Kluci, holky konec hraní, čeká na nás čtení, psaní...

Transkript

1 č. 2/2013 Kobylí dědina č. 2/2013, vyšlo v srpnu 2013 Kluci, holky konec hraní, čeká na nás čtení, psaní... Skončila doba dovolených a prázdnin, skončilo léto. Vrátili jsem se z míst blízkých i vzdálených, vrátili jsme se domů... do Kobylí. Přejeme Vám pěkné podzimní dny. strana 1

2 Kobylí dědina č. 2/2013 Komentář starostky Odpadové hospodářství V minulých číslech zpravodaje jsem Vás, vážení občané a čtenáři, informovala o postupných krocích, které vedly ke zkvalitnění životního prostředí v oblasti odpadového hospodářství v naší obci. Ať už to byla výstavba sběrného dvora, organizace provozu ve sběrném dvoře či nastavení třídění odpadů pomocí programu Zodpovědného třídění odpadů. Zmínila jsem se o kompostérech, na které jsme získali finanční podporu z Operačního programu Životní prostředí. Počítali jsme s tím, že v těchto letních měsících budou již kompostéry dodány do domácností. Museli jsme však zrušit výběrové řízení, které probíhalo v měsíci červnu, a vypsat nové, které není prozatím ke dni uzávěrky zpravodaje dokončeno. Z toho vyplývá, že kompostéry budeme používat až v roce příštím. Kromě komodit, které mohou občané přivést na sběrný dvůr, skladujeme i stavební suť. Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor životního prostředí, nám udělil Souhlas k provozování zařízení k využívání odpadů plocha pro skladování stavební sutě a recyklátu v lokalitě Skala. Stavební suť po recyklaci poté využíváme na zpevňování polních cest ( např. cesta od Žlíbku). Na recyklaci pravidelně vyčleňujeme z obecního rozpočtu finanční prostředky. Ve svém komentáři k odpadovému hospodářství se chci zmínit o změně svozové firmy. Do konce května letošního roku jsme měli uzavřen Dodatek ke Smlouvě na svoz odpadů s firmou Hantály a.s., jejímiž jsme akcionáři. Již v zimních měsících jsme si udělali průzkum trhu v této oblasti a firmu Hantály jsme informovali o novém systému třídění odpadů v naší obci, které jsme letos zavedli. Na základě tohoto průzkumu a dalších okolností jsme rozhodli, že vypíšeme řádné výběrové řízení na svozovou firmu. Toto proběhlo, mělo však nestandartní průběh a do konce května, kdy nám končila smlouva, nebylo ukončeno. Svoz odpadů jsme zajistili formou objednávky u firmy Hantály. Od 1. srpna již probíhá svoz komunálního odpadu na základě mandátní smlouvy, kterou jsme uzavřeli s firmou STKO, spol. s r.o. se sídlem v Mikulově. Tato firma splnila naše požadavky specifikované v zadávací dokumentaci. Výsledkem výběrového řízení bylo také výrazné snížení ceny požadované služby. Věříme, že všechna opatření, která činíme v této oblasti společně s Vámi, kteří zodpovědně třídíte, budou šetřit obecní a Vaše peníze. O výsledcích Vás budeme průběžně informovat na veřejných jednáních zastupitelstva obce, prostřednictvím zpravodaje ( viz článek ing. Radka Staňky v tomto čísle) nebo na www. odpadykobyli.cz. Oprava místní komunikace ul. Střední a části Úzké Byla financována z obecního rozpočtu a původní rozsah prací byl navýšen o pokládku asfaltového povrchu v horní části ulice Úzké ( u domu manželů Mokrých), opravu části vozovky na konci ulice Střední a novou uličku ze žulové kostky naproti domu manželů Poulíkových. Jak jsem již psala v minulém čísle zpravodaje, dodavatelem stavebních prací byla firma Stavba a údržba silnic s.r.o. z Břeclavi. Stavbu dozoroval ing. Libor Křivka z firmy PROST Hodonín, s.r.o., tato firma byla i autorem projektu. Tak jako při každé takové stavbě se občané domnívají, myslí, ale neví, různě hodnotí. tak tomu bylo i u této stavby, která vyvolala různé diskuse a otázky. Na některé z nich se pokusí v tomto čísle odpovědět ing. Libor Křivka. Chtěla bych poděkovat občanům bydlícím v obou uličkách za velkou trpělivost, se kterou stavební úpravy snášeli. Dále těm, kteří si zvelebili prostranství před svými domy a sklepy. Dílo je hotovo a věřím, že bude dobře sloužit nám všem i příštím generacím. Pokud však budeme ohleduplní jeden k druhému, třeba tím, že budeme dodržovat předepsanou rychlost v těchto uličkách, respektovat slepou ulici, dopravní značení záleží jen na nás. Zateplení části mateřské školy Tato investiční akce probíhá v prázdninových měsících. Předcházela jí však náročná příprava. Počínaje vyhotovením projektové dokumentace, energetického auditu, posouzení možností dotací, výběrovým řízením až k samotné realizaci. Financování zateplení dvou zadních pavilonů je zajištěno díky schválené podpoře ze Státního fondu životního prostředí ČR v rámci Operačního programu Životní prostředí, prioritní osy č. 3 udržitelné využívání zdrojů energie. Kromě toho opravíme celý spojovací koridor a provedli jsme opravu střechy přední hospodářské části areálu. Zateplení provádí na základě řádného výběrového řízení firma STAVKUS s.r.o. se sídlem v Boleradicích. Stavbu dozoruje ing. Tomáš Pikula z firmy AP INVESTING, s.r.o., se sídlem v Brně. Výměna zbývajících oken v budově muzea Po výměně oken v dvorním traktu budovy muzea v loňském roce budeme letos pokračovat výměnou zbývajících oken a dveří strana 2

3 č. 2/2013 Kobylí dědina v přední a boční části budovy. Tato akce bude probíhat v měsíci září a bude ji provádět na základě výběrového řízení firma FCS spol. s r.o. se sídlem v Kloboukách u Brna. Tuto investiční akci financujeme z obecního rozpočtu. Revitalizace lokality Smraďula V jarním čísle zpravodaje jsem Vás, vážení čtenáři, informovala o tom, že jsme podali žádost na SFŽP o finanční podporu na akci Kobylí: revitalizace lokality Smraďula. Tato žádost byla akceptována a vybrána k finanční podpoře. V současné době probíhají další kroky vedoucí k realizaci akce, a to příprava výběrového řízení, v běhu je stavební řízení. Na nástěnce v I. patře obecního úřadu je k nahlédnutí projekt. Autorem je firma ATELIER FONTES s.r.o. se sídlem v Brně. Projektu předcházela studie, kterou měli občané možnost připomínkovat. Myslím, že pokud se dílo podaří, naši krajinu a životní prostředí to nesporně obohatí. Drobné investiční akce a vandalismus v obci Kromě běžné údržby a úklidu obce a katastru provádí naše technické služby také drobné investiční akce. Letos to byla oprava chodníku na ulici Sokolské u domu Zdeňka Otáhala, dále postupná výměna zábradlí podél vodoteče Lesů ČR, oprava čela propustku u odbočky do Moravské Agry, dláždění žulovou kostkou u domu paní Hasalové, dodláždění v ulici Úzké a osazení zábrany ve slepé ulici. V nejbližší době budou zahájeny práce na chodníku v zatáčce u odbočky do ulice Dvorce, dále pak přeložení chodníků v části hřbitova. Práce je dost, o to více nás všechny trápí zvyšující se vandalismus zvláště v letních měsících a zvláště v době, kdy je v naší obci zvýšený počet brigádníků. Vizitkou je zdevastované dětské hřiště, zlomená pergola na prostranství pod domem manželů Kaňových v ulici Dvorce, zlomený bezpečnostní prvek u ostrůvku u autobusové zastávky, vysypané květináče, odpadkové koše apod. Je to smutný pohled a smutný pocit. Je to velká neúcta k lidské práci a snažení. K takovému konání není možné být tolerantní. Záleží na nás všech, protože nevšímavost není řešením. Dagmar Kovaříková Usnesení zastupitelstva Obce Kobylí č. 1/2013 ze dne Zastupitelstvo Obce Kobylí vzalo na vědomí: provedenou kontrolu usnesení zastupitelstva Obce Kobylí ze dne Zprávu auditora o výsledku přezkoumání hospodaření za rok 2012 Zastupitelstvo Obce Kobylí projednalo a schválilo Rozpočtová opatření č. 2/2013 Závěrečný účet za rok 2012 bez výhrad Účetní závěrku za rok 2012 sestavenou k Záměr prodeje části, případně celých, pozemků parc.č.st. 239/1 a parc. č. st. 239/2, oba v k.ú. Kobylí na Moravě a obci Kobylí, s podmínkou zachování stávající uličky Kupní smlouvu s kupující Marií Annou Zloskou, bytem Bořetice, odkoupení pozemku parc.č a parc.č v k.ú. Kobylí na Moravě a obci Kobylí, kupní cena činí 5 Kč/m 2 Kupní smlouvu s kupující Libuší Koubkovou, bytem Kobylí, odkoupení pozemku parc.č. st. 929 v k.ú. Kobylí na Moravě a obci Kobylí, kupní cena činí 100 Kč/m 2 Smlouvu o zřízení věcného břemene mezi povinnou Obcí Kobylí a oprávněným JMP Net. s.r.o. Smlouvu o zřízení věcného břemene za jednorázovou úplatu ve výši 30 Kč/m2 mezi povinnou Obcí Kobylí a oprávněnou SIBEA s.r.o. Převzetí díla Kobylí Padělky, ochranný příkop do účetní a majetkové evidence Finanční půjčku ve výši ,- Kč Tělovýchovné jednotě Sokol Kobylí na rekonstrukci ubytovny, zastupitelstvo obce pověřuje radu obce projednáním podmínek půjčky a schválením smlouvy o půjčce Pořadí uchazečů stanovené hodnotící komisí na realizaci podlimitní veřejné zakázky Separace bioodpadu v obci Kobylí a pověřuje starostku obce k vydání rozhodnutí Zastupitelstvo Obce Kobylí projednalo a neschválilo Záměr prodeje části pozemku parc.č. 4742/1 v k.ú. Kobylí na Moravě a obci Kobylí dle návrhu Marii Otáhalové, Kobylí 148 Záměr prodeje části pozemku parc.č. 4742/1 v k.ú. Kobylí na Moravě a obci Kobylí dle návrhu manželů Jana a Radany Vackových, Praha strana 3

