EVANGELICKÁ CÍRKEV V BRN

Transkript

1

2 EVANGELICKÁ CÍRKEV V BRN Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brn I Betlémský kostel a kostel J. A. Komenského (Červený kostel) Opletalova 6, Brno, tel: , ccebrno1@atlas.cz, kazatelé: Ji í Gruber a Olga Tydlitátová, fará i seniorátní fará i: Ji í Šimsa a Marta Židková kurátor: Václav Matoulek Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brn II Blahoslav v d m, Lidická 79, Brno, tel: brno-ii@evangnet.cz, kazatelé: Jaroslav Vítek a Ond ej Kolá, fará i kurátor: Jaroslav Kučera Farní sbor ČCE v Brn - Husovicích Netušilova 26, Brno, tel: husovice@evangnet.cz, kazatel: Št pán Hájek, fará kurátor: Vladimír Zikmund Farní sbor ČCE v Brn - Židenicích Kostel Jílkova 74, fara Konečného 8, tel: zidenice@evangent.cz, kazatelé: Pavel Kašpar a Romana Špačková, fará i kurátor: Miroslav Ma ák Diakonie ČCE st edisko v Brn Hrnčí ská 27, Brno, tel: , brno@diakoniecce.cz editel: Jan Sob slavský Evangelická akademie, Vyšší odborná škola sociáln právní Opletalova 6, tel: , vos@eabrno.cz St ední zdravotní škola Evangelické akademie Šimáčkova 1, , cszs@eabrno.cz, http: // editelka: Hana Svobodová konfirmandé ko Setkávání brn nský evangelický m síčník. Ročník 2011 (XIII). Vydávají sbory Českobratrské církve evangelické Brno I a Brno II. Odpov dní redakto i: Ji í Gruber, Jaroslav Vítek. Obálka Iva T mová. Registrováno pod číslem MK ČR E Doporučená cena jednotlivého čísla 12 Kč. Roční p edplatné 120 Kč, sponzorské 150 Kč. Redakce: Brno, Opletalova 6. Vychází 10x ročn s finanční podporou statutárního m sta Brna.

3 ÚVODNÍK Ve chvíli, kdy píšu tato slova, je 35 stup horka, teče ze m pot a mysl moc nefunguje. A to jsem p ed p ti dny šla po sn hu a soust edila se na každý krok na dv st procent. Letošní dovolenou jsem trávila op t v horách. Jak jinak m j muž si pod pojmem aktivní dovolená asi nic jiného p edstavit neumí. Já jsem podle n j založením kavárenský typ, a tak mi prý pohyb a zm na taky sv dčí. Je to v c názoru... Pokaždé do poslední chvíle netuším, kam se jede. Je to mírn znervóz ující, ale zárove i velmi osvobodivé nemusím se o nic starat. Poslední t i roky jsme byli v Julských Alpách ve Slovinsku. Letos jsem se den p ed odjezdem dozv d la, že jedeme do Hohe Tauern pom rn vysoké části rakouských Alp. Vyrazili jsme hned, pojišt ní jsme si za izovali po cest v Mikulov. Kilometry po dálnici, hodiny v aut, v kufru pohorky, sladké tyčinky, salám, konzervy. V ci, které b hem roku nekupujeme a nepot ebujeme. A pak stojím u auta na parkovišti, kolem se tyčí hory a já si neumím p edstavit, že bych tam kamsi nahoru m la dojít. Pokaždé si uv domuju, jak je taková n kolikadenní horská dovolená s mnohahodinovými túrami očiš ující. Ale to až zp tn. Nikdo se mi nesmí p iplést do cesty v momentech, kdy v duchu láte ím, co tu vlastn d lám a jestli mám tohle zapot ebí. A proč nem žu na dovolené místo hor a kamení a lan vid t jednou t eba mo e nebo Benátky nebo Londýn... A pak šlapu nahoru a v nezvykle nezam stnané hlav st ídá jedna myšlenka druhou. Na tú e je prostor pro p emýšlení. Čas na vnit ní debaty, které jindy nevedu. Na pocity a myšlenky, které jindy vyt s uji. P emýšlím o lidech, o vztazích, o svých postojích. N kdy si v horách od určitých v cí a situací ud lám zdravý odstup. A je to taky čas na rozhovor s tím druhým. D ti jsou u babičky, a tak je t ch pár dní na horách čas pro nás dva zát žový i obohacující. V horách jsme spolu už za ty roky párkrát byli, zažili jsme tam i spoustu náročných situací. M j muž moc dob e ví, že se mnou nem že lámat žádné rekordy, že vždycky budu ta pomalejší a že budu zdržovat. Letos jsem mu íkala, že už na žádný vrchol nepolezu. A stejn jsem zase jela, i když vím, do čeho s ním jdu. Je vlastn strašn fajn, že po ád jezdíme spolu. A zase skála a pot a únava. A pak m to vždycky znovu dostane. Úleva a nadšení. Neuv itelný rozhled, když dorazíte n kam na vrchol a není zrovna kolem vás všude mrak. Majestátnost hor. Pokora p ed tím, kdo tohle všechno stvo il. Vd čnost za to, že se mám skv le, když tohle m žu a je mi to dop áno. V domí lidské zranitelnosti a pomíjivosti. Respekt a nervozita, jak zvládneme cestu dol, která je vždycky náročn jší a nebezpečn jší. A taky hodn myslím na naše d ti jak to jen horko t žko budu jednou snášet, až samy budou chtít n kam takhle lézt. Letos jsme toho ušli zase celkem dost. Počasí nám p álo, ale b hem hlavního výstupu jsme museli zm nit plán. T sn pod nejvyšším vrcholem leželo sn hové pole, které bez maček a cepín nešlo p ejít. Dost jsem si oddychla. Ale prý dostanu cepín k Vánoc m Marta Židková Ilustrace na obálce: Iva T mová - Z interiéru Červeného kostela 169

4 BYLO Blažkov 2011 Zav ete oči, uvoln te se. Cítíte v ni lesa, slyšíte výskat d ti... Vítejte na Blažkov. Rok uplynul jako voda a my jsme se tu op t sešli, abychom si odpočinuli, našli nové p átele a rozebírali svoje názory na víru. Letošní pobyt se nesl v duchu apoštola Pavla. Jeho p íb hy nám pravideln p ibližovali mládežníci krátkými výstižnými scénkami, které nám nejen určily téma dne, ale zárove nás i pobavily. Dosp lí je potom rozebírali s Biblí a propiskou, zatímco jejich ratolesti pod vedením paní Rybárikové šly každé dopoledne po stopách Pavlových a hrály si na jeho dobrodružství. Chodily po fáborcích a hledaly ho, zkoušely, jak se cítil, když oslepl, zjiš ovaly, jak hluboká je jejich víra, když foukaly do kousku vaty, který ji m l symbolizovat a nesm l spadnout na zem. Pavlovu cestu zakončily ztroskotáním" na íčce Bobr vce. Odpoledne jsme m li možnost vyráb t um lecké drobn stky - savovali jme trička, d laly látkové panenky či vyšívali p áníčka. Ve čtvrtek p ed veče í jsme se všichni odebrali do lesa, kde pan fará Gruber vysloužil nádhernou bohoslužbu s veče í Pán. Sed li jsme u srázu, pod námi hučela Bobr vka a na prot jším b ehu ehtali kon z d tského tábora a do toho pan fará četl z listu Korintským... V pátek, na záv r dovolené, si p ipravily st ední a starší d ti pro své rodiče a mladší sourozence bojovou hru, určenou k zopakování celého tématu Pavel z Tarzu. Účastníci prošli osmi stanovišti, kde na n čekaly vždy dva úkoly - jeden biblický, který se týkal n které události z Pavlova života, nap íklad chození po slepu, a druhý, ten si d ti na stanovišti vymyslely samy a mohl se týkat čehokoli, nap íklad vylovit klíček ze zava ovací sklenice plné bláta, mechu a jiných,,dar " lesa. No a na konci na všechny čekala sladká odm na. Co dodat? Že se nám to jist všem líbilo a nashledanou p íští rok. Adéla Lokajová Ud lejte všechno, co vám ekne Poslední t i roky je již pro moji rodinu pravidlem, že se v podobném termínu scházíme spolu s p evážn katolickými bratry a sestrami na Katolické charismatické konferenci. Je to čas, který nejenom mn, ale celé mé rodin umožní načerpat sílu do dalších dn. Letošní konference m la motto: Ud lejte všechno, co vám ekne (Jan 2,5). Byla zde ada p ednášek, mezi jinými zde promluvil o Pozvání na svatbu (Jan 2,1-12) P. Vojt ch Kodet, nebo Karel ežábek na téma "Byl pozván také Ježíš" (Jan 2,2), či hlavní host z Itálie P. Raniero Cantalamessa mimo jiné na téma: "Ud lejte všechno, co vám ekne" (Jan 2,5). P ednášky jsou místem, kde m žeme načerpat z Božího slova v kontextu našich život (všechno 170

