Bankovní institut vysoká škola Praha. Vliv velkých stavebních celků na cenu okolních nemovitostí

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Oceňování majetku Vliv velkých stavebních celků na cenu okolních nemovitostí Bakalářská práce Autor práce: Studijní obor: Vedoucí práce: Tomáš Prošek Oceňování majetku Ing. Petr Ort, PhD. V Praze duben 2010

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci na téma Vliv realizace prodloužení metra trasy A na ceny okolních pozemků vypracoval samostatně a že jsem veškeré použité prameny náležitě označil a uvedl. V Praze Podpis

3 Poděkování Děkuji vedoucímu práce Ing. Petru Ortovi, PhD. za metodickou pomoc, připomínky a náměty, které mi při vypracovávání mé bakalářské práce uděloval a také všem svým blízkým, kteří mě nejen při vypracovávání této práce byli oporou. Dále děkuji Ing. Václavu Pivoňkovi za odbornou pomoc.

4 Knihovna BIVŠ Záznam o bakalářské práci Autor Tomáš Prošek Název BP Vliv velkých stavebních celků na cenu okolních nemovitostí Obor Oceňování majetku Rok obhajoby 2010 Počet stran 102 Vedoucí BP Ing. Petr Ort, PhD. Anotace Klíčová slova Hlavním pilířem této bakalářské práce je určení vlivu, který bude mít prodloužení metra A na ceny dotčených nemovitostí na Praze 6. Pro tuto hypotézu byly použity příklady již existujících vlivů dostupnosti metra na nemovitosti a jejich ceny. V další části práce jsou zpracována dvě tržní ocenění a to ocenění bytu a výrobní haly. Poslední část práce se zabývá analýzou současného trhu s nemovitostmi právě na Praze 6. Vliv výstavby Tržní ocenění Aktuální cena Místo vloţení Signatura

5 Library BIVŠ Bachelor`s Essay Quotation Author Tomáš Prošek The influence of Big Building Complexes over the Price of Title Surrounding Properties Field Real Estate Evaluation Year of State Examination 2010 Number of pages 102 Supervisor Ing. Petr Ort, PhD. The main goal of this Bachelor`s Essay is to estimate the influence which may appear after finishing the underground line A on the real estates at Prague 6. For this hypothesis there were used already existing proofs of influence of underground on the real estates and Synopsis their prices. In the other chapter there are elaborated 2 real estates evaluations, first for an accommodation unit at Prague 5, second evaluation is related to a storage unit at Slaný. The final chapter handles an analysis of current real estates market at Prague 6. Influence of Underground Extention Key Words Market Price Evaluation Current Prices Place of insertion Signature

6 OBSAH 1 ÚVOD Historie a současnost prahy Historie a vývoj pražského metra prodloužení trasy a pražského metra Základní údaje o trase Demografický potenciál trasy Údaje k modelovému dopravnímu zatížení sítě veřejné dopravy Vliv vývoje v přípravě železničního napojení letiště Praha-Ruzyně Předpoklady pro financování záměru Faktory ovlivňující rozhodování investor Primární faktory Sekundární faktory Terciární faktory Příklady vlivu existence metra ve vybraných stávajících lokalitách Závěr Ocenění bytu Základní data Předpoklady platnosti ocenění Metody oceňování (metody stanovení tržní hodnoty) Metody výnosové Metody stanovení věcné hodnoty Metoda porovnávání dosahovaných tržních cen Aplikace jednotlivých metod Analýza nejvyššího a nejlepšího využití... 47

7 6.1.9 Popis nemovitosti Celkový popis nemovitosti / celkové vyhodnocení Technická data Stanovení hodnoty nemovitosti výnosovou metodou Stanovení hodnoty nemovitosti porovnávací metodou Vlastní porovnání: Závěr Přílohy Ocenění haly Základní data Předpoklady platnosti ocenění Metody oceňování (metody stanovení tržní hodnoty) Metody výnosové Metody stanovení věcné hodnoty Metoda porovnávání dosahovaných tržních cen Aplikace jednotlivých metod Analýza nejvyššího a nejlepšího využití Popis nemovitosti Popis polohy nemovitosti Technická data Stanovení věcné hodnoty nemovitosti Stanovení hodnoty nemovitosti výnosovou metodou Stanovení hodnoty nemovitosti porovnávací metodou Vlastní porovnání: Závěr Přílohy Analýza cen nemovitostí v městské části Praha