4 Kobylí dědina č. 2/2013 Ing. Marek Gala Začátkem července letošního roku zemřel ing. Marek Gala, zastupitel, radní a člen finančního výboru. Tato smutná zpráva byla očekávaná, přesto však hluboce zasáhla všechny, kteří ho znali. V roce 2010 Marek kandidoval do zastupitelstva obce Kobylí na kandidátce KDU-ČSL. Nabízel své zkušenosti, které chtěl uplatnit v oblasti životního prostředí a tvorby krajiny. Jako hlavní účetní a ekonom Lesů ČR s.p., Lesního závodu Židlochovice, se zapojil i do hospodaření s obecními financemi. Stal se radním a jeho bystrý a rozvážný úsudek nás mnohokrát donutil k jinému pohledu na společnou věc. Měl smysl pro spravedlnost a čest. Pro mne osobně a myslím, že i pro mé kolegy, to byl především statečný člověk. Statečný v těžké nemoci, protože ji musel přijmout, statečný se svou rodinou, protože byl na smrt ještě mladý, statečný jako občan, protože své vědomosti, zkušenosti a svůj volný čas věnoval rozvoji naší obce. Marek nám bude chybět, ale vzpomínka na vzácného člověka zůstane. Dagmar Kovaříková Vyjádření projektanta k situačnímu návrhu dopravního řešení ulic Střední a Úzká Kobylí Hlavní situační návrh vycházel ze zpracovaného projektu od firmy Ekoengieneering.cz Brno, který byl schválen zastupiteli. Tento projekt řešil komunikace v šířce 2,5m + pochozí pruh 1m. Komunikace byla situačně řešena jako komunikace složená z oblouků bez přímých úseků. Obloukové vedení komunikace v konečném projektu však bylo omezeno stávajícími sítěmi, u kterých správce sítě nedovolí vedení pod komunikací, a také směrové omezení vytváří stávající podzemní sklepy, které téměř vystupují do vozovky. Z těchto důvodů je komunikace řešena jen v mírných obloucích či s přímými úseky. Jak navržená šířka komunikace 2,5m, tak i směrové vedení komunikace vytváří psychologický tlak na řidiče, který následně snižuje rychlost vozidla. Nad řešením komunikace s pochozím pruhem se místní starousedlíci podivují dříve zde byla jen vozovka šířky 3,5m. Ale i zde byl brán zřetel na bezpečnost provozu, a tedy bezpečnost chodců. Vytvořený pochozí pruh umožňuje chodcům vyhnout se osobním automobilům. Vytvořený pochozí pruh také vytváří svým převýšením a protisklonem ke komunikaci odvodňovací žlab, a tedy ochranu před stékající vodou z komunikací. Obec Kobylí se snaží stávající komunikace, které nejsou v dobrém stavu a jsou ve vlastnictví obce, na svoje náklady vybudovat nově. Bohužel však někteří naši občané si této práce a vynaložených prostředků neváží a přesto, že je v této části omezena tonáž vozidel na 3,5t, ničí vybudované dílo vjezdem vozidel s větší tonáží, a to jen z důvodu zkrácení cesty. Jistě sami pochopíte, že tuto tak zvanou zkratku může využít jen občan znalých místních poměrů. Pokud se situace nezmění, budou tito hříšníci bráni k zodpovědnosti či případně ulice Střední bude řešena jako slepá s umožněním průjezdu jen obyvatelům ulice. Ing. Libor Křivka strana 4

5 č. 2/2013 Kobylí dědina K odpadovému hospodářství Milí čtenáři, rád bych v tomto příspěvku reagoval na všechny otázky a připomínky, které v poslední době v obci zazněli. Věřte mi, že bych dokázal o tomto tématu hovořit celé hodiny. Bohužel omezené kapacity zpravodaje mi to neumožní, proto odpovím pouze na ty nejaktuálnější dotazy. Proč je dobré mít označené (očipované) popelnice? Stále častěji slýchám, že občané nemají co třídit, protože nekupují PET lahve, noviny, používají jednu nákupní tašku, dále do popelnice nedávají bioodpad, textil dávají na charitu, sklo nosí do zvonů. Jak k tomu tihle občané přijdou, když nemají co ke svozu tříděných odpadů odevzdat, jak mohou získat slevu na poplatku? Pomocí čipů je i tenhle problém vyřešen zavedením tzv. paušální odměny a odměny za snižování produkce odpadů, jejichž strop v součtu dosahuje až 230 Kč na osobu. Tyto odměny se stanovují na základě obslouženého objemu popelnic a pytlů s vytříděným odpadem a úrovně třídění odpadů. Jedná se o jakýsi druh kompenzace pro občany, kteří nemají co třídit, protože produkují málo odpadů. Další výhodou čipů na popelnicích je fakturace za skutečně obsloužené nádoby, tj. obec bude platit dle počtu vysypaných popelnic. Pokud vytřídíte vše, co se dá vytřídit, a do popelnice dáte jen to, co zbude, a pokud popelnici vystrčíte před dům jen tehdy, až už je plná netříditelného odpadu, může obec za výsyp popelnic ušetřit až polovinu peněz. V obci Uherčice tento systém obci ušetřil desítky tisíc, které byly adresně rozděleny občanům formou výše uvedených odměn. Občané, kteří třídí odpady, kompostují a snižují produkci odpadů, přistavují popelnici k výsypu třeba i jednou za dva měsíce. Mohli by každých čtrnáct dní přistavit před dům popelnici, která je jen z třetiny plná, ale nedělají to, protože ví, že za každý výsyp se platí. Sečteno podtrženo, už občané nemusí naplnit popelnici vším možným, aby využili zaplacenou službu. Čím víc peněz se ušetří zodpovědným vyprazdňováním popelnic, tj. vysypávají se pouze popelnice plné netříditelného odpadu, tím vyšší bude paušální odměna a odměna za snižování produkce odpadů. Dále je třeba upozornit, že svozová firma nesváží v den svozu žádné pytle, a to ani ty se směsným odpadem. Cílem tohoto opatření je předejít omylům, kdy popeláři nechtíc svezou se směsným odpadem i nějaký ten pytel s vytříděným odpadem. Za co je paušální odměna a odměna za snižování produkce odpadů udílena? Paušální odměna je udílena za a) třídění bioodpadu, tj. do popelnice se nedávají kuchyňské zbytky jako slupky od brambor, od banánu, od cibule atd. tyto odpady se kompostují nebo dávají na hnojiště, b) třídění skla nosí se do zvonů, které jsou po obci a c) třídění textilu dává se na charitu nebo se v pytli nosí na sběrný dvůr. Odměna za snižování produkce odpadů je udílena za způsoby, jakými je snižována produkce odpadů, např. domácnost nekupuje balené vody, používá jednu nákupní tašku atd. Co je třeba udělat pro získání paušální odměny a odměny za snižování produkce odpadů? 1. Minimálně jedna sběrná nádoba na směsný odpad je označena čárovým kódem, popř. čipem. 2. Během roku je vyprázdněna minimálně jedna sběrná nádoba se směsným odpadem a zároveň je hodnocen minimálně jeden pytel s tříděným plastem. 3. Prostřednictvím odpadových stránek nebo na sběrný dvůr je odeslán vyplněný registrační formulář - RF je možné odeslat celkem dvakrát do roka; RF je pro dané čtvrtletí platný, je-li odeslán během první poloviny daného čtvrtletí; RF stačí odeslat jednou a platí napořád v případě, že v nakládání s odpady nedojde u dané domácnosti k nějaké změně. 4. Domácnost do RF uvede způsoby, jakými snižuje produkci odpadů. Čím více způsobů, tím lépe. Domácnosti, které snižují produkci odpadů, poctivě třídí všechny komodity a efektivně využívají objem sběrných nádob a pytlů, tj. k výsypu přistavují pouze plné popelnice, šlapou PET lahve, rozlepují krabice např. od mléka, od bot atd., nemají problém odměny získat. Není systém zbytečně složitý a tím pádem i nákladný? V mé rodné obci Uherčice tento systém obci snížil náklady téměř na polovinu a zlepšil ekologickou image obce. V soutěži obcí Jihomoravského kraje se obec Uherčice ze 134. místa (rok 2009) vyšplhala až na 8. místo. V roce 2009 (spuštění projektu) činily celkové náklady na odpadové hospodářství obce Uherčice Kč. V roce 2012 dosahovaly celkové náklady výše Kč. Ušetřené peníze byly rozděleny mezi zodpovědně třídící občany. Cílem projektu není lidem cokoli nařizovat a přikazovat. Všechny podmínky mají své opodstatnění. Jejich cílem je občany vést k ekonomicky výhodnému způsobu nakládání s odpady. Ve skutečnosti je celý projekt jen kuchařkou, která radí, jak s ohledem na životní prostředí efektivně nakládat s odpady. Kdo se rozhodne podle této kuchařky vařit, šetří životní prostředí, zlepšuje ekologickou image obce a získá slevu na poplatku Autor projektu Ing. Radek Staňka strana 5

6 Kobylí dědina č. 2/2013 Vážení spoluobčané, ačkoliv bydlím na horním konci v okolí bývalé hasičky teprve krátkou dobu, takže se nemůžu plně považovat za horňáka, přesto jsem se rozhodl napsat tento článek. Inspiroval mě poměrně veliký počet malých dětí a mladých maminek žijících v okolí bývalé hasičky. Děti si nemají kde hrát a maminky spolu v jarních a letních měsících posedět a sdělit si své zážitky při výchově dětí. Na základě této skutečnosti jsem v průběhu prvních dvou týdnů v měsíci květnu sepsal hromadnou žádost za většinu občanů žijících v blízkosti bývalé hasičky a převážně za mladé rodiny s dětmi pro vybudování menšího dětského hřiště právě v těchto prostorách. Při sepisování žádosti jsem se setkal s kladným postojem, podporou a souhlasem většiny dotazovaných. Během prvních dvou týdnů v měsíci květnu bylo formou žádosti získáno cca. 120 podpisů. Z této hromadné žádosti také vyplynulo, že v okolí bývalé hasičky (okruhu do 300 metrů) žije více jak 60 dětí do Dětské hřiště 10 let (z toho 15 dětí v bezprostřední blízkosti bývalé ha sičky). Proč právě okolí bývalé hasičky: Historie děti si zde hrávaly od nepaměti, kdy ještě hasička byla v provozu. I když se vybuduje dětské hřiště na jiném místě horního konce obce, děti si budou stejně v tomto prostoru hrát i nadále. Je to fakt z historie. Nedostatek dětských hřišť - v současné době je vybudované jedno větší dětské hřiště u školky. Pro horní konec obce dětské hřiště chybí. Navíc pro porovnání přikládám fotky ve stejný čas z okolí bývalé hasičky a dětského hřiště u školky, kde je zřejmé, že daleko více dětí si hraje právě v místech bývalé hasičky. Bezpečnost v současné době si děti hrají poblíž na přilehlých silnicích vedoucích do sadů a k hornímu družstvu, což je dost nebezpečné. Každý, kdo toto místo zná a projíždí tudy, musí vždy zpomalit. Horší je to s těmi, kdo toto místo neznají a projíždí tudy poprvé. Je zřejmé, že při vybudování menšího dětského hřiště je nutné místo osadit menším plotem ze dvou stran přilehlých silnic, popřípadě i nezbytným dopravným značením. Prioritou obce by měla být především bezpečnost, a to bezpečnost pro naše nejmenší občany. Cyklostezka místem vede cyklostezka, proč tedy nevybudovat malé dětské hřiště (pár houpaček, pískoviště, průlezka, ) v kombinaci s posezením pro cykloturisty. Zlepšíme tím i komfort pro cykloturistiku, která se v současné době rozmáhá především v oblasti Modrých Hor, kterých jsme součástí. Podpořte prosím aktivně tento projekt, který je zaměřen především pro naše nejmenší občánky, kteří nyní nemohou mluvit za nás dospělé, ale kteří za několik let převezmou naše starosti a dále se budou podílet na rozvoji obce, jsou totiž naší budoucností. Robert Machálek Dětské Hodečky 2013 Obdobně jako v předešlé dny, slunce příjemně hřálo krásný průvod krojovaných dětí a mládeže do zad. Směřoval od místního muzea až do sokolské zahrady, která už byla zaplněna návštěvníky. Na úvod vyhrávala dechová hudba Čejkovjané-Mutěňané pod vedením pana Jaroslava Nováka. Za doprovodu dechové hudby Kateřinka z Čejkovic se přítomní účastnili velmi zajímavého programu. Nechyběly různé hodové zvyklosti protkané tanečními vystoupeními v podání dětských souborů z Vrbice, Brumovic, Dolních Dunajovic a Bulhar, a hlavně dětí z Mateřské i Základní školy v Kobylí. Netrpělivě očekávaná byla zejména tradiční kobylská zavádka v podání dětí ZŠ, včetně originálních textů, které napsala paní Alena Hochová a které zazpívali Mužáci z Kobylí. Přítomní rodiče, prarodiče, kmotřenky, kmocháčci a sourozenci, ale také tetičky a strýčkové, sousedé a známí a též příznivci a přátelé lidových tradic zažili krásné odpoledne lidových zvyků, písní a tanců a měli možnost vidět rozzářené oči a upřímnou radost dětí ze sobotního hodování, což bylo pro všechny nezapomenutelným zážitkem. Děkujeme všem účastníkům a organizátorům a v neposlední řadě všem sponzorům, bez jejichž přispění by bylo velmi obtížné takovou akci pořádat. Děkujeme, že tímto přispíváte k udržení této nové tradice v obci Kobylí. Víme, že organizaci hodečků musíme neustále vylepšovat, z nedostatků se umíme poučit tak, aby se v následujícím ročníku neopakovaly. Proto si vážíme věcných připomínek a oprávněných kritik, které nám pomáhají organizaci zlepšovat. Kritické postřehy i hodnocení této akce od místních vnímám tak, že s některými lze souhlasit a některé jsou diskutabilní. Hlavní problém je v tom, že kobylské děti nemají možnost docházet do místního folklórního kroužku a tam si osvojit lidové tance, zpěvy a obyčeje strana 6

