TISÍC A JEDNO DOBRODRUŽSTVÍ

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "TISÍC A JEDNO DOBRODRUŽSTVÍ"

Transkript

1 1

2 2

3 Adolf Branald TISÍC A JEDNO DOBRODRUŽSTVÍ 1964 STÁTNÍ NAKLADATELSTVÍ DĚTSKÉ KNIHY PRAHA 3

4 Adolf Branald 1964 Illustrations Václav Junek

5 ZLATÉ SRDCE I S rýčem a motykou N A P A LU BĚ H AM O N IE Doba odplutí se přiblížila a ruch na pobřeží ještě vzrostl. Opozdilci se proplétali mezi hromadami uhlí, vlekli za sebou své rance, klopýtali o lana a řetězy a volali nahoru, na námořníky, ale ti měli teď plné ruce práce. Slabý vítr, vanoucí od moře, zesílil a rozvál přístavní cizokrajnou vůni: koření, dříví a sůl. Šeřilo se. Z domů smířlivě vystupovaly šedavé proužky kouře, brémští občané se chystali k spánku a ti tam, na lodi, se chystali na cestu do neznámých krajů. A pan Herrmann nikde Čeští vystěhovalci stáli u lodního zábradlí a nedočkavě vyhlíželi, až se na nábřeží objeví muž v kostkovaném cestovním plášti, muž, který je odvezl z vlasti do německého přístavu Brém a tady najednou zmizel. Co budeme dělat? vzdychla žena krejčího Slabihoudka a rozrušeně zatahala muže za šos cípatého kabátu. Ale krejčí Slabihoudek věřil, že Hamonie bez pana Herrmanna do Ameriky neodpluje. Přijde. Uvidíš, že přijde! Námořníci už vytáhli lodní můstek, spojující plachetnici s nábřežím. Zazněl lodní zvon a Hamonie vytáhla kotvu. Muži se nahrnuli k zábradlí a zoufale upínali zrak k nábřeží. Loď se začala vzdalovat od evropských břehů, mezera mezi jejím bokem a pobřežím rostla, bylo vidět temnou vodu, plnou odpadků, špíny a olejových skvrn. 5

6 Podvodník! rozhodl krátce tkadlec Martin Ráž, obrátil se a odcházel do podpalubí, aby oznámil ženám, že od této chvíle jsou odkázáni sami na sebe. Za ním, hlavy sklopené, mlčící a stísnění, šli ostatní. Jen krejčí neustále vrtěl hlavou, jako by nemohl uvěřit v tak velikou špatnost, a svěřoval mladému kováři Burdovi: Ani nevíš, Jozífku, jaký je to hodný pán. Říkal, že mi ty šaty zaplatí hned, jak přijedeme do Ameriky. V dolarech. Samým zlatem že zaplatí Kovář Burda neposlouchal, co mu krejčík říkal. Nemohl od- 6

7 trhnout pohled od pobřeží, které se vzdalovalo. Ruce měl zaťaté v pěst a tak tu stál, nerozhodný a zavalený velikou touhou rozběhnout se, přeskočit zábradlí i celý šedozelený vodní lán a vrátit se zpátky, do opuštěné kyšperské kovárničky u císařské silnice. Dosud pluli ve vodách řeky Vesery, rozlévající se do moře širokým ústím. Za chvíli budou na širém moři. Daleko od Orlických hor, od vonících lesů, od českých polí, od lidí, které znali jako své bratry a sestry, daleko od všeho teplého a rodného Paluba byla téměř pustá. Všichni odešli do podpalubí. Jen několik německých vystěhovalců stálo ještě na špici lodi. Nespouštěli zrak z majáku, jehož štíhlá věž se zvolna ztrácela ve večerním šeru. Náhle zablýsklo světlo. Hlídač majáku rozžal signální lucerny a Němci vydechli. Poslední pozdrav. A jako na povel rozsvítilo se na nebi tisíce hvězd a světlo majáku se v tom zářivém zmatku ztrácelo. Poslední racek, provázející loď, zamířil zpátky ke břehu. Vlny se stávaly prudšími a přinášely slanou vůni moře. Ostrý vítr zpíval v ráhnech. Plachta pleskala o stožár. Pojď, Jozífku, řekla matka a uchopila syna za ruku. Pojď, nebo tady vystojíš důlek. Dole na nás čekají. Kovář Burda, chlapík jako hora, poslechl jako vždy svou ráznou matku, odtrhl pohled od ztraceného už pobřeží a šel. Několik olejových lamp v drátěných ochranných koších osvětlovalo jen matně nízkou prostoru, přeplněnou zamlklými lidmi. Bylo zde nejen oněch dvanáct českých rodin, které do brémského přístavu vylákal nesvědomitý pan Herrmann, byli tu i Němci, Italové, Slovinci, Rusové a Rumuni, samí chudí lidé, odjíždějící do Ameriky jako do země zázraků. Byli zde odvážní muži, kteří se nedlouho předtím, v revolučním roce osmačtyřicátém, postavili na odpor krutovládám svých zemí v Paříži, ve Vídni, v Berlíně, v Praze. Prchali před policií, která jim byla neustále v patách. Byli zde tkalci z Orlických hor, z Kyšperka, z Ústí a Čermné. Všichni stísnění cizinou, mořem, prostředím, obavami a přece zas s velkými nadějemi v rozkolísaných myslích, mladí i staří, a nejstarší z nich tkadlec Janda. 7

