leden 2010 časopis občanského sdružení K-Klub

Transkript

1 leden 2010 časopis občanského sdružení K-Klub

2 Obsah Slovo na úvod...3 Společenská rubrika tety Kateřiny, aneb teta Kateřina radí, pátrá, informuje...5 Perličky Květinky Marty...5 Z domova...5 Nejsem tak bohatý, abych si kupoval levné věci...5 Finance...5 Krimi...5 Zrádný alkohol...5 Celebrity...5 Ze světa...6 Výcvik...6 Miloušmaš...7 Z domova...7 Vánoční Praha Vánoční párty v Praze...7 Vánoční párty v ČB...7 Silvestr...7 Češka až na prvním místě...7 Letem světem z východu...7 Mediální hvězdy...7 Dobrodružné cestovatelky...8 Novoroční anketa...9 Čak...9 Edison...9 Káťa...10 Štěpánka...10 Ivanka...10 Rena...10 Hamoun...10 Šáša...11 Mája...11 Zob...11 Sob...11 Jirka...11 Kazi...11 Kusoň...12 Tlegy...12 Texas holds them...13 Rozhovor s Káťou a Zobem...13 Silvestr v Cepu aneb Hody Hody Vole...18 Vánoční Praha...20 Konec provozu Skladiště...21 Úvod...21 Vyhodnocení provozu Skladiště...21 Ukončení provozu Skladiště...21 (m)ový výzkum...23 Libuška...23 Many...23 Mach...23 Rena...24 Sob...24 Radek...25 Káťa...25 Kusoň...26 Zobák...27 Kazi...27 Max...28 Sociální psychologie...30 Brainstorming v souvislostech: výkonnost v designérské společnosti II...30 Rozvoj povědomí o různorodých designérských řešeních...30 Rozvoj různorodých schopností designérů...32 Rozvoj povědomí o vlastních znalostech a omezeních...33 Soutěž o prestiž založená na technických dovednostech a znalostech...35 Kladný dojem na zákazníky...37 Zisk...39 Diskuse...39 Literatura...44 Kalendárium...47 Fotografie na titulní stránce: Fotografie byla pořízena dne 12. prosince 2009 v 02:57 SEČ v College Station. Autorem fotografie je Zobák., časopis občanského sdružení K Klub, vychází jednou za dva měsíce (leden, březen, květen, červenec, září, listopad). Posláním u je vás bavit, přinášet vám zajímavé podněty ze všech oborů lidské činnosti a informovat vás o akcích pořádaných K Klubem. V neposlední řadě vám také nabízí prostor k publikování vašich vlastních příspěvků (například popis zážitků z nejrůznějších akcí nejen K Klubu a podobně). Máte li jakékoliv připomínky, poznámky či návrhy týkající se obsahu či vzhledu u, pak neváhejte a dejte nám prosím vědět na ovou adresu salat@kklub.cz chceme totiž neustále zlepšovat a vaše připomínky jsou pro nás proto mimořádně cenné. Věřte, že za každou připomínku vám budeme nesmírně vděční. Další informace o u najdete na internetových stránkách časopisu na adrese Předem se omlouváme za všechny pravopisné chyby, které se mohou v u vyskytnout. Buďte prosím shovívaví (především k Miloušovi). je sázen v textovém editoru OpenOffice, grafika je připravována v programech GIMP a Inkscape,v časopisu jsou použita písma Palatino Linotype, Impact a Tahoma. 2009, autoři leden 2010, 2/47

3 Slovo na úvod Čau kluboši, moc vás zdravim v novým roce já Milouš. Tak nám zabili Ferdinanda. Pardón jenom zrušili skladiště. Co já chudák budu vočumovat za baby, když mi jej smažou? Musím se přiznat, že mooc fandím tomu starýmu pardálovi Tlegymu, že nám kalbum zachrání. Vůbec jsem s tim nepočital, že zrovna von, se do toho tak vopře. Na starocha fajn počin. No, kdyby mi máti koupila na vánoce noťas, hned bych vám tam nechal místo, abyste ke mně mohli pro fotky chodit a holky ty bych rád vuvítal vosobně, né jen přes ten Fort Tupé Server. Pěkně bysme se spóolu drželi za ruce a koukali na starý akce, jak sem byl na prázdninovce a tak. No a jestli se skladiště zachrání, frknu tam i já pár fotek z dovči tehdy na móři, však vy víte jak jsem dělal námořníka, he.. Jo taky doufám, že mě máti pustí na to tancování s Honzíkem, musím ji říct, že tam bude ta moje šlechtična, jak jsem vo ní již jednou psal, v červencovým salátu (doufám, že jste četli, he), ta z toho dost starýho rodu,co jim dřívějc patřila půlka Čech i Moravy. Já jsem jí teď moc neviděl, páč má pořád ňáky charitativní akce v Americe a tak, představte si vona teď zrovinka pracuje pro nějakou vamerickou firmou co vyrábí panty na baráky, Penthouse se to menuje anglicky, to je panečku rito co? No Honzíkovi musím fakt moc poděkovat, je to fakt poslední k klubák co dělá akce, jináč se tak moc toho v klubu neděje. No jasný, že se tu skupinky různě slejzaj, popíjej kafe a sodovku, ale pražádná akce, kde bych ukázal svý vysportovaný mladý tělo, he. I jabloňový květáci z východu habsolutně selhali. Dokonce i z toho Maxe se stává Minimax. Chtěl sem se tedy vukázat aspoň na černý sjezdovce v Říčkách, ale někdo nám vykradl sklep a ukradl mi sáňky, tak nevím. No a když jsem se ptal Míši, zda by mi Pajax nepůjčil boby, tak že prej von jezdí ze svahu na raftu a ten bych prej na kopec nevytáh, no nemám pech? Tak vaspoň na těch prvních sněhovánkách naučím Maxoše létat na tom skejtu, co furt sebou tahá a zatím na něm nelítá. Asi nebyl na Čakově kurzu lítání a neví základní letecký pravidlo he: výš, výš, výš a pak bacha na hubu... No vono to na první pohled vypadá, že akce nejsou, ale ono se furt s k klubáky něco děje. A vo tom se tady taky dočtete. Tak třeba jak sme na vánoce kolaudovali Šimiho byt, to byste neřekli kolik tam má Mája ve špajzu pimprlat. (Teď nemyslím dětí k klubáků, ale loutek vod toho Spejbloše.) No a to mi ještě máti vyprávěla jak se mjela bezvadně na silvestrovským srazu vučitelek, prej tam před půlnoci prezentovali nějakou novou impregnovanou tabuli či co. To jsem jako zvědav jak budou na ni chudáci školáci psát! No vícejc to popisuje Libuška, kterou Teta pověřila sepsáním zprávy. No asi se mě ptáte jak jsem se mjel v USA v Kalifornii já, no žádná sláva, ten místní šerif Šwarzeneberg či jak se přesně menuje, mi vůplně zakázal vycházet, prej že jsem kouřil venku na autobusový zastávce a to se nesmí, a tak sem se nemoh dostat ani do Los Angeles ani do Texasu za Zobákem. No to bylo možná dobře, páč by mě ještě nutili hlídat jim Mikuláše a já bych mu musel vysvětlovat kvadratický rovnice, aby byl prej tak chytrej jako já nebo co. Stačí, že v Praze doučuju malýho Muhuláka s Hamouňákem. Květinka mi teď tady pláče, prej že je s K Klubem ámen, že teď jako všici vokolo povídaj, jak prej je náš kklub na vodpis či co. A Kvěéťa bulí, že i tetička říkala, že když se K Klub na podzim nesešel, že je konec sdružení, búúú. Ale my vás s Květinkou hájíme, co to de, voni vůbec nechápou, co jsou to za starosti, když máte ty pimprlata, chodíte do práce, a tak. Doufám, že jen nás tak trochu dohnala ta kríze, peněz je málo, času ještě méně, ale doufám, že bude líp. No jedno vím jistě, máti, jakožto Teta Kateřina nás nezachrání, ta co je teď ta celebrita a hrdinka knihy roku, je furt někde s Vaškem (sorry pane prezidente) a na nás kašle. Už ani mě nedala dva týdny kapesný, béé. No jasně koukám, že vás takejc zajímá, co se ještě píše v u. Paní Káťa se nás ptala, mne tedy né veliká chyba co jakojc říkáme národní hrdosti, co nás jako Čechy charakterizuje. No vuvidíte co naši světoběžníci napsali. Dost to bylo zajímavý, ale prej mě ve světě nikdo nezná, což mi příde ňáký divný, že bych jako nebyl symbol Česka, to určitě na mě zapoměli nebo jim připadá naprosto jasný, že tipycký Čech jsem já, he. No samo, že tu budou i perličky a Miloušmas, na ten se stejně těšíte nejvícej co? Nebo mi snad chcete trvdit, že se těšíte vícejec na Tlegyho pravěký poudačky? To račejc už čtětě vo ňákejk pokusech co píšou naši vědátoři. Teda pokud něco napíšou, že. Ňák se zatím neozývaj, tak doufám, že třeba nezamrzli při svejch voblíbenejch pokusech jak se šíří voda pod zvukem, teda vlastně zvuk pod vodou. A nesmím taky zapomenout, že Kryštof píše vo tom brambory streamu, jak se ňáci inženýři scházeli v Brně při třídění leden 2010, 3/47

