BIODIVERZITA A UDRŽITELNÝ ROZVOJ

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "BIODIVERZITA A UDRŽITELNÝ ROZVOJ"

Transkript

1 BIODIVERZITA A UDRŽITELNÝ ROZVOJ MILADA ŠVECOVÁ, JAROSLAV SMRŽ, JAROSLAV PETR Klub ekologické výchovy, o.s., Praha PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM, STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY A ROZPOČTEM HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY 2007

2 Anotace Z pohledu vývoje organismů je biodiverzita výsledkem dlouhodobé evoluce. Jejím projevem jsou adaptace, mutace a genetický posun tzv. drift. Je považována za jeden z globálních problémů planety Země, neboť patří k základním podmínkám udržení života na Zemi a má úzkou vazbu na diverzitu kulturní, kdy jako indikátor jsou používány komunikační prostředky jazyky. Publikace má dvě části tištěnou a elektronickou. Účelem obou částí metodiky je poskytnout obsahovou i metodickou podporu učitelům biologie (přírodopisu), ekologie a dalších vyučovacích předmětů především vzdělávací oblasti Člověk a příroda na středních i základních školách při implementaci prvků udržitelného rozvoje (EVVO) do výuky. Může být využita jako zdroj informací pro praktickou realizaci integrovaného přístupu ve vzdělávání Elektronická část publikace může být vhodnou moderní pomůckou prostřednictvím níž lze posílit využívání IKT ve výuce všeobecně vzdělávacích i odborných předmětů. V tomto případě prostřednictvím videopřednášek. Autoři doc. PaedDr. RNDr. Milada Švecová, CSc. prof. RNDr. Jaroslav Smrž, CSc. prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc. Technická spolupráce Mgr. Miroslav Ulrich Mgr. Petr Chlubna Tomáš Petrus Bc. Michal Rezek Recenze tištěné části publikace PaedDr. Anna Sandanusová doc. Ing. Danica Fazekašová, PhD. Milada Švecová a kol. Text neprošel redakční ani jazykovou úpravou. ISBN 2

3 ÚVOD 4 1. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ S PRAKTICKÝMI PŘÍKLADY Bioindikace úloha druhu, populace, společenstva 7 2. BIOLOGICKÁ ROZMANITOST (BIODIVERZITA) Úrovně biodiverzity Ekosystémová biodiverzita Ekosystémový management Druhová biodiverzita Postavení druhu v pojetí společensko mediálním Genetická biodiverzita Genetická variabilita a biologický druh Mezidruhoví kříženci Vnitrodruhová genetická variabilita na příkladu člověka Epigenetické zdroje variability Význam genetické variability pro přežití druhu VLIV ČLOVĚKA NA BIODIVERZITU BIODIVERZITA A JEJÍ OCHRANA Ochrana biodiverzity in situ Ochrana biodiverzity in situ Genetické banky a udržování genetické biodiverzity Invazní druhy Záchranné programy Klonování a záchrana ohrožených živočichů UDRŽITELNÝ ROZVOJ KRAJINA A JEJÍ STRUKTURA, OKRAJOVÉ EFEKTY PŘEHLED DOPORUČENÉ A POUŽITÉ LITERATURY ELEKTRONICKÉ MATERIÁLY (DVD) - PŘÍLOHA 69 3

4 Úvod Ke změnám biodiverzity v pozitivním i negativním smyslu (zvyšování či snižování) dochází v prostoru i v čase. Na snižování biodiverzity působí celá řada faktorů prostředí. Jsou jimi například změny klimatu, změny v ozónové vrstvě, degradace půd a vod, akumulace znečišťujících a toxických látek. Z hlediska znečištění životního prostředí v ČR je v současné době zvláště nebezpečný prach. Dále pak následují hluk a výfukové plyny, především oxidy dusíku. Naopak díky používání moderních technologií šetrných k životnímu prostředí se zlepšilo znečištění ovzduší oxidy síry. Nově se objevuje i riziko spojené se znečištěním životního prostředí tzv. endokrinními disruptory, tj. látkami narušujícími hormonální rovnováhu a reprodukci živočichů. Území ČR, i přes svou malou geografickou rozlohu, se vyznačuje poměrně velkou druhovou diverzitou (biodiverzitou). Je to dáno nejen geografickou polohou, ale také historickým a kulturním vývojem. Na území ČR tak žije kolem 2400 druhů bezcévných rostlin, druhů bezobratlých a zhruba 380 druhů obratlovců. Negativní dopady na složení biodiverzity mělo a dosud má především konvenční zemědělství a dále pak je to masívní rozvoj průmyslu bez využívání moderních technologií, které by zmírňovaly negativní dopady lidské činnosti na životní prostředí. Veškeré antropické vlivy se tak odrazily nejenom v rozšíření a početnosti planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, ale také na celkovém stavu biotopů a ekosystémů. V současné době dochází k postupnému zlepšování situace. Vyhlašováním dalších chráněných území v ČR je podporována poměrně účinná ochrana, jejímž cílem je zachovat reprezentativní vzorek ekosystémů, druhů a genů zvláštního ochranářského významu. Dalším cílem ochrany biodiverzity je vytváření soustavy chráněných území evropského významu známé pod názvem Natura Na území ČR je tak postupně vytvářen systém ptačích oblastí a evropsky významných lokalit. Natura 2000 je základním pilířem legislativně závazné ochrany biodiverzity v zemích EU a demonstruje koordinovanou ochranu vybraných druhů a biotopů na evropské úrovni. 4

5 1. Vymezení základních pojmů s praktickými příklady Přírodní komplexy, ekologické soustavy, ekosystémy, kde živé (mikrobiální, rostlinné a živočišné) složky spolu s neživými složkami (půdou, vzduchem a vodou) tvoří jediné, do určité míry soběstačné celky, které označujeme jako biogeocenózy nebo také geobiocenózy. Ekosystém byl definován jako soubor organizmů, faktorů a jejich prostředí v jednotě jakékoli hierarchické úrovně. Podstatnou vlastností ekosystému je tedy schopnost jistého stupně autoregulace. Biogeocenóza představuje tedy vhodně vymezenou určitou jednotnou oblast ekosféry, ve které jsou společenstva organizmů a je obklopující neživé prostředí propojeny mnohonásobnými strukturními a funkčními vztahy. Příkladem může být např. les, louka, rašeliniště nebo jezero. Pokud slunce dodává tomuto celku svou energii (světelnou, tepelnou) a pokud systém má dostatek vody v podobě podzemní, povrchové nebo srážkové vody, probíhá v něm koloběh látek. Primární producenti (fotosyntetizující zelené rostliny) fixují energii slunečního záření a vytvářejí organické látky. Organickými látkami se živí konzumenti (hlavně živočichové). Odumřelá těla primárních producentů i konzumentů odbourávají rozkladači (bakterie, houby) až na výchozí organické látky, které opět mohou využívat primární producenti. Všímáme-li si přednostně organizmů, tj. živé stránky určité oblasti ekosféry, hovoříme o biocenóze. Soubor organizmů, zahrnující četnost druhů, populací a společenstev včetně jejich prostředí a vzájemných, často složitých interakcí se označuje pojmem biodiverzita. Biodiverzita organizmů jako fenomén je důležitá nejen z hlediska příslušných odvětví biologie, ale i ve smyslu charakterizace různých celků, ve kterých bychom biologickou složku nehledali. Definice biodiverzity jako bohatství či početnosti druhů v určitém areálu v sobě obsahuje značnou, i když pouze určitou část tohoto pojmu. Konkrétně se jedná o druhovou biodiverzitu. V tomto smyslu je také biodiverzita poměrně často chápána. Kromě počtu druhů je však nutno zohlednit i podmínky, ve kterých se druhy vyskytují, ve kterých se vyvíjely, jejich vzájemné vazby s prostředím i mezi nimi samými. Samozřejmě nutno rozlišit globální biodiverzitu, tedy úvahy v dimenzích Země a diverzitu menších areálů od kontinentů či biomů až po zájmové plochy typu lesů, luk či aglomerací a jejich částí. Podjednotkou druhu je geografická nebo genetická populace. Jedná se o určitou jednotku, entitu, která se od dalších entit odlišuje ekologicky nebo geneticky. Populace se vyvíjejí více či méně izolovaně od ostatních populací; z hlediska udržitelného rozvoje mohou hrát mnohem významnější roli než celé druhy. Populace navíc poskytují i genetickou diverzitu, rozmanitost geonomu. Samozřejmě z hlediska biodiverzity je potom podstatná biodiverzita populační, resp. genetická biodiverzita. Skutečně konkrétní zájmovou plochu, tj. prostředí, které se vytvoří vzájemným působením biotických a biotických faktorů, pak nazýváme biotop, či z hlediska osídlení organizmy stanoviště (habitat). Zjednodušeně můžeme říci, že stanoviště představuje jakousi adresu organizmu. 5

6 Stanoviště pak lze dále dělit dle specifik na menší části nazývané mikrostanoviště (mikrohabitaty). Při jejich charakterizaci se vychází obecně, z vnějšího pohledu, z členitosti stanoviště a abiotických specifik mikrostanovišť, někdy označovaných jako ekotop. Ovšem konečná charakteristika vychází z osídlení společenstvem mikroorganizmů, rostlin a živočichů, specifických pro dané mikrostanoviště. Specificita může vycházet z prostorových faktorů. Příkladem budiž srovnání lučního porostu se sousedícím lesem. Les, pochopitelně poskytuje daleko více mikrostanovišť pro svoje pestřejší rozčlenění ve všech dimenzích. V lese nacházíme např. (kromě půdy se specifickou biocenózou) mohutnější vrstvu opadu, patro mechů a lišejníků, porosty hub, bylinné patro, patro keřové a konečně patro stromové s možnostmi vertikálního rozčlenění včetně epifytických (v tropech i epifylních) nárostů mechorostů, lišejníků a, ale také často velmi výraznou koncentraci rozkládajícího se dřeva, opět obývaného specifickou faunou i mykoflórou. K tomu přistupuje i rozmanitější spektrum možností pro konzumenty živých rostlinných pletiv (potenciální škůdci) a tím i jejich predátory a parazity. Takovou síť vztahů můžeme rozvíjet dále. Proto velké, zdánlivě uniformní plochy (lesy, rekultivace, agroekosystémy) nutno považovat za málo homogenní právě v důsledku existence mikrostanovišť. Z předchozího tedy vyplývá, že prvním krokem při studiu biodiverzity bude stanovení prostorové struktury společenstva. Společenstvo představuje soubor populací na určitém místě a v určitém čase. Studujeme-li jeho charakteristiky, zjišťujeme v prvé řadě jeho druhové složení (druhovou rozmanitost). Další charakteristiky jsou založené na kvalitativních parametrech jako je např. frekvence (četnost) dominance, u rostlin pak pokryvnost. Dále jsou to podobnost, vlivy jednotlivých faktorů charakteristik biotopů a podobné hodnoty). Druhová diverzita je chápána v rámci říše rostlinné především jako soubor cévnatých (obvykle již nesprávně označovaných vyšších ) rostlin. Z hlediska praktické užitkovosti a zájmové činnosti je pozornost věnována i souboru tzv. vyšších hub (makromycetů). Bezcévné rostliny v celé své šíři, včetně mikroskopických hub a jim podobných organizmů, se mnohdy ač neprávem dostávají do pozadí. Obdobná je i situace v říši živočišné. Zde hrají významnou roli zejména obratlovci, přestože je jich daleko méně druhů (ale i jedinců) ve srovnání s tzv. bezobratlými. Z toho vyplývá i to, že bude-li se jednat o charakteristiku a následně management či přímo ochranu biotopu se společenstvem např. lišejníků, štírků, mnohonožek či roztočů, nebude zájem o ni srovnatelný např. s porostem vstavačovitých nebo s ptačím hnízdištěm. A to jsou eliminováni živočichové, kteří nepůsobí, díky nejrůznějším předsudkům a filmům, dobře na lidi obecně (např. pavouci). Bezobratlí živočichové spolu s bezcévnými rostlinami (např. zelenými řasami) a houbami (ve smyslu celé biologické skupiny svým počtem jedinců i množstvím druhů, a tím i pestřejší škálou vazeb na faktory prostředí), mohou zájmovou oblast či plochu charakterizovat daleko výstižněji a často i detailněji. Na druhé straně zde hraje významnou roli i znalost, resp. schopnost člověka si zapamatovat a identifikovat určité množství forem. Tedy při většinou nepatrných rozměrech bezcévných rostlin, mikroskopických hub a bezobratlých živočichů, a tím i méně nápadných znacích, se opět dostávají do popředí při charakterizaci areálu a posuzování biodiverzity cévnaté rostliny, kloboukaté houby (makromycety) a obratlovci. 6

