MATERIÁLNÍ DEPRIVACE A CHUDOBA DOMÁCNOSTÍ V ČR

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta sociálních studií Katedra sociologie Studijní obor: sociologie MATERIÁLNÍ DEPRIVACE A CHUDOBA DOMÁCNOSTÍ V ČR Bakalářská práce Vedoucí diplomové práce: prof. PhDr. Petr Mareš, CSc. Autor: Taťána Boháčová Brno 2007

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Materiální deprivace a chudoba domácností v ČR vypracovala samostatně pod vedením prof. PhDr. Petra Mareše, CSc. a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje. V Brně dne 23. května 2007 vlastnoruční p odp is autora 2

3 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala prof. PhDr. Petrovi Marešovi, CSc. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce. 3

4 OBSAH 1 Úvod do problematiky Chudoba jako důsledek nerovnosti Typologie chudoby Měření chudoby Typy měření Metodologické problémy s měřením chudoby Měření chudoby v České republice Sociální situace domácností v roce 2001 v České republice Teoretické hypotézy Empirická část Kategorizace a charakteristika zkoumaného souboru z hlediska příjmu Ověření hypotézy o vztahu příjmové chudoby a materiální deprivace Závěr Seznam použité literatury Seznam tabulek Anotace Rejstřík Přílohy

5 1 Úvod do problematiky Ačkoliv se v průmyslově bohatých společnostech předpokládalo, že větší přerozdělování příjmů a vyšší ekonomický růst povede k odstranění chudoby, tak chudoba i ve vyspělých, bohatých ekonomikách nadále přetrvává (Vavrečková, 2003). Téma týkající se prohloubení nerovnosti a s ní i prohloubení chudoby koncem 20. století bývá předmětem velkých diskusí. Cílem této práce je zjistit, nakolik je problematika chudoby aktuální v České republice a nakolik jsou české domácnosti ohroženy chudobou a materiální deprivací a jak spolu materiální deprivace a chudoba souvisí. Chceme-li zkoumat chudobu, musíme si nejprve zvolit koncept, na základě kterého budeme na chudobu nahlížet. Podle zvoleného konceptu poté vybereme příslušné míry chudoby. Pro účely této práce budou využity relativní míry chudoby na základě příjmového mediánu. Za chudé budou označeny ty domácnosti, které se ocitají pod hranicí 60 % mediánu příjmového rozložení, což je hranice používaná Eurostatem. Data, která budu v práci využita, jsou získána z šetření Sociální situace domácností, které provedl Český statistický úřad v roce 2001, kdy bylo osloveno více než bytových domácností. Cílem tohoto šetření bylo zjištění příčin zhoršování ekonomické a sociální situace některých domácností. Výsledky šetření napomohou účinněji snižovat nebezpečí chudoby a sociálního vyloučení a umožní předcházet situaci, kdy se domácnost nebo někteří její členové nepodílí plně na ekonomickém a sociálním životě společnosti nebo kdy příjem nedovolí domácnosti dosáhnout takového životního standardu, který je ve společnosti považován za přijatelný ( První část práce bude zahrnovat vymezení různých druhů nerovností a zjištění, který z nich chudobu zapříčiňuje. Další část bude zaměřená na chudobu jako takovou, její příčiny a koncepty. Z nich budou některé určeny jako výchozí pro naše zkoumání. Důležité pro naší práci budou také způsoby měření chudoby, hlavně míry zakládající se na příjmových charakteristikách. Ty zahrnují rovněž relativní míry chudoby a pro dosažení cíle práce nejdůležitější způsoby měření deprivace. Část práce bude věnována také metodologickým problémům, které se mohou vyskytnout při měření chudoby. Mezi tyto problémy se zahrnují rozličná měření příjmů při porovnávání příjmové chudoby, otázka zda měřit jednotlivce, rodiny či domácnosti a potíže se srovnáváním 5

6 chudoby u různých států. Nakonec se zmíním o způsobech, kterými je monitorována chudoba v České republice. Empirická část práce se bude týkat zkoumání situace domácností. Na chudobu je obvykle nahlíženo jako na mnohonásobnou deprivaci. Tato část odhalí, nakolik jsou příjmově chudé české domácnosti zasaženy materiální deprivací a její souvislost s příjmovou chudobou. Chudoba bude zkoumána na základě ekonomické aktivity domácností, lidského kapitálu jejich členů a složení domácností s ohledem na počet osob, rodinný stav a věk členů. Na materiální deprivaci bude nahlíženo z hlediska kvality bydlení, uspokojování základních životních potřeb a množství předmětů dlouhodobé spotřeby v domácnostech. Tato práce by měla poskytnout základní údaje o příjmově chudých domácnostech v České republice. Na základě těchto údajů bude zjištěno, jaký je rozsah materiální deprivace, která tyto domácnosti provází. Pokusím se potvrdit či vyvrátit hypotézy, které jsem si na začátku zkoumání stanovila. 6

7 2 Chudoba jako důsledek nerovnosti I přesto, že chudoba bývá často spojována s nerovností, neznamená úplně totéž, co nerovnost (Alcock, 1993). Chudoba totiž představuje výraz extrémní nerovnosti nebo-li odstup části obyvatel jak od bohatých, tak od zbytku společnosti (Mareš, 1999). Alcock (1993) chápe nerovnost jako pojem deskriptivní a chudobu jako pojem, který obsahuje hodnocení a je vztažena k sociálnímu a třídnímu statusu. Nerovnost ze sociologického hlediska chápeme buď jako důsledek uspořádání společnosti nebo jako nepostradatelný důsledek společenského života. Mezi nejzákladnější typy nerovností patří nerovnost statusová a třídní a s tím související nerovnosti v příjmech a majetku, v moci nebo prestiži. Nerovnost byla chápána různě podle vývoje protosociologického myšlení. S jeho vývojem byla nerovnost nejprve odvozována z různého postavení orgánů v lidském těle, jakožto funkcionální pohled tímto způsobem připodobňující společnost. Poté, v době před nástupem industrializace, nerovnost vycházela z moci a privilegií těch, koho lidé reprezentovali (stavovská nerovnost) a byla chápána spíš jako součást božího řádu než nerovnost v příjmu a majetku. Až v době industrializace (Berger,1993) po nastolení třídní stratifikace je nerovnost odvozována od prosazení se jedince na trhu práce, kde se jedinec může pohybovat i mezi rozdílnými třídami (Mareš, 1999). V průběhu celého 19. století dochází k emancipaci stále širších vrstev ze stavovské společnosti a jejich začleňování do systému postupně demokratizované státní moci. Objevuje se prudký nárůst horizontální prostorové mobility, také se uvolňuje možnost mobility vertikální, tedy možnost sociálního vzestupu (Keller, 1997). Nyní se budeme věnovat konkrétním formám nerovnosti. Nerovnost v příjmech a nerovnost v bohatství Nerovnost v příjmech vychází ze sociální pozice, etnické příslušnosti či pohlaví, věku nebo profese nebo také je dána závislostí na regionu, na typu a velikosti sídla, velikosti rodin a počtu osob, které mají v rodině vlastní příjem. Nejdůležitějším ukazatelem příjmové nerovnosti je však možnost uplatnění na trhu práce a s tím související příjem jedince. Na základě stability a změn svých příjmů se jedinci stávají 7

