Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Současné a perspektivní možnosti signalizace výskytu a diagnostiky chorob a škůdců ovocných plodin

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici Současné a perspektivní možnosti signalizace výskytu a diagnostiky chorob a škůdců ovocných plodin Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce Vypracoval Ing. Tomáš Nečas, Ph.D. Michal Klíma Lednice 2006

2

3 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Současné a perspektivní možnosti signalizace výskytu a diagnostiky chorob a škůdců ovocných plodin vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne.. Podpis diplomanta...

4 Poděkování Děkuji svému vedoucímu Ing. Tomáši Nečasovi, Ph.D. za jeho rady a dohled v průběhu psaní této práce, firmě Biocont za poskytnutí letáků týkajících se biologické ochrany rostlin. Dále bych chtěl poděkovat rodičům za jejich snahu mne podporovat. Na závěr bych chtěl také poděkovat všem ostatním, kteří mi poskytovali cenné rady.

5 OBSAH: 1 ÚVOD: CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED VYMEZENÍ POJMŮ MONITOROVÁNÍ A REGULACE ŠKŮDCŮ Metody monitorování, přímé metody Zimní kontrola Pupenová metoda Kontrola v době vegetace Sklepávání Nepřímé metody Feromonové lapáky Optické lapače Teplotní modely vývoje PROSTŘEDKY PRO MONITOROVÁNÍ ŠKŮDCŮ Papírové lapací pásy Signalizační klícky PROSTŘEDKY PRO MONITOROVÁNÍ A LIKVIDACI KONKRÉTNÍCH DRUHŮ ČI SKUPIN ŠKŮDCŮ Barevné lepové signalizační desky a lapače Žluté sférické lapače Bílé lepové desky Feromonové lapáky DIAGNOSTICKÉ METODY Požadavky na diagnostiku Cíl diagnostických metod Symptomatologie Symptomy napadení rostlin chorobami Další pojmy v diagnostice, jejich stručná charakteristika: ZPŮSOBY OCHRANY Mechanická ochrana: Agrotechnické metody ochrany: Integrovaná ochrana Chemická ochrana Biologická ochrana Trendy v ochraně ovocných plodin, výhody a nevýhody jednotlivých způsobů ochrany SIGNALIZACE ŠKŮDCŮ Přezimující škůdci Signalizace přezimujících škůdců... 30

6 3.7.2 Časně jarní škůdci Signalizace časně jarních škůdců Hmyz lezoucí po kmenech Signalizace výskytu hmyzu lezoucího po kmenech Slupkoví a pupenoví škůdci Signalizace slupkových a pupenových škůdců ZÁVĚR: RESUME PŘÍLOHY: POUŽITÁ LITERATURA:... 45

7 1 Úvod: Ochrana rostlin se vyvíjela jako ostatní činnosti zemědělství od počátku pěstování kulturních rostlin. Není pochyb o tom, že rostliny tehdy trpěly chorobami již od doby svého vzniku, tehdy však nebyla narušena samoregulující funkce přírody, která vždy danou chorobu či škůdce nějakou formou potlačila. Mohutný rozvoj chemie ve 40. letech 20. století umožnil vývoj chemických prostředků ochrany, během 20 let tak byly známé účinné pesticidní látky téměř proti všem škodlivým organismům využitelné v porostech většiny plodin. V 70. letech začíná vznikat pojem ekologie, neboť negativní změny v přírodě vlivem chemických látek byly zřejmé. Od té doby se uvažuje o snižování kvantity chemických prostředků, v oblasti zemědělství je toho docilováno řadou metod, které slouží jako časná prevence, nebo jako ochranný zásah v ranných fázích napadení. To ve svém důsledku přinese omezení používání chemických prostředků, kterých by jinak bylo potřeba stále víc (patogen se přizpůsobuje, vznikají rezistence k pesticidům) Signalizace a prognóza výskytu chorob a škůdců je důležitou součástí ochrany ovocných plodin, neboť přispívá k její účinnosti, a to zejména v počátku napadení daným škodlivým organismem, kdy můžeme zavčas zakročit přiměřeným způsobem. Pro stanovení množství škodlivých činitelů používáme řadu monitorovacích metod, které slouží pro stanovení signalizace a prognózy výskytu chorob a škůdců. Také jsou zpracovány četné metodiky, které jsou vydávány každoročně v publikacích doplněných o nové poznatky. Rozvoj metod zabývajících se ochranou ovocných plodin musí probíhat stále, protože choroby a škůdci se také neustále vyvíjí a metody vyvinuté dříve na ně již nemusí dostatečně zabírat. Nejen že se tím docílí redukce vstupů chemických látek do prostředí, časné použití prodlužuje dobu než si patogen na konkrétní chemický ochranný prostředek vytvoří odolnost (někdy až rezistenci). Důležitá je také velmi důležitá metodická poučka že ochranné prostředky by se měly co nejvíce střídat. U všech metod, které se snaží maximálně zefektivnit ochranu je velmi důležitá přesnost termínu ošetření, která redukuje náklady na ochranné prostředky, ať už se rozhodneme pro jakékoliv z nich. 7

8 2 Cíl práce Cílem této práce je zpracovat literární zdroje, které se zabývají monitorovacími metodami zjišťujícími aktuální výskyt patogenů (tedy chorob a škůdců), jejich signalizací výskytu a popsat ekonomické prahy škodlivosti, při kterých přistupujeme k ochranným zásahům. Typy ochranných zásahů jsou různorodé a samy o sobě by vydaly na velmi rozsáhlou práci, navíc jsou precizně rozpracovány v metodikách ochrany rostlin. Dalším cílem je popsat hlavní diagnostické metody (s výjimkou molekulárních), kterými se rozpoznávají choroby (především) v počátku napadení. A nakonec podle vyvíjejícího se přístupu k ochraně rostlin zhodnotit její současný stav a popsat trendy, kterými se začíná a pravděpodobně bude ubírat i v budoucnosti. 8

9 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Vymezení pojmů Prognóza, signalizace výskytu a diagnostika v ochraně rostlin. Monitoring v ochraně rostlin, práh škodlivosti Celková efektivnost ochrany ovocných plodin, zejména racionální využívání chemických přípravků pro ochranu rostlin a omezování rizik nežádoucích vedlejších vlivů chemických zásahů na životní prostředí je do značné míry závislá na tom, jak dalece jsou jednotlivé zásady využití chemických přípravků uplatňovány na základě konkrétní znalosti zdravotního stavu ošetřované plodiny, výskytu a vývojového stadia příslušných škodlivých činitelů, proti kterým je zásah veden, jinými slovy na základě posouzení hospodářské škodlivosti v biologicky nejvhodnější době. Realizovat tuto zásadu umožňuje především uplatňování prognózy výskytu škodlivých činitelů a signalizace termínů chemického ošetření jednotlivých plodin proti jednotlivým škůdcům a chorobám. Ochrana rostlin se řídí těmito zákony a vyhláškami: Základním právním dokumentem, kterým je vytvořeno institucionální postavení a obsah činnosti Státní rostlinolékařské správy je zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 131/2006 Sb. ( zákon ). Základními prováděcími vyhláškami zákona 326/2004 Sb. upravující především problematiku, která je z hlediska dodržování zákona velmi závažná a je proto nezbytné podrobněji stanovit postupy a způsoby dodržování příslušných ustanovení zákona jsou: Vyhláška č. 327/2004 Sb., o ochraně včel, zvěře, vodních organismů a dalších necílových organismů při používání přípravků na ochranu rostlin. Vyhláška č. 329/2004 Sb., o přípravcích a dalších prostředcích na ochranu rostlin. Vyhláška č. 330/2004 Sb., o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů. Vyhláška č. 333/2004 Sb., o odborné způsobilosti na úseku rostlinolékařské péče. Vyhláška č. 334/2004 Sb., o mechanizačních prostředcích na ochranu rostlin. ( 9