7 V současnosti celý problém identifikace jednotlivých druhů ještě komplikují nové přístupy ke zkoumání organismů např. molekulární metody. V souvislosti s rozvojem těchto metod se však navíc začíná projevovat i úbytek odborníků, schopných postihnout reálnou biodiverzitu byť i určité skupiny organizmů. Z toho vyplývá, že prostou identifikaci organismu na základě morfologicko anatomických znaků bude nutno doplnit o další charakteristiky ve speciálních případech. Kromě struktury studovaného společenstva by bylo potřeba uvažovat i o další stránce problému kvantitativní charakteristice. Ta nám vypovídá nejen o přítomnosti druhu na určitém biotopu, ale také o jeho přizpůsobení se k podmínkám, schopnosti rozmnožovat se, tedy vytvářet přiměřené populace, ale také vstupovat do nejrůznějších vztahů s jinými organismy. Zde tedy můžeme sledovat především tzv.dominanci, tedy stručně řečeno procentuální zastoupení druhu ve společenstvu, z ní pak odvodit číselnou hodnotu diverzity (několik indexů pro výpočet), druhovou vyrovnanost společenstva a další, číselně vyjádřené charakteristiky. Ve vztahu k druhové diverzitě by měla být dlouhodobě sledována také biologie druhů (jako je např. výživa, potrava a rozmnožování), alespoň dominantních, tedy zejména početně převažujících organismů. K tomuto monitoringu zase existují metody, které jsou sice náročnější, ale které mohou postihnout detailněji obraz o skutečných vztazích mezi jednotlivými druhy Bioindikace úloha druhu, populace, společenstva Nelze konstatovat, že ta či ona skupina je zajímavější, že lépe charakterizuje své prostředí nebo že má o něm vyšší vypovídací hodnotu. Právě zde nabývají významu podmínky prostředí, vývoj biotopu a funkce společenstva organismů v něm. Dosti problematickou se pak jeví úloha jednotlivých, izolovaných druhů jako tzv. bioindikátorů. Druh sám o sobě může jen těžko existovat bez vztahů k ostatním druhům či organizmům. Nemůže ani pokrýt všechny vztahy a interakce. Nicméně v této otázce se poněkud projevuje rozdíl mezi rostlinnou a živočišnou složkou biocenózy. Rostlinný druh, který je obvykle pevně vázán na určitou, malou část biocenózy (nepohybuje se), může být bioindikátorem poměrů určitého mikrostanoviště. Příklady organismů - bioindikátorů Známá je skutečnost, že mnohé lišejníky nebo mechorosty jsou schopny indikovat často velmi úzké rozpětí znečištění prostředí, mnohé rostliny indikují např. ph či jiné charakteristiky stanoviště včetně extrémů jako je výskyt těžkých kovů či hromadění radionuklidů. Lišejníky rostou velmi pomalu (méně než 1 mm za rok) a na nejrůznějších podkladech (borka stromů, skály, půda, zídky apod.) od polárních oblastí až po tropy. Najdeme je na extrémních stanovištích, kde přežívají dlouhodobý nedostatek vody nebo jsou vystaveny nadměrnému slunečnímu svitu. 7

8 Určité druhy lišejníků jsou velmi citlivé vůči znečištění prostředí, jsou zejména citlivé na oxidy dusíku a síry, na těžké kovy, které se v lišejníkových stélkách kumulují. V důsledku působení uvedených látek znečišťujících životní prostředí a stélky lišejníků hnědnou a postupně odumírají. Příkladem velmi citlivých lišejníků s úzkým rozsahem tolerance vůči znečištění prostředí jsou různé druhy provazovek (Usnea sp.). Naopak příkladem lišejníku tolerantního vůči imisím je misnička práškovitá (Lecanora conizeaoides). Tento korovitý lišejník najdeme nejčastěji na borce stromů. V současné době patří tento lišejník k druhům invazním, které se rychle a téměř nekontrolovatelně šíří. Nejznámějšími druhy jsou terčovka bublinatá ( Hypogymnia physodes), pukléřka islandská (Cetraria islandica), dutohlávka sobí (Cladonia rangiferina), misnička práškovitá (Lecanora conizeaoides), větvičník slívový ( Evernia prunastri), terčník zední ( Xanthoria parietina),provazovka chlupatá (Usnea hirta), hávnatka psí (Peltigera canina), lišejník zeměpisný (Rhizocarpon geographicum). Největším u nás rostoucím lišejníkem je důlkatec laločnatý (Lobaria pulmonaria). Jeho stélky najdeme na borce stromů a dorůstají průměru stélky až 200 mm. U nás roste např. na Šumavě. Lecanora esculenta je lišejník rostoucí v pouštních oblastech severní Afriky a bude zřejmě totožný s biblickou mannou. Rychle nasává vodu, zvětšuje svůj objem a bývá využíván jako krmivo pro hospodářská zvířata. Naproti tomu u živočichů pouhá existence druhu sice může naznačit, při jeho známé specializaci potravní, faktory prostředí či jejich trendy. Pro charakteristiku prostředí či konkrétně bioindikaci však nehraje rozhodující roli. K bioindikaci samozřejmě poslouží celé společenstvo se svými vazbami na prostředí včetně biotických faktorů. Sukcese primární, sekundární, efekt ekotonu Na druhé straně je potřeba brát v úvahu vlastní typ biotopu. Jinak řečeno, čím jednodušší biotop, tím jednodušší struktura společenstva. To platí nejen pro málo rozvinuté, pionýrské biotopy na skalách či stromech, ale také antropogenně ovlivněné či vytvořené (výsypky, rekultivace, aglomerace). Tam platí pak pravidlo nízké diverzity, tedy společenstva několika málo druhů (extrémně i jednoho mimořádně přizpůsobivého a ekologicky tolerantního), které se ovšem vyskytují ve velkých populacích, tedy ve velkém množství jedinců. Totéž lze říci o rozvinutých, i když nějakým způsobem extrémních biotopech jako jsou stepi, pouště horké, ale i studené vysokohorské a polární oblasti, rašeliniště či vrchoviště. Každý osídlitelný biotop jakožto část ekosystému prochází určitým vývojem sukcesí. Ta má svá pravidla dle specifik prostředí, ale vždy můžeme rozlišovat stadia pionýrská, tedy raná a pokročilá, která pak vedou většinou do stadia klimaxu. Raná stadia obecně obývají jednoduchá společenstva malého množství druhů, které ovšem mají značnou toleranci k faktorům prostředí a velkou plasticitu včetně potravní. Z organizmů zde nacházíme hlavně primitivní zástupce primárních producentů, sinice (cyanobakterie) a řasy, kterým postačuje sluneční záření, vlhkost a minerální látky k životu. Primární producenti pak slouží jako potrava společenstvu živočišnému, a to hlavně širokospektrálním konzumentům, kterým poskytují základní živiny. Na odumřelá těla řas a jejich konzumentů invadují rozkladači (bakterie, 8

9 mikroskopické houby), které je rozkládají a tvoří tak, spolu s vlastními rozloženými buňkami substrát pro další konzumenty včetně makroskopických hub a živočichů živících se odumřelou organickou hmotou Z takto vznikajícího substrátu, který díky rozkladačům mineralizuje, se tedy stává anorganická hmota vhodná teprve pro rostliny počínaje mechorosty doprovázenými opět svými konzumenty či obecně obyvateli. Celé živé společenstvo se stává nejen početnější, ale hlavně pestřejší, budují se stále další vzájemné vztahy. Ve stavu klimaxu, tj. jakéhosi stabilizovaného stavu vzhledem k ekologickým, klimatickým, geografickým podmínkám okolního prostředí, se organizmální společenstvo stabilizuje na určité úrovni, interakce se upevňují a díky husté síti těchto vztahů se stává společenstvo méně citlivé k vnějším zásahům. Klimaxové společenstvo necharakterizuje tedy ohromné množství druhů živočichů, rostlin a mikroorganizmů, ale stabilizované vztahy mezi nimi, byť kvantum druhů bývá menší než u předchozího, předklimaxového stadia. Charakteristikou rozvíjející se sukcese se stává i rozrůzňování biotopu či stanoviště do mikrostanovišť (mikrohabitatů). Mikrostanoviště, ale i vyšší jednotky (stanoviště, společenstva organismů) jsou nejen vertikálně, ale i horizontálně členěná. Mohou do sebe plynule (kontinuálně) přecházet nebo mohou být i ostře odlišeny. Většinou však se vytváří určitá přechodová zóna (ekoton), kterou tvoří vybrané směsice druhů obou hraničících jednotek. Ekoton pak u velké části biotopů bývá relativně bohatý i ve smyslu biodiverzity, tedy s hustou, i když ne vždy stabilizovanou sítí vztahů). 2. Biologická rozmanitost (biodiverzita) Biologická rozmanitost (biodiverzita) je spojena především s rozmanitostí živých organismů a ekosystémů. Je však potřeba mít na zřeteli, že biodiverzita zahrnuje i složitost vztahů v rámci společenstva organismů (biocenóz) či celých ekosystémů, kdy do hry vstupují rovněž abiotické složky prostředí. Z pohledu vývoje organismů je biodiverzita výsledkem dlouhodobé evoluce a jejím projevem jsou např. adaptace, mutace a genetický posun tzv. drift. Je považována za jeden z globálních problémů planety Země, neboť patří k základním podmínkám udržení života na Zemi. Biodiverzita je velmi úzce spojena s diverzitou kulturní. Jako indikátory tohoto typu diverzity jsou používány komunikační prostředky jazyky. Z uvedeného počtu jazyků je podle statistik UNESCO používáno domorodými obyvateli, kteří představují největší procento kulturní rozmanitosti. Domorodci většinou také obývají lokality s největší druhovou biodiverzitou (např. tropické deštné lesy). Pro udržení živého jazyka je totiž důležitý jeho ekologický kontext. Kultura v širším slova smyslu byla popsána i u některých savců (např. lidoopů, kytovců). Jedná se o činnosti, které skupina zvířat provádí určitým způsobem, i když obdobného výsledku lze dosáhnout stejně efektivně i jinými postupy. Zvířecí kultura se předává učením. Příkladem může být rozbíjení ořechů šimpanzi. Ti používají 9

