CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Absolventská práce

Transkript

1 CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Možné přínosy poetoterapie v sociální práci s dětmi, které jsou umístěny v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Dětském centru Zlín, p. o. Iveta Heclová Vedoucí práce: Mgr. Lenka Tkadlčíková Olomouc 2015

2 Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě použitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu. V Olomouci 2015

3 Děkuji Mgr. Lence Tkadlčíkové za odborné vedení mé práce, za její cenné rady a podporu při psaní a Mgr. Pavlíně Valouchové, Ph.D. za poskytnutí metodické pomoci. Dále děkuji Dětskému centru Zlín, p. o., za poskytování materiálových podkladů.

4 OBSAH SEZNAM ZKRATEK... 6 ÚVOD... 7 I. TEORETICKÁ ČÁST CHARAKTERISTIKA PSYCHOTERAPIE Způsoby práce, cíle terapie, dovednosti terapeuta v dětské psychoterapii Charakteristika expresivních terapií BIBLIOTERAPIE Původ slova, definice biblioterapie Využití biblioterapie a techniky práce s textem s dětmi POETOTERAPIE Původ slova, definice biblioterapie Využití poetoterapie s dětmi Techniky psaní básní s dětmi SOCIÁLNÍ PRÁCE Koncept sociálního fungování a paradigmata sociální práce Náplň práce a požadavky na činnost sociálního pracovníka dle zákona Charakteristika ZDVOP dle zákona II. PRAKTICKÁ ČÁST METODOLOGIE VÝZKUMU Cíl, výzkumné otázky a kritéria Výzkumná strategie Výzkumný přístup Metody získávání dat Výzkumný vzorek Postup při sběru dat Zpracování dat Interpretace dat Výsledky analýzy dat Diskuze ZÁVĚR ZDROJE... 40

5 SEZNAM TABULEK SEZNAM PŘÍLOH ANOTACE PŘÍLOHY PŘÍLOHA Č PŘÍLOHA Č

6 SEZNAM ZKRATEK CAN Child abuse and neglect syndrom týraného zneužívaného a zanedbávaného dítěte DC FAS IFSW Dětské centrum Fetální alkoholový syndrom International Federation of Social Worker Mezinárodní federace sociálních pracovníků O. S. Občanské sdružení OSPOD Orgán sociálně právní ochrany dětí P. O. Příspěvková organizace PL SAS SPOD Psychiatrická léčebna Sociálně - aktivizační služby Sociálně právní ochrana dětí ZDVOP Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomo

7 ÚVOD K napsání absolventské práce na toto téma mě inspirovala má souvislá dvouměsíční praxe v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP), v Dětském centru Zlín, p. o. Děti jsou do tohoto zařízení umisťovány z různých důvodů, které by se daly souhrnně označit jako nestabilní rodinná péče. Sledovala jsem různé negativní dopady absence rodiny u těchto dětských klientů a na základě toho jsem se rozhodla zařadit do volnočasových aktivit ZDVOP poetoterapii. Cílem mé práce je zjištění možných přínosů této terapie na základě zpětné vazby a vnímání užitečnosti poetoterapie u klientů po absolvování a účasti na poetoterapeutických hodinách a poté na základě rozhovorů a reflexe pracovníků ve ZDVOP, DC Zlín, p. o. Identifikace přínosů probíhala polostrukturovanými rozhovory, v rámci kvalitativního výzkumu. Práce je členěna na část teoretickou a praktickou. V teoretické části se věnuji oblastem, jež jsou důležité pro pochopení problematiky daného tématu (své poznatky jsem čerpala pouze z uvedeného seznamu odborné literatury, zákonů, internetových zdrojů). V praktické části je popsáno zařízení ZDVOP a následně samotný průběh kvalitativního výzkumu, s nezbytnou diskuzí a závěrečným zhodnocením. Poetoterapie může být velmi dobrým nástrojem sociálního pracovníka/pracovníka v sociálních službách (ačkoli ne každý sociální pracovník/pracovník v sociálních službách absolvoval psychoterapeutický výcvik, může využít prvky vycházející z terapeutického paradigmatu sociální práce) pro sblížení se s dětmi. Spojení se sociální prací lze nalézt v povaze zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Je to organizace, která je nápomocna ohroženým rodinám s dětmi, v případě jakékoli nepříznivé sociální situace. Dětské centrum Zlín, p. o., je zdravotnické zařízení, ale od má povinnost řídit se standardy kvality pro ZDVOP (OSPOD), které využívají zařízení, poskytující sociální služby. 7