5 pot ebné pro naše životy). P ednášky byly zam eny a koncipovány tak, aby z text mohl každý cítit dotyk p ímo do vlastního života. Zazn la zde ada sv dectví víry ze života lidí jak neznámých, tak i ve ejn známých, nap. Stanislava Juránka, či dokumentaristy TV Noe Václava Hrona. M nap íklad velmi pot šil kratičký soukromý rozhovor s MUDr. Marií Svatošovou, která se v posledních letech intenzivn v nuje vedení a propagaci evangelizačních kurz Alfa v katolické církvi. Setkání s lidmi, ze kterých je cítit, vid t i slyšet radost z osobního poznání Pána Ježíše jako vzk íšeného Spasitele, je prost úžasn povzbuzující. N kolikrát jsme si b hem p ednášek nahlas všichni opakovali: Kristus žije! O této radosti se dá sv dčit i očima, íkal P. Raniero Cantalamessa, a m l pravdu. Já to vid l! Co m ale nejvíce oslovuje, jsou písn chval. Texty písní jsou krásn napsány tak, že mi zní jakoby p ímo z duše: A srdce mé Tebe vídá, a srdce mé Tebe zná, vid t T toužím, vid t T toužím. a namátkou další: Hledám slávu Tvou celým svým srdcem, vyhlížím Tvou tvá celou svou myslí, hledám slávu Tvou celou svou silou, Ty jsi m j Pán. Vždy, když jsem na konferenci, tak m tyto písn uchvátí a musím o nich p emýšlet, vážit každé slovo, zda to, co zpívám, jde opravdu z mého srdce. A jde! Písn provázejí celou konferenci. Konferenční kapela CHAPELA je prost úžasná! Je vid t, že písn, které hrají a zpívají, nejsou krásné jenom jejich muzikantským um ním, ale že je hrají srdcem a zpívají duší. Kapela doprovází celý program včetn mší svatých, které jsou každý den v odpoledním programu (krom ned le, kdy je mše samoz ejm dopoledne). Písn mi chval vstupovat do společenství s Pánem i p i mši svaté je nádherné. Mezi tém každoroční body programu pat í adorace s Komunitou Emanuel, oddychové posezení u cimbálu s ochutnávkou dobrého vína, či biblické tance s Komunitou Blahoslavenství. Tanec jako modlitba gestem je pro m vždy n co nového. Již si dokážu p edstavit, že ada lidí prožívá vztah s Bohem práv i touto formou. Z letošní konference ke mn nejvíce promlouvala sobotní modlitba za účastníky konference. Tuto modlitbu vedli P. Vojt ch Kodet, Kate ina Lachmanová a další. Ztišení p i zp vu chval: Duchu Svatý p ij, sestup mezi nás, my T voláme, probu nás. Vše co mám, s radostí odevzdávám, budiž Tvé, jsi m j Pán nám umožnilo se pln pono it do rozhovoru s Bohem. Následoval krátký úryvek z Písma a drobný výklad s velkým povzbuzením, že nejlepší víno dostáváme od Boha až nakonec, na který jsme navázali p ímluvnými modlitbami za účastníky konference. Co však bylo velmi silným momentem celé modlitby, bylo žehnání a p ímluvy za d íve narozené. Tuto službu vykonali p edevším mladí lidé - citrusy (žlutí a oranžoví dobrovolníci, kte í se starají o bezproblémový chod celé konference). Teenage i vkládali ruce na d íve narozené a modlili se za jejich víru, odvahu a trp livost, za odhodlání a vytrvalost. Celkovým vyvrcholením konference je pak mše svatá v ned li dopoledne, která je slavena všemi účastníky dohromady (d ti do té doby mají svoje bohoslužby odd lené od dosp lých, aby se jak rodiče mohly pln soust edit, a i kv li d tem, aby i pro n byla bohoslužba srozumitelná). Op t zn ly písn chval a velmi zajímavá myšlenka P. Michaela Slavíka na téma podobenství o rozsévači. My jako p da, která p ijímá zrna od rozsévače, musíme být na tyto zrna p ipraveni. To chce čas a prostor - čas strávený s Božím slovem. Je 171

6 d ležité si prostor v našem srdci nezastav t t eba pov stným trním. D raz na čtení Božího slova, rozjímání nad ním se táhla celou konferencí jako pov stná zlatá nit. Povzbuzení k pravidelnému čtení Písma je d ležité. D ležité je i navzájem si pomáhat a podpírat se v každodenním život, aby se čtení Písma nestalo pouhou tradicí, ale prostorem pro čerpání dobrého Božího vína do našich život. Dovolte mi na záv r jenom krátké moje sv dectví o tom, co pro m znamená Katolická charismatická konference: Konference je pro m čas strávený s Bohem, čas, který mi umožní nabít baterky mojí víry, utvrdit se v nad ji a občerstvit se. Vidím to nejenom na sob, ale i na mých d tech. D ti ješt dlouhou dobu vzpomínají na chvály, tanec i slovo. Dlouhou dobu p ed další konferencí se ptají, kdy zas bude. Kdykoli jedeme okolo areálu BVV, si konferenci p ipomínají. O co víc m pak t ší, když si v aut cestou do školy zpívá dcera píse jako vyznání víry, kterou se naučila práv na konferenci: Miluji T Hospodine, má sílo. Miluji T Hospodine, má sílo, Hospodine, má skálo, mé útočišt, zachránce m j! To pak p es slzy nedokáži ani ídit a dojet do školy včas. Všem Vám p eji, a také nacházíte místo, kde m žete načerpat dobrého vína od Hospodina. Milan Cahlík PS: pokud by n kdo m l zájem vid t bohatou fotografickou dokumentaci zachycující atmosféru konference, m že tak učinit na stránce konference: ESBU je užívaná zkratka pro Ekumenické setkání s Biblí a um ním. Má již mnohaletou tradici a letos se uskutečnilo ve dnech v T ebíči. Sešlo se k n mu asi sto účastník seniorského v ku. Usazeni v p ednáškovém sálu hotelu Atom, kde byli též ubytováni, s jiskrou v oku vypadali dosud sv že a plni zájmu. Teprve když se vydali na pochod do jídelny, bylo patrné, že jejich pohybový aparát už mnohým tak dob e neslouží, což není divu, protože ada zúčastn ných m la za sebou už své osmdesátiny. Zá ným p íkladem všem byla sestra fará ka V ra Lukášová, která ve svých t iaosmdesáti letech je jednou z hlavních organizátorek celé akce a p ipravila si každé ráno malé biblické zamyšlení. Mottem letošního setkání byl citát z Žalmu ř2, 15. Ješt i v šedinách ovoce ponesou aneb Um ní stárnutí. Program byl velmi pestrý a dob e moderovaný Michaelem Ot ísalem. U ečnického stolu se vyst ídali socioložka Ji ina Šiklová, ekonomka Bohuslava Boučková, filosof Jan Sokol, léka Zden k Kalvach, spisovatel Ivan Klíma a jiní, aby nám z r zných pohled oz ejmili problematiku stárnutí. Mnozí ečníci pro lepší názornost použili též dataprojektor a jejich výstižná mluva s množstvím p íklad a statistických čísel udržela posluchačstvo v plné pozornosti. Slyšeli jsme nap íklad, že p íprava na stá í spočívá v nalezení svého osobního stylu, jak je hodláme trávit. tendence odkládat stá í a stále se chtít omlazovat je až trapná v západním sv t stále čast ji se o seniory nestará rodina, nýbrž levn jší pracovní síly, tedy lidé z chudých zemí (p i stále se zvyšujícím v ku senior, pot ebujících trvalou péči, vznikla myšlenka stav t domy pro seniory p ímo v t chto zemích, aby se personál snáze zajistil) stá í je problém 172