10 několik postupů. Některé skupiny využívají jako kladiva kamen, jiné používají pro stejný účel kusy tvrdého dřeva. Mládě se učí rozbíjet ořech způsobem, který odpovídá kultuře jeho tlupy. V určitých aspektech tedy můžeme hovořit o kulturní diverzitě i u živočichů. V posledních staletích v souvislosti s narůstajícím počtem obyvatel a technickým rozvojem došlo k nevratným změnám ve vztahu k životnímu prostředí. Tisíce druhů organismů jsou ohroženy intenzivním využíváním krajiny ze strany člověka, znečištěním prostředí či ztrátou svých stanovišť. Za posledních 400 let vyhynulo kolem druhů obratlovců a asi 400 druhů bezobratlých. Ohrožené a vyhynulé druhy obratlovců Obratlovci Počet druhů Počet ohrožených savci ptáci plazi obojživelníci ryby Počet vyhynulých Význam biologické rozmanitosti v zemědělství podtrhuje skutečnost, že zemědělské plochy pokrývají rozsáhlá území na Zemi a jsou klíčovými pro přežití lidské populace. 10

11 Nejvýznamnější zemědělské plodiny ve výživě lidstva 27% 6% 3% 2% 26% 23% rýže 26% pšenice 23% kukuřice 7% proso a čirok 4% brambory 2% batáty 2% soja 3% další olejniny 6% jiné plodiny 2% 7% 4% Biodiverzita funguje na několika úrovních. Je to faktor zachování produktivity, regenerace i potenciálu ekosystému.současně také vypovídá o daných funkcích jako soubor parametrů prostředí. Druhová rozmanitost jednoznačně vychází z plurality druhů, avšak sama o sobě tato pluralita či druhová bohatost nevystihuje diverzitu v celém jejím komplexu. Samotný druh nemůže být vždy signifikantní při bioindikaci ani pro stanovení biodiverzity. Na druhé straně právě na druzích se ukazuje nutností stavět parametry biodiverzity. Autekologie tak představuje základní kámen pro další studie synekologické, systémové a krajinářské. 2.1 Úrovně biodiverzity Při komplexním posuzování biodiverzity je potřeba rozlišovat 3 její úrovně: ekosystémovou, kde se nejvíce projevují dopady činnosti člověka, druhovou, která je poměrně spolehlivým indikátorem aktuálního stavu ŽP; klesá v důsledku vymírání druhů, kdy dochází ke snížení velikosti populace; existuje zde silná vazba na diverzitu genetickou; genetickou, která umožňuje kontinuální vývoj druhů na základě příbuzenských subpopulací. Ovlivňuje biodiverzitu vyšších úrovní druhovou a ekosystémovou; dále pak je předpokladem dalšího vývoje a přizpůsobení organismů změnám ŽP, kdy k jejímu snižování dochází zejména u vyšlechtěných odrůd a plemen a jde o důležitý indikátor pro chov domácích zvířat i pěstování odrůd polních plodin i ovocných dřevin. 11

12 2.1.1 Ekosystémová biodiverzita Až doposud byla v zájmu pozornosti celé řady výzkumů především biodiverzita na úrovni druhů, a ta byla považována za prioritu. Z řady výzkumů prováděných po celém světě však jednoznačně vyplývá, že nejúčinnější je ochrana komplexní. Ta velmi úzce souvisí s péčí o celé biotopy a ekosystémy a nikoli však s ochranou jednotlivých druhů. Je také zřejmé, že snižování biodiverzity nelze plnohodnotně vyvážit záchrannými chovy ani pěstováním v laboratorních podmínkách bez zpětné vazby na původní biotopy. Z uvedených důvodů jsou chráněná území zřizována právě na místech s vysokým výskytem přirozených a přírodě blízkých biotopů a ekosystémů. Od roku 1990 je patrné postupné zlepšování životního prostředí v důsledku využívání moderních technologií v průmyslu, v energetice a v zemědělství, avšak dosud se příliš nedaří zlepšovat kvalitu a početnost ekosystémů. Zlepšení biologické rozmanitosti lze sledovat pouze v jednotlivostech (např. zvýšení početnosti u některých druhů savců a ptáků). Výrazné zlepšení však není patrné ani v komplexním pojetí, tedy na úrovni biotopů a celých ekosystémů Ekosystémový management Udržení biodiverzity ekosystémů je důležité proto, aby byla zajištěna schopnost ekosystému produkovat ekosystémové služby (fotosyntéza, půdotvorné procesy atd.). Na nich závisí jak biodiverzita, tak lidská civilizace. Udržitelné využívání biologické rozmanitosti je nedílnou součástí koncepce udržitelného rozvoje. Ekosystémové statky jsou produkty poskytované ekosystémy a využívané lidmi (např. dřevo, potraviny nebo léčiva). V budoucnu bude potřeba definovat a uplatňovat indikátory biologické rozmanitosti při měření pokroku dosaženého na úkor rychlosti a rozsahu úbytku biodiverzity. Např.většina genetických zdrojů používaných pro komerční účely pochází z rozvojových a postkomunistických zemí, avšak zisky z jejich využívání plynou na podporu rozvoje hospodářství zemí vyspělých. Ekosystémový přístup představuje strategii pro integrovanou péči o suchozemské, vodní, a živé zdroje, která rovnoměrně podporuje jejich ochranu a jejich využívání. Je založen na využití odpovídajících vědeckých poznatků. a směřuje k péči o biodiverzitu a udržitelné využívání jejích složek. Ekosystémový přístup se postupně stane východiskem pro řízenou péči o ekosystémy (ekosystémový management). Udržení biodiverzity ekosystému je důležité proto, aby byla zajištěna schopnost ekosystému produkovat ekosystémové služby ( např. fotosyntézu, půdotvorné procesy, biochemické cykly). Na nich závisí jak další úrovně biodiverzity, tak lidská civilizace. Ekosystémové statky z pohledu ekosystémového managementu jsou produkty poskytované ekosystémy a využívané lidmi např. dřevo, potraviny nebo léčiva. 12

13 V budoucnu bude potřeba podrobněji definovat a důsledně uplatňovat indikátory biologické rozmanitosti při měření pokroku dosaženého na úkor rychlosti a rozsahu úbytku biodiverzity. Většina genetických zdrojů používaných pro komerční účely pochází z rozvojových a postkomunistických zemí, avšak zisky z jejich využívání plynou na podporu rozvoje hospodářství zemí vyspělých. Ekosystémové procesy bývají často nelineární a jejich výstupy se mohou projevit teprve po určité době. Proto je potřeba podniknout určitá opatření i tehdy, kdy některé vztahy mezi příčinami a důsledky nejsou z vědeckého hlediska zcela objasněny (princip předběžné opatrnosti). Je potřeba monitorovat fungování hlavních typů ekosystémů Druhová biodiverzita Biodiverzitu je možno chápat ve smyslu kvalitativním, určenou např. počtem různých druhů v určitém společenstvu nebo ve smyslu kvantitativním tj. měřenou počtem jedinců určitého druhu. Důležitým a často používaným ukazatelem biologické rozmanitosti je diverzita druhů na určitém území, či v celosvětovém měřítku. Až dosud bylo popsáno kolem 1,75 miliónů druhů a předpokládá se, že větší počet nebyl dosud objeven či popsán. Počet popsaných a počet existujících druhů vybraných skupin organismů Druhy Počet druhů popsaných Celkový počet druhů Bakterie Živočichové Rostliny Rozdělení druhů na zeměkouli i v rámci určitého území není rovnoměrné. Počet druhů se zvyšuje směrem k rovníku a s větší diverzitou se setkáme spíše v tropických oblastech než například v oblasti mírného pásu, kde je zase větší v porovnání s oblastmi polárními. Tato značná proměnlivost je v úzké vazbě na dostupném množství energie a vody. Úzce souvisí s primární produkcí a fotosyntézou. Jsou tak vytvářeny životní podmínky pro existenci většího počtu organismů. Velkou druhovou diverzitou se vyznačují tropické deštné lesy z terestrických ekosystémů a z vodních jsou to například korálové útesy, vyskytující se hlavně v obastech tropických moří. 13

14 Tropické deštěné lesy sice pokrývají necelých 7 % povrchu planety Země, avšak žije v nich 90 % světového počtu druhů Postavení druhu v pojetí společensko mediálním Z pohledu biologického můžeme druh definovat jako: Soubor vzájemně se křížících jedinců produkujících životaschopné, plodné potomstvo. Od ostatních druhů ho zpravidla oddělují reprodukčně-izolační mechanismy, které přírodní výběr díky snížené životaschopnosti hybridů ustavuje velmi rychle již po prvním kontaktu příslušných druhů. Druhy dle jejich chápání člověkem v kontextu celého společenstva či přírody můžeme rozdělit podle Plesníka (2005) do několika skupin. První skupinou, která je výchozí pro celou řadu studií, jsou druhy vzácné. Ty jsou častým předmětem sporů o svém výskytu, kdy je nutno brát v úvahu především jejich ekovalenci, tedy nároky na prostředí, které se mohou promítnout do jejich rozšíření, početností na biotopu. Všechny uvedené indikátory vycházejí z reprodukce a uspokojení potravních nároků, jakož i abiotických kritérií výskytu. Výskyt vzácných druhů vypovídá o zachovalosti biotopů, které ovšem mohou sloužit i jako refugia (útočiště). Zcela jinou kategorii tvoří druhy endemické, které nejsou zpravidla tolik vnímány veřejností, přestože často reprezentují hlubší vazby než je tomu u druhů vzácných. Dostávají se zde do popředí historické vazby na podmínky jejich existence. Endemický druh, tedy druh charakteristický pro určitý areál či území potvrzuje stabilitu prostředí. Podobně lze hodnotit i druh reliktní tedy obývající původní, člověkem neovlivněné přírodní prostředí. Reliktní druhy vypovídají o původnosti, chráněnosti prostředí a mohou být proto považovány za velmi cenné z hlediska ochrany prostředí. Z tohoto důvodu charakteristika zachovalosti biotopu představuje nevyhnutelnou součást studia biodiverzity, kdy je nutno stanovit nejen konkrétní druh, ale i celé společenstvo. Pro posouzení zachovalosti biotopu lze dobře využít některé skupiny organizmů, proto by měly být sledovány bez ohledu na svoji vzácnost či výjimečnost (pavouci slíďáci, střevlíci, měkkýši, jepice zejména juvenilové, v extrému pak žábronožky, a další). Zcela odlišnou kategorii tvoří druhy ohrožené, a to bez ohledu na historický vývoj. Na druhé straně mohou být zranitelné, ohrožené či kriticky ohrožené, tedy využívané při hodnocení prostředí, zejména lokálně. Nemusí však vyjadřovat výjimečnost biotopu v historickém kontextu, pouze výjimečnost v dané krajině. Podobně i ochranářsky významné druhy slouží spíše jako podklady k opatřením a programům pro záchranu či omezení vlivu člověka, přestože nemusejí patřit k významným z pohledu zoogeografie či ekologie. Zcela zvláštní postavení mají druhy klíčové, které vykazují větší vliv než jejich vlastní početnost či biomasa. Tyto druhy ovlivňují, bez ohledu na populační či reliktní parametry, své okolí, a to přímo či nepřímo. Lze je nazvat ekosystémovými 14

