Odpustit. vrahovi. vlastní dcery?

Transkript

1 RUBRIK Odpustit vrahovi vlastní dcery? Poznámka redakce: str. 5.: Novinová zpráva Dívka ze Schallstadtu byla zavražděna v německém vydání Freiburger Zeitung. str. 7.: Štěpánčino vyznání víry: Vyznávám, že jsem hříšník a věřím, že Pán Ježíš Kristus na kříži umřel za moje hříchy a vstal z mrtvých pro mé ospravedlnění. Vyznávám ho jako svého osobního Zachránce. Na Nový rok 2000 byla tehdy šestnáctiletá Štěpánka Linková brutálním způsobem zavražděna. Pachatelem byl muž ze sado-masochistického prostředí. Její matka, Uršula Linková, vypravuje o svém životě, který vlastně ani životem nebyl, a o tom, proč se po devíti letech setkala s vrahem své dcery. 4 ethos 4 I 2013

2 ROZHOVOR Co se v tu noc na rozhraní tisíciletí stalo Štěpánka oslavovala ve Freiburgu spolu s kamarádkami Nový rok Domů se vracely tři a společně nastoupily do nesprávného autobusu. Když na konečné odcházely od autobusu, zastavilo auto. Řidič dívkám nabídl, že je odveze domů. Štěpánčiny kamarádky bydlely tím směrem, kam muž jel, ale Štěpánka sama se potřebovala dostat domů několik kilometrů opačným směrem. Řidič se omlouval, že je to pro něho příliš velká zajížďka. Dobře, tak já půjdu k babičce, která bydlí tady nedaleko, řekla Štěpánka. Dodnes není jasné, jestli k babičce došla, nebo ne, ale ona ji neslyšela. Štěpánka byla už o dvě vesnice dále, když u ní řidič zase zastavil a řekl, že si to rozmyslel, že ji vezme domů. Štěpánka nasedla, bylo to asi jen dva kilometry od domova, kam už nedorazila! Muž odbočil na polní cestu a tam ji krutým způsobem zavraždil. Té noci se nemohlo stát nic strašnějšího, bylo to ještě horší než znásilnění, vyloženě ji nožem zařízl. Uršulo, jak ses dozvěděla, že tvoje dcera byla zavražděna? Když druhý den nepřišla domů, šla jsem ji hledat, ale nikdo o ní nevěděl. Večer jsem šla přímo na kriminální policii a nahlásila, že je nezvěstná. Další den se před mými dveřmi objevil policista a řekl, že Štěpánku našli zavražděnou. Jak jsi to přijala? Co se dělo potom? Bylo to hrozné. Můj svět i svět její mladší sestry Nadiny se zhroutil. Měla jsem šok. Prožívala jsem v sobě obrovskou bolest a pocit, že už nemůžu dál žít. Nemohly jsme spát. Nesnášely jsme lidi kolem sebe, nevěděly jsme, jak přežít obyčejný den. Navštěvovali nás přátelé a snažili se nám pomáhat. Po takových návštěvách to ale bylo ještě horší, protože jsem viděla, že jejich životy jsou normální, ale náš život je zničený, není v něm nic normálního. Byla jsem ochromená, pokoušela jsem se chodit do práce ale tam byli lidi! Ty jsem nemohla snést. Nejlépe jsem se cítila sama doma nebo s Nadinou. Je nepopsatelné, co všechno se v člověku může dít. Taková bolest vyplní každý koutek duše. Nikde nic jiného než samá bolest. Mluvíš o nevýslovné bolesti. Určitě jsi měla nesmírný vztek na člověka, který vaši Štěpánku krutě připravil o život Ne. Myšlenky mi pořád kroužily kolem Štěpánky, jak jí bylo, co všechno si musela prožít. Nesčetněkrát jsem si to v mysli přehrávala a pokoušela jsem se to rekonstruovat. Tak jsem trpěla, trýznila se, dělala si ze života peklo a zbavovala se veškerých sil. Vraha se podařilo dopadnout poměrně brzy, protože ho ty druhé dvě dívky identifikovaly. Vzhledem ke krutosti činu byl odsouzen na do- ethos 4 I

3 životí a i kdyby ho propustili dříve, musel by být pod dohledem. Radili ti přátelé, aby ses postupně vracela do normálního stavu? Něco ve smys lu: Tak a už dost smutku a bolesti!? Ano, mysleli to dobře, ale strašně to bolelo. Myslela jsem si: Jak to lidé mohou posoudit? Pro ně všechny šel život dál, ale já jsem přemýšlela, jak umřít. Před tím mě chránila Nadina (a asi i Bůh). Nemohla jsem ji opustit, cítila přece stejnou bolest jako já, postavila si kolem sebe tlustou zeď. Chtěla jsem tady být pro ni ale žít normálně jsem nedokázala. Jak dlouho to trvalo? Po třech letech, kdy jsem nemohla spát a trpěla i hroznými fyzickými bolestmi, jsme s Nadinou byly na konci. Už jsme nemohly dál. Nadina se v důsledku toho pokusila o sebevraždu, ale podařilo se ji zachránit, pak se dostala na psychiatrické oddělení pro děti a mládež. Spo lečně jsme prošly terapií. Ale ani ta nám příliš nepomohla. Obě jsme dospěly do bodu, kdy jsme unavené, vyčerpané a usoužené bolestmi ležely na dně a neměly sílu vstát. K tomu se přidaly i finanční problémy. Vzpomínám si, že nám jedna paní nabídla pomoc. Byla doslova naší poslední nadějí Bylo mi to trapné a stálo mě to hodně přemáhání. Sama neměla na růžích ustláno, nemohla nám pomoct finančně. Ale během rozhovoru pronesla: Vám může pomoct jedině Ježíš. Co tím myslela? Co jste si pod tím tehdy představily? Byla jsem úplně vyhořelá. Spolu s Nadinou jsme toho už tolik vyzkoušely, a nic nepomohlo. Přesto jsem si pomyslela: Proč bychom to s Ježíšem nezkusily? Byla to naše jediná a poslední možnost. Jedna kamarádka mi navrhla, že se se mnou bude modlit. Samy se můžete rozhodnout, jestli k tomu řeknete ano, komentovala to. A tak jsme 24. října 2002, zhruba tři roky po Štěpánčině smrti, opakovaly to, co nám předříkávala: Ježíši, já vím, že jsem hříšník a že jsi za mé hříchy umřel na kříži. Vstup prosím do mého života a ode dneška buď Pánem mého života. Řekly jsme na to Ano a Amen. V tu chvíli jsme tomu rozuměly jen pramálo. Prostě jsme se mu jen vrhly do náruče. Chytily jsme se ho, jako se tonoucí chytá stébla. Potom jsme se vrátily domů, ale něco bylo jiné. Pocítila jsem naději a moje srdce bylo jaksi lehčí. Potom jsme se u této kamarádky setkávaly častěji. Modlily jsme se a ona nám četla Bibli. Ukazovala nám, co to znamená žít s Ježíšem jako křesťan. Modlila se i za naše uzdravení. První, co jsem po dlouhé době prožila, byla úleva od depresí. Do té doby jsem brala silné léky, protože jsem bez nich nedokázala zvládnout všední den. Není to tak, že čas léčí rány? Jak víš, že s tím měl Ježíš něco společného? Předtím jsem vyzkoušela už mnoho jiného včetně ezoteriky. Teď Na Panovníku, našem Bohu, závisí slitování a odpuštění. Daniel 9,9 Představujeme: Uršula Linková Rok narození: 1955 Bydliště: Freiburg, Německo Povolání: Chemická laborantka Záliby: Má doma dva psy, miluje procházky na čerstvém vzduchu. Oblíbené biblické verše: Stále mě provází Žalm 23 a také modlitba Otče náš. Jan 10,10 Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já (Ježíš) jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti. Tento verš mluvil přímo do naší situace. Štěpánka byla zabita doslova jako ovce. V Ježíši jsme my i ona našly už v tomto životě plnou hojnost. 6 ethos 4 I 2013

4 Štěpánka několik měsíců před smrtí jsem se však zabývala pouze Ježíšem a nebrala jsem žádné léky, neradila se s žádnými psychology. Četla jsem Boží slovo, Bibli a cítila, jak se všechno mění. Celé roky jsem nemohla usnout, protože se mi v mysli pořád jako ve filmu promítaly hororové záběry toho, co se stalo Štěpánce. Poprvé jsem dokázala usnout poté, co jsem několik hodin četla Bibli. Byl to spánek, ve kterém jsem si opravdu odpočinula. Nechápala jsem to, ale bylo to opravdu jiné! Měla jsem a dosud mám obrovský hlad po Knize knih. Pořád čtu dokola především evangelia. Chtěla jsem o Ježíši vědět všechno a potom jsem prožila, že ke mně skrze své Slovo mluví přímo. Pomalu se můj vztah s ním prohluboval. Mám k němu velkou důvěru. Do té doby jsem nikdy neslyšela a nedovedla si představit, že by bylo možné s Bohem mluvit úplně normálně, už nemusím číst předtištěné modlitby. Štěpánčin Nový zákon, který dostala od Gedeonů Izajáš 61,1 Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění. Tento verš mě připravoval na práci ve věznicích, rozšířil moje srdce pro lidi za mřížemi. Oni sami často prožili mnoho utrpení a potřebují odpuštění nejen pro sebe, ale také oni jako oběti musí odpustit druhým. Vyprávěla jsi, že to bylo hrozné nevědět, kde Štěpánka teď je. Ježíš to určitě viděl, protože ti dal jasnou odpověď Ano, ze čtení Bible jsem věděla, že Ježíš od nás vyžaduje jasné rozhodnutí buď pro něho, nebo proti němu. Do nebe přijde jen ten, kdo svůj život vloží do jeho ruky, jen takový stráví věčnost u Boha a nepřijde na soud. Proto jsem se stále Ježíše ptala: Co je se Štěpánkou? Nadina a já budeme u tebe v nebi, ale co ona? Když jsem jednou zase byla tak zoufalá, jako by mě Bůh vzal za ruku a vedl ke skříni v obýváku. Sáhla jsem tam rukou a vytáhla malý Nový zákon, jaký rozdávají Gedeoni. Už jednou jsem ho měla v ruce, když jsem uklízela její pokoj. Tentokrát můj pohled ulpěl na místě, kde ve svých jedenácti letech podepsala modlitbu, kterou jsem se později modlila já i Nadina. Jako by mi tím Pán řekl: Vidíš, Štěpánka je moje, je tady u mě. O všechno je postaráno, daří se jí dobře. V tom okamžiku mě zaplavila obrovská radost. Štěpánka je v bezpečí u Pána. Všechno to zlé, co se stalo, ze mě spadlo. Najednou jsem měla hlubokou jistotu se Štěpánkou je to v pořádku, má se dobře! Ten malý Nový zákon dostala Štěpánka od Gedeonů. A co tvoje pocity týkající se vraha? Křesťané se mě občas ptají: Dokážeš odpustit i vrahovi své dcery? Ne, to nedokážu, odpovídala jsem vždycky. Ale Bůh mi při čtení svého Slova ukázal, že vlastně nemám nárok na odpuštění pro sebe, pokud nechci odpustit svému bližnímu. Ale že by vrah mé dcery byl můj bližní? Tehdy jsem znovu měla před očima Ježíšovu velkou lásku, lásku, kterou ethos 4 I

5 mi denně v tolika věcech projevoval například v tom, že mi dal jistotu, kde teď Štěpánka je! Nakonec jsem řekla: Ano, Pane Ježíši, z lásky k tobě mu chci odpustit. Napřed to bylo rozhodnutí jen z rozumu, ale později jsem k tomu dospěla i srdcem a dokázala jsem vrahovi z celého srdce odpustit. Po tomto vysvobození jsi šla ještě o krok dál. Začala ses jako dobrovolník angažovat ve vězení prostřednictvím křesťanské organizace Černý kříž, která pomáhá odsouzeným. Už při první návštěvě ve věznici mě dojímal pohled na ty lidi. Chtěla jsem s nimi mluvit o Boží lásce, Bůh jako jediný dokáže odpustit i ty nejhorší zločiny. Aniž bych jejich jednání ospravedlňovala, pozorovala jsem, že většina odsouzených potřebuje nejen odpuštění, ale musí odpustit i oni sami, protože často jsou oběti. Věděla jsem, že v tomto vězení sedí také Štěpánčin vrah. Poté, co jsem mu odpustila, rostla ve mně touha ho vidět. V únoru 2009 došlo k našemu setkání. Vzhledem k tomu, že nechodil na schůzky Černého kříže, nebylo to jednoduché. Věděla jsem, že má rakovinu a že už nebude dlouho žít. Potom se stalo několik zázraků, díky kterým mi Bůh umožnil setkání s vrahem mé dcery. Byla jsem si jista, že Ježíš si toto setkání přeje. Byla u toho vrahova manželka, sociální pracovnice, která se o ni starala, a vězeňský pastorační pracovník. Vedení věznice mě nechtělo pustit samotnou. Báli se, abych se nemstila, abych mu nějak neublížila. Dotyčný muž věděl, jaká návštěva ho čeká. Podal mi ruku a řekl. Je mi líto, co jsem udělal. Napáchal jsem v životě mnoho zla, moc mě to mrzí. Pak jsem ho vzala za ruku, za ruku, kterou před lety zabil mou dceru, a řekla jsem mu: Jsem tady, protože vám chci říct, že jsem vám odpustila. A že existuje ještě někdo, kdo chce odpustit vám, je to Ježíš Kristus. Nechtěl byste mu také svěřit svůj život? A jak? Navrhla jsem, že se s ním budu modlit. Souhlasil s tím: Ano, modlete se, prosím. Během modlitby jsem ho držela za ruku a on moji ruku stále hladil. Vysvětlila jsem mu, že Ježíš, Boží Syn na kříži zaplatil za naše viny a dává svobodu tomu, kdo svoje hříchy vyzná a lituje jich. Vnímala jsem, jak mi Bůh pro vraha mé dcery dává ta správná slova, která ho vedou ke spasení. Odevzdal svůj život Ježíši a stal se Božím dítětem. Modlila jsem se za něho nahlas. Cítila jsem v místnosti Boží slávu. Byl to zázrak! Cítila jsem lásku vůči tomuto muži, který teď bezmocně ležel v posteli a hladil mi ruku. V místnosti bylo naprosté ticho. Lidé za mnou byli hluboce dotčeni. Sociální pracovnice přerušila mlčení jako první: Jsem tak ráda, že jsem u toho mohla být. Nikdy bych nevěřila, že je něco takového možné! Pak jsem se manželky vraha a sociální pracovnice zeptala: Nechcete se i vy stát Božími dětmi, získat odpuštění a věčný život? Pán Ježíš se dotkl i srdcí těchto žen, i ony mu odevzdaly svůj život. Nedá se slovy popsat, co se dělo v ty chvíle tam ve vězeňském pokoji vraha mé dcery. Žádný hněv, nic? Všechno pryč? Mluvíš dokonce o lásce Ano, opravdu necítím žádný hněv, jen hluboký pokoj, hluboké smíření se vším, co se stalo, a velkou vděčnost, že mě na to Ježíš připravil a že jsem to směla udělat. Opravdu prožívám velkou radost! Ten muž čtrnáct dní nato zemřel. Věděla jsem, že je společně se Štěpánkou u Ježíše. Nepochopitelná milost! Štěpánka a její vrah jsou spolu? Ježíš zemřel na kříži za každého člověka. Nikdo není spravedlivý, není ani jednoho, říká Bůh ve svém Slově. A stejně tak platí i jeho odpuštění pro každého, kdo je přijme, i pro vraha. To zní nadlidsky. Jak se dá něco takového odpustit? Už to nebolí? Lidsky se to nedá vysvětlit. Když však člověk prožije v životě tolik Boží lásky jako já, pak můžu říct: Ano, je to možné. Ne, už mi to nepůsobí bolest! Vím, že Štěpánka se má dobře. Je tam, kde to krásnější už být nemůže. Ať mám svá děvčata sebevíc ráda, nemůžu jim dát to, co teď má Štěpánka. Bible se mi stala živou knihou, skrze kterou ke mně Ježíš mluví do každé situace všedního života. V době, kdy byla Štěpánka zavražděna, jsi už řadu let se svým bývalým manželem nežila. Jak to všechno zpracovával on? Podporoval vás nějak? Nakolik ti ostatní příbuzní pomáhali? Otec děvčat na ně celé ty roky výživné neplatil, nestaral se o ně. Musela jsem pořád chodit do zaměstnání. Štěpánka pečovala o Nadinu jako maminka, hlídala ji, když jsem byla v práci. Velmi brzy musela na sebe brát velkou zodpovědnost, vždycky byla ochotná, zajímala se, jak může pomoct. Dodnes si dobře vzpomínám, jak už v patnácti chodila celý týden pracovat na dvě hodiny jako uklízečka. Z výdělku si nechala jen něco málo, jinak mi všechno odevzdala s vysvětlením, že tatínek nic neplatí. Taková byla Štěpánka! Večer předtím, než byla zavraždě 8 ethos 4 I 2013 Štěpánka se svou mladší sestrou Nadinou.

6 Uršulo, odpuštění je silné slovo co pro tebe znamená? Odpustit znamená pustit a už netrvat na svém právu být zraněná. Neříkám, že se tím jednoduše zapomene na to, co se stalo. Odpustit zároveň znamená pustit pachatele na svobodu. Tento krok osvobozuje mě samotnou. Teprve pak je možné uzdravení. Kdo neodpustí, ten se nikdy vnitřně neuzdraví. Pro mě osobně jsou přitom důležité dva principy: 1. Ukázněnost v myšlení. Šlo o to, abych se sama rozhodla, že se pořád nebudu v myšlenkách vracet k té noci, kdy se stala vražda. Nepřítel chce stále rozrývat staré rány. Vědomě mu k tomu nedávám prostor a říkám: odpustila jsem a už to nepřipustím! 2. Člověk může prosit Ježíše o milost k zapomenutí určité konkrétní situace. Já jsem ji dostala. Musím se ale vždy stále znovu rozhodovat, jakým myšlenkám dám prostor. Toto rozhodnutí je na mě, ale on mi k tomu nabízí svou pomoc. Je dobré a je velkou úlevou, když člověk odpustí, čím dřív, tím lépe. S tím bychom se však neměli spokojit, ale měli bychom chtít něco víc pachateli žehnat. Byla to Ježíšova láska, která mi dala sílu vrahovi odpustit a dokonce mu projevit lásku. Já sama za sebe bych to nikdy nedokázala. na, jsem jí ještě říkala, aby mi zavolala, když bude potřebovat, že bych pro ni přijela. Štěpánka ale věděla, že hodně pracuji a bývám unavená. Když bylo tak pozdě (vlastně brzy ráno), nechtěla mě budit a raději šla domů pěšky. Když se pak stala ta hrůza, jejího tatínka trápily pocity viny. Moje tchyně, Štěpánčina babička celé roky plakala a také ji sužovaly výčitky svědomí, protože je možné, že Štěpánku v tu noc tehdy neslyšela. Když jsem babičku zvala na Vánoce 2007 k nám, zeptala se mě, odkud beru sílu. Na mé svědectví o odpuštění a Ježíšově lásce v mém životě mu i ona odevzdala svůj život a mohla se radovat. Co ta dvě děvčata, která jela se Štěpánkou v autě? Maminka jedné z nich mi po vraždě volala, chtěla ode mě nějakou útěchu. To jsem pro ni neměla. Byla jsem zklamaná, zuřila jsem, že děvčata nechala jít Štěpánku v noci samotnou. O děvčatech jsem celé roky nic neslyšela. Teprve loni na podzim jsem se s jednou z nich, jmenuje se Kateřina, spojila. Seznámila se se Štěpánkou tehdy na Silvestra. Ta druhá Štěpánčina kamarádka chtěla u Kateřiny přespat. Seděla vzadu v autě pozdějšího vraha a Štěpánce řekla: Pojď s námi, určitě budeš moct taky u Kateřiny přespat. Ta to slyšela, ale Štěpánku nepozvala. Štěpánka tedy řekla, že ne a že půjde sama domů. Od té doby Kateřinu trápily deprese. Cítila svůj podíl viny na tom, že Štěpánka přišla o život. Kateřina našla na internetu moje svědectví. Ozývala se a já jsem jí zavolala. Během rozhovoru mi později řekla: Můžeš se se mnou modlit? Chtěla bych mít to odpuštění, které nabízí Ježíš. Chci, aby od nyněj ška byl mým Pánem a Zachráncem. Společně jsme plakaly radostí. Dnes je i ona osvobozena od duševního trápení, chodí do živého křesťanského sboru a čte Bibli. Teď doufám, že Kateřina najde cestu i k té druhé Štěpánčině kamarádce. Ta podle Kateřiny tehdejší noc vytěsnila a vůbec o ní nechce mluvit. V čem vidíš smysl, cíl svého života? Chtěla bych co nejvíce lidem říct o tom, že je Ježíš má rád. Čeká, až se svými hříchy přijdou k němu a přijmou od něho odpuštění, které ho stálo život. Chce je osvobodit a dát jim nový, věčný život. Budu je pořád zvát, jsem ochotna ten svůj příběh vyprávět na veřejnosti, každou takovou příležitost ráda využiju. Také jsem moc vděčná Gedeonům. Byli to oni, kdo kdysi dali Štěpánce malý Nový zákon, díky kterému jsem později došla klidu ohledně toho, kde Štěpánka teď je. Ráda mluvím na setkáních této organizace, angažuji se v práci ve věznicích a modlím se za další otevřené dveře. Dalo by se o tvém životě napsat: Hořké utrpení a hluboká bolest se proměnily v překypující radost? Určitě. Můj život je tak bohatý! Bůh mě tak obdarovává svou láskou a dobrotou. Po Štěpánčině smrti byl můj život samé trápení. Nakolik si vzpomínám, pořád jsem chtěla umřít. Měla jsem těžké dětství, prahla jsem po lásce a bezpečí. To jsem však poznala teprve tehdy, až jsem přijala Ježíše. On mi dal všechno, co jsem tolik postrádala. Nebylo to ze dne na den, ale moje oddanost vůči němu rostla. Proměňoval mě a od mnohého mě uzdravil. Něco takového žádný člověk nedokáže. Takový zázrak mohl udělat jen živý Bůh. Žít pod jeho vedením je opravdová svoboda. Milá Uršulo, moc ti děkuji za rozhovor. Tvou motivací pro to, abys vyprávěla co nejvíce lidem o tom, co jsi prožila, je ukázat jim velikost Ježíšovy lásky. Také naším přáním a modlitbou je, aby k tomu přispěl i tento rozhovor. Ať ti Bůh dále v životě žehná. n Daniela Wagnerová ethos 4 I