Saúdská Arábie a její vliv na světovou ekonomiku

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Bankovnictví a pojišťovnictví Saúdská Arábie a její vliv na světovou ekonomiku Diplomová práce Autor: Hana Rejfková Finance Vedoucí práce: Ing. Leopold Tanner, MSc., MBA Praha Duben 2012

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokolškolských prací. V Teplicích dne 26. dubna 2012 Hana Rejfková

3 Poděkování Dovoluji si poděkovat svému vedoucímu práce panu Ing. Leopoldovi Tannerovi, MSc., MBA za cenné a profesionální rady ohledně mé diplomové práce, včetně doporučení správné literatury a vhodných zdrojů, ze kterých jsem během sestavování práce čerpala, a také Bankovnímu institutu VŠ za poskytnutí moţnosti kombinovaného studia velmi zajímavého oboru. Hana Rejfková

4 Anotace Tato diplomová práce popisuje Saúdskou Arábii a její vliv na světovou ekonomiku, včetně vysvětlení důleţitých pojmů a souvislostí potřebných k porozumění této problematiky. Zpočátku se práce zabývá popisem historických událostí, které předcházely vzniku Saúdské Arábie a hodnocením současného ekonomického a politického systému země. Dále se pojednává o úloze ropy v ekonomice Saúdské Arábie a jejích moţností v ovlivňování světové finanční rovnováhy prostřednictvím organizace OPEC. V závěrečné kapitole je popsán stav saúdské ekonomiky po světové finanční krizi v letech , včetně současného stavu a předpokládaného vývoje v dalších letech. Annotation This thesis describes the Saudi Arabia and its impact on the world economy, including an explanation of important terms and context needed to understand this issue. Initialy the thesis deals with the description of historical events that preceded the formation of Saudi Arabia and assessment of the current economical and political system of the country. It also discusses the position of oil in the economy of Saudi Arabia and its potential influence in global financial balance by OPEC. A situation of the Saudi economy after the global financial crisis in , including the current situation and anticipated development in the comming years is described in the final chapter of this thesis.

5

6 Obsah Prohlášení... 2 Poděkování... 3 Anotace... 4 Úvod Charakteristika politického a ekonomického systému O zemi a jejím obyvatelstvu Dějiny Saúdské Arábie Starověk Vznik tzv. kolébky islámu Turecký vliv a snahy koloniálních mocností ze západní Evropy Dějiny vládnoucí rodiny a vznik království Saúdské arábie Poloha, rozloha a hranice Podnebí Obyvatelstvo, zdravotnictví, školství Kultura a sport Politický systém SA Základní úlohy vlády Rada Ministrů Legislativa a soudnictví Poradní rada Provinční uspořádání Ekonomický systém SA

7 1.3.1 Historie budování moderní ekonomiky SA SA jako nejrychleji se rozvíjející země světa Průmyslová města SA Plány rozvoje Státní podpora soukromého sektoru Daňový systém SA Bankovní systém SA Historie bankovnictví SA Bankovní systém SA a Saúdská burza v současnosti Současný trh SA Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR Úloha ropy v ekonomice SA Význam ropy pro celosvětovou společnost Vznik ropy Význam ropy Druhy ropy Budoucnost ropy Ropa a ekonomika Produkce a spotřeba v číslech Objevení ropy na území SA Moţnosti SA v ovlivňování světové ekonomické a finanční rovnováhy Ropa jako zbraň OPEC a její vliv na cenu ropy Historie OPEC

8 Nadvláda sedmi sester Vznik OPEC Cíle OPEC Struktura OPEC Členové OPEC Koš OPEC Produkční kvóty OPEC a jiné mezinárodní organizace Fond OPEC pro mezinárodní rozvoj Ropné šoky a jejich vliv na cenu ropy První ropný šok ropné embargo Druhý ropný šok Islámská revoluce Třetí ropný šok válka v Perském zálivu Prudké změny cen ropy po roce Vztahy SA se zahraničím USA Ostatní Arabské země Rusko Čína SA a finanční krize Ekonomický vývoj v letech Vliv krize na místní peněţní a úvěrový trh Vliv krize na místní dluhový trh Síla Královského bankovního sektoru

9 4.3 Přeshraniční půjčky Financování domácích bank Úvěrování domácích bank Úvěrování zahraničních bank Pouţité instrumenty centrální banky Kroky monetární politiky SA Nástroje, které se ukázaly být efektivními během krize Úloha zahraničních měnových rezerv a intervencí Ekonomický vývoj v roce Závěr Seznam pouţité literatury

10 Úvod Téma své diplomové práce, které zní Saúdská Arábie a její vliv na světovou ekonomiku jsem si určila zejména z toho důvodu, ţe se ve svém volném čase věnuji studiu arabských zemích, v čele se Saúdskou Arábií. Rozvinutí svých dosavadních znalostí o arabských zemích, potaţmo o Saúdské Arábii i v oblasti finanční a ekonomické, a to prostřednictvím vypracování diplomové práce, pro mne tak bylo jasnou volbou. Toto téma je dle mého názoru v současné době velmi aktuální. Ropa je stále strategickou surovinou číslo jedna, a bude jí zřejmě i v blízké budoucnosti. Jelikoţ je Saúdská Arábie společně s Ruskem dlouhodobě jejím největším světovým producentem, je postavení této země ve světové ekonomice velmi významné. Významné postavení si Saúdská Arábie zachovává rovněţ ve světové politice v rámci členství v Organizaci zemí vyváţejících ropu OPEC a stálým strategickým zájmům USA na Blízkém východě. Také finanční stránka ropy je velmi aktuální, vzhledem k tomu, ţe je předmětem spekulativního obchodování, a její cena je ovlivňována mnoha faktory včetně kurzu dolaru, celosvětovými faktory a ropnými giganty jako je Exxon, BP, Royal Dutch nebo Texaco. Celou problematiku jsem se tak snaţila v práci popsat pokud moţno co nejobsáhleji, s důrazem na nejen historické, ale také faktické souvislosti mezi jednotlivými aspekty. 9

11 1 Charakteristika politického a ekonomického systému Abychom lépe pochopily charakteristiku politického a ekonomického systému Saúdské Arábie, je potřeba si uvědomit, ţe se jedná o tradiční absolutistickou teokratickou monarchii, a ekonomika tohoto státu se opírá o závislost na těţbě ropy a petrochemické výrobě. 1.1 O zemi a jejím obyvatelstvu Jelikoţ je obyvatelstvo sloţeno v podstatě pouze ze dvou národností, a to z 90ti procent araby a z 10ti procent afro-asiaty, pak je téměř 100% obyvatelstva muslimů, vyznávající náboţenství Islám. Toto náboţenství tím pádem ovlivňuje všechny obyvatele Saúdské Arábie. Úředním jazykem je arabština, přičemţ v obchodním styku se hovoří anglicky. V zemi působí vysoký počet zaměstnanců z Asie a Afriky, tudíţ v některých čtvrtích je moţné se dorozumět i jinými jazyky Dějiny Saúdské Arábie První obyvatelstvo země se objevilo na území údajně jiţ před sto tisíci lety. Novodobé dějiny spolu s oficiálním vznikem Saúdské Arábie se začínají formovat aţ v 1. polovině 18. století, zaloţením prvního a poté druhého saúdského státu Starověk Na současném území Saúdské Arábie byla především v jihozápadní části země řada místních osídlení, která byla součástí minejského království. Toto království vzniklo ve 12. století před n. l., a poté následovala království sabejské a himjarské. Obyvatelé byli kočovní pastevci tzv. nomádi, kteří osidlovali zejména oblast západního pobřeţí a města Mekku a Medínu. Kočovníci si zakládali kmeny, v jejichţ čele stáli šajchové a emíři. Města Mekka a Medína byla ve strategické poloze, díky níţ se staly důleţitými středisky obchodu mezi Indií a Evropou. 10