15 inženýry. Patří sem opylovači, asociované organizmy, mezihostitelé patogenů. Z hlediska medializace však tyto druhy nepatří ke sledovaným. Naproti tomu, vlajkové druhy mají největší mediální význam charismatické, oblíbené, známé veřejnosti, často zmiňované v mediích, byť nemusí být rozhodující z pohledu biodiverzity. Vyvolávají emoce hlavně svým vzhledem (habitem). Druhy deštníkové vykazují vliv na ostatní a příkladem mohou být šelmy. Obývají velké areály a plochy, mohou být prostředkem pro odvození velkosti chráněných území, pro výběr chráněných lokalit a ploch apod. Samostatnou kategorii tvoří hospodářsky významné druhy, které jsou velmi významné a známé, ať již pozitivně či negativně. Může se jednat i o volně žijící předky kulturních rostlin i domestikovaných živočichů či naopak tzv. škůdce. Z vědeckého hlediska, druhy fylogeneticky a taxonomicky významné podávají sice informace o vývojových linií, zahrnují živé fosilie, mohou být jedinými zástupci jednotek a linií, nicméně pro veřejnost a media nepatří ke klíčovým. Řada druhů je pak zařazována mezi indikační. Mají schopnost indikovat změny prostředí, tvořit indexy obtížně či nákladně měřitelných vlastností. Mohou být považovány za bioindikátory, tvořit skupiny vzájemně se doplňující a lze usuzovat na diverzitu jiných druhů či skupin a celých oblastí. Nicméně tyto předpokládané vlastnosti nemusejí vždy splňovat očekávání spolehlivé indikace. Za další skupinu organizmů lze považovat druhy invazní (viz dále kapitola 4.4) Genetická biodiverzita I příslušníci jednoho druhu se navzájem více či méně liší. Tato zjevná variabilita je výsledkem odlišností dědičné informace, různých vlivů vnějšího prostředí a interakce dědičné informace s vnějším prostředím. Variabilita dědičné informace významně přispívá k vnitrodruhové variabilitě, ale není její jedinou příčinou. Názorným příkladem jsou jednovaječná dvojčata, která sice sdílejí totožnou dědičnou informaci, ale v některých znacích se přeci jen liší. Mají například odlišné otisky prstů, protože tvar papilárních linií není určen geneticky a je výsledkem náhodných procesů při tvorbě kůže každého jedince. Z hlediska genetické variability patří k nejlépe prozkoumaným tvorům člověk. Už při prvním představení lidského genomu v roce 2000 bylo konstatováno, že lidé mají dědičnou informaci shodnou z 99,9%. To je mezi primáty nezvykle nízká genetická variabilita. Naši nejbližší živočišní příbuzní lidoopi geneticky podstatně variabilnější. Jak je to možné, když lidí žije na Zemi více než 6 miliard a lidoopi se počítají na stovky, tisíce nejvýše desetitisíce kusů? Dnes žije na Zemi mnohonásobně více lidí než šimpanzů, orangutanů nebo goril. Po většinu existence rodu Homo tomu však bylo naopak. Lidé a jejich předci byli velmi vzácní tvorové a nejednou balancovali na hraně vymření. Lidé druhu Homo sapiens si prošli zřejmě velkou krizí naposledy před roky, kdy drsné klima ledových dob ovlivnilo velikost populace na pár desítek tisíc. Celé lidstvo by se tehdy vešlo na 15

16 jeden fotbalový stadión. Dědictvím těchto kritických období je naše nízká genetická variabilita. Genetici vyhodnotili svá zjištění, že z dlouhodobého pohledu žilo na Zemi asi pětkrát více šimpanzů než lidí Genetická variabilita a biologický druh Definice biologického druhu je poměrně komplikovaná. Dřívější ryze morfologické určení druhů bývá stále častěji doplňováno i výsledky genetických analýz, které přispěly k popisu mnoha nových druhů. Příkladem může být levhart obláčkový (Neofelis nebulosa) byl nedávno rozdělen na dva samostatné druhy jeden je domovem na asijském kontinentu a druhý na indonéských ostrovech. Podobně byl plejtvák Brydeův (Balaenoptera brydei) na základě genetických analýz rozdělen dokonce na tři druhy plejtváka Brydeova a plejtváky s latinskými jmény Balaenoptera edeni a Balaenoptera omurai. Plejtvák (Balaeonoptera edeni) byl někdy vydělován z druhu Balaenoptera brydei i na základě morfologických znaků. Druh Balaenoptera omurai byl nejprve identifikován podle struktury mitochondriální DNA a následně u něj byly prokázány i anatomické odlišnosti (např. jiný tvar lebky a menší počet kostic). Ani genetická klasifikace druhů ale nedokáže zabránit tomu, že se vědci v systematickém zařazení jednotlivých organismů neshodnou. Například galapážské obří želvy řadí někteří zoologové do různých druhů a jiní v nich vidí naopak poddruhy želvy sloní. Často jsou pro systematické řazení organismů využívány analýzy mitochondriální DNA. I to je zdrojem mnoha problémů. Rostliny mohou obsahovat několik typů mitochondrií, nesoucích různé geny, a mají zřejmě také možnost ovlivnit, které mitochondriální typy v dané rostlině nakonec převládnou. Typickou ukázkou rostliny s takto mnohotvárnou mitochondriální DNA je u nás běžně rostoucí silenka obecná (Silene vulgaris). V jejích středočeských populacích nalezli čeští vědci nezvykle velkou proměnlivost mitochondriálních genů. Dvě sousední rostliny se liší v sekvenci některých mitochondriálních genů více než tabák a kukuřice. 16

17 Mezidruhoví kříženci Definice druhů na základě schopnosti vzájemného rozmnožování je velmi nepřesná. Vznik mezidruhových kříženců není tak vzácný, jak by se mohlo na první pohled zdát. Na jedné straně tak zjevně vznikají nové druhy. Mezidruhové klonování schema (viz komentář DVD) 17

18 Například na Galapágách dochází občas ke křížení některých druhů pěnkavek a výslední hybridi jsou o tolik životaschopnější než příslušníci rodičovských druhů, že mají všechny předpoklady k vytvoření životaschopné populace a vytvoření nového druhu. Z hlediska ochrany přírody je důležité o mezidruhové hybridizaci vědět. Právě molekulární genetika je často rozhodujícím arbitrem při vynesení verdiktu o tom, zda je daný živočich mezidruhovým hybridem. Případ medvědího hybrida versus klimatické změny Příkladem může být vznik kříženců ledního medvěda s grizzlym, který sice vědci nevylučovali, ale na většinu svědectví o jejich existenci se dívali spíše jako na loveckou latinu, kterou se častovali Eskymáci za dlouhých polárních nocí. Všechny spekulace ukončily genetické analýzy úlovku amerického lovce Jima Martella na Banksově ostrově v Beaufortově moři. Martell zaplatil za povolení k odstřelu ledního medvěda dolarů a s vydatnou pomocí eskymáckého stopaře Rogera Kuptany zvíře nakonec složil. Nad úlovkem však zůstal v rozpacích stát, protože si nakonec nebyl si jistý, co vlastně ulovil. Stopař upozornil Martella na některé velice nezvyklé znaky černé lemování oční duhovky, dlouhé drápy, hrb na zádech a nahnědlé skvrny v srsti. Mohl by to být nanulak, prohlásil Kuptana. Tímto slovem, vzniklým spojením slov nanuk lední mědvěd a aklak grizzly, označují Eskymáci bájného křížence grizzlyů a ledních medvědů. V blízkosti Kuptanova rodiště na jihu kanadského Banksova ostrova v Beaufortově moři pozorovali údajného hybrida dvou různých medvědích druhů před třemi roky. Nikdo ale nepodal hodnověrný důkaz o jeho existenci. Křížení mezi medvědem ledním a medvědem hnědým bylo popsáno ze zajetí. Zoology tato skutečnost nijak nepřekvapuje. Grizzly a polární medvěd jsou si blízce příbuzní a jejich společný předek žil zhruba před 250 tisíci lety. Z volné přírody však spolehlivé důkazy o narození mezidruhových hybridů chyběly a vědci předpokládali, že k němu nedochází. Rozmnožovací sezóna obou druhů se ale časově překrývá a stejně se překrývají i areály jejich výskytu. Příležitost k vzájemnému páření se grizzlymu a lednímu medvědovi tedy zřejmě naskýtá. Zkušenosti z chovu v zajetí dokládají, že hybridi polárního medvěda a grizzlyho jsou na rozdíl o některých jiných mezidruhových kříženců plodní. Kuptanovo podezření potvrdily s definitivní platností teprve genetické testy v laboratořích společnosti Wildlife Genetics International, jež se specializuje na analýzy DNA volně žijících zvířat. Medvěd ulovený Jimem Martellem měl za matku polární medvědici a otcem mu byl grizzly. Případ medvědího hybrida je námětem k zajímavým úvahám. Globální oteplení vyhání lední medvědy z moře, protože ledy tají zjara velice brzy a na podzim se zamrzání zpožďuje. Naopak, grizzlyové prchají před vedry dále na sever a byli spatřeni v oblastech, kterým se dříve vyhýbali. Může tento fenomén přispět k častějšímu míšení obou druhů? A nesplynou nakonec v jedinou populaci? Představa, že mezidruhoví hybridi jsou automaticky neplodní chudáčci odsouzení 18