8 Sedmdesátiletý muž opouštěl svou vlast nerad, ale dvacetiletý synek ho přemluvil. Stařec ví, že si na Nový svět nezvykne. Jede kvůli synovi. Neboť synův život začíná jeho pomalu končí. Proto sedí strnule na svém ranci, tichá hromádka neštěstí. Do podpalubí vstoupil mladý kovář s matkou. Mazánku držíš se máminy sukně jako kluk! smávali se Jozífkovi lidé v Kyšperku, ale neměli pravdu. Jozífek se dokázal máminých sukní pustit a potom se nebál ani vojáků. Před šesti lety mu vtiskla do rukou starou brokovnici po nebožtíku tátovi a řekla: Běž, Jozífku, na pomoc Praze! Je tam revoluce proti panstvu. Jozífek odjel s Kyšpereckými a dorazili právě včas. Odešel z barikád poslední, ale dříve než odešel, potloukl pár Windischgrätzových vojáků prý pouze pažbou brokovnice, která mu přece jenom byla něco platná. Když se vrátil domů, čekali už na něho žandarmové a Jozífek Burda si poseděl v ústeckém vězení. Od té doby ho pan hejtman neměl rád, policajti mu šlapali na paty, a tak když přijel do Kyšperka pan Herrmann verbovat lidi pro Ameriku, řekla máma rázně: Jozífku, prodáme chalupu a pojedem! Jozífek prodal kovárnu u císařské silnice, prodal i nářadí a zásobu podkováků, jenom starý perlík po tatínkovi vstrčil do rance a jelo se. Pak tu byl s nimi Martin Ráž se svou ženou Marií, s devítiletým chlapcem Vojtou a s malým, sotva ročním děťátkem, Poldíkem, kterého Marie Rážová chovala v náručí. Tkalcovské řemeslo je nestačilo uživit. Prodali starou chalupu a ještě starší tkalcovský stav a svěřili peníze panu Herrmannovi. Tak se dal oklamat i Martin Ráž. Všichni ho měli rádi. Poznali ho doma i za té dlouhé cesty vlakem, z Orlických hor do Prahy a z Prahy, přes neznámou německou zem, až do přístavu. Martin byl ještě mlád, něco přes třicet, ale měl za sebou hromádku zkušeností. Vojákoval ve Vídni, poznal kus světa, uměl německy, vyznal se v lidech. A dovedl pomoci. Ti všichni, oba Jandové, kovář Jozífek a Martin Ráž, a potom ještě tkalci Hampl, Brůžek, Smiřický a Petrlík odcházeli se svými rodinami do Ameriky proto, že museli. Za chlebem. Ale krejčí Slabihoudek odjíždět nemusel. Malý střízlík, neustále 8

9 všechny ujišťující, že skvělý pan Herrmann přijede nejbližší lodí za nimi, odjížděl do Ameriky s úmysly zcela jinými. Od těch dob, co přišel pan Herrmann se svými sladkými řečmi, bylo Slabihoudkovi Ústí nad Orlicí malé. Amerika byla ohromná a krejčí rád naslouchal vyprávění povídavého pána, který si dal u něho šít krásné šaty. Krejčí bral míru, stříhal a šil, a pan Herrmann zatím básnil o úžasné Kalifornii, kde jenom kopneš krumpáčem do země a hned se vyvalí hrouda zlata. Jindy zas hovořil o zemi svobody, kde každý dostane tolik půdy, kolik jen chce, postaví srub, za rok má farmu a za dva roky je boháčem. Cesta za bohatstvím začínala však docela jinak, než si ji všichni představovali. Seděli v temném podpalubí na rancích, na bednách a dřevěných pryčnách, mlčeli a vzpomínali na domov. V koutě plakaly malé děti. V jiném koutě zkoušel někdo hrát na housle, ale loď se kymácela a muž toho nechal. Bylo slyšet vlny bijící do lodních boků. Co budeme dělat? zašeptal starý Janda. Žena krejčího Slabihoudka se rozplakala. Marie Rážová, sedící s děckem v náručí vedle ní, sevřela jí povzbudivě rameno. A pak se v tom velikém, společném koutě, který si v podpalubí vybrali, přitiskli ještě blíže k sobě. Byli bezradní. První se ozval Martin Ráž. Herrmann nás hanebně oklamal. S tím už se musíme smířit. Slíbil nás doprovodit do Baltimore. Tam se máme dovědět o svém novém domově. Ptal jsem se kapitána. Nezná Herrmanna, ale za přeplavbu dostal zaplaceno. Podvodníkovi šlo o to, abychom zmizeli z Evropy. Teď nás má z krku. Peníze, které jsme mu svěřili na nákup pozemků, už neuvidíme. Slabihoudková hlasitě vzlykala a nic nepomáhalo krejčího domlouvání. Tiskla k sobě šestiletou dcerku Justýnku, hladila její plavé copánky a vyčítala: Já jsem tě varovala, Slabihoudku! Teď nás máš všechny na svědomí. Ach ty můj svatý Floriáne, patrone nad vodou a ohněm, oroduj za nás Počkejte s tím orodováním ještě pár dní, řekl klidně Martin Ráž. Máme před sebou dlouhou cestu, jistě nás něco napadne. Všichni jsme na tom stejně. Když budeme držet dohromady dokážeme víc než pláčem a naříkáním. 9

