C.1 Průmyslová výroba a skladování

Transkript

1 C.1 Průmyslová výroba a skladování C.1.1 Charakteristika Průmyslová výroba Na našem území se vyskytuje zhruba 300 technologicky odlišných výrob, které se navíc díky neustálému rozvoji pracovních postupů průběžně transformují. Podle metodiky Českého statistického úřadu je náš průmysl dělen do následujících odvětví. Dobývání nerostných surovin: dobývání energetických surovin, dobývání ostatních nerostných surovin. Zpracovatelský průmysl: průmysl potravinářský a tabákový, textilní a oděvní průmysl, kožedělný průmysl, dřevozpracující průmysl, papírenský a polygrafický průmysl, koksování, rafinérské zpracování ropy, chemický a farmaceutický průmysl, gumárenská a plastikářský průmysl, průmysl skla, keramiky, porcelánu a stavebních hmot, výroba kovů a kovodělných výrobků, výroba strojů a zařízení pro další výrobu, výroba elektrických a optických přístrojů, výroba dopravních prostředků, zpracovatelský průmysl jinde neuvedený. Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody (vazba na kapitolu C. 8). Zatím co dobývání nerostných surovin, výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody se děje převážně v jednoúčelových závodech, které jsou typické velkými nároky na území, obtížnou přizpůsobivostí změnám a malým počtem pracujících na hektar, souvisejícím s vysokým stupněm automatizace činností, bývají provozy zpracovatelského průmyslu (s výjimkou koksování, rafinérského zpracování ropy, výroby kovů a některých oborů chemického průmyslu) umísťovány ve víceúčelových závodech charakteristických proměnlivostí svého výrobního programu, univerzalitou a poměrně vysokým počtem zaměstnanců na jednotku plochy, což vyplývá z relativně vysoké pracnosti a rozmanitosti produkce. odvětví investice mil.kč podíl % celkem stavby stroje ostatní celkem stavby stroje ostatní Průmysl celkem ,0 100,0 100,0 100,0 Těžba nerostných surovin ,0 5,0 3,5 4,6 Zpracovatelský průmysl ,5 62,8 87,2 84,3 Výr.a rozvod el. plynu a vody ,5 32,2 9,3 11,1 Tab. 1: Váhu jednotlivých odvětví dokládá přehled investic do základních oborů v roce 2004 (Zdroj: MPO) C.1-1

2 Z přehledu jsou patrné zejména dvě skutečnosti, dokládající zdravé směřování investic: rozhodující podíl investic do zpracovatelského průmyslu, který odpovídá vnitřním podmínkám země, převládající investice do strojních technologií zpracovatelského průmyslu na úkor investic stavebních, tedy směřování k dalšímu růstu produktivity práce. Obdobný pozitivní trend lze vyčíst z přehledu vývoje zaměstnanosti v letech 1993 až 2003, kde jsou patrné: pokles celkového počtu zaměstnaných v průmyslu, nejvýznamnější pokles ve výrobě a rozvodu elektřiny, plynu a vody a zejména v těžbě nerostných surovin. Zaměstnaní v NH ČR celkem 4 873, , , , , , , , , , ,2 Průmysl Těžba nerostných surovin Zpracovatelský průmysl Výroba a rozvod el., plynu a vod 125,7 99,3 97,3 90,1 88,9 85,8 77,2 70,4 67,1 61,1 53, , , , , , , , , , , ,3 98,9 98,2 102,0 100,2 92,0 93,3 83,7 77,5 87,3 83,8 77,1 Tab. 2: Zaměstnanost v národním hospodářství podle odvětví v tis. zaměstnanců (Zdroj ČSÚ) Skladování součást logistiky Skladování prošlo v posledních letech revoluční proměnou. Jejími příčinami jsou postupující globalizace světového hospodářství, nástup informačních technologií a rozvoj nového oboru logistiky. Skladování již není chápáno jako samostatná činnost, nýbrž jako jeden z článků v řetězci pohybu surovin, polotovarů, výrobků a zboží, v rozměrech celosvětových, národních, regionálních i místních. Logistika a skladování se vyvinuly do samostatného, hospodářsky významného oboru. Podle Evropské logistické asociace je logistika organizace, plánování, řízení a výkon toků zboží vývojem a nákupem počínaje, výrobou a distribucí podle objednávky finálního zákazníka konče tak, aby byly splněny všechny požadavky trhu při minimálních nákladech a minimálních kapitálových výdajích. Podle British Institute of Logistic je logistika rozmístění zdrojů v čase, strategické řízení celého dodavatelského řetězce 1). Mezinárodní speditérská organizace FIATA definovala v roce 2004 spediční a logistické služby jako služby vztažené k přepravě (vykonávané jedním druhem dopravy nebo multimodálně), sdružování, skladování, manipulaci, balení nebo distribuci zboží jakož ipomocné a poradenské služby s nimi spojené, včetně celních a daňových náležitostí, 1) Skladování a logistika. Praha: Sdružení spedice a logistiky, C.1-2