19 k vymření, je mylná. To platí nejen pro křížence ledního medvěda a grizzlyho, ale i pro jiné živočišné druhy. Objev mezidruhových kříženců jako příslib pro záchranu kriticky ohroženého druhu To je zřejmě případ obří galapážské želvy (Geochelone abingdoni), kterou někteří zoologové ji považují za podruh Geochelone nigra abingdoni. Tento druh želvy obýval galapážský ostrov Pinta a byl považován za vyhynulý až do roku 1971, kdy jeden zapálený zoolog pátrající po vzácných plžích narazil na posledního mohykána samce, jenž dostal jméno Lonesome George, česky Jiří Osamělý. Dnes žije Jiří na Výzkumné stanici Charlese Darwina v městečku Puerto Ayora na ostrově Santa Cruz. Pro tamější ochránce přírody je čímsi jako maskotem. Přesto nikdo nepouští ze zřetele ambiciózní plán, jehož uskutečnění by vrátilo želvy na ostrov Pinta. Pokud by se povedlo osamělou výspu v moři osídlit Jiřího potomky, byl by úspěch dokonalý. Nejnovější genetický výzkum ukázal, že existuje celkem reálná šance na nález dalších želv Geochelone abingdoni. Kupodivu bychom po nich neměli pátrat na ostrově Pinta, ale na ostrově Isabela. Žije na něm asi dva tisíce želv řazených k druhu Geochelone becki. Vědci provedli analýzu DNA získané od 89 želv a zjistili, že po genetické stránce jsou to zvířata velmi různorodá. Část z nich jsou nepochybné původní místní želvy. Najdou se však mezi nimi i jedinci s notnou příměsí cizí krve. Kde se tu vzali? Na tuto otázku odpověděly analýzy DNA Osamělého Jiřího a dědičné informace izolované z šesti muzejních exemplářů želv Geochelone abingdoni. Z nich vyplynulo, že ony prapodivné želvy z Isabely jsou mezidruhoví kříženci. Rodiči jim byli zástupci druhů Geochelone abingdoni a Geochelone becki. Hybridní želvy nebyly tak staré, aby neexistovala šance na to, že naživu jsou stále ještě i jejich rodiče. To by znamenalo, že na ostrově Isabela žijí čistokrevní Jiřího příbuzní. Podle genetiků je jen otázkou času, kdy na čistokrevnou želvu Geochelone abingdoni narazí a potvrdí její původ genetickým testem Vnitrodruhová genetická variabilita na příkladu člověka Co do pořadí jednotlivých písmen genetického kódu platí, že se lidé navzájem liší v každém tisícím písmeni genetického kódu. Tento typ dědičné variability je označován jako single nucleotide polymorphism (SNP). Genetici byli přesvědčeni, že právě v SNP je nutné hledat příčiny dědičných rozdílů mezi jednotlivými lidmi, např. náchylnost k některým chorobám (kardiovaskulární choroby, obezita, duševní poruchy apod.), individuální rysy ve vzhledu i v nervových funkcích atd. Tento předpoklad se ale nepotvrdil. Začaly se proto zkoumat tzv. haplotypy tedy určité kombinace SNP. V rámci mezinárodního projektu HapMap vědci zmapovali haplotypy čtyř populací nigerijských Jorubů, Japonců z Tokia, Číňanů z Pekingu a potomků obyvatel západní a severní Evropy usídlených v americkém státě Utah. Také u haplotypů pátrají po 19

20 jejich souvislosti s dědičnými dispozicemi zvyšujícími rizika kardiovaskulárních chorob, rakovina nebo neurodegenerativních onemocnění. Zdroje vnitrodruhové genetické variability jsou však ještě mnohem pestřejší. DNA různých lidí liší i velkými úseky čítajícími mnoho tisíc písmen genetického kódu. Někdo vlastní jeden úsek, další jej má mnohonásobně zmnožen a třetímu člověku může tatáž rozsáhlá část DNA bez zjevných následků úplně chybět. Pokud bychom přirovnali lidskou DNA ke knize, pak musíme konstatovat, že každý z nás zdědil jedinečný výtisk. Od knih jiných lidí se liší nejen překlepy v jednotlivých písmenech ale i počtem odstavců nebo celých kapitol. Některé odstavce a kapitoly máme hned několikrát, jiné postrádáme. Při prvním čtení lidské DNA nebyla opakujícím se úsekům věnována velká pozornost. Nejnovější analýzy mezinárodního konsorcia genetiků odhalily, jak velké části lidské dědičné informaci se kopírování odstavců a kapitol týká. Vědci porovnali dědičnou informaci 269 lidí ze čtyř různý etnik, jež zkoumali i v rámci projektu HapMap, tedy afrických Jorubů, Japonců z Tokia, Číňanů z Pekingu a potomků vystěhovalců ze západní a severní Evropy obývajících dnes americký stát Utah. Celkem u nich odhalili 1500 míst, kde se dědičná informace jednotlivců liší počtem dlouhých úseků DNA. V 3,2 miliardách písmen genetického kódu lidské dědičné informace zabírají asi dvanáct procent. Zdaleka to neznamená, že na stejnou hodnotu narostly i genetické rozdíly mezi jednotlivými lidmi. Nikdo nevyužívá plnou měrou prostor, který se mu pro odlišení od ostatních nabízí. Vědci se zatím nedokážou shodnout, jak velkou variabilitu kopírované odstavce a kapitoly DNA lidem přinášejí. První kalkulace skončily odhadem, podle kterého lidé sdílejí asi 99,5% dědičné informace. Určitě to není konečné číslo. Zatím se daří odhalit v lidském genomu kopie dlouhé nejméně písmen genetického kódu. Analýzám unikají kratší úseky čítající 1000 až písmen, které budou zřejmě v lidské DNA namnoženy na mnohem větším počtu míst. Shodou okolností byla nedávno odhadnuta shoda DNA člověka Homo sapiens a neandrtálce rovněž na 99,5%. Tento údaje se však týká pouze překlepů v jednotlivých písmenech. O tom, nakolik neandrtálci opakovali odstavce a kapitoly ve své knize DNA nemáme nejmenší tušení. Pokud se to podaří odhalit, bude rozdíl jistě mnohem větší. Velmi důležitý je fakt, že se množení úseků DNA nevyhýbá ani místům, kde leží geny. Vědci jich zatím odhalili 2908 a o 285 z nich vědí, že se podílejí na vzniku některých chorob. Stávající představa, podle které dědíme jeden výtisk genu od otce a druhý od matky, se ukazuje jako silně zjednodušená. Od jednoho rodiče nemusíme zdědit ani jeden výtisk daného genu, zatímco druhý nám jej může předat hned v několika kopiích. Ukazuje se, že pomnožení některých genů může stát v pozadí náchylnosti k Alzheimerově chorobě, rakovině prostaty nebo k poruchám krvetvorby. Počet kopií genu CCL3L1 významně ovlivňuje odolnost člověka k nákaze virem HIV. Příkladem významu zmnožení velkých úseků DNA pro evoluci může být lidský gen MGC8902. Tento poněkud záhadný gen odhalený v lidské DNA mohl sehrát 20

Očekávané výstupy podle RVP ZV Učivo předmětu Přesahy, poznámky. Poznáváme přírodu

Očekávané výstupy podle RVP ZV Učivo předmětu Přesahy, poznámky. Poznáváme přírodu Předmět: PŘÍRODOPIS Ročník: 6. Časová dotace: 2 hodiny týdně Očekávané výstupy podle RVP ZV Učivo předmětu Přesahy, poznámky Konkretizované tematické okruhy realizovaného průřezového tématu Poznáváme přírodu

Více

Výukové environmentální programy s mezipředmětovými vazbami

Výukové environmentální programy s mezipředmětovými vazbami Výukové environmentální programy s mezipředmětovými vazbami Ekologie, krajina a životní prostředí, ochrana životního prostředí, geologie a pedologie, praxe (Ing. Lenka Zámečníková) I) pracovní listy, poznávačky,

Více

VY_32_INOVACE_10_17_PŘ. Téma. Anotace Autor. Očekávaný výstup. Speciální vzdělávací potřeby - žádné - Klíčová slova

VY_32_INOVACE_10_17_PŘ. Téma. Anotace Autor. Očekávaný výstup. Speciální vzdělávací potřeby - žádné - Klíčová slova VY_32_INOVACE_10_17_PŘ Téma Anotace Autor Jazyk Očekávaný výstup Člověk jako ochránce i kazisvět Seznámení s vymíráním živočichů, ničení lesů, těžbou nerostných surovin, Mgr. Martina Mašterová čeština

Více

Vzdělávací obor Přírodopis - obsah 6.ročník

Vzdělávací obor Přírodopis - obsah 6.ročník 6.ročník Hlavní kompetence Učivo Navázání na dosažené kompetence Metody práce obor navázání na již zvládnuté ročník 1. OBECNÁ Kompetence k učení, k řešení problémů, 1.1 Vznik a vývoj života Vlastivěda

Více

VY_32_INOVACE_008. VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám

VY_32_INOVACE_008. VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám VY_32_INOVACE_008 VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ. 1.07. /1. 5. 00 / 34. 0696 Šablona: III/2 Název: Vztahy mezi organismem a prostředím Vyučovací

Více

BIOLOGIE GYM PRŮŘEZOVÁ TÉMATA.

BIOLOGIE GYM PRŮŘEZOVÁ TÉMATA. BIOLOGIE GYM PRŮŘEZOVÁ TÉMATA. Průřezová témata vstupují do vzdělávání jako aktuální zajímavé odkazy k pochopení správnému vnímání různých procesů v současné společnosti. Mají především ovlivňovat postoje,

Více

Přizpůsobení rostlin a živočichů prostředí

Přizpůsobení rostlin a živočichů prostředí Přizpůsobení rostlin a živočichů prostředí Anotace: Kód: VY_52_INOVACE_Přv-Z 5.,7.22 Vzdě lávací oblast: Přírodověda - Autor: Mgr. Aleš Hruzík Jazyk: český Očekávaný výstup: žák správně definuje základní

Více

Zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

Zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Účelem zákona je přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás a k šetrnému hospodaření

Více

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Přírodopis 6. ročník Zpracovala: RNDr. Šárka Semorádová Obecná biologie rozliší základní projevy a podmínky života, orientuje se v daném přehledu vývoje organismů

Více

Gymnázium Aloise Jiráska, Litomyšl, T. G. Masaryka 590

Gymnázium Aloise Jiráska, Litomyšl, T. G. Masaryka 590 , T. G. Masaryka 590 Dodatek č. 1 ke Školnímu vzdělávacímu programu pro nižší stupeň gymnázia (zpracován podle RVP ZV) Tímto dodatkem se mění osnovy předmětu Biologie a geologie pro primu od školního roku

Více

DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL

DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL Pořadové číslo DUM 255 Jméno autora Jana Malečová Datum, ve kterém byl DUM vytvořen 11. 5. 2012 Ročník, pro který je DUM určen 9. Vzdělávací oblast (klíčová slova) Člověk a příroda

Více

5.6.3 Přírodopis povinný předmět

5.6.3 Přírodopis povinný předmět 5.6.3 Přírodopis povinný předmět Učební plán předmětu 1. ročník 2. ročník 3. ročník 4. ročník 5. ročník 6. ročník 7. ročník 8. ročník 9. ročník 0 0 0 0 0 2 2 2 0+1 Předmět Přírodopis se vyučuje v dotaci

Více

Geografie zemědělství Postavení v kontextu geografických věd: typická mezní, hraniční, disciplína, souvisí s některými dalšími tak těsně, že mezi

Geografie zemědělství Postavení v kontextu geografických věd: typická mezní, hraniční, disciplína, souvisí s některými dalšími tak těsně, že mezi Geografie zemědělství Postavení v kontextu geografických věd: typická mezní, hraniční, disciplína, souvisí s některými dalšími tak těsně, že mezi nimi nelze vést zcela ostrou hranici Definice: Geografie