10 Žena se utišila, ale nešťastný Slabihoudek rozdmýchal brzy nový nářek, neboť vytáhl z kapsy zmuchlaný kus papíru a začal ohnivě bránit pana Herrmanna: Žádné strachy, lidičky! V Americe je ráj. Poslyšte, co o tom praví Veliký průvodce vystěhovalců neboli Zahrada světa. Tady je jasně psáno: Zemí zaslíbenou je krajina, jež, počínajíc při úpatí Alleghan, rozprostírá se velkolepě až přes širé prérie a mohutné řeky, nádherná jezera a vznešené hory, až tam, kde příliv a odliv Tichého oceánu celují zlatisté břehy Eldoráda. Slyšíte, lidičky. Eldoráda! To znamená pouhopouhé zlato, čisté zlato. Mlčeli, okouzleni tajemnými slovy, za nimiž se skrývaly veliké přísliby. Nevěděli ještě, že Alleghany jsou zlé hory, které musí přejít, aby se dostali do roviny. Neznali nebezpečí, které skrývá rozsáhlá prérie, křižovaná karavanami odvážných průkopníků. Jedou na nákladních vozech, pokrytých plachtami a tažených několika páry volů, zvolna se sunou po silnicích, a pak, když silnice končí, už jenom cestou necestou, přes pustinu, kde číhají Komančové, hlad, chřestýš v trávě Ještě nevěděli, jak hrozně rozsáhlá je zaslíbená země, kde sice vládne svoboda, ale také zákon silnějšího. Kde každý musí dobývat chléb v neustálém napětí, v jedné ruce motyku, v druhé pušku. A k těm zlatistým břehům Eldoráda, o němž tak nadšeně mluvil Slabihoudek, je z amerického přístavu Baltimore několik tisíc mil. Kovářka je vyburcovala k střízlivému přemýšlení. Kdyby nebylo těch zatracených policajtů seděla bych v našem milém Kyšperku až do smrti. Nevěřím tvé vychvalované Americe, Slabihoudku, slyšíš? Nevěřím. To spíš věřím písničce, která se u nás o Americe zpívá a jestli jsi ji neslyšel tak si poslechni. A kovářka se rozezpívala rázným, zvučným hlasem: Lidičky, poslyšte směšné zpívání, jak se mají páni Amerikáni. V samé lahodě žijí a čtveračí, neb jim z nebe padá, co hrdlo ráčí. 10

11 Mnozí jsou vrtkaví, netrpěliví, že tady mají jen špinavě být živi. Mají sto chuti jít do Ameriky, tam prý že na stromech rostou knedlíky. Prasata tam rostou zrovna pečený, lítají holubi, ptáci smažený, buchty, koláče, samo se peče, káva jim do huby po žlábkách teče. Amerikán nesmí být lenošivý, nebo jsou tam od práce jako zde živi. Kdo dělat nechce, ať je to kdo chce, darmo se nenají ani v Americe. Schön, Mutter, ozvalo se za kovářčinými zády, když dozpívala, a po vrzajících schůdkách sestupoval kapitán, vysoký, ramenatý Němec s načechraným námořnickým vousem. Pochválil kovářku za pěkný zpěv, prošel podpalubím, prohodil slovo, pohladil dítě, přesvědčil se, zda je vše v pořádku, a udílel německým krajanům rady: Pozor na světlo! Požár na širém moři znamená smrt pro nás všechny. Ráno zazvoní zvon. Přijdete na palubu. Dostanete kávu a chléb. Dobrou noc, Kinder! Němečtí vystěhovalci vysvětlili svým druhům kapitánovy příkazy. Přece je zde s nimi někdo, kdo pečuje o jejich osud až do amerického přístavu Baltimore. Pak se už musí spolehnout sami na sebe. Kolébá se! vykřikl náhle kovář Jozífek a všichni překvapeně strnuli. Loď se široce rozkolébala. Teprve nyní měli pocit, že ztratili pod nohama pevnou půdu a že se kdesi pod nimi rozevřela hrozivá hlubina. Do podpalubí sestoupil námořník, a když spatřil úžas na jejich tvářích, usmál se a řekl německy: Jsme na moři. Loď opustila vody Vesery. Zvyknete si. Já jsem si také zvykl, vidíte, a jsem už na moři třicet let. Oplatili mu úsměv a námořník je dobře upozornil: Je devět. Každá loď má své zákony. Teď musíte spát. Slyšíte všichni spát! Spát na komando jíst na komando ještě že jsem si směla bez komanda zazpívat, bručela kovářka. Uléhali na tvrdé pryčny, přikrývali se kabátem, pod hlavu podsunuli ranec, ale usnout nemohli, neboť zde bylo horko k zadušení. 11

12 Horší než horko byl však ošklivý houpavý pocit, který ještě zesílil, když se položili naznak. A přece hlasy zvolna umlkaly, neboť byli unaveni a oči se samy zavíraly. Ještě nikdy se jim nezdála noc tak dlouhá. Neodvážili by se vstát. Nevěděli by patrně vůbec, že už je bílý den, ale náhle zazněl nad nimi hluk a dunění těžkých kroků. Padací dvířka, vedoucí na palubu, se otevřela, shora sem padlo veselé jitřní světlo a zazněly hlasy námořníků. S novou odvahou vystupovali na palubu, v rukou kamenné hrnky, plecháče a porcelánové koflíky. Sotva vystoupili zůstali omráčeni stát uprostřed paluby. Všude kolem nich rozprostírala se širá vodní pláň a hrůza z té strašné spousty vod vyrazila jim na chvíli dech z hrudi. Raději se rychle vraceli pohledem k lodi, k pevnému místu, hleděli na kotouče lan a na kapitánský můstek, nebo ještě výše, k ráhnoví, kde se nadouvaly mocné plachty, do nichž se opíral silný vítr. Ještě se neodvážili učinit krok vpřed, ale už je námořníci řadili, byla cítit povzbudivá vůně kávy a dech se jim opět vrátil do prsou. Začali si zvykat. Hamonie byla malá plachetní loď a vozila přes Atlantský oceán nejen lidi, ale také zboží. Vystěhovalci se museli spokojit prostorem mezi sudy, bednami a žoky, které posílala Evropa do Ameriky. Deset neděl museli vydržet v temném podpalubí staré lodi, kde po stěnách tekly potůčky vody a kde za studených dnů a nocí nebyla ani kamna, aby si lidé mohli zahřát zkřehlé ruce. Za prudkých bouří zatarasili námořníci dveře do podpalubí. Nikdo nesměl nahoru; mohl být smeten vlnami do moře. V podpalubí bylo však k zalknutí a všude plno špíny. Lidé vyškrabovali kouskem dřeva hmyz ze záhybů košile. Z nečistoty vznikaly ošklivé nemoci. Za bouře bylo slyšet nářek jedni plakali, druzí se modlili, a v tom zmatku padaly s polic uvolněné rance, drobný majeteček byl prudkými pohyby lodi rozmetán do všech koutů, uvolněné bedny a sudy klouzaly skřípavě mezi polekanými lidmi a loď se nepřestávala děsivě houpat, vznášet, padat do propastných hlubin Strava byla špatná, maso přesolené, voda odměřována po doušcích. 12