3 deklarování zboží pro úřední účely, zajišťování pojištění zboží a příjmu nebo zajišťování plateb a dokladů, týkajících se zboží. Spediční služby rovněž zahrnují logistické služby s moderními a komunikačními technologiemi ve vztahu k přepravě, manipulaci nebo skladování zboží a celkový management dodavatelského řetězce. Tyto služby mohou být prováděny na míru za účelem pružného zajištění poskytovaných služeb 2). Pokusy o uplatnění komplexního řešení toku zboží dlouho narážely na nedostatek technických prostředků, moderních technologií a výpočetní techniky. V současné době dochází k rozvoji integrovaných logistických systémů, zahrnujících fyzickou distribuci výrobků, podporu a plánování výroby a nákup surovin. C.1.2 Stav a trendy vývoje Průmyslová výroba Od konce 70. let minulého století lze u tradičně vyspělých průmyslových zemí pozorovat určující trend restrukturalizace jejich národního hospodářství: ústup od aktivit vzešlých z průmyslové revoluce a přechod k ekonomice budované na znalostech. Tendence pozvolné desindustrializace se v průmyslu projevily a projevují omezováním výrob, založených na masové produkci energeticky a materiálově náročné a přechodem na inteligentní technologie vycházející z nejnovějších poznatků přírodních věd a z nich odvozených možností nově utvářené informační společnosti. Nová situace, vyvolaná ekonomickou nutností, přináší také řadu nových problémů, jejichž řešení není bezbolestné a má přímý dopad na územní strukturu zemí, jejichž postavení a význam ve světové ekonomice byly determinovány tradičními průmyslovými odvětvími. Restrukturalizace výrobních aktivit jako součást restrukturalizace společnosti, o které sociologové hovoří jako o společnosti postindustriální, tak dala vzniknout do té doby neznámým jevům, které souvisí s opouštěním jednoho výrobního způsobu a přechodem na jiný. Jedním z nejvýznamnějších důsledků je vznik průmyslových brownfields. Akční program k posílení konkurenceschopnosti průmyslu ČR Ministerstva průmyslu a obchodu nastolil trendy dalšího vývoje, kterými jsou: snižování podílu průmyslu na tvorbě HDP, snižování počtu pracujících v průmyslu, útlumové programy v těžbě surovin a těžkém průmyslu, podpora zpracovatelského průmyslu, podpora malých a středních podniků, zavádění výrob vysokých technologií, podpora zahraničních investic, přechod významné části průmyslu pod zahraniční kontrolu. Důsledkem realizace uvedených trendů jsou zásadní strukturální změny celého hospodářství. V roce 2004 představoval podíl průmyslu na tvorbě HDP 32 %, zatím co v roce 1990 to bylo 43,2 %. Tím jsme se přiblížili srovnatelné úrovni států s vyspělou tržní ekonomikou. 2) Skladování a logistika. Praha: Sdružení spedice a logistiky, C.1-3

4 Vláda ČR připravila prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu program se zaměřením na následující priority, důležité pro územní plánování: přípravu průmyslových zón, regeneraci průmyslových zón, výstavbu a rekonstrukci nájemních hal. Program definuje pravidla pro poskytování podpory obcím, krajům a rozvojovým společnostem formou dotací a návratných finančních výpomocí z prostředků státního rozpočtu, případně formou bezúplatných a zvýhodněných převodů státního majetku. Definice průmyslové zóny uvádí, že se má jednat o území o výměře nad 10 ha (v případě již zastavěného území 5 ha) a výrobní plocha haly na území průmyslové zóny musí mít nejméně m 2. Příprava průmyslových zón Cílem je rozvoj investiční výstavby zpracovatelského průmyslu, strategických služeb, výzkumu a vývoje a podpora malým a středním podnikům. Výsledkem má být restrukturalizace českého průmyslu směrem k výrobám s nízkou surovinovou a energetickou náročností, vysokou přidanou hodnotou a exportním potenciálem a novým pracovním příležitostem. Státní podpora se týká přípravy území včetně jeho technického vybavení sítěmi. Žádost o státní příspěvek musí být již v počáteční fázi doložena dokumentací, kterou může být projekt pro územní rozhodnutí, projekt pro stavební povolení nebo kolaudační rozhodnutí. Regenerace průmyslových zón Cílem je restrukturalizace průmyslu České republiky nahrazením starých výrobních provozů moderními typy výroby s nízkou surovinovou a energetickou závislostí, vysokou přidanou hodnotou a exportním potenciálem. Významným záměrem je také rekultivace životního prostředí. Předmětem podpory je regenerace stávající průmyslové zóny v rámci nevyužívaného zastavěného území. Regenerace se týká také ekologických závad, kterými je myšleno znečištění podzemních vod, znečištění horninového prostředí, znečištění staveb či jejich částí a existence skládek škodlivých odpadů. Státní příspěvek je i v tomto případě podmíněn projektovou dokumentací výstavby a rekonstrukcí. Výstavba a rekonstrukce nájemních ha V tomto případě se jedná o podporu výstavby a rekonstrukci výrobních hal na území průmyslových zón za účelem jejich pronájmu moderním výrobním podnikům s cílem rozšířit nedostatečnou nabídku volných v objektů v České republice vhodných pro perspektivní průmyslové výroby a zvýšit tak schopnost absorbovat přímé investice do výrobních odvětví závislých na příležitosti k okamžitému zahájení výroby. Jedná se tedy o druh budov známých z typologie průmyslových staveb jako univerzální pronajímatelné objekty. Předmětem je přitom výstavba nebo rekonstrukce výrobní haly včetně skladové a administrativní části o výrobní ploše až m 2, se světlou výškou 6 až 9 m včetně odstavných stání a zeleně. V tomto případě předkládá žadatel o podporu projektovou dokumentaci pro stavební povolení. Od roku 1998 byla agendou spojenou s podporou vzniku a rozvoje průmyslových zón pověřena agentura Czechinvest. Níže uvedená mapa dokládá výsledky její činnosti do roku Je z ní také patrná snaha o rovnoměrné rozložení nových aktivit na celém území republiky. Má se tak zamezit neúměrné koncentraci zahraničních investic při západní hranici a posílit zejména regiony s vysokou nezaměstnaností a úbytkem stávajících výrob. C.1-4