Více

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Přírodopis 9. ročník Zpracovala: RNDr. Šárka Semorádová Neživá příroda objasní vliv jednotlivých sfér Země na vznik a trvání popíše planetu jako zemské těleso, stavbu,

Více

Zvyšování kvality výuky v přírodních a technických oblastech CZ.1.07/1.1.28/02.0055. Exkurze Biofarma JURÉ. (Pracovní list)

Zvyšování kvality výuky v přírodních a technických oblastech CZ.1.07/1.1.28/02.0055. Exkurze Biofarma JURÉ. (Pracovní list) Zvyšování kvality výuky v přírodních a technických oblastech CZ.1.07/1.1.28/02.0055 Exkurze Biofarma JURÉ (Pracovní list) Označení: EU-Inovace-Ex-Př-07 Předmět: Přírodopis Cílová skupina: 6. - 9. třída

Více

Školní výstupy Konkretizované učivo Průřezová témata, přesahy a vazby, projekty

Školní výstupy Konkretizované učivo Průřezová témata, přesahy a vazby, projekty Vzdělávací oblast: Člověk a příroda - Přírodopis Vyučovací předmět: Biologie Ročník: Kvarta Očekávané výstupy ZV RVP NEŽIVÁ PŘÍRODA rozpozná vybrané nerosty a horniny s použitím určovacích pomůcek Školní

Více

Školní vzdělávací program - Základní škola, Nový Hrádek, okres Náchod. Část V. Osnovy

Školní vzdělávací program - Základní škola, Nový Hrádek, okres Náchod. Část V. Osnovy Část V. Osnovy II. stupeň VOLITELNÝ PŘEDMĚT KAPITOLA 34. - PŘÍRODOVĚDNÁ PRAKTIKA Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vzdělávací obor - vyučovací předmět: Doplňující vzdělávací obor volitelný předmět Přírodovědná

Více

Je-li rostlinné společenstvo tvořeno pouze jedinci jedné populace, mluvíme o monocenóze nebo také o čistém prostoru.

Je-li rostlinné společenstvo tvořeno pouze jedinci jedné populace, mluvíme o monocenóze nebo také o čistém prostoru. EKOLOGIE SPOLEČENSTVA (SYNEKOLOGIE) Rostlinné společenstvo (fytocenózu) můžeme definovat jako soubor jedinců a populací rostlin rostoucích společně na určitém stanovišti, které jsou ovlivňovány svým prostředím,

Více

Základní škola, Ostrava Poruba, Bulharská 1532, příspěvková organizace

Základní škola, Ostrava Poruba, Bulharská 1532, příspěvková organizace Přírodopis - 6. ročník vznik, vývoj, rozmanitost, projevy života a jeho význam - výživa - dýchání - růst - rozmnožování - názory na vznik života OBECNÁ BIOLOGIE A GENETIKA Rozliší základní projevy a podmínky

Více

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM Vyučovací předmět : Období ročník : Učební texty : Přírodopis 3. období 9. ročník Danuše Kvasničková, Ekologický přírodopis pro 9. ročník ZŠ a nižší ročníky víceletých gymnázií, nakl. Fortuna Praha 1998

Více

VY_32_INOVACE_11.18 1/6 3.2.11.18 Genetika Genetika

VY_32_INOVACE_11.18 1/6 3.2.11.18 Genetika Genetika 1/6 3.2.11.18 Cíl chápat pojmy dědičnost, proměnlivost, gen, DNA, dominantní, recesivní, aleoly - vnímat význam vědního oboru - odvodit jeho využití, ale i zneužití Tajemství genů - dědičnost schopnost

Více

EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ, PROBLEMATIKA BIOPOTRAVIN A FILOZOFIE KONZUMENTA

EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ, PROBLEMATIKA BIOPOTRAVIN A FILOZOFIE KONZUMENTA EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ, PROBLEMATIKA BIOPOTRAVIN A FILOZOFIE KONZUMENTA Agr.Dr. Josef Dlouhý, Prof.h.c. j.f.dlouhy@gmail.com Problémy konvenčního zemědělství: závislost na fosilní energii závislost na

Více

Zkoumání přírody. Myšlení a způsob života lidí vyšší nervová činnost odlišnosti člověka od ostatních organismů

Zkoumání přírody. Myšlení a způsob života lidí vyšší nervová činnost odlišnosti člověka od ostatních organismů Předmět: PŘÍRODOPIS Ročník: 9. Časová dotace: 1 hodina týdně Výstup předmětu Rozpracované očekávané výstupy Učivo předmětu Přesahy, poznámky Konkretizované tématické okruhy realizovaného průřezového tématu

Více

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49. Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49. Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0205 Šablona: III/2 Přírodovědné

Více

Vzdělávací oblast: Člověk a příroda. Vyučovací předmět: Biologie. Třída: Sekunda. Očekávané výstupy. Poznámky. Přesahy. Průřezová témata.

Vzdělávací oblast: Člověk a příroda. Vyučovací předmět: Biologie. Třída: Sekunda. Očekávané výstupy. Poznámky. Přesahy. Průřezová témata. Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vyučovací předmět: Biologie Třída: Sekunda Očekávané výstupy Žák: Vyjmenuje společné znaky strunatců Rozlišuje a porovnává základní vnější a vnitřní stavbu vybraných

Více

Doprovodný materiál k práci s přípravným textem Biologické olympiády 2014/2015 pro soutěžící a organizátory kategorie B

Doprovodný materiál k práci s přípravným textem Biologické olympiády 2014/2015 pro soutěžící a organizátory kategorie B Doprovodný materiál k práci s přípravným textem Biologické olympiády 2014/2015 pro soutěžící a organizátory kategorie B Níže uvedené komentáře by měly pomoci soutěžícím z kategorie B ke snazší orientaci

Více

Program CZ02 Biodiverzita a ekosystémové služby / Monitorování a integrované plánování a kontrola v životním prostředí/ Adaptace na změnu klimatu

Program CZ02 Biodiverzita a ekosystémové služby / Monitorování a integrované plánování a kontrola v životním prostředí/ Adaptace na změnu klimatu Program CZ02 Biodiverzita a ekosystémové služby / Monitorování a integrované plánování a kontrola v životním prostředí/ Adaptace na změnu klimatu 1. výzva k předkládání žádostí o grant v programových oblastech

Více

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49 Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0205 Šablona: III/2 Přírodovědné

Více

Výukový materiál zpracovaný v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost

Výukový materiál zpracovaný v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Výukový materiál zpracovaný v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Registrační číslo: CZ.1.07/1. 5.00/34.0084 Šablona: III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Sada:

Více

Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace. Šablona 11 VY 32 INOVACE 0115 0311

Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace. Šablona 11 VY 32 INOVACE 0115 0311 Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace Šablona 11 VY 32 INOVACE 0115 0311 VÝUKOVÝ MATERIÁL Identifikační údaje školy Číslo projektu Název projektu Číslo a název šablony Autor

Více

Střední škola strojní stavební a dopravní, Liberec II, Truhlářská 360/3, příspěvková organizace

Střední škola strojní stavební a dopravní, Liberec II, Truhlářská 360/3, příspěvková organizace Střední škola strojní stavební a dopravní, Liberec II, Truhlářská 360/3, příspěvková organizace OP Vzdělávání pro konkurence schopnost Modernizace výuky technických škol LK prostřednictvím ŠVP a kurikula

Více

ACADEMIA MERCURII soukromá střední škola, s.r.o., ŠVP Ekonomické lyceum Učební osnovy: Geografie

ACADEMIA MERCURII soukromá střední škola, s.r.o., ŠVP Ekonomické lyceum Učební osnovy: Geografie Ročník Téma Výsledky Učivo 1. září - říjen Země jako vesmírné těleso charakterizuje Slunce jako hvězdu a popíše sluneční soustavu popíše uspořádání hvězd do galaxií zná současné názory na vznik a vývoj

Více

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM. D. Kvasničková a kol.: Ekologický přírodopis pro 7. ročník ZŠ a nižší ročníky víceletých gymnázií, 1. a 2.

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM. D. Kvasničková a kol.: Ekologický přírodopis pro 7. ročník ZŠ a nižší ročníky víceletých gymnázií, 1. a 2. Vyučovací předmět : Období ročník : Učební texty : Přírodopis 3. období 7. ročník D. Kvasničková a kol.: Ekologický přírodopis pro 7. ročník ZŠ a nižší ročníky víceletých gymnázií, 1. a 2. část Očekávané

Více

VDO občanská společnost, stát - vytváření pravidel chování a týmové práce EV vztah člověka k prostředí - naše obec. EGS objevujeme Evropu a svět

VDO občanská společnost, stát - vytváření pravidel chování a týmové práce EV vztah člověka k prostředí - naše obec. EGS objevujeme Evropu a svět 1 Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Vyučovací předmět: Prvouka Ročník:3 Výstup Učivo Průřezová témata Mezipředmětové vztahy Poznámka MÍSTO, KDE ŽIJEME Orientuje se v místě svého bydliště, v okolí školy,

Více

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49 Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0205 Šablona: III/2 Přírodovědné

Více

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Modul 02 Přírodovědné předměty Hana Gajdušková 1 Viry

Více

Vznik a vývoj života na Zemi

Vznik a vývoj života na Zemi Vznik a vývoj života na Zemi Vznik a vývoj života na Zemi VY_32_INOVACE_02_03_01 Vytvořeno 11/2012 Tento materiál je určen k doplnění výuky předmětu. Zaměřuje se na vznik života na Zemi. Cílem je uvědomit

Více

Výstupy Učivo Mezipředmětové vztahy Z-planeta Země projevy života

Výstupy Učivo Mezipředmětové vztahy Z-planeta Země projevy života 1 Vzdělávací oblast: Člověk a příroda PŘÍRODOPIS ročník: šestý Výstupy Učivo Mezipředmětové vztahy - zná základní podmínky a Poznávání přírody(přír.soustavy- ekosystémy) Z-planeta Země projevy života -

Více

Učební osnovy předmětu Biologie

Učební osnovy předmětu Biologie (kvinta a sexta) Učební osnovy předmětu Biologie Charakteristika předmětu Vyučovací předmět vychází ze vzdělávací oblasti Člověk a příroda, vzdělávacích oborů Biologie a Geologie. Integruje část vzdělávacího

Více

Ekologie základní pojmy. Michal Hejcman

Ekologie základní pojmy. Michal Hejcman Ekologie základní pojmy Michal Hejcman Ekologie jako věda Ekologie poprvé se objevila v roce 1869 (Hackel), odvozena od řeckého oikos domov. Terním byl použit v souladu s hledáním paralel mezi přírodou

Více

36-47-M/01 Chovatelství

36-47-M/01 Chovatelství Střední škola technická, Most, příspěvková organizace Dělnická 21, 434 01 Most PROFILOVÁ ČÁST MATURITNÍ ZKOUŠKY V JARNÍM I PODZIMNÍM OBDOBÍ ŠKOLNÍ ROK 2014/2015 Obor vzdělání 36-47-M/01 Chovatelství ŠVP