10 Dále se řídí příslušnými pokyny, instrukcemi a metodikami ministerstva zemědělství, je zabezpečována Státní rostlinolékařskou správou a Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským, agronomy pro ochranu rostlin agrochemických podniků a agronomy specialisty zemědělských podniků. Základem prognózy a signalizace je především systematické sledování výskytu chorob, škůdců a plevelů a zdravotního stavu porostů, evidence výskytu škodlivých činitelů a registrace informací o jejich výskytu a vývoji i o faktorech, které jejich výskyt a vývoj ovlivňují (ČAČA a kol., 1990). Tyto informace, získávané ze sítě pozorovacích bodů i ze sledování jednotlivých porostů v zemědělských podnicích, jsou podkladem pro sestavení prognóz výskytu škůdců a chorob a pro signalizaci ochrany proti škodlivým činitelům, spočívající ve stanovení optimálních termínů ošetření a kritérií pro výběr porostů nebo jejich částí k chemickému ošetření. 10

11 Rozeznávají se tyto pojmy: Prognóza, kterou rozdělujeme z časového hlediska na: a) Dlouhodobá prognóza, která umožňuje v delším časovém předstihu (zpravidla několik měsíců) sestavit předpověď výskytu a intenzity šíření jednotlivých škodlivých činitelů a rozsah území, na kterém se vyskytnou. Dlouhodobá prognóza je podkladem pro plánování potřeby chemických přípravků pro ochranu rostlin, strojů a zařízení, pohonných hmot apod. a metodické usměrňování vlastních chemických zásahů. b) Krátkodobá prognóza, která upozorňuje na pravděpodobný vývoj v intenzitě výskytu škodlivého činitele a jeho jednotlivých stadií na kratší období (zpravidla několik dnů) zpravidla na menším území (lokalitě) nebo určitém klimatickém pásmu, se zřetelem na průběh povětrnostních podmínek (ČAČA a kol., 1990). Signalizace, která zahrnuje přesné určení termínu nejvhodnějšího pro ochranný zásah proti určitým škodlivým činitelům na daném pozemku nebo na určité plodině v rámci určitého území (okresu, oblasti aj.). Součástí signalizace je i doporučení dostupného druhu chemického přípravku, dávky, koncentrace apod. Signalizace je nedílnou součástí prognózy - jejím praktickým využitím. Stanovení prognózy a signalizace v ochraně rostlin vychází z poznatků o bionomii příslušného škodlivého činitele, z využívání agronomických znalostí i poznatků jednotlivých vědních oborů, jako jsou meteorologie, klimatologie, statistika, půdoznalství apod. K signalizaci termínu ošetření porostů proti určitým škodlivým činitelům slouží řada propracovaných metodických postupů hodnotících především hlavní činitele a jejich vztahy. Tak jsou propracovány metody krátkodobé prognózy strupovitosti ovocných dřevin aj. U nás se ověřují metody užívané v jiných státech a přechází se na modelování a monitorování epidemií a gradací (ČAČA a kol., 1990). Diagnostika Zabývá se určováním příčin nebo původců poruch, chorob, apod., jinak řečeno je to nauka o rozpoznávání chorob. Monitorování zahrnuje sledování škodlivých organismů kulturních rostlin. Je zaměřeno na zjišťování stupně výskytu škůdců, tj. populační hustoty, frekvence výskytu, stupně poškození, nebo sledování vývoje škůdců, tj. posloupnosti vývojových stadií ve vztahu k období roku a vývojové fázi hostitelské rostliny. Práh škodlivosti je taková hranice napadení (ať už škůdcem nebo chorobou), při které již regenerační schopnost rostlin nestačí pokrývat ztráty způsobené škodlivým 11

12 činitelem. Musí být brána v potaz ekonomika ošetření - pokud by prostředky na ošetření byly vyšší než ztráty způsobené škodlivým činitelem, potom se nevyužívá. To je jedním z důvodů, proč je potřeba využívat monitorovací prostředky zabránit kalamitnímu výskytu chorob a škůdců, tedy minimalizovat ekonomické ztráty. 3.2 Monitorování a regulace škůdců U sledování (monitorování) je třeba sledovat tyto hlavní faktory: - vývojová stádia pupenů ovocných stromů, hodnotí se vizuálními kontrolami v sadu; - vývoj houby (sledování začátku výletu spor), stanoví se mikroskopickými metodami nebo sledováním letu spor pomocí speciálních lapačů; - povětrnostní podmínky během vegetace, sledování délky ovlhčení listů a teploty během ovlhčení (KNEIFL, LÁNSKÝ,1998); Pro vybrané hospodářsky nejvýznamnější druhy škůdců je uvedena charakteristika jejich škodlivosti, stručný popis bionomie, způsoby hodnocení výskytu (monitorovací metody) a podklady pro řízení ochrany včetně hodnot ekonomických prahů škodlivosti. Pro škůdce jádrovin, zejména jabloní, je typické, že ze značného počtu potenciálně škodlivých druhů se na konkrétní lokalitě vyskytuje jen omezený počet druhů, které způsobují hospodářské škody. Výskyt škodlivých organismů v sadech je však rozdílný a závisí na technologiích, které jsou používány. Různé odrůdy ovocných plodin jsou taktéž různě citlivé na určité patogeny. Stále přibývají druhy, jejichž škodlivost byla dříve nevýznamná, nebo druhy pro naše území nové. Stále častější jsou také případy, že škůdce, který byl dříve na dané lokalitě neznámý nebo nepůsobil významné škody, se náhle objeví v kalamitním množství. Pěstitel nezjistí škůdce včas, neprovede ochranná opatření, nebo je provede v nevhodném čase či nevhodným způsobem. Těmto příčinám napadení způsobující škody lze snadno předcházet dobrou znalostí potenciálního spektra škůdců, znalostí jejich bionomie, metod monitorování a způsobů ochrany (KOCOUREK, 2001) Metody monitorování, přímé metody Při přímých metodách sledování se informace získávají vizuální kontrolou v sadech, častěji však odběrem vzorků rostlinných orgánů a jejich následným rozborem (zimní kontrola nebo kontrola v době vegetace), dále odběrem vzorků pomocí specifických 12