5 Obr. 1: Rozložení zahraničních investic v letech (Zdroj: Czechinvest) Oblast výroby energií a její další směřování zohledňuje vládní program transformace energetického hospodářství s výhledem do roku 2030, který předpokládá následující vývoj: Druh energetického zdroje do roku 2005 do roku 2030 Tuhá paliva % % Plynná paliva % % Kapalná paliva % % Jaderné palivo % % Obnovitelné zdroje 5 6 % % Tab. 3: Vývoj transformace energetického hospodářství s výhledem do roku (Zdroj: MPO) Zřejmý je zamýšlený pokles využívání tuhých a kapalných paliv, stagnace využívání plynu a nárůst jaderné energetiky a obnovitelných zdrojů. Ministerstvo průmyslu a obchodu má předpokládá, že od roku 2013 započne masivní obnova a modernizace dožívajících uhelných elektráren, která by měla být ukončena kolem roku S dalším rozvojem energetiky souvisí i plánované zábory území. Pro těžbu energetického uhlí půjde o ha, pro výrobu elektřiny a teplárenství ha a pro plynárenství o ha. Zároveň se však má do roku 2030 rekultivovat ha devastovaných ploch. Výroba a rozvod vody z vodovodů pokrývaly v roce ,38 mil. obyvatel ČR, což představuje 91,6 % z celkového počtu. Trend k hospodárnějšímu využívání suroviny i zařízení při nárůstu obsluhovaných obyvatel je patrný ze srovnání roků 1989 a 2005: C.1-5

6 Ukazatel jednotka Počet obyvatel (střední stav) tis Počet obyvatel zásobovaných vodou z vodovodů tis Voda vyrobená z vodovodů mil.m 3 /rok Ztráty voda na 1 km řadů l/km/den Ztráty vody na 1 zásobovaného obyvatele l/os/den Tab. 4: Porovnání hodnot využívání vody v letech 1989 a (Zdroj: Krejčířová, Jana. Vodovody a kanalizace v ČR) Logistika a skladování Distribuce zboží, díky aplikaci informačních technologií, dosáhla ve vyspělých zemích vysoce sofistikované úrovně. Zejména velké nadnárodní společnosti využívají stále dokonalejších řídících systémů k optimalizaci všech skladových úkonů od příjmu, přes manipulaci, skladování zboží až po jeho evidenci na počátku a konci uložení. V České republice lze vypozorovat následující základní trendy. Zahraniční investoři přicházejí na naše území se záměrem vybudovat logistickou strukturu běžnou ve vyspělém světě. Postupně tak vznikají moderně koncipované skladové areály, umísťované v příměstských územích velkých měst, většinou v blízkosti dálnic nebo kapacitních komunikací. Domácí podnikatelé, většinou majitelé průmyslových areálů, které ztratily svou původní výrobní funkci, nabízejí volné plochy svých závodů i opuštěné výrobní haly ke skladovým účelům. Dochází tak k nebezpečnému zavádění těžké kamionové dopravy do intravilánu měst, neboť zastaralé továrny se z podstaty předchozího historického vývoje často nacházejí v blízkosti center a v místech, kde došlo k promíchání nejrůznějších funkcí. Kromě dopravních problémů, daných nevyhovujícím napojením na veřejnou dopravní síť, tak dochází i k dodatečné kontaminaci pozemků ropnými produkty, která souvisí s automobilovým provozem. Navíc se jedná o extenzivní, nejméně vhodný způsob využití ploch v centrálních polohách sídel. Vláda se snaží o koncepční řešení v širších souvislostech. V rámci nové státní dopravní politiky pro léta 2005 až 2013, kterou připravilo Ministerstvo dopravy, mají být v České republice do pěti let vybudována tři obrovská logistická centra nadnárodního významu. Mají být umístěna v blízkosti měst s největší výrobou a spotřebou, tedy Prahy, Brna a Ostravy. Do značné míry mají využívat železniční dopravy a tak mimo jiné zastavit její propad, který se výrazně projevil v posledních letech. Později mají vzniknout další čtyři logistická centra regionálního významu. Podle ministerstva dopravy budou náklady na vybudování těchto center dosahovat v průběhu příštích osmi let až jeden bilion korun. ukazatel jednotka Podniků celkem Počet pracovníků osob Tab. 5: Vývoj počtu podniků a osob působících v manipulaci s materiálem a skladováním. (Zdroj: ČSÚ) C.1-6