8 I. TEORETICKÁ ČÁST 1. CHARAKTERISTIKA PSYCHOTERAPIE Psychoterapie má za cíl léčbu, profylaxi a rehabilitaci poruch zdraví. Uskutečňuje se za pomocí psychologických prostředků, tedy prostředků komunikační a vztahové povahy. Probíhá jako interakce mezi terapeutem a pacientem. (Vymětal a kol. 2004: 20) Psychoterapie působí na duševní stav, chování, interpersonální vztahy i tělesné procesy člověka. Má za úkol usnadnit či přímo navodit nastolení žádoucí změny či znesnadnit vznik či rozvoj určité duševní poruchy zdraví. (Vymětal a kol. 2004: 20) Psychoterapii považujeme za aplikovaný obor, který v sobě zahrnuje i teoretickou část. Poslední dobou je tendence zdůrazňovat její transdisciplinární povahu, což znamená prolínání psychoterapie s ostatními obory, např. se speciální pedagogikou, sociální prací. (Vymětal a kol. 2004: 21) Pomáhající pracovníci (sociální pracovníci, pedagogové, speciální pedagogové, učitelé) si někdy kladou otázku, kde už začíná terapie a kde jde pouze o rozhovor, vedoucí k podpoře klienta. Většinou si to nastaví tak, že proces psychoterapie začíná až tehdy, kdy se pro to sami rozhodnout. Klienti to ale vnímají jinak. Už v momentě, kdy se nám rozhodnou sdělit své problémy, kdy nám přiznají svůj problém, kdy vyslyšíme jejich volání o pomoc., jde již o psychoterapii. Ubezpečování pracovníků o tom, že já jenom radím a žádnou terapii nedělám je tedy zbytečné, stejně jako víra v to, že klienti jsou s terapeutem ve vztahu pouze po dobu trvání konzultace. (Pötche 2011: 104) Navrátil definuje tuto nejasnou (i pro profesionály) odlišnost v kompetencích terapeuta a sociálního pracovníka. Sociální pracovník může využívat pouze prvky z terapeutického paradigmatu sociální práce, pokud neabsolvoval psychoterapeutický výcvik. Je mu umožněno provádění tzv. terapeutické intervence, ve které je zásadní komunikace a navázání vztahu s klientem. (podle Matoušek 2001: 187) 1.1. Způsoby práce, cíle terapie, dovednosti terapeuta v dětské psychoterapii Terapeut může s klientem pracovat individuálně/v rámci skupiny. Při práci s dítětem ve skupině si dítě může vyzkoušet, jaký účinek má na druhé jeho chování, jakým způsobem jej vrstevníci přijímají mezi sebe. Pro mnohé děti skupina postačí k podpoře jejich zdravého psychického vývoje. (Lanyadoová, Horneová a kol. 2005: 342) Dětská psychoterapie je snadnější, pokud se koná v místnosti, speciálně upravené pro terapii hrou. Prostředí by zde mělo zůstávat neměnné, aby dítě při každé návštěvě 8