7 existenciální lidé strádají neschopností udržet kontext života... d chodci jsou dob í adresáti pro reklamu. Budou-li více utrácet, zvýší HDP společnosti starý člov k má mít p im ené sebev domí a udržovat si co nejdéle smysl pro perspektivu, prozíravost, pochopení pro druhého, pružnost a pot šení d ležitou funkcí starých lidí je p edvést d stojné chování. abychom se ochránili p ed problémem ageismu (vzájemná averze mezi v kovými skupinami), p stujme vztahy s vrstevníky, s nimiž nás pojí obdobné problémy T ch podn tných výrok by byla ješt spousta, ale dovolte mi na záv r uvést, co moudrého na dané téma napsal J.A. Komenský: Stá í je slavné vyvrcholení p edchozího života p edehra blaženosti u Boha. Smyslem je celek života uzav ít. P ipravit se na soud k milosrdnému Bohu. Součástí programu nebyly jen p ednášky a diskuse, ale i večerní zábavný program, vzešlý z kreativity účastník. Škoda, že jsme s manželem museli odjet d ív a nemohli se zúčastnit celodenního výletu do Polné, kde byla plánovaná nejen podrobná prohlídka zámku, ale i jist skv lý klavírní koncert Radoslava Kvapila, ani pátečního koncertu souboru historických nástroj. Zato jsme stihli v prvních dnech shlédnout dva večerní filmy, a to Babí léto a Je t eba zabít Sekala a moci diskutovat s jejich režisérem V. Michálkem. Dík za ESBU Jana Slámová Ovečky V červnu byl konec školního roku. Skončila další etapa našeho konání, naší služby. Letošní klub Oveček v Brn I se nesl v úžasné atmosfé e. Myslím, že jsme prožili velké požehnání, jak d ti, tak my dosp lí. D ti se na p íb zích z Bible naučily pochopit modlitbu Otče náš. Musím p iznat i sama za sebe, že mi n které v ci v modlitb vlastn došly, až jsme je učily d ti. Iva Oukropcová učila d ti chválit Pána písn mi. Píse Otče náš (s p esnými a neupravenými slovy) u nás doma minimáln jednou za den zazní. A slyšet ji na h išti plném d tí v plné práci na pískovišti od t íletého kluka, tomu íkám evangelizace. Čím dál víc si uv domuji, jak práv d ti si B h m že použít ke svému dílu, jak mu záleží na tom, abychom p ivád li druhé k n mu, a chce si nás používat. V p íprav Oveček jsme taky prožívali vnit ní boje. Když t eba onemocn ly naše d ti, sehnat hlídaní a s vyp tím sil jít učit druhé d ti. Nebo když se vám zabouchnou dve e od bytu, vy jste uvnit a nem žete ven, za hodinu začíná klub, co te V tšinu toho, co jsme učili, jsme prožili na vlastní k ži! Vedli jsme d ti k tomu, aby se modlily a cht ly se odevzdávat Bohu v každé chvíli. Modlitební chvilky v klubu byly tak tiché, že i špendlík by bylo slyšet spadnout. D ti se modlily s up ímností jim vlastní, v tichu a opravdov. B hem roku jsme se naučili šest verš z Bible. D ti si je stále opakují a ukazují. Máme z toho velkou radost, protože to je zbraní Ducha svatého. M že si Boží slovo, které d ti znají, v jejich život použít. Verš Hn váte-li se, neh ešte. Nenechte nad svým hn vem zapadnout slunce (Efezským 4,26) a Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi (Lukáš 6,31) skoro denn znovu a znovu vysv tlujeme a učíme se podle nich žít. 173

8 Jsem vd čná, že m B h vede do služby modlitby za Ovečky. Moc jsem si s tím nev d la rady, nev d la jsem, jak se modlit, za co ale b hem roku jsem se toho hodn naučila. D ležité bylo pro m vyhradit si pro tuto službu čas a trávit ho i nasloucháním Bohu. Naučila jsem se, jak druhým žehnat, nebát se to íct nahlas. Mám radost, když m žeme d ti z Oveček propoušt t Božím slovem. Moc d kuji za tento klub, za učitele, za d ti. Kéž se toto Boží dílo rozr stá! Kdo by cítil pot ebu se za d ti v našem sboru modlit, budu ráda, když se ke mn p idáte. Je to moc d ležitá (i když vlastn neviditelná) služba, protože práv d ti jsou budoucností nejen našeho společenství. Pán Ježíš íká: A kde se dva nebo t i sejdou ve jménu mém, já jsem uprost ed nich. Katka Cahlíková VÍRA A TRADICE Díkčin ní za úrodu Ned le v letošním íjnu jsou označeny v Evangelickém kalendá i církevního roku jako 15. až 1ř. po sv. Trojici. V kalendá ích jiných církví mají jiné číslování a jiné názvy. Tyto ned le se nezdají p íliš význačné, i když vždycky mají oslavovat vzk íšení, a p ece jedna z t chto ned lí je významným svátkem. Žel ve m stech jsme tak trochu ztratili ten bezprost ední vztah k polím, vinicím a loukám, snad aspo zahrádky nám, spíš symbolicky, p ibližují ned li díkčin ní. Svátek nemá pevn stanovené datum, ani agenda ČCE se jím tém nezabývá, ale má alespo náznak formulá e pro tento svátek. Nejčast ji se slaví v jedné z íjnových ned lí. Jako i jiné svátky má tento svátek staré ko eny, hlavn izraelské i p edizraelské. V našem p ípad jde o spojení dožínek (svátku týdn ) a vinobraní (svátku stánk Sukot, p vodn zem d lský svátek, pozd ji teologizován a historizován, viz František Kunetka, Židovský rok a jeho svátky od str. 35.) Konec žn je v našem zem pisném pásmu mnohem pozd ji než v Izraeli (tam jsou dožínky o našich Svatodušních svátcích), v úrod vinic není posun tak patrný. P i slavnostních bohoslužbách díkčin ní v modlitbách, písních, čteních z Písma (nap. Ž 104,105) a v kázáních d kujeme Bohu obzvlášt za úrodu zem pro zachování lidského rodu a zví at na naší planet a také za sklize vína pro st ízlivé obveselení člov ka a v bec za vše, co jsme v uplynulém roce dostali. V biblických krajinách se pije víno v tšinou ed né vodou, podobn se tak d je v n kterých církvích p i vysluhování Veče e Pán. Služby Boží jsou v tento den v naprosté v tšin s Veče í Pán, kde je nejz eteln ji vid t, co jsme od Hospodina nejv tším zázrakem dostali. St l Pán zdobíváme plodinami zem ovocem, zvlášt hrozny, zeleninou a n kde v nci z obilí, obilnými klasy a také chleby. Pokud nebyl úrodný rok, bylo na míst místo oslavy pokání. Dnes si ekneme, vždy nakoupíme v jiné zemi. Byl jsem vychován, možná to zp sobila bída za války a bezprost edn po druhé sv tové válce, vážit si chleba, i když jsme na načínajícím bochníku 174