8 chudými nebo bohatými. Chudými mohou být i v případě zvýšení příjmu a to pokud se jim zvýší výdaje nebo se celkově ve společnosti zvýší příjmy. Míru nerovnosti rozdělení příjmů nám znázorňuje Lorenzova křivka a Giniho koeficient 1. Čím více je křivka prověšenější, tím větší je rozsah nerovnosti ve společnosti (Mareš, 1999). Významnější jsou pro měření chudoby možná více nerovnosti v bohatství nežli nerovnosti v příjmech. Bohatství, které vzniká nashromážděním příjmů nebo dědictvím, nabývá rozličných forem, jako je např. peněžní kapitál, úspory, hmotný majetek, pojistky, patentová a autorská práva či zboží všeho druhu. Nerovnosti jsou společně s kapitálem rozloženy kvantitativně, ale majetek bývá rozložen i kvalitativně, protože majetek má pro lidi méně bohaté méně výhodný charakter (Mareš, 1999). Nerovnost jak v příjmu tak v bohatství se na konci 20. století v mnoha zemích ještě více prohloubila. Tento proces se nazývá společensko-hospodářská polarizace. Může nastat i na globální úrovni. Ačkoli se toto téma stává předmětem velkých diskusí, mnozí se shodují na tom, že prohloubení chudoby je spojeno s rostoucí celkovou globální nerovností. Její úroveň byla popsána jako ošklivé prohloubení nerovnosti. S rozvojem ekonomiky je tedy těsně spjat i rozvoj nerovnosti a chudoby v mnoha bohatých zemích jako je Velká Británie nebo USA. S chudobou se tedy nelze účinně vypořádat, pokud není na národní a mezinárodní úrovni snížena nerovnost (Lister, 2004). Spotřeba a životní styl Nerovnost ve vlastnictví pochopitelně ovlivňuje nerovnost ve spotřebě. Mareš (1999) uvádí tři rozdílené aspekty nerovnosti ve spotřebě, které spolu obvykle souvisejí: - nerovnosti v absolutních částkách vydaných na koupi spotřebních položek, jako jsou: potraviny, oděv, lékařská péče, doprava, vzdělání; 1 Giniho koeficient: udává, kolik prostředků je třeba investovat do rovného rozdělení příjmů, aby se dosáhlo dané míry nerovnosti. Jeho hodnota se pohybuje od nuly, což znamená úplná rovnost - všichni mají stejně po jedničku (úplná nerovnost, kdy jeden bere všechno). V procentním vyjádření může být koeficient interpretován jako cena za nerovnost, o kterou je třeba zvýšit celkový příjem. Graficky je odvozen od tzv. Lorenzovy křivky. Ta vzniká kumulativním rozložením příjemců od příjmu nejnižšího k nejvyššímu. Giniho koeficient tedy představuje poměr plochy mezi křivkou a diagonálou představující úplnou rovnost k celkové ploše trojúhelníku. (Večerník, 2001). 8

9 - nerovnosti v proporcích příjmu, který je vydán na nákup rozdílných položek spotřeby; - nerovnosti, které vycházejí z povahy, kvality a značek konzumovaných položek (Mareš, 1999). Kromě hmotných statků se nerovnost ve spotřebě týká i statků nehmotných, kterými jsou například zdravotní péče, vzdělávání, rekreace. Tyto veřejné služby je možné zaměnit za lepší, které jsou placené, což napomůže ke zvýšení kvality pracovní síly. V tomto případě mluvíme o multiplikaci nerovnosti. Nesmíme rovněž opomenout nerovnost týkající se životních šancí. Ta je podmíněna vysokým příjmem. Nerovnost životních šancí jedince, pocházející z nerovnosti v rámci sociální stratifikace, je ovlivňována rozdílnou strukturou a úrovní jeho spotřeby, která se objevuje v rozdílném způsobu jeho životního stylu, rozdílné míry nemocnosti a invalidity, rozdílné úmrtnosti nebo očekávané délky života (Mareš, 1999). Status a symboly Statky a služby společně s úctou a prestiží mohou být použity k symbolické konzumaci. Vyjadřování statusu pomocí symbolů se vyskytuje již ve všech etapách společnosti, i když se během svého historického vývoje mění. Komfort reprezentuje výraz vysokého statusu, proto může nabývat rituálních forem a spotřeba může být přenesena těmi, jejichž status má symbolizovat, na jiné. Symbolická role může být obsažena ve statcích, jako je dům, značka auta nebo parfému, dále aktivitách, způsobech chování, vzdělání na soukromé škole nebo jazyku, který může být výrazně odlišný. Nerovnosti v symbolice spotřeby nebyly odstraněny ani masovým konzumem (Mareš, 1999). Schopnosti, vzdělání a přístup ke vzdělání Nerovnosti ve vzdělání jsou jedním z významných aspektů sociálních nerovností v dnešní průmyslově rozvinuté společnosti. Vzdělání umožňuje redukci nerovnosti v rozdělení bohatství a moci, protože poskytuje lidem schopnosti, díky nímž mohou ve společnosti zaujímat hodnotnou pozici. Tato nerovnost a společně s ní nerovnost 9

10 kulturního kapitálu mezi rodinami, se projevuje například odlišnou schopností verbalizovat myšlenky (Mareš, 1999). Trh práce Nerovnost v postavení osob na trhu práce vychází z jejich použitelnosti v produkci, tedy z velikosti lidského kapitálu, který předurčuje jedince k většímu nebo menšímu příjmu. Také může být nerovnost na trhu práce způsobena diskriminací při zaměstnávání osob majících určité charakteristiky, například osob se zdravotním handicapem nebo příslušníků etnických menšin (Mareš, 1999). Životní podmínky V industriální společnosti hrozila rizika, že značná část společnosti bude vyloučena z účasti na užívání vytvořeného bohatství. Dnes se objevují obavy, že v budoucnosti bude celá společnost vystavena rizikům, která vycházejí z produkce tohoto bohatství (Mareš, 1999). Beck (1992) uvádí, že bohatství umožňuje vyhnout se těmto rizikům stejným způsobem, jako na přelomu 19. a 20. století pomohlo vyhnout se následkům chudoby. Nyní jsou lidé ohrožováni i sociálními riziky spočívajícími ve ztrátě zaměstnání, poklesu výdělků nebo kriminality. Chudí lidé jsou koncentrováni v oblastech s horšími životními podmínkami a je zde nedostatek prostředků pro rozvoj těchto oblastí (Mareš, 1999). Chudoba jako důsledek nerovnosti Chudobě rozumíme jako určitému typu nerovnosti. Výrobní mechanismy v tržní ekonomice produkují kromě bohatství také chudobu. Chudoba proto představuje výraz extrémní nerovnosti (Mareš, 1999). To, co ji odlišuje od nerovnosti, je souvislost chudoby s deprivací a to v obou jejích formách. Jedná se o deprivaci materiální i sociální. Hloubka a povaha této deprivace bude záviset částečně na délce trvání chudoby a také na tom, zda se jedná o jev pouze dočasný nebo dlouhotrvající. Kvalitativní studie nám ukazují, že lidé, kteří jsou deprivováni, mají obvykle tyto 10