9 mělo pocit, že to tam zná. Neméně důležitý je správný výběr hraček a materiálů. (Geldard 2008: s. 161) Jako médium můžeme použít knihy/příběhy, hlínu, konstrukce, kreslení, malbu prsty, imaginativní putování, imaginativní hru, figurky zvířátek, malbu/koláž, maňásky, plyšové hračky, pískoviště, loutky, pracovní listy. Záleží na věku dítěte, typu terapie, aktuálních terapeutických cílech. (Geldard 2008: 163) Cíle terapeuta při práci s dítětem se kryjí s obecnými cíli výchovy. Psychoterapie se uplatňuje tam, kde je výchova jednostranná a nepodporuje optimální vývoj dítěte. Cílem je tedy odstranění nežádoucích příznaků, které se u dítěte projevují. (Kratochvíl 2012: 17) Cíle dětské terapie se odvíjí od schopností rodičů spolupracovat s terapeutem, a to z důvodu, který je velmi prostý dítě je na rodičích plně závislé. (Vymětal 2003: 163) Psychoterapeut má za úkol umožnit dítěti lepší sebepoznání, kontrolu vlastního jednání a duševních dějů, získání přátel, objevení vlastních možností. Obecně lze říci, že terapeutická sezení mají směřovat k rozvoji osobnosti dítěte nedostatky učíme dítě odstraňovat, popřípadě kompenzovat. (Vymětal 2003: 166) Psychoterapeut dětí musí disponovat schopností dítěti rozumět a komunikovat s ním. Je velmi důležité umět rozpoznat různé verbální i neverbální signály. Pro úspěšnost sezení, je žádoucí, aby terapeut vzbudil u dítěte zvědavost, zájem a ambice. (Ronenová 2000: 18) Dalšími dovednostmi dětského terapeuta musí být schopnost pozorovat dítě, schopnost identifikovat odpor a přenos, schopnost podporovat pozitivní sebepojetí dítěte, schopnost napomoci dítěti v nacvičení nového způsobu chování. (Geldard 2008: 109): Při práci s jakoukoli cílovou skupinou musí mít terapeut základní odborné vzdělání, nutností je také určitá osobnostní vybavenost. (Müller 2014: 18) 1.2. Charakteristika expresivních terapií Slavík definuje expresi jako lidskou aktivitu, pomocí níž člověk může vyjádřit své vnitřní rozpoložení - dojmy, pocity, nálady. (podle Müller 2014: 63) Spojením slov terapie a exprese Müller (2014: 63) definuje expresivní terapie následovně: Jedná se o terapeutické využití specifických projevů (buď vnímáním a prožíváním jejich výsledků, nebo aktivní účastí na jejich procesu) vyvolaných specifickými médii a uskutečňovaných v rámci umělecké tvorby. Z toho vyplývá, že v expresivních terapiích se zaměřujeme na prožívání dojmů z daného díla, díky 9

10 kterému u klienta dochází k uvolnění, rozveselení apod. V klasické terapii nejde o dílo, ale o problém klienta. Müler dále uvádí, že klasifikaci expresivních terapií lze rozdělit dle příslušného média, jež je zde hlavním prostředkem a podněcovatelem žádoucím změn. Vymětal (2007: 59) píše o expresivních terapiích následovně: jsou to takové metody, při kterých se pacient vyjadřuje verbálně nebo neverbálně za pomoci specifického média (uměleckého, pohybového). Toto médium dopomáhá k vyjadřování specifických procesů a stavů vnitřního světa klienta, což by s pomocí jiných metod bylo jen těžce sdělitelné. Klient může prostřednictvím estetických činností najít své místo, svou optimální pozici. Je to ovlivněno obrácením se k prožitkové sféře života, životním hodnotám, svému vnitřnímu světu, sociálnímu okolí, světu představivosti a emocí. (Hlavsa 1986: 87) 10

11 2. BIBLIOTERAPIE 2.1. Původ slova, definice biblioterapie Původ slova biblia přešlo do latinského jazyka z řečtiny a označovalo Bibli, Písmo svaté. Později se jeho význam přenesl na knihy vůbec. (Kulka 2008: 69) Müller (2014: 198) nalézá původ biblioterapie ve spojení řeckých slov biblion = kniha a therapia = léčit. Je nutné zdůraznit, že therapia neznamenala v antickém Řecku pouze terapii, jak ji chápeme dnes, ale také léčení pomocí hudby (lyry) a slova (básní). Kulka definuje biblioterapii jako jakoukoli práci s vhodně programovanou četbou knih. Může využívat psaní kratších literárních útvarů (povídek, básní, biografií, novel). (Kulka 2008: 69) Svoboda definuje biblioterapii jako intervenci, při níž se využívá především psaný text. Aplikací tohoto textu lze dosáhnout navození žádoucího jednání klienta, individuálně a společensky žádoucím směrem. (podle Müller 2014: 198) Můžeme se setkat i s následující definicí od Šauerové (2013: 116): Smyslem biblioterapie je reflexe prožívané zátěžové situace na pozadí četby knihy, při níž dochází k uvolnění nahromaděného psychického napětí, k uvědomění si významu prožívané situace, k jejímu přijetí, vyrovnání, též k obnově radosti ze života, podpoře osobní spokojenosti. Biblioterapie má za cíl uspokojování kulturních potřeb, pomoc při využití volného času, podpoření duševní pohody jedince. (Vášová 1995: 62) Biblioterapie může probíhat jako vlastní psaní klientů, kdy klienti pomocí slov vyjádří své negativní emoce, což vede k osvobození kognitivních schopností od zátěže, ke zmírnění obav a rušivých myšlenek. Podle psychologa M. Liebermana je vyjádření pomocí psaní ozdravné, a to proto, že se změní způsob, jakým se mozek se stresujícími informacemi vyrovnává. (Beilock 2014: 152) 2.2. Využití biblioterapie a techniky práce s textem s dětmi Biblioterapie pro děti má prakticky stejnou podobu i hlavní cíle jako biblioterapie pro dospělé. (Geldard 2008: 220) Je ale třeba uvědomit si rozdílnou úroveň schopnosti porozumět psanému textu, na základě individuálního posouzení dítěte. Výhodou je obeznámení s úrovní jeho jazykových znalostí, s jazykovými prvky, které se v jeho řeči běžně vyskytují. V úvahu se musí brát také délka textu, kterou dítě dané věkové kategorie zvládne přečíst najednou. 11