13 metod, např. sklepáváním či pomocí papírových lapacích pásů. Metody monitorování rozdělujeme na metody přímé a nepřímé. Nepřímé metody zahrnují monitorování škůdců pomocí feromonových a optických lapáků a simulaci vývoje pomocí teplotních modelů. Tyto modely jsou založeny na sumaci efektivních teplot (SET). Teploty jsou měřeny pomocí automatických meteorologických stanic, propojených s počítačem. Nezbytnou součástí monitorování škůdců je evidence naměřených dat a evidence ochranných opatření, které je možné použít ke kontrole efektivity ochranných opatření.. Určení stupně výskytu škůdce ve srovnání s prahem škodlivosti slouží k rozhodování o provedení ochranných opatření. Monitorování výskytu a vývoje umožňuje určit optimální termín ošetření na vývojové stadium, které je nejcitlivější ke zvolenému prostředku ochrany Zimní kontrola Zimní kontrola větviček (nebo pupenů) je určena ke stanovení stupně výskytu přezimujících stadií některých škůdců. Zimní kontrola se provádí od konce prosince do poloviny března nejpozději do fáze zelené poupě". Při zimní kontrole větviček se odebere vzorek 20 větviček z 20 stromů úhlopříčně z kontrolovaného pozemku. Hodnotí se 0,2 m dlouhé úseky z dvouletých větví s plodonoši (ne pouze s listovými pupeny). Jednoletý výhon a postranní obrost delší než 0,01 m se zakrátí. Větvičky se odebírají rovnoměrně z horní, střední a spodní části koruny. V případě velkých bloků jedné odrůdy může 1 vzorek reprezentovat výskyt škůdců do výměry až 10 ha. U škůdců, u kterých byl zaznamenán ohniskový výskyt, se alespoň některé vzorky odebírají přednostně z ohnisek výskytu nebo z okraje bloků, ze kterého dochází k migraci škůdců do sadu. Pro každý blok jedné odrůdy menší výměry se odebírá samostatný vzorek. Na velmi malých blocích odrůd je možné odebrat poloviční vzorek (10 větví). Počet zjištěných škůdců nebo jejich kolonií se přepočte na 1 m délky větví (tj. při vzorku o 20 segmentech vydělením čtyřmi) Pupenová metoda Jako alternativní způsob zimní kontroly je zjednodušenou, časově méně náročnou metodou hodnocení přezimujících škůdců, která je vhodná v případě opakování škodlivých výskytů vajíček svilušky ovocné a mery jabloňové. V tomto případě se odebírají dvouleté větvičky s plodonoši, na nich se v jednom vzorku hodnotí

14 pupenů. Při výskytu 7 květních pupenů na větvičku se odebírá vzorek z 20 stromů, při 5 pupenech z 28 stromů, při 4 pupenech z 35 stromů odběrové varianty je možné kombinovat. V tomto případě se počet zjištěných škůdců nebo jejich kolonií vztahuje na délku větví se 140 pupeny. U svilušky ovocné se eviduje pouze počet pupenů s výskytem více než 10 vajíček a u mery jabloňové pouze počet pupenů s výskytem více než 2 vajíček. V obou uvedených variantách zimní kontroly se segmenty větviček prohlížejí po celé délce pod binokulární lupou při zvětšení x (detaily sledujeme při zvětšení x). Preparační jehlou je třeba odklopit šupiny borky nebo odchlíplé šupiny pupenů, pod kterými často bývají přezimující stadia škůdců. Vzorky z jednotlivých bloků je nutné označit a před zpracováním uchovávat v lednici. Zimní kontrola korun a kmenů větví se provádí při odběru vzorků větví nebo samostatně pochůzkou v sadu. Eviduje se počet hnízd a zapředených větví v korunách (tzv. malá nebo velká hnízda) pro bekyni zlatořitnou a běláska ovocného nebo počet snůšek bekyně velkohlavé v průměru na 1 kmen. Výskyt škůdců se porovnává s prahem škodlivosti. Ochranná opatření jsou rozdílná podle druhu škůdce (konkrétní opatření budou projednána v následujících kapitolách) Kontrola v době vegetace Vizuální kontrola v době vegetace se provádí ke zjištění stupně výskytu škůdců a jejich vývojových stadií. Dle druhu škůdce určujeme, který orgán podrobíme kontrole v závislosti na fenologii ovocných plodin. U jednotlivých druhů je třeba provádět kontroly v různých termínech, protože pro některé z nich se prahy škodlivosti v průběhu vegetace mění. Harmonogram kontrol je třeba dále přizpůsobit výskytu konkrétního druhu nebo skupiny škůdců buď podle frekvence výskytu škůdce v předchozích letech, nebo namátkovou vizuální kontrolou přímo v sadu. Pro některé druhy škůdců lze stupeň výskytu v sadu určit podle frekvence výskytu v % na definovaném počtu stromů nebo letorostů. Pro přesné stanovení stupně výskytu škůdce je potřeba odebrat vzorky pro hodnocení lupou nebo binokulární lupou. Základní vzorek se skládá ze 100 orgánů (květních pupenů, listů, listových a květních růžic, plodů nebo letorostů). Vzorky se odebírají úhlopříčně z kontrolované parcely, z každého stromu 1, maximálně 5 orgánů rovnoměrně z horní, střední a spodní části koruny. Jeden vzorek reprezentuje výskyt škůdců o výměře 10 ha máme-li bloky s jednou odrůdou. Odebrané vzorky se uchovávají až do zpracování v papírovém sáčku vloženém do mikrotenového sáčku v 14