4 brambor a při tom je napadali bezva nápady. Což mi připadá celkem jasný, teta se taky schází v zimě drát peří a co z těch tetek vobčas vypadne za moudra, no to by jeden koukal. Třebajc to vo těch volbách: Kdo nevolí, nechá zvolit voly. Tak se mějte v tom roce 2010 krásně a na jaře se určitě huvydíme. Jo a holky napište mi, ňák na mě teď poslední dobou, co se narodili mladí klucí, kácíte. Milouš P. S. Jo Kryštofe, to si piš, estli nepomohou Skladišti prosby, tak si to rozdáme na férofku a to pak uvidiš! leden 2010, 4/47

5 Společenská rubrika tety Kateřiny, aneb teta Kateřina radí, pátrá, informuje Perličky Květinky Marty Z domova Nejsem tak bohatý, abych si kupoval levné věci O pravdivosti přísloví Nejsem tak bohatý, abych si kupoval laciné věci, se přesvědčil před Vánoci pan Radek. Aby ušetřil na dárek pro svou dívku, rozhodl se koupit na Brněnské tržnici U vousáče lacinná jednorázová holítka od místního světového prodejce pana Trang Vang Hui. Přesto, že se mu dvě holítka ihned na místě podařilo zlomiti, nechal se uchlácholit tvrzením doma dobrý a holítka zakoupil. Jak vypadal po použití holítek a následném ošetření, Vám přinášíme na přiložené fotografii. Krimi Již několik týdnů před zahájením Olympiády ve Vancouveru se i v Praze vyrojili překupníci s lístky. Nejvýznamnější a zatím nepolapitelný se kriminální polici 13. revíru v Hostivaři jeví tajemný pan Sch. Tento pán si již údajně prodejem lístků vydělal nejen na novou rezidenci, ale i na nový Mercedes S 777, kterým naposledy ujel pronásledování dvěma policisty na služebních babetách. Veškeré zprávy o tomto záhadném individuu hlaste prosím u nás v redakci na známém mailu Tetakaterinaspc@seznam.cz. Zrádný alkohol O zrádnosti alkoholu se na Silvestra přesvědčil ve Východních Čechách pan Maruš. Po třech panácích fernetu a dvou litrech vína jej museli všichni přítomní kamarádíčci nejen krotit, ale přímo odvést a svázat do postele. A tak vyzýváme všechny naše čtenáře všechno pijte s Mírou a tímto zdravíme Míru do Brna. Celebrity Finance Velký balík peněz se pokouší získat také slečna Sob. Tato mladá krásná dáma propůjčila své jméno nové řadě kosmetiky pro mladé teenagery. Bohužel neschopný grafik této firmy její jméno totálně zkomolil, a tak celá firma nyní čelí žalobě o 25 miliónu euro. Snad jedině svatba se slečnou Sob by mohla grafika zachránit a vleklý soudní spor ukončit. Přiblížit se našim celebritám se o vánocích pokusila členka K Klubu paní Ségra. Zvolila pro Plyšáka ten nejhorší možný způsob. Ačkoli mohla močit na veřejnosti, ukazovat své silikony, prát se s fotografy, zvolila ihned způsob nejzákeřnější a nejprofláklejší, a to je nevěra s Plyšákovým kamarádem, panem Manym. Důrazně ji tímto vyzýváme, aby se Plyšákovi omluvila na titulní stránce našeho dalšího čísla a Plyšáka žádáme, aby miliardu dolarů, kterou získá soudním sporem, věnoval na rozvoj kklubáckého Skladiště. Děkujeme. leden 2010, 5/47

6 Ze světa Výcvik Obrovský sólokapr se podařilo získati našemu drahému Miloušovi při jeho pobytu v USA. Podařilo se mu dostati na přísně tajnou základnu Americké armády v Texasu Fort Next, kde právě zahájili výcvik nových amerických vojáků pro boj s terorismem. Jednoho z vojáků pana Mickeyho Z. Obaka se podařilo Miloušovi vyfotiti v situaci, kdy právě trénoval plížení k nepřátelským zákopům. leden 2010, 6/47

7 největší sranda. Viz Zdeněk Šmíd Proč bychom se nepřiznali. Miloušmaš Vánoční Praha Další Silvestr se konal v Beskydech ve slavné Májině chatě Na Juřince. Kromě toho, že byla celá akce ryze komorní a sešli se Šimi, Mája, Pajax a Míša, se o akci moc neví. Jestli pražští nezapadali deštěm, tak tam možná slaví ještě dnes. Tradičně se na počátku prosince konala v Praze Vánoční Praha obnášející Mikuláše pro děti a divadlo pro dospělé. Tentokrát se to tak zamíchalo, že Mikuláš byl spíše pro dospělé a divadlo pro děti. Nestálo by za to, to příští rok cíleně obměnit? Poslat děti do divadla a pro dospělé udělat Mikulášskou párty? Poslední známá oslava se konala ve východních Čechách u Ashe. Dostavili se Tlegy, Evža, Max, Maruš, Ash a Brebta. Výchoďáci si hráli na Dobu kamennou, všichni museli přijít převlečení za mamuty, pak koukali na filmy na dataprojektoru, do toho pili bílé víno nebo fernet s tonikem a mlátili se kly. Vánoční párty v Praze Češka až na prvním místě Komorní akci uspořádali v Praze Pajax s Míšou. Pozvali své přátele Šimiho, Máju, Čaka, Lenku a Kazi na opulentní předvánoční večeři s dárky a prohlídkou nově zrekonstruovaného bytu. Aby se odměnili hostitelům za vynikající večeři, všichni hosté óchali a áchali na těch správných místech. Skleněné dveře na záchod, óóóch! Dlaždice, óóch, dřevo, závěsy, stromeček, ách, óch, ách! S nostalgií nutno podotknouti, že squat už není to, co býval. Pozoruhodné úsilí vyvíjí německá Češka Rena, toho času zaměstnaná v berlínském českém centru, kde se jala sbírat Čechy jako houby po dešti. Každé české imigrantské dítě se třese pod Reninou taktovkou, když musí ve víkendové škole zpívat všechny sebrané sloky českých koled. Rena sama se pak snaží obracet na češství i samotné Němce, když v kostele zpívá do uší sousedů české texty. Nejeden obrozenec by zatleskal. Renin zápal se nevyhnul ani.johannesovi. Ten, když přijde domů, musí povinně ve dveřích zazpívat Kde domov můj a při odchodu Sbohem lásko nech mě jít. Z domova Vánoční párty v ČB Další vánoční párty uspořádali těsně před Vánoci také Ségra a Plyšák v Budějovicích. Sezvali kamarády pod záminkou soutěže o nejlepší vánoční cukroví a s cílem debatovat. Debatovat o češství v rámci další K Konference. Cíl nebyl naplněn ani jeden. Při všeobecné rozpravě na téma cokoliv s kýmkoliv o komkoliv se cukroví vesele sežralo a na nějaké hodnocení či řízenou diskuzi se zapomnělo. Dostavili se všichni, kdo v Budějovicích něco znamenají. To znamená i Agi, který zásadně nechodí nikdy nikam. Silvestr Vzhledem k tomu, že Silvestr je jakýsi povinný sraz K Klubu, uspořádal se i letos v několika kopiích. Nejpočetnější známý se konal na Třeboňsku na Kazině chalupě. Dorazili Hanousci, Plyšáci, Parolci, Čak, Kazi, Štěpánka, Jirka a Many. Na jeden večer přijela dokonce i Šáša, která vyprávěla o svém putování Nepálem, luštily se dvacet let staré křížovky, pil se čaj a hořely svíčky. Nosné téma Silvestru mohlo vzniknout z faktu, že se na chalupě v ženském táboře vyskytovaly jen samé učitelky, leč nikdo to moc neřešil a navíc se ví, že s učitelkama je Letem světem z východu Na východní frontě klid. Ale šušká se například, že Ash s Brebtou se budou brzy stěhovat do bytu v Ústí nad Orlicí a že u Tlegyho teď lezou želvy. Prý je dětem donesl, ehm, Ježíšek. Ale my všichni dobře víme, že Tlegy s postupujícím stářím potřeboval doma někoho, kdo bude ještě pomalejší než on. Zůstává však otázkou, zda si Tlegy své Poldinky uhájí. Nebo jestli jim dřív jejich Raubíři nezkazí žaludek. Mediální hvězdy K Klubáci se stávají slavnými! Nejen, že Čak je obsažen v encyklopedii Hú iz hú (nejspíš kvůli svému čumáčku ), ale pěkně si to vstříc slávě vykračuje i Muhulova Marta. Z matky na mateřské se stává úspěšná podnikatelka! Přečtěte si sami, jak to všechno bylo s těmi kalhotkami pro děti ( 5/clanky/vyrobci latek za mnou chodi i na piskoviste rika marta plecita/) leden 2010, 7/47