12 Pro zjednodušení je možností dotázat se na knihy, které četlo v minulosti a které jej nejvíce zaujaly. Tak se lze seznámit s jeho vztahem ke čtení, od něhož se bude odvíjet i míra, do jaké bude potřeba dítě motivovat. Vždy je důležité, aby četba dítěti přinesla příjemný zážitek. (Daňová 2008: 53 55) U dítěte využíváme beletrii, ve které jsou popisovány problémy, za pomoci příběhu (Spiderman, Harry Potter, Metráček, Už zase skáču přes kaluže, My děti ze stanice Zoo) postavy hlavního hrdiny. Velmi užitečná je identifikace dítěte s postavami v literárním příběhu, dále lze využít rozpoznání témat, jež se opakovaně vyskytují v jeho životě strach ze samoty, ze zrady apod. (Geldard 2008: 220) Při biblioterapii nejde pouze o samotné čtení pohádky, ale její součástí jsou i další aktivity, vedoucí k rozvoji komunikaci dítěte, k otevření se dítěte pracovníkovi. Dítě je pak schopné samo nalézt různé možnosti řešení jeho problémové situace. (Valešová, Malecová 2011: 43) Techniky biblioterapie se odvíjí od jejího záměru. Lze využívat několik oblastí. Jestliže chce terapeut pozitivně působit na psychosomatiku, lze vhodně čerpat z knih, jež se vztahují k tematice zdravotního postižení. V dnešní době se čím dál častěji staví do popředí oblast relaxace, kdy terapeut vypráví klientovi příběh, pomocí něhož má nalézt vnitřní klid. U menších dětí mohou knihy podpořit jejich úroveň a vztah ke vzdělávání, jde o to nalézt vhodné a pro ně zajímavé téma. U dětí v mladším/starším školním věku může terapeut využít techniku tvůrčího psaní, která může být realizována zaznamenáváním si denních událostí, s nimiž se klient setkal (jedná se o tzv. psaní deníku). Při biblioterapii je možno využít naraci, kdy klient předčítá vlastní či cizí příběh, nebo lyriku, kdy se jedná již o psaní vlastního textu, společně s užitím dramatických prvků. Výtvarně založení klienti ocení techniku polyestetiky, kdy je možno vyrábět koláž, malovat malbu, vytvářet sochařský objekt apod. A dětem v adolescenci můžeme nabídnout možnost virtuální spolupráce, kdy mohou být s terapeutem v kontaktu pouze za pomocí internetu. (Müller 2014: ) 12