8 13 Popis Prahy 6 údaje a fakta Prodeje Byty Domy, komerční objekty Pozemky a ostatní objekty Pronájmy Byty Domy, komerční objekty Pozemky Celkový přehled realitního trhu Seznam použité literatury

9 A. Teoretická část

10 1 ÚVOD Jelikož jsem absolventem střední průmyslové školy stavební a vždy jsem se snažil i další vysokoškolská studia směrovat k oboru stavebnictví, považuji výběr tématu bakalářské práce, jejímž předmětem bude zpracování otázky související s tímto oborem, za téměř samozřejmý krok. Fakt, že pracuji v současné době v projekční kanceláři zabývající se navrhováním dopravních staveb, mě nasměroval k výběru tohoto tématu. Pro vybrané téma mám tedy usnadněný přístup k podkladům a navíc možnost odborných konzultací. S tématem prodloužení pražského metra trasy A se můžeme setkat v poslední době na každém kroku. Jeho výstavba ovlivňuje jednak obyvatele dotčených oblastí, ale také turistickou atraktivitu Prahy z hlediska dostupnosti letiště veřejnou dopravou. Tato otázka nemá pouze celoměstský význam, ale vzhledem k finančnímu rozsahu takovéhoto díla se nemalou měrou dotýká také státního rozpočtu. Metro by se mělo ve své podstatě vždy snažit obsloužit maximální možný počet obyvatel při současném vedení trasy nejkratším možným způsobem. Nyní schválená podoba směrového vedení prodloužení metra trasy A ovšem nabízí otázky proč je zvolena právě v této podobě. Nejedná se snad mimo jiné o snahy některých zainteresovaných osob zhodnotit svoje pozemky nacházející se ve spádových oblastech nového metra? I s takovýmito názory jsme se mohli setkat a patrně ještě nějakou dobu i setkávat budeme. Také na ně se bude tato práce snažit odpovědět. Vždyť vedení metra trasy C do polí mezi Prosek a Letňany vzbuzuje otázky a emoce dodnes. Jelikož výstavbou metra vždy dochází ke zhodnocení pozemků nacházejících se ve spádových oblastech jednotlivých stanic, nabízí se otázka spolufinancování této významné dopravní stavby jednotlivými investory plánujícími komerční výstavbu v její blízkosti. V posledních letech bylo v Praze provedeno prodloužení metra trasy C ze stanice Nádraží Holešovice do Letňan a tak by se nabízelo ke zpracování také toto téma. Téma prodloužení trasy metra A jsem si zvolil z toho důvodu, že se nejedná pouze o 1

11 popis již existujícího, ale naopak se zde otevírá prostor k úvahám, hypotézám a zpracování něčeho nového a přínosného. Z dosavadních příkladů vlivu výstavby metra na ceny okolních pozemků, které znamená především zlepšení dopravní dostupnosti celé oblasti, lze usuzovat, že i v případě prodloužení trasy metra A dojde k zatraktivnění lokalit ve spádových oblastech jednotlivých stanic a následnému zvýšení cen daných nemovitostí. Mezi výjimky budou patřit jednak nemovitosti nacházející se v blízkosti budoucích technologických zařízení umístěných, nebo vyústěných na povrchu a především se bude jednat o krátkodobé snížení cen způsobené dočasně vlastní výstavbou celého díla. Jako největší možný přínos práce spatřuji její využití na trhu s nemovitostmi. Taktéž vysoká specifičnost tohoto tématu a relativně malá četnost zpracovávání podobných témat činí tuto práci atraktivní nejen z hlediska potřeb školy, ale i z pohledu praxe. 2

12 2 HISTORIE A SOUČASNOST PRAHY 6 Městská část Praha 6 se nachází v severozápadní části hlavního města a se svými obyvateli a 41 km 2 rozlohy je jednou z největších a nejdůležitějších městských částí. Praha 6 je velmi atraktivní lokalitou jedná se o čistě rezidenční část města (nenachází se v ní téměř žádný průmysl) s velkým množstvím zeleně a také hustou koncentrací státních zastupitelských úřadů mnoha zemí, což spolu s těsným sousedstvím centra města dává záruky kvalitní upravenosti této lokality. Současný Správní obvod Praha 6 (městská část Praha 6 s přenesenou působností) byla ustanovena vyhláškou o statutu hlavního města Prahy, která platí od 1. července Tvoří ji tato katastrální území: Suchdol, Sedlec, Lysolaje, Přední Kopanina, Nebušice, Ruzyně, Liboc, Vokovice, Veleslavín, Břevnov, Střešovice, Dejvice, podstatná část Bubenče a malá část Hradčan. Všechna tato katastrální území, s výjimkou Hradčan, byla původně zcela samostatnými vesnicemi, Břevnov a Bubeneč městem - Břevnov povýšen roku 1907 na město, Bubeneč v roce Jedná se o velmi staré vsi, Střešovice, Břevnov, Veleslavín, Liboc a Ruzyně jsou doloženy již v 10. století, Dejvice v 11. století, Bubeneč ve 12. století, Kopanina, Nebušice, 3