11 charakteristiky: jsou neustále omezováni ve všech životních činnostech, nedokážou si ušetřit peníze na další měsíc, mají omezené šance, nemají doma žádnou místnost, kde by mohli být sami a také mají narušené vztahy v rodině. Tito lidé vypovídají, že pouze existují, ale nežijí (Lister, 2004). Jak už bylo v této kapitole zmíněno, nerovnost společně se sociálními rozdíly mezi lidmi vzájemně působí na vznik chudoby. Samotnou chudobu chápeme jako souhrn funkcí sociálních, ekonomických a politických procesů, které způsobují nerovnoměrnou distribuci zdrojů a to jak v rámci jedné společnosti, tak mezi společnostmi navzájem. Tato strukturalistická perspektiva samozřejmě neopomíjí lidský faktor. Jednotlivci a skupiny žijící v chudobě jsou taktéž jejími aktivními činiteli, kteří různým způsobem na chudobu reagují. Země s nejnižší úrovní chudoby jsou rovnoprávnější než země ostatní. Čím větší je nerovnost, tím je pravděpodobnější, že lidé na dně se budou více ztotožňovat a budou sympatizovat s redistributivní politikou. Rozdělení do sociálních tříd stále podporuje distribuci chudoby a současně i nerovnost (Lister, 2004). V dnešní době se problém globalizované chudoby stává existenční otázkou světa. Strategický pohled na chudobu musí mít regionální dimenze a musí vycházet z vyrovnání úrovně šancí lidí v přístupech ke zdrojům. Chudoba je důsledkem všech společenských procesů a z toho důvodu ji nelze řešit izolovaně od ostatních procesů (Tomeš, 2002). 11

12 3 Typologie chudoby Za chudé považujeme ty, jejichž úroveň příjmů, spotřeby nebo bohatství je nižší, než stanovená hranice chudoby (Boudon, Besnard, Cherkaoui, Lécuyer, 2004). Pokud jedinci hrozí chudoba, je ohrožená i jeho svoboda, protože veškeré zdroje, kterými jedinec disponuje, pohlcují jeho základní potřeby a nezbývá mu nic, z čeho by si mohl vybírat (Ringen, 2005). Při studiu literatury týkající se tématu chudoby nás napadne otázka, jak vlastně chudoba vzniká. Výklady mohou být následující: - patologické: genetické výklady skutečnosti, že sociální postavení souvisí s dědičnými charakterovými rysy, jako je například inteligence. - strukturální: chudobě rozumí jako produktu dynamických sociálních sil, v nichž k reprodukci chudoby přispívá sociální zabezpečení, bytová politika a soukromé sektory. Tento typ chudoby vznikl například ve spojitosti s nezaměstnaností v době mezinárodních ekonomických recesí v 30., 70. a 80. letech 20. století. Ekonomický pokles má také za následek nižší mzdy a menší státní podpory pro nezaměstnané a zaměstnané chudé. Je to politický proces, který reprodukuje to, co chudobu způsobuje. - ideologické pohledy: neoliberalismus vychází z toho, že jedinec se má postarat sám o sebe, tedy snaží se redukovat státní podporu a povzbudit soběstačnost. Konzervatismus chápe chudé jako oběti trhu, kterým by mělo být pomoženo prostřednictvím sociální politiky. Vlády skandinávských zemí, které praktikují systém sociální demokracie, jež usiluje o redukci nezaměstnanosti, redukují chudobu prostřednictvím zákroků v tržní oblasti a zlepšením podmínek skrze minimální mzdy a podporám při péči o dítě. Revoluční socialismus tvrdí, že kapitalistický trh práce je příčinou chudoby, která vzniká při nezaměstnanosti a nízkém platu (Alcock, 1993). Chudoba z hlediska konceptů Pokud chceme definovat chudobu jako takovou, musíme si uvědomit, že stěží najdeme definici, která by byla všeobecně akceptována. Vytvoření jednotné definice má své opodstatnění pokud srovnáváme úroveň chudoby v různých společnostech. Většina 12

13 definic se od sebe liší jak svým rozsahem, tak omezeností obsahu. Vztahují se například jen k materiální podstatě, jiné zas kromě toho zahrnují i symbolické faktory spojené s chudobou (Lister, 2004). Definice chudoby slouží k měření rozsahu chudoby ve společnosti a také k tomu, aby určila rozsah nároků chudých vůči sociálnímu státu. Každý koncept chudoby má i svou definici. Jednotlivé koncepty chudoby třídíme podle různých kritérií. Pro přehlednější dělení, dělíme kategorie konceptů na: a) absolutní a relativní b) objektivní a subjektivní c) přímé a nepřímé d) preskriptivní a konsensuální (Mareš, 1999). Ad a) absolutní a relativní Chudobu dnes můžeme považovat za nedostatek zdrojů. Tento nedostatek můžeme kvalifikovat jako absolutní nebo relativní. Rozdíl v absolutních a relativních přístupech spočívá v tom, do jaké míry jsou relativní kritéria upravována absolutními přístupy, tedy osobními pohledy expertů a jejich názory na minimální přijatelnost (Konopásek, 1991). Pokud nejsou u domácností dostatečně uspokojovány potřeby týkající se vlastního fyzického přežití, jedná se o absolutní koncept chudoby. Abychom objasnili koncept absolutní chudoby, potřebujeme přesně definovat základní potřeby (Mareš, 1999). Koncept absolutní chudoby se vrací do minulého století s vitalistickým myšlenkovým proudem, přičemž vitální minimum představuje úhrn prostředků nezbytných k tomu, aby člověk nebyl zatažen do bludného kruhu bídy, fyzického úpadku a smrti. Práh absolutní chudoby bývá stanoven experty, jimiž jsou např. odborníci na správnou výživu a lékaři, kteří vycházejí z počtu kalorií nezbytných pro organizmus (Boudon, Besnard, Cherkaoui, Lécuyer, 2004). Podle Konopáska (1991) je absolutní chudobou myšlena taková deprivace, která ohrožuje život člověka. Organizace spojených národů definuje absolutní chudobu jako deprivaci v základních lidských potřebách, mezi které patří jídlo, pitná voda, prostředky k hygieně, přístřeší, vzdělání, zdraví a přístup k informacím (United Nations, 1995). Absolutní tedy chudoba nastává tehdy, když se člověk ocitá pod existenčním minimem a nemá žádné prostředky na živobytí. Lze ale předpokládat, že absolutní chudoba byla ve vyspělém světě odstraněna sociálními reformami (Alcock, 1993). Ve vyspělých 13

