VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ A STŘEDNÍ ZDRAVOTNICKÁ ŠKOLA TRUTNOV

Transkript

1 VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ A STŘEDNÍ ZDRAVOTNICKÁ ŠKOLA TRUTNOV PŘEDV EDVÁNO NOČNÍ K R V I N K A ŠKOLNÍ ČASOPIS Č. 61 ZE DNE 7. LEDNA 2011 ROČNÍK XV.

2 Jedenašedesáté číslo KRVINKY obsahuje: 2 Obsah se stručnou anotací jednotlivých příspěvků 3 Žabomyší pohled na nový rok (navzdory krizi naše škola v roce 2011 opět vylepšená) 4 Proč se tam vracet (dojmy čtvrťáků nad historií, která se odehrála jen před 70 lety) 5 Výročí Křišťálové noci (o besedě s pamětnicí obohacené o židovskou hudbu) 5 Tlukot srdce (o orgánu, kterému připisujeme funkce i četnou symboliku) 6 Adaptační výlet prvního lycea (prožitky z mimoškolního vzájemného seznamování) 7 Koutek poezie Patricie Ulvrové (krása přírody dovede nadchnout i rozhořčit) 8 Bylo jich sedm (školní kolo recitační soutěže pestré obsahem, skromné počtem účastníků) 8 Pár kapek utrejchu jsem požil (olympiáda v češtině o Popelce i na sebevražedné téma) 9 Olympiády (jazykové olympiády v angličtině a němčině s rozdílnými počty účastníků) 10 Kout poezie Jany Schmoranzové (zimní a přírodní témata obsažená v 6 básních) 11 Nová tvář za katedrou (interview s novou angličtinářkou Andreou Talábovou) 12 Nekuřácký den (v Den boje proti kouření bylo úklidové komando znechuceno) 12 Projekt Alenka I. (implementace první pomoci mezi školkové děti je náročná) 14 Studentská laťka (největší favorité vyhořeli, ale na bednu se ještě dostali) 15 Přírodovědný klokan (v přírodovědné soutěži pozitivně překvapila třída ZA 1.) 15 Sedm šikovných (z přírodního materiálu lze tvořit mnohé, nejlepší jsou obrazy) 16 Sváteční den na pohodu (státní svátek oslavili prváci na bowlingu v Pasáži) 16 Výlet za kulturou (Čapkova divadelní hra nutí vždycky k zamyšlení) 17 Zlatá rybka (vynikající sportovkyně uvízla v síti našich náborářů) 18 Nadělovali jsme s Rotary klubem (studenti se podíleli na humanitárních akcích rotariánů) 20 Předvánoční hrátky (netradiční sportovní disciplíny nakonec zvládli všichni) 21 Projekt Alenka 3 (další pokračování zdravotní výchovy dětí v MŠ zaměřené na zoubky) 21 Učitelský volejbal v poločase (po dvou turnajích to mají ti naši nadějně rozehráno) 22 Zdraví, štěstí, pokoj svatý, vinšujeme vám (dobrůtky+tu+společenské hry=besídka DM) 22 Top Krvinky (drtivá ofenziva Jany a změny vrcholu žebříčku nejaktivnějších dopisovatelek) Na vzniku dnešní KRVINKY se podíleli svými příspěvky tito studenti: Bára ADÁMKOVÁ Helena BERÁKOVÁ Julie ČECHOTOVSKÁ Denisa FERENCOVÁ Martina HAŠKOVÁ Eliška HORÁČKOVÁ Petra HŮLKOVÁ Jan KLOUZA Michaela KUBÁNKOVÁ Viktorie NÝČOVÁ Veronika PALIJOVÁ Lenka PEJŠKOVÁ Veronika PORTIGOVÁ Jana SCHMORANZOVÁ Anička ŠOLCOVÁ Patricie ULVROVÁ Iveta WIESNEROVÁ a následující pedagogové : Mgr. Alena Haasová, Mgr. Irena Hampelová, Mgr. Lea Janáková, RNDr. Karel Javůrek, Mgr. Alžběta Pivoňková, 2

3 Žabomyší (školní) pohled na nový rok Vstup do nového roku je spjat s různými prognostickými prohlášeními na téma Jak se bude dále vyvíjet současná situace ať již v globalizovaném světě, v EU, či v ČR. Z masmedii prezentovaného makropohledu sestupme o nějakou tu úroveň níže a ocitneme se za vstupními dveřmi do naší školy, v mikrosvětě, kde řešíme problémy z našeho žabomyšího pohledu. Právě tento pohled se nás bezprostředně dotýká, a proto nás také nejvíce zajímá. Jaká jsou tedy naše očekávání v roce 2011? Celosvětová ekonomická krize na nás ve své tvrdosti zatím nedopadla, spíše naopak. My malí, ale šikovní jsme z ní dokázali dokonce vytěžit. Krajské závěrečné účtování konce roku 2010 s sebou přinášelo finanční drobečky v podobě nevyužitých zbytků velkých soust nespotřebovaných jinde. Těmi bylo možné uspokojit některé z menších neodbytných požadavků škol. V duchu hesla: Štěstí přeje připraveným se nám podařilo získat ¼ milionu na vylepšení dosluhujícího vybavení interiéru školy. Tak jsme počátkem prosince vyměnili kotel k vytápění domečku a následně až v úplném závěru roku 2010 (mezi vánocemi a Silvestrem) vyměnili dožívající, hlučné, nesvítící nebo blikající stropní svítidla v naprosté většině našich učeben. Moderní zářivky již osvětlují stránky učebnic či sešitů, z nichž by se měly lépe a radostněji přesouvat nové poznatky do mozků našich studentů. Učitelé se nebudou muset děsit ani slunných dní, kdy je celá jižní strana naší školní budovy přesvětlená slunečními paprsky natolik, že se projekce ze zpětných projektorů nebo dataprojektorů ve třídách zcela ztrácí. Drobečky vyškemrané u hlavního ekonoma pro školství kraje nám umožní inovovat zatemnění oken, které se nešetrnou manipulací za 12 let intenzivního používání poškodilo, nebo docela zlikvidovalo. Vyslyšení se dočkalo i další neodbytné a úpěnlivé žabí skřehotání z naší zamokřené nivní louky v Procházkově ulici č Díky němu se podařilo přesvědčit zastupitele kraje k poskytnutí všech finančních prostředků na dokončení rekonstrukce našeho internátu ve Fibichově ulici ještě v roce Tím by se měla celá investiční akce dokončit o rok dříve, než se původně plánovalo. Urychlení přestavby bude znamenat nutnost zintenzivnit stavební práce ještě v zimních a jarních měsících tak, aby se již v tomto období zcela dokončila půdní vestavba. V opravovaném internátu tak dojde k rozšíření kapacity o čtyři zcela nové dvoulůžkové pokoje. Jejich netradiční uspořádání s obezděnými střešními trámy a rohovým odkladovým prostorem (obdoba školních kabinetů ANJ nebo NEJ) z nich vytvoří podle vedoucí vychovatelky V.I.P pokojíky, kam se bude umísťovat jen za odměnu. Na přiložených čtyřech fotografiích je vidět, jak vypadaly půdní prostory koncem srpna 2010 a následně již ve stejném prostoru umístěný V.I.P. pokoj a přilehlá budoucí kuchyňka v prosinci Úplné rekonstrukce by se měla dočkat i v současnosti využívaná patra internátu. Aby se do upravených pokojů mohly studentky nastěhovat již na počátku nového školního roku, bude nutné poskytnout tyto prostory ke stavebním úpravám již od konce února. Druhé pololetí tohoto školního roku bude tedy ve znamení velkého stěhování a přemísťování současných ubytovaných jen do jedné poloviny DM- Fibichova popř. i do zbývajících dvou DM v Bulharské a Palackého ulici. Nově upravená nebude jen samotná budova DM Fibichova. Již dnes se podařilo získat příslib i na nové nábytkové vybavení celého interiéru. Současný nábytek nám samozřejmě vylepší zbývající dva DM. Rok 2011 by se tak měl stát předělem v úrovni našeho ubytovávání. (řš) 3