13 Suchdol a Lysolaje ve 13. století, Sedlec ve 14. století a nejmladší jsou snad Vokovice známé až od počátku 15. století. Součástí Prahy se staly nejprve vsi Střešovice, Veleslavín, Liboc, Vokovice, Dejvice a Sedlec a města Bubeneč a Břevnov a to v roce 1922 (podle zákona z roku 1920). Praha byla tehdy rozdělena na 19 částí, Břevnov, Střešovice a Liboc představovaly Prahu XVIII, Dejvice, Bubeneč, Sedlec, Vokovice a Veleslavín Prahu XIX. V roce 1949 došlo k novému rozdělení města na 16 obvodů s tím, že 5. obvod zhruba odpovídal původní Praze XVIII. a 6. obvod Praze XIX. V roce 1960 došlo k novému rozdělení Prahy, tentokrát na 10 obvodů. Dosavadní Praha 5 a 6 byly spojeny do jednoho obvodu Praha 6, a jelikož došlo zároveň také v souvislosti s přestavbou mezinárodního letiště k připojení Ruzyně, stala se také tato dosud samostatná obec součástí obvodu Prahy 6. K Praze 6 pak byly přičleněny ještě Nebušice, Lysolaje, Suchdol a Řepy v roce 1968 a konečně Přední Kopanina v roce V roce 1994 byly odděleny Řepy a staly se samostatnou městskou částí. Na území Městské části Praha 6 včetně přidružených obcí (Lysolaje, Nebušice, Přední Kopanina, Suchdol) žije asi obyvatel, největší co do počtu obyvatel jsou Dejvice (26 tisíc), Břevnov (25 tisíc) a Bubeneč (17 tisíc). Některé části katastrálních území tvoří relativně uzavřené celky, a i když nemají přesně vymezené hranice, víme, kde je hledat - např. Ořechovku či Hanspaulku. Oblast Prahy 6 byla osídlena již v pravěku. Byly zde nalezeny pozůstatky po obyvatelích a jejich kulturách již od starší doby kamenné, např. v Suchdole, Sedlci či na Jenerálce v Dejvicích. Celé území je bohaté na archeologické nálezy, významný je např. soubor valounové industrie ze Suchdola nebo cihelny v Sedlci, a snad nejdůležitějším pražským nalezištěm je Jenerálka v Dejvicích, odkud pochází početná kolekce pazourků. V Liboci byl nalezen rozsáhlý soubor kostěných nástrojů z mladšího paleolitu. Zdá se, že již ve starším neolitu existovala na rozhraní Bubenče a Šárky osada, která se později rozšířila směrem k dnešnímu Bubenečskému nádraží a k cihelně na Julisce. Vůbec v pražské kotlině se tehdy vytvářely sídlení regiony v povodí vltavských přítoků a to zejména právě v severní části území, v našem případě v Dejvicích, Liboci či Veleslavíně. Centrem osídlení byl zřejmě levý břeh severního oblouku Vltavy a sídliště pak pokračovala v prostoru Vokovic, Veleslavína, Liboce, 4

