AGEISMUS problém (nejen) v rehabilitaci

Transkript

1 AGEISMUS problém (nejen) v rehabilitaci Klíčová slova: ageismus stáří věk přístup ke stáří - senior Téma tohoto příspěvku je v našem blogu netradiční. Neklade si za cíl podávat návod jak a co v terapii provádět, něco představovat apod. Spíše se jedná o jakési pojednání o tomto nejen sociologickém jevu, který se rehabilitace a vlastně celého zdravotnictví dotýká. Podle mého názoru je potřeba o tomto problému začít mluvit, psát přemýšlet. Proč jsem takto volil? Protože při své práci pozoruji dva faktory jednak se mnoho zdravotních problémů, které řeším, objevuje s postupem času u stále mladších jedinců (infarkty myokardu, cévní mozkové příhody, onkologické diagnózy, traumata apod.) a na druhé straně rapidně přibývá starších pacientů, kteří chtějí být aktivní, být bez omezení a fungovat ve svém životě na plno (trávit čas s vnoučaty, cestovat, příp. pracovat). Naše populace dle veškerých dostupných statistik stárne. Jen na úvod a pro představu několik dat: Podle střední varianty projekce demografického vývoje zpracované Českým statistickým úřadem by měli lidé starší 65 let v roce 2030 tvořit 22,8 % populace, v roce 2050 pak 31,3 %, což představuje přibližně 3 miliony osob. V roce 2007 tvořily osoby starší 65 let 14,6% obyvatel České republiky. Relativně nejrychleji se přitom bude zvyšovat počet osob nejstarších. Podle demografické prognózy zpracované Českým statistickým úřadem bude v roce 2050 žít v České republice přibližně půl milionu občanů ve věku 85 a více let (ve srovnání s v roce 2007). Naděje dožití při narození bude v roce 2050 činit 78,9 let pro muže a 84,5 pro ženy (oproti 73,7 let pro muže a 79,9 let pro ženy v roce 2007). Podle prognózy zpracované Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy bude naděje dožití při narození v roce 2050 činit pro muže 82 let a pro ženy 86,7 let. Úhrnná plodnost po značném poklesu v devadesátých letech 20. stol. pomalu stoupá. Demografické prognózy předpovídají další růst plodnosti, která v České republice v současnosti patří k nejnižším na světě. V roce 2007 úhrnná plodnost činila 1,44. Za úroveň plodnosti nezbytnou k přirozené obnově populace se přitom považuje plodnost 2,1. Mezi demografickými ukazateli však existují významné regionální a místní rozdíly odrážející různé faktory (Portál Ministerstva práce a sociálních věcí). Pojem ageismus je definován jako věková diskriminace a znevýhodňování osob na základě jejich věku, diskriminaci pak značí omezování a upírání práv určitým skupinám obyvatel na

2 základě důvodů etnických, společenských, náboženských, sexuálních atd. (Hartl, Hartlová, 2004). Obecně lze ageismus vnímat jako negativní předsudek vůči stáří a starým lidem. Poprvé se o věkové diskriminaci zmínil Robert Butler, první ředitel National Institute on Ageing a to již v roce 1969: Ageismus můžeme chápat jako proces systematického stereotypizování a diskriminace lidí pro jejich stáří, podobně jako se rasismus a sexismus vztahují k barvě pleti a pohlaví. Staří lidé jsou kategorizováni jako senilní, rigidní ve svém myšlení a způsobech, staromódní v morálce a dovednostech (Vidovičová, 2008, s. 111). Robert Butler také jako první použil pojem Ageismus, vycházející z anglického slova age věk, stáří. PŘÍČINY AGEISMU Ageismus je současným negativním kulturním stereotypem a plyne z dnešního obecného kultu mládí (Tošnerová, 2002). V naší kultuře jsou postoje ke stáří ambivalentní. Na jednu stranu jsou děti vychovávány k úctě ke stáří, na druhé straně bohužel velmi často hovoříme o starých lidech jako o zátěži, neproduktivním článku společnosti apod. (Pokorná, 2010, s.79) Podle Haškovcové (1989) mohou být příčinou ageismu některé předsudky, které definovala jako tzv. mýty o stáří: mýtus falešných představ starý člověk si nárokuje zabezpečení, mýtus zjednodušené demografie člověk se stává starým odchodem do důchodu, mýtus homogenity nerozlišujeme potřeby seniorů, protože se nám všichni senioři jeví stejní (podle zevnějšku), mýtus neužitečného času stáří se nám jeví jako doba nicnedělání, mýtus o lékařích, pracujících v geriatrii představa, že všechny problémy stáří vyřeší medicína, mýtus o úbytku sexu sexuální život ve stáří je tabuizované téma, zabývá se jím např. česká socioložka Jiřina Šiklová Dalšími stereotypy o stáří jsou např.: nemoc většina lidí ve věku nad 65 let jsou nemocní, o nemocech také stále hovoří ošklivost tolik rozšířený kult mládí a krásy, staré tělo je povislé a vrásčité pokles duševních schopností duševní schopnosti od středního věku ubývají, zbytečnost staří lidé jsou k ničemu,