4 Proč se tam vracet Spolu s ostatními spolužáky ze čtvrtého ročníku jsem v září měla možnost jet se podívat do Osvětimi. Popravdě řečeno až na místě mi došlo, jak hluboký zážitek to pro mě bude. Je těžké popsat dojmy nebo pocity. Na každého toto místo působí jinak, avšak já měla občas dost problém přijmout věci, které jsem od průvodce slyšela. Bylo to také díky jeho výbornému českému výkladu, takže si vše představit nedělalo nikomu problém. Nejhlubší zážitek ve mně zanechala místnost, kde visel obraz - dobová fotografie příslušníků SS. Byl na ní vyobrazen dav lidí, vězni přivezení vlakem do tábora. Tento dav se směrem ke mně členil, takže tvořil dva zástupy lidí. V jednom byly ženy a děti, v druhém muži. Pocit, který jsem měla při pohledu na ruce a rodiny, které od sebe byly násilím odtrženy, nedokážu popsat. Nebylo to ale jediné takové místo. Procházeli jsme další a další místa. S postupem času mi už přišlo, že snad nevnímám, protože každá další informace bylo jen další utrpení lidí z tábora. V dnešní době slyším hodně rasisticky zaměřených řečí, že ten a ten by se měl poslat do plynové komory. Myslím si, že takový člověk by podobné místo navštívit měl. Neříkám, že ho to změní, třeba vůbec ne, jen by měl projít mlčky, bez vtipkování a bez smíchu, prostě jen jít a poslouchat. Vidět na vlastní oči, co takové názory mohou způsobit. Pro mě je důležité, že já sama pochopila. Z osoby, která tam jela jen se podívat, odjel člověk, který si uvědomil, jak dobře se vlastně má a jaké štěstí mám, že mohu být se svojí rodinou. Jsem ráda, že jsem měla tu možnost tam být, ale dlouho se na toto místo nevrátím, možná časem, až se ve mně vše usadí. Od té doby si občas říkám, jaké já mám vlastně problémy v porovnání s tím, čím vším si museli tito lidé projít. Branou hlásající "Práce osvobozuje" prošlo přes milion lidí, jen hrstka z nich mohla projít nazpět. Svobodní a volní, ale poznamenaní a zlomení do konce života. Cítím nesmírnou úctu a obdiv ke všem lidem, kteří tímto peklem prošli, i k těm, kteří zde zahynuli. I když s velkým ponížením a nelidským zacházením, odešli s hrdostí a statečností. Helena Beráková, ZL 4. Autor fotografie: Kristýna Kuráňová V pátek 17. září jsem při návštěvě Osvětimi prožil jeden z nejsilnějších momentů svého života. Přes všechno, co jsem tam viděl a o čem jsem slyšel, nedovedu si úplně představit, co to muselo pro vězně být, žít v takové špíně a tyranii. Nemám slova pro způsob takového zacházení se zvířetem, natož s lidskou bytostí. Když jsme přecházeli z jednoho bloku do druhého a průvodce zrovna nic neříkal, všiml jsem si, že nikdo ze skupiny ani nepromluvil, všichni přemýšleli, otřeseni z průvodcových slov. Jan Klouza, ZL 4. O problematice koncentračních táborů jsme samozřejmě všichni slyšeli, ale nikdy jsem o tom vážněji nepřemýšlela. Netušila jsem, že na mě Osvětim zapůsobí tak šokujícím způsobem. Plynové komory, výjevy z fotografií, všechno to utrpení, které tam lidé zažívali, nám vháněly slzy do očí. Ale uvědomila jsem si jedno: pořád si na něco stěžujeme, na bolest, na problémy, pořád se nám něco nelíbí, když se však na věc podíváme z jiné perspektivy, jsou naše problémy nicotné. Je sice jiná doba, jiná situace, ale je dobré vidět místa, kde umíraly statisíce lidí. Je dobré vracet se tam a oživit si tehdejší události, aby se takové věci už neopakovaly. Petra Hůlková, ZA 4. 4

5 Je velký rozdíl, když se o Osvětimi učíme ve škole, a když to místo navštívíme. Ať chceme, nebo ne, nutí nás o celé věci přemýšlet. Co kdybychom se tam tenkrát ocitli my? Jak dlouho bychom byli schopni takové podmínky přežít? Jaké pocity asi měli ti, kterým se podařilo přežít, když potom po určité době znovu navštívili toto místo? Jejich emoce si nedovedu ani představit. Strach, úzkost, smutek... Eliška Horáčková, ZA 4. Když jsem přijela na místo, ještě jsem nic špatného nepociťovala. Přišlo to až později, když jsme začali procházet bloky, kde jsme viděli vlasy obětí, jejich oblečení, kufry. Byl to strašný pohled a úzkostný pocit. V každém bloku bylo něco děsivého. Nejvíce na mě působily fotografie s ubohými dětmi. Jak jen jim to mohli udělat? Proč?Myslím, že by to měl vidět každý, aby se poučil, aby se nic takového už nemohlo stát. Veronika Portigová, ZA Výročí Křišťálové noci 9. listopadu 2010 se několik tříd naší školy zúčastnilo programu k výročí Křišťálové noci. Probíhal v novém trutnovském kulturním centru UFFO. Součástí programu bylo nejen vyprávění zážitků ženou, která hrůzy holocaustu sama zažila, ale také vystoupení hudební skupiny Klec z Prahy, která hraje židovskou hudbu. Svým žánrem skvěle dokreslili danou tematiku. Někteří členové kapely si vystoupení tak užívali, že přenesli radost i na nás ostatní. Vzpomínky pamětnice byly k těmto hudebním vložkám hodně kontrastní, přesto se snažila ke svému vyprávění přidat částečně veselé zážitky, i když ve výsledku příliš radostně nevyzněly. Podle mého názoru paní doktorka nedostala příliš mnoho prostoru pro své povídání, přesto mohu určitě mluvit za všechny, když řeknu, že nás neuvěřitelně zaujala. Já osobně obdivuji její odvahu, ochotu mluvit o svých strastiplných zážitcích a také snahu podat je s nadsázkou, ačkoliv to určitě není jednoduché. Skupina Klec vystoupení velkou mírou obohatila, jejich hudba se mi moc líbila. Obě složky na nás i každopádně zapůsobily, když každá trochu jiným způsobem. Anna Šolcová, ZL Tlukot srdce Provází nás každý okamžikem našeho bytí. Život máme naplněný, přeplněný tím fádním a přesto fascinujícím pohybem v hrudníku. Říkáme různé fráze: Mé srdce bije jen pro tebe. Mé srdce patří jen tobě A tak podobně. Nosíme naše děti pod srdcem a jeho tlukot je ukonejší vždy a všude. Potřebují být našemu srdci nablízku i po narození. Máte je v náručí a ony s každým pohybem srdeční chlopně přivírají svá víčka víc a víc, až usnou tím nejpoklidnějším spánkem. Jakmile je k sobě přivinete, pocítí náhle klid, pocit bezpečí a jsou vám zcela oddané a závislé na tom tlumeném zvuku, který jim poskytne vaše tělo kdykoliv chtějí pocítit lidskou blízkost a něhu. Tlukot srdce si uvědomíme většinou při podnětu, který zvýší jeho intenzitu. Srdce se nám může vlastní silou rozskočit, při dotyku milovaného člověka, když běžíme o život, když očekáváme důležitou zprávu. Stejně tak silně působí na naše srdce, když v jiném blízkém člověku tlukot srdce ustane, jeho život mizí, energie se rozplyne v prostoru, s posledním výdechem se zastaví vše, co s ním souviselo, nastane Konec. Rozskočení tlukoucího tělesa v našem těle může způsobit i pocit štěstí. Ten bývá většinou náhlý a nečekaný. Jedině tak můžeme dosáhnout pocitu, že se nám srdce samým štěstím rozskočí. Někdy si můžeme sami vstoupit do hlouby vlastní duše a tam bilancovat nad svým životem. Projít si žebříček priorit a pak můžeme zjistit, že máme krásné, zdravé, bystré děti, partnera, který je nám oporou a kterého náruč je pro nás vždy připravená. Máme útulný teplý domov, ke kterému se stačí 5