15 chladničce. Lupou ( možno i binokulární) se hodnotí počet jednotlivých druhů škůdců (nebo jejich vývojových stadií) nebo skupin škůdců a zjištěný počet se podle druhu škůdce přepočte na 1 nebo 100 orgánů nebo orgánových vzorků. U některých druhů nebo celých skupin (např. listožravých housenek) se hodnotí také procento poškozených orgánů. V tomto případě je možné slučovat druhy, které škodí stejným způsobem a na které se používají stejné prostředky ochrany a zahrnout je do jedné skupiny. K rychlé kontrole počtu fytofágních a dravých roztočů na listech se v období od fenofáze růžového poupěte do září využívá lihová extrakce vzorků Sklepávání Sklepávání je metoda zjišťování stupně výskytu některých druhů škůdců a jejich přirozených nepřátel. Pro květopase, zobonosky a další nosatce je to metoda základní. Pro řadu dalších škůdců, např. pilatky, mery, housenky motýlů, predátory mšic, škvory atd., je to metoda doplňková. Sklepávání se provádí od fenofáze pučení (zelené špičky květních pupenů) podle potřeby a výskytu specifických druhů škůdců až do konce vegetace. Provádí se časně dopoledne, po oschnutí listů, pokud možno za bezvětří, pouze u květopasů v nejteplejší části dne (mezi hodinou). Např. u květopasa jabloňového sklepáváme po jedné plodné dvou až tříleté větvi ze 30 stromů (PLÍŠEK, 2001). Používá se sklepávadlo obdélníkového tvaru (0,62 x 0,4 m) o ploše cca 0,25 m 2. Jeden dílčí vzorek obsahuje materiál hmyzu z 25 větví odebraných z 25 různých stromů. Pokud je plocha jednoho odrůdového bloku větší než 5 ha, je třeba odebrat více vzorků. Jestliže je blok okrajem sadu, doporučuje se odebrat jeden vzorek z okraje a druhý ze středu bloku. Standardní způsob odběru je 40 % sklepů provést na protilehlých stranách plochy a 60 % z úhlopříčky přes plochu (nejlépe úhlopříčně, do tvaru písmene Z ), nebo pouze úhlopříčná trasa v případě, že okraje jsou bezvýznamné nebo zanedbatelné. Na plochách o velikosti nad 5 ha lze způsoby odběru kombinovat do několika dílčích vzorků. Na každém stromě se sklepává jedna větev, pokud možno nadprůměrně olistěná nebo s větším počtem plodonošů. Sklepávadlo se přidrží pod větví a gumovou palicí nebo hadicí se do větve 2x krátce a intenzivně klepne. Poté se se sklepávadlem zatřese, aby sklepnutý hmyz propadl do sáčku nebo nádoby na dně sklepávadla. Hmyz usmrcujeme v mikrotenových sáčcích tamponem napuštěných octanem etylnatým po dobu 30 minut. Obsah sáčku se vysype na misku, hrubý materiál se odstraní. Jinou metodou je hmyz prosít na sítech s odpovídající velikostí ok. Hmyz se vybírá pinzetou a určuje se do druhů (nebo skupin druhů při stejném typu škodlivosti a stejné metodě 15

16 ošetření). Menší druhy se určují pod binokulární lupou. Počet jedinců jednotlivých druhů se přepočte na 100 větví (při dílčím vzorku z 25 větví se násobí 4) a pro rozhodnutí o provedení ochranných zásahů se porovnává s prahem škodlivosti (KOCOUREK, 2001) Nepřímé metody Feromonové lapáky Používají se pro monitorování letové aktivity samců většiny škodlivých motýlů na jádrovinách, štítenky zhoubné a některých dalších druhů hmyzu. Dynamika náletu jedinců do lapáků indikuje potřebu ošetření nebo zahájení další činnosti potřebné pro určení stupně výskytu a rozhodování o ochranném opatření. Pro některé druhy škůdců, např. obaleče jablečného a některé slupkové obaleče, lze podle náletu samců do lapáků určit, kterou generaci sledovaný druh v daném roce na daném stanovišti prodělává ať první, druhou generaci, popř. další, případně jak je která generace početná. U slupkových a pupenových obalečů lze stanovit, který ze spektra druhů je na daném stanovišti nejvýznamnější, a na základě toho přizpůsobit režim ochrany. Víceleté sledování letové aktivity slouží k odhadu trendů v nárůstu a poklesu významu, resp. předpovědi nárůstu velikosti populace, např. nesytky jabloňové nebo minujících druhů motýlů. Feromonové lapáky se používají v období letové aktivity - známé pro daný druh a to obvykle od dubna do konce září. K monitorování se používají různé typy lapáků, plastových nebo papírových s povrchovou úpravou, s instalovanými odparníky obsahujícími syntetické sexuální atraktanty (feromony). Do lapáků se vkládají výměnné desky opatřené nevysychavým lepem (Chemstop 1, Chemflor, Tanglefoot), v některých případech je lep nanesen přímo na dno nebo stěny lapáku. Kontrola náletu v lapácích, výměna lepových desek a potřeba výměny odparníku je závislá na typu lapáku a druhu škůdce. Lapáky se vyvěšují na větve přibližně ve 2/3 od středu koruny ve výšce cca 160 cm tak, aby byly z jižní strany zastíněné a vletové otvory byly dobře přístupné, pokud možno orientované na směr převládajícího větru. Na jedno stanoviště se vyvěšují 2 až 3 lapáky pro jeden druh škůdce rovnoměrně po výsadbě (nebo 1 lapák na okraj ze strany předpokládaných náletů dospělců, např. od lesa nebo neošetřovaných zahrad), vzdálené od sebe nejméně 50 m. Přednostně bývají lapáky vyvěšovány na místa předpokládaného 16

17 silnějšího výskytu škůdce (preferované odrůdy, ohniska výskytu, části sadu poškozené v předchozím roce nebo předchozí generací škůdce, atd.). Kontrola lapáku, při které se zjišťuje počet samců cílového škůdce v lapáku, se provádí standardně 2x týdně, pokud to považujeme za nutné a hrozí-li riziko náhlého napadení, provádíme kontrolu každý den. Eviduje se počet jedinců cílového druhu škůdce k datu kontroly. Hmyz se z lapáku odstraňuje nebo se vyměňují lepové desky. Pro interpretaci dat je vhodné porovnat letovou vlnu v závislosti na sumě aktivních teplot (SAT). Letová vlna Pro převážnou většinu škodlivých druhů motýlů je významnou informací pro rozhodnutí o provedení ochrany určení letové vlny. Letová vlna označuje výrazný nárůst výskytu daného škůdce v lapácích a to přinejmenším 2-3x větší než v jednom z dvou předešlých měřeních Optické lapače Pro monitorování letové aktivity škůdců se u nás používají bílé lepové desky pro pilatku jablečnou nebo žluté misky naplněné vodou (Morickeho misky) pro plodomorku hrušňovou Teplotní modely vývoje Používají se pro simulaci vývoje různých vývojových stádií škůdců, pro simulaci vývoje celé generace, nebo pro zachycení průběhu letové aktivity škůdce. Vychází z předpokladu, že rychlost vývoje hmyzu je závislá na teplotě prostředí. Suma efektivních teplot (SET) vyjádřená v denních stupních je součet denních efektivních teplot nad prahem vývoje (SPV) za určité definovatelné období: SET = ET ET = T max + T min - SPV 2 (KOCOUREK, 2001). Suma hodinových stupňů je vyjádření SET v hodinách (SET x 24) a lze ji stanovit jako součet aktuálních hodinových teplot minus SPV za určité období. V tomto případě je nezbytné využívat automatické meteostanice napojené na PC. Sumace teplot zpravidla (pokud není u jednotlivých škůdců specifikováno jinak) začíná 1. ledna. Doba vývoje určitého stadia nebo generace škůdce v sumách efektivních teplot naměřená v laboratorních podmínkách a uváděná v literatuře se označuje jako termální konstanta. Pro praxi naměřené SET pro použití v sadech plně postačuje, vývoj daného stadia je považován za ukončený. Pro řízení ochrany je dnes základní metodou pro simulaci 17