12 Vznik tzv. kolébky islámu V 7. století n. l. se stalo dnešní území Saúdské Arábie tzv. kolébkou islámu, a města Mekka a Medína byla prohlášena jako svatá města nového náboţenství. Od té doby jsou tato města hlavním cílem všech věřících, kteří mají dle islámu povinnost alespoň jednou za ţivot uskutečnit svatou pouť. Prorok nového náboţenství Muhammad patřící do kmene Kurajšovců, kteří ovládali tuto oblast, začal v době uctívání různých boţstev hlásat monoteistické náboţenství. Slovo islám znamená vzdání se bohu nebo také odevzdání se, od něho se odvozuje slovo muslim, coţ znamená osoba, která se odevzdává bohu. Prorok Muhammad se díky svému hlásání dostal do rozporů s kmenem, a tak v roce 622 odešel se svými stoupenci z Mekky, a 16. července 622 dorazil do Medíny. Tohoto data začala muslimská éra zvaná,,hidţra,, (hidţra-přerušení svazků s kmenem, emigrace). Muhammad vedl boje proti svému minulému kmenu z Mekky, a v roce 630 se mu podařilo ji dobýt. Nová víra se rychle rozšiřovala po celém arabském poloostrově, a Mekka se tak stala duchovním centrem islámu. Boj v roce 630 byl v podstatě základním kamenem taţení muslimských vojsk, která poté dobyla většinu tehdejšího světa. Nástupce tzv. chalífa Muhammada Abú Bakr a jeho vojska dobyla tehdejší Babylon, a během vlády dalšího nástupce dobyla muslimská vojska i Sýrii, Palestinu a Egypt. Následovalo dobytí celé části severní Afriky a roku 711 i obsazení Španělska. Dobývání Evropy bylo zmařeno prohrou v bitvě u Poitiers ve Francii. V dalších letech se také podařilo porazit muslimské jednotky při pokusu o obsazení Cařihradu. V této době se rozvinulo taţení na východ, a po obsazení Perské říše vstoupila roku 705 muslimská vojska do Indie Turecký vliv a snahy koloniálních mocností ze západní Evropy V důsledku postupného slábnutí chalífátu se ujímali vedení turci. Ovšem jejich nadvláda byla slabá, a v té době se začali snaţit dobýt islámskou říši evropští dobyvatelé. Snahy o dobytí říše nejprve uskutečnili v 16. století Portugalci, poté v 17. a 18. století angličané, holanďané a francouzi. V 19. století pak obsadila území Perského zálivu Velká Británie. 11

13 Dějiny vládnoucí rodiny a vznik království Saúdské arábie V první polovině 18. století se v okolí Nadţdu začalo formovat hnutí wahhábitů. Jeho zakladatel Muhammad ibn Abd al-vahháb byl tehdy vyhnán z Rijádu. Šajch Muhammad ibn Saúd ze sousední oázy Daría se ho ujal, a společně zaloţili tzv. první saúdský stát. První saúdský stát zanikl roku 1818 po obsazení oblasti egyptským pašou Muhammadem Alím. V roce 1822 následoval pokus o znovuobnovení státu emírem Turním ibn Abdulláhem ibn Muhammadem, a to přepadením Rijádu, kterému vládli egypťané. Zaloţil druhý saúdský stát, který byl ale mnohem menší neţ první, zabíral pouze Nadţd a Al-Hasu. Zhruba v polovině 19. století se rozpoutaly boje mezi Saúdy a Rašídy ze severní části území, a postupně vyhnaly Saúdy z Nadţdu. Po posledním boji v roce 1891 úplně zanikl druhý saúdský stát, a Saúdové byli donuceni přesídlit do Kuvajtu. V roce 1902 se vrátil z Kuvajtu saúdský emír známý jako Ibn Saúd, a spolu se svými přívrţenci znovu dobyl Rijád. Tento okamţik je často označován jako důkaz hrdinství a o něj se téţ opírá budování saúdské národní identity. Zaloţení Království Saúdské arábie jak ho známe dnes se datuje do roku 1932, a povaţuje se za výsledek sňatku z rozumu mezi Ibn Saúdem a dívkou z rodiny Ál aš-šejch. Rodina Ál aš- Šejch byla přímým potomstvem Abd al-vahhába, zakladatele wahhábismu. Ibn Saúd poté pokračoval v bojích a budování kmenových svazků. Ibn Saúd se téţ spojil s duchovenstvem. Přeměnil členy bojovných kmenů v náboţenské skupiny zvané,,ichwán,,. Beduínští ichwáni byli posíláni do speciálních zemědělských usedlostí, které slouţily i jako výcvikové tábory. Tyto tábory se nazývaly hidţra. Takováto členství v hidţrách bylo poté povinné pro všechny beduíny, a bylo spjaté s povinností platit náboţenskou daň zakát. V kaţdé hidţře byl hlavou imám, který ichwány učil zásady Abd al-wahhábova učení, loajalitu k vládnoucí rodině a přísný výklad islámu, který ichwáni šířili opět dál. Součástí takového učení bylo také připomenutí, ţe kdo zemře ve jménu dţihádu, půjde do ráje. Ibn Saúd si tak v podstatě z kočovných beduínů vytvořil účinnou bojovou sílu. S pomocí ichwánů poté dobyl východní území, a Ibn Saúdovi zbývalo obsadit uţ jen Hidţáz s Mekkou a Medínou. Dţidda se vzdala, a obsazení Mekky a Medíny na sebe nenechalo dlouho čekat. 8. ledna 1926 mohl Ibn Saúd k titulu sultán Nadţdu přidat i titul král Hidţázu. 22. září 1932 se Ibn Saúd prohlásil králem Saúdské Arábie, coţ ihned uznaly evropské mocnosti v čele se Sovětským svazem a Velkou Británií. Právě Ibn Saúdovi ichwáni, ale brzy představovali velkou hrozbu pro celé království. Jejich tábory se nebezpečně rozšířily a i přesto, ţe Ibn Saúd po dobytí celého území pozastavil 12

14 dţihád, ichwáni pokračovali v nájezdech do Iráku a Zajordánska, kde nespočetněkrát vyvolali spor s Velkou Británií. Ichwáni pozastavením dţihádu ztratili hlavní zdroj své obţivy a kritizovali vládnoucí rodinu, zejména to, ţe dva synové Ibn Saúda cestovali do zemí,,nevěřících,, Anglie a Egypta, a zavádění neislámských novinek jako např. budování telefonní a telegrafní sítě nebo nákupy automobilů. V té době byla většina příjmů královské rodiny závislá na náboţenských poutích do Mekky a Medíny. Vyjednávání v této situaci nepomáhala, a tak byla potřeba pouţít vojenskou sílu. Neposlušní ichwáni byli nakonec poraţeni, a jejich velká část nebyla následně úplně začleněna do saúdského státu, a trpěla různými formami socioekonomické diskriminace. Poté uţ ohroţovali královy plány pouze náboţenští učenci ulamá, ale z jejich strany nehrozilo nebezpečí. Zřejmě ze strachu, ţe by je postihl stejný osud jako ichwány zůstali králi Ibn Saúdovi věrní. Král postupně sniţoval vliv náboţenských učenců, a jejich role byla spíše v oblasti vzdělávání a dohlíţení na veřejnou morálku. Ibn Saúd se opíral ve své politice o okruh zahraničních poradců z Anglie, Iráku, Egypta, Sýrie či Libanonu, ale jeho úspěchy byly také značně podpořeny Velkou Británií. Za tuto podporu Ibn Saúd podepsal s Velkou Británií dohodu, která opravňovala Velkou Británii dohlíţet nad saúdskou zahraniční politikou. Velká Británie se ovšem obávala moţného nebezpečí z důvodu smlouvy Saúdské Arábie s,,nevěřícími,, Brity, a proto podepsaly obě země roku 1927 smlouvu novou, která uznala Saúdské království za nezávislé. Král Ibn Saúd roku 1953 zemřel, a na trůn nastoupil jeho syn Saúd. Roli hlavního spojence Saúdské Arábie tehdy od Velké Británie převzaly Spojené státy. Vláda Saúda byla spojována s finančními skandály a neklidem uvnitř vládnoucí rodiny. Proti Saúdovo vládě veřejně vystoupil korunní princ Fajsal, a vznikaly první spory mezi příslušníky rodu. Otec Saúda vytvořil tři pilíře zahraniční politiky panarabismus, panislamismus a úzkou spolupráci se Spojenými státy, sám Saúd k nim během své vlády přidal ještě jednu významnou oblast, a to,,rijálpolitiku,, coţ znamenalo vyuţívání ropného bohatství země k ovlivňování jak stoupenců, tak i nepřátel Saúdské Arábie. V roce 1952 byla Saúdská Arábie zasaţena událostmi v Egyptě. Násir stál v čele vojenského převratu při němţ byl svrţen tehdejší egyptský král Farúk I. Násir se stal prezidentem Egypta, a hlásal nové politické názory, které říkali jediné: je jen jeden arabský svět a ten byl rozdělen a zmanipulován Západem. Veřejně kritizoval a zesměšňoval saúdský reţim, očerňoval 13