7 č. 2/2013 Kobylí dědina pod odborným vedením a připravit si vlastní vystoupení. Právě k tomu mají hodečky motivovat, vzbudit opravdový zájem dětí i jejich rodičů o takové vyžití. Na vystoupeních pozvaných souborů z okolí je vidět, že to jinde jde, děti umí a přitom se baví. Jediné, co mne mrzí, že slova pochvaly jsou slyšet převážně od přespolních. Nám chybí zejména ten fundovaný, dobrovolný a také nadšený člověk, který by děti vedl a něčemu je naučil. Snad se nám takového podaří nalézt. Není mezi Vámi? Věřím, že do budoucna se podaří založenou tradici hodečků zachovat a jejich organizaci i úroveň stále vylepšovat. Kobylským dětem přeji, aby se brzy scházely pravidelně pod odborným vedením a předvedly hezké vystoupení, se kterým budou zváni i do okolních obcí. S přípravou a organizací hodečků je spousta práce, a proto mezi sebou rádi přivítáme další dobrovolné a pro hodečky zaujaté organizátory. Bylo by snadné nad problémy zlomit hůl, ale to přece nechceme a dětem ani nemůžeme udělat! Tato akce, která je určena pro děti by nás přece měla spojovat. Děti jsou naše radost a budoucnost. Videozáznam na DVD z Dětských Hodečků 2013 lze zakoupit v Muzeu. Za KPH Radoslava Obadalová Zavádka 2013 Poulík Matyáš + Mikulicová Klára Helešic Michal + Fridrichová Blanka Čejka Vladimír + Kostihová Eva Topinka Ondřej + Šedivá Adéla Kaszper Tadeusz + Kovaříková Johana /: Všeckých Vás vítáme zas u nás v Kobylí: / /: na ty naše hody, na dětský hodečky sme se nastrójili.:/ Mates Poulík ten si vykračuje, doma moc rád kola opravuje, /: rád kreslí, sportuje, keramiku dělá, ale nejvíc za balónem běhá.:/ Klárka tá má vlasy zapletený a fěrtúšek hezky malovaný /: je tuze šikovná, ráda čte, tancuje, s dědú Vaškem písničky notuje.:/ Míša s Ladikem nás zachránili, do kroja se zasej nastrójili, /: až budú velicí, budú tančit taky, budú je chcet všecky naše stárky.:/ Stárka Blanička je taky s nama, novej fěrtúšek má s kytičkama, /: v Čejkovicách tancuje s mažoretkama, Nad hlavú si točí s paličkama. :/ Velká parádnica je Evička, škraně má červený jak jablíčka, /: točí se dokola, s Ladikem tancuje, pěknú písničku si prozpěvuje.:/ Kerý je to ten stárek nejmenší, ale očka ty má nejčernější, /: bude z něj za chvilku taky fotbalista, zatím je však s taťkú traktorista.:/ torista.:/ Novú sukňu má stárka Adélka, vykračuje si jako panenka, /: má ráda zvířátka, ptáčků a kytičky, doma si čte o přírodě knížky.:/ Tadeášek taťkovi pomáhá, na zahrádce kvítečka zalívá, /: až bude veliký, trumpetu si kúpí, naučí se potom všecky noty.:/ S Tadeáškem Johanka tancuje, po očku se na maminku směje, /: zahraje si na cimbál, zazpívá písničku, neplechám učí svoju sestřičku.:/ /:Za chvilku možete taky tancovat: /, /: dokáď budú muzikanti z Kateřinky hrát.:/ strana 7

8 Kobylí dědina č. 2/ region/vino-nebylo-potreba-pod-maju- -juchali-i-s-limonadou html Kobylí Mája stojí, dechovka vyhrává, tanečníci se činí prostě hody, jak se sluší a patří. Jen místo vína si krojovaní zavdávají limonádou. Je sobota odpoledne a v kobylské sokolské zahradě je plno. Rozjíždí se tam dětské hodečky. Již 3.ročník. Chceme pomoci uchovat tradice, které teď u mladých v Kobylí trochu pokulhávají. Spousta jich ani neumí tancovat. Proto jsme se rozhodli začít už u malých dětí. Když se naučí kroj nosit a tancovat, tak si ten vztah ponesou po celý život, věří předsedkyně kobylského Klubu přátel historie Radoslava Obadalová. Právě tento klub za dětskými hodečkami v Kobylí stojí. Organizuje je už potřetí. O půl třetí vychází od tamního mu- Napsali o nás zea do sokolské zahrady v průvodu více než 120 krojovaných dětí. Domácí potěr doplňují členové folklorního kroužku z Vrbice, děti z Bořetic i soubory Dunájek z Dolních Dunajovic a Hrozének z Bulhar. Kobyláci se trochu obávali, jak hodečky skončí, moc tomu nevěřili. Proto od počátku zveme další soubory, které jsou naučené tancovat a nestydět se, aby to trochu rozjeli. A také aby všichni viděli, že když to jde jinde, proč by to nemělo jít u nás, vysvětluje Obadalová pestrý seznam dětských folklorních sdružení odjinud. V Kobylí žádné není. Předsedkyni tamního klubu přátel historie to mrzí. Kobylí je velká dědina, která by si dětský folklorní kroužek určitě zasloužila. Rádi bychom hodečkami, jejichž program se snažíme postupně vylepšovat, přispěli k jeho vzniku, neskrývá své přání. První vlaštovkou je aktivita učitelky Aleny Hochové na prvním stupni kobylské školy. Ta před hodečkami nacvičuje s dětmi zavádku. Dechová hudba Kateřinka vyhrává a Obadalová si zálibně prohlíží vzorné i lumpačící děti v krojích. Když se na ně podíváte, musíte uznat, že je to něco nádherného, usmívá se žena, která se k folkloru paradoxně vrátila až po 35 letech života v Brně. Dnes je to pro mě srdeční záležitost. Na dědinu tradice patří, svěřuje se s povzdechnutím, že postupně bohužel ubývá i starších žen v krojích. Autor: Michal Šupálek Bořetické děti, pod vedením Jany Šebestové a Jiřího Michny, předvedly na 3. ročníku kobylských dětských hodů svůj program sestávající z verbuňku a vrtěné. Dětem se jako přespolním na Hodečkách velmi líbilo, stejně tak se líbilo i jejich představení. Autor: Zpravodaj Bořetice Ohlédnutí za kobylskýma hodama Jak jistě víte, krojované hody mají v naší obci dlouholetou tradici. I letos se potvrdilo, že to v Kobylí kulturně žije. Účast byla po všechny tři dny hodů vysoká a počasí nám také přálo. Po dlouhé době hody nepořádala žádná organizace ani obecní úřad, ale stárci a stárky s pomocí rodičů. Přes veškeré počáteční obavy z toho máme nakonec všichni dobrý pocit a jsme rádi, že se hody vydařily. Chtěli bychom proto poděkovat všem, kteří se hodů zúčastnili nebo je jinak podpořili. Děkujeme především: - obecnímu úřadu za vstřícnost a pomoc při organizaci hodů, za zapůjčení sóla a sokolovny a za přístřešek pro krojovaná děvčata - všem sponzorům a vinařům, kteří nám darovali víno - krojované chase, která se účastnila předhodových příprav a dění pod májů - maminkám, tetičkám, babičkám za přípravu krojů - našim rodičům za pomoc při organizaci - všem našim kamarádům a známým, kteří si udělali čas a vybírali vstupné - mužům, kteří pomáhali při stavění máje - kobylským mužákům za zpěvy - Sklepance za hraní před kostelem na hody sv. Jiří - panu Ruprechtovi za zajištění máje - zpěvákům zavádky a jejímu autorovi, panu Křižákovi - panu Novákovi za zajištění koňského povozu - panu Štikovi za vyrobení plakátů - pohostinství SYNOT a pohostinství U KÁŇŮ za profesionální přístup - děkujeme také občanům, hlavně na spodním konci, za toleranci při noční zábavě a všem, kteří se jakýmkoli způsobem podíleli na průběhu hodů. Nezbývá, než se těšit na další setkání pod májů a přát si, aby se i další ročníky hodů vydařily. Kobylští stárci a stárky strana 8