8 Další zájem médií zaznamenala rodina Honzíkova bratra. Kdo jste kdy byli v jejich obřím 5+1 poblíž Staroměstského náměstí, víte dobře, jak to tam vypadá. Respektive vypadalo, protože se přes jejich kuchyň přehnala smršť. Nájezd televize Prima totiž kuchyň nepřežila (nejspíš se jí udělalo špatně z přiblblého moderátora). Zato se jim tam ale vylíhla kuchyň zbrusu nová, žlutá, zelená! A jak to všechno probíhalo, můžete sledovat zde: Dobrodružné cestovatelky Před Vánoci se do Čech navrátila světoběžnice, průvodkyně, horolezkyně, dobrodružka a k klubačka Šáša. Celé tři měsíce strávila v Indii a Nepálu stopováním Yettiho. Motivací jí byla zmínka o jeho stopě právě v Nepálu. Šáša neváhala, dala výpověď v zaměstnání a vypravila se na cestu. Když se bez úspěchu po třech měsících vrátila, dozvěděla se, že tam vlastně vyrazila z nedorozumění. Když se o Nepálu telefonicky bavila se svou kamarádkou, tak kamarádka neřekla prosté slůvko: Yetti!, ale prý rovnou slůvka dvě, a to Jeď ty. Nicméně si dovolíme vyjádřit naději, že i přes lovecký neúspěch, si Šáša divokou krásu hor užila. Z jiného důvodu vyrazila na cestu jinam Čakova Lenka. Čak ji totiž vyslal na Filipíny, aby mu přinesla důkaz své lásky. Důkazem nemá býti nic menšího než obří krajta, která stále chybí ve sbírce Čakovu panu domácímu. Odvážná Lenka se právě nyní potácí po skaliskách Filipín, aby přetěžký úkol splnila. Doufejme, že bude mít větší štěstí než Šáša a že si s krajtou neuloví i nějakého filipínského milionáře. leden 2010, 8/47

9 Novoroční anketa Vstupujíce do nového roku se rozhodl zjistiti, co důležitého se v uplynulém roce událo ve vašich životech a jaké máte preference. Tedy ne politické, ni sexuální, chi chi, ale umělecké nebo materiální. V redakci jsme byli téměř šokováni množstvím odpovědí (Květinka skutečně štěstím omdlela) a hlavně milými slovy, jimiž jste doprovázeli své příspěvky. Já samozřejmě vím, že jsem oblíbená, tedy, že má rubrika je oblíbená, ale slyšet ta slova z úst, jež zatím jen mlčela, och té radosti na starém bělidle! Protože některé vaše dopisy byly tak roztomilé, rozhodli jsme se uveřejňovat odpovědi ne otázku po otázce, ale jaksi člověk po člověku. Tak snad se vám při čtení otázky nevykouří z hlavy. Zde jsou: 1) Co pro vás bylo v uplynulém roce nejdůležitější? 2) Se kterým produktem jste byli v roce 2009 maximálně spokojeni byly to žvýkačky Huppa šňaps, noviny Žvást, bankovní produkt Viktoria, či služby kadeřnictví U slimáka v Prostřední Lhotě u Žabokrk? 3) Jackson nebo Matuška? Čak Milá teto, to jsou mi tedy dotazy, no tak teda pěkně popořádku. 1) Jednoznačně to, že osamělý letec sehnal konečně kopilota pro společné lety do sedmého nebe. 2) U toho lítání ještě zůstanu, čumáček a prdelka byly úspěšně namontovány na krásný nový stroj EV 55 a brzy poletí, takže neváhejte a kupujte! A v prosinci vzlétl nový Bójink Drýmlajnr s díly, které nesou i můj podpis, takže i zde neváhejte a kupujte! Do každé rodiny! K dostání i v on line shopu na jsem Vám zcela k dispozici. Ale k věci. Rád bych odpověděl pokud možno jasně a uceleně na Vámi položené otázky. Začněme logicky tedy od konce. Pokud jde o pana Matušku, setkal jsem se s ním v loňském roce několikrát. Vždy šlo o vymáhání dluhů jeho firmy u mého zaměstnavatele. A vzhledem k tomu, že se jednalo vždy o několik set ticíc, nemám s panem Matuškou nikterak dobré zkušenosti. Pana Jacksona osobně neznám. Prohledával jsem svůj osobní diář celkem třikrát, ale naleznul jsem pouze pana Jaška, Jilemnického a Janouška. Velice bych uvítal, kdyby mne Vaše redakce umožnila seznámit se s výše zmíněným panem Jacksonem. Věřím, že bychom si mohli vyměnit několik cenných zkušeností z různých oborů, převážně však aplikované medicíny a experimentální autoterapie. Svoji spokojenost s produkty bych omezil pouze na jeden produkt a to konkrétně na hrubý národní produkt. Stručně bych jej přirovnal k produktům podobného ražení avšak menšího rozsahu, které lidé většinou vytvářejí na toaletách za doprovodu sténavých zvuků. Uznáte jistě všichni, že s tímto produktem spokojen nejsem. Na druhou stranu bych rád rozpoutal debatu nad produktem novým, který by dle mého názoru měl veliký potenciál a mohl by být velice zajímavý nejen pro mnoho občanů celé EU, ale i po celém světě. Hovoříme li o produktech, je třeba produkty dopravovat. Toto se běžně děje např. s ropou, plynem aj. pomocí tzv. produktovodů. Velice bych se přimluvil o vybudování celosvětové sítě pro konzumenty kvalitní zpracované kapalné vinné révy. Navrhuji pro tento nový projekt zavést název vínovod. S takovým produktem bych byl velice spokojen nejen v tomto roce, ale zajisté i v letech příštích. Co bylo pro mne nejdůležitější v minulém roce? Samozřejmě jsem celý rok čekal, zda mi přijde osobní dopis právě od redakce u s nějakými otázkami. Jak jsem byl potěšen, když právě dnes tento dávno očekávaný e mail dorazil! Nedokáži ani 3) Cizinec není našinec, takže o Waldovi nelze slovy vyjádřit své nadšení. Za nejdůležitější událost roku tedy samozřejmě považuji příchod Vašeho e pochybovat. mailu. Zcela logicky. Vážená redakce u, dovolte mi ještě jednou vyjádřit své nadšení nad Vaší činností a přeji Vám i do dalších let tolik neutuchajícího elánu. Edison Velevážená redakce, jsem velice potěšen Vaším zájmem o moji osobu. Tedy přesněji řečeno biji se v prsa, že se zajímáte jen a jen o mne a ne o moji sousedku či jejich morče. Přesto pokud byste potřebovali detailní informace i o nich, S pozdravem Edison leden 2010, 9/47