15 vládnoucí rodinu, ale i ostatní panovníky jiných monarchií Zálivu. Toto období se označovalo jako,,arabská studená válka,,. Král Saúd i přesto podporoval mnohé Násirovy plány, a postupně se dění v zemi začalo vymykat kontrole. Zanedlouho došlo v sousedním Jemenu k převratu, díky němuţ se dostaly na území arabského poloostrova egyptské jednotky, na které saúdská vláda nebyla připravena. Někteří Saúdští piloti dokonce zběhli do Káhiry, a několik princů odešlo do Egypta také. Korunní princ Fajsal, mezitím co Saúd pobýval v zahraničí z důvodu zdravotních problémů, sestavil kabinet kam dosadil své bratry a blízké spojence Fahda a Sultána. Slíbil také vytvoření reforem, kam patřilo například zrušení otroctví. To se samozřejmě nelíbilo Saúdovi, a po jeho návratu ze zahraničí hrozil Fajsalovi mobilizací Královských gard. Na to Fajsal vyhroţovoval mobilizací Národních gard. K Fajsalovi se připojili i ulamá a ostatní významní princové, a tak Saúd nakonec přeci jen rezignoval a odešel do Egypta, kde se spojil s Násirem a společně kritizovali Fajsalovu vládu. Král Saúd zemřel v roce Na jeho památku nenaleznete v království jediný portrét Saúda, a to z toho důvodu, ţe se období jeho vlády označuje za nejhorší období státu, kdy vládla korupce a politický amatérismus. Toto období ale poloţilo základ dalšího počínání královské rodiny. Vládnoucí rodina jiţ nikdy nedovolila, aby se jejich spory dostaly na veřejnost, a ohrozili tím její existenci. Do čela Saúdské Arábie nastoupil v roce 1964 Fajsal, a vládl do roku 1975, coţ bylo období spojované s rostoucími příjmy z ropy. Konec tzv. arabské studené války se datuje na rok Předcházející poráţka Násira ve válce s Izraelem roku 1967 znamenala konec jeho ideologiím, a ještě téhoţ roku se konal arabský summit, na kterém se dohodl Násir s Fajsalem na novém spojenectví a přátelství. Egypt přislíbil stáhnutí svých vojsk z arabského poloostrova, a ropné monarchie na oplátku slíbili přispívat částkou 329 milionů dolarů ročně Egyptu a Jordánsku. Nová Saúdská éra umocněná dobrými vztahy s novým egyptským prezidentem Anwarem as-sádátem na sebe nenechala dlouho čekat. Celosvětovou pozornost k Saúdské Arábii Fajsal také upoutal v roce 1973, kdyţ vyhlásil ropné embargo, díky němuţ země získala obrovské bohatství. Díky neuvěřitelnému ropnému bohatství, království mohlo financovat širokou síť staveb mešit na svém území a jiných náboţenských vzdělávacích center v zahraničí, tím se stal Fajsal velmi oblíbeným mezi věřícími. Během své vlády přispěl například více neţ deseti miliardami dolarů do Islámského fondu solidarity, zaloţil Islámskou rozvojovou banku se sídlem v Dţiddě. Díky finančním injekcím a pomoci v podstatě vykoupil Egypt z tehdější nadvlády Sovětského svazu, ukončil první část Libanonské války, a zklidnil 14

16 vztahy mezi Sýrií a Jordánskem. Výdaje putující do zahraničí v letech přesáhly částku 93 miliard dolarů. Fajsal se také zapsal do dějin tím, ţe po třech dnech od nástupu na trůn na naléhání amerického prezidenta Kennedyho úplně zrušil otroctví. Během vlády krále Fajsala měla díky ropnému bohatství většina obyvatel země vysokou ţivotní úroveň, jelikoţ stát byl hlavním poskytovatelem zaměstnání a sluţeb. Není tedy divu, ţe rok 1973 je označován za počátek,,éry hojnosti,,. V březnu 1975 byl král Fajsal zabit svým synovcem Fajsalem ibn Musáid ibn Abd al-azízem. Saúdská vláda oznámila po pár hodinách, ţe byl vrah Fajsal ibn Musáid duševně nemocný, a vraţdu provedl jako pomstu za smrt svého bratra prince Chálida ibn Musáida ibn Abd al-azíze. Zde je potřeba objasnit, ţe jeho bratr Chálid byl stoupencem náboţenských fanatiků, kteří kvůli svým ideologiím napadali nově budované televizní stanice v Saúdské Arábii, a při jednom takovém útoku byl zabit. Fajsal ibn Musáid byl o několik dní později popraven, ale v souvislosti s vraţdou krále Fajsala bylo ještě zatknuto a vyslýcháno dalších patnáct muţů. To v celém arabském světě vyvolalo různé spekulace a konspirační teorie. Na trůn tři dny po smrti svého bratra Fajsala nastoupil Chálid, jenţ narušil pravidlo, které určuje to, ţe následník trůnu musí být nejstarší syn Ibn Saúda. Podle tohoto pravidla by měl na trůn nastoupit princ Muhammad, který ale kvůli své závislosti na alkoholu a mnoha skandálům zapříčiněných především jeho agresivitou, nezískal podporu královské rodiny, a byl nucen se vzdát svých nástupnických práv. Muhammad kromě události, při které měl údajně postřílet desítky ichwánů, byl známý především kvůli kauze roku 1977, kdy nařídil popravit svou devatenáctiletou vnučku, obviněnou z cizoloţství. Poté co jeho nařízení soud odmítl vykonat, postarali se o její smrt jeho osobní bodyguardi, a před mnoha svědky ji přímo na popravišti v Dţiddě zastřelili. Vládnoucí rodina oznámila, ţe princezna nešťastnou náhodou utonula. Celá událost, ale měla bohuţel mezinárodní dohru, kdy byl natočeno britské dokumentární drama Death of a Princess, které odkrylo celé pozadí této události. Tento film samozřejmě nepředstavitelně zhoršil diplomatické vztahy mezi Velkou Británií a Saúdskou Arábií. Jakmile byl v Británii film uveden, Saúdská Arábie hrozila ekonomickými sankcemi, král Chálid zrušil svou cestu do Londýna, a vyhostil ze země velvyslance z Velké Británie. Desítky milionů dolarů bylo téţ vynaloţeno na kampaň, která byla namířená proti Velké Británii. Britská vláda se nakonec veřejně Saúdské Arábii omluvila a film odsoudila. Král Chálid se během své vlády věnoval více svým koníčkům a náboţenskému rozjímání neţ samotnému vládnutí, proto během jeho vlády byla více rozdělena moc i mezi jeho bratry. 15

17 Současný saúdský král, tehdy princ Abdalláh, se stal odborníkem na Sýrii a Irák, princ Sultán se zajímal o Jemen. Otázky týkající se panování v zemi tak řešili bratři kolektivně, coţ se ještě více umocnilo v 80. letech, kdy se princ Bandar ibn Sultán stal velvyslancem ve Spojených státech, a tím pádem jednal v zájmech Saúdské Arábie a ministra zahraničních věcí prince Saúda ibn Fajsala. Největší vliv ale měl na vládnutí země Chálidův bratr Fahd, který se poté sám ujal vlády. Co se týče vlády krále Fahda ( ), bývá spojována s prudkým poklesem cen ropy. Ceny v roce 1986 dosáhly svého minima, které činilo osm dolarů za barel. Celkové zpomalení ekonomiky a schodek v rozpočtu měli za následek i zpomalení modernizace infrastruktury a politiku tzv. saúdizace, coţ byla politika, která nahrazovala zahraniční zaměstnance Saúdskými araby. I přesto, ţe si saúdská střední a vyšší třída většinou najímá řidiče a sluţebné z řad jiných národností, vzniká spoustu stíţností na špatný vliv cizinců na saúdskou kulturu. Král Fahd i přes celkové zpomalení ekonomiky stále financoval mezinárodní náboţenské instituce zaloţené králem Fajsalem v 60. letech. V 80. letech pak docházelo ke stále většímu prohlubování ekonomické propasti mezi obyvatelstvem. Bohatou vrstvu tvořili příslušníci královské rodiny, hlavní představitelé kmenů a úspěšní obchodníci. Není divu, ţe se skupinky mladých Saúdských Arabů začaly nebezpečně fanaticky shlíţet v islámu, a řešili tím rostoucí sociální a ekonomické problémy. Odsuzovali materiální zkorumpovanost saúdského reţimu, vinili za svou situaci Západ, a neměli ani problém s kritikou vzdělané saúdské elity, která dosáhla svého vzdělání na Západě. Král Fahd také udrţoval nadmíru vřelé vztahy se Spojenými státy, dokonce vřelejší něţ kterýkoli jeho předchůdce. S obdobím vlády krále Fahda je nutné zmínit téţ tzv. Válku v Zálivu ( ). Jednalo se o ozbrojený konflikt mezi Irákem za vlády Saddáma Husajna a koalicí 28 států v čele se Spojenými státy, které obdrţeli mandát od OSN za účelem osvobození Kuvajtu. Současný král Abdalláh ibn Abd al-azíz vládne od 1. srpna 2005, poté co zemřel jeho nevlastní bratr Fahd. Od roku 1962 do roku 2005 byl velitelem Saúdské Arabské Národní Gardy. Král Abdalláh je povaţován za jednoho z nejbohatších monarchů na světě. 16