9 ned lali k íž. Maminka íkávala, že všechno se p ejí, ale chléb se nep ejí nikdy. N kde se díkčin ní slaví na Den reformace, kdy Martin Luther p ibil svých ř5 tezí, vyzývajících k ve ejné disputaci proti odpustk m, na vrata wittenbergského chrámu. Více než p ed sto lety vedl stejný zápas i Mistr Jan Hus, upálený v Kostnici 6. července Velmi nás pot šilo, když papež Jan Pavel II. p i první oficiální návšt v naší zem p ičetl Jana Husa k reformátor m církve. N kte í lidé hledají souvislost mezi díkčin ním a svátkem dík vzdání v USA. N kdy se i u nás užívá název dík vzdání, ale nemá to s americkým svátkem mnoho společného. Když dorazili do severní Ameriky první osadníci puritáni, jedinou pomocí jim byli domorodí obyvatelé. První dík vzdání slavili na podzim roku 1621 spolu s Indiány, kte í jim umožnili p ežít kruté začátky, i když se k nim noví p ist hovalci nezachovali n jak zvláš dob e. Tak vznikl a rozší il se tam snad nejrozší en jší a nejpopulárn jší americký svátek. Ješt krátce si p ipomeneme n která dávná i novodobá výročí. 3. íjna zem el František z Assisi (11Ř2-1226), zakladatel ádu františkán, který hlásal chudobu a pokoru. Podobn jednal i jeho vrstevník Petr Valdo ( ), zakladatel hnutí valdenských, p vodn zámožný obchodník z Lyonu, který se vzdal majetku a rodinného života. Valdenství proniklo i k nám. První byl prohlášen za svatého a druhý byl dán do klatby a exkomunikován. 11. íjna 1531 padl v bitv u Kapelu švýcarský reformátor Huldrich Zwingli. 13. íjna 17Ř1 vydal císa Josef II. Toleranční patent evangelík m augsburského a helvétského vyznání (a pravoslavným) za určitých podmínek (sbor m l mít nejmén 500 duší, nebo 100 rodin, modlitebna nem la p ipomínat kostel, kazatele a učitele si musel sbor sám platit, štola se odvád la katolickému fará i ). V tšina tajných evangelík se p ihlásila k povoleným konfesím. N kte í ne, zvlášt ve východních Čechách, ale to pak čelili dalším nep íjemnostem, t eba i vyst hování do Sedmihradska. Historickou zvláštností je, že práv ve východních Čechách se p ihlásilo nejvíce lidí k Československé církvi, protože tam p etrvávaly náboženské skupiny ( nap. víra Beránkova, deisté, izraelité, marokánci, spiritisté ) dokonce déle než do začátku 20. století, což m žeme vid t na díle Terezy Novákové. Ona společenství byla už formáln katolická, n kde byla mén viditelná, nebo už zanikala. Když se začal ší it katolický modernizmus a sociální hnutí, vše se jim zdálo blízké jejich učení a tak se masov začle ovali do nov vzniklé církve ( nyní CČSH). Jen pro úplnost, Ř. dubna 1Ř61, tedy p ed 150 lety, byl vydán za císa e Františka Josefa I. Protestantský patent, který zrovnopráv oval evangelíky s katolíky, ale p ed tím už od roku 1Ř4ř platilo Protestantské provizorium, které už velmi omezovalo toleranční p edpisy. Krom Tolerančního patentu je možné také zmínit zrušení nevolnictví Josefem II., i když k tomu došlo až íjna 1553 byl v protestantské Ženev upálen už d íve zmín ný Michal Servet. Posledním, a to novodobým výročím je 2Ř. íjen 1ř1Ř, kdy vznikla Československá republika. Její vznik m l také vliv na církevní život, ale o tom už až v p íštím čísle. Ji í Novák 175

10 ČTY IKRÁT Z BRNA Kte í teologové, kazatelé a kazatelky, vzešli od roku 1ř1Ř z vašeho sboru? Na tuto otázku jsme si vyžádali odpov di z brn nských čty sbor (a místy je doplnili i z dalších zdroj ). O kritériích, podle nichž byl následující p ehled sestavován, viz poznámku v záv ru článku. Brn nský sbor (do r.1ř50 nerozd lený) Vladimír Pokorný, Antonín Venc, Josef Závodský, Timoteus Pokorný, Lubomír Moravec, František M. Dobiáš, Lubomír Balcar, Bohuslav Šlégr, Jan Amos Pavlinec, Jan Pokorný, Bohuš Chrástek, Václav Procházka, Ji í Stan k, Milan Mrázek, Miloslav Hájek, Emanuel Huml, Jaroslav N. Ondra, Jan Šimek, Vladimír Míčan, Miroslav Rozbo il, Jind ich Slabý, Igor Hájek, Miluše Nováková (Chlupová), Ctirad Novák, [Ivan Švanda] Brno I Olga Tydlitátová (Dvo áková), Ji í Bureš, Jan Sob slavský, Olga Navrátilová, Petr Gallus, Martin Grombi ík, David Sedláček, Kate ina Rybáriková, [Martin Sob slavský] Brno II Ji í Kabíček, Lubomír Kabíček, Jana Opočenská (Juránková), Eva Pilátová, Petr Pokorný, Blahoslav Hájek, Pavel Ke kovský, Ivan Ryšavý, Jan Ke kovský, Martin Prudký, Ji í Šimsa, [Eva Buchtová] Husovice Michael Ot ísal, Ji í Mrázek, Jarmila ezníčková (Mack ), [Ji í Farský], Martina Kadlecová (Poučová), Richard Dračka, Alexandra Hauserová Židenice Bohuslav Stanislav, Karel Bakala, Jaromír Sklená, Pavel Kašpar, Ester Čašková (Doulová), Vladimír Hejtmánek, Hana Najbrtová (Veselá), Ji í Novák, [Jan Tančev] Poznámka: Soupis zahrnuje jména t ch brat í a sester z Brna, kte í nastoupili na bohosloveckou fakultu a kte í ádn dokončili p íslušnou kvalifikaci. Po adí p ibližn odpovídá časové posloupnosti. U žen uvádíme v závorce dívčí p íjmení. Hranaté závorky označují bu současné studenty ETF, nebo absolventy mimo církevní službu. Za úplnost tohoto výčtu redakce neručí, dopl ující p ipomínky čtená budou vítány. 176

