednotky a ty pak skládalo složitějších celků. Zásada pro práci dolních končetin-obratnost v rychlosti (obraty, půlobraty, rychlé změny směru za jízdy hlavně s kotoučem, kopírování pohybu ve dvojicích).zásada pro ramena-stále jsou připravena ke střelbě (nasměrování). Zásada pro ruce-kontroluj kotouč-přemísti jej, veď kotouč-kontroluj kotouč. Opakování jednotlivých činností-střelba bekendem, příjem a zpracování přihrávky, obraty, klamání a fintování, vedení kotouče-krátká a dlouhá klička (6). 27

28 3.8. Metodolické nástroje Vědecké poznání v pedagogice je procesem objevování nových poznatků o pedagogické skutečnosti. Vědecké poznání se vymezuje jako úsilí, které vede ke snižování nebo odstranění neurčitosti. K dosažení nových poznatků v pedagogice se používají rozmanité metody, techniky a prostředky, jejichž soubor bývá označován jako metodologie pedagogických věd. Každý výzkum má ovšem vždy jak metodologickou, tak též obsahovou stránku, oba aspekty výzkumu jsou vzájemně propojeny a podmíněny. Některé problémy nelze objektivně zkoumat, protože neexistují vhodné metody pro jejich řešení a opačně některé existující výzkumné metody nejsou účinné při zkoumání určitých problémů. Procedury poznání mohou být buď empirické, nebo teoretické, vždy se však vzájemně doplňují. V poznávacím procesu je třeba odlišovat jev (bezprostředný výsledek smyslového vnímání, zachycení vnější stránky vnímaného objektu) a fakt (zobecněný jev, obecný poznatek). Vědecké údaje (fakta) jsou závislé na vědecké teorii. Nezbytným prvkem vědeckého myšlení je hypotéza, která spojuje izolovaná fakta v určitý celek. Výzkumný proces: Vědecké poznávání pedagogických skutečností není jednorázovou záležitostí, nýbrž probíhá v čase. Lze je proto rozčlenit do několika fází, které na sebe navazují a do značnémíry jsou vzájemně propojeny. Každá z fází výzkumného procesu má své specifické metody. Jde o tyto fáze: Příprava výzkumu Studium literatury Formulace hypotéz Zjišťování pedagogických faktů Vyhodnocení výsledků Zpracování výsledků Zpráva o výzkumu 28

29 Metoda experimentu Experiment nebývá vždy jednoznačně chápán a vymezován. Nejobecněji se experimentování rozumí objevování něčeho nového postupným zkoušením, určitá aktívní činnost, druh praxe, již člověk záměrně působí na objekty svého prostředí. Toto praktické experimentování je staré jako lidstvo samo, neboť člověk se vždy vyrovnával s vlivy prostředí tím, že aktivně zasahoval do obklopující skutečnosti. Od tohoto praktického experimentování se postupně začalo vydělovat experimentování vědecké, sledující obohacení teoretického poznání člověka. Avšak ani ve vymezení vědeckého experimentu není jednoty, je totiž obtížné vést přesnou dělící čáru mezi vědeckým pozorováním a experimentem. I když experiment na pozorování navazuje a je bez něho nemyslitelný, přece jen experiment představuje novou kvalitu tím, že počítá s uvědomělým zásahem experimentátora do skutečnosti. Jako základní rozlišující znak experimentu se uvádí kontrolovatelnost podmínek, ve kterých se zkoumaný jev vyskytuje, Z toho vyplývá požadavek, aby experimentátor mohl navodit jev, kdy chce, aby mohl opakovat své pozorování za stejných podmínek a aby mohl systematicky měnit podmínky a zaznamenává změny ve výsledcích Metoda měření Hromadné pozorování měření přímé pozorování, sám výzkumný pracovník bezprostředně sleduje zkoumané procesy a jevy. Pozorování je vždy plánovité a systematické. Výzkumník se řídí určitým projektem pozorování, který zahrnuje jeho časový postup, prostředky a techniky shromažďování a registrace sledovaných údajů a způsoby jejich vyhodnocení. Právě tato plánovitost a systematičnost do jisté míry vytváří standartní podmínky pro metodu měření, umožňuje jistou míru objektivity této metody (8). Měření výkonu měření aktuální úrovně vědomostí, dovedností a návyků včetně psychomotorických dovedností. Zjišťuje se pomocí standardizovaných postupů, často pomocí testů. Naměřený výkon se může porovnávat s předem definovanou minimální přijatelnou úrovní výkonu a nebo s normami odstupňovanými podle rozložení výkonů v odpovídající populaci žáků. 29