13 13

14 Ještě že kapitán byl laskavý. Osudy vystěhovalců mu byly známé a on už vyvezl z Evropy do Ameriky plné lodi lidské bídy. Za to solené maso nemohu, děti. Majitel lodi chce hodně vydělat. Ale uvaříme vám alespoň dobrou kávu chcete? Bez kapitána by cesta bývala mnohem, mnohem horší. Na jiných lodích umírali po tuctech. Nemocí i steskem. Po bouřlivém počátku nastala řada suchých podzimních dnů a cesta rychle ubíhala. Břeh Nového světa se blížil a s ním i jejich starosti, a nikdo z Čechů dosud nevěděl, co si počne. Ani Martin Ráž, stojící celé hodiny na lodní zádi a pozorující zadumaně světlou rýhu, kterou za sebou nechávala Hamonie v modrozelené hladině oceánu. Až jednou přivedl Jozífek německého vystěhovalce, s kterým se v podpalubí spřátelil. Vezmou nás s sebou! hlásil vesele Rážovi. Kam? zeptal se německy Martin Ráž a podal novému příteli ruku. Hans Schöffler se narodil v Mnichově, ale pracoval na železničních stavbách v celém Německu. Byl to mladý, rozložitý muž, s tváří do bronzova opálenou, s plavým knírem a dětsky modrýma očima. Na první pohled se dalo věřit všemu, co vyprávěl. Amerikáni stavějí železnice tak rychle, jako když pavouk přede síť. Práce je dobře placena. Odešlo tam už hodně mých přátel. Nedávno psal Johann Wolter: Přijeď a přivez s sebou celou partu, s kterou jsme pracovali na berlínsko-hamburské dráze. Wolter říká, že je to práce někdy až moc veselá. Pokládají kolejnice v prérii, odříznutí od světa, rvou se s Indiány a shánějí si potravu. V poslední době prý se hodně zlepšilo. Už nemusí jíst každý den bizoní maso. Mají už taky máslo a čerstvou vodu a každý se snaží hodně pracovat, aby rychle ušetřil dolary na nákup půdy, nářadí a dobytka. Johann chce odejít do Minnesoty a založit si tam farmu. Myslíte, že by se našla práce i pro nás? zeptal se Martin Ráž. Určitě. Každý tam dostal práci. Bude trvat ještě mnoho let, než se spojí východ se západem. Nás je jen třicet, sami to nepostavíme. Hans Schöffler se zasmál, vzal Ráže pod paží a vedl ho do závětří, kde usedli na kotouče lan. 14

15 Vedu naše lidi za Johannem, do města Dubuque. Leží na Mississippi, na největší řece v Americe a snad i na světě. Ještě ji ani celou neprozkoumali. V Dubuque trať zatím končí. Pak vyrazíme do prérie, přes Yonu, Nebrasku a Wyomink do Kalifornie. Jak všechno znáte! obdivoval Ráž Schöfflerovy znalosti. Němec se usmál a vytáhl z kapsy ohmatané papíry. Johann mi poslal mapy. Sám je kreslil. Tady máte celý kraj jako na dlani. Sedával jsem nad těmi mapami mnoho večerů. Mohu vás dovést pěšky až do Dubuque, chcete? Martin Ráž svolal společnou poradu Němců s Čechy. Radil českým vystěhovalcům upřímně, aby se připojili k Schöfflerově výpravě. Kdo z nás zná Ameriku? Nikdo. Co si počneme, až vystoupíme v Baltimore na břeh? Kam půjdeme? Krejčí Slabihoudek vyskočil na pryčnu a pisklavým hlasem zvolal: Kam půjdeme? Kam šli ostatní. Amerika je země blahobytu, tam je, panečku, o lidi velká nouze. Uvidíte, že pan Herrmann nelhal. Mlč, Slabihoudku! řekl tvrdě kovář a stáhl krejčího z pryčny. Nechci zůstat na stavbě až do smrti, vysvětloval Martin Ráž. Jen co se rozhlédneme, jen co si vyděláme dolary na dobytek, na vůz, na nářadí. Potom se vydáme na cestu do prérie a začneme hospodařit. Nejdříve musíme znát kraj a lidi. Rozumíš, Slabihoudku? Nechtěl rozumět. Krejčí si prostě umínil, že půjde vyšlapanou cestou, jak mu ji nepoctivý agent vymaloval. Nejedu do Ameriky proto, abych se dřel někde v poušti s krumpáčem, vykřikl vzdorovitě a hlas mu přeskočil. To jsem mohl zůstat doma a měl jsem se líp. Daleko líp! Na tom bylo hodně pravdy, a proto se Slabihoudkovi podařilo zviklat několik mladých vystěhovalců. Češi se rozdělili na dvě skupiny. Většina pojede s Rážem do Dubuque. Také kovářka se synem a oba Jandové. 15