13 3. POETOTERAPIE 3.1. Původ slova, definice biblioterapie Slovo poetoterapie vzniklo spojením dvou slov: poezie básnictví, básnický výtvor, kouzlo, půvab, 1 terapie léčba, léčení, léčebný postup. 2 Mazza (2013: 107) považuje poetoterapii za interdisciplinární přístup, který se zaměřuje na práci s jazykem, pocity a vyjadřování klientů. K tomu jako hlavní prostředek využívá básní. Zdůrazňuje důležitost identifikace pocitů klienta, což, především při snaze o zapojení poetoterapie do skupinových terapeutických aktivit, může být poněkud problematické. Perlin (2009: 76) definuje poetoterapii jako interaktivní koncept mezi terapeutem a jeho/jejím klientem/klienty. Tato terapie může být provozována mezi terapeutem a jedním klientem či může být začleněna do skupinové terapie. Důvodem pro její indikaci je zvýšení sebevědomí klienta/klientů a uvědomění si a porozumění vlastním problémům. Pro efektivní provedení vyžaduje zkušeného terapeuta a klienta, který je motivován k interakci s terapeutem a který se chce spolupodílet na procesu celé terapie. Terapie poezií může často být, pokud je provedena profesionálně, velmi důležitým nástrojem k vytvoření a budování vztahu mezi terapeutem a klientem. Zde je nutné klást důraz na správné zvolení typu, příběhu a nálady básně, která bude odpovídat klientově situaci. (Chavis 2011: 104) Brooke (2006: 203) píše o poetoterapii jako o metodě kreativního umění, využívanou terapeuticky. Terapie poezií může být efektivní jako prostředek sdílení a ventilování emocí klienta - podporuje reflexi vlastních nálad, pocitů, nápadů, a tím dosahuje navození pozitivních emocí. Terapeutická sezení by měla odpovídat schopnostem, zájmům, potřebám a náladám jednotlivců či skupiny. Klienti pak mohou samotnou poezii číst, poslouchat, učit se nazpaměť či sám/samy tvořit. Poetoterapie je tedy využití básní při práci s klienty. Autoři se shodují na faktu, že poezie v tomto přístupu slouží především pro navázání vztahu mezi klientem a terapeutem. Stejně tak většina z nich poukazuje na fakt, že pro úspěch poetoterapie v praxi je velmi důležité zapojit do přípravy emoce a náladu klienta či klientů. Zapojení klienta 1 Slovník cizích slov (2015): Výsledek hledání slova terapie [on-line]. Dostupné z: 2 Slovník cizích slov (2015): Výsledek hledání slova poezie [on-line]. Dostupné z: 13

14 pomocí verbální komunikace - dotazování se na pocity; neverbální komunikace psaní a kreslení na tabuli, udržování očního kontaktu, korekce výrazu v obličeji. V opačném případě může být celé snažení zbytečné. (Mazza 2013: 71) 3.2. Využití poetoterapie s dětmi Dle autorů Colemana a Yeh (2011: 526) lze poetoterapii využívat u dětí od předškolního věku až do střední školy. Vždy však záleží na technice, která je při práci použitá. Pro mladší děti doporučují spíše formu předčítání básní a následné reakce posluchačů na přečtené dílo. Starší děti a adolescenti se již mohou zapojit do všech klasických poetoterapeutických technik. Bahman a Maffini (2008: 63) zdůrazňují pozitivní vliv poezie na vyjadřování emocí a nálad u dětí. Benefity poetoterapie mohou vést u dětí ke zlepšení jejich emocionální inteligence. V praxi lze využít terapii poezií při práci s dětmi jako nástroj pro osobní růst, vypořádání se s problémy jako je zvládání hněvu/strachu, umístěný v pěstounské péči, ztráta blízké osoby, neúplná rodina, schopnost zvládat rozličné problémy, špatná úroveň společenských vztahů. (Baraitser 2014: 86) Jedná se o účinnou metodu, kterou používají terapeuti při práci s dětmi. Hlavním důvodem využití je především schopnost porozumět situaci, zvládnutí nové strategie, jak se svými negativními emocemi vypořádat a zvážení jiné perspektivy. Přes čtení básní může dítě pochopit, jakým způsobem se jiní vypořádali s podobným problémem, které samo právě prožívá. Na základě zjištěných podobností pak může nabyté poznatky aplikovat na svou vlastní situaci (Baraitser 2014: 86) Mazza (2013: 61) podotýká, že při práci s dětmi v rámci poetoterapie je důležité využít více různých cest. Nezbytností je vykonávat terapii básněmi střídavě individuálně, s rodinou a v kolektivu. Modely a terapeutické techniky pro práci s dětmi mohou být navrženy jako preventivní čí léčebné, vždy v kontextu vývoje dítěte. Pro správnou práci s dítětem je důležité definovat techniky, které budu zaměřeny na oba typy konfliktů, se kterými se tento klient potýká konflikt s ostatními (externí) a konflikt sám se sebou (interní). Terapie básněmi může být při práci s dětmi velmi přínosná. Slova jsou používána hravě, síla poetického jazyka je může uchvátit a zaujmout. Avšak je důležité uvědomit si omezení cílové skupiny. Vždy záleží na věku klienta/klientů, poetoterapeut musí v rámci 14