30 Metoda testování Testování jedna z mnoha metod pedagogické a psychologické diagnostiky. Spočívá v zadávání pečlivě vybraných a na dostatečném vzorku osob odzkoušených testových úloh. Provádí se za standartních podmínek (stejné pokyny, úkoly, časové limity apod.) Metoda pozorování Pozorování jako vědecká metoda je cílevědomé, plánovité a soustavné vnímání jevů a procesů, které směřují k odhalování podstatných souvislostí a vztahů sledované skutečnosti. Metoda pozorování se provádí v přirozených podmínkách. Způsoby pozorování je třeba zvolit tak, aby bylo dosaženo objektivity a spolehlivosti dat. Zkoumaný vzorek musí být dostatečně velký a reprezentativní, aby umožnil následné zobecnění získaných poznatků Osoba pozorovatele a zhodnocovatele Pro přímé pozorování je vhodné, aby osoba pozorovatele byla totožná - trenér. Pro nepřímé pozorování je osoba pozorovatele a vyhodnocovatele vesměs různá Příprava pozorování a vyhodnocování Nejprve zvážíme reálnost zadaného úkolu na základě již získaných poznatků a na základě znalosti teorie hry. Poté stanovíme: Co chceme sledovat Jak budou pozorované jevy zaznamenány Jak budou získané výsledky analyzovány a vyhodnoceny Písemný záznam Pozorovatel zapisuje a zakresluje obecně známými značkami průběh jednotlivých fází. Písemný záznam je ovlivněn: Pozorovací schopností pozorovatele (postřeh, pozornost) Odbornou úrovní pozorovatele ví co má pozorovat 30

31 Pozorovací protokoly Záznamy pozorování se provádějí do předem připravených protokolů. Zachycují nejen obsahovou stránku, ale zároveň jsou vedeny chronologicky. Aby záznamy umožnily objektivní analýzu, měly by být prováděny na místě v době pozorování. Forma vedení protokolu závisí na předmětu pozorování a na jeho úkolech a je také značně ovlivněna tím, jakých technických prostředků je ve výzkumu použito. Jde o to, aby byla zaznamenávána skutečná fakta zachycující co nejpřesněji konkrétní situace. (11) Statistika v pedagogických výzkumech Má-li být dosaženo smysluplné analýzy dat, je třeba začít od samého počátku koncipovat výzkum metodologicky správně. Základní soubor je objektivní nebo reálně existující množina prvků, tj. předmětů, lidí, žáků atd., o něž se z určitého hlediska zajímáme. Sledované vlastnosti těchto prvků se nazývají znaky. Výběrový soubor, vzorek, je vybrán ze základního souboru. Jestliže je vybrán podle určitých pravidel, můžeme mluvit o reprezentativním vzorku a usuzovat na statické charakteristiky základního souboru podle statistických charakteristik reprezentativního vzorku. Vzorek je tedy malým, ale odpovídajícím obrazem základního souboru. Není-li vzorek vybrán podle těchto pravidel, mluvíme o nereprezentativním vzorku, z jehož charakteristiky pak platí pouze pro takto vybraný vzorek a lze je nanejvýš využít jako jedny z možných hypotéz pro další výzkum Základní operace se statickými údaji Úkolem statistiky je mj. i popsání určitého souboru statickými charakteristikami a odhalení pravidelností, které se v souborech projevují. Podkladem pro řešení těchto úkolů je hromadné pozorování (měření, zjišťování), jehož výsledkem jsou neuspořádané údaje o určitých znacích. Všechny získané údaje o znacích, které se vztahují k určitému souboru, musíme nejdříve roztřídit. Třídění je jednou ze základních statistických metod, bez něhož nemůžeme získat přehled o tom co jsme vlastně získali. Třídění spočívá v rozdělení celého zkoumaného souboru do menších (podsouborů), které jsou z hlediska zkoumaného jevu stejnorodější a tvoří ucelené skupiny. Toto rozdělení 31

32 celého souboru do menších částí provádíme podle statistických znaků, které nazýváme znaky třídícími. Můžeme třídit podle jednoho, dvou či víc znaků současně. Teprve s utříděnými daty můžeme dále pracovat. První informace o celém souboru získáváme z tabulek, v kterých jsou uvedeny zpravidla absolutní a relativní četnosti výskytu sledovaného jevu. Na základě těchto tabulek je možno sestavovat grafy, které rovněž poskytují dostatečně přehledné základní informace (12). 32