16 K Slabihoudkovi se přidalo pět svobodných tkalců, toužících po dobrodružství. Kam půjdou, ještě nevědí, ale teď chodí pyšně po palubě, hlavu vztyčenou a vysmívají se pošetilcům, kteří jedou do Nového světa proto, aby kopali někde s motykou na trati Oni budou kopat taky ale něco jiného. Zlato. Dostanou se až do Kalifornie, do nejkrásnějšího místa na světě, a kdyby měli jít pěšky přes celou prérii. Co je to vlastně prérie? Veliká louka. Hadi? To známe, nebojíme se. Indiáni? Koupíme flinty a stačí vystřelit utečou. Tak prostě a dětinsky si všechno malují. Sedí neustále pohromadě, mají už v podpalubí vlastní kout a ještě pozdě do noci je 16

17 slyšet Slabihoudkův vzrušený šepot, z něhož vyrážejí slova: Eldorádo, zlato, pan Herrmann. A potom, když všichni usnou, je slyšet pláč. Slabihoudková svému muži nevěří a má strach z toho nejistého Eldoráda a šla by raději s Martinem Rážem. Svár velkých nemá vliv na přátelství malých. Jako jindy sedává Rážův Vojta s malou Justýnkou Slabihoudkovou v závětří, za kotouči mohutných lodních lan. Když se dosyta vynadívají na delfíny, plující v širokých ladných obloucích kolem lodi, ukryjí se v pokojíčku, jak říká Justýnka jejich koutku mezi lany, bednami a starým vyřazeným vratidlem. Vojta vypravuje o podivné zemi, kam jedou. Devítiletý chlapec sám toho moc neví, a to, co ví, si patřičně přikrášlí, ale Justýnce je šest roků, má velikánské, černé oči, kterými zbožně hledí na moudrého Vojtu, a její obdiv dělá Vojtovi náramně dobře. Vypravuje: Jsou tam mouřenínové. Jsou celí černí. A potom Indiáni. Ti jsou zase celí červení. A proč? ptá se užasle Justýnka. Ještě nedávno se bála kominíka. Protože se tak už narodili, poučuje děvčátko moudrý Vojta. Všichni lidé nejsou bílí. Jsou taky zelení? chce vědět Justýnka a Vojta dlouho přemýšlí. Ne, o zelených neslyšel, ale bylo by pěkné, kdyby byli a proto bájí: Taky, Justýnko. Čím větší zima, tím jsou lidé zelenější. Čím větší horko, tím jsou černější. Justýnka si připomene mouřenína a dostane strach. Bude tam horko jako v peci, viď? Bude, přikývne lhostejně Vojta. Ale zvykneš si. Za chvilku budeš černá jako mouřenínové a pak už ti to ani nepřijde. Justýnka neví, má-li se radovat nebo plakat. Bylo by pěkné, vrátit se domů celá černá. Děti by se divily a záviděly a babička by se moc polekala. Ale pak si její rozoumek vytvoří jiný obrázek: Justýnka, celá v bílém jako družička. A tvář je černá a ruce jsou černé a nohy jsou černé. Justýnka začne natahovat moldánky. Vojta rychle zakročí: Nebreč, hloupá. Zvykneš si. Indiáni taky 17

18 nejsou docela bílí, a jak jim to sluší! A toho peří! Všichni Indiáni mají na sobě peří. Jako slepice? vyhrkne Justýnka a přestane plakat. Ještě víc. Našijou si peří na čepici a na košili a tak jedou do boje nebo na lov nebo do hospody, podle toho, kam se jim zrovna chce. Ale než se může Justýnka rozhovořit o svých snech, stiskne jí Vojta ručku, stáhne ji k sobě do skrýše mezi lodní lana a šeptá: Starý Janda. Děda se šoural až na lodní záď, kde bylo pusto a prázdno. Hleděl dlouho na moře a jeho ramena se rozechvěla. Asi pláče, zašeptala Justýnka. Pojď! řekl rázně Vojta, uchopil Justýnku za ruku a vyběhli ze skrýše. Stařec se nepohnul, ani když se k němu přitiskli. Ani když mu Vojta říkal neobratná chlapecká slova útěchy, ani když ho Justýnka tahala za rukáv. Teprve když dětské prstíky pohladily hřbet jeho vrásčité ruky a ovinuly zkřivený ukazovák, teprve potom děda vzdychl, rychle zamrkal, ale neřekl nic, a dal se dětmi odvést do 18

19 závětří, ke kotoučům lan, kde všichni tři usedli, a všichni tři mlčeli a mysleli na domov. Pojednou zadul vítr. Plachta zapleskala nad jejich hlavami a ze strážního koše se ozvalo táhlé volání. Dvě děti a stařec se vrátili do skutečnosti. Měl jsem zůstat doma, šeptal stařec a několikrát tesklivou výčitku opakoval. Vojta chtěl starce potěšit, chtěl mu říci, že třebas tohle všechno není pravda, že loď najednou obrátí a popluje zase zpátky domů, zpátky k jabloňovému sadu a světničce s bílými záclonkami ale bylo už pozdě. Hlídka ve strážním koši spatřila zemi. 12. října roku 1853 přistála Hamonie v americkém přístavu Baltimore. M IS S IS S IP P I O TEC VOD Vlak rachotil po obrovském železničním mostě přes řeku Susquehanu. Vrhl se do temné noci a stoupal přes horské hřbety Alleghan. Za jitřní mlhy sjel do roviny a zastavil na rozsáhlém kolejišti města Pittsburghu. Z vysokých pecí šlehají plameny ke kalnému nebi. Oblaka kouře a dýmu se válejí nad městem. Češi sedí na dřevěných lavicích prostorného vagónu a mlčí. Jsou polekáni. Horami, rozlohou obrovské země, Pittsburghem, Amerikou. Říkali jste Indiáni. Pustina. Vida a zatím je tady na jednom plácku tolik fabrik, až uši zaléhají. Neodpovídají starému Jandovi. Tisknou tváře na špinavé sklo a hledí ven. Ale konce Ameriky nedohlédneš Ještě jsou všichni spolu. Podle plánu Hanse Schöfflera pojedou vlakem až do mississippského přístavu Rock Island. Odtud lodí, proti proudu, do Dubuque. Slabihoudkova skupina se přepraví v Rock Island na druhý břeh obrovské řeky a vydá se na cestu do neznáma, do prérie, za štěstím. Lístky na vlak stály hodně peněz. Rozloučili se s posledními 19