9 č. 2/2013 Kobylí dědina Kukátkem do mateřinky Stává se už tradicí, že Myslivecké sdružení Kobylí pořádá první červnovou neděli pro děti dětský den u myslivecké chaty v lese. Letos pořadatelé připravili zajímavou stezku lesem, kde bylo několik stanovišť. Děti chodily ve skupinkách i se svými rodiči a poznávaly zvěř na obrázcích, čím se zvěř živí, listy a byliny, stopy zvěře, různé kůže a paroží zvěře. Nejvíc asi děti uchvátila střelba ze vzduchovky. Myslivci nezapomněli ani na aktivní pohyb děti si mohly zkusit skákat v pytlích a proběhnout bludištěm. Za každý splněný úkol byla malá odměna. Vyvrcholením odpoledne byla show na krásném bílém poníkovi v podání Sandry Doležalové. Celé vystou- pení nás příjemně naladilo a všem se moc líbilo. Také jsme měli možnost sledovat, jak se připravují lovečtí psi. Pan Milan Rusňák nám se svým border teriérem ukázal výcvik v poslušnosti a portu kozlíku. A když přišel hlad a chuť na něco dobrého, přešli jsme k táboráku a každý si podle svého opékal špekáček. Na úplný závěr jsme se přesunuli k velké chatě, kde pan Vít Svoboda s ostatními myslivci předával dětem diplomy a spoustu dobrůtek. Jsme velmi rádi, že kobylští myslivci touto cestou rozvíjejí u dětí a také rodičů pěkný vztah k přírodě. Všem, kteří letošní dětský den připravovali, velmi děkujeme. Mateřská škola Kobylí Svět ve fotografiích aneb Kobyláci na cestách Mnoho lidí a nejen mladých se vydává do světa za zkušeností, poznáním, prací nebo studiem. Cestování je čím dál jednodušší, ale ne všichni mají odvahu pustit se na dalekou pouť do neznámých zemí, ale rádi se alespoň zasní při fotografiích dokumentujících daleké země. Na začátku letošního roku vznikl nápad vystavit fotografie z takových cest kobyláků do světa. Na realizaci projektu se významnou měrou podíleli tři cestovatelé a fotografové Ivo Kovařík, Zdeněk Svoboda a Petr Kovařík, se kterými jsme vybrali fotografie, ujasnili si koncepci atd. Rozhodli jsme se, že výběr zúžíme na země mimo Evropu a necháme si prostor pro případné pokračování. Celou výstavu propojuje jedno slovo, a to cestování, které v sobě sdružuje všechny důvody pro opuštění rodného místa. Při hledání definice cestování na mě na internetu vykoukly dvě zajímavé myšlenky. Cestování je svým způsobem pohyb v kruhu, po kterém se rádi vracíme zpět domů ke své krajině, svému domu, člověku. Cestování je objevování, poznávání, dobrodružství, které nás vrátí zpět domů nebo nám ukáže, že doma může být také jinde než tam, kde jsme se narodili. Zájem o cestování byl mezi lidmi od pradávna. Už první dochované knihy se nevěnovaly jen náboženským tématům, ale i popisování vykonaných cest a byly velmi oblíbené. Odyssea od Homéra nebo Million od Marca Pola byly ve své době bestsellery. Nejen války a obchod byl hnací silou cestovatelů, ale i obyčejné touhy po poznání neznámých světů. Cestovalo se za prací, od středověku i za vzděláním na významné evropské univerzity a také pro zábavu, ale to pouze vyšší a majetnější vrstvy. Důležitým mezníkem historie objevování a cestování byly vedle putování po souši dálkové námořní plavby za poznáním nových zemí a krajů. Od 19. století, kdy došlo k rozvoji dopravy, a dopravní prostředky se zrychlovaly, přestávala být možnost cestování exkluzivní a stávala se dostupnější a dostupnější, ovšem touha po objevování, poznání a dobrodružství pořád stejná. Vernisáž výstavy se uskutečnila v neděli 9. června v muzeu. O hudební doprovod svátečního odpoledne se postarala skvělá kapela V hnízdě rej. Návštěvníci výstavy si mohli prohlédnout fotografie z 23 zemí např. z Peru, Austrálie, Bali, Antarktidy, Gruzie, Číny aj. Zážitky z cest zachytilo 11 autorů, jejichž doma je v Kobylí. Byl to Lukáš Janda, Lucie Jandová, Michal Herůfek, Vilém Kovařík, Jiří Koubek, Ivo Kovařík, Zdeněk Svoboda, Petr Otáhal, Antonín Hrabal, Petr Kovařík a Jiří Vojtěšek. Kdo výstavu navštívil, tak si určitě odnesl krásný vizuální zážitek a možná i trochu touhy po dobrodružství. Mgr. Blanka Hrabalová Muzeum obce Kobylí strana 9

10 Kobylí dědina č. 2/2013 Jsme v polovině roku a tak vás seznámím, co se v muzeu letos událo a co se chystá. Muzeum do konce měsíce července navštívilo 500 návštěvníků, z nichž většina byli neorganizovaní jednotlivci. Letos díky velmi horkému počasí je zatím návštěvnost o něco menší než obvykle. Turistům je muzeum otevřeno mimo neděle i během pracovního týdne od 9.30 do 14h a mnoho z nich tuto nabídku využilo. Od měsíce září do listopadu bude opět muzeum o víkendu otevřeno po předchozí domluvě. Z kraje roku jsem spolupracovala s místní knihovnou na projektu Babička, v měsíci dubnu to byla spolupráce na projektech studentů z Čejkovic a Velkých Pavlovic, co se umístili Muzeum informuje zením a prachem. Na zimní období připravujeme výstavu s oblíbeným tématem ručních prací. Tímto bych vás, kdo máte jako koníčka ruční práce, věnujete se vyšívání, háčkování, pletení, ale i modernějším technikám, ráda požádala o zapůjčení vašich výrobků na připravovanou výstavu. Společně připravíme výstavu, která bude nejen vizuálně přitažlivá, ale taky může dát inspiraci k vyzkoušení nových technik. Kontakt Mgr. Blanka Hrabalová , muzeumkobyli@centrum.cz. Přeji vám všem krásné babí léto a podzim. Mgr.Blanka Hrabalová Muzeum obce Kobylí Poslední červnovou sobotu se v našem regionu konala akce putování krajem André. V rámci tohoto putování každá obec nabízela plnou náruč vynikajících gurmánských zážitků v podobě místních voňavých specialit, nechyběla živá hudba a dle očekávání také možnost navštívit některý z řady vinných sklípků speciálně otevřených pro tuto příležitost. Klub přátel historie podpořil tuto akci otevřením stánku U tetiček v místním muzeu. Po zkušenostech z úspěšného loňského ročníku, kdy jsme ve spolupráci se společností Patria a.s. propagovali kobylské meruňky, jsme zůstali meruňkám věrní i letos. Počasí však jejich Tetičky v akci Krajem André v dějepisné olympiádě a postoupili do celostátního kola. Připravili jsme letní výstavu Svět ve fotografiích aneb Kobyláci na cestách. Muzeum obce Kobylí se otevřelo i návštěvníkům vinařské akce Po kobylských uličkách za vínem, kdy část návštěvníků této možnosti využila a prohlédla si naše expozice. Na konci měsíce června jsme opět posloužili jako razítkovací místo a občerstvovací stanice pro cyklistické poutníky Krajem André, což je díky pěknému počasí velmi zdařilá akce. Spolupráce s Klubem přátel historie je celoroční a neměnná. V měsíci září bude muzeum uzavřeno z důvodu výměny oken v přední části muzea, kdy bude nutné expozice zabezpečit před poškozrání nepřálo a ke dni konání akce ovoce ještě nebylo. Co teď? To by však nesměly být šikovné kobylské tetičky, aby si i s tímto problémem operativně neporadily. Sáhly do svých pestrých zásob a přelstily opožděnou přírodu. Pro nadšené účastníky této akce připravily meruňkové speciality z receptů místních babiček a nebylo jich málo. Přítomní měli možnost ochutnat různé druhy meruňkových buchet, od kynutých, třených po tvarohové a piškotové, meruňkový džem, beleše s meruňkami a také meruňkové pivo. To mělo velký úspěch. Další specialitou byla již tradiční škvarková pomazánka, která strana 10

11 č. 2/2013 Kobylí dědina nemůže chybět na žádné naší akci. Všem moc chutnalo, o čemž svědčí i to, že nás kolaři úplně vyjedli i vypili. A to je dobře! My (Tetičky) jsme měly dobrý pocit z toho, že jim chutná a že od nás odjíždějí spokojeni. Některým se ani moc odjíždět nechtělo. Děkuji členkám KPH za upečení výborných buchet, Ivetě Damborské a Vlastě Tlachové za celodenní smažení belešů a langošů a ostatním členkám za obsluhu vyhládlých kolařů. ZA KPH Radoslava Obadalová Již druhý rok propagujeme v rámci možností KPH meruňku, protože jsme přesvědčeni, že si toto ovoce propagaci zaslouží a Kobylí přece patří k největším pěstitelům tohoto ovoce u nás. V týdeníku Nový Život jsem se však dočetla, že velkopavlovičtí získali dotaci 400 tis. Kč na propagaci velkopavlovické meruňky. Stojí za úvahu, zda jsme náš nápad dokázali patřičně využít (ve spolupráci s obcí i a.s. Patrií) nebo jsme se nechali opět předběhnout? Setkání s osobností Klub přátel historie a Muzeum obce Kobylí pořádá dne vernisáž obrázků paní Evy Pilarové. Tuto akci s paní Pilarovou domlouvám osobně již několik měsíců. Bylo pro mne velkým překvapením, když se mi ozvala, že by se ráda podívala do Kobylí, nafotila nějaký obrázek a prohlédla si místnost, kde bude vystavovat. Tak jsme se setkaly. Probraly jsme organizaci výstavy, domluvily se na vystoupení s Mužáky. Paní Pilarová už měla obrázky z Kobylí a okolí nafocené, tak to bude překvapení i pro mne, co si v Kobylí vybrala. Je moc příjemná, milá a do Kobylí a na Kobyláky se moc těší. Setkání bylo krátké, protože paní Pilarová byla hostem sousedních Bořetic, byla moc ráda, že ji naše muzeum v těchto vedrech poskytlo příjemný chladivý azyl ke krátkému odpočinku před jejím vystoupením v Bořeticích. Za KPH Radoslava Obadalová strana 11

12 Kobylí dědina č. 2/2013 Do první třídy jsem začal chodit do obecné školy u kostela. Ani si nevzpomínám, že by mě vedli do školy rodiče. Asi se mnou šla Anežka, která již byla třeťačka. Když se mě paní učitelka Bergerová zeptala, jestli umím počítat, tak jsem hrdě prohlásil, že do sta. Nechtěla uvěřit, tak jsem odříkával: jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest, sedum, osum, devět, deset, dvacet, třicet, čtyřicet, padesát, šedesát, sedumdesát, osumdesát, devadesát, sto! Horší to bylo ve zpěvu. Paní učitelka hrála na housle, my jsme zpívali. Najednou zbystřila sluch, začala chodit po třídě a pořád hrála na ty housle. Až se zastavila u mne, a když se přesvědčila, že jsem to opravdu já, kdo to ostatním kazí, přetáhla mě smyčcem přes hlavu. Od té doby jsem ve škole nikdy nezpíval. Dodnes nemohu pochopit, jak jsme se naučili číst, protože paní učitelka pověsila na tabuli obraz se psem, pod nímž bylo napsáno TO JE PES. A my jsme odříkávali: to je pes. Pak tam pověsila kočku s nápisem TO JE KOČKA a tak se to opakovalo. Psaní bylo také zajímavé, na psaní sloužila tabulka. Tabulka trochu větší než malý sešit byla z břidlice a byla v dřevěném rámečku. Na jedné straně byla opatřena červenými linkami, druhá strana byla čistá. Na psaní či kreslení sloužila tyčinka, která nechávala na tabulce stopu. Na povázku byla k tabulce zavěšena hubka sloužící k mazání našich výtvorů. Po smazání byla tabulka čistá a tak by se dalo říci, že byla věčná. U děvčat to celkem platilo, ale kluci měli větší spotřebu. Ze začátku se chodilo do školy jen s tabulkou a tak byla při bitkách první po ruce. Protože jsme začali chodit do školy v září roku 1944, učili jsme se také němčinu. Ještě dnes před sebou vidím obraz se dvorem. Paní učitelka nám ukazovala a my jsme odříkávali: das ist das Haus, das ist der Baum, das ist die Katze, der Hund, die Pumpe Vzpomínky na školu na další si již nevzpomínám. Líbilo se nám, že s pětkou se nepropadalo, protože nejhorší známka byla šestka. Ve třídách se topilo kamny. Když škole došlo dřevo, nosili jsme polínka z domu. Ve čtvrté třídě nás učil pan učitel Bureš, v páté řídící Přinesdom. A pak jsme přestoupili do měšťanky. Jistě se již tehdy jmenovala Základní devítiletá škola, ale my jsme chodili do měšťanky. Tam byl na každý předmět jiný učitel. O výborných učitelích jsem se již zmínil v dřívějším zpravodaji. Jenom bych chtěl vzpomenout na pana učitele Petráka, jak uměl získat pro matematiku tímto příběhem: Jeden pan učitel si potřeboval odskočit, tak řekl žákům, aby spočítali součet čísel od jedné do sta. Než přišel ke dveřím, hlásil se jeden žák, že je to Výsledek je správně, ale jak jsi na to přišel? Řekl jsem si, že je 101, 2+99 je 101, 3+98 je 101 a tak dál až je 101. No a 50 krát 101 je Do naší měšťanky chodili také žáci z Vrbice a Brumovic a škola nám již byla malá. Proto se prováděla přístavba dvou tříd. Chlapci z první třídy chodili do školy v Brumovicích. Přes zimu jsme chodili pěšky. Přes Státní statek na Ostrůvku to byly asi čtyři kilometry. Na jaře pak na kole, na některém po dvou, protože v každém domě kolo nebylo. V Brumovicích bylo první koupaliště v nejbližším okolí a tak se šlo v tělocviku na koupaliště. Byl jsem tam již dříve a bylo tam vody jen po krk. Skočil jsem po hlavě do vody a po vynoření se postavil na nohy. Ale to již jsem polykal andělíčky. Nevšimnul jsem si, že hladina byla zvýšena. Pan učitel mě vytáhl za vlasy z vody, dal mi facku a místo plavání jsem seděl na trávníku a plival vodu. Neodradilo mě to však a plavat jsem se později naučil. V zimě jsme chodili v tělocviku sáňkovat. V Kobylí bylo kopců dost, ale saní málo. Naštěstí ti zámožnější měli sáně i pro čtyři. Našli jsme pěkný kopec, kde byl i hrbol jako skokanský můstek. Nevýhodou této dráhy bylo, že pod kopcem byla cesta a za ní dvoumetrová stráň zarostlá akáty a trním. Tak dlouho se závodilo, kdo začne později brzdit, až jedna parta proletěla těmi křovinami a následoval velký skok. Naštěstí se nikomu celkem nic nestalo, jenom Zdeněk měl roztržený ret. Pan učitel zastavil na blízké silnici auto, odvezl Zdeňka k doktorovi a my jsme šli jak zpráskaní do školy. Než jsme přišli ke škole, vyprávěly si tetičky, že Zdeňkovi vytekl mozek Kolem roku padesát se do našich končin rozšířila mandelinka bramborová. Ve škole nám vysvětlili, že ji k nám rozšiřuje západní reakce, aby poškodila naše začínající družstva. Na plakátu byla mandelinka vyobrazena včetně všech stádií. Celá škola se vydala do polí tohoto škůdce hledat. Pošlapali jsme lány brambor, nosili učitelům ukazovat různé brouky, ale mandelinku nenašli. To v sousední Vrbici našli na poli soukromníka hned čtyři. Musel pole brambor zaorat, jen mu bylo divné, proč se ti komunisti dohadují, kde je ta pátá. Ve škole se prováděl nábor do pionýra. Matka mě varovala: Dybys došel s tým šátkem dom, tož bych tě na něm oběsila. Pionýrem jsem byl, ale šátek jsem nosil domů v kapse. Jednou mě napadlo, abych vyzkoušel, jak bude šátek slušet našemu psovi. Asi se mu to moc nelíbilo, protože vyběhl se šátkem na ulici a byl problém dostat ho domů. Na konci školního roku se jezdilo na výlety. V první třídě to byl pouze pěší výlet na Velký vrch, v druhé již do Lednice a každým rokem se vzdálenosti prodlužovaly. V šesté třídě jsme jeli vlakem na jednodenní výlet do Bratislavy. Učitelé až na místě rozhodli, že si pobyt o jeden den prodloužíme. Zajistili sice noclehárnu, ale byla tam lůžka pouze pro děvča- strana 12