11 BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ Podobenství o boháči a stodolách N kdo ze zástupu ho požádal: Mist e, domluv mému bratru, a se rozd lí se mnou o d dictví. Ježíš mu odpov d l: Člov če, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím? A ekl jim: M jte se na pozoru p ed každou chamtivostí, nebo i když člov k má nadbytek, není jeho život zajišt n tím, co má. Pak jim pov d l toto podobenství: Jednomu bohatému člov ku se na polích hojn urodilo. Uvažoval o tom a íkal si: Co budu d lat, když nemám kam složit svou úrodu? Pak si ekl: Tohle ud lám: Zbo ím stodoly, postavím v tší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a eknu si: Te máš velké zásoby na mnoho let; klidn si žij, jez, pij, bu veselé mysli. Ale B h mu ekl: Blázne! Ješt této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil? Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý p ed Bohem. 177 Lukáš 12, Text podobenství o boháči a stodolách je mi srozumiteln jší v souvislosti s p edehrou, v níž se na Ježíše obrací neznámý člov k, toužící po podpo e v d dickém sporu s vlastním bratrem. Zdá se mi totiž, že v p íb hu o boháči jde o samotné bohatství až ve druhém sledu. Boháč i zneuznaný d dic mají jedno společné: angažují se spíš ve shromaž ování majetku než ve vztahu s bližními (a s Bohem). O to snad Ježíšovi jde na prvním míst. Upozor uje na fakt, že bohatství je pro vztahy zrádné. S ohledem na vztah k Bohu člov ku nadbytek často dává klamný pocit jistoty. M že v člov ku vzbudit dojem, že sv j život drží pevn v rukou a smí se spoléhat jen sám na sebe. Boháč v Ježíšov podobenství rozmlouvá sám se sebou, v eckém textu oslovuje dokonce sám svou duši! Sv j majetek nevnímá jako požehnání nebo dar, ale jako výdobytek vlastní snahy. V textu je nápadn z ejmé, že Boha obilný magnát zcela ignoruje a ve svém život mu nedává prostor. Se vším si poradí sám, ve všem si vystačí. O to razantn jší je Boží vstup do jeho sebespokojených úvah. Z Božího proslovu je navíc patrné, že boháč neopomíjel jen vztah k Hospodinu, ale také vztahy k lidem. Z hrabivosti a touhy ned lit se o nabytý majetek se natolik odcizil od lidí, že po n m nemá ani kdo d dit. Zde se z mého pohledu op t protíná podobenství se situací člov ka z davu, který Ježíše prve oslovil. Nejde jen o jemnou shodu v tématu d dictví. Mistr v p íb h má neznámého varovat, aby mu touha po majetku nebyla více než vztah s vlastním bratrem, jakkoliv Bible mlčí o tom, kdo byl či nebyl v právu. Ježíš boháče apriori neodmítal, jak ukazuje zkušenost vyhlášeného zbohatlíka a celníka Zachea, jehož majetek Mistrovi nebyl p ekážkou v setkání a společném jídle. Stejn tak se nestranil majetných lidí, kte í jej a učedníky podporovali v činnosti. Ježíš však i podobenstvím o pošetilém boháči odmítá

12 sobectví a chamtivost. Odmítá vztahy pokroucené bohatstvím v součinnosti s t mito dv ma tolik lidskými zlozvyky. V textu stojí za povšimnutí ob v ty, které svým zp sobem shrnují jeho dv části: M jte se na pozoru p ed každou chamtivostí, nebo i když člov k má nadbytek, není jeho život zajišt n tím, co má. Není tu výslovn ečeno, že nadbytek je n co, čeho bychom se m li pokud možno vyvarovat. M li bychom se však vyhnout z nadbytku pramenícímu pocitu zajišt nosti. Jistotou mi v život nemají být peníze nebo nemovitosti, ale vztah s Bohem, který nepodléhá cenám na burze ani zákon m trhu. P i v domí toho, kdo mi m j život dal a kdo jej zachovává, m žu pokorn a s vd čností p ijímat i hojnost a nadbytek. Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý p ed Bohem. íct, co je bohatství p ed Bohem a sepsat recept, jak ho dosíci, by vydalo na dalších n kolik podobných úvah. Ježíšova v ta však postihuje, že smyslem bytí není hromad ní majetku a schra ování poklad, které často sklouznou k obyčejné hrabivosti. Život p ed Bohem má a (našt stí!) m že obsáhnout mnohem více než jen v čnou honbu za stále lepším životním standardem a tučn jším kontem. MODLITBA Pane a Bože, d kujeme ti, že v život nemusíme spoléhat jen a jen sami na sebe. S díky p ijímáme, co nám denn dáváš. D kujeme, že peníze a majetek nejsou to jediné, co by náš život drželo ukotvený a nevykolejený. Prosíme t, provázej nás svým svatým Duchem, abychom se nenechali slep zlákat cinkáním mincí a nezapomínali na ty, kdo jsou pot ebn jší než my sami. Uč nás, prosíme, s tvými dary moud e nakládat. Amen. Autorkou biblického zamyšlení je Saša Hauserová. Narodila se v Brn a byla pok t na o n co pozd ji Št pánem Hájkem tamtéž. Studovala teologii v Praze a chvíli v Ženev, vikariát absolvovala zp t v rodném Brn pod dohledem mentora Jaroslava Vítka. Má v oblib netradiční sporty, slunné verandy či dvorky a maminčinu krupici s houbami. JAK SE TO D LÁ když je ve sboru viká (ka) Ví n kdo, co se s člov kem d je, když je z n j kazatel(ka) v evangelické církvi? Kvalifikovaná, soustavná, kritická reflexe kazatelské existence v našem prost edí chybí. Když s tím n kdo začíná, musí si to vyzkoušet sám na sob. Dobere-li se jaké odpov di, m že být jenom dílčí a p edb žná. Leč i tehdy je 178

13 mnohem lepší než žádná a mnohem spolehliv jší, než by dokázala v(y)nutit (nap íklad) církevnická autorita. Jsem tedy rád, že k takovému vyzkoušení máme v naší církvi nástroj. íká se mu vikariát. Začínající kazatelé a kazatelky jsou povinni s tímto nástrojem rok zacházet. Jsem tomu rád leč stačí, abych se sv il s dobrým pocitem, a už je tu str jce všetečných a neuctivých otázek. Odjakživa zpochyb uje všecko, do čeho se pustím. Je to kritik a kazisv t K. Ptá se a já mu odpovídám jako J (kv li p ednosti v abeced ). K: Proč je k tomu pot eba církev a sbor? Vždy by se to ti začínající mohli všecko naučit ješt p ed začátkem své činnosti ve škole pro fará e. J: Kazatel začne být kazatelem tehdy, když má posluchače. Podobné je to s katechezí, pastorací, vedením sboru. Špatná škola pro fará e by mohla zkusit ve výuce církev nasimulovat. Dobrá škola umožní v magisterském studiu teologie objevovat zp soby, jimiž frekventant získává znalosti, které použije k rozvíjení dovedností v kazatelské služb, tj. na určitém míst v církvi ve spolupráci se skutečnými lidmi. Skutečnost je vždy mnohem bohatší než scéná, podle kterého bychom ji napodobili ke studijním účel m. K: M že si viká /ka vybrat, ve kterém sboru bude pracovat? J: O viká ském pracovišti rozhoduje komise pro vikariát. Pokud vím, vždycky bere v potaz p ání uchazeče/uchazečky, ale nikdy to není jediné kritérium. Kritérií je ada; ze vzpomínky na práci v komisi vím, že rozhodování je málokdy snadné a umíst ní viká a viká ek vyžaduje hodn úsilí a času. K: Znamená to, že sbor, v n mž viká /ka bude, do toho nemá co mluvit? J: Než komise rozhodne o n čím umíst ní, musí se dotázat kazatele, který má být tzv. mentorem umís ovaného viká e/viká ky, zda tuto činnost p ijme. Je nemyslitelné, aby k tomu dotazovaný byl ochoten bez výslovného (tedy dob e uváženého) souhlasu staršovstva sboru. Sbor viká e nepovolává lze si ovšem p edstavit, že by jej odmítl. Dokonce se to v naší církvi jednou stalo po p lroce viká ovy činnosti sbor definitivn odmítl dál p ijímat jeho vystupování a vedení církve muselo ukončit jeho pracovní pom r. K: A má tedy z viká ské práce sbor n kdy n jaký užitek? J: Ve veliké v tšin p ípad má, a to mnohokrát a mnoha zp soby. Pokud chceš, zeptej se na to v Brn II, kde rok pracovala viká ka. M l by ses zeptat d tí, konfirmand, mládeže, účastník dalších menších setkání, víkendových pobyt, a ovšem i t ch, kdo viká ku znají jako kazatelku v Blahoslavov dom a v kazatelských stanicích, a kdo ji znají z osobních setkání a rozhovor. M l bych pokračovat k odkaz m na další p íležitosti ale ty m stejn zas nenecháš domluvit. K: A bylo n co z toho t eba i k užitku samotné sest e viká ce? J: Nevím. Zeptej se jí. K: Nevykrucuj se. Byl jsi p ece její mentor. Naučila se od tebe n co? 179