15 své přípravy tento fakt zohlednit. Náročnost básní, se kterými je pracováno, by měla odpovídat věkové skupině. Stejně tak zvolené techniky, které budou na daném sezení vykonávány. (Green a kol. 2013: 310) 3.3. Techniky psaní básní s dětmi Je k dispozici několik technik, jež se mohou využívat v poetoterapeutické práci s dětmi. Terapeut může využít techniky tzv. čtení básně, kdy dítě čte verše napsané někým jiným, za účelem vytvoření si vztahu k práci autora a k porozumění, že nejsou jediné, kdo se s podobnými emocemi potýká. Po přečtení básně napíší děti vlastní báseň, kde mohou již vyjádřit své vlastní pocity a nálady. (Bahman, Maffini 2008: 63) Pro rozvoj empatie a vzájemného porozumění, slouží tzv. dvojhlasná báseň. Děti čtou báseň, která je určena pro dvě osoby. (Bahman, Maffini 2008: 63) Jako nástroj pro určení nálady a emocí dětí je možno využít techniky, jež nese název tvarová báseň. Jedná se o to, že děti si musí zvolit nějaký tvar (slza, blesk, srdce), který pro ně reprezentuje nějaký pocit. Následně k tomuto tvaru napíší báseň. (Bahman, Maffini 2008: 64) Podobnou technikou, sloužící ke zmapování psychického stavu dětí, je tzv. zkratková báseň. V tomto případě si děti zvolí některou z emocí, které jsou jim nabídnuty poetoterapeutem. Poté na každé počáteční písmeno z vybrané emoce složí verš. (Bahman, Maffini 2008: 65) Mazza (2013: 62) popisuje dvě další techniky. První z nich je zapojení dětí do hádky, kdy básní musí reprezentovat svůj názor/postoj. Po tomto následuje diskuze, vyhodnocení a plánování dalších činností, se záměrem řešení externích konfliktů dětí. Druhou z nich je využití básně 10 pozitivních věcí o mně, s cílem podpoření při interních konfliktech dětí. 15

16 4. SOCIÁLNÍ PRÁCE 4.1. Koncept sociálního fungování a paradigmata sociální práce Pro definování paradigmat sociální práce, je podstatné zmínit pojem sociálního fungování, který do sociální práce zavedla Bartlettová. Ve své knize The common base of social work praktice (1970) definuje sociální fungování jako interakci mezi lidmi a požadavky prostředí. Na jedné straně se jedná o schopnost člověka zvládat, na druhé straně o požadavky prostředí. Pokud jsou tyto strany v rovnováze, situace člověka je bezproblémová. Pokud mu ale kapacita zvládání chybí či nedostačuje, nebo nároky prostředí jsou nepřiměřené k jeho dovednostem, je situace problematická. Cílem sociální práce je potom opětovné nastolení rovnováhy. (Navrátil, Musil 2000: 140). Rozdělení sociální práce na tři rozdílná paradigmata je úsilím jednotlivců a institucí o rozdělení jejich širokého spektra aktivit, které dnes označujeme jako sociální práci. V praxi se tato paradigmata často překrývají, záleží na vzdělání sociálního pracovníka, kultuře organizace. (Šubrt 2014: 65) Navrátil označuje první paradigma jako terapeutické nebo také hovoří o tzv. terapeutické pomoci, kdy sociální fungování člověka závisí na jeho duševním zdraví a pohodě. Sociálním pracovník poskytuje klientům poznání jejich osobnostních deficit, vnitřního stavu jejich osobnosti. Hlavní důraz je kladen na komunikaci a vztah a to proto, že zejména komunikace umožňuje lidem lépe korigovat jejich vlastní pocity. Sociální pracovník by měl mít znalosti psychologie, popř. absolvovat terapeutický výcvik. (Navrátil 2001: 14 17) Druhým přístupem sociální práce je poradenské paradigma, kdy sociální fungování člověka ovlivňuje především jeho schopnost pracovat s problémy a pracovat přitom s odpovídajícími informacemi. Sociální pracovník poskytuje klientům poradenství, mediaci, podporu jejich osobnostního růstu, posilování skupin a komunit. Sociální pracovník by měl mít znalosti legislativy a veřejně správního systému. (Šubrt 2014: 65) Posledním přístupem je využití reformního paradigmatu, kdy sociální fungování člověka ovlivňuje především to, zda se aktuálně nachází v opresi či nikoli. Sociální pracovník má za úkol posilovat schopnosti a dovednosti klienta (jedná se o tzv. empowerment) a zvyšuje podíl různých skupin na tvorbě legislativního a společenského systému. Postupy sociálního pracovníka vychází především ze znalostí sociální psychologie a politologie. (Šubrt 2014: 65) 16