14 Jenerálky a dále za hranice Prahy do Horoměřic. Dokládají to též nálezy hrobů nebo keramiky v této oblasti. Najdeme zde i stopy počátků slovanského osídlení z konce 6. století, např. v Bubenči či Veleslavíně. Pozdější největší pražské hradiště bylo v Šárce, v území, kde se zřejmě koncentrovalo staroslovanské osídlení. Jeho velikost nasvědčuje důležitému postavení i obchodnímu významu, který potvrzují i nálezy, jako třeba soubor bronzových nákončí pásu nebo stříbrný denár franckého krále Karla Holého. Úpadek a postupný zánik pražských sídlišť nastal až ve druhé polovině 9. století. K Šárce, která dnes leží na katastrálním území Dejvic, se váže známá pověst o dívčí lsti, které padl za oběť vladyka Ctirad. Kronikáři Dalimil a Pulkava kladou tuto událost do údolí lesa kousek za Břevnovem. Když byl prý Ctirad zbavován života, zaslechli lidé, jak se v tom místě chechtal dav čertů nad zlomyslností a proradností Šárky a proto prý dostalo dnešní Šárecké údolí své jméno. Nicméně základem názvu Šárky bylo spíše staročeské adjektivum šarý, dnešní šerý, takže Šárka bývala šerým či tmavým údolím. Nehledě na to, že osada Šárka se až do poloviny 14. století nazývala Újezdec. Bezpochyby nejvýznamnějším počinem v raném středověku pro popisované území Prahy 6 bylo založení prvního mužského kláštera v Čechách v Břevnově na konci 10. století. Zakládací listina kláštera, která je padělkem ze 13. století, obsahuje zmínky o vsích Břevnov, Ruzyně, Střešovice a Veleslavín, nicméně o existenci těchto vesnic na konci 10. století není třeba pochybovat. Klášter byl založen druhým pražským biskupem sv. Vojtěchem a českým knížetem Boleslavem II. roku 993. Podle pověsti měli oba fundátoři sen, ve kterém spatřili v lese jelena pijícího ze studánky, na jejíž hladině plavala větev se třemi suky. Druhý den se oba vypravili nezávisle na sobě do kraje, až se sešli u pramene potoka Brusnice, kde spatřili jelena, který se chtěl napít ze studánky, ale bránilo mu v tom spadlé břevno. Větev se pak objevuje v klášterním znaku od 14. století. Nad pramenem byl ve 13. století postaven gotický pavilon, který v letech přestavěl Kilián Ignác Dienzenhofer do podoby dnešního letohrádku Vojtěška. Nedaleko od pramene pak vznikl vlastní klášter, osazen byl mnichy z římského Aventina a prvním opatem byl ustanoven Anastáz. Původní dřevěné stavby byly v 5

15 11. století nahrazeny komplexem románských budov s trojlodní bazilikou. Za husitství byl klášter vypálen a více než 200 let opuštěn chátral, břevnovský konvent sídlil a působil v Broumově. K obnově došlo až díky finanční pomoci Rudolfa II., bohužel však v následující třicetileté válce byl klášter opět spálen. Teprve od roku 1668 se začala uskutečňovat velkolepá obnova a přestavba, které se účastnili přední umělci té doby jako Kryštof Dienzenhofer, Kilián Ignác Dienzenhofer, Petr Jan Brandl, Václav Vavřinec Reiner, Petr Prachner a další. Zajímavou památkou barokních klášterních hospodářských budov je také objekt větrného mlýna z roku 1722 v oblasti zvané podle něj Větrník. V břevnovském údolí bývalo již od středověku kromě benediktinského kláštera několik vesnic. S areálem kláštera sousedila po východní straně ves Břevnov a po jižní straně nyní zaniklá ves Tejnka, dnes součást Břevnova. Od Prahy k Břevnovu se táhla mezi poli významná a prastará cesta, která vycházela ze Strahovské brány, procházela Břevnovem a spojovala Prahu se západními Čechami. Po ní např. přitáhla vojska Ferdinanda II. roku 1620 nebo Švédové roku Jediným větším objektem zde byl benediktinský hospodářský dvůr Závěrka, jehož umístění připomíná dnes již jen název ulice. Údolí potoka Brusnice nedaleko tzv. Strahovské brány však nepatřilo břevnovskému klášteru, ale svatojiřskému klášteru na Pražském hradě. Od 14. století byly v celé pražské oblasti hojně zakládány vinice, na kterých později vznikaly usedlosti. V oblasti Prahy 6 to bylo zejména na jižních svazích Břevnova, Střešovic v oblasti zvané Malé Střešovičky, Dejvic a Nebušic. V Břevnově, který se později rozrůstal podél silnice směrem k Praze, vznikly známé letohrádky a usedlosti jako Kajetánka, Petynka či Šlajferka, hospoda Marjánka a na břevnovské pláni zájezdní hospoda Ladronka. V polovině 19. století se podél původní silnice začaly stavět jednotlivé domky i větší činžáky na prudkém svahu nad Bělohorskou ulicí. Na dosud volných plochách začalo i budování kolonií rodinných domků. V roce 1907 byl Břevnov povýšen na město, roku 1920 připojen k Praze a roku 1923 se stal součástí XVIII. pražského obvodu. V roce 1936 tu byla otevřena vojenská nemocnice. Na katastru Břevnova vzniklo v letech moderní sídliště Petřiny pro asi 15 tisíc obyvatel. Doprovodné vybavení zahrnovalo i obchodní dům, polikliniku a školy. Na okraji sídliště byla postavena budova Ústavu 6