6 přiblížit a už, už cítíme tu sílu vybudovaného zázemí. Máme přátele, kteří jsou skutečnými přáteli. To vše či mnohé jiné když si uvědomíme, dosáhneme pocitu naprostého štěstí a srdce se nám z něj může rozskočit. Mnohdy však zjistíme hodnotu štěstí, když je už pozdě a tato pomíjivá záležitost se stane majetkem jiného člověka, který si jí snad bude více cenit. Vyjdeme z domu, naši tvář zalije slunce, vítr odvane všechny strasti do nekonečného daleka, pocítíme volnost, náhlý příliv energie, vůni života, krásu všedního dne a obyčejnost bytí. Žijeme a srdce nám tluče samým štěstím. Někdy se nám srdce zastaví. Takový okamžik nastává, jsme-li v napětí, očekávání, strachu, máme pocit zděšení, šoku, nejistoty, ale i naopak. Tlukot srdce je nevyzpytatelný. Jeho rytmus rozhoduje o našich činech. Naše činy řídí jeho rytmus. Vše souvisí se vším. Srdce má jizvy. Jizvy života. Jsme šťastni, nešťastni, máme bolest, vnitřní bolest, slast, únavu. Vše, co prožíváme, provází tlukot srdce. Vše nechá na srdci stopu v podobě jizvy. S nabývajícími jizvami srdce slábne. Slábne tlukot našeho srdce. Tlukot srdce ustane... Jana Schmoranzová, ZL (Tak jako již několikrát předtím, byla obdobná akce dvou různých tříd našich studentů ukončena odlišnými výstupy směrem k naší redakci. Z prvního adaptačního kurzu třídy ZA 1. jsme obdrželi sadu zdařilých fotografií bez jakéhokoliv doprovodného textu, z dalšího kurzu třídy ZL 1. zase naopak článeček bez obrazové dokumentace. Doprovodit článek jedné třídy fotografiemi z druhé třídy, by se asi nelíbilo žádné z nich. Proto je dnešní řešení výzvou pro dopisovatele z obou tříd: Pro třídu ZL 1.: doplňujte články vhodnými fotografiemi, zvýšíte čtivost článku! Pro třídu ZA 1.: máte-li sadu zdařilých fotografií, doplňte alespoň krátký text! red. pozn.) Adaptační výlet ZL 1. Dlouhé hodiny jsme přemýšleli, dlouhé hodiny jsme vybírali, až se nám nakonec povedlo nalézt místo, kde budeme trávit náš adaptační pobyt. Nebylo ale vybírání konec, protože místa byla dvě a je nad slunce jasné, že na dvě místa najednou jet nemůžeme. Jeden den jsme tedy hlasovali. Bylo nám řečeno, že jsme se ve velké většině shodli. A tak bylo vybráno místo v Adršpachu v chatce, která nesla (a ještě nese) hrdý název Pod Modříny. Na adaptační výlet jsme se vydali od 23. do 24. října. Hned ráno jsme si dali sraz na místním vlakovém nádraží. Opravdu jsme se sešli včas, takže jsme na nic a na nikoho nečekali. Zbývalo nakoupit jenom jízdenku a vyjet. Cesta byla dlouhá, ale zábavná. Seděli jsme v různých skupinkách, jak nám sedadla dovolila. Obyčejní cestující se ani netvářili nijak divně, možná to ale bylo tím, že jich bylo poměrně málo. Když vlak zastavil na místě, kde byla naše konečná, náš nynější počet se doplnil o pár příchozích, kterým by se nevyplatilo odjíždět z Trutnova. Lehké pokyny na začátek a šlo se na chatku. Nevím, jak dlouho trvala cesta, kterou jsme šli, ale už ta procházka byla krásná. Když se nám v našem zorném poli ukázala zvenku útulně vypadající chata Pod Modříny, zaradovali jsme se a poslušně jsme šli za našimi učiteli dovnitř. Velký prostor, kde měla značná většina spát, nás uchvátil. Ti, kteří měli zamluvené postele, se šli podívat do pokojů a zároveň si asi šli i vybalit, případně nechali odpočinout svým zádům. Vlastně, to jsme udělali všichni, protože byla vyhlášena hodinka zabydlování. 6

7 Po uplynulé hodince nás čekalo to, na co se všichni těšili. Oběd. Tuto část jídla jsme nevařili, a tak jsme se vydali do restaurace. Po počátečním tápání a bloudění se nám konečně povedlo najít naše místo, kde na nás čekal oběd. Všem se nám ulevilo a vešli jsme do hospůdky, kde bylo oproti venku příjemné teplo. Jídlo bylo velice chutné, jediné, co jsme měli všichni stejné, byla polévka, jinak jsme si vybírali podle chuti. Po výborném obědě následovala cesta do skal. Byla nám přidělena velice milá a vtipná průvodkyně, která dokázala vtipkovat vždy a všude. Ukázala nám zajímavé skály a vyprávěla o těch, které mají své vlastní jméno nebo s jinou skálou tvoří souskálí. Po návštěvě Velkého vodopádu se s námi průvodkyně rozloučila. Cesta zpět byla plná schodů, ale i tak se nám tam neskutečně líbilo. Večer byl v duchu společenských her, povídání a hudby. Všichni jsme se bavili a trochu lépe jsme se poznali. Myslím, že jsme dobrý kolektiv, dokonce se nám povedlo zabavit i učitele, kteří jeli s námi. (Lenka Pejšková ZL 1.) Tajuplnost Dívám se do daleka, kde obloha je modrobílá, kde slunce vidí přes clony mračen. Větřík mi nad hlavou něžně zpívá, list ze stromu tancuje a je vlečen. Horký vzduch mi čechrá vlasy, slunce se vidí jezerem plouti. Zločin, nenadechnout se této krásy, to vše hezké musí vám srdce rváti. Dostávám vzkaz ptačím zpěvem a dávám úsměv cestě stromové, vždyť tady v přírodní kráse, tu bylo, je a bude pro mě vše nové. Příroda mne obklopuje a dává mi své náručí. Láskou a Pravdou mě naplňuje, až srdce tluče, hlava se točí. Spadla na mě kapka ze stromů, stéká po mé tváři, už nikdy se mi odsud nechce domů, byli to jen smutní lháři. Nevěděli, jaké v přírodě je kouzlo a ctnost, při té myšlence ve mně samé buší zlost. Nejsou nikomu ani jí vděčni, po její záhubě, pouze po ní lační. Patricie Ulvrová, ZL 1. 7