13 č. 2/2013 Kobylí dědina ta, chlapci spali na lavicích. My jsme byli na takové spaní zvyklí ze skautu, nám stačil pod hlavu chlebník. Ráno jsme byli odměněni výletem lodí po Dunaji. To jsme však nevěděli, co se děje doma. Učitelé sice podali telefonickou zprávu, ale protože málokdo měl telefon, nedostala se zpráva ke všem. Někteří rodiče již své ratolesti oplakávali. Naši rodiče kupovali učebnice spolu s Metelkovými. První rok je měla Anežka, druhý rok Mila Metelková, třetí rok já a nakonec ještě Marta Metelková. Když jsme končili čtvrtou měšťanku, měnila se školní docházka z devítileté na osmiletou a tak vycházely současně dvě třídy. Na konci roku nás čekaly závěrečné zkoušky. Matematiku jsem se učil poctivě, jenom výpočet povrchu komolého kužele mi dělal problémy. Tak jsem to vypustil s tím, že mě taková otázka nepotká. Podle zákona schválnosti spadne vždy krajíc na namazanou stranu a mně ten zákon přidělil kuželovou otázku. Během přípravy se mi však podařilo úlohu vyřešit. To nebyl nejtěžší úkol, který bylo třeba vyřešit. Před námi stál úkol co teď, što sdělať, kam jít. Kobylská škola měla velmi dobrou úroveň a tak byl velký zájem o studium. Když přišli horníci dělat nábor do dolů, slíbili nám, že si u nich můžeme školu udělat. Rodičům se to moc nelíbilo, ale řekli, dělej si, jak chceš, a přihlášku mi podepsali. Jenže horníci mi napsali, že ze zdravotních důvodů mě nemohou přijat a problém se vrátil na začátek. Pan učitel Petrák mi nabízel geologickou průmyslovku v Praze. To by se mi líbilo, kdyby to nebylo tak daleko. Dohodli jsme se, že geologickou průmyslovku dá až na druhé místo a na prvním místě bude elektrikář. Jenže on nenapsal učební obor, ale průmyslovku. A tak bylo o mém osudu rozhodnuto. O úrovni kobylské školy může svědčit i to, že do břeclavské průmyslovky bylo přijato pět žáků z Kobylí. Všichni ostatní, kteří ukončili devátou třídu, vystudovali nějakou školu po vyučení. Jsem přesvědčen, že výbornou úroveň má milovaná škola dodnes. Vladimír Šťavík Naše hry Za našich mladých let nebyla televize, počítače ani jiné přístroje a tak jsme si museli vymyslet hry sami. Na některé hry nebylo třeba žádných pomůcek, jako třeba na honěnou nebo na schovávanou. Na slepou bábu stačil šátek, který nosila děvčata jako součást oblečení. Když se oteplilo a oschla zem, udělali kluci podpatkem důlek a šprtali jsme kuličky. Kuličky byly hliněné nebo skleněné, ale ty měly hodnotu několika hliněných. Také jsme hrávali špačka. Udělal se důlek, na něj se položilo dřívko a na něj špaček, což byl špalíček na obou stranách šikmo seříznutý. Delší hůlkou se na špičku špačka kleplo, a když letěl vzduchem, tak se do něj ještě udeřilo, aby letěl co nejdále. Pro hru na státy jsme nakreslili kruh, který se rozdělil na tolik dílů, kolik bylo hráčů. Nožem rybičkou se házelo do cizího státu, a kde se nůž zabodl, tam se ukradl kus země. Pak jsme také házeli balon na střechu. Každý hráč měl vymyšlené jméno, a když se jeho jméno zavolalo, musel balon chytit. Když dnes vidíte hrát kriket, tak je to totéž, jak jsme mi hrávali pasáka. Pouze jsme míč neodpalovali pálkou, ale házeli. Nepotřebovali jsme žádné lezecké stěny, nám k tomu stačili stromy. Když bylo špatné počasí, hrávali jsme karetní hry Černý Petr, Vole, lehni nebo Člověče, nezlob se. Na papír jsme si nakreslili tabulku, do které napsalo: stát - řeka město rostlina jméno; na příklad: Libye - Labe - Libavá - libeček - Ludmila. Jeden hráč řekl á a potichu si odříkával abecedu. Když se řeklo dost, tak řekl, u kterého písmena skončil, na to se psalo. Každá správná odpověď se hodnotila deseti body. Pokud měli hráči stejnou odpověď, přidělovalo se bodů pět. Po sečtení všech bodů se určil vítěz. Pro hru kamínky stačilo jen pět oblázků, které se položily do ruky a vyhodily do vzduchu. Na hřbet dlaně bylo třeba chytit co nejvíce kamínků. Které spadly na zem, bylo třeba chytit do ruky. Gymnastiku jsme procvičovaly tak, že jsme udeřily míčem o zem a než jsme ho chytily, bylo třeba provést různé úkony - tlesknout rukama, dát ruce za záda, tlesknout rukama pod kolenem a podobně. Počítalo se do deseti a na každé číslo se musil udělat jiný úkon. Při hře na tichou poštu jsme se posadili vedle sebe a první pošeptal druhému nějaké slovo do ucha. Tak se předávalo slovo až k poslednímu. Ten pak řekl, jaké slovo slyšel, a ten první, jaké poslal. To bylo někdy smíchu, jaké zkomoleniny vznikly. Děvčata si hrála s panenkami, vařila, šila šaty na panenky. Skákaly jsme přes švihadlo. V zimě se jezdilo na saních. Silnice se neodhrnovala ani nesypala, protože sedláci vozili na saních hnůj na pole. Chodilo se příkopou. Odpoledne se vytáhly sáně, a když jsme nasedli na Kapli, dojelo nám to až k nádraží. Večery patřily starším mládencům. Ti si před sebe posadili děvčata a drželi je, aby jim nevypadla. Jednou u transformátoru porazili pana děkana, který šel z hospody u Kaňů, kam chodíval hrát taroky a zavezli ho zpátky k hospodě. Naštěstí se jim podařilo uniknout, aniž pan děkan poznal ty uličníky. Božena Slámová strana 13