7 Shora uvedená data dokládají, že dochází k nárůstu počtu pracovních míst při pozvolném poklesu počtu podniků. To by mohlo mj. naznačovat strukturální posun od skladových provizorií k nově budovaným velkorysejším kapacitám. Integrovaný logistický systém Předmětem zájmu logistiky je řízení toků zboží mezi podnikatelskými subjekty a ostatními účastníky reprodukčního procesu. Vzhledem k tomu, že efektivnost podnikání ovlivňuje také účinné řízení toků materiálů a nedokončené výroby přímo ve výrobní organizaci, má logistika široké pole působnosti i ve vnitropodnikovém řízení. Podle funkce, zřizovatele a klientely lze skladová hospodářství dělit na: logistická centra, budovaná u větších městských aglomerací (City Logistics) většinou na principu PPP (Public Private Partnership), tedy v kooperaci veřejných a soukromých financí. Města tím řeší nevyhovující situaci v roztříštěné distribuci vlastního zásobování, která mimo jiné znamená vtahování intenzivní dopravy do vnitřní městské dopravní sítě. Předpokládají se přínosy ekonomické i ekologické. Logistická centra nabízejí širokou škálu skladových technologií a podmínkou jejich zřízení je napojení na výkonnou dopravu železniční i silniční. Mají značné územní nároky; multiklientské sklady, zřizované a provozované spedičními společnostmi jako součást logistických řetězců pro nejširší klientelu. Rovněž tato zařízení vyžadují kvalitní napojení na veřejnou dopravní síť; dedikované sklady, zaměřené na skladování určitého druhu zboží, zřizované buď samotným výrobcem, nebo spediční firmou na základě smluv s výrobci. Bývají umísťovány buď přímo na území výrobního závodu, nebo na distribučně výhodném místě. Obr. 2: Jedno z prvních velkých městských logistických center Rungis u Paříže C.1-7

8 V závěrech výzkumného projektu Fakulty podnikohospodářské VŠE v Praze se uvádějí některá slabá místa současného stavu logistiky ČR. Jsou jimi: nerovnoměrné pokrytí území logistickými službami, které vyplynulo z jejich operativního rozmisťování do momentálně komerčně a dopravně výhodných poloh, setrvalé sledování zastaralých tendencí i v rámci rozvoje logistické infrastruktury, které mají svůj původ v prvotní industrializaci země a nevytváří tak nové prostorové příležitosti, zajištění obsluhy logistických center a skladů téměř výhradně silniční dopravou, která může být riziková z hlediska spolehlivosti dodávek (klimatické vlivy, blokády silnic apod.), stále kritická kvalita dopravní infrastruktury, na které je závislá kvalita zásobování, stále ještě počínající budování systému City Logistics, i když by se mělo jednat o prioritní zájem všech větších měst. Perspektivní vývoj ekonomického prostředí zřejmě povede k další horizontální a vertikální integraci řízení materiálových toků. Projevem tohoto trendu je koncepce dodavatelských řetězců (Supply Chain), ve kterých je spatřováno naplnění snah o využití všech synergických efektů, kterých lze při integrovaném řízení dosáhnout. Dodavatelský řetězec se liší od běžných logistických řetězců v těchto základních směrech: 1. Ve srovnání s klasickým logistickým řetězcem se rozšiřuje jeho struktura v horizontálním směru po i proti směru materiálových toků tak, že vytváří integrované řízení hmotných toků počínajících těžbou prvotních surovin přes výrobce polotovarů, dílů, komponentů, finálních výrobků, distributorů, přepravců a končících u individuálních zákazníků. 2. Koncepce dodavatelských řetězců zahrnuje i efektivní zpětné vazby, zpracování a zejména recyklaci odpadů. 3. V prostředí dodavatelských řetězců dochází i k vertikální integraci jejich struktury. Přes výrazné trendy úzké specializace budou výrobci dodávat stále širší sortiment polotovarů využívaných pro uspokojení potřeb výrobců nejrůznějších finálních výrobků určených stále menším skupinám konečných individuálních zákazníků. Logistické řetězce začínají vytvářet rozsáhlé, vzájemně propojené sítě, které bude třeba řídit jako jeden celek. Průmyslová brownfields Nové vlastnické vztahy a nové tržní prostředí vedly po roce 1990 ke kolapsu mnoha zavedených výrob. Plochy v intravilánu měst, dlouhodobě určené územními plány pro výrobu, tak v mnoha případech odumírají a stávají se zdrojem obtíží hospodářského, sociálního i ekologického rázu. Vznikají území, pro která se v mezinárodním měřítku vžil termín brownfields. Jednotná definice brownfields zatím neexistuje. Podle OECD jsou brownfields pozemky a nemovitosti uvnitř urbanizovaného území, které ztratily svou funkci a využití a pravděpodobně obsahují ekologickou zátěž a zdevastované výrobní či jiné budovy. US Environmental Protection Agency definuje brownfields jako nemovitosti, jejichž expanze, přestavba nebo nové využití může být ztíženo přítomností nebo potenciální přítomností nebezpečných látek, polutantů nebo kontaminantů. C.1-8