8 Bylo jich sedm Sedm recitátorů se sešlo 18. listopadu odpoledne, aby předvedli nejen svoje dovednosti v přednesu uměleckého textu, ale také svoji sečtělost a schopnost vystupovat před publikem. Původně bylo přihlášených jedenáct, ale některé sklátila choroba nebo úraz, jako v případě Bajny, který se nakonec dostavil jako divák se zafáčovaným bolestivým zraněním na prstu. Letošní školní kolo recitační soutěže lze z hlediska výběru textů charakterizovat jako opravdu vybrané. Zazněly texty básnické i prozaické, většinou od klasiků naší i světové literatury, a dokonce i báseň z vlastní tvorby, kterou přednesla Jana Schmoranzová, pilná přispěvatelka školního časopisu Krvinka. Porota nakonec ohodnotila výkony přednášejících takto: prvním místem odměnila Jitku Vondráčkovou ze třídy ZA 1. za přednes bajky Vlk a beránek, druhé místo přisoudila Nikole Volejníkové ze třídy ZL 3. za recitaci textu Jak si ochočit tygra bengálského a jako třetí ocenila Lucii Kleprlíkovou, ZA 3., za přednes Máje. Poděkování patří všem zúčastněným za chvályhodnou aktivitu v oblasti literatury a za péči o kultivovaný přednes. Mgr. Alžběta Pivoňková Pár kapek utrejchu jsem požil Verš z básně Jiřího Suchého Léta dozrávání byl součástí prvního úkolu gramatické části olympiády v českém jazyce. Soutěžící měli vybrat, která z nabízených variant by mohla stát na místě posledního verše, aby sloka dávala smysl a poslední verš byl zároveň gramaticky v pořádku. Zadání letošního školního kola se vyznačovalo různorodostí úkolů a také snahou o větší přitažlivost a zábavnost (na rozdíl od minulých let). Řada úloh, podobně jako první, už zmíněná, se zaměřila na porozumění textu a také na dovednost napravit nepřesné vyjádření, dále na znalost slovní zásoby, zvláště na ustálená spojení. Ve slohové části měli účastníci školního kola soutěže napsat vypravování o moderní Popelce tak, aby se příběh pohádkové hrdinky odehrával v 21. století. Jak s těmito úkoly zápasilo 9. prosince 2010 šestnáct znalců českého jazyka? Dá se říci, že různě, ale všichni se snažili o nejlepší výsledky. Někteří z nich zúročili svoje zkušenosti z předchozích ročníků, jiní zase uplatnili svůj jazykový cit i čtenářské dovednosti anebo měli na své straně všechny tyto okolnosti. Rozhodně se nedá zjednodušeně tvrdit, že soutěžící z nižších ročníků neměli šanci, jak dokládají výsledky Jany Sýkorové ze třídy ZL1., která byla v pořadí šestá. První místo si zasloužila Anička Šolcová, ZL 2., druhé si vydobyla Eva Vincencová, ZL 4., a třetí příčku obsadila Klára Frimlová, ZL 2. Je zajímavé, že tyto tři dívky získaly v gramatické části shodný počet bodů a o jejich umístění rozhodla slohová práce. Blahopřejeme nejen třem nejlepším, ale i všem ostatním. Mgr. Alžběta Pivoňková 8

9 Olympiády ANGLICKÁ Olympiáda v anglickém jazyce proběhla 2. prosince 2010 od v učebně anglického jazyka. Z přihlášených uchazečů se dostavilo třináct žáků, zbývající byli pro nemoc omluveni. Soutěž byla rozdělena na část prověřující poslechové dovednosti a čtenářskou gramotnost a část konverzační.úvodní částí byl poslech anglického textu s porozuměním a práce s textem. Zde soutěžící prověřili své jazykové znalosti, jazykovou pohotovost a schopnost porozumět rodilým mluvčím daného jazyka. Následovala část konverzační. Žáci losovali z připravených témat a pak prokazovali své vyjadřovací dovednosti, znalosti v oblasti medicíny i faktografie, správnost i bohatost v oblasti slovní zásoby i oblasti morfologie, jazykovou interakci a celkovou jazykovou zdatnost. Výsledky dokázaly, že zúčastnění byli na letošní kolo soutěže velmi dobře připraveni, odpovídala tomu kvalitní úroveň celého soutěžního klání. Letošní školní kolo olympiády doložilo zájem i kvalitní úroveň znalosti anglického jazyka zúčastněných. Celkové výsledky: 1. kategorie: 1. místo: Julie Čechotovská, ZL 2., 2. místo: Marika Zábojníková, ZA 2., 3. 4.místo: Anna Šolcová, ZL2., Eliška Kouřilová, ZL kategorie: 1. místo: Izabela Sadílková, ZA 4., 2. místo: Kristýna Popelková, ZA 4., místo: Barbora Pilařová, ZL 3., Lucie Gažková, ZL 3. Všem soutěžícím děkujeme za pěkné výkony. Mgr. Lea Janáková NĚMECKÁ Olympiády z německém jazyka, která se uskutečnila ve čtvrtek 2. prosince 2010, se zúčastnily pouze 3 žákyně ze tříd třetího a čtvrtého ročníku lycea. V mladší kategorii, která je určena pro první a druhý ročník střední školy, se nezúčastnil nikdo. Školní kolo olympiády se skládá z poslechu a ústní části, jež spočívá v diskusi s vyučujícím nad soutěžící poslech obsah úst. části slovní zásoba gramatika B. Adámková E.Vincencová K.Lukášová celkem bodů jediný bod porazila třetí soutěžící Kristýnu Lukášovou. Obě dívky, které obsadily druhé a třetí místo v pořadí, byly z letošního maturitního ročníku ze třídy ZL 4. Bodové ohodnocení jednotlivých částí soutěže dokládá přiložená tabulka. Vítězka školního kola Bára Adámková postupuje do okresního kola této soutěže. Všechny tři soutěžící obdržely odstupňované věcné ceny, které by jim měly usnadnit další pronikání do tajů německého jazyka. Na přiložené fotografii Bára Adámková (vpravo) a Kristýna Lukášová s cenami. Mgr. Tomáš Dytrych vylosovaným tématem. Přesvědčivou vítězkou se stala Barbora Adámková ze třídy ZL 3. Druhé místo v soutěži obsadila Eva Vincencová, která o 9

10 Venku sněží Potok Sněží, Potokem proteklo už mnoho vody, všude na cestách leží, přesto sucho v srdci mám. ve vločky proměněná láska. Z topolu padá listí, Beru ji do dlaní a laskám ve větru létá sem a tam Raduji se, že ráno, Opřu záda o ten strom do roviny, mě obdarovává samo. myšlenky nechám plynout, kam si určí. Vločky teď padají do mé duše, Sedět takhle dokážu hodiny srdce, nesmíš být hluché, a potůček si v klidu zurčí.. poslouchej tiše, Vypráví mi velmi zajímavé příběhy, uslyšíš známý hlas: o lidech a jejich touze, Není nic, kromě nás co vše už zažily jeho břehy, a v nás je všechno, povídat by prý mohl dlouze všechen čas i láska, Na potvrzení svých slov předkládá důkazy, která boří každou hráz... panenka bez hlavy a na dně láhev vína. Občas žasnu nad těmi zvláštními úkazy Vzpomínka a za dobrodružstvím nemusím chodit do kina Potkáváš ji v prachu cest, v glazuře hrnku z pouti, na listech vetchých papírů, dřív než je plamen zkroutí. Dost možná voní domovem, a omšele se tváří, safír v levné krabičce, se zašlou svatozáří. Tu chuť míváš na patře, První zimní pohlazení Nebe roztančily zimní víly přitom natrhly svůj šál. Korálky z nitek na malou chvíli, padaly na zem po vločkách. Ten prášku bílého snítek rozněžnil nitra lidských duší, déšť z ledových třpytek, překryl tvář jemnou tuší. Pod stříbrným pláštěm kraj utichá, stopy ve sněhu zavál čas, mrazivý nádech řeku zamyká Studánku pocitů rozproudil v nás. Kouzelná noc Slunce už zašlo, jen luny svit zlehounka zahalil krajinu do hedvábí. Mrazivé ráno Ještě je tma, teprve přijde čas svítání, 10