14 Kobylí dědina č. 2/2013 Vzpomínky na konec války Když jsem si přečetla článek Vládě Šťavíka v časopise Kobylí dědina Vzpomínky na konec války, nedalo mi to, abych se s Vámi nepodělila i já s mými vzpomínkami na frontu. Začalo to tím v sobotu ráno jsme viděli projíždět po silnici k Brumovicím německé tanky vojsko ustupovalo před ruskou armádou. My bydlíme Pod Padělkama blízko silnice přišli k nám němečtí vojáci, začali nám natahovat do světnice rozvod polního telefonu. Na dvoře i na mlatě ustájili koně a vojenskou kuchyni. Tatínek uměl trochu německy (učil se ve Vídni stolařem), tak se jich ptal, jak daleko je fronta a ta už byla hodně blízko. Vojáci chtěli na umytí vodu, také se holili z řeči vyplynulo, že se hodně bojí největší strach měli z Kozáků. Pak u nás spali, kde se dalo, na postelích i na zemi. Protože lidé věděli, že fronta se blíží, chystali si uzly s jídlem, masem a chlebem. Tatínek vykopal již dříve kryt na konci humna, ostatní sousedé měli buď sklepy, nebo si udělali kryty. My jsme měli také předem nachystané uzly ve skříni v pokoji, ve kterém spali Němci, dokonce i na zemi. Bylo odpoledne a já jsem viděla, jak sousedé už odnáší své uzly do svých krytů. Můj tatínek ještě nechtěl, ale já jsem měla velký strach bylo mi 12 let tak jsem sama překračovala spící Němce a vynášela uzly do krytu. Později byla slyšet střelba, ruská fronta šla i Vývozkem k Brumovicím. Maminka, já i bratr jsme byli v krytu a tatínek doma. Byla slyšet střelba, báli jsme se bylo to, jako by kulky hvízdaly přímo nad námi. Až kolem třetí hodiny noční přišel pro nás tatínek, že už jsme osvobozeni, ale střelbu jsme slyšeli neustále. Šli jsme domů, dům byl plný ruských vojáků, chtěli vodu umývali se, někteří spali. Všichni lidé byli na ulici a vítali je. Ale v neděli dopoledne jsme museli zase odejít do Dufkového sklepa, tatínek zůstal doma. Mluvil s vojáky, ptal se jich, jaký je Stalin. Říkali, že Stalin, kdyby měl poslední krajíc, tak by jej rozdal. Nedali na něho dopustit a obdivovali ho. Tatínek nám pak vyprávěl, že vojáci byli přesvědčeni, že ruské samopaly i pušky jsou lepší než americké nebo německé, že jejich, když jim spadnou do blata, tak s nimi mohou hned střílet, kdežto americké, protože byly vypracovány jemnějším způsobem, ne. To jsme viděli i na jejich nákladních vozech tam bylo vidět i neopracované obrobky přesto lépe sloužily. Byli jsme v tom sklepě, bylo nás tam dost. Po poledni tam však přišel velitel nejen pro hodinky říkal: Davaj časy, ale také nám oznámil, že hlavní boj bude probíhat na dolním konci už tam bylo plno kanonů a pořád byla slyšet střela. Říkal, že máme jít na horní konec nebo na Vrbici. My a s námi asi 5 rodin jsme šli humnama přes Multu a Suchý řádek do našeho sklepa v Kučerové uličce. Když jsme procházeli Multou, viděla jsem zahozený kufr s nažehleným prádlem nikdo si ho ani nevšiml. Ale kus dál ležela velká bomba. Zděšení ale nastalo, když na zemi na Suchém řádku leželo hodně mrtvých koní. Také tam zemřeli 2 kluci (asi Rusňák a Bula, jména už nevím přesně). My jsme museli zakrvácené koně přeskakovat a šli jsme do sklepa. Tam nebylo nic připraveno, děcka spaly v kádích a dospělí na zemi na štěstí jsme měli nad sklepem trochu sena. Nevěděli jsme jak to venku vypadá. Tatínek nám nosil ruskou polévku boršč z ruské kuchyně, která byla u nás na dvoře. Ve sklepě jsme byli 5 dní. Až střelba byla daleko, moje maminka měla strach o vylíhnutá kuřátka, tak mě poslala domů je zkontrolovat. Šla se mnou i kamarádka Božka Stávková. Jak jsme šly, všude byli vojáci (žádný civil). Jeden voják jel na kole, místo duše měl nacpanou slámu, ale jel. U Orlovny ležela aktovka plná papírových peněz (asi německé) nikdo si to nevzal. Když jsme přišly k našemu domu, viděli jsme zakrvácenou vojenskou blůzu. Tatínek říkal, že šli 3 vojáci od Fušůza, vůbec se nekryli a jeden na to doplatil byl pohřben blízko našeho. Někteří vojáci neměli skoro žádný výcvik, posbírali je přímo z polí, kde pracovali. Byli mezi nimi mladí 18letí i staří. U nás byly dveře otevřené, světnice také, z kredence bylo všechno vyházené po zemi a také tam spali vojáci. Šla jsem dál, a když jsem viděla, jak na dvoře stál voják a čural, utekla jsem. Strýček Matějka zavolal tatínka, který nás hned poslal pryč. Do sklepa chodila vojenská kontrola, hledali Němce byl mezi nimi i 12letý vojáček. Když střílení trochu utichlo, přišel do sklepa voják a muži, co tam byli, museli ze sklepa ven zakopávat mrtvé. Tatínek nám pak vyprávěl, že v polích pod Vývozkem byli mrtví Němci a rozházené dopisy. Jednoho Němce našli pod mostkem u silnice ke Dvoru měl plné kalhoty. Když kopali opodál hrob, zastavila u nich motorka a ruský voják přišel, obrátil ho na záda a do mrtvého vypálil celou dávku střeliva asi 75 ran. Tak je nenáviděli. Fronta se vzdalovala, my jsme již byli doma, tatínek byl ve vinohradě, když k nám přišli 2 ruští vojáci, byli až z Krumvíře, kde byla polní nemocnice. Přinesli tabák, museli jsme zavolat sousedy a oni začali vyměňovat tabák za víno. Po druhé jsme neotevřeli, protože jsme se jich báli. Oni přišli zadem a tak zase měnili tabák za víno. Pak zase přišli a přivedli s sebou ještě jednoho pro ně cizího vojáka, který se chtěl s nimi svézt. Víno bylo na chodbě a najednou zmizelo. Podezření padlo na toho cizího vojáka. Postavili ho k Pekaříkovým vratům, odkrokovali to, jeden vytáhl ruční granát a chtěli ho zabít, a když se nepřizná, tak jej odvedou na komando, které bylo v dědině. Děcka pak prozradila, že voják ukryl víno naproti do škarpy tehdy tam strana 14

15 č. 2/2013 Kobylí dědina ještě domy nestály. Vojáci pak už nikdy nepřišli. Jak odešla fronta, tak se k nám nastěhovali dva ruští důstojníci Theodor Vinogradov a Vasil z Gruzie. Jejich pucflek Leoška bydlel o pár domů dál u Lovečků. Byli to piloti, kteří na provizorním letišti na jetelině u Dvora za padlé piloty doučovali vojáky. Měli spoustu vyznamenání zvláště Theodor. Pomáhali nám v létě při mlácení dávali do mlátičky i v uniformě. Vína a jídla bylo dost a všechno dopadlo dobře. Také se někdy dobře bavili. Jednou zalepili papírem skleněné dveře od jejich světnice, přinesli v kýblu víno, také maso a pak přišly báryšně vojačky. Na letiště u Dvora pravidelně přilétal dvouplošňák to byla jejich vojenská letecká pošta. Ti naši vojáci jezdívali na Slovensko, přiváželi různé věci, hlavně štůcky pěkných dámských látek, zašili je do balíčku a touto poštou posílali domů. Jednou v noci také přivezli 300 kilogramové prase, to na oči nevidělo, jak bylo tlusté. Ohradili je na mlatě, přivezli 2 otevřené sudy a mělo se zabíjet ve žňa. My jsme měli vrata do dvora, kde bylo okénko pro oje vozu zakryté plachetkou. Přišel Leoška, že prase zastřelí do okénka. Když se 3x netrefil, zavolali jsme souseda strýce Stávka, který musel prase zabít. Silně maso nasolili do 2 sudů a dali do studené komory. Když potřebovali nebo měli návštěvu, řekli: Mamka žáriť vždy velký pekáč. Theodor mi říkával: Milada, nado učiť sa učiť sa a dal mi čisté německé sešity. My jsme si na ně zvykli, klíč od domu jsme nechávali za oknem a někdy, když tam nebyl, přijeli pro mě do školy. Bydleli u nás až do září, pak se posunuli vojáci k Podivínu, ale ještě i pak se k nám vraceli. Toto jsou mé vzpomínky na konec války v Kobylí, pravděpodobně je nikdy nezapomenu. Milada Brázdilová roz. Chytková Otrokovice Černý pes Majdalenka se chystala na hřbitov. Do baněčky si v zahrádce utrhla nejaký kvítí, vzala si čistej šátek a zástěru a už chtěla jit. Maminka na ňu volá: Majdušo nikde nechoď, je pozdě, dojdeš tam za tmy. Měla to z fišúza dobrej půl hodiny, ale ona, že to zběhne. Vyletěla hore dědinů, u Pavlovej studně nabrala do baněčky vody a šla na hřbitov. Tam opravdu už nikdo nebyl. Vyměnila kvítí, zalíla macošky a šla dom. Zavřela bránu, aby ráno nevlezly slípky na hřbitov. Otočí se a vedle ní stójí velký černý pes. Nevrčel, enom mu svítily velký zelený oči. Pomali se ze strachem rozešla a pes vedle ni. Myslela si je tady nekeho, půjde se mnů enom ke kapličce. Psisko šel s ňů dál, enom občas se na ňu podíval zelenýma očima. Říkala si, k šenku s ním dojdu a tam zavolám kluků. Sedávali na šraňku před hospodů, čekávali tam na děvčata. U hospody nebyla už ani noha, enom v oknech blikala sem tam svíčka. Tenkrát eště nebyla eletrika v barákách, enom na nádraží. Majduška se už bála a psisko pořád vedle ni. Věděla, že tak pozdě v dědině nikeho nepotká. Chalupy byly enom po Blažkovu kovárňu. Dál už bylo enom rolí a o samotě stálo nádraží a Fišús. Musela přes rolí od Blažkovej kovárně sama jit dom na Fišús. Psisko pořád vedle ni, tak došli až na most přes Svodnicu. Tam se pes zastavil, ani se nehl, enom mu svítily zelený oči. Majduška pomali šla, měla strach, že se na ňu vrhne a začne ju kúsat. Pes nic, enom stál a díval se na ňu. Rozběhla se a doma za sebú zabúchla dveře, oknem se dívala, esli tam pes néni. Ale pes už o ňu zájem neměl. Co se ji cestů ze hřitova přihodilo, doma ani nemukla. Byli by se s ňů vadili, že měla poslechnut. Ráno ju poslali do Hrabínka okopávat řepu. Byl tam taky na vedlejším rolí súsed. Dycky se bavili, co je novýho v dědině. Majduška mu řekla, že dyž šla ze hřbitova, jak se pod věžú přidal velkej černej pes a šel s ňú až na most na Svodnicu, jak se strašně bála. Ale pes nic, ani nevrčel, enom se na ňu díval velikýma zelenýma očima a šel vedle ni. Sůsed ji říkal: Majduško, to on šel s tebú jako stráž, aby se ti nic nestalo. Šlas pozdě ze hřbitova, to on tam istě hlídá pod věžú, aby v noci nechodil nikdo rušit dušičky na hřbitov. Poděkuj Pánu Bohu, že tě ochránil, pes tě mohl pokúsat, doví, co to bylo za tuláka. Teprv potom se Majduška doma svěřila Co se ji stalo dyž šla večír ze hřbitova a co ji radil sůsed z Hrabínka. Maminka jí říkala, to bys měla súseda poslechnút, on ti dobře radí. Súsed to řekl v hospodě u piva, jak černej pes vystrašil Majdušku, dyž šla večír ze hřbitova. Nekeří chlapi říkali, dyť mi ho vidíme taky. Jeden říká, na mě čekává u sklepa a ide se mnú až před chalupu, tam ostane stát a dál už nejde, ani nezaštěkne, enom se dívá. Doví, čí je to psisko. Majduška to myslela s tym poděkováním vážně. Měla kamarádku v zahradech u studně, dnes už je tam hodně dlúho pumpa. Radila se s ňú, jak to udělat. Mařka, tak se menovala jeji kamarádka, ji říká: Poďme za panem farářem, on nám poradí. O černým psovi už věděla celá dědina. Tenkrát Kobylí mělo ztěžka 400 čísel. Na černýho psa měl každej jinej názor. Jední se ho báli, nevycházeli v noci ven, druzí se temu smíli. To se všecko doneslo na fáru. V Kobylí byli dvá kostelníci, Mikulica ze zámečku na Mlsově a Křivka z dědiny pod kaplú, tí, co se šuškalo v dědině, zavčas na fáře informovali. Tak pan farář věděl o černým psovi víc, než ti, co ho viděli. Mařka se Majduši nabídla, že s ňú půjde na fáru, aby se nebála. Dyž došly, pan farář se usmíval a přivítal je a ptal se ich, co potřebujů. Děvčata se bály a Mařka do Majduše strkala, tak se neboj a řekni to. Majduška to dopodrobna vyložila panovi farářovi. Pan farář říká, to je dobře, že myslíš na Pána Boha, možu odslúžit mšu svatů za poděkování. Zpovídat budu v sobotu o 6 hodinách. Děvčata se vyzpovídaly a v nedělu strana 15