14 J: Zkusím být up ímný. Možná ano, ale určit jenom velmi málo. Jsem si jist, že jsem nem l za úkol svou viká ku učit, ale spolu s ní utvá et v jejím zam stnání prostor k tomu, aby objevovala, co ve skutečnosti dávno umí, t ídila to a uspo ádávala své zám ry. Kolik jsem jí pomohl toho prostoru nalézt a získat, na to myslím docela s úzkostí; času bylo málo a práce hodn. Ale mám radost, že zdaleka nejsem sám, kdo zjiš oval, že sestra viká ka to objevování zvládá byst e, pohotov, s vtipem a šarmem. A t eba to p íležitostn o sob zjistila i ona sama. K: Tvrdíš, že ji nikdo nekritizoval? J: Netvrdím. Lidé ji vyhledávali n kdy také s výhradami, námitkami, požadavky na to, co by m la d lat jinak. N co z toho mohlo mít dobré oprávn ní, n co bylo dost jedovaté, jiné námitky byly zas hodn hloupé. Každý ze zúčastn ných tedy p isp l podle vlastního obdarování, jak už tomu po našich sborech odedávna bývá. Jaroslav Vítek SLUŽBA BLIŽNÍMU D tský domov na Ukrajin Poohlédnutí za pár dny, které jsem prožila se svými p áteli na blízké i vzdálené Ukrajin v d tském domov Pirogov. Blízké proto, že to byla moje již druhá návšt va. V d la jsem, které d ti nám skočí do náruče, když se objevíme na prahu domova. Vzdálené svojí dálkou, rozlehlostí a neut šeností. Když jedete ty únavné kilometry obrovskou zemí, stále p emýšlíte, co s ní bude dál. Nekonečná pole, d íve plná obilí, jsou dnes z velké části zarostlá bodláčím. Najdou se tu ale lidé š astní s málem. Se svým políčkem a kravkou. Naše cesta op t vedla do dvou d tských domov. Stará se o n jen církev. Stát nep ispívá nic, naopak jen škodí. Místní ú edníci, n co na zp sob našich sociálních pracovník, ze své moci nad azen rozhodují o osudu mnoha d tí, které š astn a láskypln již desítku let žijí v malých k es anských domovech. Problém tkví v úplatcích, do kterých se editel Sergej nechce dát vtáhnout a pevn v í, že lidé mohou být závislí na Bohu a ne na lidech. Jeho vypráv ní o tom, jak na Ukrajin bojuje s ú ady, p ipomínalo naše komunistické období. Ta lítost a nepochopitelnost nás vlastn provázela po celou dobu našeho pobytu. Nejd íve jsme navštívili d tský domov ve vesničce, která se krásn jmenuje Krásné. Zde p ebývá jedenáct d tí ve v ku od deseti do šestnácti let. Po naší vyčerpávající dvacetihodinové cest nás p ivítali a pohostili. N co tklivého se ale nad námi stále rozprostíralo. Chlapce jsme nejd íve v bec nevid li. Pak nám to ale došlo. Kde jinde by o prázdninách mohli být než na polích a na žních. D včata nás smutn obklopila. Máma Düma nám vypráv la, jak stát chce domov zav ít a oni v bec nev dí, co s nimi bude. Kam d ti p jdou? Absurdní. Od státu nic necht jí, ve všem jsou sob stační, pouze pot ebují souhlas k provozu. A to je ten kámen úrazu. Sergejova v ta: 180

15 Modlíme se, aby se stát začal starat o sirotky na ulicích a v kanálech ve všech m stech a nás nechal žít, nám bude p edlouho znít v uších. Stejný problém je v domov o deset kilometr dál, v Pirogovu. Zde jsme toto léto prožili krásné a hluboké chvíle. Nedají se úpln sd lit. V maličkém domečku bydlí osm d tí. Se čty mi mámami, které se po týdnu ve dvou st ídají v péči. Tito maličcí si ješt neuv domují nejistotu dalšího života. Díky Bohu nevnímají starosti, které mámy i Sergej eší. A tak prožívají spontánní radost. D ti máte po ád na sob, vedle sebe a vlastn i v sob, protože vstoupily do vašeho srdce. B h nám pom že to jsme slyšeli mnohokrát. Jejich neoblomná víra a hlavn i skutek p ináší určité ešení, alespo pro tento jeden d tský domov v Pirogovu. Hlavní duše, vychovatelka Mája se svým manželem Volo ou, se rozhodli, že si nyní t chto osm maličkých d tí vezmou do p stounské péče jako rodina. Oba manželé se ale proto musí p est hovat natrvalo do domova. Opouští sv j nedaleký domeček a budou mít trvalou každodenní péči zde. Je to jediná možnost jak dosáhnout toho, aby státní ú edníci p estali ničit dobré dílo. editel Sergej má již jeden domov provozovaný touto formou - a da í se. Dostávají dokonce i malý státní p ísp vek na dít a p stouny. Je to neskutečn obdivuhodné rozhodnutí t chto manžel pro záchranu d tí. Myslíme na n v modlitbách, aby m li i víru i sílu zvládnout tuto novou skutečnost. Naše cesta tentokrát m la jasný konkrétní cíl. Vybudovat a zaopat it suchou místnost, která poslouží jako sklad potravin, a pak jich i nakoupit velikou zásobu, p edevším t ch trvanlivých. Ceny potravin šly na Ukrajin hodn nahoru. I když domov má svoji krávu i pár prasátek, p esto se potýkají s nedostatkem jídla. Mléko částečn prodávají, aby m li finanční p ínos. Už jsme vid li na papí e varování od státního ú edníka, že péče o d ti je nedostatečná a že d ti pijí málo mléka, protože velká část je prodávána. Zloba, proti které není obrany. A tak jsme t ch pár dní prožili naplno s d tmi i v pracovním záp ahu. Doma i v hospodá ství. Na n které v ci není v domov čas. Tak jsme zprovoznili a nat eli starý rezavý kolotoč, prolézačky. Jediný muž naší sedmičlenné výpravy Pavel, sám otec p ti d tí, p esn vycítil, co d ti pot ebují, a tak vyrobil novou prkénkovou houpačku. A tam jsme je do konce našeho pobytu stále vid li. T i na jedné houpačce, rozevláté, rozesmáté a rozhoupané do nesmírných výšek. Až nás mrazilo, ale zárove jsme jasn v d li, že zde N kdo nad nimi drží ochrannou ruku. A to tak z stane. Naše veliké zážitky nebyly zdaleka jen pracovní a tv rčí. Byli jsme sv dky zásnub dvou mladých lidí z domova. Když nemohou být p i zásnubách p ítomni rodiče, editel Sergej nahrazuje otce. V ned li jsme dostali pozvání na dv d ležité události. Svatba Žá y - jedné z vychovatelek - a k est lidí, kte í uv ili nov v Boha. Pro co se rozhodnout? Nakonec jsme byli sv dky veliké události ve m st Vinnica. Zde se nechalo pok tít Ř0 lidí v jeze e uprost ed krásného parku ve m st. Zde navazuji na úvod tohoto článku: Co bude s Ukrajinou? Zem nových začátk. V beznad ji se rodí nad je sm ující k Bohu. Tisíc lidí svátečn oblečených stálo na b ehu jezera. P išli ke k tu svých brat í a sester. V rukou kv tiny, ve tvá i radost a vd k. Zde všichni 181