20 úsporami, ale sedí ve vlaku a jedou, rychle jedou vstříc novému životu. Třetího dne je na obzoru podivuhodné město Cincinnati. Justýnka si už pěknou chvilku prozpěvuje ten prapodivný název. Celou písničku si z města udělala. Cinci cinci cincinati Představuje si něco náramně veselého. Trpasličí domečky s červenými stříškami, bílé ďubkované muchomůrky a rolničky na zelených stromech. Jakmile přijedou k městu, rolničky se rozezvučí, z domečků vyběhnou holčičky a budou zpívat tu její písničku: Cinci cinci cincinati Bylo to opravdu hezké město v malebném údolí. Na stráních se zelenaly vinice. Indiánské léto tak říkají tady podzimu, vysvětloval Hans Schöffler. Vinice budou dlouho zelené. Podzim tu trvá déle než u nás. Uprostřed vinic svítily bílé letohrádky. Justýnka, rozradostněna podívanou, nedočkavě vstala. Přijížděli blíže, letohrádky rostly, domů přibývalo a město vzalo na sebe obvyklou pochmurnou tvář všech továrních měst. Po Pittsburghu další ohromné město. Neměl snad ten Slabihoudek přece jenom pravdu? To, co vidí z vlaku, připadá jim všem jako pohádka. Jen Justýnka je zklamána. Ani muchomůrky, ani rolničky. Tam, kde jsou takováhle města, musí být přece příležitost. Neměli bychom raději vyrazit se Slabihoudkem? Než domyslili, přehnal se vlak s duněním přes viadukt nad řekou Ohio a rázem byli uprostřed prérie. Zmizely osady. Zmizely farmy. Po obou stranách se rozprostřela rovina. Širá pole, porostlá černými, zvadlými lodyhami kukuřice, přecházejí v travnaté pláně. Ze sporého křoví vyletělo hejno prérijních slípek. Po stromu ani sledu. Proti vlaku se řítil oblak prachu. Stádo bizonů se přehnalo kolem dýmající obludy. A zase nic, dlouhé hodiny a míle jen bezútěšná travnatá pustina, tu a tam sluncem vybělená kostra koně nebo dobytčete, šedožlutá plocha, splývající na obzoru s oblohou. Teď mají opět pravdu ti, kteří se vysmívají Slabihoudkovi: Až 20

21 tady bude stát Slabihoudkova farma, všechno bude jinačí. Samé pole, obilíčko, zlatý lán Slabihoudkovi lidé mlčí, pohled na pustou prérii jim vzal odvahu, mlčí, i když vlak znovu projíždí malými osadami a farmy se střídají se sotva založenými dřevěnými městečky, jejíchž hlavními ulicemi vede železnice. Ocelová cesta protíná rašeliniště, míjí močály, občas se vnoří do smrkového lesa nebo javorového, cedrového a cypřišového háje ale ze všeho nejvíce převládá žlutá a šedá prérie, vyschlá, nekonečná Do vagónů přistupují ramenatí bradatí muži, jejich oděv a klobouk je potrhán, za pasem mají revolvery. Nejdříve z nich jde hrůza, ale když spatří vystěhovalce a rozhovoří se, poznávají Češi známě znějící polštinu a ruštinu a dozvídají se, že před lety i ti vousatí, 21

22 hluční ramenáči přijížděli sem právě tak nesměle jako teď oni. Dohovoří se a slyší první správné zvěsti o Americe. Těžký život. Lidé se dnes stěhují do Omahy a odtud jdou dál, až k Black Hills, k Černým horám, kde se právě našlo zlato. Slabihoudkovi září oči. Black Hills, Black Hills zní vzrušeně ze všech koutů vagónu a všichni vidí jen zlatý přelud a nikdo z nich nemyslí na nebezpečí, které leží mezi nimi a báječnými poklady. A opět přistupují lidé v kožešinových čepicích, opásáni pasy z buvolí kůže, i ženy, tisknoucí k sobě malé děti, a všichni mají na rtech dvě spásná slova: Black Hills! Nové vagóny jsou připojeny k vlaku, který jede stále pomaleji a pomaleji nekonečnou rovinou, pokrytou trávou a vřesem a občas i prostými kříži. Jen tu a tam přikrčí se k trati bouda opuštěného osadníka, vzdorujícího tvrdému osudu v holé stepi. Bývá poblíž nádraží, prostého dřevěného domu, prvního a nejstaršího v budoucím americkém městě. Pátého dne jsou konečně na místě. Mississippi. Zahalena chuchvalci par, valí se k jihu napříč širou americkou zemí obrovská řeka. Tisíce kilometrů měří tok Mississippi od pramenu až k Mexickému zálivu. Nenasytná. Je napájena stovkami řek a říček, bystřin a potoků, po celé pouti od kanadských hranic k oceánu. Je říjen. Otec vod je klidný. Ale na jaře, až na horách roztaje sníh a led jezer a nastanou vytrvalé deště, přítoky se rozvodní, zachvěje se celý kraj kolem veliké řeky, voda vystoupí z břehů a šedavá záplava se rozlije po prérii. A vlny poženou před sebou urvané kmeny cypřišů, topolů a cedrů, zaryjí je na mělčinách do bahnitého dna a přes noc povstanou nové ostrovy z nánosů větví, prérijní trávy a bahna. Tajemná řeka řek, plná ostrůvků, zálivů a ramen, má i své sopky. To tam, kde v starém náplavu se hromadí bahenní plyn a vybuchuje s bublavým duněním z kalných vod. Takový je Otec vod, živitel Indiánů i louisianských rybářů, ničitel minnesotských farmářů i arkansaských plantážníků, dobrý a zlý, milovaný i nenáviděný. 22