Více

DYNAMIKA KRAJINY. ČVUT FSv - katedra hydromeliorací a krajinného inženýrství

DYNAMIKA KRAJINY. ČVUT FSv - katedra hydromeliorací a krajinného inženýrství DYNAMIKA KRAJINY Dnešní stav krajiny je výsledkem spolupůsobení 5 základních faktorů přírodního původu : 1. Reliéf krajiny 2. Podnebí 3. Osídlení rostlinnými a živočišnými druhy (klima, migrace) 4. Vývoj

Více

věda zkoumající vzájemné vztahy mezi organismy a vztahy organismů k prostředí základní biologická disciplína využívá poznatků dalších věd - chemie, fyzika, geografie, sociologie rozdělení ekologie podle

Více

Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích. Institute of Technology And Business In České Budějovice

Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích. Institute of Technology And Business In České Budějovice Životní prostředí a doprava Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Institute of Technology And Business In České Budějovice Tento učební materiál vznikl v rámci projektu "Integrace

Více

ŠVP Gymnázium Ostrava-Zábřeh. 4.8.10. Seminář a cvičení z biologie

ŠVP Gymnázium Ostrava-Zábřeh. 4.8.10. Seminář a cvičení z biologie 4.8.10. Seminář a cvičení z biologie Volitelný předmět Seminář a cvičení z biologie je koncipován jako předmět, který vychází ze vzdělávací oblasti Člověk a příroda Rámcového vzdělávacího programu pro

Více

Geneticky modifikované potraviny a krmiva

Geneticky modifikované potraviny a krmiva Geneticky modifikované potraviny a krmiva Co je to geneticky modifikovaný organismus (GMO)? Za GMO je považován organismus, s výjimkou člověka, jehož dědičná informace uložená v DNA byla změněna pomocí

Více

Základní škola Fr. Kupky, ul. Fr. Kupky 350, 518 01 Dobruška 5.6 ČLOVĚK A PŘÍRODA - 5.6.3 PŘÍRODOPIS - Přírodopis - 7. ročník

Základní škola Fr. Kupky, ul. Fr. Kupky 350, 518 01 Dobruška 5.6 ČLOVĚK A PŘÍRODA - 5.6.3 PŘÍRODOPIS - Přírodopis - 7. ročník OBECNÁ BIOLOGIE A GENETIKA RVP ZV Obsah 5.6 ČLOVĚK A PŘÍRODA 5.6.3 PŘÍRODOPIS Přírodopis 7. ročník RVP ZV Kód RVP ZV Očekávané výstupy ŠVP Školní očekávané výstupy ŠVP Učivo P9101 rozliší základní projevy

Více

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Přírodopis 8. ročník Zpracovala: RNDr. Šárka Semorádová Biologie živočichů porovná základní vnější a vnitřní stavbu těla vybraných živočichů; určí vybrané zástupce

Více

Zopakovat třídění bezobratlých živočichů. Přechod rostlin na souš,vývoj rostlin

Zopakovat třídění bezobratlých živočichů. Přechod rostlin na souš,vývoj rostlin - opakování učiva ze 6.ročníku - vysvětlí význam a zásady třídění organismů,zná jednotlivé taxonomické jednotky Zopakovat třídění bezobratlých živočichů - vysvětlí vývoj rostlin Přechod rostlin na souš,vývoj

Více

Tematické cíle a investiční priority programu spolupráce Rakousko Česká republika

Tematické cíle a investiční priority programu spolupráce Rakousko Česká republika Tematické cíle a investiční priority programu spolupráce Rakousko Česká republika Prioritní osa 1 1a Posílení výzkumu, technologického rozvoje a inovací Posilování výzkumu a inovační infrastruktury a kapacit

Více

Před dvěma tisíci lety zabíraly lesy většinu Evropy, Ameriky a Asie, ale značnáčást z nich byla vykácena. Dnes lesy pokrývají asi jednu třetinu

Před dvěma tisíci lety zabíraly lesy většinu Evropy, Ameriky a Asie, ale značnáčást z nich byla vykácena. Dnes lesy pokrývají asi jednu třetinu Před dvěma tisíci lety zabíraly lesy většinu Evropy, Ameriky a Asie, ale značnáčást z nich byla vykácena. Dnes lesy pokrývají asi jednu třetinu zemského povrchu. Hlavní příčinou odlesňování je po staletí

Více

Inovace výuky Člověk a jeho svět

Inovace výuky Člověk a jeho svět Inovace výuky Člověk a jeho svět Vv4/07 Autor materiálu: Vzdělávací oblast: Vzdělávací obor: Tematický okruh: Cílová skupina: Klíčová slova: Očekávaný výstup: Mgr. Petra Hakenová Výtvarná výchova Výtvarná

Více

Rozmanitost podmínek života na Zemi Podnebné pásy

Rozmanitost podmínek života na Zemi Podnebné pásy Podnebné pásy Tropický mezi obratníky - Vhlké vnitřní tropy: - bez střídání ročních období - silné srážky, -průměrná roční teplota nad 20 C -Vnější tropy: -přechod k subtropům - období dešťů a období sucha

Více

Životní prostředí. ochrana životního prostředí Forma vzdělávání: Platnost: od 1. 9. 2009 do 31. 8. 2013

Životní prostředí. ochrana životního prostředí Forma vzdělávání: Platnost: od 1. 9. 2009 do 31. 8. 2013 Učební osnova předmětu Životní prostředí Studijní obor: Aplikovaná chemie Zaměření: ochrana životního prostředí Forma vzdělávání: denní Celkový počet vyučovacích hodin za studium: 192 3. ročník: 33 týdnů

Více

6. Kde v DNA nalézáme rozdíly, zodpovědné za obrovskou diverzitu života?

6. Kde v DNA nalézáme rozdíly, zodpovědné za obrovskou diverzitu života? 6. Kde v DNA nalézáme rozdíly, zodpovědné za obrovskou diverzitu života? Pamatujete na to, co se objevilo v pracích Charlese Darwina a Alfreda Wallace ohledně vývoje druhů? Aby mohl mechanismus přírodního

Více

Indikátory pro polní plodiny v rámci výzkumného záměru

Indikátory pro polní plodiny v rámci výzkumného záměru Indikátory pro polní plodiny v rámci výzkumného záměru Výzkumný záměr: Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu Studium polních plodin v souvislosti

Více

SSOS_ZE_1.13 Základy ekologie, prezentace

SSOS_ZE_1.13 Základy ekologie, prezentace Číslo a název projektu Číslo a název šablony CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT DUM číslo a název SSOS_ZE_1.13

Více

CZ.1.07/1.5.00/34.0880 Digitální učební materiály www.skolalipa.cz. III/ 2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

CZ.1.07/1.5.00/34.0880 Digitální učební materiály www.skolalipa.cz. III/ 2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název školy: Číslo a název projektu: Číslo a název šablony klíčové aktivity: Označení materiálu: Typ materiálu: Předmět, ročník, obor: STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ, Česká Lípa, 28.

Více

Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie

Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie 1. ročník čtyřletého všeobecného a 5. ročník osmiletého studia všech daných okruhů a kontrola úplnosti sešitu. Do hodnocení žáka se obecné základy biologie

Více

ENVIRONMENTALISTIKA GYM

ENVIRONMENTALISTIKA GYM ENVIRONMENTALISTIKA GYM ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA CHARAKTERISTIKA PRŮŘEZOVÉHO TÉMATU V době, kdy jsme svědky rychlého zhoršování stavu globálních životodárných systémů z hlediska podmínek udržitelného rozvoje,

Více

Aplikovaná ekologie. 2.přednáška. Ekosystém, vztahy na stanovišti, vývoj

Aplikovaná ekologie. 2.přednáška. Ekosystém, vztahy na stanovišti, vývoj Aplikovaná ekologie 2.přednáška Ekosystém, vztahy na stanovišti, vývoj Životní prostředí ÚVOD základní pojmy životní prostředí, ekologie z čeho se skládá biosféra? ekosystém potravní závislosti, vztahy

Více

Životní prostředí. Učební osnova předmětu. Pojetí vyučovacího předmětu. Studijní obor: Aplikovaná chemie. Zaměření:

Životní prostředí. Učební osnova předmětu. Pojetí vyučovacího předmětu. Studijní obor: Aplikovaná chemie. Zaměření: Učební osnova předmětu Životní prostředí Studijní obor: Aplikovaná chemie Zaměření: ochrana životního prostředí Forma vzdělávání: denní Celkový počet vyučovacích hodin za studium: 225 3. ročník: 33 týdnů

Více

Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie

Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie 1. ročník čtyřletého všeobecného a 5. ročník osmiletého studia Minimální počet známek za pololetí: 4 obecné základy biologie histologie rostlin vegetativní

Více

Odhady růstu spotřeby energie v historii. Historické období Časové zařazení Denní spotřeba/osoba. 8 000 kj (množství v potravě)

Odhady růstu spotřeby energie v historii. Historické období Časové zařazení Denní spotřeba/osoba. 8 000 kj (množství v potravě) Logo Mezinárodního roku udržitelné energie pro všechny Rok 2012 vyhlásilo Valné shromáždění Organizace Spojených Národů za Mezinárodní rok udržitelné energie pro všechny. Důvodem bylo upozornit na význam

Více

Integrovaná střední škola, Sokolnice 496

Integrovaná střední škola, Sokolnice 496 Integrovaná střední škola, Sokolnice 496 Název projektu: Moderní škola Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.0467 Název klíčové aktivity: III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Kód výstupu:

Více

Průřezová témata, souvislosti, metody Environmentální výchova Výchova ke zdraví. Výstupy Učivo téma Konkretizace

Průřezová témata, souvislosti, metody Environmentální výchova Výchova ke zdraví. Výstupy Učivo téma Konkretizace Vzdělávací oblast: Vzdělávací obor: Člověk a příroda Biologie Vzdělávací obor biologie je realizován v povinném předmětu biologie a ve volitelných předmětech seminář z biologie, seminář z molekulární biologie

Více

VY_32_INOVACE_003. VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám

VY_32_INOVACE_003. VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám VY_32_INOVACE_003 VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ. 1.07. /1. 5. 00 / 34. 0696 Šablona: III/2 Název: Základní znaky života Vyučovací předmět:

Více

Výukový materiál zpracovaný v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost

Výukový materiál zpracovaný v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Výukový materiál zpracovaný v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Registrační číslo: CZ.1.07/1. 5.00/34.0084 Šablona: III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Sada:

Více

Obecná biologie a genetika B53 volitelný předmět pro 4. ročník

Obecná biologie a genetika B53 volitelný předmět pro 4. ročník Obecná biologie a genetika B53 volitelný předmět pro 4. ročník Charakteristika vyučovacího předmětu Vyučovací předmět vychází ze vzdělávací oblasti Člověk a příroda, vzdělávacího oboru Biologie. Mezipředmětové

Více

Ekologie živočichů, téma 24 : Parasitismus

Ekologie živočichů, téma 24 : Parasitismus Ekologie živočichů, téma 24 : Parasitismus Parazitismus: jedna z forem predace v širším pojetí parazit je na hostitele vázán jeho existence závisí na živém hostiteli Když hostitel uhyne: parazité se musí

Více

I. Sekaniny1804 Přírodopis

I. Sekaniny1804 Přírodopis Přírodopis Charakteristika vyučovacího předmětu Obsahové, organizační a časové vymezení Vyučovací předmět Přírodopis je součástí vzdělávací oblasti Člověk a příroda. Vzdělávání v předmětu Přírodopis směřuje

Více

PŘÍRODOPIS. 6. 9. ročník. Charakteristika předmětu. Obsahové, časové a organizační vymezení

PŘÍRODOPIS. 6. 9. ročník. Charakteristika předmětu. Obsahové, časové a organizační vymezení Charakteristika předmětu PŘÍRODOPIS 6. 9. ročník Obsahové, časové a organizační vymezení Předmět Přírodopis je vyučován jako samostatný předmět v 6., 7., 8., a 9., ročníku po 2 vyučovacích hodinách týdně.