16 prožívají nový začátek a novou touhu do svých život - sloužit Bohu a pomáhat bližním. Díky nim též se da í udržet d tské k es anské domovy na Ukrajin. Veliké pod kování všem vám, kte í jste zareagovali na m j první článek o Vánocích 2010 o Ukrajin a p isp li jste finančn i jinak pro tyto d ti. Je to nesmírn cenné a pomohli jste. Hodn. Byla jsem opravdu mile p ekvapena, kolik p evážn brn nských p átel se mi p ed touto cestou ozvalo a darovalo sv j p ísp vek. Nakoupili jsme p edevším trvanlivé potraviny, maso, pohanku, rýži, t stoviny a lušt niny ve velkém množství. Velmi drahé jsou na Ukrajin léky a zdravotnický materiál. Jen základní b žné léky, které my máme b žn doma, nás stály velkou část pen z. Ovšem vd čnost vychovatelek byla v tší. Budou tentokrát opravdu vybaveni a p ipraveni na dlouhé podzimní a zimní období, kdy sluníčko p estává h át. A vás všechny, kte í jste se mohli podílet na této akci, m že h át dobrý pocit a radost z toho, že pár d tí a milých lidí jsou vd čni a š astni z vaší pomoci. V ra Osvaldová, vera.osvaldova@seznam.cz HISTORIE Alois Jirásek * Hronov Praha Ke 160. výročí jeho narození Začnu netradičn od konce. Jak hodnotil Aloise Jiráska jeho o 13 let mladší p ítel, spisovatel Josef Svatopluk Machar? "Čtete-li Jiráska, byli jste ve společnosti vzácného člov ka čisté duše a dobrého srdce", píše ve své knize "Čty icet let s Aloisem Jiráskem". A jak ho hodnotíme v současnosti my? Jsme v rozpacích. Kladných hlas se ozývá málo, ale jsou. V r vyšla kniha rozhovor Petra Pitharta a Martina T. Zikmunda "Ptám se, tedy jsem". Petr Pithart tam íká: Táta byl pilný čtená Jiráska a mne m l k tomu, abych to četl. Tak jsem p ečetl mimo jiné Bratrstvo, Proti všem a Temno a líbilo se mi to. Pozd ji jsem na Jiráska povinn zanev el, ale ješt o hodn pozd ji jsem se seznámil se studiemi profesora české literatury na Karlov univerzit Alexandra Sticha. P ed Listopadem jsem se s ním hodn stýkal, a vím, že m l odvahu a erudici dokázat, že Jirásek není zdaleka tak schematický, jak jej vykládal Nejedlý a jeho lidé. V tomto kontextu se 182

17 p ipomíná tuším Peka ova nabádavá v ta: "Čt te to Temno pozorn, tam je toho barokního sv tla!" Dnes vím, že Jiráskovy knihy nejsou v bec špatné, a to ani literárn. Ostatn to díky Jiráskovi mám v sob úctu k evangelík m." Dále se v rozhovoru Petr Pithart vrací (str. 120): "My jsme po ád ješt zamrzlí v sugesci Nejedlý Antinejedlý. Nespravedliv v či Jiráskovi. Samoz ejm že dnes se ty tlusté knihy už h e čtou, ale to není jen problém autora, je to i problém netrp livých čtená." Po r. 1řŘř na odpor v či komunismu a Nejedlému doplácel i Jirásek. Komunisti si z Jiráska vzali jen to, co se jim hodilo. P itom už krátce po válce Jirásek varoval p ed bolševismem, komunismem a fašismem. Jeho potomci vzpomínají: "Dnes už je jasné, proč nám nikdo na školách do r. 1řŘř nesm l ukázat pohlednici, která však v mnohých domácnostech byla uchovávána jako vzácná relikvie. Šlo o fotografii Kremlu, pod nímž je text s výzvou: "Moskva! Obraz kdysi mocné, te ponížené, b lokamenné matičky, p ipome vám kruté násilí, jež zhubilo tolik muž v dy, p ipome vám, že je t eba rychlé pomoci. Alois Jirásek". V srpnu 1996 (!) byla dokonce zrušena Jiráskova stálá výstava v Letohrádku Hv zda a do té doby vystavené památky jsou te n kde v depozitá ích v bednách. Vnuk Jirásk v to komentoval: "Víte, nejvíc asi tomu našemu p edkovi tenkrát ublížil práv Nejedlý. A komunisti, kte í si ho p isvojili." Avšak kolísání p ízn a nep ízn v kritice jeho díla existovalo léta ješt za života spisovatele. Jednou n jaký kritik to vyjád il trefn slovy: "kopací míč Jirásek". Jeho práce, založené na pramenech a vedené až úzkostlivou snahou po pravdivosti, jsou beletristickým vyjád ením Palackého D jin. Jirásek byl ovšem současn historik i um lec, pro jeho dílo tak platí Goethovo "Wahrheit und Dichtung" pravda a básn ní, poezie. Zd raz oval to i náš p ední znalec doby krále Ji ího z Pod brad, akademik Rudolf Urbánek, který p i druhé státní zkoušce na univerzit dával otázku i "z Jiráska". Svými sympatiemi k husitství a Jednot bratrské narážel ovšem autor u klerikál. Ale ani Herben v Čas a Masarykova Naše doba, orgány realistické strany, nebyly mu naklon ny. Tím spíše se stal terčem útoku dekadent Ji ího Karáska ze Lvovic a Arnošta Procházky, "zhnusených životem", v literárním časopise Moderní revue. Čty icetiletý Jirásek o sob kriticky napsal v dopise Macharovi (Ř.11.1Řř1): "O vykonané své práci celkov dnes už žádných iluzí nemám. Posloužilo to trochu naší v ci, to snad. Jaká budoucnost všeho, to vím, o tom se neklamu. Leccos už je te zabito, mrtvo. Nechal bych už té historie, ale zdá se mi, že lidu, čtoucímu našemu lidu, po ád ješt není zbytečnou." Nedlouho potom, co časopis Sv tozor pochvaln referoval o Jiráskov literární práci za uplynulých 25 let, napsal Jirásek Macharovi: "Rád bych 183