11 Pak někdo Nahoře dal hvězdám zazářit, tím bledým světlem, jenž k sobě oči vábí. Mezitím měsíc hrál svoji sonátu, a jeho mlžný svit se v temnotě rozpíjel. Hrál jenom milencům, bláznům a básníkům, možná tím dával podobu jejich snům, a kdesi v dálce zvon půlnoc odbíjel. Té písni prastaré, již měsíc zpíval jim zapomenutým notám jen oni rozumí, nám většinu těch slov dosud skrývá dým, jímž lidé přízemní proniknout neumí. Nevidí mešity, stavěné po staletí, ze záře měsíce, otce všech nočních krás, nevidí poselství, jenž noc co noc k nám letí, a světlem stříbrným do oken píše vzkaz. Píše vzkaz o tom, že na zdech těchto mešit, hluboko ve vesmíru je ukryt příběh náš. Je to příběh lidstva, každý jej může číst, a ani nemusí otáčet v knize list. Stačí jen sledovat to světlo stříbrné, naslouchat písni, již měsíc tiše zpívá. Pak můžeš zaslechnout kousíčky tajemné, příběhu, který tma v sobě skrývá. obloha jasná, někdo se zřejmě leštil s hvězdami, pouhý den zbývá do měsíčního úplňku Mrazivý chlad, ozdobil trávu čerstvým jíním, ticho je znát, čas v dlaních zadržel tu skvostnou chvíli, štěstí si připravilo pro duše lidské vábenku Nová tvář za katedrou (Počet žáků, kteří na naší školu s anglickým jazykem přicházejí již ze ZŠ, se v poslední době výrazně zvýšil a tím i naše potřeba učitelů angličtinářů. Rovněž nenadálé odchody na mateřskou dovolenou i některé další důvody vedou k tomu, že se právě s učitelkami anglického jazyka seznamujeme v naší pravidelné rubrice nejčastěji. Dnes nabízíme seznámení s nepřehlédnutelnou štíhlou brunetkou paní Andreou Talábovou, která je od ledna pro řadu tříd novou vyučující. red.) * Jak se stalo, že jste začala učit na naší škole? Jelikož jsem v minulosti učila anglický jazyk, moc jsem si přála v učení pokračovat. Ale delší čas strávený na mateřské dovolené tomu jaksi zabránil. Proto, když mi byla v říjnu loňského roku nabídnuta práce učitelky anglického jazyka na vaší škole, s nadšením jsem ji přijala. * Jaké jsou vaše pocity ze školy a žáků po necelých čtyřech měsících? První pocit, když jsem vstoupila do budovy školy? Dýchlo na mě to "školovské" prostředí a já jsem se na chvíli vrátila do dob, kdy jsem také byla studentka střední školy. Ten pocit mám doteď, kolikrát se ptám sama sebe, jestli jdu učit nebo se jdu učit! Studentská léta opravdu rychle utečou. Kdybych měla zhodnotit a učebny, myslím, že jsou opravdu velice dobře vybaveny. Zvláště ty v podkroví působí útulně. A žáci-studenti? Musím říct, že jsem do školy nastupovala s menšími obavami. Od dob, kdy učitel byl "pan" učitel, uteklo hodně vody a morálka žáků se také změnila, bohužel k horšímu. To ale neplatí na naší škole. Ani se mi nechtělo věřit, že jsou ještě mladí lidé, kteří jsou slušně vychovaní a o studium mají zájem. Tímto bych všem svým studentům chtěla moc poděkovat a popřát jim moc a moc úspěchů, nejen v anglickém jazyce. * Máte nějáké koníčky? Koníčků mám spoustu, ale toho času se moc nedostává. Ráda sportuji, aktivně dělám aerobic a ráda plavu. Hodně chodím do přírody a ráda cestuji. Jelikož máme velkou zahradu, také 11

12 zahradničím. Mým velkým koničkem je pečení různých dobrot a ruční práce jako pletení, háčkování a vyšívání. Když mám chvilinku, ráda si vezmu do ruky dobrou knížku. * Co nám prozradíte o své rodině a o svém zázemí? Jelikož mám doma tři malé raubíře, je u nás celkem živo. Dva starší synové chodí na základní školu a oba také hrají krásně na klavír. Nejmenší syn chodí ještě do školky. Mám ráda čas, kdy se sejdeme jako rodina třeba u stolu nebo na zahradě na lavičce a trávíme společné chvilky. Snažíme se s dětmi hodně cestovat nebo stačí, když jdeme na společnou procházku do přírody, také společenské hry jsou u nás velice oblíbené. Rodinné zázemí je pro mě hodně důležité, protože když ho člověk má, je šťastný a spoustu věcí bere s nadhledem. * Máte nějaký životní vzor? Myslím, že každý člověk má nějaký vzor. Občas se každý snažíme někoho napodobit, chovat se jako on, oblékat se jako on, vypadat jako on, mluvit jako on... I já mám svůj vzor. Je jím můj tatínek. Je to člověk, který je vždycky nablízku, když ostatní jsou "daleko" a vy potřebujete pomoc. Je to člověk o kterém mohu říci:"to je charakter" Nekuřácký den Mezinárodní nekuřácký den připadl tento rok na čtvrtek 18. listopadu. Celý den jsem pozorovala kuřáky ve svém okolí, ale nevšimla jsem si, že by nekouřili anebo počet cigaret omezili. Někteří možná ani nevěděli, co je za den, jiným to bylo jedno. V mnoha školách nebo třídách tento den probíhaly různé přednášky. Nevím, jak se zapojily ostatní třídy naší školy, ale já a druhý ročník zdravotnického asistenta jsme si při hodině ošetřovatelství popovídali o problematice škodlivosti kuřáctví. Řešili jsme, že si lidé na náměstí povídají o žácích naší školy v souvislosti s cigaretami. Nelíbí se jim, že jsou zdravotníci o velké přestávce v parku v bílém plášti a vesele si pokuřují Po diskuzi nám učitelky rozdaly ochranné rukavice a vyslaly nás do ulic. Měli jsme se porozhlédnout po okolí školy a posbírat cigaretové nedopalky, které se válely po zemi a hyzdily školní okolí. Myslela jsem si, že jich tam moc nebude. Bohužel jsem se zmýlila. Jen co jsme vyšli ze školy, spatřila jsem válející se,,vajgly pod odpadkovým košem. Dali jsme se tedy jako,,úklidové komando do práce. Připadalo mi to celé nechutné a vůbec mě to nebavilo. Vadilo mi, že to musím sbírat za kuřáky. Za 30 minut jsme se vrátili do školy a nahlásili počet sesbíraných a vyhozených nedopalků. Když se všechna čísla sečetla, vyšlo nám neuvěřitelné číslo. V okolí naší školy bylo 2735 cigaretových nedopalků, a mnoho jich tam ještě zůstalo. Po pár dnech jsem se cestou do školy rozhlížela kolem sebe, a co jsem to na zemi neviděla. Jeden,,vajgl za druhým 12