14 industriálních společnostech může být chudoba chápána absolutně pouze z pohledu konkrétního chudého, a chudobu tak můžeme chápat jako osobně zakoušenou pozici. V sociální politice vychází z pojetí lidského života jako absolutní hodnoty. Státem organizovaná redistribuce je určená konkrétním osobám, ale konstrukčně je adresována abstraktnímu, univerzálnímu a tedy relativnímu příjemci. Proto v rámci veřejných soustav sociálního zabezpečení nelze chudobu chápat jinak než relativně, protože se opírá o určité relace, které pocházejí zvnějšku, tudíž abstraktně (Konopásek, 1991). Mezi nejvýznamnější autory debatujícími o absolutním konceptu chudoby patří Amartya Sen a Peter Townsend. Pojem absolutní chudoby může podle Sena (1992) vycházet z pojmu functioning a capabilities. Sen chápe blahobyt ve společnosti jako důležité svobody, či potencionály (capabilities). Termínem functioning (vstupy) popisuje to, co kdy člověk dokázal, a to od základních biologických procesů po úrovně složitější, jako je účast na životě komunity či dosažení sebeúcty. Capabilities zase charakterizují to, co člověk může činit nebo čím může být. Je to vlastně vše, co má pro jedince hodnotu. Reprezentují širokou škálu možností, které se mu v životě otevírají. Při definování chudoby je důležitá role peněz. Při dosahování životního fungování totiž záleží, na jaké zboží nebo služby jsou peníze určeny. Blahobyt jednotlivce narůstá s jeho rozhodnutím se pro určitou volbu a také i pouhou možností této volby bez ohledu na to, jak dopadne konečný výsledek rozhodnutí. Sen srovnává jednotlivé rozměry blahobytu a porovnává hrubý domácí produkt, střední délku života, vzdělání apod. v jednotlivých zemích. Tohoto měření využívá při sestavování každoročních Zpráv o lidském rozvoji i United Nations Development Programme (viz. Příloha č. 2: Chudoba jako celosvětový problém). Peter Townsend uvádí, že absolutní pojetí je samo o sobě relativní ke společnosti. Požadavky na výživu jsou závislé na pracovních pozicích lidí v historickém a kulturním kontextu. Například požadavek na přístřeší nezáleží pouze na klimatických podmínkách, ale také na tom, jaký typ přístřeší je typický pro kterou kulturu či společnost (Townsend, 1985). Jak vidíme, absolutní definice chudoby zahrnuje také prvek relativity. To neznamená, že odmítáme pojem absolutní chudoby jako takové. Reformulace jejího vztahu k relativní chudobě tak, že sloučíme dvě pojetí do jednoho rámce, může sloužit k použití pro chudší i bohatší státy zároveň. S tímto pojetím se můžeme setkat i 14

15 v Kodaňské deklaraci pro sociální rozvoj, která byla přijata v roce 1995 na Světovém zasedání Spojených národů. Používání čistě relativního pojetí chudoby bylo kritizováno Senem za to, že u států, kde většina lidí trpí nedostatkem zdrojů pro adekvátní životní podmínky, by byli označováni za chudé pouze ti lidé, kteří jsou na samotném dně. Sen tvrdí, že neexistuje konflikt v absolutním pojímání chudoby (vztahujícím se ke capabilities a životním standardům) a v nepostradatelné relativitě, o které mluví Townsend, pokud se pojetí vztahuje také na zboží a zdroje. Když Townsend odhaduje zdroje, kterých je potřeba k plnohodnotné účasti ve společnosti, ve skutečnosti odhaduje měnící se zdroje požadované k naplnění absolutních potřeb (Lister, 2004). S tímto názorem Townsend nesouhlasí. Část problému se nachází v rozličném chápání samotných termínů absolutní a relativní. Senovo pojetí absolutního se odlišuje od tradičního pojetí. Sen argumentoval hlavně proti čistému relativnímu přístupu, který sám o sobě podporuje slučování chudoby a nerovnosti, ačkoliv Townsend tyto pojmy pečlivě rozlišuje. Townsend následně poukázal na to, že absolutní nebo základní materiální a sociální potřeby napříč společnostmi jsou stejné, i když mají být uspokojovány v souvislosti s jednotlivými institucemi, kulturou a místem různě. Townsendova definice kombinuje absolutní a relativní pojímání chudoby tak, že absolutní chudoba je charakterizována jako několikanásobná deprivace základních lidských potřeb, jako je jídlo, pitná voda, zdraví, přístřeší, vzdělání a informace a vztahuje se stejně tak k sociálním službám, jak k příjmu (Lister, 2004). Relativní chudoba je založena na srovnání mezi standardem životní úrovně chudých a životní úrovně nechudých a to obvykle zapojením určité míry průměrného standardu celé společnosti, ve které je chudoba studována. Je to chudoba, která se vyskytuje v průmyslově rozvinutých zemích, které jsou charakteristické nerovností. Relativní chudoba vychází z účasti na aktivitách, které jsou zvykem v dané společnosti a chudí jedinci jsou z těchto aktivit vylučováni (Mareš, 1999). Jak už bylo zmíněno, relativní chápání chudoby má nezbytný význam při sestavování koncepcí veřejných systémů sociálního zabezpečení. Důležité ale je, vůči jaké konstrukci se chudoba vymezuje, tedy které relace v daném úhlu pohledu rozhodují a o jakou relativitu jde (Konopásek, 1991). 15

16 Ad b) Objektivní a subjektivní Objektivní chudoba může ovlivnit politickou vůli k vynaložení určitých nákladů pro chudé občany. Objektivní chudoba je založena na objektivních aspektech situace chudých lidí. Její vymezení je nezávislé na mínění těch, kteří jsou za chudé považováni. Za subjektivní vymezení chudoby naopak považujeme to, co vyplývá z hodnocení na základě vlastních životních zkušeností a to bez ohledu na mínění ostatní společnosti. Jelikož se do subjektivních konceptů promítá kromě situace těch, kteří se za chudé považují, také jejich aspirace, jsou to také koncepty relativní. Jedinec, který podle kritérií objektivní chudoby chudým není, se může sám považovat za chudého. Chudí se mohou naopak bránit identifikaci s jejich stigmatizujícím postavením (Mareš, 1999). Ad c) Přímé a nepřímé Přímé koncepty vycházejí z měření chudoby po transformaci příjmů do spotřeby. Příjmy jsou ale pro měření chudoby nedostatečné, protože opomíjejí okolnosti, které doprovázejí jejich převod do spotřeby. S tímto souvisí koncept sekundární chudoby, která je způsobená špatným hospodařením s příjmy a ne jejich nedostatkem. Proto jsou přímé koncepty spojovány s kupní silou peněz. Odvíjejí se z adekvátnosti reálného příjmu a ze spotřeby statků a kvality života. Odrážejí se také na deprivaci, která vychází z nízkého standardu. Často se můžeme setkat při používání měr založených na deprivaci se záměnou deprivace a životního stylu, neboť každý člověk může mít jiné hodnoty a tomu přizpůsobuje svoji spotřebu (Mareš, 1999). Nepřímé míry jsou založeny na měření příjmů před spotřebou, proto se zde nepromítá korekce kupní síly a struktury výdajů. Při využití nepřímého měření příjmů se můžeme setkat s metodologickými problémy, které souvisejí se zjišťováním příjmů. Jsou zde zahrnuty relativní míry, které jsou vymezeny vůči určitému příjmovému rozložení (Mareš, 1999). Ad d) Preskriptivní a konsensuální Preskriptivní představují vymezení charakteristik chudých za pomocí expertních odhadů. Zahrnují spotřební koše, které vyjadřují úroveň vymezenou životním minimem jako příjmové hranice důležité k získání nároku na sociální podporu. Patří zde koncepty jako Budget Standard, kde jsou určovány experty nezbytné životní položky. 16