16 Kobylí dědina šly do kostela nastrójený, to byl jejich svátek, Majduška se už černýho psa nebála a klidně spala. Ale hospodáři v klidu černýho psa nenechali, dávali pozor, kde půjde, čí to je. U kapličky a na Mlsově si začaly ženský stěžovat, že se jim na večír nevrátily všecky slípky dom. Za nedlúho jeden hospodář si vezl okolo hřbitova zelený krmení a uviděl u zídky v chábí, že se neco černýho pohybuje. Šel se podívat a uviděl černýho psa, ten měl zakúsnutú slípku a už se do ni púšťal. Popadl ho vztek a říká, tak ty máš byt tym strážcem pod věžů, ty zloděju, ty sem chodíš krast slípky. Potom co se ztratí, je na Rychlýho z chalůpky z doliny. Ten chudák ani paprče neolízne a ty si vypasenej, jak buldok. Vzal z vozu bič a řezal ho jak nezralý žito. Psisko letělo z Mlsova důle na spodní konec. A už se vědělo, že je nečí za spodního konca. U věže se už neukázal, bál se výprasku. Potom ho viděli potulovat se po Dvorcách. Asi hledal zaběhnutú slípku. Nic nenašel, tak šel dom do chalupy u silnice k Bořeticám. Šli tam a ptali se hospodářa esli majů č. 2/2013 černýho psa? Říkali,že ano. A máte ho doma? Doma je enom dopoledňa, potom uteče a nevidíme ho až ráno, dyž ideme do chlíva. To leží u búdy a chrápe ani neví, že sme na dvoře. Enom slope vodu a chrápe. Dyby k nám došel ledas kdo, tak ani neštěkne. Co mu dáme do misky, má tam eště v poledně. Potom uteče a vidíme ho až brzo ráno A víte, že on je ten pes, co vyděsil Majdušku z Fišúza? A taky krade slípky a kuřata. Hospodář říká, tak dyž je to tak, dostane obojek a řetázek a uváže se u búdy a bude hlídat nás. A pes měl po svobodě. Ale dlúho už ho neměli. Když ho odvázali, aby se proběhl, slípkám pokoj nedal, bál se enom biča, napomenutí na něho neplatilo. Hlídat ho neměli čas, tak ho zavedli do doliny Karlovi Koblihovi. Ten vykupoval kozy a psy na kůžky. Vyčiněný je prodával do sběrny, nekde do Brna. Psí sádlo si lidi kupovali, jako lék Bylo to jeho živobytí. Lidmila Viktorínová Už je tomu 15 let Stalo se na jaře 1998, tedy před patnácti lety. V sále orlovny jsme tehdy zorganizovali shromáždění členů a majitelů členských podílů JZD. Důvodem byla obava, že vedení družstva, které tehdy připravovalo transformaci družstva na akciovou společnost, nemá tak čisté úmysly, jak tvrdilo a může své členy oklamat tj. připravit o majetek. Sál orlovny byl toho večera zcela zaplněn. Přítomným jsem se z jeviště snažil vysvětlit, jaká úskalí v sobě převod majetku družstva na akciovou společnost skrývá zejména to, že se převodem mohou někteří lidé na úkor ostatních obohatit. Jako právník jsem už tehdy měl své zkušenosti s právní formou akciové společnosti. Pamatuji se, jak na mě někteří z členové družstva toho večera pokřikovali ať táhnu do. Na jeviště jsem tenkrát pozval i Ing. Josefa Čačíka, předsedu družstva, který a to slyším jako dnes přítomné ujišťoval, jak transformace družstva na akciovou společnost bude pro každého člena/majitele podílu výhodná. Pan předseda zdůrazňoval, že pochází ze staré sedlácké rodiny, že mu lidé mohou věřit. A stalo se. Lidé mu uvěřili, na členské schůzi transformaci družstva na akciovou společnost odsouhlasili. Už příští týdny a měsíce ukázaly, jak ing. Čačík s Milošem Lanžhotským mysleli na ostatní akcionáře. Ve hře bylo zbytkové družstvo, v jehož aktivech se tehdy nacházel hmotný majetek za desítky milionů korun. Z logiky věci měla být hodnota tohoto majetku rozdělena poměrným dílem mezi všechny oprávněné osoby - akcionáře, čímž by se hodnota akcií každého akcionáře navýšila tj. zhodnotila. Plán ing. Čačíka a spol. byl však jiný. Hodnota akcií zbytkového družstva měla v jejich plánu klíčovou úlohu. Už předem měli promyšleno, jak akciovou společnost ovládnout a její další vývoj kontrolovat. Za účasti zprostředkovatele ing. Zdeňka Macháčka byl (bez souhlasu členské schůze družstva) podíl zbytkového družstva činící asi 35% akcií nové společnosti prodán za necelých 10mil. korun miliardáři Ivo Dubšovi! Kontrolní balík akcií společnosti tak získal Ivo Dubš zhruba za cenu rovnající se přibližně výši ročního zisku akciové společnosti Patria. Udělal v Kobylí nepochybně velmi dobrý byznys. Co všechno Ing. Josef Čačík, Miloš Lanžhotský nebo zprostředkovatel ing. Zdeněk Macháček za tento obchod obdrželi, co všechno jim bylo tehdy slíbeno, lze jenom spekulovat. Dnes, po 15 letech vidíme, že plán ing. Čačíka a spol. ovládnout akciovou společnost stoprocentně vyšel. Josef Čačík je ředitelem společnosti, jeho syn Tomáš je ekonomickým ředitelem, Miloš Lanžhotský pak řídí vinařskou divizi, která je pro prosperitu akciové společnosti klíčová. Rodina podnikatele Ivo Dubše pak, jako největší akcionář, postupně přebírá řízení podniku do svých rukou (Ivo Dubš mladší byl nedávno kooptován do představenstva jako jeho předseda). Co říci závěrem? Jako potomci svých rodičů bychom neměli zapomínat na to, co zažili někteří z nich v 50. letech minulého století v období kolektivizace, o co mnozí z nich přišli, za jak těžkých podmínek majetek JZD v Kobylí budovali. O čtyřicet let později parta manažerů družstva zneužila svého postavení a důvěřivosti většiny členů, aby tento majetek formou transformace ovládla a obohatila sebe i své rodinné příslušníky na úkor ostatních oprávněných osob. Apel na svědomí a morálku těchto lidí je tím jediným, co nám dnes zůstalo. Plyne z toho ponaučení, že zlý úmysl, který se stal, by neměl být zapomenut. JUDr. Jaroslav Kovařík P.S. Svůj podíl v družstvu, který jsem obdržel od rodičů, jsem bohužel neměl dovoleno proměnit na akcie, i když jsem o to usiloval. Ing. Čačík a spol. si to nepřáli. strana 16

17 č. 2/2013 Kobylí dědina Dne 12. října 1913 tomu bude 100 let, kdy byla založena Tělocvičná jednota Sokol Kobylí Kde život, tam ruch, tam pohyb a změna bez ustání. Jako oko po světle touží, po zvuku sluch, tak i veškeré hýbací ústrojí naše touží po činnosti přiměřené. Veškerým pohybováním cvičíme tělo, vyvinujeme sílu a obratnost jeho. A to je zajisté přirozená, pudem vedená činnost ve vývoji k tělocviku. A tělocvik je soustavné napínání tělesných sil za účelem uchování tělesného zdraví a zvýšení tělesné zdatnosti. To jsou slova zakladatele Sokola ze dne 16. února 1862 a jeho 1. náčelníka Dr. Miroslava Tyrše (* ). Sokol založil společně s Dr. Jindřichem Fügnerem (* ), 1. starostou Sokola a jeho velkým finančním podpůrcem. On to také byl, kdo na 1. schůzi Sokola 27.března 1862 na Střeleckém ostrově v Praze navrhuje, aby na důkaz podpory o účelu spolku, odchovávati vlasti a národu lidi statné, v demokratickém rozhodně svobodomyslném základu, svornosti a bratrství všech jeho členů, si všichni jeho členové jako bratři, tykali! Myšlenka sokolská nabývá netušeného významu a rozvoje. Šíří se doslova celým světem. Je velmi podporována našimi občany, žijícími v zahraničí. Přes velký odpor tehdejších státních, ale i církevních orgánů, dochází postupně i v dalších městech po Praze a následně i v menších obcích, k shromažďování, zvláště mladých lidí, za účelem cvičení a šíření sokolské myšlenky. Velkými propagátory byli zejména mladí řemeslníci, pracující, ale vracející se z větších měst do rodných obcí. Sdružovali se v tehdejším odboru Národní jednoty. A tak se i v Kobylí stalo, že (následuje zápis z kroniky): Začátkem července r.1913 vylepeny byly plakáty: Tělocvičná jednota Sokol v Kloboukách u Brna pořádá veřejné cvičení V Kobylí dne 13. července 1913 o 3 hod. odpoledne. Pořad: Průvod Proslov Národní tance, odbor Národní jednoty v Kobylí Cvičení: dorostu mužského a ženského, žen a mužů Volná zábava Vstupné: sedadlo 60h., k stání 30 h. V průvodu šlo 84 členů v kroji z Klobouk, Čejče a okolí. O úkolech sokolstva promluvil velmi poutavě br. Havelka. Účast na cvičení velmi četná. V ten den je dán popud k založení jednoty Sokol v Kobylí. Bylo nás 32 dobrého pevného přesvědčení. Dne , svolali jsme ustavující schůzi Sokola u Nejedlíků (Zájezdní hostinec u Nejedlíků nyní dům rod. Hrabalovy v ul. Aug. Šebestové č. 293). Dr. Havelka promluvil o úkolech sokolstva. Zvolen byl hned výbor: Starosta; br. Vl. Bezděk, obchodník místostarosta; br. B. Svoboda, správce školy z Vrbice jednatel; br. J. Doležal, poštmistr pokladník; br. L. Jung, obchodník náčelník; br. Müller, obchodník náčelní; sestra Valentová, učitelka Členové výboru; A. Hájek - učitel, Matulíková - učitelka, Tom. Ostřížek - rolník, V. Nejedlík - hostínský, Ant. Kovářík - rolník, M. Hájková - učitelka. Začalo se pilně cvičit. Br. Müller pořídil hrazdu a skok. Cvičilo se na dvoře u Bezděků a u br. Junga. S radostí musím doznati, že se chodilo pilně do cvičení i bratři ze vzdálené Vrbice, po lopotné celodenní polní práci, přišli rádi za večera si zacvičit. To ovšem nedalo spáti dp. p. faráři Süsmayerovi. Jednoho večera byli bratři z Vrbice, když vraceli se v noci ze cvičení, pobodáni zjednanou omladinou, za což měli, dle přiznání obviněného Ševčíka, slíbenou čtvrtnici piva Tolik zápis z kroniky, který zapsal tehdejší jednatel Sokola a poštmistr v Kobylí Josef Doležal. Jak tedy je výše uvedeno, v neděli , měli bychom slavit 100. výročí od založení Tělocvičné jednoty Sokol v Kobylí. Jenom nevím, jak a kdo se této slávy zhostí? Organizace TJ Sokol byla po celou dobu své existence tvrdě potlačována. Hned po jejím vzniku (1862) došlo v r k prohrané prusko-rakouské válce, která se odehrála na českém území a měla velmi neblahý vliv nejen na obyvatele, ale i na Sokol. Po krátkém vzepětí, kdy dochází v r i k založení jednoty v Kobylí, dochází k velkému útlumu i zákazu činnosti Sokola během I. sv. války Tato měla jediné pozitivum v tom, že sokolové měli velký podíl na vzniku československých legií. Po I. sv. válce dochází opět k oživení činnosti Sokolstva. Jeho členy jsou v té době mj. i T. G. Masaryk a Edvard Beneš. Toto úspěšné období ale trvá jen do nástupu fašistů. Veškerá činnost je zakázána, čelní představitelé pozavíráni a popraveni. Po ukončení II. sv. války se činnost TJ Sokol už nikdy neobnovila v takovém rozsahu jako po I. sv. válce. Poslední hřebík do rakve dostala od komunistů, opět úplným zákazem činnosti a převedením pod nově sjednocenou Tělovýchovnou jednotu. V Kobylí dochází po roce 1989 ke snaze o obnovení spolku, ale to zůstává jen u možnosti zachování Sokolovny v majetku spolku. O další činnosti Tělocvičné jednoty Sokol Kobylí mi není nic známo. Bližší informace najdete např. v knize KOBYLÍ, DĚDINA na str V srpnu 2013 zapsal Jaroslav Otáhal Podklady: Karel Domorázek Sokolstvo Kobylí dědina (2002) Domácí archiv strana 17