16 makromolekulární chemie. V 90. letech vyrostl na Petřinách nový areál obytných domů, který byl inspirován tvarem blízkého letohrádku Hvězda. Ves Bubeneč či Ovenec náležela na sklonku 12. století na polovic svatojiřskému klášteru na Pražském hradě a českému pánu Hroznatovi, mj. zakladateli premonstrátského kláštera v Teplé. Hroznatova pečeť s trojím parožím je také nejstarší dochovanou šlechtickou pečetí v Čechách a zakládací listina tepelského kláštera je nejstarší dochovanou šlechticem vydanou listinou v Čechách. Jednou z nejstarších cest v tomto regionu byla komunikace, jejíž dosud zachovanou částí je dnešní ulice Podbabská. Tato cesta vycházela od Pražského hradu Novým Světem k potoku Brusnice, za potokem se otáčela na východ a na Brusce se stáčela na sever. Dejvicemi pokračovala k Sedlci (toto je dnešní Podbabská) a před Sedlcem se dělila na dvě cesty, z nichž západní pokračovala dále do severních Čech. Ze staré cesty, která vedla z Bubenče k Brusce, zůstal dodnes jen malý kousek v podobě ulice V sadech. Další síť méně významných cest v oblasti Dejvic a Bubenče vznikla patrně vyjížďkami loveckých družin z Pražského hradu do údolí a lesa Šárky. Je známo, že jméno Bubeneč vzniklo teprve v 16. století, zatímco staročeský název osady byl Ovnec, později Ovenec. Jelikož Ovenec zabíral půdu na obou březích Vltavy, došlo později k rozdělení na Ovenec Přední, dnešní Bubeneč a Ovenec Zadní, dnešní Troju. Od 16. století se pak objevují nejrůznější zpotvořené tvary jako Vovenec, Vůvenec, Voveneč a v německy psaných listinách nacházíme tvary Wobentz, Obentsch nebo Bubentsch. Až v 19. století došlo k ustálení názvu Bubeneč. Výraznou dominantou starší části Bubenče je kostel sv. Gottharda s kaplí z roku Kolem se soustředila nejstarší zástavba i se známým hostincem Na slamníku. V místech, kde dnes stojí tato hospoda, existovala krčma nejméně od 17. století. Slamník bývala známá velikonoční slavnost pražských krejčí, obdobně jako Fidlovačka byla ševcovská slavnost. Zmínky o Slamníku jsou již ze 17. století a původně šlo snad o vítání jara. Ozdobený slamník býval v 19. století nošen od Bruské brány k Podbabě, a když průvod dorazil na místo, byla máj se slamníkem zaražena do země a kolem se tancovalo. 7

17 K podstatnějším změnám původního vesnického charakteru Bubenče došlo postupně na přelomu 18. a 19. století, kdy tu vzniklo několik průmyslových podniků. Na počátku 20. století vzniká vilová výstavba poblíž nádraží v Brusce. K rozvoji Bubenče přispěla i železnice od roku 1850 a tramvajové spojení na Brusku od roku Bubeneč byl povýšen na město již roku Po první světové válce se stal součástí Velké Prahy a byl začleněn do XIX. pražského obvodu. Stejně jako u sousedních Dejvic byla jeho mohutná, převážně bytová výstavba součástí velkorysé koncepce architekta Antonína Engla. Ve 20. a 30. letech tak vznikla moderní obytná čtvrť s řadou veřejných staveb. V centru vyrostla budova Ministerstva národní obrany, další strany přilehlého náměstí vyplnila velká základní škola a rozlehlý obytný dům běžně nazývaný Skleňák. Na kraji Stromovky byla postavena vila bankéře Petschka, dnes využívaná ruským velvyslanectvím. Další rozlehlé vily v Bubenči slouží větším velvyslanectvím. V poválečné době došlo v Bubenči pouze k jediné větší přestavbě a to v 70. letech, když byla v prostoru kolem kostela zbořena řada starých domů ve prospěch nové školy a areálu obytných domů pro potřeby sovětského velvyslanectví. S Bubenčem sousedí Dejvice, jejichž původní jméno znělo Dehnice a Dejvicemi se staly až v 18. století. Původní centrum vsi Dejvice se nacházelo kolem proboštského dvora. Ves Dejvice byla původně královským zbožím a místní dvůr byl přikázán nejvyššímu pražskému purkrabství a to až do roku 1320, kdy jej král Jan Lucemburský postoupil proboštství kostela sv. Víta. Proboštský dvůr byl poničen za třicetileté války, nicméně po ní byla stavení brzy opravena a hospodářství dobře prosperovalo. V 60. letech 17. století byl při dvoře založen i pivovar a dvůr se stal v té době centrem správy všech proboštských statků v pražském okolí. Na konci 18. století byl přikoupen další velký dvůr a od roku 1872 byla ke statku proboštů připojena i nedaleká usedlost či v té době již spíš zámeček Hadovka. Oblast Dejvic ovlivnil v období od 15. do konce 18. století rozvoj vinařství, který nastal již za vlády Karla IV. Dejvická jižní stráň byla zřejmě nadmíru příznivá pro pěstování vinné révy a vinice zde byly zakládány v hojném počtu od 15. a hlavně v 16. století. Na území historických Dejvic bylo v roce 1620 asi 130 vinic. Za třicetileté války jejich počet klesl, docházelo také ke slučování vinohradů ve velké 8