18 1.1.2 Poloha, rozloha a hranice Saúdská Arábie zabírá největší část Arabského poloostrova. Svou rozlohou km 2 je po Alţírsku druhým největším státem arabského světa. Severně a severovýchodně sousedí s Jordánskem a Irákem, na východě s Kuvajtem, Katarem a Spojenými arabskými emiráty, na jihovýchodě s Ománem a na jihu s Jemenem. Ze západu Saúdskou Arábii ohraničuje Rudé moře a na severovýchodě Perský záliv. Saúdská Arábie vede jiţ dlouhou dobu spory se Spojenými arabskými emiráty ohledně hranic, a to hlavně kvůli těţištím ropy a zemního plynu. Hlavním městem je Rijád Podnebí Na celém území panuje suché pouštní podnebí s vysokými denními a nízkými nočními teplotami a minimem sráţek. Nedostatek dešťů je charakteristický pro největší část území Saúdské Arábie. Občas se v některých částech země rozpoutají bouře, které zaplní vodou koryta řek tzv. vádí. Svým podnebím patří k nejteplejším zemím světa. Časté písečné a prašné bouře zemi suţují vţdy na jaře a na podzim Obyvatelstvo, zdravotnictví, školství V zemi ţije přibliţně obyvatel, z nichţ zhruba 5,5 milionu tvoří zahraniční pracovníci, coţ je malé procento ve srovnání s ostatními arabskými státy. Etnicky tvoří obyvatelstvo z 90ti % arabové, 10 % je jiného původu. Mezi největší skupiny zahraničních pracovníků patří Indové (v roce 2004 jich zde ţilo ), Pákistánci ( ), Egypťané ( ), Jemenci ( ), Filipíňané ( ) a Bangladéšané ( ). Úředním jazykem je arabština.v zemi je velmi dobrá zdravotní situace, téměř všichni obyvatelé mají přístup k základním lékům a zdravotní péče je poskytována zdarma. Saúdská Arábie rovněţ nepřijímá ţádnou humanitární pomoc, a naopak je jedním z největších poskytovatelů. Saúdská Arábie je povaţována za jednu z nejhorších na světě co se týče dikriminace ţenských práv, jelikoţ zde platí přísné právo šaríja, které ţenám přisuzuje niţší postavení neţ muţům. Toto právo je zde uplatňováno mnohem přísněji neţ v jiných arabských zemích. Mezi 17

19 základní omezení a diskriminaci můţeme zařadit například nutnost zahalování ţen, zákaz řízení automobilů nebo zákaz cestování bez muţského příslušníka rodiny, oddělená kulturní zařízení a jiné. Za vlády krále Abdalláha ale postupně dochází ke zlepšování situace saúdských ţen. Co se týče školství v Saúdské Arábii, současné saúdskoarabské školy vznikly z koránských škol, které byly budovány společně s mešitami a jejichţ hlavním předmětem bylo studium koránu. Vůbec nejvýznamnější změnou v ţivotech saúdských ţen bylo umoţnění vzdělání. Na začátku 20. století vznikaly první soukromé školy pro chlapce, a veřejné školství pro chlapce se začalo rozvíjet aţ na konci 30. let 20. století po objevení ropy. První soukromou školu pro dívky zaloţila v roce 1956 Iffat, manţelka tehdejšího korunního prince Fajsala. Mladé Saúdské Arabky se dodnes neskrývají tím, jak jsou této ţeně vděčné za její pokrokový čin. První státní základní škola pro dívky poté byla zaloţena 1960 v Rijádu na popud tehdy korunního prince Fajsala, jehoţ ţena na něj měla velký vliv. Fajsal tehdy dokázal přesvědčit nesouhlasící ulamá, ţe vzdělání dívek povede i k lepšímu pochopení islámu, a pověřil ulamá dohledem nad dívčím školstvím. Na smíšených univerzitách v Saúdské Arábii musí ţeny a muţi vstupovat do přednáškových sálů oddělenými dveřmi a během výuky jsou odděleni přepáţkou. V současnosti je vzdělání na státních školách pro všechny občany země bezplatné. Školní docházka není povinná, přesto 99% všech dětí, kteří jsou odpovídajícího věku navštěvuje základní školu. Většina z nich poté nastoupí ke studiu na střední škole, a zhruba polovina z nich pokračuje studiem vysoké školy. Osnovy podle kterých se na školách vyučuje mají stále ve větší míře pod dohledem duchovní, ale vláda současného krále Abdalláha se snaţí tento vliv potlačit. Mezi nejčastěji studované obory patří teologie a technické obory. Dle odhadů z roku 2003 je 79% obyvatelstva gramotných (větší je procento muţů). Co se týče mladší generace, ta je gramotná z 98%. Do zvýšení úrovně vzdělání v Saúdské Arábii se nadále investují nemalé částky, přičemţ mezi bohatší vrstvou společnosti a královskou rodinou je oblíbené posílat své potomky studovat do zahraničí. Jako příklad investování do úrovně vzdělání můţeme uvést Technickou a přírodovědeckou univerzitu krále Abdalláha, otevřenou 23. září Univerzita se nachází na pobřeţí Rudého moře, celý komplex je na ploše 36ti kilometrů čtverečních, přičemţ na tomto území neplatí právo šaríja. Tato univerzita je jediná svého druhu. Saúdská Arábie do univerzity investovala 1,5 miliardy dolarů. Díky této univerzitě chce král Abdalláh připravit zemi na dobu vyčerpání 18

20 ropných zásob, cílem oborů je vlastní výzkum fotovoltaniky, bio a nano technologie a jiných ve spolupráci se zahraničím. Na Kaustu mají muţi i ţeny stejná práva, a ţenám je dovoleno řídit automobil. Přísně zakázaný na tomto území je pouze alkohol Kultura a sport Kultura Saúdské Arábie je těsně spjata s islámem a je silně konzervativní. Zákazy, které určuje islám ovlivnily nejvíce výtvarné umění, kde je zakázáno zobrazovat lidskou podobu. V malířství i sochařství tedy převládla spíše dekorativní tvorba, která je typická svými sloţitými geometrickými vzory, pouţíváním písma, hlavně úryvků z koránu a ornamentálními motivy. Významná je pro saúdské araby hudba, tanec a poezie. Nejvýznamějším projevem islámského umění je však architektura. Nejslavnější památkou Saúdské Arábie je bezpochyby velká mešita v Mekce, která je schopna pojmout na 8000 věřících, další významnou památkou je prorokova mešita v Medíně, kde se nachází hrob proroka Muhammada. Na seznamu UNESCO se nachází dvě památky Saúdské Arábie, a sice archeologická lokalita Al-Hijr a At- Turaif v Daríje, coţ je původní sídlo rodiny Saúdů. V Saúdské společnosti je kladen velký důraz na rodinu. Většina muţů nosí typický dlouhý oděv s pokrývkou hlavy a ţeny se zahalují do tradičního hidţábu a niquábu. Saúdové pouţívají lunární islámský kalendář a oficiálně slaví pouze tři svátky, podle lunárního kalendáře konec Ramadánu a Svátek oběti, a podle západního kalendáře slaví 23. září výročí sjednocení království. Co se týče jídla, je saúdskoarabská kuchyně výrazně kořeněná, a podobá se kuchyním jiných arabských států. V zemi je zakázaná konzumace vepřového masa a alkoholu. Nejoblíbenějším sportem v Saúdské Arábii je fotbal, potápění, rybaření, jachting nebo závody velbloudů. Zejména u muţských členů královské rodiny je obzvlášť oblíbené sokolnictví, které však podléhá omezením. 19