17 Konsensuální koncepty plynou ze shody společnosti na tom, kdo je za chudého brán v úvahu a není zde využíváno expertních odhadů, ale výpovědí respondentů. Ti určují položky ze seznamu potřeb, které považují za životně nezbytné (deprivation indicator method) a také je zjišťováno, jak velký příjem potřebují (income proxy method) (Mareš, 1999). Pro zmiňované koncepty jsou charakteristické jednotlivé míry chudoby. Při měření se vždy využívá jen určitý koncept chudoby. Chudobu měříme, protože chceme zjistit, kolik chudých se nachází v populaci a proč se tito lidé stávají chudými. Měření také slouží k tomu, abychom mohli zjistit hranici chudoby a minimální příjem, který zabezpečuje vyhnutí se deprivaci. Jednotlivé hranice chudoby vycházejí z různých zdrojů, jimiž jsou statistické údaje, odhady expertů nebo výzkumy veřejného mínění, jako je např. panelové šetření European Community Household Panel (Mareš, 1999). 17

18 4 Měření chudoby Při měření chudoby musíme brát v úvahu, že vždy záleží na tom, jakou použijeme definici chudoby. Také si musíme uvědomit důvody, pro které jsou rozličné definice používány. Kromě toho musíme mít na paměti, jakým způsobem chudobu můžeme měřit a proč používáme zrovna tento typ měření (Kane, Kirby, 2003). Při měření chudoby jsou nejčastěji využívány komparativní metody, které srovnávají situaci chudých lidí přímo s nechudými (Gordon, Spicker, 1999). Hlavní důvody proč se zajímat o měření chudoby mohou plynout z požadavků na vyhodnocení sociální situace nejméně bohatých lidí ve společnosti (Tsakloglou, Papadopoulos, 2002). Měření rozsahu chudoby ve společnosti je komplikované a to z toho důvodu, že neexistuje ideální indikátor chudoby. Proto se doporučuje pracovat s kombinací objektivních ukazatelů a subjektivních pocitů lidí a také s absolutními veličinami, stejně tak jako s mírami, vztahujícími se ke konkrétní situaci jedinců nebo rodin, neboli k určitému celospolečenskému standardu (Potůček, 1999). 4.1 Typy měření Měření příjmové chudoby Nejčastějšími hranicemi chudoby bývají hranice užívané Eurostatem 2, který volí k měření chudoby relativistický přístup a určuje hranici chudoby na úroveň 60 % mediánu ekvivalentnímu příjmu populace. (Tsakloglou, Papadopoulos, 2002) Hranice chudoby ve vztahu k příjmovému rozložení ve společnosti je nejčastěji určována těmito způsoby (Mareš, 1999): - kritériem chudoby je méně než 60 % průměrného příjmu (Luxembourg Income Study); - stanovením hranice ve vztahu k mediánu příjmového rozložení (The European Union Poverty Line), která stanovuje chudobu jako 60 % příjmového mediánu 2 Eurostat je statistický úřad Evropské komise se sídlem v Lucemburku. Česká republika splňuje svoje závazky vůči Unii prostřednictvím státní statistické služby ČR, která je tvořená Českým statistickým úřadem a pracovišti státní statistické služby ministerstev a ústředních správních úřadů. 18

19 ekvivalizovaného příjmu domácností 3. Tato hranice je používána Eurostatem jako National Average Income stanoveným za rok. Jelikož v domácnostech vícečlenných nejsou výdaje na jednu osobu totožné jako s domácnostmi jednočlenným, používají se pro tyto účely ekvivalenční faktory, které představují násobky pro výpočty výdajů domácností. Ekvivalenční škály mají při přepočtu celkového příjmu na hlavu pro prvního dospělého hodnotu 1,0; pro další osoby starší 13 let 0,5 a u dětí mladších 14 let je to 0,3 (Mareš, Rabušic, 1996); - rozdělením příjmu domácností do decilů, kdy jsou za chudé označovány ty domácnosti, které se nacházejí ve spodním decilu. Tato míra se může lišit podle času a kulturního prostoru (Mareš, 1999). Míry založené na základních životních potřebách: Absolutní pojetí chudoby je založeno na volbě určitých potřeb, které jsou potřebami základními. K tomu nám může sloužit rozlišení hierarchie potřeb, jak to provedl Maslow. Ten považoval za základní potřeby fyziologické, které se týkají stravy a bezpečí (Mareš, 1999). Maslow zařadil mezi vyšší potřeby také potřebu sociálních kontaktů (lásky a přátelství), které jsou nezbytné pro začlenění se do nějaké skupiny a uznání v ní. Po fyziologických potřebách zmiňuje i potřebu úcty a sebeaktualizace (Jandourek, 2001). Budget standards koš zboží: Hranice chudoby vyplývá v tomto případě z výpočtu minimálních nákladů nezbytných pro uspokojení základních potřeb. Jedná se o již zmiňované kalkulace expertů, kteří musí brát v úvahu rozlišení spotřeby kalorií v závislosti na věku, povolání, zdravotním stavu apod (Mareš, 1999). Podíl výdajů na stravu v celkových výdajích: Pro tento způsob měření je nezbytné uvědomit si, že výdaje domácnosti za potraviny rostou pomaleji než její příjmy. Toto nám znázorňuje Engelova křivka, která je rozličná podle typu domácností, jelikož domácnosti, které se ocitají v nedostatku, dávají větší část svých příjmů za základní věci, jako je např. jídlo (Mareš, 1999). 3 Kdysi byla tato hranice na 50 % průměrného příjmu, později byl tento podíl stanoven na 56 %. Při svých výpočtech často používám hranici 40 % mediánového příjmu, čímž ohraničuji velmi nízkou úroveň hranice chudoby a 80 %, která pro mě představuje horní hranici chudoby. 19