Více

Učební osnovy pracovní

Učební osnovy pracovní 1 týdně, povinný SaHP: Obyvatelstvo Žák: zhodnotí vývoj počtu obyvatel na Zemi objasní pojmy porodnost a úmrtnost vypočítá na konkrétním příkladu přirozený přírůstek Obyvatelstvo Společenské a sídelní

Více

Biochemie Ch52 volitelný předmět pro 4. ročník

Biochemie Ch52 volitelný předmět pro 4. ročník Biochemie Ch52 volitelný předmět pro 4. ročník Charakteristika vyučovacího předmětu Vyučovací předmět vychází ze vzdělávací oblasti Člověk a příroda, vzdělávacího oboru Chemie. Mezipředmětové přesahy a

Více

BIOLOGIE EL OBČAN V DEMOKRATICKÉ SPOLEČNOSTI

BIOLOGIE EL OBČAN V DEMOKRATICKÉ SPOLEČNOSTI BIOLOGIE EL OBČAN V DEMOKRATICKÉ SPOLEČNOSTI CHARAKTERISTIKA TÉMATU Výchova k demokratickému občanství se zaměřuje na vytváření a upevňování takových postojů a hodnotové orientace žáků, které jsou potřebné

Více

Úbytek stratosférického ozónu a pozorované abiotické poškození rostlin u nás

Úbytek stratosférického ozónu a pozorované abiotické poškození rostlin u nás Úbytek stratosférického ozónu a pozorované abiotické poškození rostlin u nás Libuše Májková, Státní rostlinolékařská správa Opava Tomáš Litschmann, soudní znalec v oboru meteorologie a klimatologie, Moravský

Více

Buňka. základní stavební jednotka organismů

Buňka. základní stavební jednotka organismů Buňka základní stavební jednotka organismů Buňka Buňka je základní stavební a funkční jednotka těl organizmů. Toto se netýká virů (z lat. virus jed, je drobný vnitrobuněčný cizopasník nacházející se na

Více

Každý ekosystém se skládá ze čtyř tzv. funkčních složek: biotopu, producentů, konzumentů a dekompozitorů:

Každý ekosystém se skládá ze čtyř tzv. funkčních složek: biotopu, producentů, konzumentů a dekompozitorů: 9. Ekosystém Ve starších učebnicích nalezneme mnoho názvů, které se v současnosti jednotně synonymizují se slovem ekosystém: mikrokosmos, epigén, ekoid, biosystém, bioinertní těleso. Nejčastěji užívaným

Více

Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje. 26.2.2010 Mgr.

Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje. 26.2.2010 Mgr. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje 26.2.2010 Mgr. Petra Siřínková ABIOTICKÉ PODMÍNKY ŽIVOTA SLUNEČNÍ ZÁŘENÍ TEPLO VZDUCH VODA PŮDA SLUNEČNÍ

Více

Trocha teorie ( snad nikoho nezabije)

Trocha teorie ( snad nikoho nezabije) Trocha teorie ( snad nikoho nezabije) 1 Biodiverzita Biodiverzita rozmanitost života. 2 Druhové bohatství 3/19/2015 Biodiverzita Lze studovat mnoho úrovní biologických prvků (alely, komplexy genů, druhy,

Více

Zeměpis PRŮŘEZOVÁ TÉMATA POZNÁMKY

Zeměpis PRŮŘEZOVÁ TÉMATA POZNÁMKY Zeměpis ročník TÉMA G5 Úvod do geografie Země jako vesmírné těleso Znázornění Země na mapách vymezí objekt studia geografie; rozdělí geografii jako vědu; zhodnotí význam geografie pro společnost; geografie

Více

ročník 7. č. 15 název

ročník 7. č. 15 název č. 15 název Krajinná sféra Země anotace V pracovních listech si žáci upevňují znalosti o světadílech a oceánech, charakterizují podnebné pásy a rozlišují půdní obal a biosféru. Testovou i zábavnou formou

Více

Metodika implementace Průřezového tématu Environmentální výchova I

Metodika implementace Průřezového tématu Environmentální výchova I Elektronická publikace Metodika implementace Průřezového tématu Environmentální výchova I Zpracovaly: Bc. Jaroslava Rozprýmová a Mgr. Milica Sedláčková Témata: 1. Zemědělství a životní prostředí 2. Ekologické

Více

Výstupy předmětu. Žák si zopakuje pojmy, vesmír, planeta Země, tvar, rozměry, rotace a její důsledky, mapa a určení polohy, zemské sféry.

Výstupy předmětu. Žák si zopakuje pojmy, vesmír, planeta Země, tvar, rozměry, rotace a její důsledky, mapa a určení polohy, zemské sféry. Opakování 6. ročníku -opakování základních pojmů -práce s učebnicí-otázky a úkoly -práce s tematickými mapami Žák si zopakuje pojmy, vesmír, planeta Země, tvar, rozměry, rotace a její důsledky, mapa a

Více

AOPK ČR Ostrava. Agroenvironmetální opatření (louky a pastviny) a jejich možný přínos pro druhovou rozmanitost

AOPK ČR Ostrava. Agroenvironmetální opatření (louky a pastviny) a jejich možný přínos pro druhovou rozmanitost Agroenvironmetální opatření (louky a pastviny) a jejich možný přínos pro druhovou rozmanitost AEO mají za úkol: Podpořit způsoby využití zemědělské půdy, které jsou v souladu s ochranou a zlepšením životního

Více

ochrany přírody Lesy zvláštního určení s prioritou MENDELU, LDF, ÚZPL Tomáš Vrška VÚKOZ, v.v.i. odbor ekologie lesa

ochrany přírody Lesy zvláštního určení s prioritou MENDELU, LDF, ÚZPL Tomáš Vrška VÚKOZ, v.v.i. odbor ekologie lesa Lesy zvláštního určení s prioritou ochrany přírody Tomáš Vrška VÚKOZ, v.v.i. odbor ekologie lesa & MENDELU, LDF, ÚZPL Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR

Více

6.ročník 7.ročník 8.ročník 9.ročník

6.ročník 7.ročník 8.ročník 9.ročník 5. Průřezové téma - ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA 6.ročník 7.ročník 8.ročník 9.ročník Ekosystémy les (les v našem okolí; produkční a mimoprodukční významy lesa) pole (změny okolní krajiny vlivem význam způsoby

Více

Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0649

Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0649 Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Název školy: Střední zdravotnická škola a Obchodní akademie, Rumburk, příspěvková organizace Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0649

Více

Původ savců Systém savců IX. X. XI. Hlavní znaky savců 1.Vejcorodí, vačnatci Hlavní znaky, potrava, způsob rozmnožování, výskyt, hlavní zástupci Žák pochopí kdy a za jakých podmínek savci vznikli. Hlavní

Více

Genetický polymorfismus

Genetický polymorfismus Genetický polymorfismus Za geneticky polymorfní je považován znak s nejméně dvěma geneticky podmíněnými variantami v jedné populaci, které se nachází v takových frekvencích, že i zřídkavá má frekvenci

Více

PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ PŮDA

PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ PŮDA PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ PŮDA 2010 Ing. Andrea Sikorová, Ph.D. 1 Problémy životního prostředí - půda V této kapitole se dozvíte: Jak vznikla půda. Nejvýznamnější škodliviny znečištění půd. Co je to

Více

doc. Ing. Jiří Skládanka, Ph.D.

doc. Ing. Jiří Skládanka, Ph.D. doc. Ing. Jiří Skládanka, Ph.D. Vytvoření osnov kurzů Vytvoření vzdělávacích materiálů Akreditace kurzů Pilotní ověření kurzů Evaluace kurzů Metody studia ekosystémů Analytická chemie Potravinářská

Více

Šablona č. 01.09. Přírodopis. Výstupní test z přírodopisu

Šablona č. 01.09. Přírodopis. Výstupní test z přírodopisu Šablona č. 01.09 Přírodopis Výstupní test z přírodopisu Anotace: Výstupní test může sloužit jako zpětná vazba pro učitele, aby zjistil, co si žáci zapamatovali z probraného učiva za celý rok. Zároveň si

Více

ENVIRONMENTÁLNÍ EKONOMIKA I.

ENVIRONMENTÁLNÍ EKONOMIKA I. ENVIRONMENTÁLNÍ EKONOMIKA I. Úvod do studia environmentální ekonomiky Ing. Alena Bumbová, Ph.D. Univerzita obrany Fakulta ekonomiky a managementu Katedra ochrany obyvatelstva Kounicova 65 662 10 Brno telefon:

Více

Základní škola a mateřská škola Drnholec, okres Břeclav, příspěvková organizace CZ.1.07/1.4.00/21.0006

Základní škola a mateřská škola Drnholec, okres Břeclav, příspěvková organizace CZ.1.07/1.4.00/21.0006 Název školy Číslo projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity Základní škola a mateřská škola Drnholec, okres Břeclav, příspěvková organizace CZ.1.07/1.4.00/21.0006 I/2 Inovace a zkvalitnění výuky

Více

Tabulace učebního plánu

Tabulace učebního plánu Tabulace učebního plánu Vzdělávací obsah pro vyučovací předmět : BIOLOGIE Ročník: 1. ročník a kvinta Složení, struktura a vývoj Země Geologické procesy v litosféře Země jako geologické těleso Zemské sféry

Více

VĚDNÍ OBORY ZABÝVAJÍCÍ SE PŘÍRODOU ŽIVOU A NEŽIVOU

VĚDNÍ OBORY ZABÝVAJÍCÍ SE PŘÍRODOU ŽIVOU A NEŽIVOU VĚDNÍ OBORY ZABÝVAJÍCÍ SE PŘÍRODOU ŽIVOU A NEŽIVOU PŘÍRODOPIS toto označení zahrnuje soubor věd zkoumajících přírodu živou i přírodu neživou. Pokud bychom měli rozdělit vědní obory zkoumající živou přírodu

Více

Využití zásoby živin a primární produkce v eutrofních rybnících

Využití zásoby živin a primární produkce v eutrofních rybnících Využití zásoby živin a primární produkce v eutrofních rybnících Libor Pechar a kolektiv Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích Zemědělská fakulta, Laboratoř aplikované ekologie a ENKI o.p.s., Třeboň

Více