33 4. PRAKTICKÁ ČÁST Cílem naší práce je sestavit roční tréninkový cyklus pro trénink útočníku v kategorii dorostu a junioru. Chceme zdůraznit na co se v jakém období v tréninku zaměřit a postupovat v každém tréninku systematicky s důrazem na detail. Vycházíme z tréninku útočníků, kteří mají možnost kombinovat trénink mimo led s tréninkem na ledě po celých 12 měsíců v roce Metody práce Naše práce vychází z tréninku mužstva staršího dorostu v klubu HC Letci Letňany, kteří mají možnost využívat led celoročně. Čerpáme ze dvou ročních tréninkových cyklů mužstva staršího dorostu. V obou případech bylo mužstvo z poloviny obměněno, jeden ročník absolvoval výzkum celý. V rámci naší práce jsme zvolili dvě metody sběru dat: metoda experimentu a pozorování. Obě metody, které jsme použili, vychází z přímého pozorování a postupného zkoušení v tréninkových jednotkách, které jsme zaznamenávali a postupně vytvořili model ročního tréninkového cyklu útočníku v kategorii dorostu a junioru Roční tréninkový cyklus Roční tréninkový cyklus v kategorii dorostu a junioru jsme rozdělili na čtyři jednotlivá období a to na: Přípravné období Předzávodní období Závodní období Přechodné období Období Počet mikrocyklů Přípravné období 9 Předzávodní období 7 Závodní období 30 Přechodné období 3 Tabulka č. 1 Mikrocykly v RTC 33

34 4.3. Přípravné období Přípravné období, které je složeno z 9 mikrocyklů máme rozdělené na dvě fáze podle objemu a intenzity v tréninku. Kombinujeme zde trénink mimo led s tréninkem na ledě. Chceme, aby útočníci v dnešním hokeji měli vynikající celohřišťový pohyb s potřebnými dovednostmi. Obsahem tréninku mimo led je rozvoj všech pohybových schopností ve větším objemu a rostoucí intenzitou. V tomto období klademe velký důraz na rozvoj síly. Trénink na ledě v tomto období je zaměřen hlavně na techniku bruslení a herní činnost jednotlivce. V každém tréninku na ledě je vložena hra na malém prostoru nejčastěji v rovnovážném stavu 1-1, maximálně však rovnovážný stav 2-2. Přípravné období Počet Tréninkové jednot. 63 Tréninkové hodiny 117 Tabulka č. 2 Počet TJ a hodin Trénink útočníků mimo led Zaměření: Síla Při rozvoji síly se hlavně zaměřujeme na rozvoj maximální síly, výbušné síly, silové vytrvalosti a posílení vnitřních svalů. Dbáme na správnou techniku provedení, dokončení potřebného pohybu a zdraví hráčů. V rozvoji síly nesmíme zapomenout na individualizaci výkonu. Při posilování dolních končetin používáme především cviky ve formě výpadů. Rychlost Trénink pro rozvoj rychlosti především formou soutěže. Rozvíjíme především rychlost reakce a rychlost cyklickou, spolu s obratností. Obratnost V tréninku se snažíme rozvíjet všechny druhy obratnosti v komplexním pohybu. Obratnost ve větší míře kombinujeme s rychlostí a v tomto období používáme při rozvoji 34

35 obratnosti basketbalové míče. Chceme spojovat pohyb paží a dolních končetin v ucelený a rychlostně efektivní pohyb. Vytrvalost Rozvíjíme aerobní, anaerobní, rychlostní vytrvalost. Každý druh vytrvalosti má své opodstatnění v určité fázi přípravy. Větší důraz, ale klademe na rozvoj anaerobní a rychlostní vytrvalosti. Při rozvoji vytrvalosti používáme hry a to hlavně basketbalu v maximálním počtu tři proti třem. Pohybové schopnosti Počet TJ Počet hodin Max. síla Síla Výbušná s.-plyomet. Vytralostní síla Rychlost Obratnost , Vytrval. Aerobní Anaerobní Rychlostní vytr Tabulka č. 3 Pohybové schopnosti počet TJ, hodin Trénink útočníků na ledě Zaměření: Bruslení Bruslení je základní pohyb v ledním hokeji a jeho kvalita určuje i kvalitu útočníka. Vizitka útočníka je přechod přes bránícího hráče a k tomu mu dopomůže jen dobře zvládnuté bruslení. Obsahem bruslení je zdokonalování správné techniky bruslení po hranách vpřed-vzad, jízdy vpřed - dlouhý skluz, jízdy vzad, užitého bruslení a skokových cviků. Často spojujeme bruslení po hranách s užitým bruslením s různou formou odrazů - skoků. Důraz klademe na pořádný náklek, dokončení odrazu hlavně při dlouhém skluzu a při překládání jízdou vpřed (použití vnitřní a vnější hrany), správné postavení nohou při přechodech a vyjíždění oblouku. 35