9 Brownfields však představují daleko širší a složitější škálu problémů, než jsou jen komplikace hygienické a bezpečnostní. Jejich existence přináší tyto charakteristické jevy: ekonomickou retardaci, neschopnost oslovit nové investory, zvyšování míry nezaměstnanosti, negativní dopad na městský život, snižování daňových příjmů měst i státu, sociální konflikty, tlak na zábor přírodního prostředí. Zahraniční investice do průmyslu, které jsou v současné době hlavní hnací silou jeho výstavby, se vyznačují jistými specifiky. Převládajícím zájmem zahraničních investorů je stavět na volných, dosud nezastavěných plochách, na zelené louce. O tom hovoří níže uvedené srovnání rozsahu podpory nově budovaných průmyslových zón a podpory regenerace stávajících průmyslových zón podle přehledu agentury Czechinvest. Tento trend v sobě skrývá nebezpečí urban sprawl, tj. vymístění ekonomických aktivit, tedy i výroby, z intravilánu měst a jejich přelévání do okrajových a mimoměstských poloh se všemi negativními dopady sociálními, ekologickými i dopravními. European Environment Agency definuje urban sprawl jako fyzikální model expanze o nízké hustotě, postupující z velkých městských územích do zemědělského okolí, vyvolaný tržními podmínkami. Sprawl se šíří podél hlavních linií urbánního růstu a je známkou nízké úrovně plánovité kontroly při dělení pozemků. Vývoj je nahodilý, roztroušený, článkovitý, s tendencí k diskontinuitě, neboť přeskakuje některá území a zanechává za sebou zemědělské enklávy. Nebezpečí nevratných změn je evidentní. Program na podporu rozvoje PZ počet velikost v ha dotace v tis. Kč v letech zóny podpořené v rámci Programu na podporu rozvoje PZ celkem z toho zóny podpořené v podprogramu Regenerace PZ Tab. 6: Program na podporu rozvoje průmyslových zón. (Zdroj: Czechinvest) Lze rozeznat tři různé typy možností dalšího vývoje brownfields. Brownfields s vysokým rozvojovým potenciálem Tento případ se týká pozemků mimořádného lokálního a regionálního významu o vysoké tržní hodnotě, případně s nízkými náklady na přípravu přestavby. Ty potom disponují svým vlastním rozvojovým potenciálem. Přestavba implikuje další zvýšení hodnoty pozemku a nenárokuje si tedy zvláštní intervenci veřejného sektoru. To také znamená, že pro projekt i vlastní zástavbu může být použito běžné územně plánovací a legislativní schéma. Brownfields se skrytým rozvojovým potenciálem Jedná se o území místního a regionálního významu se specifickým rozvojovým potenciálem, ale s doprovodnými riziky, která si proto žádají podporu z veřejných fondů při plánování i financování. V tomto smyslu byl také vyvinut koncept PPP (Public Private Partnership), tedy veřejného a soukromého partnerství, který se jeví jako velmi účinný. Sdílené riziko a koordinované plánování a financování v rámci soukromé a veřejné spolupráce byly shledány nejživotaschopnějším nástrojem v těchto případech. C.1-9

10 Brownfields bez rozvojového potenciálu Jedná se o neatraktivní území, přinejmenším v dohledné budoucnosti. Většinou se nacházejí v monofunkčních průmyslových regionech. Vysoká hustota výskytu brownfields v určité oblasti, nízká tržní hodnota pozemků v kombinaci s vysokými náklady na dekontaminaci a přípravu staveniště, neumožňují rozvoj bez vnějšího zásahu. V těchto případech se často jako schůdná strategie projevila rekultivace a dočasné ozelenění jako rezerva pro využití v budoucnosti. Iniciátorem a nositelem procesu revitalizace musí být obec, v jejímž zájmu je konverze zanedbaných pozemků na zdravou a prosperující součást vlastního organismu. Musí dát jasně najevo, že je připravena své problémy řešit. Jen tak povzbudí soukromou sféru ke spoluúčasti. I při známém nedostatku prostředků může obec účinně pomoci vlastním přičiněním: vytvoří organizační strukturu programu revitalizace, zajistí průzkumy rozsahu i charakteru postižení svých brownfields, své vlastní rozvojové projekty bude umísťovat do krizových území, nikoli na zelenou louku tím zvýší jejich důvěryhodnost, aktivně napomůže při majetkové konsolidaci pozemků, buď spoluúčastí při jejich výkupu, nebo jako prostředník a garant mezi prodávajícím a nakupujícím, zajistí konzultační a poradenskou činnost, vyvine maximální úsilí při získávání podpory z národních i evropských zdrojů, které jsou k tomu určeny. C.1.3 Principy řešení v územním plánování Zásady tvorby Koexistence výroby a města není bezproblémová. Zejména sídla, která historicky vznikla jako významná průmyslová centra, dosud hledají rovnováhu mezi svými ekonomickými aktivitami a jejich negativními dopady na vlastní prostředí a strukturu. Nejčastější závady se vyskytují v oblasti hygieny a dopravy. Přes veškerý technologický pokrok se zatím u některých druhů výrob nepodařilo zcela odstranit vznik škodlivin či bezpečnostní rizika tak, aby neohrožovaly zdravý život města, zejména jeho obytných ploch. Určujícím vztahem v územním plánování, tak jak se vyvinul v průběhu zprůmyslňování lidských sídel, je vztah bydliště a pracoviště. Od prehistorických dob a počátků primitivní výroby, kdy bydliště a pracoviště tvořila jeden celek, osciloval tento vztah mezi snahou o naprostou separaci až po tendence nalézt možnost bezkonfliktní koexistence v jednom místě a území. V předindustriálním, zejména středověkém sídle, byla pracoviště, převážně řemeslnická, úzce propojena s jeho organismem. V průběhu zprůmyslňování se výroba stále více separovala a proměňovala se v samostatné funkční celky. Prostředí zatěžující působení průmyslu si žádalo prostorové oddělení výroby od bydlení a ostatních funkčních systémů města. Aby bylo dosaženo únosné koexistence různých způsobů využití území, byly aplikovány urbanistické koncepty funkčního zónování, typické zejména pro modernistické teorie, reprezentované corbusierovskou Aténskou chartou. Z nich se posléze odvinuly i detailní nároky na plošné uspořádání včetně přípustných odstupů jednotlivých funkčních složek. Určujícím momentem však zůstal vztah k plochám pro bydlení. C.1-10