10 Káťa 2) Nepřekonatelné Hupa šňaps zalepily hupu všem užvaněncům v mém okolí. A nebýt novin Žvást, nikdy bych se nedozvěděla, kde je kadeřnictví U Slimáka v Prostřední Lhotě u Žabokrk. Milá Teto! První asociace na tvé dotazy: 1) Těžko si představit rok naplněnější událostmi, než byl ten loňský: odjezd milovaného partnera za moře, tři týdny společenských událostí se členy pražské sekce, pápá práci a Praze, byla jsem donucena se konečně jakž takž naučit jezdit autem, bílení garsonky v osmém měsíci těhotenství, příjezd miláčka zpoza moře, narození Mikuláše, boj s laktačním hororem, odjezd miláčka za moře, letní návštěvy kamarádů, odjezd za moře a nakonec těsně před vánoci úmrtí nejoblíbenějšího prarodiče. 3) Sbohem lásko, nech mě jít... Rena 1) V uplynulém roce mi hodně záleželo na tom, abych se dokázala dokomunikovat tou příšernou řečí, kterou jsem se (co bychom si to nepřiznali) nikdy nechtěla učit a nikdy by mě nenapadlo, že ji budu potřebovat. Taky jsem se snažila vymyslet na tábor takový program, aby se celých 14 dní bavily nejen děli, ale i vedoucí, ale aby vedoucí neutrpěli 2) Velmi prosté: chrániče bradavek značka Medela. psychickou a fyzickou újmu, u dětí je to jedno, se 3) Jedině Matuška! ztrátami se počítá. Však to znáte z Prázdninovek... Dopadlo to nakonec tak, že jsem si fyzickou újmu Káťa způsobila jenom já. A to je hóóódně blbý, když má programák nohu v ortéze a francouzský hole Ti hajzli (zde si to můžu dovolit) po mě chtěli dřepy za to, že Štěpánka jsem se belhala pozdě na všechny nástupy... Milá paní Kateřino, 2) Tak teď nevím, asi jsem mimo, nebo mi něco uteklo 1) Nejdůležitější pro mne bezpochyby byl návrat do a jsem out? Já jsem byla každopádně mimořádně školství, i když naše dorůstající mládež mi někdy spokojena s gumovými medvídky s chilli když se to pěkně likviduje moji nervovou soustavu. Zjištění, že dětem, ale i dospělákům přimíchá do normálních mě puberta ještě stále neopustila a tedy adolescenty medvídků, tak výsledek stojí za to... Dále mohu všem plně chápu, mi dovoluje ve funkci učitelky i nadále vřele doporučit naši hospodu U ožralého Heinricha setrvat. pivo 2,20 EUR, Eintopfy do dvou EUR a ti sympatičtí 2) Stoprocentně to byly žvýkačky Huppa šňaps se pánové na úrovni také stojí za to Sob by mohl svojí nezvyklou chutí, vůní a vlastností, tuto vyprávět... ojedinělou hmotu žvýkat po celé hodiny. I 3) Oba! Thriller, Bad, Dangerous, History, Zuzana, nejzdatnějším žvýkačům z mých tříd již po pár Tereza jsou všechno parádní písničky. Ale hezčí byl hodinách umdlévalo žvýkací svalstvo. Takto jsem samozřejmě Matuška, ale oba jsem oplakala. strávila mnoho nerušených a klidných vyučovacích hodin. Hamoun 3) Matuška kudrnatý, černovlasý ďáblík se zvučným hlasem, který rozveselil i rozesmutnil, za svého života Milá teto Kateřino, odpovídám na otázky: i po něm, mnoho žen. 1) Změna rodinného režimu tj. Klárka začala Jsem velice ráda, že stále patřím k vašim chodit do školy, Míša do školky, Džejný do práce a já slavným osobnostem a mohu alespoň jednou za deset se z nedostatku práce začal víc flákat. Jsou z domu a let odpovědět na vaše otázky. S přání všeho dobrého. já mám klid. Prostě paráda. S láskou Vaše pisatelka, čitatelka a obdivovatelka 2) Vrtačka Božka s revolučním aplikátorem pro Štěpánka Maryšková. oboulevoruké jedince. Díky této novince jsem byl schopen v roce 2009 rozvrtat a převrtat doslova vše, co se v bytě dalo. Ivanka 1) Nejdůležitější pro mě byla dovolená pouze 3) Jednoznačně Matuška, protože si po celou dobu s rodinou (4 Hanouskovi). Nic proti ostatním, ale svojí umělecké kariéry dokázal udržet stejný barevný tohle byl pro mě opravdu jedinečný a také důležitý odstín. zážitek. Hamoun leden 2010, 10/47

11 Šáša 3) Kdo? Aha, podle počtu odkazů ve vyhledávači Google vítězí na českých internetových stránkách 1) To, že jsem přestala chodit do práce. Aspoň na Jackson nad Matuškou v poměru dva ku jedné. chvilku... oni pak ty peníze nějak začnou docházet. Zob 2) S luxusním jídlem Nepali napálí či Thali palí na ulicích Indie a Nepálu. Pestrost stravy na ulici Sob v této zemi zcela chybí. 3) Jackson nebo Matuška? No letos to nějak skolilo Drahá teto Kateřino, oba, jestli se nemýlím. hluboce jsem se zamyslela nad Tvými otázkami a zde je výsledek: Mája Ahoj Kateřino, 1) To, že jsem i přes všechny problémy nakonec odjela do Německa. tak za prvý: ryba třikrát týdně. 2) Baťa. za druhý: rybičky v akváriu, čili živý produkt matky 3) Jednoznačně Michael Jackson! Asi to nebude v K Klubu příliš sympatická odpověď (vzhledem Přírody. k převaze folkařů), ale to, co Jackson znamenal a za třetí: Hraju si s kapry i s lososy..takže jasný, ne? vytvořil pro pop kulturu 90. let je naprosto Hezký den, fenomenální. Můžete si o něm myslet, že to byl úchyl, Mája nemusí se vám líbit jeho hudba, ale minimálně si zaslouží uznání. Tak jsem se rozvášnila, že si ho jdu rovnou Zob pustit. Drahá Teto, Zdar a sílu! Sob děkuji za přání. Níže najdete odpovědi na Vámi zaslané otázky. 1) Odpověď byste, drahá Teto, snadno uhádla, nejdůležitější událostí minulého roku pro mě pochopitelně bylo narození syna Mikuláše. Tahle událost mě bude bezpochyby pronásledovat a obšťastňovat až do konce života. Mikuláš se již ostatně projevil jako vytrvalý pronásledovatel, s Káťou mě bez problémů dostihli i za Atlantickým oceánem. Jirka Drahá Teto Kateřino, děkuji za přání i vám do redakce vše nejlepší a spoustu spokojených čtenářů v novém roce. 1) Narodil se nám Vítek. 2) Vítek prvotřídní design a kvalita, akorát vyšší 2) Nadchnul mě jeden velmi starý produkt a sice nároky na údržbu a provoz. Doporučuji. kniha Dialog o dvou systémech světa od Itala 3) Nejsem žádný bonzák, abych takhle donášel do jménem Galileo Galilei. Kniha zachycuje smyšlený médií. dialog tří mužů, Salviati, Sagredo a Simplicio, kteří se Sněhu zdar přou o tom, zdali je k vysvětlení světa lepší Jirka Koperníkův systém nebo Ptolemaiův, potažmo o tom, je li lepší nová fyzika nebo v té době klasická aristotelovská fyzika. Kniha je v podstatě zdrojem Kazi všech příkladů a argumentů, které jsou dodnes opakovány v mnoha učebnicích bez uvedení autora, Milá teti, ty jsi ale zvědavá. Zdravím všechny do protože jsou prostě samozřejmé a napadlo by to redakce a posílám odpovědi. přeci každého. Teď se chystám na další zajímavý 1) Nejdůležitější a nejkrásnější okamžik byl ten, kdy kousek a sice na Dopisy německé princezně od jsem se stala tetou (Jistě mi rozumíš.). Nejzásadnější, Leonhard Euler, dílo opět poněkud starší ( ), protože nejvíc (ne)změnil můj život ten, kdy mě ale snad mě nezkalme. nevzali do Bruselu a nejnadějnější ten, kdy mi byla dána naděje, že bych zase mohla bezbolestně chodit. leden 2010, 11/47

12 2) Definitivně mé notebookové miminko Lenovo, nová učebnice francouzštiny (nic nemotivuje k výuce tak, jako nákup stále nových materiálů!), taneční boty, které nekloužou a minikávovar, který teď můžu vozit na cesty, takže ode dneška všude presso! No, jen možná na vodě dám zase přednost starému dobrému ešusu. : ) oblíbeném produktu: kontě Genius od GE Money Bank (za účet se sice platí měsíčně 119 Kč, ale v ceně je kontokorent s upozorněním zadarmo, že se máte opět dostat do plusu, až 3 platební karty, přehledná a promakaná správa účtu atd.). A teď v prosinci jsem si hodně zamiloval produkt Cewe fotokniha, ve kterém jsem zpracovával naši letní dovolenou. A nesmím zapomenout na sladká vína z Moldavie pro 3) Jednoznačně Walda, můj idol,...s Bílé, mám tě manželku a dvoubarevnou nugetu pro děti. rád vítězí suverénně i nad Oldřichem Novým. 3) Jackson vždy se mi líbila klipová stránka muziky a v tom byl Jackson průkopníkem, objevitelem, Kusoň mistrem. Ahoj Kateřino, zde jsou mé odpovědi na dané otázky. Odpovídám bez dlouhého přemítání, neboť jak je známo, kdo moc vybírá, přebere. 1) Rok 2009 byl pro mě osobně především rokem koupě vlastního bytu, což byl tak zdlouhavý a náročný proces, že jsem si to předtím vůbec nedokázal ani představit a jsem opravdu rád, že to mám vše zdárně za sebou. Jinak samozřejmě zážitky z našeho společného pobytu s Jitkou v Kanadě, i když ten ještě zdaleka nekončí a věřím, že to nejzajímavější nás čeká ještě v tomto roce. 2) Maximálně spokojeni jsme s produktem kanadské provenience cream cheese, jenž je asi to hlavní, co nám po návratu zpět do ČR bude nejvíce chybět. Jedná se o unikátní kombinaci naší lučiny, tvarohu a pomazánkového másla a má v kuchyni takřka neomezené využití. 3) Matuška. Kusoň Tlegy Milá Teto, moc rád odpovídám na Vaše otázky. 1) No to je těžká otázka. Hodně důležité bylo, že mám stále práci že děti byly zdravé a že se jim ve škole dařilo, že jsme zažili bezvadnou dovolenou v Rakousku, že mám stále pár dobrých kamarádů, že jsem porazil Ashe ve hře Doba kamenná, že No nejdůležitější asi to, že jsem našel odvahu se svými výrazovými schopnostmi vyrazit do Rakouska, přesvědčil rodiče, ženu a děti, že se sami vlastním autem tam dopravíme, že se tam domluvíme, neztratíme a hlavně, že jsme si to tam fakt dobře užili. 2) Již dlouho mám v oblibě produkty: Aukro, aukční portál, kde lze prodat vše, co člověk nepotřebuje, peníze z prodeje pak spravuji na dalším mém leden 2010, 12/47