20 Měření relativními mírami podle spotřeby a výdajů, měření deprivace Pokud určujeme chudé ve vztahu k obecně platným standardům života v dané společnosti, jedná se o míry relativní. Tyto míry se odvíjejí z deprivace v životním stylu. Jsou objektivně determinované i měřitelné. (Mareš, 1999) Z nich vychází i měření deprivace. Deprivací rozumíme kromě psychického a fyzického strádání také nedostatek toho, co je v dané společnosti považováno za hodnotu. Touto hodnotou je životní standard, kterým je příjem, zdraví, bydlení, práce, vybavení domácnosti, přístup ke vzdělání nebo trávení volného času. Chudobu lze chápat jako podmínku a příčinu mnohočetné deprivace, ale samotná deprivace nemusí představovat doprovodný znak chudoby (Mareš, 1999). Proč se zabývat materiální deprivací? Statistiky související s materiálními životními podmínkami pouze reflektují přístup ke zdrojům. Samotné měření příjmů lépe zastupují měření životního standardu, která jsou snadněji zjistitelná. V případě, kdy není možné měřit přesný příjem u lidí, kteří například samostatně podnikají, nebo u lidí pracujících v šedé ekonomice, jsou analýzy relativních měr příjmové chudoby a indikátorů materiální deprivace velmi užitečné (Guio, 2005). Relativní deprivace vychází z toho, že člověk, který nemá jasně danou pozici (zboží, služby), vidí jiné osoby, které tuto pozici mají, proto tuto pozici chce a předpokládá, že je možné ji mít. Určité potřeby tedy nejsou vůbec uspokojovány, nebo také nejsou uspokojovány adekvátně tak, jak je ve společnosti zvykem (Mareš, 1999). Ve společnosti lidí závislých na nakupování a sledování televize nemohou chudí od bohatých odvrátit oči. Čím větší je svoboda na obrazovce a čím přepychovější jsou výlohy nákupních středisek, tím více je pro chudé komerční ideál vzdálen. Čím větší se zdá být výběr pro bohaté, tím méně snesitelný je život bez těchto možností (Bauman, 2002). Relativní deprivací se zabýval Townsend, který rozlišuje tři její různé formy: - nedostatek jídla, ošacení a dalších zařízení, která jsou ve společnosti běžná, - pokles pod společensky přijatelnou životní úroveň, - a pokles pod to, co nazýváme většinový standard, který zapříčiňuje lepší přerozdělení nebo přeorganizovávání společnosti (Alcock, 1993). 20

21 Townsend měří deprivaci podle absence konkrétních statků, skrze které člověk nemůže uspokojovat své fyziologické nebo sociální potřeby. V důsledku této absence vymezuje index deprivace, který koreluje s příjmem. Hranici chudoby stanovuje porovnáním deprivace měřené tímto indexem a příjmem, který představuje násobek velikosti nároku na sociální podporu. Bývá kritizován za záměnu životního stylu s deprivací, protože chudoba nepředstavuje osobní volbu domácností, ale vnucenou situaci pro jedince (Mareš, 1999). Townsendův index mnohonásobné deprivace staví na relativním konceptu chudoby, spojujícím subjektivní kritéria s objektivními. Index mnohonásobné deprivace vytvořil Townsend tak, že ze seznamu 60 položek vybral 12, které vyjadřují klíčové indikátory deprivace. 4 Také dokládá, že když budeme deprivaci měřit podle těchto kritérií, výrazně se nám objeví vzrůst deprivace na hranicí pod 150 % základní státní sociální podpory (Townsend, 1985). Z metodologického hlediska je problematické určit rozměry deprivace a vybrat z nich optimální položky. Absenci určité položky nelze vždy chápat jako deprivaci. Problematické je také pojímání chudoby jako mnohonásobné deprivace, neboť je složité stanovit míru různých druhů deprivací. Kromě toho zde můžeme pozorovat i kulturní rozdíly (Alcock, 1993). Townsendův index deprivace nemůže nepředstavovat relevantní míru deprivace v české populaci, protože naše společnost nevykazuje velké odlišnosti statusových znaků různých sociálních vrstev, jako je tomu třeba ve Velké Británii. Lidé, kteří strádají materiálně, jsou ohroženi i deprivací sociální a psychickou. Pokud nemají jistou pozici a nevlastní dané zboží, ocitají se vně sociálních vztahů a ztrácí svůj status a role ve společnosti. Deprivace má také subjektivní dimenzi, která se vyznačuje tím, že mnoho lidí sebe nevnímá jako deprivované, i když podle měření jimi jsou. Subjektivní vnímání koresponduje s objektivním pojetí chudoby. Je sporné, zda může být životní styl objektivně definován a měřen. Ale chápání toho, jak mohou být naše životní styly obohacovány, nebo naopak zanedbávány, je nejdůležitější 4 Tyto položky jsou: 1) netrávit během posledních 12 měsíců dovolenou mimo domov (alespoň na 5 týdnů), 2) nemít možnost dovolit si pozvat přátele nebo příbuzné na jídlo jednou za poslední 4 týdny, 3) nemít možnost navštívit přátele nebo příbuzné (s jídlem) za poslední 4 týdny, 4) nepozvat své přátele do svého domova za poslední 4 týdny na hru nebo čaj (u dítěte do 15 let), 5) nemoci uspořádat narozeninovou oslavu pro dítě na jeho posledních narozeninách, 6) nejít se během posledních dvou týdnů pobavit nebo si zajít na skleničku, 7) nemít čerstvé jídlo čtyřikrát týdně (i bez masa), 8) nemít vařené jídlo jednou nebo víckrát za posledních čtrnáct dnů, 9) nemít vařenou snídani po většinu dní z týdnu, 10) nemít doma lednici, 11) nemít obvykle kde trávit neděli (Sunday Joint), 12) nemít doma tato čtyři nezbytná vybavení domácnosti: splachovací WC, dřez nebo umyvadlo se studenou vodou, zabudovanou sprchu nebo vanu a plynový nebo elektrický vařič. 21

22 k porozumění chudoby v prosperujících společnostech. V bydlení je nejvážnější dimenzí deprivace bezdomovectví, které je jedním z příkladů problémů vícenásobné deprivace. Neadekvátní bydlení je charakteristické nedostatkem základního komfortu a nepřiměřeným prostorem. Takové bydlení např. může být typické tím, že nemá žádnou zahradu nebo prostor v okolí domu, žádné blízké bezpečné místo a má znečištěné prostředí a ovzduší v okolí. Neodpovídající bytové podmínky a špatné podmínky v práci mohou ohrožovat zdraví. Narušené zdraví je formou deprivace, vycházející z dalších aspektů chudoby a nerovnosti (Alcock, 1993). Míry zakládající se na subjektivních výpovědích Tyto míry jsou postaveny na posouzení vlastní situace lidmi a jejich názoru na výši příjmu, který jim zabezpečuje uspokojení základních potřeb. Jednotlivé míry si teď rozebereme: Subjektivní hranice chudoby SPL: Na Leydenské univerzitě vznikla subjektivní hranice chudoby (The Subjective Poverty Line), která vychází z názorů domácností, jako odpověď na otázku po absolutně minimální výši příjmu, který může uspokojit základní potřeby. Tyto subjektivní odpovědi mohou být objektivizovány podle proměnných, jako je velikost rodiny, její struktura nebo region (Mareš, 1999). Subjektivní hranice chudoby CSP: Tato hranice vyvinutá Centrem pro sociální politiku v Antverpách a zahrnuje kromě otázky po minimální výši příjmu, jež může uspokojit základní potřeby, také otázku, jak je obtížné vycházet se svým současným příjmem (Mareš, 1999). 4.2 Metodologické problémy s měřením chudoby Už samotné definice chudoby, které země používají, mohou představovat problém při mezinárodním srovnávání. Další problém se týká těch, kteří nejsou příjemci sociální pomoci. Tento problém nazýváme tzv. skrytá chudoba. Jiné problémy vycházejí z rozličného pojetí příjmů, délky sledovaného období, používání při měření jiných jednotek (domácnosti, rodiny, jednotlivci), volby různých ekvivalenčních škál Pro britská šetření byl tento index rozšířen na 22 položek (Townsend, 1987). 22