11 Technologický vývoj v průmyslově vyspělých zemích, který se mimo jiné projevil omezováním škodlivých emisí, narůstající odklon pracovních činností od tradiční výroby vzešlé z Průmyslové revoluce k ekonomice inteligentních technologií a služeb, změnily charakter vztahů produkce a jejího okolí. Kratší pracovní doba spolu s narůstajícím volným časem zaměstnanců, ale také negativa vyplývající z dlouhého času dojížďky za prací, si vynutily přehodnocení jak prostorového oddělení, tak naopak možností sousedství, případně i vzájemného smíšení. Tendence uspořádání soudobého evropského města z hlediska vztahu jeho jednotlivých funkčních systémů lze zjednodušeně vyjádřit heslem smíšené funkce, krátké vzdálenosti. Na druhé straně je však třeba konstatovat, že i nadále existují a existovat budou výrobní aktivity, jejichž užší koexistence s bydlením, případně s rekreací je limitovaná nebo zcela vyloučená. Proto je dnes výroba, v závislosti na řadě regulativních požadavků, lokalizována do tří druhů ploch: ploch smíšených, ploch smíšených komerčních, ploch výroby a skladování. Relevantní legislativní opatření jsou připravována v podobě vyhlášky o obecných požadavcích na využití území. V této situaci pro nás mají význam územně plánovací postupy těch zemí Evropské unie, které jsou nám historicky i regionálně blízké. Z mnoha důvodů, mimo jiné i ekonomické provázanosti, je to především Spolková republika Německo. Smíšené plochy Smíšené plochy slouží bydlení a provozování komerčních aktivit, které funkci bydlení nenarušují. V těchto plochách jsou přípustné: obytné budovy, administrativní budovy, maloobchod a gastronomie, jiná komerční zařízení včetně malovýroby a řemesel, zařízení pro správu a církevní, kulturní, sociální a zdravotnické účely, zahradnické závody, čerpací stanice pohonných hmot, zařízení pro zábavu a volný čas v těch částech území, které jsou určeny pro komerční využití. C.1-11

12 C POŽADAVKY NA SMÍŠENÉ PLOCHY Z pohledu podnikatele: bezproblémové fungování hospodárnost právní jistota pověst a působení místa nabídka pracovních sil Z pohledu společnosti: ekologická únosnost zdravé pracovní podmínky trvalá nabídka práce výrazové přizpůsobení B Bydlení O Oddech a volný čas Z Zásobování a vybavenost V Výroba K Komerce D Veřejná doprava Obr. 3: Požadavky na smíšené plochy. (Zdroj: Prinz, Dieter. Städtebau.) Kriteria navrhování prostorového a funkčního uspořádání výroby a služeb ve smíšených plochách: Typy možného uspořádání odlišných funkcí: smíšení v rámci jednotlivých objektů / smíšení v rámci bezprostředního sousedství, smíšení v rámci části obce / smíšení na úrovni celé obce. Prostorové uspořádání výrobních funkcí podle podmínek možné koexistence a sousedství: předepsaná kritéria sledují princip stupňovitosti podle způsobu využití a míry rušivého působení, popřípadě jeho únosnosti. Dostupnost pro zásobování materiály, výrobky, pro zaměstnance a návštěvníky: napojení na veřejné komunikace bez zatěžujících dopadů přepravy materiálů a zboží na bydlení a plochy pro volný čas, napojení kolejové dopravy (vleček) s vysokým obratem zboží, případně blízkost překladiště ze silniční na železniční dopravu, napojení na veřejnou dopravu zaměstnanců a návštěvníků, pěší a cyklistické propojení mezi pracovišti a bydlením, případně vybaveností a službami. Sousedství doplňujících se funkcí, zařízení, kontext okolí prostorová blízkost pracovišť a vybavenosti službami a zásobováním, prostorová blízkost ploch a zařízení pro odpočinek a volný čas, prostorová blízkost bydlení, sousedství výrobních závodů a s nimi příbuzných nebo doplňujících zařízení, koexistence veřejných prostorů a závodů a zařízení s cílem vnějšího spolupůsobení a identifikace a posílení kvality výrazu místa, urbanistické kvality veřejných prostorů a nároky na architektonické působení výrobních objektů a utváření jejich okolí. C.1-12