13 a sem tam byla i nějaká ta krabička od cigaret. Pomyslila jsem si, že jsme to dělali zbytečně. Některým kuřákům totiž není vůbec trapné jít po ulici, zapálit si cigaretu a pak ji jen tak odhodit na zem a zašlápnout botou. Když ale o všem přemýšlím teď, nepřijde mi tato akce zbytečná. Viděli jsme alespoň jednou ulice čisté. Michaela Kubánková, ZA 2. Projekt Alenka I. Jako loni i letos jsme se s velkou vervou pustily do projektu Alenka. Pro ty, kteří o tomto projektu nic nevědí, je to projekt určený pro mateřské školy, ve kterých učíme zvídavé děti důležitým věcem, jako je např. znát čísla na hasiče, policii a záchrannou službu, dále pomoci zachránit život, uplatňovat ústní hygienu apod. Se začátkem nového školního roku jsme se rozhodly pro novou mateřskou školu, a to zvláštní školku Na Struze. Děti v této škole nejsou jako jiné děti v jiných školkách: každé má svůj handicap, ale i postižené děti mají právo na výuku jako ty zdravé. Při první schůzce jsme se chtěly sejít s paní ředitelkou, ale nezastihly jsme ji, a tak jsme se hned věnovaly dětem. Po přivítání jsme se snažily je naučit zmíněná důležitá čísla. Poté jsme se podívaly do brašny, půjčily jim rukavice a uvázaly trojcípý šátek. To byste nevěřili, jak jsou děti i z takových maličkostí nadšené. Hodinu jsme ukončily menším opakováním a hrou na Donalda a za odměnu jsme jim rozdaly drobné dárky. Na odchodu jsme ještě přece jen vyřídily různé formality s paní ředitelkou a těšily se na další návštěvu. Podruhé jsme do školky šly mnohem připravenější. Podle seznamu dětí, který jsme dostaly při poslední návštěvě, jsme udělaly pro každé dítě kartičku na krk: holčičkám se sluníčkem, klukům s autíčkem, to abychom vylepšily komunikaci a mohly je pojmenovat. Pro tento den jsme měly naplánovanou resuscitaci a děti hned zaujala andula. Ale nejprve jsme se rozhodly zopakovat důležitá čísla pomocí kartiček: na jedné straně bylo určité číslo a na druhé obrázek pout, rybníčku a vozíčku. Pokud děti číslo nevěděly, mohly si složit obrázek na druhé straně a číslo zjistit. Ve skupinkách si to pak zkusilo každé z dětí a mohly si vyzkoušet i telefonovat. Pak jsme se pustily do tématu dne. Zahrály jsme jim divadlo, jak malá Alenka jde s maminkou do parku a tam najde ležícího člověka. Ukázaly jsme jim, jak se zjistí, že žije a jak se udělá stabilizovaná poloha. Poté jsme je opět rozdělily do skupin. U prvního stanoviště měly děti volat záchranku, bohužel však čísla už zapomněly. Na druhém stanovišti předváděly stabilizovanou polohu a na třetím byla již zmíněná andula. Děti měly z anduly takovou radost, že ani nesledovaly, jak se dělá masáž srdce, stačilo jim, že si do ní můžou bouchnout. Však jsou ještě malé. Potom jsme hodinu ukončily a děti odměnily. Cestou jsme přemýšlely, jak to udělat, aby vynaložené úsilí mělo svůj efekt, a rozhodly jsme se, že témata zredukujeme a zaměříme se na ta jednodušší. Pro prosincovou, poslední, návštěvu jsme naplánovaly zoubky. Už se těším, jak si tu hodinu s dětmi užijeme. (Iveta Wiesnerová, ZL 3.) Studentská laťka 13

14 Právě jeden týden před Světovým dnem studentstva, což je také jediný den mezinárodního významu, který má původ v událostech z českých dějin, se uskutečnila v tělocvičně naší školy tradiční sportovní soutěž STUDENTSKÁ LAŤKA. Laťky se letos zúčastnilo rekordních 35 závodníků ze všech tříd 1. až 4. ročníku celkem18 chlapců a 17 dívek. Do soutěže se zapojili prakticky všichni chlapci, které na škole máme, a řada dívek, jimž nechybí schopnost odpoutat svou tělesnou schránku od země k výšinám. Velký počet soutěžících a početné publikum vytvořilo příjemnou atmosféru a důstojný rámec této nejvýznamnější sportovní akce školního roku. Závodníci začali skákat na výšce 110 cm a laťka se dále zvyšovala vždy po 5 cm. Překvapivě už na výšce 110 cm vypadla první závodnice a první závodník na výšce 130 cm?! Všichni soutěžící se snažili podat co nejlepší výkon, což se také naprosté většině z nich podařilo. Diváci mohutně povzbuzovali své favority a přispívali k bouřlivé atmosféře, která se přenášela rezonujícími stěnami do celé školy. K vidění bylo mnohé. Nebyla nouze ani o úsměvné pokusy (Tomáš Sedláček a jeho skoba na stojanu ( kdo tam byl, tak ví ).a další zcela úžasné styly). Diváky zaujaly především skvělé výkony dívek, které techniku skoku přes laťku zvládaly na velmi dobré úrovni, ale byly oproti chlapcům daleko více vystresovány početným publikem a velmi bouřlivou atmosférou. Tak se stalo, že favoritka soutěže Markéta Oubrechtová ze třídy ZL 1., která při tréninku v hodině tělesné výchovy dokázala lehce a pěkným stylem úspěšně atakovat laťku ve výšce 150 cm, v samotné soutěži překonala pouze výšku 130 cm a obsadila až třetí místo. Z vítězství se radovala Alena Traxlerová ze třídy ZL 1. s výkonem 135 cm. Druhé místo při stejném výkonu, ale větším počtu pokusů obsadila Kristýna Kuráňová ze třídy ZL 4. Chlapci z nižších ročníků většinou překonávali svůj výškový hendikep buď dobře zvládnutou technikou nebo enormní snahou. Jejich starší a zpravidla i vyšší spolužáci sice neoplývali vytříbenou technikou, ale zato využívali svých tělesných dispozic a především větších zkušeností, neboť se této soutěže zúčastňují již řadu let. Nakonec ani v chlapecké kategorii nevyhrál největší favorit (tentokrát dosáhl alespoň na druhé místo). Třetí místo obsadil Dominik Fleischer ze ZL 2. s výkonem 155 cm. Vítězem chlapecké kategorie se stal Ondra Čaban ze ZL 4., který překonal výšku 160 cm při menším počtu pokusů, než Pavel Černý ze třídy ZA 4. Ondru v podobě rozmazané modré čáry zachytil redakční fotograf. Každý z účastníků soutěže obdržel malou, sladkou odměnu a trojice nejlepších v každé kategorii sladký balíček a diplom. Všem závodníkům i divákům bych chtěla poděkovat za hezké závody a věřím, že příští rok se minimálně ve stejném počtu sejdeme na závodech ve skoku do výšky. Hlavní rozhodčí: Mgr. Irena Hampelová Přírodovědný klokan 14

15 Zatím co v posledních několika letech jsme si již prakticky zvykli na to, že se o přední umístění ve vědomostních soutěžích konaných na půdě naší školy zpravidla podělili žáci lyceálních tříd, v letošní soutěži zvané přírodovědný klokan bylo vše jinak. Hegemonii lyceí velmi zásadně narušila třída prvního ročníku oboru zdravotnický asistent. Do soutěže se zapojili všichni žáci prvních dvou ročníků oborů ZA a ZL. V pořadí jednotlivců obsadila první místo žákyně třídy ZA 1. Jana Drličková. Příliš pozadu za ní nezůstaly ani její další spolužačky, a tak mezi osmi nejlépe umístěnými byla plná ½ žáků právě z této třídy. Druhou polovinu tvořily studentky ze třídy druhého lycea, které se celkově prosadilo v širší špičce, když mezi nejlepšími 18 studenty obsadili deset míst. Zbývající dvě třídy v soutěži doslova paběrkovaly. Vždyť nejlepší studentka třídy prvního lycea obsadila až místo a nejlepší studentka třídy ZA 2. se dělila až o místo v celkovém pořadí jednotlivců. V pořadí tříd, kde se započítávaly výsledky všech žáků z jednotlivých tříd, se na prvním místě umístila třída ZL 2. s velmi malým náskokem před třídou ZA 1. S uctivým odstupem pak následovaly třídy ZL 1. a ZA 2., jejichž celkový výsledek byl jen nepatrně odlišný. pořadí Jméno žáka třída úspěšnost 1 Jana Drličková ZA 1. 58,33 % 2 Anna Šolcová ZL 2 57,50 % 3 Julie Čechotovská ZL 2. 53,33 % Alena Dolenská ZA 1. 51,67 % Michaela Krumpová ZA 1. 51,67 % 6. Dominik Fleischer ZL 2. 50,83 % 7. Bianka Pavlistová ZL 2. 49,17 % 8. Veronika Nezvalová ZA 1. 47,50 % Karolína Šipčiaková ZL 1. 46,67 % Miroslav Šácha ZA 1 46,67 % Kristýna Šrámková ZL 2 46,67 % 12. Lucie Šírová ZL 2. 43,33 % Alena Traxlerová ZL 1. 42,50 % Petra Kejklíčková ZL 2. 42,50 % Petra Bernardová ZL 2 42,50 % Kateřina Resslová ZL 1. 41,67 % Eliška Guldánová ZL 2. 41,67 % Renata Součková ZL 2. 41,67 % Barbora Jakšíková ZL 1 40,00 % Klára Víchová ZL 1. 40,00 % Barbora Kratochvílová ZL 1. 40,00 % Šárka Tupcová ZL 2 40,00 % Lenka Pejšková ZL 1. 39,17 % Denisa Vynšová ZA 2. 39,17 % Lucie Rinnová ZA 1 39,17 % Tomáš Sedláček ZL 2. 39,17 % pořadí třídy úspěšnost 1. ZL 2. 37,23 % 2. ZA 1. 35,45 % 3. ZL 1. 32,70 % 4. ZA 2. 32,38 % (Mgr. Alena Haasová) Sedm šikovných Abychom si zlepšily náladu a využily trochu volného času, rozhodly jsme se, že se pustíme do intrácké akce. Paní vychovatelka Macháčková na nás vytasila sušené obilí, makovice, žaludy, listy, kaštany, větve, šišky... Vychovatelna se změnila v kousek přírody. Mohly jsme si vyrobit ze sušených přírodnin, co chceme, a shodly jsme se na tom, že se nám nejvíce líbily nástěnné obrazy. Tímto bychom chtěli poděkovat paní vychovatelce a také vzkázat všem lenochům, kteří na nás jen koukali, že mohou mít radost i z maličkostí, jimiž jsme si vyzdobily pokoje. ( Veronika Palijová, ZA 4., Martina Hašková, ZA 3., Denisa Ferencová, ZA 2.) Sváteční den 15