13 Texas holds them Rozhovor s Káťou a Zobem A už je to tady! Čekali jste dlouho a konečně jste se dočkali. Taková životní změna totiž v K Klubu ještě nebyla. Že lidé cestují, žijí v cizích zemích, to už je dneska naprosto obyčejná věc, ale že s sebou berou i nebohá dítka, to je jiná. O celém minulém roce Zobákových bychom mohli skoro natočit film, neboť jejich život byl nabit událostmi, emocemi i dramaty. Dnes vám tedy přinášíme nejnovější informace o tom, jak se jim v Texasu vede. Teta Kateřina: Jaké máte teď počasí? Rajagopal dělat výzkum v aplikované matematice, konkrétně v matematické teorii nenewtonovských tekutin. Co bylo na této vaší změně nejtěžší? Káťa: Určitě to rozhodnutí rozhodujete se mezi věcmi, o kterých nic nevíte. Pak bylo těžké být dlouho sama, letět přes oceán s miminem, chodit po College Station s kočárkem, přesvědčit muže, aby mi koupil auto, přizpůsobit se vedru. Odvézt milujícím babičkám vnouče. Zob: Nechat Káťu několik měsíců před porodem doma samotnou. Jinak je to pro mě jednoznačně změna k lepšímu, mně se tady hodně líbí. Jak dlouho ještě v Texasu budete? Káťa: Sluníčko, studený vítr, takový český chladnější Zob: Káťa a Mikuláš budou v Texasu do půlky května 2010, já se plánuji vrátit na konci roku V létě se říjen. tady s miminem prostě nedá ve zdraví přežít. Ještě Zob: Venku je právě teď (půl desáté v noci) 30 F. uvidíme, jestli se Káťa a Mikuláš po létu v Čechách Kolik to je ve stupních Celsia netuším. Znamená to vrátí na skok do Texasu nebo jestli se já naopak ale, že je zima, na kole jezdím do práce v rukavicích a z Texasu vrátím dříve. v čepici. Dřív se naučím převádět elektronvolty na Na jak dlouho jste původně plánovali jet? Změnili kilogramy než stupně Fahrenheita na stupně Celsia. jste nějak plány? (Dle níže uvedeného výpočtu by to mělo být 1 C; od čísla udávajícího stupně odečtěte 32, pak násobte 5 a vydělte 9. Zob: Původně, když jsem o celé výpravě do Texasu začal přemýšlet, jsem uvažoval o třech letech. Když pozn. autor) se však situace vyjasnila, padla volba na březen 2009 Kam vám můžeme poslat pohled? Kde vlastně prosinec Bůžek (rozuměj profesor Rajagopal) je žijete a proč? Co to tam v tom Texasu děláte? ke mně milostivý, takže jsem se kupříkladu mohl na Káťa: 401 University Oaks Blvd. #507, College Station, chvíli vrátit do Čech na porod. Stejně tak, když se TX 77840, Texas, USA. Pohled jsme zatím, nepočítaje rozhodnu pobyt nějak zkrátit, nebude to znamenat rodinu, dostali jenom od Kusoně z Kanady, takže žádné potíže. určitě napište. Žijeme v takové malé díře v Texasu, Museli jste rozbít prasátko, abyste zvládli uhradit College Station se jmenuje, a to proto, že mně rodina náklady spojené s přestěhováním nebo vám vysvětlila, že nemůžu stát muži v cestě v jeho bádání. pomohla univerzita? Co děláme? Já se tu nudím a Zob bádá. Zob: Porcelánové prasátko jsme neměli. První cestu do USA mně hradila Univerzita Karlova, letenku na cestu domů do Čech na porod a zpět a letenku Káťě a Mikulášovi jsem platil z americké výplaty. Je americká výplata výrazně zajímavější než ta česká? Dá se z ní ušetřit? Zob: Pro člověka, který se chce věnovat vědě, je americká výplata nepochybně mnohem zajímavější. Stejnou částku bych v Čechách nedostal. Navíc je Amerika, tedy přinejmenším Texas, co se týče životních nákladů, o trochu levnější než třeba Praha. Takže ano, ušetřit se dá. 401 University Oaks Blvd #507, College Station, Texas, 77840, USA. Zob: College Station v Texasu je sídlem TAMU, Texas A&M University, přijel jsem sem za profesorem Je život v Texasu hodně jiný než život v Čechách? Jaké má oproti ČR výhody? leden 2010, 13/47

14 Káťa: Jiný je. Má výhody, že se člověk nemusí zabývat oblečením na zimu, nemusí měnit letní a zimní pneumatiky, může chodit volně v parku, aniž by do něčeho šlápl. Rajagopal americké občanství. Jediní Američané, se kterými jsem přišel do styku, vesměs pracují v administrativě. A stejně ještě navíc babička jedné ze sekretářek byla Češka. Když jsi zmínil svého bůžka, zajímalo by jistě čtenáře, jak vypadá tvé denní uctívání boha. Zob: Naslouchám s otevřenou pusou jeho moudrům, a pak se je snažím pochopit. Rovněž tak hledám odpovědi na bůžkovy otázky. Když se mně to povede, je bůžek potěšen. Řídíš se heslem Cti boha a ženu svou? Zob: Jistě. Jsou lidé v Texasu pobožní? Káťa: Nevím, na každém rohu je tu kostel s velkým parkovištěm a v neděli po mši jsou skoro zacpané Amerika je země automobilů. Jedna z větších silnic v Houston. Řídí Káťa. cesty k supermarketu. Znamená to, že jsou Texasané Zob: College Station není místo pro pěší, nemá nic, co pobožní? by se dalo označit za centrum, čímž myslím něco jako pěší zónu, ulice lemované domy s malými obchody. Podle Hamounovy teorie o bohu v supermarketu Velmi vzdáleně centrum připomíná jen univerzitní tedy jistě. Jak vidí Texas G. W. Bushe? Jsou všichni areál, jinak je College Station shlukem obchodních jeho nekritickými obdivovateli? A jak se staví domů s velkými parkovišti, rezidenčních čtvrtí k Obamovi? s rodinnými domky a parků. Místa je tu dost, takže je všechno patřičně obrovské. Dostat se z jedné oblasti do druhé vyžaduje vlastnit automobil nebo kolo, nebo se připravit na to, že nákup potravin představuje drobný pěší výlet. A takhle vypadají všechna texaská města, která jsme zatím viděli. Jinak souhlasím s Káťou, parky jsou tu skvělé, nikde nechybí pítka, všude jsou dětské prolézačky (v perfektním stavu), místy je na chodníku natažen povrch z gumového granulátu (to aby si běžci neničili nohy) a nikde nejsou psí výkaly. Ale v tomhle je College Station asi trochu výjimečné, ve vedlejším městě, Bryan, už parky většinou tak pěkné nejsou. Káťa: Já nic nevím. Zob: Nedokážeme říci nic, co byste si nedokázali přes internet najít sami, s lidmi, kteří jsou rodilí Texasané takřka nepřicházíme do styku. Jinak je ale Texas tradičním republikánským státem, George Bush (nikoliv George W. Bush) má dokonce v College Station prezidentskou knihovnu, což je cosi jako muzeum a archiv dokumentů vztahujících se k jeho působení v úřadu prezidenta USA zbudování knihovny v USA patří k tradici, má ji, myslím, přinejmenším každý poválečný prezident. Vědí Texasané, potažmo cizinci, odkud jste? A Jak velká je College Station? Kolik má přibližně pokud ano, co vědí o naší zemi? Jak nás vnímají? obyvatel? Káťa: Ti tři lidé, kteří se mě na to ptali, věděli, kde je Zob: College Station je dvojměstí s Bryan, College Česko. Zaměňovali ho sice za Československo, ale věděli. Američané v Českém kulturním centru v La Station má obyvatel a Bryan Grange, tedy prapotomci přistěhovalců z Čech, Co vám nejvíc chybí? Moravy a Slezska, to samozřejmě věděli také. Káťa: Nejvíc mi asi chybí hlášky od kluků z práce. Viděli jste nějaké projevy rasismu? Jak moc je Ale to s Texasem nemá nic společného. Chybí mně Texas/ vaše univerzita multi kulti? evropská města a krajina. Celer, petržel... Káťa: Ne. Naopak na každém vstupu do parku je Jací jsou průměrní Texasan s Texasankou? napsáno, že tam můžou všichni bez ohledu na barvu Zob: Nemám tušení. V naší laboratoři jsou, až na dva pleti, náboženství a podobně. Akorát psi musí být na Američany, samí Indové, profesor Rajagopal je Ind a vodítku. ostatní profesoři z Department of Mechanical Zob: Ne, tady, rozuměj na univerzitě, je to všem Engineering (tedy alespoň ti, se kterými přijdu do ukradené a odvážil bych se říci, že to tak vypadá i styku) jsou také Indové, byť už mají na rozdíl od jinde. Člověk asijského vzhledu může klidně být leden 2010, 14/47