13 Uplatnění ekologických požadavků v urbanistickém a architektonickém návrhu: kompenzace objemu zastavěnosti velkorysými, provázanými volnými plochami a opatřeními stavebního charakteru (např. zelené střechy), zřízení vodních ploch s využitím dešťových vod (zlepšení klimatu), zřízení zařízení pro recyklaci odpadů, stavebně technická opatření pro úspory energií. Z uvedeného je patrné, že územní kategorie, zavedené modelem direktivního územního plánování, jakými byly výrobní skupina, výrobní okrsek, průmyslový obvod, apod., přestávají mít opodstatnění. Uspořádání v ploše Uspořádání podle stupně možné koexistence Uspořádání v objektu řez Obr. 4: Bydlení a výroba koexistence doplňujících se funkcí. (Zdroj: Prinz, Dieter. Städtebau.) Uspořádání ploch pro komerci a výrobu v objektech charakteristika Velmi těsné prostorové a funkční sousedství bydlení, vybavenosti a služeb, oddechu a volného času a pracovních příležitostí. Snadná dostupnost a vzájemná komunikace mezi jednotlivými složkami. Drobná výroba nesmí obtěžovat hlukem, pachy a exhalacemi. Zásobování automobily do 3,5 t. Realizace z hlediska vlastnických vztahů a financování výstavby často komplikovaná. Přizpůsobení se změnám využití obtížné. B Bydlení O Oddech a volný čas Z Zásobování a vybavenost V Výroba K Komerce D Veřejná doprava Obr. 5: Uspořádání ploch pro komerci a výrobu v objektech. (Zdroj: Prinz, Dieter. Städtebau.) C.1-13

14 Obecně lze konstatovat, že umisťování drobných výrob a výrob spojených se službami přímo v obytných objektech a obytných plochách pozitivně ovlivňuje stav individuální i veřejné dopravy a vzhledem ke svému charakteru také rozšiřuje nabídku zaměstnanosti žen. Ty potom využívají výhody krátkých docházkových vzdáleností do zaměstnání v souvislosti s péčí o vlastní domácnost. Obr. 6: Uspořádání komerce a výroby v plochách. (Zdroj: Prinz, Dieter. Städtebau.) Prostorové uspořádání výroby v plochách bydlení Blízké prostorové sousedství bydlení, vybavenosti a služeb, zařízení pro volný čas a pracovních příležitostí ve službách a administrativě. Dostupnost všech funkcí na krátké vzdálenosti. Výrobní podniky přípustné, ale jen za jednoznačně stanovených omezujících podmínek, zejména vyloučení obtěžování hlukem, pachy a exhalacemi. B Bydlení O Oddech a volný čas Z Zásobování a vybavenost V Výroba K Komerce D Veřejná doprava Obr. 7: Prostorové uspořádání výroby v plochách bydlení. (Zdroj: Prinz, Dieter. Städtebau.) Prostorové uspořádání výroby v sousedství obytných ploch Charakteristika: Prostorové oddělení funkcí bydlení, vybavenosti a zásobování, oddechu a volného času a práce. Dostupnost všech funkcí v přiměřeně krátkých vzdálenostech. Vybavenost a zařízení pro volný čas jako předěl mezi bydlením a pracovišti. Zónování komerčních aktivit a výroby stupňovité podle možné koexistence. Relativní nezávislost jednotlivých funkcí umožňující snadnou realizovatelnost podle specifických požadavků. C.1-14

15 B Bydlení O Oddech a volný čas Z Vybavenost a zásobování K Komerce V Výroba Obr. 8: Prostorové uspořádání výroby v sousedství obytných ploch. (Zdroj: Prinz, Dieter. Städtebau.) Smíšené plochy komerční Smíšené komerční plochy jsou nejtypičtějším výrazem změn v ekonomice hospodářsky vyspělých zemí. Často mají podobu obchodních, technologických, vědeckých a průmyslových parků. Bývají budovány jako pronajímatelné celky, schopné pružně reagovat na poptávku po rychle využitelných prostorách. Jejich objekty jsou proto koncipovány jako shell and core, tedy univerzální stavby obsahující v obalu obvodového pláště základní jádro technických zařízení, přizpůsobitelné širokému spektru uživatelů svou flexibilitou. Vzhledem k vysokému podílu zde probíhající kvalifikované práce nabízejí úměrně kvalitní prostředí. Součástí takto koncipovaných ploch bývají i podnikatelské či technologické inkubátory, tj. zařízení, která ve zvláštním chráněném prostředí umožňují realizovat nové podnikatelské záměry začínajícím podnikatelům. Ve smíšených komerčních plochách mohou být dislokovány pouze provozy, které zatěžují své okolí jen v určitých mezích. Přípustné jsou: výroby s limitovaným dopadem na okolí, sklady, podniky sloužící městu, objekty aplikovaného výzkumu, obchodní, administrativní a správní objekty, čerpací stanice pohonných hmot, sportovní zařízení. Výjimečně zde mohou být umístěny: ubytování dozorčího a pohotovostního personálu a řízení podniku, zařízení pro sociální, zdravotnické a kulturní účely, zábavní podniky. C.1-15