21 1.2 Politický systém SA Saúdská Arábie je monarchie postavená na Islámu. V čele vlády stojí král, který je zároveň vrchním velitelem armády. Král jmenuje korunního prince, s kterým se během vlády radí o důleţitých otázkách. Vládne s pomocí Rady ministrů, která je téţ nazývána Kabinet. Součástí Kabinetu je 22 ministerstev specializujících se na různá odvětví vlády. Legislativu králi předkládá Poradní rada, která navrhuje nové zákony a mění a doplňuje stávající legislativu. Poradní rada se skládá ze 150ti členů, kteří jsou králem jmenováni vţdy na čtyřleté období. Saúdská Arábie je rozdělena na 13 provincií. Kaţdá z těchto provincií má vlastní radu, která se zabývá celkovým vývojem provincie, a zodpovídá se guvernérovi. Vzhledem k tomu, ţe je Saúdská Arábie islámský stát, je její justiční systém postaven na islámském právu Šaría. Král má nejvyšší postavení v celém právním systému, má funkci odvolacího soudu a vydává milost. Jsou zde zastoupeny soudy tzv. Šaríjské soudy, které řeší většinu soudních případů Základní úlohy vlády Vláda Saúdské Arábie určuje charakter státu, jeho cíle a odpovědnosti a v neposlední řadě vztah mezi panovníkem a občany. Definuje Království Saúdské Arábie jako arabský a islámský suverénní stát, jehoţ náboţenstvím je islám a ústavou svatý Korán a Sunna. Stanovy v novém systému zavedeném v roce 1992 také vysvětlují, ţe cílem státu je zajistit bezpečnost a práva všech občanů země. Zdůrazňují význam rodiny jako základu Saúdské společnosti. Kladou téţ důraz na rovnost všech saúdských občanů před zákony Saúdské Arábie Rada Ministrů Rada ministrů pod kterou spadá 22 ministerstev, je odpovědná za vnitřní i vnější záleţitosti státu. Řeší finanční a ekonomické záleţitosti včetně vzdělávání a obrany státu. Rada byla zaloţena v roce 1953 králem Saudem a restrukturalizována králem Fahdem v roce Skládá se z předsedy vlády (král), místopředsedy vlády (korunní princ, v současnosti také ministr s portfoliem), 21 ministrů s portfoliem a 7 ministrů státu. Ve všech finančních, výkonných a administrativních záleţitostech rozhodují na základě většiny hlasů. 20

22 1.2.3 Legislativa a soudnictví Soudní systém Saúdské Arábie se skládá ze tří typů soudů. Takzvané Sharia h soudy se rozdělují na soudy první instance, kasační soudy a Nejvyšší soudní radu. Šaríjské soudy doplňuje také rada pro stíţnosti. Poslední částí soudního systému SA jsou výbory v rámci ministerstev, které řeší specifické spory například ohledně pracovního práva. V dubnu roku 2005 byl schválen plán na reorganizaci soudního systému, který je účinný od 1. října roku Dle tohoto plánu byly zřízen Nejvyšší soud a další speciální soudy, zabývající se například obchodním, pracovním či správním právem. Šari a (islámské právo) slouţí jako vodítko pro veškeré právní záleţitosti Saúdské Arábie. V islámském právu, potaţmo v Saúdské Arábii z toho důvodu nejsou uplatňovány ţádné rozdíly mezi posvátnými a světskými aspekty společnosti. Muslimové odvozují právo Šari a primárně z Koránu, následně ze Sunny (6 sbírek, které obsahují výroky a chování proroka Muhammada). Třetím zdrojem islámské legislativy je Idţmá vymezující otázky, na které není daná jasná odpověď ani v Koránu a ani v Sunně. Qias jako čtvrtý pramen práva je analogie doplňující výše zmíněné 3 zdroje islámské legislativy.v Islámském právu platí presumpce neviny stejně jako v právním systému České republiky. Ovšem v případech závaţných trestných činů nebo recidivistů se uplatňují kruté tresty Poradní rada Poradní rada je zákonodárný orgán, který se zabývá lidskými právy, vzděláváním, kulturou, zdravotnictvím a sociálními věcmi, veřejnými sluţbami, zahraničními záleţitostmi, bezpečností, správou islámských záleţitostí, hospodářstvím, průmyslem a financemi. Je to tzv. moderní verze tradičního islámského pojetí, kdy vůdce konzultuje svá rozhodnutí s odborníky na danou věc. V současné době se Poradní rada skládá ze 150ti členů jmenovaných králem na čtyřleté funkční období. Členové jsou vybíráni ze svých jednotlivých výborů, kterých je celkem

23 1.2.5 Provinční uspořádání Saúdská Arábie je rozdělena do 13ti provincií, z nichţ kaţdá provincie má guvernéra, zástupce guvernéra, a provinční radu. Guvernér je zvolen vţdy na čtyřleté období s moţností obnovení funkce. Tyto rady se zaměřují výhradně na potřeby svých provincií, zejména sestavují rozpočty na rozvoj provincie, sestavují budoucí rozvojové plány a monitorují probíhající projekty. Guvernér a víceguvernér kaţdé provincie slouţí jako předseda a místopředseda provinční rady. Kaţdá rada se skládá z nejméně deseti osob, pocházejících ze soukromého sektoru. Stejně jako u Poradní rady se členové provinční rady účastní ve výborech, které se zaměřují na různé otázky v zájmu provincie. Tyto rady vydávají poté zprávy, které jsou předkládany ministru vnitra, a odtud putují na příslušná vládní ministerstva k posouzení. 1.3 Ekonomický systém SA Jak jiţ bylo zmíněno, ekonomický systém Saúdské Arábie je závislý na plné závislosti na těţbě ropy, která se spolu s petrochemickou výrobou podílí více neţ z jedné poloviny na tvorbě HDP. Saúdská Arábie má největší zásoby nevytěţené ropy na světě (cca 1/4 světových rezerv),a svou současnou těţbou se řadí stále mezi největší producenty ropy. Ropa a ropné deriváty tvoří 85 % exportu, přičemţ ropné příjmy tvoří 90% příjmů státního rozpočtu. Ekonomicky se Saúdská Arábie orientuje především na USA, poté na Evropskou Unii (především na Velkou Británii, Francii, Itálii, Španělsko a Německo), Japonsko, v posledním době navazuje vztahy s Čínou, Indií a Ruskem Historie budování moderní ekonomiky SA Před zaloţením moderního království roku 1932, byli obyvatelé arabského poloostrova závislí na zemědělství a obchodu, zejména na vývozu a obchodech poutníků, kteří přicházeli do Mekky a Medíny. Království postrádalo jakoukoli infrastrukturu nezbytnou pro podporu dnešního hospodářského růstu, který předvídal jeho zakladatel, Král Abdulaziz bin Al-Saud Abdulrahman. 22

24 Objev ropy v roce 1938 vše změnil. Stabilní a pravidelný vývoz ropy poskytoval jiţ dostatek finančních prostředků na vybudování základní infrastruktury silnic, letišť, námořních přístavů, škol a nemocnic. V roce 1970, Saúdská Arábie představila první z řady pětiletých plánů rozvoje s cílem vybudovat moderní ekonomiku schopnou produkovat spotřební a průmyslové zboţí, které předtím bylo importováno. Infrastruktura země byla rozšířena, a tak průmysl a obchod mohl vzkvétat. Ve stejné době investovala národní ropná společnost ARAMCO do nových výrobních zařízení, potrubí, továren a dopravních zařízení a pokračovala v průzkumu nových ropných loţisek, aby maximalizovala výnosy z ropného sektoru, které byly potřebné k financování dalšího růstu. Výsledkem byla stabilní ekonomická transformace. Dnes je Saúdská Arábie jedna z nejrychleji se rozvíjejících zemí světa SA jako nejrychleji se rozvíjející země světa Saúdská Arábie jako svobodná trţní ekonomika prošla v relativně krátké době pozoruhodnými změnami. Vyvinula se ze zemědělské společnosti v regionální a světovou ekonomickou mocnost. Ropa je nedílnou součástí Saúdské ekonomiky, jelikoţ je Saúdská Arábie největším světovým producentem a vývozcem ropy. V současnosti také vyrábí a exportuje různé průmyslové výrobky po celém světě. Vláda SA hraje zásadní roli v průmyslovém a ekonomickém rozvoji země. Ministerstvo hospodářství a plánování formuluje ekonomické a sociální rozvojové plány, které stanoví dlouhodobé hospodářské cíle. Další oblasti ekonomiky jsou pod dohledem jednotlivých resortů, jako je zemědělství, energetika, doprava, komunikace a finance. Soukromý sektor hraje v Saúdské ekonomice stále větší roli - nyní tvoří 48% hrubého domácího produktu (HDP). Očekává se, ţe tento sektor i nadále poroste, díky rostoucímu počtu zahraničních investic. V prosinci roku 2005 se Saúdská Arábie stala členem Světové obchodní organizace (WTO). Toto členství poskytuje saúdským produktům lepší přístup na světové trhy, vytváří pracovní místa a podporuje zahraniční investice. 23