18 Kobylí dědina č. 2/2013 A přece můžeme začít slavit! Vítězslav VESELÝ je mistr světa! V sobotu 17. srpna 2013 se stal mistrem světa v hodu oštěpem na světovém šampionátu v Moskvě hodem 87,17m Vítězslav Veselý. Rodák z Hodonína, ale syn rodičů Vítězslava a Heleny Veselých, kteří oba pocházejí z Kobylí. Vítek, jak mu všichni říkáme, je syn rodičů Františka a Jarmily Veselých z domu č. 632 v ulici Augusty Šebestové, a po našem Hela, rozená Otáhalová, rodičů Jaroslava a Marie Otáhalových, z domu č. 634 v ulici Augusty Šebestové, kde také jako rodina zpočátku žili. Blahopřejeme nejen mistrovi světa Vítkovi, ale také rodičům a hlavně oběma babičkám, které se tohoto krásného úspěchu svého vnuka dožily. A je také dobré dodat, že Vítek-otec úspěšně reprezentoval Kobylí jako hráč fotbalu a volejbalu Sokola Kobylí, což je malý počin k letošní oslavě 100. výročí založení Sokola Kobylí! Jaroslav Otáhal Zpráva o hospodaření TĚLOVÝCHOVNÉ JEDNOTY SOKOL KOBYLÍ za rok 2012 jak byla přednesena na letošní výroční členské schůzi Vážení přátelé sportu, dovolte mi, abych vás seznámil s hospodařením naší TJ v roce A nebude to zrovna veselé povídání. Dá se říct, že za posledních několik let, nejsmutnější. Na vině nejsou ani tak výdaje, které se jen nepatrně zvyšují (za což můžeme poděkovat hlavně velkému množství brigádnických hodin jak na fotbalových hřištích, tak sportovním areálu), jako pokles příjmů. Například v roce 2008 činily příjmy ,- Kč, v roce ,- Kč a loňský rok jenom ,- Kč. Pokles příjmů byl jak u ubytovny, tak i u sportu tam oproti roku 2011 o cca ,- Kč. Celkové příjmy jsou tvořeny jak příjmy ze sportu a dotací na sport, tak tržbami z ubytovny a nájmem ze sportovišť. Celkem tedy již zmíněných ,- Kč. V kolonce náklady jsme dospěli k částce ,- Kč. Tato částka je tvořena součtem výdajů na ubytovně a náklady na sport, které se vyšplhaly na ,- Kč, včetně odpisů. Jen pro zajímavost, v roce 2010 to bylo ,- Kč. Náklady na sport seskládají z těchto položek: Materiál sport. vybavení ,- Kč Materiál ostatní ,- Energie ,- Opravy ,- Cestovné ,- Repre ,- Služby ,- Mzdové náklady ,- Dan z nemovitosti 1 518,- Provozní náklady ,- Odpisy ,- Celkem ,- Kč A jak hospodařily jednotlivé oddíly? náklady příjmy celkem 1. Tenis , , ,- Kč 2. Košíková , ,- Kč 3. Volejbal , , ,- Kč 4. St. tenis , , ,- Kč 5. Kopaná , , ,- Kč 6. Ubytovna , , ,- Kč 7. Správa , , ,- Kč V celkovém součku jsme tedy hospodařili se ztrátou ,- Kč. Pokud odečteme odpisy, které jsou zavádějící, pak manko v hospodaření činí za minulý rok ,- Kč. A přitom se žádné velké investice v loňském roce neprováděly. Za zmínku stojí jen zbudování ochranných sítí za brankami na hlavním hřišti kopané. Brána, branky a oplocení kolem ubytovny, včetně nástavby ochranných sítí kolem hřiště na plážový volejbal nás díky Jirkovi Fridrichovi vyšly jen na cenu materiálu. Horší to ale bude letos, protože ve snaze o zlepšení kultury ubytovaných jsme se rozhodli investovat do zkvalitnění pokojů v prvním patře naší ubytovny. Předpokládané náklady na výstavbu soc. zařízení v pěti pokojích jsou cca ,- Kč. Náklady jsou to nemalé, ale vzhledem k tomu, že ze zisku z ubytovny jsou dotovány naše sportovní oddíly, tak také nutné a nevyhnutelné. Je jen otázkou, kde na tak finančně náročnou akci vzít finance. Proto jsme podali žádost o dotaci z fondu Jihomoravského kraje a požádali obecní zastupitelstvo o poskytnutí finanční pomoci. Zatímco z kraje žádné dotace nepřišly, z obecního rozpočtu jsme dostali mimořádnou dotaci ve výši ,- Kč. Díky této dotaci nám k dokončení alespoň nejnutnějších prací chybí zhruba ,- Kč. Je otázkou do diskuze, jakou for- strana 18

19 č. 2/2013 Kobylí dědina mou jsme schopni je získat. Je však jistá jedna věc čeká nás období šetření. Pevně věřím, že toto nelehké období zvládneme tak, abychom se dál mohli věnovat výchově mladé sportovní generaci kobylských dětí a kobylským občanům poskytovat odpovídající zázemí pro jejich sportovní využití. Tímto bych chtěl poděkovat všem našim sponzorům, díky kterým se nám i v této nelehké době daří udržovat všechna sportoviště i oddíly při životě a v případě stolního tenisu na velmi vysoké sportovní úrovni. Josef Blaha P.S. K dnešnímu dni je částečná rekonstrukce pokojů v prvním patře ubytovny hotova, za což patří velké poděkování členům obecního zastupitelstva, kteří pochopili naši tíživou situaci a nad rámec svých povinností nám poskytli mimořádnou finanční pomoc a půjčku, která nám pomohla tuto náročnou akci dokončit. Vydařená sezona našich mladých fotbalových nadějí Velmi úspěšný rok zažili naši mladší žáci. Již po skončení loňské sezony naznačili své možnosti, když zvítězili i podruhé v domácím fotbalovém turnaji. Podzimní část své soutěže pak zahájili vítězným zápasem v Krumvíři a doma s Březím. Po zaváhání a prohře ve Velkých Bílovicích následovaly tři zápasy s nejlepšími týmy soutěže a tři výborné výkony, které byly bohužel korunovány jen jedním bodem ze zápasu s Břeclaví. Po prohře v Novosedlech a výhře se slabými Šitbořicemi obsadili kluci po podzimu 6. místo se ziskem 10 bodů za 3 výhry, 1 remizu a 4 prohry se skórem 44:28. V zimní přestávce kluci poctivě trénovali, utvrdila se parta jak v kabině, tak na hřišti a spanilá jízda jarní částí sezony mohla začít. Paradoxně začala v Březí nejhorším výkonem a nejvyšší výhrou 13:0. To druhý zápas byl o něčem jiném. Výborný výkon a těžký soupeř z Velkých Bílovic odjížděl s prohrou 2:4. Do Mikulova jsme odjížděli ve velmi oslabené sestavě, a tak prohra 1:5 na, pro kluky, nezvyklé umělé trávě, byla s nejlepším týmem soutěže ještě přijatelná. A pak to začalo. Ptáte se co? No přece ta slibovaná spanilá jízda soutěží. Po zbytek soutěže nenašli naši kluci přemožitele, ba neztratili ani bod. A co je nejdůležitější, tak to, že jasně přehrávali své soupeře. Ať už to byly po podzimu bez ztráty bodu vedoucí Rakvice, které jsme porazili 1:0, tak hlavně zápas v Břeclavi, kterou kluci rozdrtili na jejich hřišti 13:2! To byl asi rozhodující zápas jara, po kterém se začaly vyplňovat představy o dosažení vysněné medailové příčky. Zbývaly poslední tři zápasy a ty kluci zvládli skvěle. Soupeři odjížděli postupně s těmito výsledky: Kobylí Šitbořice 10:1, Kobylí Novosedly 3:1 a Kobylí Krumvíř 5:2. Jak se vyhrával jeden zápas za druhým, tak se také postupovalo v tabulce směrem nahoru a po posledním zápase se stal malý fotbalový zázrak a kluci se z podzimního 6. místa vyhoupli na konečné krásné 2. místo. Jako třešničku na dort pak přidali pohár za vítězství na pohárovém turnaji v rakouském Drasenhofenu. A že letošní rok nebyla náhoda dokazují úspěchy našich žákovských družstev za posledních 5 let. Rok okr. přebor ml. žáci 1. místo, rok 2010 okr. přebor st. žáci 2. místo, rok 2013 okr. přebor ml. žáci 2. místo. Tady jsou ti, kteří se o poslední úspěch zasloužili. Horní řada zleva: Josef Blaha - trenér, Lukáš Hanák, Štěpán Křivka, Jakub Skalník, Jan Veselý (Vrbice), Radek Vykydal, Dominik Možný a Jakub Švehla Dolní řada zleva: Zdeněk Otáhal, Jakub Novák, Radek Borovička, Adam Fridrich, Vítek Hoch, Šimon Chytka a Jakub Otáhal Chybí: Jakub Mazánek Kluci děkujeme a přejeme vám a kobylskému fotbalu více takových sezon. Josef Blaha strana 19

20 Kobylí dědina č. 2/2013 Bývalí hráči Sokola Kobylí se úspěšně zúčastňují turnajů fotbalových starých gard. 11. května se konal fotbalový memoriál v šumavském Hrádku u Sušice. V tomto turnaji skončili Kobylští po dvou vítězstvích, jedné prohře a remíze na druhém místě. 20. července proběhl v Němčičkách Modrohorský fotbalový turnaj. Hráči Kobylí remizovali s Velkými Pavlovicemi 0:0, porazili Vrbici 2:0, Němčičky 3:0 a celý turnaj vyhráli. Úspěchy kobylských,,starých pánů 27. července se konala v Českých Heřmanicích v okrese Ústí nad Orlicí fotbalová pouť, kde naši hráči podlehli domácímu celku 2:0. 3. srpna na hřišti Sokola Týnec zvítězili naši staří páni nad domácím Týncem 2:1 Horní řada zleva: Vlastimil Knápek, Jiří Otáhal st., Jiří Láníček, Jiří Vojtěšek, Marcel Rozsypal, Radek Fridrich, Radek Kovář, Michal Fribert, Aleš Dřímal, Zdeněk Kunč Dolní řada zleva: Jiří Otáhal ml., Roman Poulík, Petr Stohanzl, Tibor Toman, Petr Jabůrek, Zdeněk Fribert 24. ročník Kobylského srandamače Tělovýchovná jednota Sokol Kobylí, oddíl volejbalu, uspořádala 22. června 2013 již 24. ročník Kobylského srandamače. Je to turnaj smíšených družstev 4+2, podmínkou jsou minimálně dvě ženy v družstvu. Konečné pořadí: 1. Kyjov 2. Nová včelnice 3. Žízeň kamaráda Pružinky 4. Žoldáci 5. Smajlíci 6. Kopyta 7. Valtice 8. Ti co brzo vypadnou Pozvánka na 2. ročník Memoriálu Františka Horáka Fotbalový turnaj bývalých hráčů 5. října 2013 v Kobylí na hřišti za Mlýnem ve hodin Za účasti týmů Sokol Kobylí, Sokol Týnec a SG Hrádek u Sušice Občerstvení zajištěno Informace najdete též na adrese: -kobyli.cz/ Ing. František Řačák strana 20