18 embryonálního vývoje pro vajíčka obaleče jablečného a pilatky jablečné. V těchto případech SET upřesňuje termín ošetření. Pro řadu dalších škůdců je SET využíván i jako pomocná metoda pro prognózu výskytu (KOCOUREK, 2001). 3.3 Prostředky pro monitorování škůdců Papírové lapací pásy V intenzivních výsadbách mohou být využívány zejména pro sledování dynamiky výskytu obaleče jablečného, zobonosky ovocné, květopasů, svilušky chmelové a svilušky stromové. Získané údaje se využívají zejména pro účely prognóz výskytu, u obaleče jablečného pro upřesnění období výskytu a početnosti druhé generace, u ostatních druhů škůdců pro odhad trendů v intenzitě výskytu. Pásy z vlnité lepenky o šířce cca 30 cm a v délce závislé na obvodu kmenu stromů se instalují vlnitou stranou ke kmeni, předem očištěnému od borky. Pro vyhodnocení správných výsledků je potřeba zabránit odstranění sledovaných škůdců před jejich vyhodnocením. Před zvěří a ptáky, kteří hmyz vyzobávají, se lepenkové pásy chrání drátěným nebo plastovým pletivem. Pásy se instalují v počtu nejméně 20 na jedno stanoviště, mozaikovitě po celé ploše výsadby. Termín instalace a termíny kontrol závisí na druhu škůdce, metody jsou konkrétně zpracovány pro každého zvlášť Signalizační klícky Signalizační klícky jsou užitečnou pomůckou ke sledování fenologie, vývoje a aktivity druhů škůdců. Této metody bývá využíváno, jestliže pro daný druh jiná používaná metoda monitorování není spolehlivá nebo potřebujeme další upřesňující informace k provedení ochrany. Klíckami mohou být monofilové nebo silonové rukávce, případně vyztužené drátěnou kostrou, zavěšené na větve do korun stromů nebo upevněné na izolátory zapuštěné v půdě - dle druhu škůdce. Ze škůdců přezimujících v půdě je možné signalizační klícky použít pro pilatku jablečnou, zobonosku jablečnou a plodomorku hrušňovou, ze škůdců přezimujících na kmenech stromů pro obaleče jablečného, zobonosku ovocnou, květopasa, podkopníčka spirálového, ze škůdců přezimujících nebo ukončujících vývoj na větvích pro slupkové a pupenové obaleče. Do klícky, která musí být v době vegetace zastíněna, se umístí hmyz odchycený do lapacích pásů nebo získaný z kontroly stromů v době vegetace (pokud možno ve stadiu kukel nebo larev před kuklením nebo ve stadiu dospělců). 18

19 V očekávaném období ukončení dormance nebo ukončení vývoje se v pravidelných intervalech hmyz v izolátoru kontroluje a aktivní jedinci nebo jedinci vylíhlí z kukel se evidují a odstraňují. Pro sledování průběhu kladení vajíček škodlivých druhů motýlů se používají speciální klícky, obvykle papírové nebo plastové trubky uzavřené z jedné strany síťovinou a z druhé strany voskovým papírem nebo mikrotenem, orientované touto stranou na západ. Klícky se umísťují do středu koruny stromů tak, aby byly zastíněny. Do klícky se umístí kukly motýlů získané sběrem v sadu nebo dochované z nasbíraných housenek. Vnitřek klícky se pravidelně rosí, v době líhnutí motýlů se doplní miskou s vatou navlhčenou ve vodě nebo v ředěném medovém roztoku. V předpokládané době kladení vajíček se pravidelně kontroluje počet vykladených vajíček na transparentní povrch (který se pravidelně vyměňuje). Pro řady druhů škůdců je termín hromadného kladení vajíček významnou informací pro rozhodnutí o ochranném zásahu (KOCOUREK, 2001). 3.4 Prostředky pro monitorování a likvidaci konkrétních druhů či skupin škůdců Barevné lepové signalizační desky a lapače Mnoho škůdců je opticky lákáno výraznými barvami květů. Tohoto principu je využito jak k signalizaci výskytu škůdců, tak k částečné přímé ochraně rostlin. Podle atraktivity pro jednotlivé skupiny škodlivého hmyzu se používají různé barvy lepových desek a lapačů. Barevné lepové desky a lapače jsou vyrobeny z plastu, na který je z obou stran nanesen speciální lep na hmyz Žluté sférické lapače Používají se hlavně na monitorování a ochranu proti vrtuli třešňové. Vrtule třešňová (Rhagoletis cerasi)je drobná, asi 3-4 mm dlouhá, černožlutě zbarvená moucha. Křídla jsou průhledná s nápadnými kouřovými pruhy. Samičky začínají asi po 10 dnech od vylíhnutí z kukly klást na žloutnoucí třešně vajíčka. Během těchto deseti dnů, ale i později v průběhu kladení, vyhledávají vrtule zdroje nektaru - květy. Proto je možné dospělé mouchy vrtule přilákat a zachytit na zářivě žluté sférické lapače. Protože vrtule naletují na lapače především ze spodní strany, je nutno před použitím lapače vytvarovat do prostorového tvaru válce. Použitím těchto prostorově 19

20 tvarovaných optických lapačů je možno výrazně snížit červivost třešní a višní bez použití chemické ochrany. Použití: Především v třešňových sadech a to v době od začátku zaměkání a žloutnutí plodů. Aplikujeme folii, kterou je nutno svinout do válcovitého tvaru, avšak lepem ven! Takto vytvarované válce se rozvěšují rovnoměrně na východní, jižní a západní (ne na severní) stranu koruny stromu. Při aplikaci musíme dbát na to, aby se na lapače větrem nenalepily listy třešní. Aplikujeme 2 lapače na 1m výšky stromu (HLUCHÝ; ZACHARDA, 1994) Bílé lepové desky Slouží k ochraně proti škůdcům, především pilatce žluté a pilatce švestkové Pilatka žlutá (Hoplocampa flava) a Pilatka švestková (Hoplocampa minuta) patří do skupiny takzvaných bylinných vos. Délka těla dospělců je asi 6 mm, charakteristické jsou dva páry průhledných blanitých křídel. Pilatky se krátce před začátkem květu švestek a slív líhnou z kukel v půdě. Samičky naletují v době květu do bílých květů švestek, slív a v menší míře i do květů meruněk a třešní. Samička naruší kladélkem kališní lístek napadeného květu a do vzniklé trhliny naklade vajíčko. Zde je vajíčko chráněno před vnějšími vlivy. Po několika dnech se z vajíček líhnou bílé housenice, které se vžírají do budoucího semeníku. Rostoucí housenice během svého asi třítýdenního vývoje poškodí 3-4 plody. Napadené plody se poznají podle velkého černého otvoru s trusem housenice uvnitř. To, že stromy bohatě kvetly, a pak jim opadala většiny plodů, bývá často způsobeno právě pilatkami. Protože samice pilatek vyhledávají bílou barvu květů švestek a slív, je možno je přilákat na bílé lepové desky. Tímto způsobem je možno výrazně snížit množství plodů napadených pilatkami. Použití: především v švestkových sadech a zahradách, dále v třešňových sadech. Bílé lepové desky se vyvěšují asi 1 týden před začátkem kvetení švestek, slív atd. Lepovou desku aplikujeme na větve a to pouze po obvodu koruny ovocného stromu. Stejně jako u vrtule třešňové dáváme 2 lapače na každý metr výšky stromu (HLUCHÝ ; ZACHARDA, 1994) Feromonové lapáky Používají se jako ochrana proti některým motýlům, hlavně obaleči jednopásému a obaleči mramorovanému. 20