15 Američan v několikáté generaci a naopak, běloch mohl zrovna přijet odněkud z Ukrajiny. Já v podstatě z pohledu Američanů mluvím s ruským přízvukem, ale nikdy se mi nestalo, že by se na mě někdo byť jen křivě podíval. Jestli je Texas multikulti nevím. Jednak těžko mohu z osobní zkušenosti říci cokoliv o Texasu, jednak nevím, co pořádně multikulti znamená. (Jak by řekl major Terazky: A čo si vy, Kefalín, predstavujete pod takým slovom multikulti? ) Ve všech příručkách se píše, že v Americe se pojem národ chápe jinak než v Evropě. Americký národ znamená spíše něco jako občanství, všichni jsou a myslím, že to mohu potvrdit v první řadě Američané, pak až hinduisté, křesťané, černoši, homosexuálové, boháči, chudáci a podobně. V Británii to bylo jiné, tam se část obyvatelstva na prvním místě označovala jako Angličané, Skotové, ale také třeba na prvním místě muslimové. Vyvěs si před dům americkou vlajku, makej a starej se o rodinu pak jsi Američan a na ničem jiném už nezáleží a můžeš u toho všeho klidně mluvit španělsky. Neexistuje tu nic jako státní svátky nějak provázané s náboženstvím, státním svátkem nejsou kupříkladu Velikonoce, na Velikonoční pondělí se tu normálně pracuje. Američan vyznává Thanksgiving Day (Den díkůvzdání, pozn. autor) a na vlastní náboženské svátky si bere dovolenou. Co teď nejvíc hýbe texaskou společností? vypadal jako stařec, kterému bylo 21 let někdy dávno v předminulém století. A kdo to víno pil? Zarytý abstinent a kojící matka? Zob: Ehm, přesně tak. Jak se staví v Texasu ke globálnímu oteplování? A k ekologii obecně? Káťo, jsou občané Texasu odpovědnější k životnímu prostředí než my? Káťa: Netuším, ale jsem si jistá a chápu, že nejsou v létě ochotní vypnout klimatizaci a žít bez auta. Jestli jsou odpovědnější? Těžko. Podobně jako v Anglii se tady o ekologii asi hlavně mluví. Když mi prvně nandali nákup do desítek igelitových tašek, hned mi bylo jasné, že to tady bude těžké. Můj největší ekologický počin je, že jezdím na farmářské trhy, kde se prodává místní zelenina. Je to ovšem deset mil autem... Polemizuje se o tom, zda by se měl v Texasu zrušit trest smrti? Káťa: Já nic nevím. Zob: Jistě. Ale znáte to, zloději koní se na Divokém západě vždycky věšeli, takže tradice je tradice. Stejně jako držení palných zbraní, před Vánocemi byly kupříkladu báječné slevy na pistole a munici. Texas také patří k americkým státům, ve kterých si běžně můžete v obchodě se sportovními potřebami (zhruba ekvivalent českého Hudy sportu) koupit samopal. Zob: Povánoční slevy. Celá společnost se přesunuje z jednoho parkoviště na druhé a bere ztečí obchody. Víte, kolik takový samopal stojí? Podívejte se na A jaké jste prožili Vánoce vy? (stromeček, kapr, Zob: Jeden pěkný koledy, půlnoční, cukroví, dítě, ostatní Češi?, mají za 1500 USD. Kolty do kabelky jsou ovšem Ježíšek nebo Santa?) mnohem levnější. Káťa: Ježíšek, na Santu byla fronta, losos, pár druhů Jsou Texasané přátelští? Pokud na vás tedy zrovna cukroví. nemíří pistolí? Máte mezi nimi nějaké kamarády A co Silvestr? Kdy jste ho slavili? A s kým? Jaké nebo spřátelené rodiče s dětmi? mají v USA šampaňské? Káťa: Matky v Laktační lize (La Leche League) na mě Káťa: Bez šampaňského a s Limonádovým Joem a byly hodné. arizonskou pěnicí Tornádo Lou. Zob: Znám jenom Indy. I auto jsem koupil od Inda. Zob: Nikde se tu neprodávala žádná pyrotechnika. Ehm, jsme opravdu v Americe? V Čechách už v průběhu dne létají vzduchem petardy, ale tady bylo hrobové ticho. Myslel jsem, že Všichni ti Indové jsou v Texasu kvůli bůžkovi? alespoň o půlnoci začne, v nejlepších tradicích Zob: Indů je tady spousta a není to kvůli bůžkovi. IIT Divokého západu, střelba do vzduchu z malých (Indian Institute of Technology) produkují tisíce palných zbraní, ale nic se nestalo. (Asi bych toho dobře vzdělaných a motivovaných inženýrů, kteří Limonádového Joea neměl brát tak vážně.) Místo pak (patří to k dobrým zvykům) pokračují ve studiu šampaňského jsme si na Vánoce a Silvestra koupili v Americe. Jazyková bariéra pro ně neexistuje a víno, samozřejmě jsme (Káťa) v obchodě museli většina z nich stejně už má v Americe nějakého ukazovat řidičský průkaz to musí udělat kdokoliv, strýčka. kdo si chce koupit alkohol, i kdyby onen člověk leden 2010, 15/47

16 Znají Texasané Milouše, Tetu Kateřinu nebo určitě ale určitě udělám přesně takový a makový objev. Objevy lze ovšem dopředu plánovat jen těžko. alespoň K Klub? Káťa: Myslím, že ne. Pokud se ale Milouš hodlá živit Co konkrétně pro bůžka děláš? bruslením, nemusí ho to mrzet. Zob: Jak už jsem psal, bůžek mě platí z peněz, které má přiděleny, protože je profesorem na univerzitě, Jak tomu mám rozumět? s těmito penězi může v podstatě nakládat volně, stačí Káťa: Protože v Texasu je vedro, a proto zde schází když vykazuje výsledky. Já jsem zde proto, abych se ledové plochy, kde by mohl Milouš předvádět své bůžkova moudra naučil a přivezl je do Čech, a umění. Takže Texas je pro něj jako světoznámeho moudra si pochopitelně nelépe osvojím tak, že s nimi bruslaře nezajímavé teritorium. Co se týče budu pracovat. Takže bůžek nadhodí zajímavý krasobruslení, je to tady samý analfabet. Nikdo problém, já se v něm chvíli vrtám a snažím se nepozná ani brusli, natož Milouše. odhadnout, jestli mám na to, abych ho vyřešil. Když se mně zdá, že by to šlo, začneme na tom pořádně pracovat. Jinak oficiálně můj titul zní posdoctoral researcher. (Asi něco jako, postgraduální výzkumník s doktorským titulem, pozn. autor) Řekl bys, že si tě bůžek oblibuje? Zob: Nevím, ale věnuje mi na zdejší poměry dost času. Někdy se scházíme i o víkendu (což se Káťe pochopitelně moc nelíbí), když vyrazí do světa, voláme si přes Skype. A kolik času máš na Mikuláše? Brazos Valley Worldfest. Je 14. listopadu a zvíře na fotografii je opravdu velbloud. Ano, v Texasu je teplo. Zob: V týdnu sekám dobrotu. Práci chápu jako typický nine to five job (od 9 do 17h, pozn. autor), potom má Káťa a Mikuláš absolutní přednost. Ach tak. Vskutku tristní. Co nejvíc oceňujete na univerzitním campu a univerzitě jakožto Podnikáš s ním další objevné pokusy? Viz strkání ho do pračky, aby si to užil, protože pak už se tam zaměstnavateli? nikdy celý nevejde? Káťa: Univerzitní campus je pěkný, je honosný, je to místo pro normální lidi, je to kus normálního města, Zob: Chtěl bych mu někdy ukázat troubu zevnitř. Vejde se do ní obří krocan, musí se tam vejít i lze se tam dopravit z místa na místo chůzí. Mikuláš. Zob: Státu Texas, tedy Texas Engineering Experiment Station, bych chtěl poděkovat za to, že za mě a Jaké to je být odkázáni jen sami na sebe? Nelezete rodinu, v rámci zaměstnaneckých výhod, platí si už na nervy? Stýkáte se s jinými Čechy? zdravotní pojištění. Nejlepší je, že dělám jenom to, co Káťa: Být odkázaní sami na sebe je těžké, hlavně mám tedy výzkum. Veškerou administrativu pokud si tu skutečnost připustíte. Zobák mi zatím na kupříkladu prostě dělá člověk, který má na starosti nervy nelze. Čechy žádné neznáme. V Laktační lize administrativu. Když se píší písemky, profesoři napíší mně ale slibují, že mě seznámí s nějakou Polkou. Přes zadání rukou a sekretářky jim ho připraví v LaTeXu a veškerou snahu jsem zatím v College Station žádné vytisknou. Doma, na Univerzitě Karlově jsem si Čechy neobjevila. všechno musel dělat sám, tady bych udělal jen to Jak už umíte anglicky? nejdůležitější a už bych se nemusel starat. Navíc mě profesor Rajagopal platí z grantu, který je svázán Káťa: Pořád stejně špatně, přijdu mezi lidi tak málo, s jeho profesorským místem, což znamená, že má že není šance se nějak zdokonalit. k dispozici částku, za kterou si může dle libosti Zob: Zoufale. najímat lidi, kteří pro něj mohou dělat cokoliv, co ho zrovna zajímá. Pro mě to znamená, že nemusím mít Jak vypadá váš víkend? nějaký výzkumný záměr, mohu skákat z tématu na Káťa: V sobotu chce Zobák spát, k večeru ho po téma a bez přestání studovat nové věci. Stačí dlouhém přesvědčování donutím vylézt na přicházet s novými výsledky namísto toho, abych si procházku, tam hodinu tlačí kočárek, a pak usne. pracně žádal o grant na to, že v příštích dvou letech leden 2010, 16/47