25 1.3.3 Průmyslová města SA I přesto, ţe základu Saúdské ekonomiky dominuje výroba a vývoz ropy, království přijalo opatření k co největšímu rozvětvení ekonomiky zejména v petrochemické výrobě. Petrochemické produkty dnes tvoří více neţ 90% exportu neropného průmyslu. Saúdská Arábie exportuje hlavně petrochemii, plasty, kovy, stavební materiály, a je dovozcem těchto produktů do zhruba 90ti zemí světa. Petrochemické a ostatní ropné průmysly jsou soustřeďovány ve velkých městských centrech. Koncentrace průmyslových závodů v určitých oblastech také usnadňuje poskytování ţivotně důleţitých sluţeb ve vodohospodářství, energetice a dopravě. Průmyslovém město Jubail je sídlem desítek továren, můţeme zde naleznout nespočet průmyslových zařízení, včetně odsolovacího zařízení, námořní přístav, ale také moderní vysokou školu. Průmyslové město Yanbu na pobřeţí Rudého moře je obklopeno ropnými rafineriemi, je sídlem petrochemického komplexu a mnoha výrobních podniků. V roce 1976 byla zaloţena průmyslová společnost SABIC (Saudi Arabian Basic Industries Corporation), čímţ vláda přijala nabídku zřízení soukromých podniků v průmyslových městech. SABIC, největší společnost středního východu, je ze 70% vlastnictvím Saúdské vlády a 30% akcionářů z GCC (Gulf Cooperation Council- Rada pro spolupráci v zálivu). SABIC se velmi rychle stal páteří úspěšné industrializace Saúdské Arábie. Do roku 1994 měla společnost 15 významných průmyslových závodů působících v Jubail, Yanbu a Jeddah, s roční produkcí 13 milionů tun. Do roku 2002, činila celková produkce 40,6 milionů tun nejpouţívanějších chemikálií, polymerů, plastů, průmyslových plynů, hnojiv, oceli a dalších kovů. Předpokládaná roční produkce společnosti do roku 2020 se odhaduje jiţ na 135 milionů tun Plány rozvoje Dosaţení ekonomické transformace z původní ekonomiky závislé na produkci ropy na ekonomiku postavenou i na jiných oborech, vyţadovalo rozváţné plánování a pečlivou realizaci programu rozvoje s jasně definovanými cíli. Snaha o ekonomický rozvoj a růst začala být váţná se zavedením prvního plánu rozvoje v roce Toto datum odstartovalo sérii pětiletých plánů, která se uplatňuje dodnes. 24

26 První fáze procesu plánu spočívala ve vytvoření infrastruktury, která by byla schopna poloţit moderní hospodářský základ. Další fází bylo rozvíjení lidských zdrojů a poté byla potřeba se zaměřit na ekonomické rozvětvení, včetně expanze průmyslových, zemědělských a jiných odvětví, která jsou v současné době na špičkové světové úrovni. Zřízení efektivní infrastruktury bylo dosaţeno v několika fázích během prvních tří rozvojových plánů. Poté vláda zahájila velké úsilí rozšířit průmyslový základ saúdské ekonomiky pomocí dvou souběţných směrů. Jeden směr byl zaměřený na rozšíření ropného průmyslu a další na vytvoření sektoru moderního neropného průmyslu v zemi. Kromě optimalizace příjmů ze Saúdské ropy, hraje moderní ropný průmysl stejně důleţitou roli ve vývoji neropného průmyslu, zejména díky poskytování surovin, které se v neropném průmyslu zpracovávají. V roce 1985 se pozornost vlády přesunula na rozvětvení hospodářských zdrojů. Následoval čtvrtý ( ), pátý ( ), šestý ( ) a sedmý plán ( ), a všechny tyto plány zdůraznily posílení rostoucího soukromého sektoru a zvýšení účinnosti v průmyslovém sektoru. Osmý pětiletý rozvojový plán ( ) byl vytvořen s důrazem na zvýšení zahraničních i národních investic a na rozvoj lidských zdrojů. V celém průběhu rozvojových plánů je Saúdská Arábie stabilní zemí, své plány se snaţí důkladně plnit. Celá průmyslová a ekonomická přeměna byla provedena přes pečlivé vedení a aktivní podporu vlády. Pro posouzení úspěšného plnění plánů, stačí zmínit několik čísel. Od roku 1970 do roku 1995 se podíl neropného průmyslu na HDP zvýšil z 46% na více neţ 70% HDP se za 25 let ztrojnásobil na 125,1 miliard amerických dolarů. Do roku 2002 HDP dosáhl 186 miliard dolarů Státní podpora soukromého sektoru Vláda hraje bezesporu zásadní roli v průmyslovém a ekonomickém rozvoji země. Při formulování pětiletých rozvojových plánů hraje hlavní roli Ministerstvo hospodářství a plánování, které stanoví dlouhodobé hospodářské cíle. Ministerstvo financí dohlíţí na realizaci národních hospodářských politik a národní centrální banka Měnová Agentura Saúdské Arábie (The Saudi Arabian Monetary Agency- SAMA), dohlíţí na fiskální politiku země. Pro usnadnění rozvoje soukromé sektorové role v národním hospodářství, vláda stanovila pět specializovaných úvěrových institucí, které poskytují ekonomické a finanční 25

27 příleţitosti pro mnoho obyvatel Saúdské Arábie. Tyto finanční instituce poskytují úvěry na různé rozvojové projekty v zemědělství, průmyslu a stavebnictví. V roce 1974 vznikla první vládní agentura Saúdský průmyslový rozvoj (SIDF), která byla sestavena tak, aby poskytovala zvýhodněné bezúročné půjčky pro saúdské podnikatele, kteří se snaţili prorazit v průmyslu. Tyto úvěry mohou být pouţity na financování aţ 50% základního kapitálu. Úvěry SIDF pomohly zaloţit tisíce nových továren a rozšířit stovky stávajících zařízení. Od svého zaloţení v roce 1963, poskytuje zemědělská banka Saúdské Arábie (SAAB) úvěry pro zemědělské projekty, zemědělské stroje a jiné výrobní prostředky. Od roku 1974 financuje Fond rozvoje nemovitostí (The Real Estate Development) rezidenční a komerční výstavby s unikátním programem, který poskytuje bezúročné půjčky splatné za 25 let. Veřejný investiční fond, který byl zaloţen v roce 1971, nabízí podílení se na veřejných a poloveřejných korporacích. Saúdská kreditní banka (The Saudi Credit Bank) byla zaloţena v roce 1973 za účelem poskytování osobních půjček pro občany Saúdské Arábie. Kromě specializovaných úvěrových institucí, vláda nabízí řadu pobídek pro soukromý sektor, jako například prudké sníţení veřejných poplatků za sluţby od roku 1992 nebo moţnosti ohledně sníţení provozních a výrobních nákladů pro soukromé společnosti, aby jejich výrobky mohly více konkurovat zahraničnímu zboţí. Soukromým podnikatelům je rovněţ umoţněn přístup do veřejných informačních systémů speciálně vytvořených s cílem pomoci místním výrobcům zaměřit se na nejlepší trh pro své výrobky. Vládní organizace, jako je Saúdský radní dům (The Saudi consulting house) nahradila v dubnu r Saudi Arabian General Investment Authority- SAGIA, která poskytuje bezplatné poradenské a podpůrné sluţby, a zveřejňuje seznam investičních příleţitostí v Saúdské Arábii. V září r otevřela SAGIA servisní střediska v Jeddah a Dammam kromě svého sídla v Rijádu. Vládní nabídky také dávají přednost místním výrobkům produkovaným výhradně saúdskými firmami. Saúdský průmysl je rovněţ osvobozen od placení cla na dovoz strojů a jiného zboţí potřebného k výrobě produktů na domácím trhu. Pro zlepšení přenosu technologií a rozšíření činností soukromého sektoru vláda také nabízí různé pobídky zahraničním firmám, které vstupují do společných podniků saúdských firem. Nové investiční předpisy v roce