18 vinice, které však začaly být osazovány jinými plodinami než jen vinnou révou. Roku 1673 zde bylo napočítáno již jen kolem 50 vinic. Na mnoha z nich také vznikly lisy a z nich se vyvinuly viniční usedlosti, z velké části zachované dodnes, i když často přestavěné. Tato historická oblast Dejvic se totiž začala zastavovat až po roce 1922, kdy byly vypracovány stavební plány, které ovšem respektovaly původní usedlosti, a tak v té době zanikla pouze usedlost Santinka. Po roce 1945 zmizely pak Juliska, Šťáhlavka a Paťanka. Názvy místních vinic se staly základem celého systému uličního názvosloví celé Hanspaulky - sama Hanspaulka je původně vinice a později na ní postavený letohrádek, který náležel v 18. století Janu Pavlu či Hansi Paulu Hippmannovi - tak získal zámeček jméno, které později přešlo na celou jižní stráň v Dejvicích. Po začlenění Dejvic do Velké Prahy začala zejména na jejich východním okraji velkorysá výstavba - podobně jako Bubenče - podle projektu Antonína Engla. Tehdy vzniklo Vítězné náměstí, známé všeobecně pod lidovým názvem Kulaťák. Sem se také postupně přesunulo centrum Dejvic. Kolem Vítězného náměstí se začal budovat areál vysokých škol, generální štáb a palác Bajkal, kousek dál byl postaven bohoslovecký arcibiskupský seminář, kostel Církve československé husitské, Výzkumný ústav zemědělský. Vznikly také vilové čtvrti na Hanspaulce, Horní Šárce a na Babě. Po válečném útlumu výstavby došlo k menší bytové výstavbě v Dejvicích v 50. letech, většina tehdy vzniklého domovního fondu byla určena pro armádu, která měla na Praze 6 své ústřední orgány i další zařízení. Za Vítězným náměstím byl dostavěn areál vysokých škol. Ves Střešovice, původně Třešovice - název odvozen snad od vlastního jména Třeš - je známa od 10. století. Malé Střešovice či Střešovičky nesly původně název Kocourka, patrně podle jakéhosi Kocoura, který zde měl v neznámé době v držení vinici. Označovala se tak celá jižní stráň za Břevnovem. Zdejší viniční hospodářství dodnes připomíná domek č.p. 6 zachovaný v podobě z poloviny 18. století, nicméně v jádře nejméně z konce 16. století. Tento domek stál Na Kocourkách osamoceně až do roku 1784, kdy pomalu počala výstavba Střešoviček. Větší výstavba ve Střešovicích až do konce 19. století neprobíhala, protože tu nevznikaly průmyslové podniky, nicméně již v 19. století se zde usazovali stavební dělníci a vznikaly zárodky kolonií rodinných domků. Mohutný rozvoj zejména vilové zástavby proběhl 9