17 4.2. Náplň práce a požadavky na činnost sociálního pracovníka dle zákona Náplň práce, umožňující činnost sociálního pracovníka Dle 109 sociální pracovník vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální agendy včetně řešení sociálně právních problémů v zařízeních poskytujících služby sociální péče, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace, zjišťuje potřeby obyvatel obce a kraje a koordinuje poskytování sociálních služeb. (Zákon 108/2006) 3 Vzdělání, umožňující činnost sociálního pracovníka Jsou 4 způsoby, jak získat potřebnou odbornost k výkonu povolání sociálního pracovníka. (Zákon 108/2006) 3 Prvním z nich je absolvování vzdělávacího kurzu v celkovém rozsahu nejméně 200 hodin a praxe v rozsahu 10 let za podmínky středního vzdělání s maturitní zkouškou v oboru sociálně právním (ukončeném nejpozději (Zákon 108/2006) 3 Druhým z nich je absolvování vzdělávacího kurzu v celkovém rozsahu nejméně 200 hodin a praxe v rozsahu 5 let za podmínky ukončeného vysokoškolského studia, které není uvedeno v zákoně. (Zákon 108/2006) 3 Třetím z nich je absolvování vyššího odborného vzdělání v oborech, zaměřených na sociální práci, sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociálně právní činnost, charitativní a sociální činnost. (Zákon 108/2006) 3 Posledním je poté absolvování vysokoškolského vzdělání, získané v bakalářském, magisterském nebo doktorském studijním programu, zaměřené na výše uvedené obory. (Zákon 108/2006) 3 Předpoklady, umožňující činnost sociálního pracovníka Zákon O sociálních službách definuje tři požadavky na činnost sociálního pracovníka. Jedná se o bezúhonnost, způsobilost k právním úkonům, zdravotní způsobilost (vydává registrující poskytovatel zdravotnických služeb v oboru všeobecné praktické lékařství). (Zákon 108/2006) 3 Tyto informace jsou převzaty z mé bakalářské práce Techniky poetoterapie v sociální práci s dětmi v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (v Dětském centru Zlín, p. o.),

18 Další vzdělávání, konkrétní možnosti sociálního pracovníka Vzhledem k neustále se měnícím faktorům (zákonné normy, společenské normy, psychologické trendy apod.) má sociální pracovník povinnost dalšího vzdělávání. Jeho zaměstnavatel mu musí zabezpečit 24 hodin vzdělání za kalendářní rok. (Zákon 108/2006) Toto vzdělání může mít následující formy (dokladem je vždy osvědčení): absolvování studia na vysoké či vyšší odborné škole, účast v akreditovaných kurzech, účast na odborných stážích v zařízeních sociálních služeb, účast na školících akcích. (Zákon 108/2006) Osobnostní vlastnosti, pomáhající sociálnímu pracovníkovi Sociální pracovník by měl být schopen klientovi aktivně naslouchat, s projevením schopnosti empatie a humoru, jelikož to podpoří jeho důvěryhodnost. Ve vztahu k sobě by měl mít jasně stanovené cíle, měl by být aktivně iniciativní a ve své práci samostatný. Důležitá je také motivovanost pro výkon jeho profese, slouží k zabránění syndromu vyhoření. Se syndromem vyhoření souvisí míra schopnosti odolnosti k neúspěchu, např. u nedobrovolných klientů se mu může často stát, že kýženého záměru intervence nedosáhne. Schopnost nést riziko a rozhodovat se jsou další předpoklady pro stabilní osobnost pomáhajících pracovníků, kteří musí za své činy odpovídat, musí aktivně projevovat svou jistou míru nedůvěry vůči autoritám odmítat stereotypy a unáhlené závěry. K tomuto využívá aktivní spolupráce s kolegy, např. v rámci interdisciplinárního týmu. (Gulová 2011: 36) Osobnost sociálního pracovníka ovlivňuje zpětná vazba od jeho kolegů, nadřízených i klientů, neboť na základě ní se může dozvědět, jak je vnímám, ať už v roli člověka nebo profesionála. Zvlášť důležitá je zpětná vazba od klientů, neboť právě ona působí jako motivace pro rozvoj jeho osobnosti. (Kopřiva, Šiklová 2006: 25) 18