18 nejednu knihu z t ch, co jsem za t ch 25 let napsal, ztopil a zhladil. Mn to není možné, ale čas to ud lá za mne a bude ješt p ísn jší, nežli já bych byl. Nemám iluzí o tom, co z díla mého z stane. Ale nadarmo to p ece nebylo, když došlo alespo n jakého obratu." V jiném dopise Macharovi (1Řř5) píše: "Jsem pro nejv tší volnost v um ní. Proto také rád uznávám, co mladší a mladí vykonali... Cht jí, aby české dílo bylo opravdu českým dílem, aby v n m byl náš člov k, náš život. Já necht l nikdy nic jiného a žádný ze "starých" myslím není proti tomu. Cht jí pravdu, jak píšete, n co poctiv. Ale v pravd je spravedlnost. A té bych jim víc p ál aby se jednalo objektivn ji, aby ten literární život nebyl tak trpký." Ješt p i Jiráskových padesátinách v r byla jeho snaha probudit v čtená ích národní uv dom ní a stmelit tak národ, podpo it "statečnost, v rnost a pospolitost" (to byl konec konc hlavní smysl jeho celé literární činnosti) oce ována rozporupln nejen literárním mládím u nás, ale i adou kritik. Obrat nastal p ed první sv tovou válkou, kdy národní uv dom ní i obrana nabyly na závažnosti. Historik Rudolf Urbánek napsal: "A tento pramen živé víry, nové víry v sebe i odvahy k zápasu znovu otev el svému národu Jirásek". Ukázal heroismus národní minulosti. "Mohl pak úchvatným zp sobem p edvésti ve svých rhapsodiích českou statečnost a vzk ísiti ji v nezapomenutelných typech. A se stejn mocným a um lecky zdatným zaujetím dovedl též znovu a znovu líčiti českou v rnost, v rnost sob a svému národu, ve chvílích jasu, avšak ješt v tší ve chvílích nešt stí. P irozeným pak d sledkem jeho touhy, sebrati v životním osudovém zápasu všechny síly v jeden šik, byl i silný, siln jší než u jiných vrstevník, d raz na vzájemnou pospolitost se Slováky, že byli jsme a jsme dosud jedním národem... Mnozí netušili praktický dosah tohoto um leckého evangelia a národní energie, této nad jiné p sobivé propagandy, která byla tím účinn jší, že nikdy neopustila hranic pravého um ní. Co bylo lidsky jen pokládáno za v c pochybného vkusu vrstev lidových, konzervativn se držících staré záliby v historické beletrii, opravdu bylo nejlepší školou národních ctností: zde byl vlastní národ p ipravován k netušeným zatím kritickým chvílím, kdy bude op t metán los o osudy národní a kdy bude vše záležeti na tom, dozrál-li obrozený národ, aby si ve velké bou i sám dovedl dobýti samostatnosti. Co tu znamenal vliv Jiráskových historií, jaké bylo v nich kouzlo, markantn dosv dčují nanejvýš charakteristická fakta, slyšíme-li, jakou cenu pro naše vojáky za války sv tové na té i oné stran m ly rozedrané očtené knížky Jiráskovy, uchovávané jako poklad: byl v nich drahý hlas domova, ale byl v nich i hlas velké minulosti a vyplývající z ní výzva, co d lat, jaké místo zaujmout. Než stejn i doma, kde bylo t eba za novou lepší budoucnost zápasiti jinak, ukázala se kouzelná sugesce starého národního poselstva Jiráskova." V ra Doleželová 184

19 NAŠE SBORY Sbor ČCE ve Vizovicích Vizovický sbor je svým p sobením relativn mladý, nebo byl založen až v roce 1ř4Ř. Tehdy mu sousední sbory zap jčily n které své obce, aby mohl v bec po únorovém puči vzniknout a být státem uznán. Od roku 1ŘřŘ zde však již bývala kazatelská stanice sboru v Jasenné. V roce 1921 byl zakoupen nový d m s pozemky a v n m roku 1ř23 z ízena modlitebna, kde se jednou m síčn konaly služby Boží. Tento sborový d m byl v letech 1ř4ř- 1ř50 opraven a zbudován v n m byt pro kazatele. V listopadu roku 1ř50 zde začal bydlet a p sobit až do roku 1ř73 bratr fará Václav Matoulek. Dalším kazatelem, který nadále náš sbor pravideln navšt vuje, se stal bratr fará Pavel Otter. Ten zde p sobil v dob vrcholné normalizace mezi lety 1ř74 až 1řŘ4. Potom se zde v p íštích dvaceti letech vyst ídali další čty i kazatelé: seniorátní viká Martin Prudký (1řŘ5-1988), diakon MUDr. Vojt ch Zikmund (1řŘř-1řř3), fará Bohuslav Vik (1řř4-1řřŘ) a poté fará Miloš Vavrečka (1řřř-2006). My jsme se nast hovali v lét 200Ř. Vizovický sbor není svojí mentalitou typickým p edstavitelem místních sbor, což je nejspíše dáno i samotnou historií m sta, a tedy i složením jeho obyvatel. Máme nyní asi 540 matričních člen, ale pr m rná účast na bohoslužbách činí 31 návšt vník. Služby Boží se konají každou ned li a ve svátek vždy v Ř:45. Máme výborného varhaníka (zárove i bubeníka) a n kolik zdatných zp vák, takže sborový zp v nebývá problémem. V týdnu se koná st edeční biblická hodina. Zde jsme po dva roky četli prvních šestnáct kapitol evangelia podle Matouše a nyní probíráme od počátku knihu Zjevení. Účast se pohybuje mezi čty mi až osmi pravidelnými návšt vníky. První pond lí v m síci se schází večer staršovstvo (ř+3) a od 17 hodin je každý týden pravidelná modlitební chvíle. T icátníci (a výše) se setkávají nepravideln jednou za čty i až šest týdn, v tšinou v úterý večer. Školní d ti mají svoji biblickou hodinu ve čtvrtek odpoledne. Minulý rok na ja e bylo konfirmováno p t mladých p átel, kte í tvo í zárodek nové mládeže. Spolu se scházíme v sobotu odpoledne. Ve čtvrtek večer se zde rovn ž schází ke zkouškám maličký p vecký sbor, který n kolikrát v roce obohatí naše ned lní či sváteční shromážd ní. 185

20 Jelikož p ímo sousedíme s ímskokatolickou farností, zcela p irozen se nám nabízí možnost vzájemné spolupráce. Vztahy jsou myslím nadstandardní a vždy o adventu a v postním období se scházíme ke společnému biblickému čtení a modlitbám. V lednu potom bývají ekumenické bohoslužby. Minulý rok jsme ve vzájemné spolupráci založili místní skupinu České k es anské akademie. Zveme k nám zajímavé hosty a po ádáme p ednášky na nejr zn jší aktuální témata. M stečko samo má necelých p t tisíc obyvatel. Je zde nemocnice Milosrdných brat í a zámek, kde se každoročn po ádá kulturní léto Aloise Háby (místní rodák, skladatel čtvrttónové hudby, jímž se chlubíme, ale jehož hudbu rad ji neposloucháme). Celoevropského v hlasu jsme však dosáhli až po ádáním metalového festivalu Masters of Rock, kdy k nám v červenci zavítá dvacet až t icet tisíc návšt vník. Všichni jsou v černém a všechno nám zde sn dí a vypijí. Ale metal je zkrátka valašská váše, tak co bychom pro neob tovali Ji í Malý ZILI MEZI NAMI M j otec Alois Wagner Oba moji rodiče byli konvertité. Pat ili ke generaci (tatínek byl ročník 1Řř6, maminka 1ř00), která se b hem 1. sv tové války začala rozcházet s katolickou církví. Necítili se v ní dob e, jak pro její vlažnou formální náboženskost, tak pro její spojení s rakouským státem. Pro mého otce ovšem rozchod s katolickou církví nebyl rozchodem s náboženstvím v bec, ale práv naopak počátkem intenzivního hledání nové náboženské orientace, procesu, který se pro oba mé rodiče uzav el na konci dvacátých let vstupem do Českobratrské církve evangelické. Domýšlím se, že určitou roli v tomto procesu hledání hrály i tehdejší otcovy kolegyn z obchodní školy, její editelka, profesorka Zv inová, a moje pozd jší kmotra Emerencie Janalíková. Rozhodující byla ale pro mé rodiče účast na konferenci Akademické YMCY v Dolném Kubín v lét 1ř2Ř, která se stala v jejich život událostí, na niž se u nás doma ješt dlouhá léta vzpomínalo. Myslím, že oba moje rodiče tu p edevším strhla lehce anglosaská atmosféra humoru a vážnosti, která tu vládla. Náboženské otázky se diskutovaly vážn a se zanícením, ale to nebylo v žádném rozporu se zájmem o sport a legrací. Zážitkem bylo tehdy pro moje rodiče i setkání s Josefem Luklem Hromádkou, 186