23 při porovnávání zdrojů uvnitř jednotek a volby příjmu, spotřeby nebo majetku (Mareš, 1999). Problémy týkající se indexů deprivace Ukazatelé deprivace musí splňovat podmínku validity, reliability, počítatelnosti, zahrnutí a vyloučení relevantních faktorů a vážení. Validita spočívá v tom, že indexy by měly správně měřit to, co odpovídá předmětu měření, přičemž se nesmí opomenout složitost vzájemné kontroly platnosti. Indexy, které jsou spolehlivé (reliabilní) uvnitř jednotlivých společností nebo v určitých obdobích, nemusí být při změně těchto okolností nezbytně převoditelné. Splnění podmínky počítatelnosti spočívá v tom, že vytvoření indexů inklinuje k vytvoření určitých lineárních matematických vztahů. Vyloučení relevantních faktorů může zapříčinit, že budou zanedbány důležité problémy. Přílišná inkluze může naopak zapříčinit nadměrné vážení jednotlivých faktorů (Spicker, 1993). Problémy týkající se příjmu Zjišťování příjmu je velice komplikovanou záležitostí. Může se odvozovat na základě vlastního odhadu celkového příjmu domácností (kdy respondent často jeho výši podceňuje) nebo zjištěním jednotlivých příjmů, jejichž součet vyjádří celkový příjem domácnosti. Tento způsob vyžaduje větší míru operací při práci se získanými daty. Dalším problémem je adekvátnost příjmu domácností, kdy různí členové domácnosti mohou mít rozličný pohled na dostatečnost příjmu. Problémy se vyskytují také ve stanovení délky sledovaného období. Pokud se příjem zjišťuje za poslední měsíc, je často opomíjeno kolísání příjmu v delším období. Průměrný příjem za rok naopak opomíjí rozdíly v příjmech za jednotlivé měsíce, které mohou kolísat (Mareš, 1999). Jednotky analýzy Proč nezkoumat jednotlivce? Mnoho jednotlivců však samostatně nežije po celý svůj život, je pravděpodobné, že se jejich situace během života změní. Je lépe studovat struktury domácností nebo rodin, ve kterých lidé žijí a kde svůj majetek společně spotřebovávají a rozdělují mezi sebe. Domácnosti se také samozřejmě mohou skládat 23

24 ze členů, kteří nejsou příbuznými a sdílejí společný dům kvůli finanční nutnosti (Alcock, 1993). Chudoba členů rodin nebo domácností nemůže být chápána bez přihlédnutí k jejich vzájemné závislosti. Tím, že označíme domácnost jako chudou, vyjadřujeme, že její členové jsou také chudí, protože předpokládáme, že její členové sdílejí společné příjmy. Opomíjíme fakt, že v rodině či domácnosti může existovat nerovnost. Rozdílné míry chudoby založené na rodině jako na jednotce a na domácnosti jako na jednotce jsou důležité. Domácnost totiž představuje širší jednotku než rodina. S tím souvisí také používání ekvivalenčních škál (Mareš, 1999). Každý typ domácností a rodin má jiné potřeby a vzorce výdajů. Ekvivalenční škály jsou založeny na tom, že v rodině nebo domácnosti dochází k rovnému sdílení zdrojů a dvě či více osob ve společné domácnosti mají nižší náklady než samostatně žijící jedinec. Proto jsou ekvivalenční příjmy odlišné od příjmů na hlavu, protože chápou rozdílnou potřebu jednotlivých členů domácností jako směrodatnou (Mareš, 1999). Měření chudoby u různých států Definování a měření chudoby by v jednotlivých státech mělo být různé. Mohou totiž nastat následující problémy: - použití různých identifikátorů chudoby, - použití různých měr pro hranici chudoby podle příjmů a výdajů, - různost jednotek, rodin nebo domácností stanovených pro měření, - volba rozličných ekvivalenčních škál pro porovnávání dostupných zdrojů mezi jednotlivými výzkumnými jednotkami (Alcock,1993). Dalším z problémů je srovnávání získaných dat s daty z jiných výzkumů prováděných na jiné populaci v jiné době. Pokud chceme srovnávat úroveň chudoby a nerovnosti v rozličných zemích, pak problém se srovnatelností dat ještě naroste. Dokonce i v oficiálních statistikách najdeme odlišnosti v metodách, kterými jsou informace získávány a také ve zpracování, analýze a v jejich výsledném podání (Alcock, 1993). Komparace mezi státy s různými stupni monetizace ekonomik a s různými typy sociálních států mohou být rovněž velmi problematické (Tsakloglou, Papadopoulos, 2002). 24

25 Problémy, týkající se statistického srovnávání vyústily až k otázce, zda se srovnává rozsah nebo hloubka chudoby nebo úplně jinak, zda to je srovnávání těch lidí, kteří se nacházejí pod hranicí chudoby, nebo těch, kteří tvoří vzdálenost mezi těmi pod hranicí a těmi, kteří jsou nad ní. Sčítání lidí nebo domácností pod hranicí chudoby nám říká, kolik chudých lidí je v jednotlivé populaci. Neodkrývá ale rozsah chudoby, týkající se individuí nebo domácností, protože nevypovídá o tom, jak moc jsou od hranice chudoby vzdáleni (Alcock, 1993). 4.3 Měření chudoby v České republice Zdroje dat o příjmech, výdajích a spotřebě domácností vycházejí z výběrových šetření organizovaných Českým statistickým úřadem. Nejdůležitějšími šetřeními jsou v tomto případě mikrocenzus a statistika rodinných účtů. Mikrocenzus je šetření, jehož cílem je zjistit úroveň a strukturu peněžních a nepeněžních příjmů domácností včetně jejich diferenciace. Sleduje také sociální a demografické charakteristiky domácností a osob v nich žijících a vybavenost domácností předměty dlouhodobé spotřeby či náklady na bydlení. S poměrně velkou přesností lze pomocí mikrocensu zjistit také příjmy domácností a z těch odvodit, kolik domácností se nachází pod hranicí chudoby. Šetření se provádí ve čtyř až šestileté periodě u dostatečně rozsáhlého výběrového souboru domácností, které se vybírají náhodně, což vede k přesnějším výsledkům (Zelený, 2002). Na kvótním výběru domácností je založena statistika rodinných účtů, jejichž údaje jsou sdělovány pomocí celoročního vedení zpravodajského deníku. Získaná data jsou určena pro analýzy výdajů a struktury spotřeby v jednotlivých typech domácností a vykazují údaje o peněžních a naturálních příjmech, výdajích domácností a jejich spotřebě. Data jsou dostatečně podrobná a mohou sloužit k posuzování vhodnosti použití spotřební jednotky s ohledem na strukturu výdajů českých domácností. Pro měření chudoby mohou sloužit získané údaje. Uvádějí, jak se domácnosti vyrovnávají s omezenými příjmy. Naproti tomu vzorek není natolik reprezentativní co do počtu dotazovaných domácností (zhruba 3200) a to i přes to, že se zde objevují domácnosti, které tvoří ustálený soubor přetrvávají více než rok. Těchto domácností ale ubývá a třetina souboru se mění každým rokem. (Zelený, 2002). 25