23 Darebná řeka! šeptá starý Janda a srovnává Otce vod s rozdivočenou jarní Orlicí. Kdepak Orlice! Neviňátko proti tomuhle dravci. Wunderschön! volá světoběžník Hans Schöffler, neboť právě takhle si představoval slavnou řeku. Také on srovnává širokou blýskavou stuhu se známými řekami, ale i Rýn, i Labe musí prohrát. Slabihoudek se vítězně usmívá. Úžasnost řeky mu potvrzuje všechno, co říkal pan Herrmann: Amerika je země zázraků. Tady, prosím, je řeka, jakou jste ještě neviděli. A za tou řekou je Eldorádo. Ráj na zemi. Ostatní mlčí. Jsou zvyklí na známý obzor Orlických hor, na hrbolatý rynk a ohmataný tkalcovský stav. A teď moře, Pittsburgh, prérie, Mississippi. Připadají si bezbranní a jsou rádi, že mají s sebou Martina a Hanse Schöfflera, kteří se klidně baví s přístavním úředníkem a vyptávají se na cenu lodních lístků do Dubuque. Jako šipka vyráží z mlhy obrovský vor, naložený zbožím. A již přistává převozní parník, kterým odpluje Slabihoudek se svými na druhý břeh. Dřevo můstku, spojujícího přístav s pevnou zemí, zaskřípe. Slabihoudek se loučí a je naměkko. Repetí páté přes deváté, slibuje, že se zase sejdou a že jim potom pomůže z bryndy a že si je odveze všechny do svého Eldoráda. Slabihoudková hlasitě naříká, ale na můstek se hrnou lidé, nastupují na parník a strhnou s sebou i malou českou výpravu. Sbohem, Justýnko! křičí Vojta za děvčátkem, Justýnka se otáčí, mává ručkou na pozdrav, ale jistě si myslí, že zítra se s Vojtou zase setká a pak mu bude vyprávět o parníku s obrovským kolem, o lodi, která má na sobě vystavěný domeček a na špici vyřezávané víly. Převozní parník mizí v mlze, ještě je vidět jeho záď a k přístavišti se blíží šedý kolos, nesoucí na boku červený nápis ve zlatém orámování: NEW ORLEANS 23

24 Velký dopravní parník měl dvoupatrovou palubu, obehnanou bílým zábradlím. Zářící fasáda byla zdobena zasklenými okénky, v nichž vlály květované záclony. Uprostřed plovoucího domu dýmaly dva štíhlé komíny, přidržované k palubě silnými dráty. Na zádi lodi se točilo ohromné lopatkové kolo. Parník byl přeplněn. Jízda do Dubuque stála necelý dolar, ovšem v podpalubí, mezi nákladem bavlny a sušeného masa, spolu s poutníky z jižních států, plujícími do největšího mississippského přístavu na severu Saint Paulu. 24

25 Jen letmo, pootevřenými dveřmi, nahlédli do lodních salónů, zdobených zrcadly, mramorem, zlatou štukou a naplněných lidmi, kteří seděli v širokých rákosových křeslech a popíjeli neznámé nápoje. Na této lodi spatřil Vojta poprvé zblízka černochy. Polonazí, v roztřepaných pruhovaných kalhotách, konali zde nejhrubší práce. Každý na ně křičel, a když přišli s kbelíky umývat chodby, vedoucí do podpalubí, stál nad nimi zamračený námořník s důtkami. On je bije, tatí? šeptal chlapec otci a Ráž mu vyprávěl, co věděl o proslulém otrokářství jižních amerických států. Bílí páni mají na práci černé lidi. Přivezli je sem z jejich vlasti, z Afriky. Tam je otrokáři pochytají v lesích a svážou řetězy jako divokou zvěř. Na otrokářském trhu může si bílý pán nakoupit otroků kolik chce a smí si s nimi dělat všechno, tak jako já se svou fajfkou, nebo ty se svým prakem. Otrok nemá nikde zastání. Pán ho může i zabít a nic se mu nestane. Proč se černochů nikdo nezastane? Lidé se plantážníků bojí. Víš přece, jak jsme v Ústí smekali před panem Hellerem. Já se nebojím, řekl chlapec. Sám nic nezmůžeš, pokrčil Martin Ráž rameny, ale přece jednej s nimi jako s bílými lidmi. Povzbudíš je a oni budou vědět, že všichni bílí nejsou stejní. Položil synkovi ruku na rameno a hovořil s ním jako s přítelem: Večer přistaneme v cizím městě. Půjdu pracovat. Kdopak ví, jak tam budeme žít. Budeš se muset starat o matku a o Poldu. Chceš mi pomáhat? Vojta obrátil k otci pihovatou tvář, zamrkal a přikývl. Kvečeru přistál NEW ORLEANS u přístavního můstku v Dubuque, a Martin Ráž odešel s Hansem Schöfflerem hledat přístřeší. Dvanáct Čechů usedlo na zašpiněné rance a otlučené bedny a hledělo do kalných vod Mississippi, odkud na ně táhlo vlhko, zima a smutek. Rozkopaná pláň je dělila od města. V okénkách dřevěných baráků a srubů vyskakovala žlutá světla. Slyšeli křik opilých mužů. Někdo vystřelil, křik na chvíli umlkl, ale znovu se ozvaly hlasy, dva, tři, deset, a hudba, ostrý smích a hluk, kterému nedůvěřují a který jim nahání hrůzu. 25

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

3. Kousky veršů (Poupata)

3. Kousky veršů (Poupata) 1. esta poslední kapky (Poupata) mi mi 1. Sklenici vína dolej nám, ó, Pane, mi mi dokud tam na dně něco zbejvá, Pane, nebudem vědět o těle, duše se vínem umeje, nebudem bdít a nebudem spát, ó, Pane. 2.