16 na pohodu 17. listopad je v kalendáři vyznačen červeně jako Den boje za demokracii a svobodu. Protože tento den vyšel na středu střed týdne, museli bychom my, ubytovaní, odjet v úterý po škole domů a ve středu opět přijet na internát, což se nám tedy vskutku moc nezamlouvalo. S radostí jsme proto uvítali rozhodnutí vedení školy a DM, že můžeme zůstat na DM-Fibichova, pořádně se vyspat, a tak trochu akčně si užít sváteční den. Navíc jsme se domluvili s třídními učiteli 1. ročníků Bc. Tumovou a Mgr. Dytrychem a v 11 hod. jsme obsadili čtyři dráhy bowlingu v Pasáži. Rozdělili jsme se do čtyř družstev. Za DMF dvě družstva Myšiček (1.ZL, 1.ZA, 2.ZL a 3.ZA Kuba Janouš) a za nejpočetnější skupinu 1.ZA dvě družstva Fíkusů a Tumovců. Turnaj probíhal v bojové a zaujaté náladě. Těžké bowlingové koule někteří z nás drželi v rukou poprvé, ale bylo evidentní, že jiní jedinci mají bohaté zkušenosti. Přesto byli tací, co hráli prvně a váleli jako mazáci. Styl-nestyl, počítají se body a basta fidli. Omylem padaly i desítky! (hlavně paní vychovatelce Kvasničkové, která pak už jen žlábkovala), o to víc jsme se zasmáli a pobavili, což je patrné i z fotodokumentace. Děkujeme panu řediteli, že nám ušetřil penízky za cestovné a zaplatil dvě hodiny bowlingu. Myslím, že jsme rádi, že žijeme v době, kdy nás studenty nikdo nezabíjí, ani nemlátí pendreky. Tento den jsme prožili fakt v pohodě. A nakonec velká gratulace vítěznému družstvu Tumovců s 1098 body! Jana Schmoranzová, DMF, 2. ZL (Jak prokázaly dodané fotografie, v trutnovské Pasáži nebyla o dramatické situace nouze. Poslední snímek zachycuje třídního učitele poraženého družstva ZL 1., který se snažil přivodit zvrat v nepříznivém vývoji utkání tím, že si lehl do dráhy a vlastním tělem chtěl zabránit koulím soupeře v porážení kuželek. Red. pozn.) Výlet za kulturou Královehradecké Klicperovo divadlo uvedlo dne již 58. reprízu představení Čapkovy hry VĚC MAKROPULOS. Já měla to štěstí toto představení shlédnout již po druhé. Díky této zkušenosti mohu porovnat obě představení. Musím uznat, že toto druhé představení na mě zapůsobilo mnohem více, než to předcházející. Jedním z mnoha důvodů je asi to, že jsem za ty dva roky asi více dospěla a tak jsem lépe pochopila děj této hry. Věc Makropulos pojednává o při mezi rody, která vyústí v hledání pravdy. Elena Makropulos byla jakýmsi,,pokusným králíkem svého otce alchymisty a kvůli tomu se stala nesmrtelnou. Byla tak neobyčejná, že každého učarovala. To mělo v mnoha případech fatální následky až do doby, kdy se pře dvou šlechticů blíží ke konci. Elena v této době pomalu stárne a ještě na poslední chvíli chce získat kouzelnou formuli nesmrtelnosti, kterou kdysi dala k opatrování jednomu muži. Ve finále už nechce žít a nabízí lidem, kteří mají s rozepří co do činění, nesmrtelnost. Nikdo však nechce žít navěky. Čapkův odkaz v tomto díle poukazuje na to, jaký by mělo smysl žít více let, než nám přísluší a přesto bychom pravděpodobně pravé štěstí nenašli. (Julie Čechotovská ZL 2.) 16

17 V síti našich náborářů uvízla zlatá rybka Závěrečné měsíce prvního pololetí jsou pro každou střední školu obdobím, kdy se představuje veřejnosti a snaží se doslova ulovit co nejkvalitnější uchazeče o studium mezi deváťáky ze ZŠ. Při letošním zátahu v naší síťi uvízla skutečně zlatá rybka. Eminentní zájem o studium na naší škole projevuje jedna z nejúspěšnějších sportovkyň našeho regionu, která na nedávném žákovském mistrovství ČR v plavání získala dokonce 5 medailí mezi čtyřmi stříbrnými se jí zatřpytila dokonce i jedna zlatá!! Při svém vítězství na 50 metrové kraulařské trati dokonce výrazně pokořila deset let starý český rekord!. Již dnes fandíme nadané plavkyni k dalším sportovním úspěchům a přejeme ji, aby kromě plavání zvládla stejně úspěšně i vzdělávání v posledním ročníku základní školy a mohla tak být přijata na naši školu. 17