26 Český statistický úřad provedl v roce 2001 šetření Sociální situace domácností, které na rozdíl od mikrocensu nebo rodinných účtů poskytuje údaje o kvalitě, způsobu a finanční náročnosti bydlení, o vybavenosti předměty dlouhodobé spotřeby v domácnostech, o zdravotních podmínkách a pracovním zázemí osob žijících v domácnostech a o jejich příjmech. Šetření bylo zaměřeno i na subjektivní názory členů domácností a jejich postavení ve společnosti (Zelený, 2002). Z dat tohoto šetření se v následující části pokusím zjistit vztah mezi příjmovou chudobou a materiální deprivací domácností v České republice. 26

27 5 Sociální situace domácností v roce 2001 v České republice V roce 2001 uskutečnil Český statistický úřad s podporou finančních prostředků z Evropské unie rozsáhlé reprezentativní šetření o sociální situaci domácností. Toto šetření bylo první ucelenější šetření životních podmínek domácností v České republice. Metodický přístup a obsah zjišťování se opíraly o šetření ECHP (European Community Household Panel), které probíhalo v letech Cílem tohoto šetření bylo získat informace z různých oblastí života domácností a jejích členů, jako je bydlení, zaměstnání, příjmy, životní podmínky, vzdělání a zdraví ( Tyto rozsáhlé informace umožňují analyzovat sociální jevy v souvislostech a odhalovat příčiny a důsledky situací, ve kterých se určité domácnosti nacházejí. Zjištění příčin zhoršování ekonomické a sociální situace některých domácností umožní účinněji snižovat nebezpečí chudoby a sociálního vyloučení. V souvislosti s tím napomůžou předcházet situaci, kdy se domácnost nebo někteří její členové nepodílí plně na ekonomickém a sociálním životě společnosti, nebo kdy příjem neumožňuje domácnosti dosáhnout takového životního standardu, který je ve společnosti považován za přijatelný. Výsledky, ke kterým Český statistický úřad dospěl, budou využitelné v oblasti přípravy a novelizace vládních sociálních opatření, využijí se také v přípravě Národního akčního plánu, budou sloužit i dalším uživatelům zabývajícím se sociální problematikou. Rovněž zde existuje možnost srovnání sociální situace našich domácností s jinými evropskými domácnostmi ( Šetření se zúčastnilo náhodně vybraných téměř bytových domácností a po vyloučení neobydlených a nenavštívených bytů bylo ve skutečnosti osloveno přes bytových domácností. Šetření bylo dobrovolné, anonymní, provedené externími tazateli. Byly zde zastoupeny všechny kraje a to úměrně celkovému počtu bytů v kraji. Z celkového počtu dotázaných se podařilo získat odpovědi od 60,7 % vybraných domácností. Důvodem k odmítnutí byla nejčastěji neochota sdělování informací ( 27

28 5.1 Teoretické hypotézy Formulace cíle: Cílem práce je zjistit, jak spolu souvisí příjmová chudoba a materiální deprivace: nakolik jsou příjmově chudé české domácnosti zasaženy materiální deprivací a v čem se materiální deprivace nejvíce projevuje. Formulace výzkumného problému: Jaký je rozsah materiální deprivace u příjmově chudých domácností (podle šetření z roku 2001)? Hypotéza: Příjmová chudoba zapříčiňuje materiální deprivaci. Hypotéza 1: Příjmově chudí si stěží mohou dovolit uspokojovat základní životní potřeby, jako je strava nebo ošacení. Hypotéza 2: Příjmově chudí mají ve vlastnictví malý počet předmětů dlouhodobé spotřeby. Hypotéza 3: Bydlení příjmově chudých domácností je charakteristické nízkou kvalitou a špatným životním prostředím. Hypotéza 4: Příjmově chudí budou svou finanční situaci vnímat jako horší vzhledem k předešlému roku. 28

29 6 Empirická část 6.1 Kategorizace a charakteristika zkoumaného souboru z hlediska příjmu V této práci vycházím z relativního konceptu chudoby měřeného na základě příjmového mediánu. Za chudé považuji ty domácnosti, které se ocitají pod hranicí 60% mediánu příjmového rozložení, což je nejběžnější hranice používaná Eurostatem. Koncept relativní chudoby je založen na porovnání kvality života v dané zemi. Pokud lidé nemají zdroje, kterými by si zajistili stravu a ostatní životní podmínky a pokud jsou jejich příjmy pod úrovní příjmů průměrných okruhu chudých (Mareš, 1999). jedinců nebo rodin, můžeme je zařadit do Zabývám se chudobu na základě ekonomické aktivity domácností, lidského kapitálu členů domácností a složením domácností s ohledem na počet osob, rodinný stav a věk členů. Pro porovnání uvádím i údaje o domácnostech nechudých. Chudobu nechápu pouze jako 60% hranici příjmového mediánu, protože podíl populace spadající pod určitou hranici je pravděpodobně velmi citlivý na výběr. Zmiňuji se proto o hranici 40 % příjmového mediánu, která mi zprostředkovává informace o chudých domácnostech nacházejících se pod hranicí chudoby (extrémně chudí) a také o hranici 80 % příjmového mediánu, pod níž se nacházejí domácnosti těsně nad hranicí chudoby. Struktura tabulek V tabulkách uvádím vždy celou zkoumanou populaci pod danou hranicí příjmového mediánu. Tabulka reflektuje počet bytových domácností spadajících do dané kategorie podle mediánu ekvivalizovaného příjmu. Kategorie pod 40 % zprostředkovává informace o všech, jejichž příjem je nižší než 40 % příjmového mediánu. Kategorie pod 60 % charakterizuje všechny domácnosti označené dle Eurostatu jako chudé. Pro porovnání chudých a nechudých domácností slouží kategorie nad 60 %, kde je zahrnut zbytek domácností (tedy nechudých). Tuto položku jsem pro větší přehlednost tabulky oddělila a umístila na spodní řádek tabulky. Poslední kategorií je pod 80 %, která zahrnuje všechny domácnosti spadající pod 80 % mediánu 29