28 poskytly další povzbuzení pro zahraniční investory, zejména odstranění dřívější podmínky pro vstup na saúdský trh tzv. sponzorství. 1.4 Daňový systém SA Nový daňový zákon, platný od roku 2005 zavedl v Saúdské Arábii rovnou daň z příjmu. V Saúdské Arábii není zavedena daň z přidané hodnoty (DPH). Mezi hlavní daně tak patří tzv. Corporate Income Tax, Personal Income Tax a Withholding Tax. Daň z příjmu společností (Corporate Income Tax) je stanovena takto: Pro domácí společnosti vlastněné plně subjekty mimo země Rady pro spolupráci v zálivu (GCC) je sazba daně ze zisku 20%, společnosti vlastněné Saúdy nebo příslušníky zemí GCC jsou od daně z příjmu osvobozeny, a platí pouze náboţenskou daň Zakat ve výši 2,5%. U joint venture, coţ je spolupráce dvou či více podniků nebo organizací, je výše daně ze zisku upravena podle podílu jednotlivých společníků a země jejich původu (takzvaně GCC versus non- GCC).Zdaněn je pouze příjem, který vznikl z činnosti na území Saúdské Arábie. U daně z příjmu jednotlivců (Personal Income Tax) jsou sazby daně stejné jako v případě zdanění společností, tedy 20% pro jednotlivce ne-občany zemí GCC, a 0% pro občany zemí GCC s residencí v Saúdské Arábii, kteří mají povinnost odvádět pouze Zakat. Zdaněn je příjem vzniklý z činnosti na území Saúdské Arábie, a osoba podléhá této dani z příjmu v případě, ţe má statut residenta. Zdanění tedy podléhá pouze příjem ze samostatně výdělečné činnosti (příjem ze ţivností, příjem z podílu v akciové společnosti a podobně). Zaměstnanci (včetně ne-občanů GCC) firem a úřadů jsou od daně z příjmu zcela osvobozeni. Projednával se téţ návrh na zdanění mezd a platů zahraničních pracovníků, který byl ale v roce 2003 saúdským parlamentem odmítnut. V březnu 2012 byla diskuze o zdanění příjmů zahraničních pracovníků znovu obnovena. Důvodem je snaha o zvýšení nákladů na zahraniční pracovní sílu a tím i zlepšení podmínek pro zaměstnání místního obyvatelstva, které obvykle poţaduje oproti zahraničním zaměstnancům vyšší platy. Ne-residentní osoby (právnické i fyzické) podléhají dani, pokud na území Saúdské Arábie realizují činnost podléhající dani, a mají příjem prostřednictvím takzvaného "Permanent Establishment", coţ je v podstatě zástupce (uzavírá smlouvy jménem zastoupeného ne- residenta) nebo pobočka firmy. Srážková daň z plateb (Withholding tax) se vybírá v případě zasílání plateb residentního subjektu do zahraničí nebo osobám, které nejsou registrovanými plátci daní. Daň se vybírá na straně 27

29 plátce a činí 15%. Takto se předchází fiktivnímu zvyšování nákladů a tím pádem sniţování zisku residentů. Dovozy zboţí do Saúdské Arábie nepodléhají zdanění z příjmu, v případě, ţe však smlouva na dovoz zboţí zahrnuje doprovodnou činnost na území království, například dovoz montáţního zařízení, které se poté na území instaluje. Pokud nelze z kontraktu rozpoznat, jaký účel dovoz má, stanoví se výše daně odhadem na 10% z dodávky zboţí. Zvláštní dani je poté podrobena těţba ropy a zemního plynu (8-85% v závislosti na kontraktech a ustanoveních). 1.5 Bankovní systém SA Formování bankovního systému Saúdské Arábie bylo opět ovlivněno nálezem ropy na území v šedesátých letech, a částečně brţděno islámským náboţenství a jeho pravidly Historie bankovnictví SA Bankovní systém ani formální platidlo neměla Saúdská Arábie aţ do poloviny dvacátého století. Saúdové jako platidlo pouţívali především mince, jejichţ hodnota se rozlišovala podle obsahu kovu v mince. Vývoj bankovnictví byl dlouhou dobu potlačován z důvodu rozporu s Koránem. Fungovali pouze směnárny (převáţně pro poutníky z Mekky), které měly neformální spojení s mezinárodními měnovými trhy. V roce 1926 byla v Dţiddě zaloţena první zahraniční banka, ale její význam byl minimální. Zahraniční i domácí banky vznikaly v Saúdské Arábii aţ po tzv. ropném boomu, v době kdy příjmy z ropy začaly závratně stoupat. Bankovní obchody těchto institucí se skládaly zejména z krátkodobých úvěrů na financování importů. V roce 1927 vláda standardizovala stříbrný rijál jako oficiální měnovou jednotku Saúdské Arábie. Jelikoţ během 50. let výrazně rostly vládní výdaje a výdaje zahraničních ropných společností, byla jasná potřeba regulace nových soukromých bankovních institucí, zvýšení kontroly a stanovení jednotných podmínek. V roce 1952 tak vláda s podporou Spojených států zaloţila Saúdskoarabskou měnovou agenturu (SAMA), která měla fungovat jako klasická centrální banka, ovšem v souladu s islámským právem. Finanční systém se vyvinul do několika stupňů na jejichţ vrcholu byla SAMA, která měla na starosti monetární 28

30 politiku země. Starala se především o stabilitu měny pomocí devizových transakcí a kapitálových toků. Pro tento účel pouţívala celou řadu nástrojů měnové politiky, včetně stanovování úrokových sazeb pro komerční banky, které byly téměř srovnatelné s dolarovými úrokovými sazbami, řízení zahraničních aktiv a emitování krátkodobých a střednědobých vládních dluhopisů. SAMA měla také regulační dohled nad komerčními bankami, devizovými obchodníky a směnárnami. Jednala jako depozitář všech vládních fondů, a vyplácela finanční prostředky pro účely schválené ministrem financí. Základní stanovy Měnové agentury SAMA byly v souladu s islámským právem. Musela být neziskovou institucí, a neposkytovala úvěry vládě. Toto ustanovení bylo v roce 1955 zrušeno, jelikoţ saúdská vláda potřebovala finanční prostředky pro rozvoj země. SAMA tak financovala polovinu vládního dluhu, který naběhl během padesátých let. V letech 1962 aţ 1983 byl stanoven jiţ takový rozpočtový přebytek, ţe nebylo financování ze strany měnové agentury potřeba a celý vládní dluh byl splacen. V roce 1988 byl opět nutný zásah měnové agentury k posílení státních rezerv, které byly výrazně sníţeny z důvodu financování schodků veřejných rozpočtů, a to vydáním dluhopisů vládních rozvojových fondů. Tyto dluhopisy byly krátkodobé i dlouhodobé splatnosti, s výnosy kompatibilními s mezinárodními úrokovými sazbami. V roce 1991 se z důvodu přetrvávajících schodků veřejných rozpočtů objem dluhopisů zvýšil na 100 miliard saúdských rijálů. Většinu dluhopisů vydaly státní instituce a téměř 25 procent těchto dluhopisů bylo zakoupeno tuzemskými komerčními bankami. V roce 1966 se posílila role SAMA významnou regulací práv této měnové agentury. Měnové agentuře byly předkládány veškeré ţádosti o bankovní licence doporučené ministerstvem financí a národního hospodářství. Rada ministrů stanovila podmínky pro udělování licencí zahraničním bankám, a povinnost tvořit rezervy z vkladů. Stále zde ale byla omezení, která nadále bránila agentuře v provádění efektivní měnové politiky. Nesměla poskytovat úvěry komerčním bankám, ani pouţívat diskontní sazby z důvodu rozporu s islámských právem. Při stanovování minimálních rezerv a poţadavků na likviditu komerčních bank měla malou pruţnost. Jejím hlavním nástrojem tak bylo umísťování vkladů v komerčních bankách. V roce 1980 byly zavedeny nové předpisy obcházející islámské restrikce ve formě různých poplatků za sluţby a transakcí. SAMA pouţívala dva další instrumenty k řízení likvidity obchodních bank a to tzv. Bankers' Security Deposit Account (BSDA), coţ byl krátkodobý finanční nástroj s nízkým výnosem 29