17 V neděli obvykle nemívám významnější úspěchy. Káťa: Odvážili jsme se do Laktační ligy. Zobák jim V jeho prospěch mluví pouze to, že tři výlety, které říká laktáti nebo Anonymní alkoholici. jsme doposud podnikli do okolí, mě utvrdily v tom, A co to ta Laktační liga vlastně je? že je to tady nezajímavá končina. Káťa: Laktační liga je spolek, tuším z Francie, co si Doslechla jsem se, že jste si již pořídili auto. Jaké? klade za cíl propagovat a podporovat kojení. Fungují i Jak moc jej používáte? v Evropě, v ČR třeba taky půjčují kojící potřeby a tak. Káťa: Je to můj miláček, mám ho radši než Zobáka. Je No a tady v USA dělají pravidelná setkání jednou za to Toyota Camry z roku Autem jezdím alespoň měsíc, kde se jde na něco vyptat apod. A hlavně se jednou denně, ale auto ze mě udělalo svobodného tam dá kdykoli přijít a dá se o tom dozvědět z netu. člověka. Podobají se Mikulášovy ústní projevy nějakému Kolik stojí benzín? Bojí se v Texasu, že jim dojde jazyku? ropa? Káťa: Asi ne. Mikuláš se soustředí spíše na lezení. Káťa: Pochybuji. V Texasu se nebojí ničeho. Navíc Zobák: Zcela jasně říká Google. No spíš gů grch, ale polovina elektřiny se v Texasu vyrábí spalováním už ví, co vládne světu. Možná by něco dokázali černého uhlí. identifikovat i mí indičtí braši. Třeba Mikuláš mluví Zob: Kolem 2,60 USD za galon. Kolik to je v přepočtu Telugu nebo Tamil, kdo ví. netuším. (1 galon = 3,785 l, při kurzu 1USD = 18,5 Kč by Zažili jste nějaký střet s americkou výchovou dětí? to vycházelo na 12,7 Kč na 1 litr, pozn. autor) Anebo povytažené obočí nad vaším stylem výchovy Mikuláše? Kde jste už všude byli? Káťa: V Huntsville State Park, v Bryan (aby mě přešel optimismus, že zde existují normální města), v La Grange v Centru pro uchování České kultury a v Houston v Muzeu přírodních věd na dinosaurech. Pak nás Mikuláš donutil zastavit na kojení v několika malých městečkách, třeba v Anderson, ale na to bychom snad radši zapomněli. Káťa: Vzhledem k tomu, že Mikuláše vychovávám v našem apartmánu sama, tak ne. Ale povytažené obočí, které k nám chodí po Skype od prababiček a tetiček z Čech,mně úplně stačí. A vlastně tady budím rozruch s klasickým kočárkem. I nejmenší americké děti se vozí v kočárcích, které jsou v podstatě konstrukcí pro upevnění autosedačky a děti v nich sedí a dívají se dopředu. Mikuláš v kočárku leží a dívá se na mě. Tak to má alespoň pěkný výhled. : ) Děkuji mnohokráte za rozhovor a přeji co nejlepší zbytek pobytu. Teta Kateřina Mikuláš a Mikuláš. České kulturní centrum v La Grange. Byli jste na rodeu? Kolik vidíte kolem sebe kovbojů? Káťa: Ne. Sem tam nějakého kovboje vidím vystupovat z auta. Zob: To je dobrý nápad. Ale jsou tu určitě i zajímavější věci k vidění, třeba trh s dobytkem, tam se musíme někdy vypravit. Chodíte s Mikulášem do nějakých kroužků/ center pro děti? leden 2010, 17/47

18 Silvestr v Cepu aneb Hody Hody Vole Tak. Zase mi to dali za úkol, maskujíce to úlisnými řečmi o mém slohovém umění a kdesi cosi, ale všichni víme, že matky na mateřské nemají co na práci, flákají se doma, tak co by jim nezbyl čas na nějakou tu práci navíc, ještě k tomu bez nároku na odměnu (na to jsou koneckonců zvyklé, tak co). No dobře, jak chcete, budete to mít z pohledu matky dvou dětí, co je už pět let doma, byla to vaše volba! Teda hlavně mě přitlačila teta Kateřina s Miloušem; proti donucovacím metodám tety Kateřiny by byla slabá i moje tchýně, takže jsem podlehla. Akci jsem vlastně vymyslela já, prostě už jsem měla absťák po zpívání a kamarádech, a protože už s dětmi zase někam můžeme, přesvědčila jsem Kazi, že u nich na chalupě je to bezva a že jihočeská sekce bude tím nápadem nadšená. Byla (ta sekce), takže se konala (akce). Začalo to už 30., to se sjeli Kazi, Hanousci bez dětí, Plyšáci a Čak, aby dali málo používanou chalupu do pořádku, aby ji vytopili (teplem, ne vodou) a prostě zabydleli. Co se tam ten první den dělo, se budete muset zeptat někoho jiného, my jsme totiž dorazili až následující den kolem poledne, to už byla chalupa útulná, voda nanošená, na plotně guláš prosím vás nezáviďte, představte si, že od 26. prosince denně balíte a vybalujete 4člennou rodinu a jezdíte mezi Brnem, třemi štacemi na Přerovsku a Prostějovsku a Českými Budějovicemi (holt máme hodně příbuzných) a pochopíte, že jsme si to zasloužili. Bránu do dvora nám přišel pomoct otevřít Honzík oblečený v jehličkovém maskáči o pět vteřin později jsem pochopila, proč. Já jako aktivní manželka vrhla jsem se k druhému křídlu brány, abych urychlila proces, auto projelo a ohodilo mě řídkým blátem. Když jsem se pak dostavila dovnitř chalupy, pravilo několik lidí současně. Jé, tys otvírala bránu? Vždyť jsme tam poslali Honzíka! Honzíku, tys jí to neřek? Nemohla jsem si nevzpomenout na Ivančin pojem H H H H (= Hnusnej Hajzl Honza Hanousek)! Ať žije Tajný nepřítel! Jakmile jsme vynosili ty hory věcí, vzpomněli jsme si, že jsme v Budějovicích u našich zapomněli ty dva demižony vína od nás, z jižní Moravy. Takže Vocásek nakopl auto znovu, už méně Hnusný Hanousek se nabídl, že aspoň pojede s ním, aby nejel sám (spící batole v sedačce se nepovažuje za plnohodnotnou společnost), a vydali se ještě jednou do Budějovic. Toho se lekla Ivanka doufám, že nepřivezou ty brambory! Pak mi bylo vysvětleno, že předcházející den vznikl spor o to, zda je poznat na chuti, jestli jsou brambory v bramboráku nastrouhány najemno nebo nahrubo. Se sporem se samozřejmě vezl nápad zhotovit několik různých těst a vyzkoušet to na místě setkal se však s nevolí zúčastněných manželek. Patrně natolik silnou, že chlapci z města žádné brambory nepřivezli anebo (což je možná pravděpodobnější) si na ně Honzík vůbec nevzpomněl. Odpoledne dorazila ještě Štěpánka se svým novým přítelem Jirkou. Ten si získal naše sympatie už první větou, když se ho Ségra zeptala, kolik měří, pravil stodevadesát šest bez bot a učesanej. Jelikož je mu Štěpánka těsně nad pásek, vypadají spolu kouzelně. Byli nějací utahaní, takže s námi odmítli jít na odpolední silvestrovskou procházku. Many ještě předtím (nejspíše pod vlivem nevybouřených otcovských pudů) zatáhl našeho Lukáše do stodoly a s Honzíkovou pomocí k Lukáškovu nevýslovnému štěstí zprovoznili letitou koloběžku. Ze začátku to vypadalo jako výborný nápad, první část procházky nám to krásně urychlilo jedno dítě na kočár, druhé na koloběžku a už se jede! Nadešla však chvíle, kdy se skupina rozhodla vzít to zkratkou tedy spíše nevracet se stejnou cestou... s oběma verzemi mám veeelice špatné zkušenosti (pochopí ti, kdo znají mého otce). Navíc tato cesta vedla cestou necestou, odpusťte mi tento literární poklesek, tudíž jsme se rozhodli neriskovat a vrátit se s dětmi po asfaltce. Kamarádi žertovali, že kdyby se nevrátili do půlnoci, ať střílíme ty rachejtle, aby se zorientovali. Avšak netrpěli oni, ale my. Koloběžce se vyfoukla kola a Lukášovi už se na ní nechtělo jezdit, zato na ní chtěl jezdit Štěpán (rok a tři čtvrtě). Ach jo. Nakonec jsme koloběžku tlačili střídavě se stojícím jedním nebo druhým dítětem, jedno padalo, druhé sestupovalo, jedno donekonečna hlásilo, že má žízeň, druhé protestovalo patrně proti všemu, takže jsme dorazili poněkud vyčerpaní. Skupina pět minut po nás, ačkoli cestou přelézala několik ohradníků. Silvestrovský večer probíhal poklidně, chlapi vyrobili improvizovanou tabuli (tabuli jako stůl, kdo si představil školní tabuli, je učitelka!) z jedné válendy, dámy vyrobily pohoštění co bych vám sem asi tak psala, no prostě normální Silvestr, vzpomínalo se na několik předešlých, kde se který slavil a tak. Ohňostroj jsme dělali kvůli Lukáškovi v osm večer za pění kánonu Červená se line záře, takže si přišlo na své hned několik lidských smyslů. S pokročilým večerem začaly lidem chodit smsky od přátel i příbuzných, pro leden 2010, 18/47