18 Nadělovali jsme s trutnovským Rotary klubem V předvánočním týdnu se řada našich studentů spolupodílela na třech charitativních akcích trutnovského Rotary internacionál klubu. Tyto akce měly za cíl předat před vánocemi dárky většímu počtu zdravotně a mentálně postižených lidí v některých zařízeních sociální a charitativní péče. Tak se početná skupina studentů z domova mládeže na Bulharské ul. spolu s vychovatelkami a ředitelem školy, který je členem RC, zúčastnila předávání dárků klientům Oranžového domu. Drobné dárky studenti sami vyrobili a mohli tak obdarovat všechny klienty ÚSP Hajnice, kteří žijí v Trutnově. Pan ředitel předal dar Rotary klubu finanční částku, za kterou bude zajištěno jednotné oblečení pro mentálně postižené klienty, kteří zajišťují provoz Oranžové kavárny. Prvotní rozpaky studentů, z nichž většina setkání s postiženými klienty ÚSP absolvovala prvně, se brzy rozplynuly především pod vlivem bezprostředních projevů obyvatel Oranžového domu. Někteří z nich přivítali s nadšením pozvání na naši celoškolní akci na závěr pololetí spojenou s volbou Miss SZŠ. Na toto další společné setkání si klienti ÚSP připraví i pěvecké vystoupení. Následující den odpoledne se dvě studentky ze třídy ZA 1. Kristýna Prousová a Veronika Celbová spolu s Dominikem Fleischerem ze ZL 2. (v roli fotografa) zúčastnili předávání dárků trutnovských rotariánů všem klientům Domova sv. Josefa v Žírči. Toto zařízení je specializovanou léčebnou (jedinou v ČR) pro postižené roztroušenou sklerózou. Pacienti zde jsou v různých stadiích této závažné nevyléčitelné choroby. Do ústavu se dostávají při tělesném postižení, kdy již nejsou schopni vlastní sebeobsluhy a musejí se pohybovat jen na invalidním vozíku. Většina z nich přitom nemá snížené mentální schopnosti a je schopna normální komunikace. Tím, že si uvědomují závažnost svého onemocnění, nejsou příliš optimisticky naladěni. Většina z nich se však poměrně ochotně zapojuje do organizovaných aktivit, které jim umožňují odpoutání od myšlenek na svůj neřešitelný zdravotní problém. Proto pro ně vedení Domova sv. Josefa připravuje různé hudební programy, zajišťuje jim návštěvy divadel nebo různé výlety. Za dárky věnované Rotary klubem v Trutnově (praktické kabelky s kosmetikou) a za pásmo vánočních koled, které jim velmi krásně zazpívaly naše studentky, byli všichni klienti vděčni. Ve vánočně upravené ústavní jídelně ocenili především skoro profesionální pěvecké vystoupení děvčat. Některé z klientek se u některých známých koled nechaly strhnout k vlastnímu zpěvu. Po vystoupení se naši studenti spolu s ředitelem školy a s vedoucím Domova ing. Osladilem vydali na pokoje za těmi klienty, kteří se nemohli společné akce v jídelně zúčastnit. I jim naše studentky předaly přivezené dárky. V závěru předvánočního týdne byla z prostředků Nadačního fondu Rotary klubu dvěma našim studentkám z dětského domova ve Vrchlabí zakoupena lyžařská výstroj a zajištěny skipasy na lyžařský výcvikový zájezd. Poslední humanitární akcí trutnovského Rotary klubu bylo zakoupení dárků pro klienty Stacionáře pro tělesně oslabené a zdravotně postižené dětské i dospělé klienty v Trutnově. Předvánočních vystoupení našich studentů bylo podstatně více, ale o nich nám bohužel nikdo z nich nenapsal. Poznámka redakce) 18

19 Pár informací o Rotary hnutí: Rotary internacionál je nejstarší servisní klubová organizace na světě, kterou tvoří více než 33 tisíc klubů s více než 1,2 miliony členů působících ve více než 200 zemích. Všechny kluby mají stejná pravidla organizace (velmi přísný výběr nových členů, kteří by měli splňovat stanovená morální a etická kritéria a zastupovat vždy jen odlišné profese, zúčastňovat se pravidelných schůzek každý týden, každoročně střídat funkce presidenta a sekretáře klubu aj.) ale zaměření klubových tradic, aktivit a schůzek si tvoří členové každého klubu sami. znak ROTARY Základním rotariánským heslem je SERVICE ABOVE SELF (služba pro druhé je před vlastním zájmem). Členové Rotary klubů dobrovolně věnují svůj čas a schopnosti ve prospěch těch, kteří jejich pomoc potřebují a to jednak ve vlastních klubových projektech, jednak podporou projektů mezinárodních. Jedním z nejvýznamnějších celosvětových projektů Rotary internacionál je projekt Polio plus. Jeho cílem je celosvětové vymýcení dětské obrny na celém světě imunizací dětí. Rotariáni věnují vlastní prostředky a konají sbírky na to, aby se ke všem dětem vakcína proti této zákeřné nemoci dostala. Za 9 let se v roce 1994 podařilo tuto zákeřnou chorobu zlikvidovat v celé západní polokouli, v roce 2002 na evropském kontinentu. Na rozhodující fázi dosažení celkového cíle vymýcení polia i v posledních 4 zemích Asie a Afriky, kde se ještě nepodařilo všechny děti imunizovat, věnoval Bill Gates 350 milionů US dolarů s podmínkou, že ostatní rotariáni zajistí do dalších 200 milionů. Rotariáni podporují vzdělávání v rozvojových zemích, mládežnické výměny středoškolských studentů, stipendijní pobyty vysokoškoláků a mnoho dalších projektů. (red.) Ještě k MAG 2010 V předcházejícím čísle Krvinky jsme uváděli čerstvé názory našich učitelů na průběh a obsah uvedené maturitní generálky. Vzhledem k termínu uzávěrky vydání se do redakce včas nedostaly všechny učitelské příspěvky. Pro doplnění ankety je zařazujeme do dnešního čísla. Hodnotitel: Organizace maturitní generálky byla poměrně složitá a vyžadovala až příliš formalit. Zadavatelé museli absolvovat školení a testy, ale v podstatě mohl zadávat každý učitel, protože přesný a podrobný postup byl přiložen v materiálech. Někteří žáci byli hotovi za dvacet minut a další hodinu pak jen seděli nebo leželi a nudili se. Pokud jde o didaktický test z českého jazyka, myslím, že nebyl náročný, i když dva nebo tři úkoly se mi jevily jako nejednoznačné. Na písemnou práci z českého jazyka by bylo potřeba více času, aby si maturanti mohli napsat koncept. Také by bylo dobré jednoznačně vymezit místo, kam by si koncept nebo alespoň poznámky zaznamenali. Mgr. A. Pivoňková Zadavatel : Z mého pohledu je systém dobře propracovaný a vše proběhlo bez větších komplikací. žádnou negativní zkušenost z maturitní generálky tedy nemám. Mgr. Martin Petrskovský 19

20 Předvánoční hrátky Každoroční ukončení období před vánočními prázdninami je na naší škole již tradičně spojeno se soutěží v netradičních sportech. Letošních Vánočních hrátek se zúčastnily třídy 1. a 2. ročníku spolu se svými třídními učiteli. Zapojené třídy se mezi sebou utkaly o krásné a veliké dorty. Sportovní dopoledne tvořilo celkem 12 soutěží, při kterých družstva tříd musela předvést svoji šikovnost, orientaci, rychlost a také důvtip. Některé ze soutěží měly vánoční názvy (vánoční blázinec, lyžníci, vánoční kolotoč, petardy a básničky s vánoční tématikou) ostatní byly nazvány podle činnosti nebo nejdůležitějšího nářadí (svlékání hada, kláda nad hlavou, lajna, tyče + hrazda a další). Rozmanité byly i podmínky soutěží, některé byly na čas a u některých se hodnotilo. A jak soutěžení těch, kteří neváhají vyzkoušet něco nového a namáhat své svaly, dopadlo? Vyhrála třída ZL 2., kterou musím pochválit za velkou účast a nasazení při soutěžích. Na druhém místě se umístila třída ZA 1. a třetí místo obsadila třída ZL 1. Kromě tříd na stupních vítězů si pochvalu zaslouží i třída ZA 2., která se umístila na čtvrtém místě. Její družstvo tvořilo pouze 6 statečných a jen díky výpomoci nejpočetnější třídy ZL 2., se družstvo doplnilo na takový počet členů, že se mohla rovněž do všech soutěží zapojit. V závěrečné části soutěže každá třída ze všech nasbíraných slov přednesla a letos i zazpívala básničku. Při této prezentaci se svým krásným hlasem zaskvěla Kristýna ze ZA 1. Úplně nakonec bych chtěla pochválit všechny třídy a jejich závodníky za to, jak k našim hrátkám přistupovali, nadšeně závodili a hlavně bojovali. Těším se na příští rok - na ještě větší účast žáků z jednotlivých tříd (aby nedopadly jako letošní ZA 2.) a na stejné nadšení, které je pro organizátory jedinou odměnou za vynaloženou práci s přípravou soutěže. Mgr. Irena Hampelová (K vysloveným pochvalám se připojuje i vedení školy spolu s redakcí Krvinky kromě studentů chválíme i organizátory a mezi nimi i paní učitelku Hampelovou, která si ani ve své pracovní neschopnosti vyzbrojena berlemi nemohla nechat ujít alespoň pasivní účast na předvánočním sportování.) 20