31 převoditelný do ostatních bank, a pokladniční poukázky, které SAMA vydala v listopadu Tyto pokladniční poukázky byly krátkodobé, pouţitelné jak pro řízení likvidity, tak pro financování schodku veřejných financí. Později nahradily BSDA. V království fungovalo dvanáct soukromých komerčních bank, které poskytovaly kompletní bankovní sluţby jednotlivcům i podnikům. Osm z těchto komerčních bank bylo ve výhradním vlastnictví Saúdů. Zbylé čtyři banky byly zahraniční. V roce 1975 ovšem vláda přijala program Saúdské účasti ve vlastnictví zahraničních bank v království. Obchodní banky provozovaly více neţ tisíc poboček po celé zemi a širokou síť bankomatů. V průběhu let rozsah bankovních činností výrazně vzrostl. Kromě poskytování úvěrů se zabývaly také obchodováním s cennými papíry, investičním bankovnictvím, směnárenskými sluţbami, vládními financemi a rozvojem státních pokladničních poukázek. V důsledku upřednostňování zavedených firem a důvěryhodných jednotlivců komerčními bankami v oblasti krátkodobých půjček, vláda vytvořila speciální úvěrové instituce, které směrovaly finanční prostředky hlavně do jiných odvětví a skupin saúdské ekonomiky. Saúdskoarabská Zemědělská Banka byla zaloţena v roce 1963 za účelem financování rozvoje a dotací do zemědělství. Saúdská Kreditní Banka,zaloţená v roce 1971 poskytovala bezúročné půjčky obyvatelům Saúdské Arábie s nízkými příjmy, kteří nezískali úvěr od komerčních bank. V roce 1973 byl vytvořen Veřejný investiční fond na pomoc financování velkých veřejných podniků. Saúdský fond Průmyslového rozvoje byl zaloţen v roce 1974 za účelem poskytování bezúročného, středně a dlouhodobého financování aţ do výše 50ti procent nákladů na projekty soukromého sektoru. V roce 1974 byl současně zaloţen také fond realitního rozvoje (Real Estate Development Fund) na podporu staveb rezidenčních a komerčních budov. Tento fond poskytoval finance prostřednictvím bezúročných úvěrů obyvatelům s nízkými a středně vysokými příjmy, a to do výše aţ 70ti procent celkových nákladů na bydlení. Saúdský finanční systém zahrnoval také tři autonomní státní instituce, které hráli významnou roli při zajišťování financování rozpočtových schodků, řízení SAMA, a v devizových obchodech. Jednalo se o Penzijní fond (Pension Fund), Správa sociálního pojištění (General Organization of Social Insurance), a Saúdský fond pro rozvoj (Saudi Fund for Development). Saúdská burza byla vytvořena v roce 1983, a zpočátku na ní působili 30

32 převáţně domácí investoři. Od války v Perském zálivu se však tato situace výrazně změnila. Ceny akcií a četnost obchodování prudce rostly a počátkem roku 1992 dosáhly ceny akcií nebývalé úrovně, coţ vyvolalo obavy z nadhodnocení. Oficiální burzovní index, dosahoval na konci roku 1989 hodnoty 108,7. Koncem roku 1990 klesl na 98,0 a ke konci roku 1991 se zhruba zdvojnásobil na Hodnota obchodovaných akcií vzrostla ze 135 mil. Saúdských rijálů na 1.8 miliard v prvním čtvrtletí roku Počet obchodovaných akcií se zdvojnásobil z 15ti milionů v roce 1989 na 29,2 milionů v roce Úroveň aktivity na akciovém trhu zvýšily zejména 3 faktory. Prvním faktorem byla obecná důvěra v Saúdskou ekonomiku po válce v Zálivu, díky vysokým cenám ropy. Cena ropy během války vzrostla z třinácti na čtyřicet dolarů za barel. Druhým faktorem byly nízké mezinárodní úrokové sazby, které zatraktivnili burzu. Posledním faktorem byl počet společností obchodujících na burze, který se výrazně zvýšil včetně zvýšení domácích investic po několika letech krizových ekonomických podmínek. Navíc nevyrovnaný státní rozpočet přiměl některé veřejné podniky získávat kapitál spíše na domácích finančních trzích neţ od vlády Bankovní systém SA a Saúdská burza v současnosti Saúdská Arábie má moderní bankovní sektor s 13ti komerčními bankami. Saúdské banky poskytují maloobchodní a korporátní bankovnictví, investiční sluţby, zprostředkovatelské sluţby a kreditní karty, provozují bankomaty a platební terminály. V Království působí také banky, které poskytují tzv. islámské bankovní sluţby. Islámské bankovnictví je systém bankovnictví, které je v souladu s principy islámského práva, které mimo jiné zakazuje lichvu, výběr a platbu úroků a obchodování s finančním rizikem. Na vrcholu současné bankovní soustavy Saúdské Arábie je centrální banka Saudi Arabian Monetary Agency. Mezi největší komerční banky můţeme zařadit: National Commercial Bank; Al Rajhi Bank; Samba Bank (dříve Saudi American Bank); Riyad Bank; Saudi British Bank; Banque Saudi Fransi; Arab National Bank; Saudi Hollandi Bank; Saudi Investment Bank; Al Jazira Bank. Působí zde i úvěrové instituce, zřízené státem a specializované na určité bankovní sluţby. Mezi hlavní patří Saudi Credit Bank specializující se na osobní půjčky, Saudi Arabian Agricultural Bank poskytující zemědělské úvěry, Saudi Industrial Development Fund nabízející zvýhodněné průmyslové úvěry, Real Estate Development Fund 31

33 zabývající se stavebními půjčkami a Public Investment Fund, který má na starosti výhodné úvěrování větších projektů. Od 2. poloviny roku 2009 vláda povolila zřizování poboček zahraničních bank na území království, a to i ve 100% vlastnictví zahraničních subjektů (jedna z prvních takto čistě zahraničních poboček byla švýcarská UBS) Na podporu exportu a jeho zvýhodněného financování zde funguje Saudi Fund for Development, jehoţ nejvýznamějším projektem je Saudi Export Program (SEP). Díky tomuto exportnímu programu jsou poskytovány sluţby zvýhodněného financování a pojišťění exportu (odběratelské a dodavatelské úvěry, zajištění a jiné). V současnosti je v provozu 23 linek se sedmnácti zahraničními bankami na financování a pojišťování saúdského vývozu do Egypta, Libanonu, Alţírska, Jordánska, Tuniska, Jemenu, Súdánu, Íránu a Turecka. Pojišťovacím sluţbám dominuje v království státní pojišťovna National Company for Cooperative Insurance, která poskytuje neziskové pojišťění na základě islámských zásad. Přesto v království působí i několik desítek komerčních pojišťoven. Mezi hlavní komerční pojišťovny patří například European Saudi Co. for Cooperative Insurance, Royal Sun Insurance co, nebo AXA/Norwich Union. Saúdská Arábie má také prosperující akciový trh.celková hodnota akcií ročně je kolem 60ti miliard Saúdských rijálů (zhruba 16 miliard amerických dolarů). Saúdská burza zvaná také jako Tadawul je jedinou burzou v Saúdské Arábii a největší burzou arabského světa. Tadawul byla také jedna z prvních burz na celém světě, která vytvořila plně elektronický zúčtovací a vypořádací systém s okamţitým převodem vlastnictví. Dle posledního celoročního přehledu za rok 2011 dosáhl celkový objem obchodovaných akcií 1, miliard saúdských rijálů (zhruba amerických dolarů), a bylo provedeno 25,55 milionů transakcí. Na konci roku 2011 Tadawul All Share index (TASI) dosáhl úrovně 6, bodů. Ve srovnání s 6, body v předchozím roce, ztratil bodů (3,07%). 32

34 Tabulka č.1 - Aktivita jednotlivých sektorů 2011 Zdroj: Annual Report 2011 Tadawul. Dostupný z WWW: < Na bankovní a finanční sektor dohlíţí několik vládních agentur. Ministerstvo financí dohlíţí na hospodářskou politiku. Měnová asociace Saúdské Arábie (SAMA) řídí fiskální politiku, vydává státní měnu, saúdský riál a dohlíţí na komerční banky. 1.6 Současný trh SA Saúdská Arábie je devatenáctým největším vývozním a dvacátým největším dovozním trhem na světě. Export nyní představují všechna odvětví hospodářství. Na vrchol seznamu se vyšplhala především díky vývozu petrochemie, plastů, kovových výrobků, stavebních materiálů a elektronických spotřebičů, které dováţí do 90ti zemí světa. Komerční sektor Saúdské Arábie roste velmi rychle. Tento růst je podpořen hlavně štědrými vládními pobídkami, jako je například poskytování dlouhodobých bezúročných půjček a jiných podpůrných sluţeb. Obchodní podniky mají podporu ve všech hlavních městech a regionech Saúdské Arábie. Na trhu působí kolem 580ti tisíc licencovaných podniků zapojených do obchodních aktivit v Království. Jejich celkový investovaný kapitál se odhaduje na více 33