3 izolace osamělost ke stáří patří a je na obtíž chudoba vs. bohatství buď jsou vnímáni jako chudí kvůli nízkým důchodovým příspěvkům nebo bohatí, protože nic nepotřebují a mohou si tak naspořit (Jirásková, 2005). staří lidé jsou všichni stejní, stáří je ekonomickou zátěží společnosti, staří lidé nemají čím společnosti přispět, stáří je křehké potřebuje péči (Tošnerová, 2002). AGEISMUS VE ZDRAVOTNICTVÍ Ageistický přístup, který diskriminuje seniory, postihuje ve velké míře i sféru zdravotnictví. Pokorná (2010) dokonce uvádí, že se v ošetřovatelské péči ageistické postoje vyskytují častěji než v běžné populaci, protože zdravotníci, kteří se o seniory starají, považují jejich problémy za běžné a projevy stárnutí za typické pro všechny dlouhověké osoby. Zdravotníci se ve své praxi často setkávají se seniory s kognitivním či fyzickým omezením, které následně připisují všem starším pacientům, a to i bez jejich objektivního posouzení. Dále se senioři často setkávají s podceňováním svých potíží, zlehčováním své zdravotní situace, neochotou poslat je na specializované vyšetření atp. (Pokorná, 2010). Ve stáří je člověk náchylnější k chorobám, které ovlivňují jeho zdravotní stav, podstatněji, než v mladším věku. Přidružená chronická onemocnění mohou urychlit pocit stárnutí, znásobit projevy stárnutí, zvýraznit celkový úbytek sil a zvýšit obtíže seniora při vykonávání běžných denních aktivit Typickým příkladem ageismu ve zdravotní péči pak může být limitace některých screeningových vyšetření a v obecné rovině často postoj ke stáří jako k nevyléčitelné nemoci (Pokorná, 2010, s. 71). V této souvislosti existují také termíny jako bed-blocker pacient dlouhodobě nemocný, tj. blokující lůžko anebo frequent-flyer, senior, který opakovaně v krátké době navštěvuje lékaře (Vidovičová, 2008). Mezi nejčastější projevy ageismu v ošetřovatelství Pokorná (2010, s. 82) řadí: omezení diagnosticko-terapeutické péče a inhibici léčebných postupů, ovlivňování v rozhodování o následné péči, nereálné hodnocení schopností seniora, infantilizaci v jednání a chování (používání zdrobnělin, čtení pohádek), nenavazování ošetřovatelských intervencí v rámci multidisciplinárního týmu, nerespektování a neakceptování informací od blízkých, kognitivní a emocionální manipulaci.

4 Ageismus v rehabilitaci se tak stává velkým problémem, protože přímo ovlivňuje pacienta, snižuje jeho sebedůvěru a ohrožuje jeho autonomii. Vzhledem k tomu, že hlavním cílem zdravotnictví je pomáhat, ať už zdravým či nemocným, mladým nebo starým, je ageismus v této oblasti alarmující. Nehledě na to, že tzv. Etický kodex fyzioterapeuta vypracovaný v souladu s "Etickým kodexem" WCPT (World Confederation for Physical Therapy), schválený výkonným výborem Unie rehabilitačních pracovníků dne a dále pak přepracován a schválen Sjezdem Unie fyzioterapeutů ČR dne jako "Etický kodex fyzioterapeuta" jasně hovoří v bodě I. Obecných ustanoveních toto: Fyzioterapeut respektuje věk, národnost, víru, barvu pleti, politické přesvědčení, sociální statut, pohlaví a sexuální orientaci klienta. MOŽNOSTI ŘEŠENÍ AGEISMU VE ZDRAVOTNICTVÍ Prvním krokem k eliminaci věkové diskriminace je dostatek informací a edukace nelékařských a lékařských pracovníků. V žádné oblasti, která pracuje s lidmi, není generalizace prospěšná. Ke snížení ageismu by výrazně prospělo vzdělávání všech zdravotnických pracovníků v geriatrii a gerontologii, v neposlední řadě však také supervize v praxi, aby si zdravotníci uvědomili vlastní předsudky vůči starším pacientům a naučili se je vhodným způsobem snižovat. Prvním a nezbytným krokem musí být rozpoznání neefektivního způsobu sociální interakce se seniory každým jednotlivým poskytovatelem péče a zhodnocení individuální příčiny využívání těchto postupů (Pokorná, 2010, s. 84). Fyzioterapeut se ve své praxi setkává nejen se seniory, ale navíc s nemocnými seniory, měl by mít empatii a citlivost vůči projevům nemocných. Je nutné si uvědomit, že populace stárne a stále více lidí se dožívá vyššího věku. Jakýkoli ageismus v medicíně je odrazem diskriminujících postojů vůči starším, které existují v celé společnosti, a dokud bude mít mládí přednost před stářím, těžko se ageismu ubráníme. Za tým REHABILITACE Re-habilis Mgr. Tomáš Cupian. V případě jakýkoliv otázek, rad nebo připomínek mne kontaktujte em.

5 POUŽITÁ LITERATURA HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, s. ISBN X HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. 1. vyd. Praha: Panorama, s. ISBN JIRÁSKOVÁ, R. a kol. Mezigenerační porozumění a komunikace. 1. vyd. Praha: EUROLEX BOHEMIA, s. ISBN POKORNÁ, A. Komunikace se seniory. 1. vyd. Praha: Grada, s. ISBN TOŠNEROVÁ, T. Ageismus. Průvodce stereotypy a mýty o stáří. 1. vyd. Praha: Ambulance pro poruchy paměti, Ústav lékařské etiky 3. LF UK a FNKV Praha, s. ISBN VIDOVIČOVÁ, L. Stárnutí, věk a diskriminace nové souvislosti. 1. vyd. Brno: MU, s. ISBN KOCIOVÁ, K., PEREGRINOVÁ, Z. Fyzioterapia v geriatrii.1. vyd. Martin: Grafické štúdio Osveta, ISBN MPSV. Příprava na stárnutí v České republice. [online]. [cit ]. Dostupné z: