Èíslo Vánoce nejsou pohádka pro dìti, ale odpovìï Boha na drama lidstva, které hledá pravý pokoj.

Transkript

1 Roèník 17 Èíslo Vánoce nejsou pohádka pro dìti, ale odpovìï Boha na drama lidstva, které hledá pravý pokoj. Pøišel jako malé dítì, aby se pøiblížil našemu utrpení. Narodil se chudý, abychom ho nepokládali za vladaøe. Nepøišel vládnout,nýbrž povzbuzovat. Nepøišel odsuzovat,nýbrž odpouštìt. Nepøišel utiskovat,nýbrž osvobozovat. Nepøišel nás nutit,nýbrž nauèit nás pravé míøe nesobecké Lásky. E.B. Michaels Drazí, ze srdce Vám pøejeme, aby narozený Boží Syn vnesl do Vašich srdcí skuteèné svìtlo, které zapaluje plamen Boží lásky. Kéž Vás o Vánocích i ve všedních dnech nového roku naplní Pán svým pokojem, radostí, zdravím, spokojeností, prací, pravou mírou nesobecké lásky vším, co je pro život potøebné. K tomu Vám vyprošujeme Boží požehnání. P. Miroslav Strnad a redakce Pastýøe Vánoèní modlitba Drahý Pane, v tomto èase dávání a pøijímání snadno pøehlédneme dary, které nám dáváš Ty. Dìkujeme Ti za místo, kde mùžeme bydlet, za odìv, jídlo a všechny dobré vìci, které nám dennì opatøuješ. Dìkujeme Ti za lidi, které máme kolem sebe a kteøí nás milují. Dìkujeme Ti, že zùstáváš s námi v nesnázích života a táhneš nás blíž k sobì. Dìkujeme za pokoj, který dáváš jedinì Ty. Pane, nejvíc dìkujeme za to, že ses narodil pro naši záchranu. Dìkujeme také, že naše budoucnost je ve Tvých rukou. Dìkujeme Ti, že jsi nadìjí pro každého z nás. (èerpáno z BTM) Upozoròujeme farníky na zmìnu adresy webových stránek naší farnosti: - PASTÝØ strana 1-

2 Pastýøský list Vánoce 2011 Drazí bratøi a sestry, dnes máme dùvod se radovat, protože Bùh nám znovu ukazuje svùj zájem o nás. Mùžeme plesat, protože Bùh se stal jedním z nás, aby nás vykoupil. Mùžeme jásat, protože sám Bùh se postavil na naši stranu. On je dùvodem naší nadìje, On je naší jistotou. Pøeji a vyprošuji Vám, abyste vánoèní blízkost Ježíše zakoušeli trvale. On pøece slíbil, že bude mezi námi vždy, když budeme shromáždìni v jeho jménu, v jeho lásce. Pokusme se co nejèastìji o takový postoj, když se sejdeme doma v rodinì, nebo s vìøícími pøáteli. I ve škole èi na pracovišti snad objevíme vìøícího køes ana. Najdìme odvahu si mezi sebou øíct, že chceme jeden druhého mít kvùli Ježíši tak rád, aby se On mohl znovu narodit v našem støedu, abychom znovu mohli prožívat pravou vánoèní radost z Ježíšovy blízkosti. Chci podìkovat všem, kteøí se v uplynulém roce zapojili do spoleèného úsilí plnìji prožívat svùj køest. Z více míst slyším, že stoupl poèet tìch, kteøí požádali o svátost køtu, a nìkteøí rodièe se pøi pøíležitosti køtu svých dìtí teprve církevnì oddali a vrátili k pøijímání svátostí, nebo se teprve zaèali pøipravovat na svou první zpovìï a svaté pøijímání. Objevili Boží pøátelství a našli radost z Boha. Zaèali žít jako Boží dìti. Z toho plyne úkol pro ostatní vìøící, aby je laskavì pøijali a zapojili do svého spoleèenství. I dnešní oslava, kdy se radujeme z Božího zájmu o nás, z lásky Boha, který se stal jedním z nás, který se nám daroval, je pøíležitostí, abychom obnovili své rozhodnutí pro Boha, dùstojnì a velkoryse odpovìdìli na jeho lásku, abychom mu dali ve svém srdci více místa. Každý z nás má od køtu Boží život. V každém pokøtìném Bùh pøebývá. Nikdy nejsme sami. Jen zkusme s Bohem více poèítat, zkusme na nìho brát více ohled, snažme se mu více líbit. Tak vyrosteme ve víøe. Budeme vìdìt, komu jsme uvìøili, a budeme si jistí. Zvláštì prosím rodièe, aby mysleli na víru svých dìtí, které dali pokøtít. Pøi køtu slíbili, že je vychovají ve víøe v Pána Ježíše, že je nauèí milovat Boha a bližního. K tomu patøí nejen pøihlásit dìti do náboženství, vést je k modlitbì D Á R K Y Dárky nemusí být finanènì nákladné a nemusíte je kupovat každý týden. Nìkteøí za nimi vùbec nehledají peníze, ale lásku. Gary Chapman Vánoèní dárky lze hodnotit podle mnoha kriterií. Mùžeme je dìlit podle toho, jak dlouho nám pøipomínají Vánoce. Nìkteré dárky zazáøí jako prskavky a zhasnou. Potìší, možná pobaví, pak je nìkam uklidím a pøi pøíštím jarním úklidu vyhodím do koše. Jiné dárky spontánnì zaèlením do bìžného provozu, stanou se souèástí šatníku, vybavení domácnosti nebo knihovny a jejich souvislost s Vánocemi se vytratí. Pøíštì mì pøi ètení knížky už nenapadne, že byla pùvodnì vánoèním dárkem. Èastým zpùsobem hodnocení dárkù je porovnávání jejich finanèní hodnoty. Ti, kdo používají tohoto kritéria, jsou nejš astnìjší z dárkù nejdražších. Dobøe obstojí pravé perly, brilianty, zlato, klíèky od rychlých vozù, vzácné parfémy, pravé kožešiny èi umìlecká díla. Jsou ovšem lidé, kteøí ocení spíše originalitu a vtip darovaného pøedmìtu a na jeho hodnotì v penìzích jim a pravidelné úèasti aspoò na nedìlní bohoslužbì, ale také je nauèit žít jako Boží pøátelé. Vím, že náboženská výchova dìtí není v dnešním prostøedí lehká. Velmi dùležitým pøedpokladem úspìšné výchovy je však pøedevším Váš pøíklad køes anského života. Abych Vám usnadnil nároènou výchovu, nabízím Vašim dìtem církevní školy, které jsme pro nì vybudovali. Vím, že je jich zatím málo a že nejsou všude. Informujte se, prosím, o možnostech studia pro Vaše dìti na církevních školách. Mateøské a základní mohou využít jen ti, kteøí je mají blízko. Ty støední mají internáty, takže je možné dojíždìt i z vìtší dálky. Máme tøi gymnázia, jednu støední odbornou a jednu vyšší odbornou školu. Uèòovské školy nemáme, ale studentùm státních uèòovských škol v Kromìøíži nabízíme aspoò náš internát s výchovným programem. Všechny naše školy jsou po odborné stránce kvalitní. Navíc nabízejí náboženskou výchovu a názorové prostøedí, které pomùže studentùm nejen získat dobré informace a v diskusích si tøíbit názory, ale také se nauèit pracovat na sobì. Spolu s uèiteli se jim vìnují knìží a vychovatelé a pomáhají jim vyrùst v køes anské osobnosti. I v našich školách se vyskytují problémy, ale snažíme se je poctivì øešit, protože tito lidé mají Vaše dìti rádi a záleží jim na nich. Studentùm, pro které by jedinou pøekážkou studia byla finanèní otázka, se snažíme zajistit stipendium. Nepíši Vám o tom proto, že by školy potøebovaly reklamu, ale proto, že mi záleží na víøe Vašich dìtí a chci Vám v plnìní nároèného úkolu, který jste na sebe pøi køtu dìtí vzali, pomoci. V tyto dny jste vìnovali hodnì sil pøípravì dárkù. Udìlejme spoleènì nìco pro to, aby Vaše dìti mìly a v životì si uchovaly i nejcennìjší dar, dar víry. Svatý otec vyhlásil od pøíštího podzimu Rok víry, aby nás povzbudil ve víøe, o kterou je tøeba stále a vytrvale usilovat, aby se upevnil náš vztah s Kristem Pánem, abychom byli schopni vydávat dnešnímu svìtu vìrohodné svìdectví. Využijte vánoèní oslavu Boha, který pøišel v Ježíši Kristu mezi nás. Kéž tyto oslavy upevní vztah každého z Vás ke Kristu a dají Vám zakusit radost z Boha. Radost z Boha a je Vaší silou! Váš arcibiskup Jan vùbec nezáleží. Nejvìtší úspìch u nich mají dárky velmi osobní s hezkým nápadem nebo velmi humorné. Je docela lhostejné, jsou-li vyrobeny z pravého zlata èi z plastelíny. Objevila jsem, že se mohu na dárky dívat ještì z dalšího úhlu pohledu. Jejich hodnota roste množstvím vložené lásky. Napadlo mne to o loòských Vánocích, kdy jsem v hromadì dalších dárkù našla balíèek od kamarádky. Ukrýval mìkouèké bledì modré ruènì pletené vlnìné ponožky. Jak dobøe mì zná, napadlo mne. Ví, že když jsem unavená a smutná, je mi zima. A sama je vyrobila Nikdy jsem ponožky nepletla, ale moje babièka kdysi ano. Pamatuji si, že uplést jeden pár jí trvalo asi tak tøi dny. Pøedstavila jsem si, že moje kamarádka do dárku pro mne investovala tøi dny èasu. To je hodnì lásky tøi dny! A tak ty bledì modré ponožky patøí k loòským nejcennìjším vánoèním dárkùm. Vždycky mi pøi navlékání pøipomenou, že mì nìkdo mìl tolik rád, že na mne myslel tøi dny. Už jen ta vzpomínka je høejivá. O darech s Hanou Pinknerovou Osvìtlený vánoèní strom pøedstavuje svìtlo k osvícení našeho života. Znamená lásku, oèekávání a tesknou nìžnost. Bùh se chce ujmout èlovìka. Znamená proto soucítìní a ochotu. Najednou jsme ozáøeni svìtlem. Náš život se rozjasnil. Pro všechny pøišla ta záøe. Svatost Boží zazáøila nad námi. Nìkdo nás miluje a volá k lásce. Stojíme v tichu, mlèíme a chce se nám dìkovat. - PASTÝØ strana 2 -

3 VÁNOÈNÍ Je tu, pøátelé, opìt posvátný vánoèní èas a tak se spoleènì zamysleme nad historií a duchem tìchto svátkù. Nejstaršími pøedchùdci dnešních Vánoc byly pohanské oslavy zimního slunovratu. V nejdelších, nejstudenìjších a nejtemnìjších nocích roku slavili dávní pøedkové okamžik, kdy vláda zimy dostoupila vrcholu a zaèalo se znovu blížit jaro. Staøí Øímané pak dali oslavám zimního slunovratu nový nábožensko-politický smysl: øíšský svátek pøíchodu božského mìl sloužit kultu císaøe, pøipodobnìného k božskému slunci. K tomu øímskému státnímu svátku se køes ané, až do císaøe Konstantina disidenti øímské øíše, demonstrativnì obrátili zády a zaèali nìkdy ve ètvrtém století slavit pøíchod Pánì advent a Vánoce. Následující staletí pak obohacovala Vánoce jednotlivými prvky, bez nichž si je dnes stìží dovedeme pøedstavit. Františkáni ve støedovìku zaèali stavìt jeslièky, jejichž souèástí pak bývaly i stromy, i když ozdobený a rozsvícený vánoèní strom jako dominantní symbol Vánoc je mnohem pozdìjší, rozšíøil se ve støední Evropì až v devatenáctém století. Dárky dìtem patøily pùvodnì k svátku svatého Mikuláše, patrona školní mládeže. Až Martin Luther jakožto odpùrce kultu svatých pøesunul tento zvyk na pøedveèer slavnosti Kristova narození. Dárky a dobré jídlo jsou pro mnohé lidi dodnes tím nejnápadnìjším znakem Vánoc. Pùvodní duch Vánoc však nespoèívá v rovinì slov mít a užívat si, nýbrž být a stávat se. Slovo se stalo tìlem, to je vìta, obsahující køes anský smysl Vánoc. Pøi vánoèní pùlnoèní mši se pøedèítá známé vyprávìní z Lukášova evangelia. Onen text zaèíná v rovinì vysoké politiky: Celou øíši uvede do pohybu císaøské naøízení o sèítání obyvatel. Josef a Maria se musí vydat na cestu ze svého Nazareta a skonèit ji ve stáji na okraji pøeplnìného Betléma. Syn, který se jim tam narodil, jistì nebyl zahrnut do císaøských soupisù lidu. Ale my už èteme tento text s vìdomím, že i naøízení a propoèty mocnáøù nejsou to nejdùležitìjší: o císaøi Augustovi dnes vìtšina z nás ví jen to, že vládl v dobì, kdy se v Betlémì narodil Mariin syn. CO MÁ BÝT BEZVADNÉ Èlovìk, který si myslí,že má všechno, je vlastnì chudák. Nikdy nepozná, jaké to je toužit, doufat, živit svou duši snem o nìèem lepším. Také si jako každoroènì pøejete prožít bezvadné svátky? Vždycky si to lidé pøáli, nanejvýš nìkdo ze starších si postìžuje, že tøeba za války nebylo tolik materiálních požitkù jako dnes. Ale vesmìs vždy platila rovnice: Vánoce = láska = radost = pohoda. Jenže nìkdo mùže mít i jiné vzpomínky. Tøeba Maruška, jedináèek ctižádostivých rodièù, a hlavnì ctižádostivé mámy. Mámy, která tvrdí, že všechno bezvadnì stihne, že je dokonalost sama v práci i v domácnosti. A tahle Maruška na Štìdrý den, kdy v kuchyni je nejvíc ruchu, najednou upøe oèi na obraz nad pohovkou. Zdá se jí, že na skle je nìjaká èárka. A jen tak, aby nìco øekla, øekne o té èárce tátovi. Ten, netuše nic zlého, si øekne, že tam zùstala pøi úklidu asi šmouha, vyskoèí na pohovku a zaène pomyslnou èáru utírat. Tu se ve dveøích objeví máma. Uštvaná, protože všechno musí být bezvadné, a najednou si nìkdo dovoluje na jejím perfektním díle nìco opravovat! Zdìšený manžel couvá se slovy: Když ona Maruška øíkala A teï se nervozita pøedešlých dnù i týdnù vybíjí na malé školaèce. Na nevdìènici, která schválnì upozoròuje tátu na chyby, která má radost, když zkazí Štìdrý den! V kuchyni se zaèíná cosi pálit. I to zavinila Maruška! Všechno zavinila! A žádné dárky nebudou, žádný Ježíšek; dostane k veèeøi chleba a èaj, když je taková! Táta se pokouší vmísit do dìje, ale po nìkolika slovech se radìji stahuje do pozadí. Zná svou nejdražší. Maruška srdceryvnì pláèe, má v sobì také kus máminy povahy. Zmizí ve svém pokojíku a za chvíli v slzách hodí na stùl drobné balíèky dárky pøipravené pro rodièe. Øíká: Vy mi nedáte nic? Tak abyste vìdìli, tak já vám dárky dám, teï hned si je vezmìte! Rozlícená matka smete dárky se stolu, protože o její hlouposti nestojí; ta malá pøipravila tu scénu schválnì, aby zkazila Vánoce. Muž odchází, bouchne dveømi a máma zaène hystericky vykøikovat, že šel jistì na pivo. Na Štìdrý den! A tohle také zavinila ta protivná holka, která se poøád plete do nìèeho, po èem jí vùbec nic není. Pøíbìh, který zaèal v Betlémì, bude plný paradoxù; to nejvìtší je tam vždy ukryto v nepatrných vìcech. První, kdo o novorozeném uslyšeli, byli pastýøi. Pastýøi nacházejí znamení, které jim bylo ohlášeno hlasem z výsosti: je jím dítì položené v jeslích. Vyprávìjí o tom, co jim bylo povìdìno o tom dítìti, a vzbuzují údiv Maria však to všechno uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom. Nejlépe zachází s tajemstvím ten, kdo je uchovává v srdci. Pro biblické chápání není srdce pouhé sídlo citu. Je to hlubinné jádro naší bytosti, kde zrají nejhlubší motivy našeho pøesvìdèení i konání. Je to hloubka, kterou sami nemáme ve vlastní režii, místo kde pøekraèujeme sebe samotné. Místo, kde nás oslovuje Bùh. Naše názory a ideologie bydlí v našich hlavách, tam, kde øešíme problémy a dìláme plány. Avšak víra podobnì jako láska a nadìje-, to je nìco docela jiného. Víra se dotýká tajemství a na tajemství je rozum krátký: tajemství je tøeba trpìlivì uchovávat v srdci. Nechat ho tam rùst, jako pod matèiným srdcem roste plod. Na Boží hod se ète hymnus, uvádìjící ještì hloubìji do centra vánoèního tajemství: zaèátek evangelia podle Jana. Tento text byl hlavním mostem, po nìmž køes anství vešlo do center antické vzdìlanosti. Došlo sluchu u mudrcù, kteøí si kladli otázku po pùvodu a urèujícím principu všech vìcí. Tím je podle Jana Logos, Slovo což mùžeme pøeložit také jako smysl a božský øád. Ale pak pøichází výrok, který šokuje antickou duši: Slovo se stalo tìlem. Právì tato vìta je však srdcem køes anské zvìsti: Chtìl-li se Bùh vyslovit naplno, chtìl-li dát lidem své Slovo, které nikdy nevezme zpìt, pak tvarem tohoto Slova je lidství. Èlovìèenství je most, po kterém kráèí Bùh øíká vánoèná zvìst. Avšak toto poselství mùžeme ještì rozvinout dále, vidìt tuto skuteènost také z druhé strany: pøijmout svùj lidský údìl, peèovat o lidskost a rozvíjet ji, to je cesta, kterou èlovìk kráèí k Bohu. A to i tehdy, když o Bohu neví nebo se domnívá, že v nìj nemùže vìøit, - dodává jeden z nejvýznamnìjších teologù dvacátého století, Karl Rahner. Z vánoèní víry v tajemství Vtìlení vyplývá, že každý èlovìk, který bere vážnì a vìrnì své lidství (své stávání se èlovìkem ) a stejnì chápe i lidství druhých, je už tím na cestì k Bohu. Kéž na této cestì udìláte o tìchto Vánocích alespoò krùèek dopøedu. Tomáš Halík, Úvahy na prahu tisíciletí Ponechám na vaší fantazii dokonèení pøíbìhu: zda stromeèek a dárky byly, nebo ne, jak se celá vìc vyøešila a co bylo dál. Možná vám to nìco pøipomnìlo Maminka malé Marušky nebyla zlá. Jen pøíliš ctižádostivá. Když nemohla mít všechno perfektní, nemìla radìji nic. Zapomnìla, že perfektní musí být o každých svátcích pøedevším láska! Ranní zamyšlení s Prokopem Siostrzonkem Vánoèní velepíseò lásky pro hospodynì Kdybych svùj dùm perfektnì ozdobila svìtelnými øetìzy, jedlovými vìtvièkami a cinkajícími zvoneèky, ale nemìla lásku ke své rodinì, nejsem nic víc než dekoratérka. Kdybych se lopotila v kuchyni, napekla kila vánoèního cukroví, navaøila labužnické pokrmy a pøipravila vzorovì prostøený stùl, ale nemìla lásku ke své rodinì, nejsem nic víc než kuchaøka. Kdybych pomáhala vaøit polévku pro bezdomovce, zpívala koledy v domovì pro seniory a všechen svùj majetek darovala pro dobroèinnost, ale nemìla lásku ke své rodinì, nic by mi to neprospìlo. Kdybych ovìšela vánoèní stromeèek tøpytivými baòkami a vánoèními hvìzdami, zúèastnila se úchvatných slavností, zpívala sóla v kostelním sboru, ale zapomnìla na Ježíše, potom jsem nepochopila, oè o Vánocích bìží. Láska pøeruší peèení, aby mohla vzít dítì do náruèe. Láska zanechá zdobení a políbí manžela. Láska je pøátelská a trpìlivá navzdory chvatu a stresu. Láska druhým nezávidí jejich dùm s vzácnými vánoèními porcelánovými servisy a nádhernými ubrusy. Láska neokøikuje dìti, ale je vdìèná za to, že jsou. Láska nedává jen tìm, od kterých mùže nìco oèekávat, ale ráda obdarovává právì ty, kteøí to nemohou oplácet. Láska všechno vydrží, všemu vìøí, vždy doufá, všechno snáší. Láska nikdy nepøestává. Mobilní telefony špièkové kvality se rozbijí, perlové náhrdelníky se ztratí, golfové hole zrezaví. Ale darovaná láska zùstane. (Katolický týdeník è.49/2011) Pøi narození Ježíše Krista pøišlo na svìt svìtlo. Ani temná doba, ba ani smrt nemùže to svìtlo zhasnout. Naopak, Ježíš Kristus postavil všechno do toho nového svìtla, utrpení, smrt, radost i štìstí. On øíká: Já jsem to svìtlo svìta, které umožòuje výhled a mùže dát nadìji pro všechny budoucí dny. Každý, kdo s radostí prožívá Kristovo narození, je blízko tomu svìtlu. - PASTÝØ strana 3 -

4 NEBOJTE SE, ZVÌSTUJI VÁM VELIKOU RADOST, KTERÁ BUDE PRO VŠECHEN LID V té krajinì byli pastýøi pod širým nebem a v noci se støídali v hlídkách u svého stáda. Náhle pøi nich stál andìl Pánì a sláva Pánì se rozzáøila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeò. Andìl jim øekl: Nebojte se, hle, zvìstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel Kristus Pán, v mìstì Davidovì. Toto vám bude znamením: Naleznete dì átko v plénkách, položené do jeslí. Když jsme byli v Betlémì, navštívili jsme Kostel Pastýøù. Jsou v nìm tøi obrazy, které zobrazují tuto událost. Na prvním obraze jsou udivení a vydìšení pastýøi, když se jim zjevil andìl a kolem se rozzáøila Boží sláva. Druhý obraz znázoròuje, jak pøišli do Betléma a klanìjí se narozenému dítìti, Spasiteli svìta. Na tøetím obraze je návrat pastýøù zpìt ke svému stádu, je na nich vidìt, jak je setkání s Ježíšem promìnilo. Vracejí se plni radosti, chválí a oslavují Boha. Je na nich vidìt, jak je setkání s Ježíšem opravdu promìnilo. Pøeji i vám, aby vás setkání s Ježíšem promìnilo, naplnilo vás radostí a láskou. Protože Bùh je láska, a když se s ním setkáme, musíme být promìnìni a naplnìni láskou. Proè se Bùh rozhodl pro pastýøe? Andìlskou zvìst o pøevratné události dìjin, kterou je narození Ježíše, které si pøipomínáme o Vánocích, jako první slyší pastýøi na betlémských pláních. Je pozoruhodné, že si Bùh k tomuto vrcholu dìjin povolal právì ty opovrhované, pøehlížené a nedocenìné v lidské spoleènosti. Proè jsou to právì oni, kdo se první dovídají tuto radostnou zprávu. Proè právì oni? Vyprávìní mladé maminky nám pomùže najít správnou odpovìï. V dobì adventu jsme šli do restaurace, byli jsme jedinou rodinou, která pøišla do restaurace s malým dítìtem. Posadila jsem malého Jeníèka na vysokou dìtskou židlièku, kolem nás se všichni tiše bavili a pøitom jedli své oblíbené jídlo. Najednou Jeníèek vykøikl s velkou radostí: Ahoj, ty! zavrtìl se a zaèal se smát s pozorností upøenou na muže v roztrhaném a špinavém kabátì. Jeho kalhoty byly hodnì plandavé kalhoty se zipem do poloviny. To, co zakrývalo prsty na nohou, mìly být boty. Jeho košile byla špinavá, vlasy rozcuchané a neumyté, vousy jako strništì. Byla jsem ve vzdálenosti, ve které nebylo možné cítit jeho zápach, ale byla jsem si jistá tím, že zapáchá. Najednou vidím, jak mává na mého vyfintìného syna. Nazdar chlapèe! Vidím tì! volal tento muž smìrem k Jeníèkovi. Mùj manžel a já jsme nevìdìli, jak se v té chvíli zachovat. Neunikly nám zvìdavé pohledy lidí sedících u vedlejších stolù. Jeníèek se však velice smál a opìtoval pozdravy otrhaného muže: Ahoj, pane! Koneènì donesli naše oblíbené jídlo. Starý zarostlý chlápek si objednal topinku s pivem. Pøitom volal na Jeníèka: Byl Ježíš bílý, nebo èerný Jeden muž mìl dva syny. Ten z prvního manželství mìl po matce bílou ple, ten druhý zase zdìdil èernou po své matce. Sourozenci byli skoro stejnì staøí, ale lišili se snad ve všem: povahou, sklony, zálibami. Jeden mìl rád spoleènost, druhý byl samotáø; jednomu se líbily koèky, druhému psi; jeden lezl po stromech, druhý lovil ryby v potoce. A právì proto se mìli doopravdy rádi. Pochopili v tom byli dospìlejší než mnozí dospìlí velice prostou vìc. Láska spoèívá v respektování toho druhého a respektovat èlovìka znamená ponechat mu svobodu. Právì proto všude nechodili spolu jako dvojèata, nikdy se nesrovnávali, nikdy se nad sebe nevyvyšovali. Byli svobodní ve svém nitru a svobodnì se mìli rádi. A když láska mùže svobodnì pùsobit, je neomezená. Rychle dospívali. Pohledem na toho druhého chápali vìci, na které by sami nikdy nepøišli. V jedné vìci se shodli Znáš nìjaké lepší jídlo? Všichni d á v a l i n a j e v o, ž e t a h l e komunikace s našim synem jim není zrovna pøíjemná. Mùj manžel a já jsme se cítili velmi trapnì a rozpaèitì. Jeníèek, náš milý synek, naopak pøedvádìl všechny svoje dìtské blbinky, kterými chtìl upoutat pozornost onoho muže. Koneènì jsme dojedli, manžel odešel zaplatit, já jsem vzala Jeníèka a šla pomalu ke dveøím. Onen starý muž zaujal postavení mezi mnou a dveømi. V té chvíli jsem vyslala k Bohu velice upøímnou, i když letmou modlitbu: Pane Bože, dovol mi projít tak rychle, aby se ten muž nemohl zaèít bavit se mnou a s Jeníèkem. Když jsem se blížila k onomu muži, zaèala jsem se toèit zády ve snaze nezachytit ani slabý závan jeho dechu. Jak jsem to udìlala, objal mì Jenièek kolem ramen obìma rukama a zaujal pozici dítìte plnì oddaného své mámì. Ve chvíli, když jsme se míjeli, døíve než jsem staèila zareagovat a zabránit mu v tom, Jeníèek se doslova vyšrouboval z mého objetí a skoèil do mužovy náruèe. Udìlal to s naprostou dùvìrou, láskou a oddaností. Položil svoji malou hlavièku na mužovo rámì. Mužovi oèi se zavøely a já vidìla proud slz stékajících po jeho tváøi. Jeho staré ruce, plné bolesti a celoživotní døiny, jemnì, velice jemnì hladily jeho zádíèka. Kolébal jej ve svém náruèí. Potom se jeho oèi otevøely a zpøíma se zadívaly do mých. Muž mi najednou øíká jasným hlasem: Starej se s láskou o toto dítì! Ani nevím, jakým zpùsobem jsem byla schopna øíci z hrdla, ve kterém mi ležel balvan: Ano, budu se starat potom mi muž pøedal Jeníèka a s hlubokým dojetím mi øekl: Bùh vám žehnej, maminko, dala jste mi ten nejkrásnìjší vánoèní dárek. Nevìdìla jsem, co se to se mnou dìje. Bìžela jsem rychle k autu, kde èekal na nás manžel. Nevìdìl, co se stalo, když mì vidìl plaèící a volající: Bože, mùj Bože, odpus mi to Ten otrhaný starý muž mi bezdìènì a pøece tak výmluvnì pøipomnìl slovo: Nebudete-li jako dìti, nevejdete do království Božího. Pohrdaní, opovrhovaní pastýøi na lukách kolem Betléma nám o Vánocích pøipomínají, že nikdo z nás lidí nebyl pro své kvality hoden Boží lásky. Událost Vánoc je tu pro všechny bez rozdílu. V Božích oèích jsme všichni stejní, bez ohledu na sociální vrstvu, ke které podle spoleèenských mìøítek patøíme. Všichni potøebujeme Spasitele. A Bùh nás každé Vánoce volá k tomu, abychom se s láskou snížili právì k tìm pøehlíženým kolem nás. Abychom k nim umìli nacházet cestu, cestu k jejich srdci. Pokusme se o to i o tìchto Vánocích. Dát jim takový dar pak bude neklamným znamením, že jsme sami pøijali ten nejvzácnìjší vánoèní dar do svého srdce - JEŽÍŠE KRISTA. Ludmila Dulíková dokonale: v barvì pleti. Nevidìli toho druhého jako bílého nebo èerného. Podle nich mìli oba stejnou barvu. Urèitì se divíte, jak je to možné. To je prosté. Když se dva lidé liší úplnì ve všem, barva pleti je pro nì nepodstatná. Té si ani nevšimnou. Barva pleti se stala pøedmìtem diskuze poprvé, když se v noci dojatì vraceli od jeskynì. Alef, èerný chlapec, øekl bílému Malebovi: Vidìl jsi, jakou barvu pleti má to dítì? Je tmavé jako ty. Maleb nesouhlasil: Chceš øíct, že je svìtlý jako ty. Proè? Myslíš, že jsem svìtlejší než ty? Copak nejsme oba stejní? Možná jsem byl dlouho na sluníèku, uzavøel debatu Alef. Proto nikdy nezjistíme, zda se Ježíš narodil jako bílý, nebo èerný. Dva chlapci, kteøí ho vidìli a mohli nám podat zprávu, se mìli pøíliš rádi na to, aby dìlali rozdíly mezi barvou pleti. Piero Gribaudi - Pøíbìhy vánoèní noci Nová ratolest, která vyrazí z koøene Jesse, je Mesiáš. Jako nová ratolest, která raší ze suchého kmene, znamená obnovený život, tak pøíchod Mesiáše pøipomíná, že Bùh zùstává vìrný svým zaslíbením a obnovuje èlovìka skrze Ducha Svatého. Ježíši, oèekávaný Mesiáši, vylij na mì dary Ducha Svatého a naplò mì jeho útìchou. Prosím tì, osvìcuj svìtlem svého Ducha všechny lidi, aby dospìli k poznání víry a stali se tvými služebníky. - PASTÝØ strana 4 -

5 Vánoèní dárek Tento pøíbìh jsem si nevymyslel, je to pøíbìh skuteèný. V plném znìní si jej mùžete pøeèíst v Cyrilometodìjském kalendáøi. Budeme ji nazývat tøeba Ilona. Byl to pøedvánoèní shon. V rukou držela krabici s peèivem a shánìla vázání na lyže pro Petra. Krabice jí klouzala z ruky. Pøekážela jí. V tom shonu vùbec žádné vánoèní nálady nebylo. Tramvaj zastavila pøed domem, kde mìla èekat na další. Pohlédla na dùm a zjistila, že stojí pøed domovem dùchodcù. Øíká si: Tahle krabice mnì jenom pøekáží. Rozhodla se ji dát do domova. Ilona dále vypráví svùj pøíbìh: Zazvonila. Snad bude mít u vás nìkdo chu na domácí peèivo, øekla sestøe, která jí pøišla otevøít. Setra na ni chvíli pohlížela a pak øekla, aby šla dál a tu krabici sama jedné babièce pøedala. Bude mít z toho radost, øekla. Ale já strašnì pospíchám, namítla jsem. Pak jste se nemusela namáhat, stroze odpovìdìla sestra. Peèiva, i toho domácího, tu máme víc než dost. Zarazila jsem se pøed jejím tvrdým pohledem a vešla do chodby. Vybavila se mi nedodìlaná vánoèka, neuklizený byt, nezabalené dárky a všechno, co mne doma èeká. Pøesto jsem šla dlouhou chodbou dál. Sestra otevøela jedny dveøe a tam na posteli ležela drobná babièka, docela taková, jakou jsem mìla já. Nìkdo vám pøišel popøát hezké Vánoce, bábinko, øekla sestra tak laskavì, jak mluvíme s dítìtem, a pøinesla vám peèivo. Stála jsem u dveøí a držela krabici. Sestra mne postrèila a já øekla: Dobrý veèer. Že je to Anièka! ozvala se žena hlasem plným radostného pøekvapení. I když skoro nevidím, po hlase tì poznám. Mìla jsem dnes sen, já vìdìla, já vìdìla, že mì nìco hezkého èeká. Dìvenko, tos mi udìlala radost, ani nevíš jakou. Ztuhla jsem a hledìla na sestru. Ta však mlèela a pomáhala babièce rozbalovat krabici. Už jsi tu nebyla dva roky. Já vím, nemáš èas. Malé dìti, to je samá práce a starosti. Já ti to nevyèítám. Povídej, co je nového? Co Frantík, podniká a má moc práce, viï? A taky si stavíte domek. Byla jsi v létì s dìtmi u nás na vsi? Co je tam nového a proè za mnou nikdo nepøijede? Sedìla jsem na židli tìsnì u postele a ani nevím, jak jsem dokázala odpovídat. Máš hlas jako tvoje matka, Anièko. To byla moc hodná a pracovitá žena. Snad jsi po ní. Bez matky je to tìžké, viï? Dívala jsem se na babièku, na tichý pokojík, na pelargónie na stolku a èím dál víc se mi vracela moje babièka a její svìtnièka. Vidìla jsem zamrzlé okno domku a v nìm teplo, vùni, klid, a hlavnì lásku. Kam jsem došla? Na jakou špatnou cestu jsem to vykroèila, že nemám èas na zastavení, na žití, na nic? Proè jsem musela shánìt zrovna tohle vázání pro Petøíka a proè vùbec dìlám tolik zbyteèných vìcí, které vlastnì ani dìlat nechci? Co mne žene? Kam a proè? Pøitom toho není moc potøeba, aby èlovìk dokázal být š astný. Babièka vzpomíná na dìtství a mládí. V jejím vyprávìní bylo tolik moudrých, laskavých a chápavých slov a ani stopy po hoøkosti a smutku. Dívala jsem se pøi tom na postel, na kterou byla upoutána nìkolik let. Když jsem odcházela, zeptala se mne, zda zase pøijdu. Slíbila jsem jí to. Slíbila jsem jí to jako Anièka. Sestra mne vedla k domovním dveøím. Èekala stále na svoji vnuèku, jedinou žijící pøíbuznou. Psala jsem jí, vzkazovala, ale marnì. V poslední dobì rychle schází, tak promiòte, že jsem vás zdržela. Øekla jsem jí, že to nevadí. Dívala jsem se pøímo do jejích oèí a hledala v nich tvrdost, které jsem se zpoèátku lekla. Nebyla tam, byly tam slzy. Jsem ráda, že jsem zazvonila. A brzy zazvoním zase. A tak mám bábinku, dodala Ilona a vstala. Jak málo je potøeba udìlat èlovìka š astným. Pøinést mu radost. Žádný drahý dar štìstí nepøinese, není-li v nìm srdce. Jen láska mùže udìlat èlovìka š astným. Jedna píseò øíká: Každý to dobøe ví, že i ten nejmenší dáreèek z lásky je nejmilejší. Pak-li byl ztracený, nikdy více není zlatem ani støíbrem k zaplacení. Hle, jak snadno je pøinést a dát vánoèní radost! Jak snadno lze udìlat èlovìka š astným! Ne darem, ale srdcem a láskou. Naopak, tvrdé srdce, nezájem, zpùsobí jen smutek. Na Vánoce pøinesl listonoš dìdeèkovi balíèek. Vánoèní dárek od syna, hlásil hned ode dveøí. Dìdeèek se ani neohlédl. Ukázal na dveøe komory a listonošovi øekl: Dejte to tam do komory. Listonoš otevøel komoru bylo tam víc takových balíèkù a zaváhal: Ani se nepodíváte, co v nìm je? A dìdeèek odpovídá: Papuèe, jako ve všech ostatních. Ale není v nich srdce. Nemusí to být vždy dárek k vánoèní radosti a štìstí. I radost a štìstí druhých pøinese radost a štìstí také nám. Jako malé dìti jsme se tìšívali na Ježíška. Ježíšek byl dobrý a vždycky nìco pøinesl: pøedevším krásný vánoèní stromek a pak také øadu dárkù. Pøi té chudobì to byly dárky jednoduché a levné a ne mnoho. Ale nám to staèilo k radosti. Tak jsme byli Ježíškovi za to vdìèní. A vyrùstali jsme a pøišla doba, kdy mnì rodièe prozradili, jak to s tím Ježíškem je. Jménem Ježíška toto všechno nám pøipravují rodièe. Bylo to pro mne urèité zklamání. Zeptal jsem se maminky: Máš ještì z toho radost, když už víš, že nám to nenosí Ježíšek, ale že to pøipravujete vy sami? A maminka mnì øekla nezapomenutelná slova: Jsem velice š astná a prožívám velkou radost a štìstí, když vidím, jakou radost pøinesly ty dárky vám dìtem. Jsem š astná a raduji se s vámi z vaší radosti. Nìkteøí protestanté a vesmìs nevìøící nám vyèítají: Vy slavíte narozeniny Ježíše, Vánoce, 25. prosince. A pøitom vùbec nevíte, v který den se Ježíš skuteènì narodil. Je velmi nepravdìpodobné, že se narodil právì na Vánoce. A vy Vánocùm pøikládáte tak velký význam. Co je známo, je to, že pohanské národy slavily tuto dobu jako radost z rodícího se nového slunce. Radost ze slunovratu. Slavili jej jako svátek slunce. Svým zpùsobem mají pravdu. Skuteènì datum Ježíšova narození neznáme. Podle astronomických studií pana ing. Josefa Šuránì je pravdìpodobné datum Ježíšova narození konec listopadu. A slavnost slunce, slunovratu, ve vánoèní dobu pohanské kmeny skuteènì slavily. Jaké stanovisko k tomu máme zaujmout my, katolíci? Pro nás zrození Ježíše Krista, Vykupitele, je jedna z nejvìtších událostí v životì lidstva. Kdo jiný, než Ježíš, si zaslouží více oslavy jeho narození? Velmi významné osoby v životì køes ana jsou rovnìž matka Ježíšova Maria a pìstoun Ježíšùv Josef. Ale u nich také neznáme ani datum jejich narození, ani datum smrti.. A pøece jejich svátky slavíme. U Ježíšovy matky Marie slavíme nejen den narození, ale i den poèetí (Neposkvrnìné Poèetí). U Josefa slavíme alespoò jeho jméno. A v obèanském životì slavíme napøíklad svátek Vratislava Nikdo nám nemùže dát lepší výzvu, jak prožít Vánoce, než to zvolání pastýøù ve svaté noci: Vstaòme a pojïme do Betléma! Tak vyzývají pastýøi také nás, abychom se vydali na cestu. Je to výzva, abychom se stali pastýøi a slyšeli hlas andìla, který oznamuje radost svìtu. - PASTÝØ strana 5 -

6 (v listopadu), nebo Kamila (v bøeznu) atd. K jakým událostem se tyto svátky vážou? K žádným. Protože se u lidí vyskytují tato jména, rozhodlo ministerstvo kultury, ministerstvo školství atd., že tyto svátky slavit budeme a stanovilo, ve které dny. Bez jakékoliv vazby na osoby nebo události. My si našich svìtcù, a zvláštì významných, velmi vážíme. U tìch svìtcù, u nichž známe datum smrti, slavíme jejich svátek v tento den. A tam, kde den narození nebo smrti neznáme, podobnì jako naše ministerstva, tak stanovila církev datum, kdy budeme jejich svátek slavit. Tak bylo stanoveno, že svátek narození Panny Marie oslavíme 8. záøí, svátek jejího Neposkvrnìného Poèetí 8. prosince a svátek sv. Josefa na 19. bøezna. Ježíšovo narození se neslavilo od poèátku køes anství. Teprve ve IV. století rozhodla církev o jeho slavení. Protože skuteèné datum Ježíšova narození nebylo známo, bylo nutné je pouze stanovit. Jak se církev rozhodovala? Nejen u pohanských národù byl svátek slunovratu svátek rodícího se slunce - posvátným dnem. Také u jiných národù byla tato doba posvátná a tajemná. Už u pohanských národù byla lidská srdce v tu dobu zvláštì citlivá, radostná a otevøená. Radost z rodícího se slunce byla velká. Èím vìtší radost však pøineslo lidstvu zrození skuteèného Slunce života, zrození Vykupitele, zrození Lásky! Nebylo potøeba velkého rozhodování. Vhodnìjší dobu pro tuto slavnost, pro otevøení lidského srdce, nemohli mít. Proto církev stanovila svátek Ježíšova narození, svátek lásky a otevøeného srdce, také na tento den. Tato doba otevírá lidská srdce všem, nejen nám, køes anùm, ale také pohanským vyznavaèùm, i nevìøícím. Mnohem více pak tìm, kteøí oslavují zrození lásky Ježíše. Proè by tuto tajemnou dobu, dobu, která otevírá lidská srdce, nemohly slavit spoleènì všechny národy køes ané i nekøes ané, i když každý svým zpùsobem?! Láska je nejvzácnìjší Boží dar a patøí všemu lidstvu. Neváhejme slavit tyto dny lásky i spoleènì s tìmi, jimž tato vánoèní doba rozjitøí láskou srdce z jiného motivu než nám, katolíkùm. Radujme se spoleènì s nimi. Oni jsou také naši bratøi. Pøeji Vám všem, aby tato vánoèní radost, štìstí, rodinná pohoda a Boží láska Vás provázela i po celý pøíští rok. Ing.Antonín Novák Charita sv.vojtìcha Slavièín chce touto cestou podìkovat všem, kteøí se zapojili do charitativní akce s názvem Vánoèní balíèek. Cílem této sbírky je vytvoøit radost a pøekvapení pro konkrétní dìti z chudých rodin a dìtských domovù na Ukrajinì. Protože životní úroveò lidí na Ukrajinì je špatná, nemají èasto ani na základní potraviny a vánoèní dárky jsou pro ukrajinské dìti jen vysnìným snem. Nutno také napsat, že pøedstava dárku ukrajinských dìtí a dìtí v Èechách je naprosto odlišná. Nepøejí si dotykové mobily, notebooky ani lego, ale boty, èepice, kalhoty - zkrátka vìci bìžné potøeby. Letos získala Charita sv. Vojtìcha Slavièín možnost splnit pøání pìti dìtem. Každému z nich byl zaslán balíèek v hodnotì 1 000,- Kè. Balíèky pak byly odvezeny na charitu Luhaèovice a odtud dál putovaly do Arcidiecézní charity Olomouc, která je pak osobnì pøedala dìtem na Ukrajinì. Zvláštní podìkování pak patøí ženské schole pøi kostele sv. Vojtìcha ve Slavièínì, jednotlivým dárcùm a také kolektivu tøídy tercie Gymnázia Jana Piveèky ve Slavièínì, všem ostatním studentùm a kantorùm této školy, kteøí akci pojali jako dárek dìti dìtem a vybrali neuvìøitelnou èástku cca 4 000,- Kè. Za tyto peníze byly nakoupeny školní potøeby pro všechny dìti z dìtského domova v Lopatynu. Je opravdu hezké vìdìt, že i dnešní mladá generace není lhostejná vùèi pomoci druhým, umí se zapojit a nadchnout pro dobrou vìc. Za Charitu sv.vojtìcha Slavièín Magda Zùbková, koordinátorka akce Vánoèní balíèek Vážení ètenáøi, dovolte mi, abych Vám jménem Charity sv.vojtìcha Slavièín popøála do nového roku hodnì štìstí, zdraví, lásky, Božího požehnání, vyplnìní Vašich pøání a cílù, mnoho osobních i pracovních úspìchù. U nás na charitì tradiènì vstupujeme do nového roku pøípravami na Tøíkrálovou sbírku. Je tomu tak i letos. Již po dvanácté, dne 7. ledna 2012, vyjdou do ulic našeho mìsta a okolních obcí skupinky malých koledníèkù se svými vedoucími. Tøíkráloví koledníci putují dùm od domu a pøinášejí lidem radostnou zvìst vánoèních svátkù. Pøitom prosí o dar na pomoc lidem v nouzi. Nabízejí vám tak možnost šíøit tuto lásku a pomoc dál. Prostøednictvím charity mùžete prokázat službu bližním, kteøí si sami pomoci nemohou. Jedním z cílù této sbírky je sice shromáždìní finanèních prostøedkù pro potøebné, ale snažíme se, aby nezùstalo jen u toho. Skupinky koledníkù vypravujeme také do nemocnice, domovù dùchodcù, kde má pokladnièka spíše symbolický význam. Dùležité je popøát, potìšit. Koleda bude zaèínat již v pátek v v kostele sv. Vojtìcha ve Slavièínì, kde pøi mši svaté požehná koledníkùm na jejich cestu otec Miroslav Strnad. Požehnána bude také køída, kterou Tøi králové píší na dveøe iniciály K+M+B, jenž nejsou zkratkami jejich jmen Kašpar, Melichar a Baltazar, ale latinským Christus Mansionem Benedicat, což lze pøeložit jako,,a Kristus žehná tomuto domu. V minulém roce byl výtìžek sbírky Kè. Èást finanèního obnosu putovala na pomoc do zahranièí. Vìtší èást pak byla využita pro pøímou pomoc rodinám, matkám v tísni, starým a nemocným, lidem v nouzi z oblasti Slavièínska, také na podporu charitního díla jako záloha pro koupi nového sociálního automobilu. Výtìžek ze sbírky 2012 by Charita sv. Vojtìcha Slavièín chtìla využít opìt pro humanitární pomoc v zahranièí, pro pøímou pomoc potøebným a na koupi sociálního automobilu. Všem, kteøí budou chtít pøispìt do sbírky, dìkujeme. A Tøi Králové naplní Vaše srdce láskou a nadìjí. Za Charitu sv. Vojtìcha Slavièín Magda Zùbková, koordinátorka Tøíkrálové sbírky Každý, kdo otevøe v této vánoèní dobì své srdce pro svìtlo, které vyšlo nad Betlémem, ten najde pokoj a obdrží nový život, který znamená pøíchod Boha do tohoto nepokojného svìta. Proto pøijmìme pozvání andìlù, aby také od nás se vzdávala chvála Bohu a zavládl pokoj lidem dobré vùle. - PASTÝØ strana 6 -

7 KRABICE Holèièka pøipravovala dárek k Vánocùm. Balila krabici do o b r o v s k é h o k u s u d r a h é h o zlatavého papíru a pøikrášlovala ji l e s k n o u c í m i s e o z d o b a m i a barevnou stuhou. Co to dìláš? vyèetl jí otec. Tolik papíru pøijde nazmar! Víš, kolik stojí? Holèièka si pøitiskla krabici k sobì a se slzami v oèích utekla do kouta. O Štìdrém veèeru holèièka pøinesla krabici ve zlatém papíru tatínkovi. To je pro tebe, tati, šeptla. Otec zjihl. Asi na ni byl pøíliš tvrdý. Vždy to byl dárek pro nìj. Rozvázal tedy pomalu stuhu, trpìlivì rozbaloval obrovský papír a pomalu krabici otevøel. Byla prázdná. To ho rozzlobilo: To jsi znièila všechen papír jen kvùli nìjaké prázdné krabici? Holèièce se opìt nahrnuly slzy do oèí: Ale ona není prázdná! Dala jsem do ní milion pusinek. Proto má jeden muž na svém pracovním stole krabici od bot. Vždy je prázdná, diví se všichni. Není. Je plná lásky mojí holèièky, odpoví pokaždé. Bruno Ferrero, Živá voda pro duši Pøi hodinì náboženství se uèitel ptá: Modlíš se veèer? Jistì! A ráno? Ne. Proè? Protože se ráno nebojím. Ve škole byl jeden chlapec, který mìl poøád sevøenou levou ruku v pìst. Mìl ji zavøenou, když šel do školy, když byl vyvolaný a šel k tabuli, i když psal. Jednou se ho uèitelka zeptala (i proto, že ostatní žáci také byli zvìdaví), proè to dìlá. Chlapec zprvu nechtìl odpovìdìt, ale když naléhala a pøipojili se i spolužáci, rozhodl se tajemství prozradit. Když ráno odcházím do školy, maminka mi pokaždé dá na levou dlaò pusu. Potom mi dlaò zavøe, usmìje se na mì a øekne, abych tu pusinku dobøe opatroval. Proto mám dlaò poøád zavøenou. Mám tam schovanou pusu od maminky. - PASTÝØ strana 7 -

8 A NÌCO PRO ROZVESELENÍ Chlapec pøijde domù ze školy a povídá: Paní uèitelka se mì dnes ptala, jestli mám ještì nìjaké sourozence. A cos na to øekl? ptá se matka. Øekl jsem, že jsem sám. A co na to øíkala paní uèitelka? Ta jenom øekla: Zapla Pánbùh. Po tøiceti letech manželství zemøe manžel. Manželka ho po pár mìsících následuje. Když pøijde do nebe, hledá svého manžela a jakmile ho najde, radostnì se k nìmu žene. Manžel, když ji uvidí, zvolá: No, to nemyslíš vážnì. Pan faráø pøi svatbì øíkal: Spoleènì a vìrnì do tvé nebo mojí smrti. Po smrti o nièem takovém nebyla øeè! Jedna paní potká svoji pøítelkyni a vyjekne: Prosím tì, Maruš, jak to, že nemáš dva pøední zuby? Maruška smutnì: Vyrazil mnì je vèera manžel. Já jsem myslela, že je na tøi dny mimo Brno. No právì, to jsem si myslela taky. Slon a myš pøijdou ke starostovi do kanceláøe. Myš povídá: Pane starosto, my bychom vás prosili, abyste nás oddal. Cože? vytøeští starosta oèi. Vy dva se chcete vzít? Jaképak chcete? na to myška. My musíme. Povídá jedna sleèna druhé: Co jsem se rozešla s Frantíkem, jsou pro mì teï všichni muži úplný vzduch. Druhá na to: Já jsem na tom podobnì, já taky bez nich nemohu žít. Babièko, ty neumíš sama papat? Samozøejmì, že umím, Karlíku. Jak jsi na to pøišel? On totiž náš tatínek øíkal mamince: Tak zas pøijede ta stará bába a budeme ji muset dva týdny krmit. Èíšník se uklání pøed dojídajícím hostem: Jak vám chutnal dnes øízek, vážený pane? Docela dobrej materiál, odvìtí usilovnì žvýkající host. Pán je, jak je vidìt, od fochu. Øezník? Viïte! Od fochu, to jo, totiž obuvník. Lékárník povídá zákazníkovi: Na arsenik potøebujete bezpodmíneènì od lékaøe recept. Fotografie vaší tchýnì nestaèí. Tchýnì se obrací o radu k ze ovi: Když nebude chtít Pepíèek usnout, mám mu nìco zazpívat? Otec: Jak myslíte, ale zkusil bych to napøed po dobrém. Karel Jelínek Miroslav Pavlík 365 ANEKDOT aneb Jedna dennì Nové webové stránky naší farnosti Milí farníci, v minulém èísle Pastýøe jsme vás upozornili na novou adresu webových stránek naší farnosti. Ráda bych vás touto cestou blíže seznámila s obsahem tìchto webových stránek. Náš nový webmaster, èesky ten, který se o stránky stará, je Radim Studénka, a že se do práce na našich stránkách pustil s vervou sobì vlastní svìdèí jejich nová podoba. Naleznete zde: - základní informace o farnosti a její historii - v sekci informace jsou aktuální nedìlní ohlášky, poøad bohoslužeb a úmyslù daného týdne, rozdìlení lektorù nedìlních ètení, samotné nedìlní texty - v sekci duchovní slovo je v souèasnosti umístìn pastýøský list otce arcibiskupa Jana k adventu a k Vánocùm - elektronická verze našeho farního èasopisu Pastýø (16. roèník èísla 4, 5, 6, 7; 17. roèník èísla 1 a 2) - nìkolik informací o ministrantech a Charitì sv. Vojtìcha ve Slavièínì - informace o provádìných rekonstrukcích - fotogalerii aktuálnì pøidané fotografie z probíhající 2. etapy rekonstrukce støechy kostela, z 1. svatého pøijímání, z kaplí ve vesnicích aj. - kontakty - odkaz na stránky farní knihovny, kde je seznam knih, které si zde mùžete i zarezervovat (mimochodem velmi pìknì vedené!) - odkazy na katolické stránky? Abeceda víry na internetu? Animátoøi valašskoklobuckého dìkanátu? Arcibiskupský semináø v Olomouci? Bible on-line? Bøevnovský klášter? Èeská biskupská konference? Èeskomoravská køes. rozhlasová misie? Katolický týdeník? Magazín Chistnet? Mìsto Slavièín? Olomoucká arcidiecéze? Rádio Prohlas? TV Noe? Web pro mladé køes any Aktuálnì se na stránkách objevila i anketa: Jak èasto navštìvujete stránky farnosti, tak ji nezapomeòte vyplnit. Vyzýváme tímto vás, farníky, kteøí máte tipy na zajímavé internetové stránky a chtìli byste na našem webu umístit odkaz na nì, nebo máte fotografie, které se týkají života naší farnosti a rádi je poskytnete ke zveøejnìní na farním webu, ozvìte se Radimovi na webmaster@faslavicin.cz. Pøejeme Radimovi, aby se mu práce na farních webových stránkách daøila, aby našel správné informátory a aby mu elán, se kterým se do tohoto díla dal, neopustil. A Pán žehná jeho úsilí. A nezapomeòte: Jana Adámková Nebeský Otèe, o Vánocích nám stavíš pøed oèi to nejvìtší a nekrásnìjší, co mùže být, svou lásku. Co ti máme pøinést, co ti máme dát? Ty nás znáš a víš o naší ubohosti. O Vánocích z nás snímáš to, co nás nejvíce tíží a trápí a dáváš nám Ježíše Krista, našeho Spasitele a v nìm èiníš novou zemi a nové nebe. Pohni naším srdcem, abychom tento tvùj dar pøijali. - PASTÝØ strana 8 -

9 Duchovní cvièení na Velehradì Setkání katechetù P. J. Kopøiva Postní duchovní obnova P. S. Peroutka, SJ DC pro èleny Matice Svatoantonínské P. P. Bulvas DC pro laiky, asistenty a akolyty P. J. Szkandera Rekolekce pro kostelníky Mons. J. Graubner Rekolekce pro kostelníky Mons. J. Graubner Víkend pro seniory (Centrum pro rodinu) P. S. Peroutka, SJ DC pro pracovníky charit P. B. Vitásek Rekolekce pro katechety Mons. P. Posád Exercicie s Pannou Marií P. J. Hladiš, SJ Exercicie pro øeholnice P. J. Èupr, SJ DC formou veèeøadla P. Š. M. Filip, OP Exercicie pro všechny Mons. Aleš Opatrný Exercicie pro lékaøe a zdravotníky Mons. A. Opatrný DC pro katechety a animátory P Exercicie pro chrám. zpìváky a varhaníky P. M. Javora Exercicie pro trvalé jáhny a manželky P DC pro všechny P. A. Dabrowski, OFM DC pro vysokoškoláky P. M. Altrichter, SJ DC pro všechny P. M. Kabrda, SDB DC pro manžele P. M. Kabrda, SDB Exercicie s Pannou Marií P. J. Hladiš, SJ Víkend pro seniorky (Centrum pro rodinu) P. S. Peroutka, SJ Ignaciánské exercicie pro všechny P. S. Peroutka, SJ DC pro všechny Mons. V. Šíma DC formou veèeøadla P. Š. M. Filip, OP Bližší informace naleznete na Pøihlášky posílejte na adresu: Øímskokatolická duchovní správa Stojanov, Salašská 62, Velehrad Tel.: , , velehrad@stojanov.cz Úklid kostela Kostel je rodinný dùm Božích dìtí. Scházíme se zde, abychom spoleènì slavili Nejsvìtìjší obì, a b y c h o m s e z d e setkávali s živým Kristem v Eucharistii. V kostele - domì Božím se pøi køtu svatém stáváme Božími dìtmi, zažíváme první svátost smíøení a první svaté pøijímání, biømování, svátost manželství. Prožíváme zde velké svátky. Nyní napøíklad prožíváme Slavnost narození Pánì Vánoce, za èas budeme slavit Velikonoce a vlastnì celý kolobìh církevního roku. Pro køes ana je dùm Boží velmi dùležitým místem. Jsme tudíž také zodpovìdní za to, jak ten náš farní Boží dùm vypadá. Nelze si nevšimnout toho, že probíhá rekonstrukce støechy kostela, která byla už v havarijním stavu. Nemùžeme pøece dopustit, aby nám teklo do našeho kostela. Je tøeba se starat, aby byl kostel hezkým pøíbytkem Ježíše Krista v Eucharistii, ale i naším druhým nebo prvním? domovem. K tomu, abychom se v chrámì cítili dobøe, je tøeba, aby byl i hezky uklizený. Urèitì jste si mnozí všimli, že na poslední stranì našeho farního èasopisu je pokaždé Rozpis služeb žen, které se obìtavì starají o úklid kostela. Mnoho z tìch žen je už ve vìku, kdy je pro nì práce pøi úklidu namáhavá, ale z úcty k tomuto místu tu službu stále konají. Nìkteré starší však už nemohou, a tak obìtavých žen ubývá. Prosíme proto ženy, zvláštì mladší, o jejich pomoc pøi úklidu!!! Kdo z žen by se k této službì odhodlal, mùže se pøipojit k nìkteré ze stávajících skupinek žen, pokud by bylo ochotných žen více, mohou založit svoji vlastní úklidovou skupinku. Nebuïme lhostejní k tomu, jak náš kostel vypadá. Jsme pøece za dùm Boží zodpovìdní. A jak rádi chodíme do hezkého a èistého kostela, že je to tak??? Ženy ochotné se zapojit do úklidu našeho kostela mohou kontaktovat Magdu Durïákovou, která má schéma úklidu na starosti (tel ) nebo Janu Adámkovou (tel nebo ). PØIJÏTE MEZI NÁS, TÌŠÍME SE NA VAŠI POMOC V jedné z písní v Kancionálu (è.523) se v první sloce zpívá: Ty jsi, Pane, v každém chrámì, mezi námi domov máš, Tak a se Pánu i celému našemu farnímu spoleèenství v tom našem domovì líbí Jana Adámková Darovat sebe. Zní to nezvykle, ale není to neschùdné. Vždy ten, který je podnìtem našich vánoèních dárkù, Bùh, jenž se stal èlovìkem, daroval nám ne pouze nìco, ale sebe sama. Uèinit sebe darem táži se, zda je vùbec nìkdo, kdo by mì, tak jak jsem, chtìl jako dar. A pøece: nebylo by darem již to, kdybych dnes zaèal být otevøenìjší, a ne tak uzavøený, ochotnìjší, a ne tak opatrnì vyèkávající, a ke všem vlídnìjší? Asi jen Bùh mì mùže zmìnit tak, abych se víc a více stával darem pro druhé. - PASTÝØ strana 9 -

10 KØTY Alice Hubíková POHØBY Anna Ptáèková, 1949, Slavièín Rostislav Ocelík, 1923, Slavièín Marie Kobierski, 1921, Lipová Anna Miškaøíková, 1930, Slavièín Jana Polášková, 1945, Lipová Rozpis služeb žen, které se obìtavì starají o úklid kostela Divnice Rokytnice Kašparová, Buriánková, Brhelová, Raková, Bartošová Stejskalová, Borová J., Dvorská, Mikšíková, Salvetová, Burešová Obadalová, Durïáková M., Borová L., Studénková M., Kuželová L., Kuželová M Kurtinová, Vašíèková, Kùdelová, Rosembergová, Šebáková, Nováková Málková, Furmanová, Nováková O., Lengálová, Studenková A., Marková Fojtíková, Peniašková, Borová D., Studeníková J., Ševèíková, Argalášová Kuèeròáková, Hlavicová Cvešperová, Florešová M., Goòová J., Kovaøíková M., Pfeiferová A., Kozáèková L., Hudková V., Dulíková L., Ševèíková D., Žáková L., Štulíøová, Bartošová ØEŠENÍ ZE STR. 7: 1. den; 2. Maria; 3. koleda; 4. jesle; 5. hvìzda; 6. Betlém; 7. myrha; 8. Herodes; 9. pastýøi; 10. ryba; 11. advent; 12. andìl Tajenka: DAL SVÉHO SYNA. RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi. Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám: Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem. (Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.) Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok. (Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.) Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem. (Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.) Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì. Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek asi hodinu pøed veèerní mší sv. ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE Støeda Pátek Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách. V ostatních èasech bez záruky. TELEFONICKÝ KONTAKT: Fara (úøad) : P. Miroslav (soukromé): faslavicin@ado.cz Web: Farní knihovna (na faøe): Støeda PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ NE 7.20 hodin 9.30 hodin hodin PO,ST,PÁ hodin ÈT,SO 6.30 hodin NE Slavnost Narození Pánì PO Svátek sv.štìpána, prvomuèedníka ÚT Svátek sv. Jana, apoštola a evangelisty ST Svátek svatých Mláïátek, muèedníkù PÁ Svátek Svaté rodiny SO sv. Silvestr NE Slavnost Matky Boží, Panny Marie Svìtový den modliteb za mír PÁ 6.1. Slavnost Zjevení Pánì NE 8.1. Svátek Køtu Pánì NE nedìle v mezidobí ST Panna Maria, Matka jednoty køes anù Týden modliteb za jednotu køes anù SO sv. Anežka Øímská NE nedìle v mezidobí ÚT sv. František Saleský ST Svátek Obrácení svatého Pavla, apoštola SO sv. Tomáš Akvinský NE nedìle v mezidobí ÚT sv. Jan Bosco ÈT 2.2. Svátek Uvedení Pánì do chrámu Svìtový den zasvìceného života PÁ 3.2. sv. Blažej NE nedìle v mezidobí SO Panna Maria Lurdská Svìtový den modliteb NE nedìle v mezidobí ÚT sv. Valentýn NE nedìle v mezidobí ST Popeleèní støeda Stolce svatého apoštola Petra NE nedìle postní PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv. Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 550 výtiskù.tiskárna: Boster trade s.r.o., Hrádecká 111,Slavièín, tel./fax: Pøíspìvky pøijímají Jana Adámková, tel : a Zdenìk Durïák, tel.: Mùžete je také vložit do oznaèené pokladnièky v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm upøímné Pán Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 7 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Další øádné èíslo vyjde na 1.nedìli postní Uzávìrka bude v nedìli Ozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové a stylistické korektury. V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù! - PASTÝØ strana 10 -