19 hlavně ve 20. a 30. letech 20. století, tehdy byla postavena také unikátní Müllerova vila, avšak v blízkosti zůstala zachována řada původních vesnických uliček. Součástí Střešovic je i známá vilová kolonie Ořechovka, nazvaná podle bývalého zámečku a zahrady Jana Kryštofa Bořka. Bořek zde v roce 1710 nechal zbudovat honosný letohrádek obklopený zahradou ve stylu francouzských parků. Toto sídlo však nemělo dlouhého trvání, bylo srovnáno se zemí již při francouzské okupaci Prahy v roce Bořkova zahrada bývala zvána Bořekovkou, z čehož již ve 2. polovině 18. století vznikl zkomolený název Vořechovka, který se začal ve spisovném názvu Ořechovka užívat až po 2. světové válce. Již v roce 1919 byl vypracován plán vilové čtvrti, která byla v zásadě hotova o 10 let později. Střed čtvrti představuje Macharovo náměstí s obchody, kinem a restaurací. Součástí čtvrti se staly i vily mnoha známých umělců a také Výzkumný ústav cukrovarnický z 20. let. Stejně jako v Bubenči zde mají sídla četná diplomatická zastoupení. Co se týče historických událostí, proslavila jistě nejvíce Prahu 6 bitva na Bílé hoře v roce Bitva se vlastně odehrála na nynějším katastrálním území Ruzyně, jejíž historické jádro se nachází západněji. Na Starém náměstí, v těsném sousedství ruzyňské věznice vybudované v meziválečném období, najdeme jedinečný památkově chráněný soubor staveb lidové architektury. Ruzyně si tak dodnes uchovala v jádru původní zemědělský charakter vsi. Za zmínku jistě stojí také toleranční hřbitov, jeden z mála založených v Čechách po vydání tolerančního patentu v roce Byl zřízen roku 1788 a v roce 1848 tu pražští studenti demonstrovali proti Rakousku položením věnců na počest padlých protestantů v bitvě na Bílé hoře. K Ruzyni patří neodmyslitelně také letiště. Ve své době jedno z nejmodernějších letišť zde bylo vybudováno již ve 30. letech 20. století. Jeho kapacita však brzy po válce přestala zákonitě stačit zvyšujícím se nárokům na leteckou přepravu, a proto bylo mezi lety západně od původního areálu postaveno letiště nové, nově zrekonstruované a rozšířené v 90. letech. Staré letiště zůstalo zachováno pro speciální linky. Záměr stavby nového letiště byl hlavním důvodem připojení do té doby samostatné Ruzyně k Praze v roce

20 Ves Liboc, o níž zmínku najdeme také v zakládací listině břevnovského kláštera, se člení na Horní, přilehlou k oboře Hvězda a Dolní v okolí zdejšího rybníka. Na jejím katastru se rozkládá obora Hvězda s letohrádkem a od 70. let sídliště Dědina. Nebušice, podobně jako Dejvice, byly od 15. století ovlivněny rozvojem vinařství. V Nebušicích se kolem poloviny 17. století připomínají tyto viniční usedlosti: Beránka, Malá Beránka, Špendlikářka, Kuliška, Meskomynka, Mečířka, později Jenerálka, Rohovnička, Truhlářka, Gabrielka, Velká a Malá Pachmanka. Roku 1854 k Nebušicím patřily už jen vinice Malá a Velká Pachmanka, usedlosti Šubrtka, Gabrielka, Truhlářka a Černý jehněčí dvůr. I zde je tedy, stejně jako v Dejvicích, patrný pokles počtu usedlostí již v 19. století. Sedlec připojen spolu s Podbabou roku Lysolaje - jsou odděleny Šáreckým údolím od zbytku města. Přehoupneme se přes návrší do dalšího údolí s potokem Housle a jsme téměř na venkově. Zástavba je tu pestrá, od starších usedlostí až k moderním domům. Nejstarší dochovanou památkou je tzv. Fuchsův statek. Suchdol - na statku Alexandra Brandejse pobýval M. Aleš, jemuž byl také v obci roku 1952 postaven pomník. Dnes je Suchdol znám především areálem Vysoké školy zemědělské, který byl postaven v letech Veleslavín - v 16. století zde rozlehlý dvůr vlastnil Štěpán Adam z Veleslavína, otec pražského knihtiskaře Daniela Adama, jemuž zde byl postaven pomník. Od roku 1730 tu stojí zámek, jehož projekt pravděpodobně navrhl Kilián Ignác Diezenhofer. Památku na minulé doby představuje také vodovodní domek z roku 1555, který byl součástí systému bývalého hradního vodovodu, přivádějícího vodu z Libocké studánky na Hrad. Vokovice - je tu několik starších selských usedlostí, koupaliště Džbán a Aritma. 1 Jakýmsi pomyslným středem Prahy 6 je Vítězné náměstí. Od svého vzniku v roce 1925 až do roku 1940 se nazývalo Vítězné. Stalo se tak na počest vítězného boje čs. lidu za národní samostatnost, který vyvrcholil v roce 1918 vyhlášením samostatné 1 Zdroj: 11