21 Obaleč jednopásý (Eupoecilia ambiguella) a Obaleč mramorovaný (Lobesia botrana) Samičky obalečů připravené k oplození k sobě lákají samce tím, že odpařují sexuální feromony. Tyto feromony jsou pro každý z uvedených druhů obalečů škodících ve vinicích specifické. Tím máme možnost i bez přesné znalosti škůdce sledovat dobu a intenzitu letu obou druhů obalečů zvlášť. Obaleč jednopásý bývá hojnější v chladnějších a vlhčích vinohradnických oblastech. Obaleč mramorovaný pak spíše v teplejších a sušších oblastech. Intenzita výskytu a podíl zmíněných druhů se v jednotlivých letech mění. Housenky první generace obou druhů napadají květenství, housenky druhé generace hrozny révy vinné. V teplejších letech se začátkem podzimu vyskytuje i částečná třetí generace obaleče mramorovaného, která je však z hlediska škodlivosti na hroznech révy vinné bezvýznamná. Feromonové lapáky Deltastop EA na obaleče jednopásého a Deltastop LB na obaleče mramorovaného jsou z impregnovaného kartonu, s vyměnitelnou lepovou vložkou na dně. Do lapáku se zavěšuje pryžový odparník napuštěný sexuálním feromonem, který k sobě neodolatelně láká samečky příslušného druhu, kteří v lapáku nakonec sednou na lep. Lapáky podobného typu jsou taktéž používány na škůdce škodící v sadě, především na skrytě škodící obaleče. Feromony jsou v odparnících použity v mg účinné látky, proto nepoškozují životní prostředí. Výhoda feromonových lapáků: spočívá v tom, že je umístíme do prostoru a jsou připraveny až do náletu škůdců, tato metoda není tak náročná na termín aplikace lapáků. Tímto však nemusíme zabránit kalamitnímu výskytu a množení škůdců a musíme přikročit k použití ochranných prostředků např. bioinsekticidu Biobit. Feromonové odparníky je možno v původních obalech skladovat v chladničce při - 5 až + 5 C až 12 měsíců, ostatní části lapače je možno na suchém místě skladovat neomezeně dlouhou dobu. Nevýhodou feromonových lapáků je jejich selektivita proti každému z uvedených druhů obalečů je třeba použít specifický feromon. Použití: Používají se od poloviny dubna do poloviny srpna - sledujeme 1. a 2. generaci Aplikuje se zavěšením na vodící dráty drátěnek do výšky kolem 120 cm, je nutno udržovat vletové otvory otevřené, často bývají překryty např.listy révy, tím pozbývají účinnosti, u ostatních ovocných plodin aplikujeme na vyvýšené místo do výšky kolem 1m. Kontrolujeme množství obalečů alespoň 2x týdně, tím můžeme upravit množství lapáků ve vinicích a v sadech. Po 6 8 týdnech jednotlivé lapáky 21

22 postrádají účinnosti, proto je třeba je obměnit, lepové vložky obměňujeme v závislosti na množství nalepeného hmyzu, při zalepení pozbývají účinnosti, tato doba trvá obvykle 3 4 týdny, někdy ale i po 2 týdnech. Do menšího sadu nebo vinice (o rozměrech několika arů) postačí po 1 lapáku pro každý druh předpokládaného škůdce, do větších sadů a vinic každých 50m lapák od každého druhu. Optimální je aplikace celého systému biologické ochrany. Ošetřením sadů biopreparátem Biobit 7 dnů po období maximálního příletu samců obalečů do feromonových lapáků se dosáhne více než 90 procentní účinnosti ochrany (HLUCHÝ; ZACHARDA, 1994). Druhově specifický feromon se využívá i k tzv. konfuzní metodě ochrany sadů proti obaleči jablečnému. V sadu se rozmístí dispenzory s feromonem (feromonové kapsle). Počet dispenzorů se liší dle výrobce (většinou 1000 ks / ha). Vyvěšují se na začátku letu obalečů, popř. znovu začátkem června. V sadu se vytvoří oblak feromonu - pachu samičky, který přitahuje samečky. Ti pak samičky nenajdou a neoplodní (PLÍŠEK, 2001). 3.5 Diagnostické metody Požadavky na diagnostiku Účinný diagnostický test musí být jednoduchý, přesný a rychlý, aby v případě pozitivní zkoušky mohlo být přikročeno k okamžitému zásahu. Test musí být dostatečně citlivý, aby se předešlo falešnému pozitivnímu nebo falešnému negativnímu výsledku. V takovém případě by ochranné opatření zbytečně zatěžovalo plodiny a půdu chemikáliemi, v opačném případě by mohlo dojít k ekonomicky významným ztrátám. Zvolená metodika pro determinaci škodlivého organismu musí odpovídat účelu, pro který je rostlina pěstována. Pro účely běžné regulace škodlivosti je nezbytné používat takovou metodu, která umožní včasné a správné rozhodnutí při volbě metody ošetření (TÁBORSKÝ, ŠEDIVÝ, 1997). Přítomnost patogena vyvolávajícího chorobu je často obtížně zjistit a kvantifikovat vizuálně (ačkoliv je na tomto založena celá metoda diagnostiky symptomatologie, která je popsána v následující kapitole). Řada vysoce citlivých diagnostických metod byla také převzata z různých oborů biologie a medicíny (OKROUHLÁ, 1994 ). 22

23 3.5.2 Cíl diagnostických metod Cílem diagnostických metod je zjištění přítomnosti patogena (detekce), jeho odlišení od ostatních mikroorganizmů (identifikace), určit množství škodlivého patogena (vždy se udává na danou jednotku délku, hmotnost, atd.) tedy určit intenzitu napadení patogenem. Tohoto může být dosaženo různými způsoby, např.: - na základě pozorování symptomů, které se objevují na rostlinách po napadení patogenem (symptomatologie) - izolací patogena z rostliny a jeho mikroskopickou determinací - biochemickými metodami - imunologickými metodami - molekulárně genetickými metodami - ostatními metodami Jen málo diagnostických testů je tak rychlých jako vizuální hodnocení vzorku na základě symptomů. Rozdíly mezi listovými chorobami mohou být v některých případech snadno rozeznatelné, identifikace ostatních typů chorob je zřídkakdy jednoduchá, záleží tedy na konkrétní chorobě, je-li snadno identifikovatelná vizuálně nebo musí-li být prošetřena diagnostickou metodou. Musíme počítat s tím, že některé choroby mohou za určitých okolností při pozdní detekci způsobit až 100 % ztráty. V takových případech je zcela nezbytné zjistit napadení v samém jeho začátku, v co nejranějším stadiu. Pěstitelé se pak snaží zahájit ošetřování co nejdříve, když byly splněny podmínky pro škodlivý výskyt choroby a její šíření, často mnohem dříve, než jsou v porostu patrny jakékoliv symptomy. Taková signalizace ošetření bývá koordinována poradenskou službou (v ČR Správou ochrany rostlin ÚKZÚZ. Signalizace nám tedy slouží především jako prevence případných ztrát výnosu a omezení používání ochranných prostředků. Existuje mnoho důvodů proč je tak důležité umět přesně detekovat výskyt choroby přímo v terénu. Přínosem je především rychlost detekce a možnost zjistit napadená ohniska ze vzduchu. Takový průzkum může být také užitečný při hodnocení pokusů na účinnost pesticidu (především fungicidu). Nejjednodušší formy dálkového průzkumu Země (to je zahrnuto mezi ostatní metody) se provádějí ze vzduchu při přeletech vrtulníku nebo letadla nad porostem za současného fotografování napadených ohnisek. 23

24 Snímkováním lze pokrýt celou plochu vyčerpávajícím způsobem, čehož nemůže být dosaženo při procházení podél okrajů polí (OKROUHLÁ, 1994 ) Symptomatologie Důležitým vodítkem při stanovení příčin choroby jsou symptomy. Symptom (příznak) je charakterizován jako viditelná nebo jinak zjistitelná abnormalita vzniklá následkem choroby nebo poškození. Někdy se choroba projevuje jinými symptomy v počátečním stadiu napadení a poněkud odlišnými symptomy v pozdějším stadiu. Symptomy se mohou projevit buď lokálně (v místě napadení) nebo systémově (zasáhneli choroba celou rostlinu). Musíme umět rozlišovat mezi symptomy hlavními a vedlejšími. Někdy se napadení projevuje symptomy typickými (specifickými), jindy atypickými (nespecifickými). Napadení patogenním mikroorganizmem se může na hostitelských rostlinách projevit, jindy však na rostlinách po delší dobu nejsou žádné viditelné příznaky patrny (infekce je v latentním stadiu). Termín akutní označuje silné symptomy končící odumřením rostliny nebo rostlinných částí. a chronické symptomy označuje symptomy trvající delší dobu, aniž by vedly ke smrti rostliny či její části (KŮDELA., 1989) Symptomy napadení rostlin chorobami Symptomy napadení zpravidla rozlišujeme na tyto: 1) změny zbarvení (diskolorace) - jako např. žloutnutí (chloróza), hnědnutí, červenání, černání, vodnatění (sklovitost), zezelenání (virescence), pestrolistost, albikace (panašování), stříbřitost, mozaika, prosvětlení žilnatiny, skvrnitost aj. 2) změny tvaru - jako např. zakrslost, atrofie (např. drobnolistost aj. ), růžicovitost, tumory a jiné novotvary, gigantismus, kadeřavost či svinování listů, čarověníky, korkovitost, strupovitost, zdřevnatění, proliferace aj. 3) odumírání, které vyvolává vadnutí, usychání, apoplexii (mrtvici), hnilobu, mumifikaci, nekrózu, spálu apod. 4) exsudáty - jako např. sliz, klejotok. 5) typické průvodní znaky patogena - jako např. povlaky mycelia, bakteriální sliz, plodnice hub. Některé symptomy jsou charakteristické pouze pro jednoho specifického hostitele (druh rostliny). Častěji však vyvolá několik různých patogenů na téže plodině velmi 24

25 podobné symptomy, při směsných infekcích - tedy souběžném napadení více než jednou chorobou je to navíc velmi obtížné. Navíc se někdy může napadení určitým patogenem projevovat řadou různých symptomů v závislosti na stáří rostliny. Napadení se může v závislosti na jeho intenzitě projevovat celou škálou následných symptomů - od úplného uhynutí až po velmi malé či žádné změny v případě latentní infekce, kdy se zdá, že není třeba porost ošetřovat. Toto je především závislé na konkrétním stavu počasí teplotě a vlhkosti, tyto faktory mohou být taktéž vodítkem pro určování příčin chorob (OKROUHLÁ, 1994 ) Další pojmy v diagnostice, jejich stručná charakteristika: Sukcese příznaků: vyjadřuje změny ve vzhledu příznaku v závislosti na čase. Modifikace příznaků: je pojem, který vyjadřuje fakt, že povaha symptomů je ovlivněna prostředím. Intenzita symptomů: mění se dle podmínek prostředí, je také ovlivněna dostupností jednotlivých živin. Nektrotické symptomy: jejich podstatou je degenerace nebo odumření rostlinné buňky, pletiva, orgánu nebo celé rostliny. Hypoplastické symptomy: jsou charakterizovány zastavením nebo zpomalením tvorby nebo diferenciace buňek, pletiv a orgánů. Hyperplastické symptomy: jsou projevem zvětšení (hypertrofie) nebo nadměrné tvorby (hyperplasie) buňek. Syndrom choroby: je soubor symptomů vytvářených na rostlině jednou chorobou, včetně příznaků, které jsou nedetekovatelné pouhým okem (KAZDA, 2003). Zde je přiložen výčet některých moderních diagnostických metod: - metoda ELISA - metoda DAS ELISA - další modifikace metody ELISA - metoda RIPA - metoda PCR - modifikace PCR Toto jsou některé z důležitých diagnostických metod založených na biochemických procesech (OKROUHLÁ, 1994 ). 25

26 3.6 Způsoby ochrany Mechanická ochrana: Agrotechnické metody ochrany: Biotechnické metody ochrany: Elektrický proud: Využití elektrického proudu k hubení škodlivých organismů se pro svoji nákladnost a náročná bezpečnostní opatření v praktické ochraně rostlin nepoužívá. UV Záření: ultrafialové záření se používá lokálně v uzavřených prostorech k vychytávání samců některých škodlivých druhů motýlů. Světelné lapáky: přitažlivosti světla pro některé druhy hmyzu se využívá na světelných lapácích. Úlovky motýlů, převážně samců, se používají k signalizaci chemického opatření. Větší atraktivita je dána světlem s UV složkou (TÁBORSKÝ; ŠEDIVÝ, 1997). Předtím, než přikročím ke konkrétním údajům prahů škodlivosti bych chtěl popsat 3 další (hlavní) způsoby ochrany ovocných plodin v jejich vztahu k přesnosti určení signalizace, jejich výhody a nevýhody a dále trendy, kterými se začíná ubírat ochrana plodin Integrovaná ochrana Integrovaná ochrana je systém regulace škodlivých činitelů, který využívá všechny ekonomicky, ekologicky a toxikologicky přijatelné metody pro udržení škodlivých činitelů pod prahem hospodářské škodlivosti.(kneifl; LÁNSKÝ, 1998). Je ochranou na pomezí mezi biologickou a chemickou ochranou. Systémy integrované ochrany jsou také základem pro zavádění systémů integrované produkce ovoce. Základním heslem integrované ochrany je minimalizovat použití chemikálií ty se používají pouze v nejnutnějších případech, jinak se používají přirození nepřátelé škůdců. Integrovaná ochrana vyžaduje značnou znalost v této oblasti je potřeba správně zkombinovat působení chemikálií s bio-agens, aby nedošlo k jejich zahubení. Cílem je ochrana přírodního prostředí ovocného sadu a snaha o minimalizaci škodlivých chemických prostředků. Signalizace je zde dosti důležitá kvůli redukci používání chemických prostředků. 26

27 3.6.2 Chemická ochrana Je založena na likvidaci škodlivých činitelů chemickými prostředky. Tento systém zahlcuje prostředí rezidui škodlivých sloučenin, narušuje přirozenou biocenózu, navíc škodlivé organismy jsou čím dál víc rezistentní, proto je také potřebné postupně zvyšovat dávky. U tohoto systému není signalizace tak důležitá, neboť i při velkém napadení je účinnost chemické ochrany značná, není tedy tak nutné zasahovat včas jako u integrované a biologické ochrany. Od tohoto způsobu se postupně upouští, neboť dřívější argument, že chemická ochrana je mnohem levnější než biologická, přestává být pravdou. Zde jsou uvedeny hlavní skupiny chemikálií (rozdělené podle toho jakou cílovou skupinu postihují) s příklady používaných přípravků: - Herbicidy (Basta 15, Brodal, Cobra 24 EC, Cougar, Puma Extra, Sencor 70WG) - Fungicidy (Baycor 25 WP, Casoar, Euparen multi, Hattrick, Teldor 500 SC) - Insekticidy (Alsystin 480 SC, Calypso 480 SC, Confidor 70 WG, Decis EW 50) - Moluskocidy (Nesurol Schneckenkorn) (ANONYMOUS: Přípravky na ochranu rostlin a hnojiva 2003, 2002) Biologická ochrana Je uplatňována v ekologicky vedeném zemědělství. Dnešní ekologické zemědělství lze definovat jako pěstební systém šetrný vůči přírodním zdrojům, kde základ produkce vychází především z místních zdrojů a podmínek a kde všechna opatření zemědělce se řídí ohledem jak na biologické, tak na ekonomické aspekty (DLOUHÝ, 1990). U biologických způsobů ochrany musíme respektovat následující zvláštnosti a principy: 1) Biologické prostředky působí pomaleji než chemické, očekávaná účinnost se zpravidla dostaví se zpožďením, se kterým se musí počítat. V nestabilních biocenózách často dochází k výkyvům vyžadujícím přijetí okamžitých rozhodnutí, která ovlivňují buď pozitivně nebo negativně celý další vývoj biocenózy. 2) Biologické prostředky ke svému dokonalému působení vyžadují biologickou, prostorovou i časovou koincidenci s faktory ovlivňujícími jejich vývoj a aktivitu. Patří sem zejména přítomnost hostitele (cílového škůdce nebo náhradní potravy, kterou jsou schopni se živit) a působení optimálních abiotických faktorů. 27

28 3) Účinná biologická ochrana je naplněna dosažením rovnovážného nebo jemu blízkého stavu, orientačně dosažením tzv. efektivního poměru mezi škůdcem a jeho antagonistou. Tento poměr se může lišit při různých biotických a abiotických podmínkách. Efektivního poměru se dosahuje iniciální introdukcí bioagens v efektivním poměru ke škůdci, dalším dosazováním bioagens nebo snížením populační hustoty škůdce jinou metodou. 4) Používání několika druhů biologických prostředků proti jednomu cílovému škůdci nebo používání biologické regulace širšího spektra škodlivých činitelů má synergický učinek Mezi některými druhy může existovat vztah konkurence, snižující účinnost jednoho nebo obou druhů. Konkurenční druh se může spontánně vyskytnout v porostu z přírodních zdrojů (svého okolí). 5) Doplňování ochrany je možné pouze těmi prostředky, které nezasahují negativně do biologické regulace škodlivých činitelů. Metody nesplňující tuto podmínku lze použít jen lokálně, je-li to účelné (LUKÁŠ; STEJSKAL, 2003). Biologická ochrana je velmi náročná na signalizační a diagnostické metody, neboť biologické prostředky ochrany nepůsobí okamžitě predátoři se musí buď aplikovat ve značném množství (což je ekonomicky nákladné), nebo se musí do prostoru aplikovat v předstihu, aby se stihli dostatečně namnožit. Tato metoda je také náročná na dostatečnou znalost škodlivých organismů, protože jejich působení je selektivní. Při správné aplikaci (vhodný termín a optimální množství) jsou náklady přibližně stejné jako u ochrany chemické. Z biologické ochrany využíváme řadu dravých roztočů, parazitické vosičky, dravé ploštice i jiné užitečné organismy Trendy v ochraně ovocných plodin, výhody a nevýhody jednotlivých způsobů ochrany To, jaký způsob ochrany se využívá závisí na několika faktorech. Nejdůležitějším jsou samozřejmě náklady na ochranné prostředky. Dříve byla chemická ochrana poměrně levná a ani zásady používání těchto přípravků nebyly nikterak přísné oproti dnešní době, proto jí bylo využíváno téměř ve 100% případů. 28

29 Dnes se situace začíná měnit, což je dáno několika faktory: - stoupá zájem lidí o zdravější výživu, což nutí pěstitele odklonit se od používání pro organismus často škodlivých chemikálií (které se ve značné míře ukládají v plodech) - mnohem snažší dostupnost a nižší cena biologických přípravků (někdy již srovnatelná s náklady na chemické prostředky). - dotacemi od státu na používání biologické, popř. integrovaného způsobu ochrany - pěstitelé si začínají uvědomovat, že při používání biologických přípravků se v sadech nastoluje přirozená rovnováha mezi škůdci a jejich predátory a tak není třeba tak často přistupovat k ochranným zásahům - při přesném termínu aplikace a správném množství bio-agens jsou náklady až několikanásobně nižší než u chemické ochrany (chemikálie je často třeba použít vícekrát, bio-agens po jediné aplikaci mohou v sadu působit celou sezónu) (DLOUHÝ, 1990). Čistě ekologický způsob pěstování je přesto i dnes poměrně velmi náročný a to jak na stálé monitorování situace v sadu, tak na exaktní aplikace bio-agens, atd. Tento způsob by byl vhodný v krajině s nenarušenou biocenózou, současná krajina je však narušená především nadměrným používáním chemickým přípravků (na ochranu, hnojiv, jako emise), což významně redukuje samoregulační schopnosti. Tím dochází k častým kalamitním výskytům škůdců i chorob, kdy biologické přípravky nezabírají. Ztráty v ekologicky pěstovaných systémech bývají poměrně velké a to se odráží i na výsledné ceně pěstovaných produktů. Dnes se proto přistupuje ke kombinaci obou systémů biologické i chemické ochrany k integrované ochraně. Ve většině zemí EU jsou dnes systémy integrované produkce ovoce převažující strategií intenzivního pěstování ovoce, protože existuje poptávka po zdravějších plodinách, a současně redukuje někdy až příliš vysoké ceny ekologicky pěstovaných plodin. 29