19 4.3. Charakteristika ZDVOP dle zákona Typ zařízení: zařízení sociálně právní ochrany dětí (Zákon 359/1999) 4 Zřizovatel: obec, kraj, pověřené osoby. (Zákon 359/1999) 4 Cílovou skupinou je dítě, které se ocitlo bez jakékoli péče; které je ohroženo na zdraví či životě; které se ocitlo bez péče přiměřené jeho věku; které je tělesně, duševně týrané nebo zneužívané; které se ocitlo v prostředí nebo situaci, kdy jsou závažným způsobem ohrožena jeho základní práva. (Zákon 359/1999) 4 Ochranou a pomocí se rozumí především uspokojování základních životních potřeb, včetně ubytování, zajištění zdravotní péče a psychologické či jiné obdobné nutné péče (např. z důvodu nevyzvednutí dítěte ze školky; nalezení bezprizorního dítěte na ulici; náhlá hospitalizace či úmrtí rodičů dítěte, za předpokladu, že momentálně není znám nikdo z rodiny či blízkých, kdo by se o dítě postaral). (Zákon 359/1999) 4 Důvody umístění dítěte do ZDVOP: Dítě může být do ZDVOP umístěno na základě rozhodnutí soudu. 4 Druhou možností je umístění na základě žádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností (v tom případě je podmínkou návrh obecního úřadu obce s rozšířenou působností, doručený soudu, na nařízení předběžného opatření) to vše za předpokladu, že se obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nepodaří do 24 hodin zajistit souhlas rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte s pobytem zařízení. 4 Třetí možností je umístění na základě žádosti zákonného zástupce, kdy o umístění nemůže požádat pěstoun ani jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte tyto osoby však mohou dát souhlas s pobytem dítěte ve smyslu 42 odst Poslední možností je umístění na základě žádost samotného dítěte. 4 Dokumentace ve ZDVOP 4 Tyto informace jsou převzaty z mé bakalářské práce Techniky poetoterapie v sociální práci s dětmi v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (v Dětském centru Zlín, p. o.),

20 Podle 42a zákona o sociálně právní ochraně dětí (Zákon č. 359/1999 Sb.) je zařízení povinno vést evidenci, která obsahuje jméno a příjmení dítěte, datum narození dítěte, adresu místa trvalého pobytu, datum a čas přijetí dítěte do zařízení/datum jeho ukončení, důvod přijetí dítěte do zařízení. (Zákon č. 359/1999 Sb.) Chyba! Záložka není definována. Dále je zařízení povinnost vést dokumentaci, která obsahuje údaje uvedené v evidenci, kopii rozhodnutí soudu o umístění dítěte v zařízení, žádost obecního úřadu obce s rozšířenou působností o umístění dítěte v zařízení, doklad o přijetí dítěte a písemnou dohodu, záznamy o spolupráci s orgány SPOD, s dalšími orgány, právnickými nebo fyzickými osobami, záznamy o pomoci a léčbě poskytnuté dítěti, záznamy o přijatých opatřeních ve vztahu k dítěti, záznamy o poskytnuté lékařské péči (a jejich důvodech), kopie hlášení obecního úřadu obce s rozšířenou působností o pobytu dítěte ve ZDVOP, další údaje potřebné pro poskytování SPOD.Chyba! Záložka není definována. Nedostatky zákona č. 359/1999 Sb. O sociálně právní ochraně dětí Zákon č. 359/1999 Sb. O sociálně právní ochraně dětí má dva nedostatky první z nich je rezignace na sjednocení úpravy služeb pro ohrožené děti a jejich rodiny, zahrnující především ústavní péči, kdy se zákon omezil pouze na dozor nad takovou náhradní péči o děti. Druhým nedostatkem v České republice je absence zákazu umisťování mladších dětí do ústavů, což vede k vysokému počtu dětí umístěných v kojeneckých ústavech/dětských domovech/zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. (Křístek, 2014, s ) 5 5 Tyto informace jsou převzaty z mé bakalářské práce Techniky poetoterapie v sociální práci s dětmi v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (v Dětském centru Zlín, p. o.),