19 nezúčastněného pozorovatele to muselo vypadat jako sraz mobilových šílenců, co sedí kolem stolu a navzájem si posílají zprávy. A tak vznikl dotaz co těm lidem posílat, aby to nebyla taková ta uslintaná novoroční přání, aby to bylo něco vtipného, neotřelého, originálního v tu osvítil Čaka duch Frkařův a jeho ústy pravil: Hody hody, vole! No a bylo, to, že. Kdo z vás toto novorozené novoroční přání neobdržel smskou, tomu ho jménem všech zúčastněných posílám touto cestou. Přes naše naléhání si ho Čak nenechal patentovat, takže se může směle šířit dál, já s ním slavím úspěchy všude, už se těším na Velikonoce. Že jsme si o půlnoci připili šampaňským (po Zobově zvyku otvíraným sekerou z rukou páně Čaka, který se o tento akt rval se slovy Já už to umím, heč), že pak jsem se šli podívat na obecní ohňostroj, že jsme šli spát ve tři a že druhý den jsme se sbalili a jeli každý po svých, to už vás asi nezajímá, stejně jste celou dobu byli jen zvědaví, co je to to hody hody a tak dále, takže končím své zápisky a doufám, že zase přibude podobných příjemných akcí. Hody hody! Libuška leden 2010, 19/47

20 Vánoční Praha Milí přátelé, kdo ví, co je to Vánoční Praha, ať se přihlásí. Ať v lokti pokrčí paži ti, kteří ji znají jen z doslechu. Ano, vás, kdo teď mácháte nataženou končetinou ve vzduchu a v práci předstíráte strečink paže ztuhlé od myši, je rok od roku méně. Letos se v Praze sešli pouze samí Pražáci a z daleka dorazili jen Plyšáci a Hanousci. (Ale Honzík je vlastně Pražák, tak to se nepočítá.) Protože mi bylo řečeno, že jsem (nejspíš v deliriu nebo pod dojmem vánoční inscenace) slíbila, že napíšu reportáž z akce, píšu reportáž z akce. Rozjezd se konal jako obvykle v pátek, a to velmi příjemně, neboť Šimi s Májou pojali uvítání kamarádů jako kolaudaci nově rekonstruovaného bytu. Každý něco donesl, Mája upekla kuře a vrcholem celé hostiny byla delikatesní čokoládová pěna s pomerančovou příchutí, která příliš rychle zmizela ze stolu, a někteří ještě zuřivě vyškrabávali a šmrdlali v mističce lžičkou sem a tam ve snaze přivolat ji zpět. Vsadila bych se, že někdo v kuchyni za rohem dokonce mističku i tajně vylízl! Kde ti Šimosauři bydlí? V části Prahy zvané Hostivař. I pro Pražáky je to celkem daleko odevšad. Já jsem třeba cestovala skoro hodinu autobusem. Ale ta pěna a hřejivý kruh drahých přátel byly mi odměnou. Hřejivý kruh tvořili Šimi s Májou, Pajax a Míša, Hamouni (4ks) a Hanousci (4ks). Fascinovaly nás děti, které hrály různé běhací hry, kdy cílem bylo bůhvíco, ale prostředkem především proběhnout všemi místnostmi okolo všech sedaček. Ale jinak jsme o nich téměř nevěděli. Plyšáci se přiřítili těsně před půlnocí, obtěžkáni zavazadly a zážitky z cestování po Praze. Mezi jiným byli svědky i pouliční války gangů. Což jsme jim my všichni, kteří v Praze nudně bydlíme už léta, záviděli, protože jsme nic takového nikdy nezažili. Mejdan pokračoval, Ségra vyprávěla, ohýnek vesele praskal. V sobotu se kroky zúčastněných rozkomíhaly na všechny strany. Někdo šel na nějakou výstavu, někdo na trh navštívit Martu a Muhula, kteří prodávali Krtkovy kalhotky. Od úst k ústům kolovala zpráva, jakej je ten Muhul machr, jak to se synátorem umí. Večer se šlo na kultůru. Byla vybrána Lakomá Barka v divadle ABC. Co mi utkvělo. Hm... Zmatená biletářka u vchodu, které vrazil Šimi do ruky celý řetězec lístků a ona pak trhala jeden po druhým a druhou rukou nás nervózně posouvala jako figurky (vy ne! Kam jdete? Teď můžete). Inscenace samotná... Za největší podraz pokládám informace na webu divadla, kde bylo představení samozřejmě vychváleno a jen tak mezi řečí bylo podotknuto, že je vhodné i pro děti. Jaksi zapomněli dodat, že není vhodné pro dospělé. (Kamarádi, kterým se to líbilo, odpustí.) Nemohli se pak na scéně divit, že se jim do toho ten dav malých hlav v obecenstvu (který tvořil přes půl publika) vložil a radil, co dál. Jeden chlapeček jasným znělým hláskem herci vyřídil, že Prase zabil učitel a je za dveřma. A pak to dění dále komentoval jako malinkatý režisér z přední řady. Leč pochvalu si herci zasloužili, neboť to celé ustáli. Ale místo zajímavě pojaté hry se konalo představení pro mateřské školy a to nejspíš rovnou pro děti s mentálním postižením. Jak jinak si vysvětlit to nebetyčné přehrávání a podbízení se. Skončím zvoláním děti nejsou blbé, tak se k nim tak nechovejme! A pak jsme radostně běželi do palačinkárny kousek nad divadlem, kde byli sice docela laxní číšníci, ale zato jim nelze vytknout, že by nebyli nad věcí. A jídlo bylo moc dobré. Mateřsko dětská skupina se záhy oddělila, aby neprošvihla Mikulášečertaanděla u Hamounů. (Otcové a mladší děti do divadla nešli a zůstali tamtéž.) Z doslechu vím pouze to, že ty dvě čertice byly fakt kus. My zbylí bezdětní jsme se s plnými břichy vydali na obligátní túru na Staromák, protože to se na Vánoční Praze musí. Ale měli jsme smůlu, neb stánky zavřely v devět a Ségra si o Staročeském trdlu mohla nechat jen zdát. Tak si jako útěchu alespoň koupila kus staročeské šunky. Neděle se doslova rozzářila sluncem, jak už to po akcích bývá. Zatímco malá skupinka (Šimi, Mája, Plyšáci) vyrazila do kláštera (na výstavu animovaného filmu), tak já už jsem seděla doma nad prací a plnila slíbené závazky. Tak, teď už můžete dát tu ruku dolů a příště, ať se jich ve vzduchu klátí víc, protože jedině Praha Vánoční vám dodá tu pravou vánoční náladu... Kazi leden 2010, 20/47