21 Československé republiky. V letech se dočkalo pojmenování náměstí Branné moci. Samozřejmě vzhledem k době se jednalo o brannou moc Velkoněmecké říše. Mezi lety se nazývalo Dr. Edvarda Beneše, k poctě v pořadí druhého prezidenta ČSR, poté, až do roku 1990, náměstím Říjnové revoluce, na paměť bolševické revoluce v Rusku v říjnu Po změně politických poměrů se vrátil původní název. První úvahy o řešení prostoru dnešního náměstí se datují k roku 1921, kdy Státní regulační komise zvažovala regulaci dejvicko-bubenečského území. Po mnoha diskuzích byl k realizaci vyzván prof. dr. ing. arch. Antonín Engel. Ten vytvořil monumentální náměstí, které je dnes počítáno mezi vynikající pražská urbanistická a architektonická díla mezi světovými válkami. Bohužel výstavba po obvodu náměstí tehdy neproběhla v celé šíři původního projektu. V současnosti se tak připravuje dostavba chybějící fronty Vítězného náměstí, v intencích určených předválečným regulačním plánem. Vítězné náměstí je rovněž významným dopravním uzlem, vždyť do něho paprskovitě ústí frekventované ulice Evropská, Československé armády, Jugoslávských partyzánů a Svatovítská. Projíždí tady i tramvaje a svojí konečnou stanici tu má několik autobusových linek přijíždějících ze západního a severního okraje Prahy. V neposlední řadě je tady i konečná stanice metra trasy A Dejvická Historie a vývoj praţského metra Asi málokterý z obyvatel, ale i návštěvníků hlavního města by si v současnosti představil život bez metra. Metro se za dobu své existence stalo pomyslnou páteří městské hromadné dopravy v Praze. Ovšem ještě před relativně nedávnou dobou jsme se v Praze s tímto fenoménem setkat nemohli. Přitom první myšlenka o podzemní dráze v Praze byla vyřčena již roku Tehdy syna vlastenecky založeného železáře V. J. Rotta Ladislava Rotta napadlo spojit hloubení kanalizačních tunelů, které v té době probíhalo spolu s asanací Starého 12

22 města s vybudováním podzemní dráhy. Tato prorocká slova byla ale na dlouho zapomenuta. V roce 1926 přišli inženýři Vladimír List a Bohumil Belada s prvním vážnějším pokusem, kterým byla studie Podzemní rychlá dráha pro Prahu. Jimi navržené trasy vedly ve směrech nejvyšších přepravních nároků. O tuto koncepci se potom více méně opírala většina následujících návrhů pražské podzemní dráhy. V roce 1941 byl připraven souhrnný projekt sítě tří tras podzemní dráhy. Plány na výstavbu podzemní dráhy však zhatila druhá světová válka a ani poválečná ekonomická situace nedovolovala uskutečnit připravované projekty. První konkrétní kroky ke stavbě metra se tak uskutečnily až v 60. letech minulého století. Řešení systému městské hromadné dopravy v Praze zahrnovalo několik koncepčních návrhů od pouze autobusového provozu, přes podpovrchovou tramvaj s tunelovými úseky pouze v centru města s doplňkovou sítí autobusů, nebo tratě navazující na tratě předměstských drah s možností přejezdu kolejových vozidel, variantu tramvajových tunelů v budoucnu sloužících metru, až po čistou variantu od prvopočátku. Po rozhodnutí budovat podpovrchovou tramvaj se započalo 6. ledna 1966 s její výstavbou v prvním úseku dnešní trasy metra C: Nuselský most Legerova Hlavní nádraží Bolzanova. Práce byly zahájeny přeložkami inženýrských sítí v Opletalově ulici. Zároveň však došlo k prohloubení sporů mezi zastánci zvoleného postupu a zastánci názoru, že je třeba progresivnější dopravní systém (tedy metro) začít budovat ihned, bez mezi etapy podpovrchové tramvaje. Zásadní změnu vyvolalo již koncem roku 1966 doporučení sovětských expertů, podpořené i některými dalšími povolanými odborníky, např. z NSR: přejít ihned k přímé výstavbě metra. Československá vláda následně usnesením z 9. srpna 1967 vyslovila souhlas s tímto doporučením a rozhodla o urychleném přepracování projektů. Generálním projektantem pražského metra byl Státní ústav dopravního projektování, později tato funkce přešla na Dopravní podnik, projektový ústav Metroprojekt. V roce 1968 byl zřízen závod Metrostav, specializovaný na výstavbu metra v Praze. V roce 1970 byla podepsána dohoda o sovětské pomoci při výstavbě pražského metra. 13