36 Herní činnost jednotlivce Obsahem části herní činností jednotlivce útočné i obranné je procvičování, zdokonalování a učení se nových činností nebo jejich modifikací. Klademe důraz na kvalitu provedení, správného rozhodování od začátku akce do konce akce. Velmi důležité je zaměřit se na detaily v každém provedení dovednosti, které jsou správně vysvětleny pro zpětnou vazbu hráče. HČJ útočné Uvolňování hráče s kotoučem Důraz kladen na kontrolu kotouče se stálým přehledem situace kolem hráče hlava na hoře. Hra s rychlostí v pohybu pro správné provedení techniky, koordinace paže nohy a to vše střídavě na velkém a malém prostoru. Uvolňování hráče bez kotouče Hra s rychlostí a s přesnou koordinací celého těla. Po uvolnění stálá připravenost pro novou herní situaci s využitím komunikace. Přihrávání a zpracování přihrávky Důležitý detail celého těla a hlavně paží se zápěstím. Cvičíme přihrávky ve stoje, ale i v jednoduchém pohybu a v pohybu pro koordinaci stěžujícím. V kategorii dorostu důležitost měkkých rukou a celistvý pohyb paží z po za těla při přihrávání. Střelba Zaměření na zakončení v pohybu, nemusí být vždy v maximální rychlosti, spíše rychlost po několika opakování přidávat až do maxima. Po zakončení vždy sledovat kotouč očima i pohybem. Časté zakončení po kličce z pohybu od mantinelu, převládá než zakončení z přímého bruslení a osy. Měníme i postavení nohou při střelbě a to z jedné nohy a z obou nohou. V mladším dorostu převládá střelba ze dvou noh. Po zakončení vždy následuje dorážení kotouče střelcem a útočníkem, který zakončoval předešlou akci. Vždy akce kolem brány, někdy je střelba cílená na beton brankáře pro dorážení a tlak do brány. Zakončení po přihrávce a po nepřesné přihrávce zařazeno v každém tréninku, hraje důležitou roli v dnešním hokeji. Při tečování dbáme na správné postavení a vyhýbání se kotoučům v půl měsíci, pří dorážení důraz na výběr místa - správný odstup, snaha být včas na kotouči. 36

37 Klamání a fintování Často spojujeme se střelbou nebo přihráváním. Důležitá vždy následující akce zrychlení, přihrávka, rychlá střelba. HČJ obranné Herní činnosti jednotlivce obranné bývají často v tréninku opomíjeny, ale v současném pojetí hry jsou stejně důležité jako herní činnosti jednotlivce útočné. Proto je na místě tyto činnosti cvičit, ale zejména zdokonalovat. Útočník v každém utkání podstupuje rychlé přechody z útoku do obrany a naopak, proto tyto dovednosti potřebuje mít z automatizované. Obsazování hráče s kotoučem Klademe důraz na správné bruslení, vyjíždění oblouků nebo přechodů z jízdy vzad do jízdy vpřed a na opak. Je potřeba provádět nejefektivnější pohyb, abychom neztráceli rychlost a kontakt s protihráčem. Přechody z jízdy vzad do jízdy vpřed chceme provádět bez překládání, rovnou přecházet do startu. Rozeznávat kdy je potřeba používat překládání nebo jen bruslení bez zvedání bruslí, pohyb C obloukem. Při obsazování dbáme vždy, aby hůl bránícího hráče působila tlak na soupeřovu hůl, možnost následujícího vypíchnutí kotouče, nadzvednutí hole, ale hlavně eliminujeme nedovolený zákrok na soupeře. Obsazování hráče bez kotouče Důraz na postavení bránícího hráče a těsnost obsazení, neopomíjíme práci holí. Správný způsob vybruslení soupeře. Blokování střel Doporučujeme rozeznávat místo a situaci při blokování střel. Učíme všechny varianty blokování, ale nejčastější blokování útočníků je ve stoje a holí. Důraz klademe aby tělo bylo v ose se soupeřovou hokejkou. Hra na malém prostoru Naučené a zdokonalené dovednosti, které jsme trénovali, chceme taky správně používat a to především ve hře. V tomto období má hra charakter rovnovážné situace 1-1 na malém prostoru. Často zapojujeme hráče, kteří se do hry zapojují jen na výpomocnou přihrávku. Ve hře využíváme všech činností jednotlivce a k tomu připojujeme pro hru tak důležitou 37