16 Obr. 9: Zastavovací plán brněnského technologického parku, návrh kanceláře Building Design Partnership. Plochy výroby a skladování Plochy výroby a skladování slouží provozování výrobních podniků a to především takových, které nejsou přípustné jinde. Jedná se o průmyslové zóny vnitroměstské i okrajové, průmyslové satelitní zóny a energetická centra. Od zbývajících funkčních systémů města bývají odděleny dostatečnými ochrannými pásmy. Ochranná pásma se vymezují podle předpokládaného druhu výroby a nesmí zasáhnout plochy bydlení, plochy rekreace a plochy občanské infrastruktury. Přípustné jsou: výrobní podniky všeho druhu, sklady, skladové plochy a podniky sloužící městu, čerpací stanice pohonných hmot. Výjimečně jsou přípustné: ubytování dozorčího a pohotovostního personálu a řízení podniku, zařízení pro sociální, zdravotnické, kulturní a sportovní účely. Při vymezování zastavitelných ploch se vychází z navrhované výrobní činnosti, předpokládané hladiny podlažnosti a ze způsobu zástavby. C.1-16

17 Obr. 10: Příklady lokalizace výrobních a skladových ploch v organismu sídla. (Zdroj: Prinz, Dieter. Städtebau.) C.1-17

18 1 Výroba 2 Administrativa 3 Zeleň sloužící oddechu 4 Zeleň sloužící ekologické rovnováze, izolaci a zapojení do okolí Administrativa Manipulační dvory Výrobní haly Komunikace Obr. 11: Příklad vnitřního uspořádání výrobních ploch. (Zdroj: Prinz, Dieter. Städtebau.) C.1-18

19 Plošné nároky Vzhledem k neustálé proměnlivosti výrobních technologií nelze u převážné části výrob stanovit trvalé plošné parametry, kterými by se bylo možno řídit při předběžném dimenzování územních potřeb té které produkce. Proto je třeba brát i následující údaje, vztahující se především k malému a střednímu podnikání, jen jako přibližné a orientační. druh činností obory plocha m 2 /zam. velikost jednotky m 2 charakter výroby šití oděvů, obuvi, módní zboží nad , kusová malosériová elektrotechnika, jemná mechanika výroba unikátních přístrojů výroba chemikálií, plastů, gumy 17, malosériová 19, malosériová 20, velkosériová kožedělná výroba, kožešiny 24,00 + kusová malosériová drobná kovovýroba, nářadí, klenoty 24, malosériová galanterní výrobky 28,75 + malosériová výroba papírových obalů, tiskárny, nakladatelství 32,50 + malosériová velkosériová keramická a hrnčířská výroba, foukání skla oprava elektropřístrojů, obuvi, reproslužby truhlářské a čalounické práce, oprava nábytku výroba strojních součástí 36,75 + kusová 46, kusová 46, kusová 62, malosériová sklady, velké opravny 74, Obr. 12: Plošné nároky výroby. (Zdroj: Štědrý, F. Průmyslové stavby: Transformace průmyslu ve městech) C.1-19

20 Logistika a skladování Podle postavení v logistických řetězcích a podle pokrytí zájmového území lze sklady dělit na: Distribuční multiklientská centra Umožňují široké škále výrobců skladovat zásoby tam, kde to potřebují, aniž by museli zřizovat vlastní specializované skladové prostory. Sklady mohou přijímat výrobky z místních i zahraničních výrobních závodů. Distribuční multiklientská centra pro konkrétní odvětví Je to druh skladování, který umožňuje, aby ve skladech s více uživateli byly skladovány zásoby od několika výrobců rychloobrátkového zboží obsluhujících určité zeměpisné území. Centra pro strategické díly Nabízí v rámci jedné země rychlé splnění objednávek ve smluvně určeném čase (od 1 do 4 hodin) a sledovaný a optimalizovaný stav zásob v rámci celé globální sítě. Specializovaná distribuční centra RDC/EDC Jsou to distribuční centra různých velikostí a geografického významu. Regionální distribuční centrum (RDC) může obsluhovat skupinu několika zemí a může například zajišťovat hromadné dodávky do lokálních skladů. Evropské Distribuční Centrum (EDC) je velkoskladem s veškerým zbožím určitého zákazníka pro celou Evropu před jeho distribucí do jednotlivých zemí. Reverzní centra Jsou speciální centra pro příjem a manipulaci s díly vrácenými k opravě, recyklaci nebo likvidaci. Celní sklady Tyto sklady poskytují zákazníkům možnost uskladnit výrobky bez nutnosti okamžité platby místního cla a daní. Překladiště (Cross Docking) Překladiště přijímají zásilky z jednoho druhu dopravy a převádějí je do jiného, nebo zásilky přijíždějící z jedné trasy jsou zde odesílány na trasu jinou. Zásilky se zde konsolidují nebo přerozdělují. Výrobky, které přijdou na cross-dock nejsou přijímány na sklad. Objekty/m 2 DC B DC A DC C DC D Zastavěná plocha Pozemek Sklady Kanceláře Tab. 7: Příklad nově budovaného skladového areálu Praha-Všechromy. (Zdroj: C.1-20