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.

Více

1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI

1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI 1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI Čti velmi pozorně text a odpovídej na otázky. Kdysi dávno žily u řeky Visly rodiny dvou bratrů. Jeden se jmenoval Čech a byl vojvodou, stařešinou, náčelníkem.

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Poprvé publikováno jako Karlinchen od Annegert Fuchshuber (Annette Betz Verlag, Wien/München, 1995). Copyright 1995

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ LAURA MARX FITZGERALDOVÁ Poklekl ke mně a rukama zacákanýma od barev sevřel má ramena. Není kouzelná. Je dost těžké tuhle sklenici naplnit. Je těžké ty peníze vydělat a ještě těžší je uchovat. Přesunul

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi!

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi! JEŽÍŠ UČITEL Když začal Ježíš kázat, učil lidi, co mají dělat, aby byli dobří, a aby jim za to Pán Bůh žehnal. Říkal lidem: Máte v nebi dobrého Otce. Mějte ho rádi a takto se k němu modlete: Otče náš,

Více

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

ZVĚSTOVÁNÍ Po dědičném hříchu byli lidé čím dál tím horší. Hřešili čím dál více, a tím se vzdalovali od Boha. Nenávist, války, otroctví a modloslužba se rozmohly po celém světě. Bůh však hned po pádu prvního

Více

PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty. OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu

PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty. OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty AUTOR Mgr. Jana Pikalová OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu FORMA VZDĚLÁVACÍHO MATERIÁLU pracovní

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Foliáš z Fornostu. Toulky

Foliáš z Fornostu. Toulky Foliáš z Fornostu Toulky Poutník I Byl večer, už zavřela se vrátka a jakýs poutník zpíval písničku. Ta slova zdála se být sladká, ale mužíček smutněl trošičku. Kousek dál v prachu cesty kráčí on, malý

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

Čarovný mlýnek. Proč je mořská voda slaná

Čarovný mlýnek. Proč je mořská voda slaná Čarovný mlýnek Proč je mořská voda slaná Alena Vorlíčková Regina Daňková Pohádky pro společné čtení Projekt Městské knihovny Svitavy Lektoruje PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D., DYS-centrum Praha Čarovný mlýnek

Více

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

Více

Herta Müllerová: Nížiny

Herta Müllerová: Nížiny Ukázky Próza Herta Müllerová: Nížiny /ukázka/ Herta Müllerová: Nížiny /ukázka/ Seznamte se s prvotinou nejslavnější německy píšící spisovatelky současnosti. Nížiny jsou prvním románem nositelky Nobelovy

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Čtyři světla pasýře Šimona

Čtyři světla pasýře Šimona Čtyři světla pasýře Šimona Vánoční hra s písněmi na téma: Cesta k jeslim Úvod Obsah Jedne tmavé noci se pastýřský chlapec Simon vydá hledat ztracenou ovečku.pro jeho soucit a dobrotu rozdá cestou potřebným

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Návštěva anděla VÁNOČNÍ PŘÍBĚH

Návštěva anděla VÁNOČNÍ PŘÍBĚH VÁNOČNÍ PŘÍBĚH Návštěva anděla Kdysi dávno žila v Nazaretu dívka. Byla jemná a skromná a jmenovala se Marie. Zasnoubila se s tesařem jménem Josef. Jednou, když si vyšla na procházku, přihodilo se jí něco

Více

Nejlepší nevěsta. Alena Vorlíčková Regina Daňková

Nejlepší nevěsta. Alena Vorlíčková Regina Daňková Nejlepší nevěsta Alena Vorlíčková Regina Daňková Pohádky pro společné čtení Projekt Městské knihovny Svitavy Lektoruje PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D. DYS-centrum Praha Nejlepší nevěsta Alena Vorlíčková, 2011

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

mladší žáci PoznejBibli O: Napiš královo jméno: A 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha biblické příběhy pro děti Napiš jméno královny:

mladší žáci PoznejBibli O: Napiš královo jméno: A 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha biblické příběhy pro děti Napiš jméno královny: Vyplň následující údaje: Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: biblické příběhy pro děti PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha PŘEČTI SI: 17,1-7 KLÍČOVÝ VERŠ: 17,5 C9 Ve dnech Eliáše

Více

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem.

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem. KAPITOLA 2 Frankie pocí l na tvářích lehký závan větru. Zamrkal, a když se mu před očima vyjasnilo, uviděl, jak stojí před velkou klenutou bránou. Byla natřená několika barvami červenou, oranžovou a zelenou.

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

Alison Gross Am G C E7 Am G C Dm E7 1. Když zapadlo slunce a vkradla se noc a v šedivých mracích se ztrácel den, Am G C E7 Am G Am a když síly zla ve tmě převzaly moc, tu Alison Gross vyšla z hradu ven.

Více

Viktor Dyk Krysař edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008

Viktor Dyk Krysař edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 Viktor Dyk Krysař Viktor Dyk Krysař edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Dyk, Viktor Krysař / Viktor Dyk ; [ilustrovala Nela Vadlejchová]. -- V Tribunu EU vyd.

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída V jedné malé chaloupce žila babička dědeček a jeden malý kluk jménem Toník. Blížily se Vánoce a Toník byl čím dál víc nedočkavý, až do té doby když k

Více

le není žádný neuklizený pokoj, kdepak. Je to většinou neprostupná změť obrovských stromů s propletenými korunami a dlouhatánskými liánami nad

le není žádný neuklizený pokoj, kdepak. Je to většinou neprostupná změť obrovských stromů s propletenými korunami a dlouhatánskými liánami nad KOTĚ V DŽUNGLI Zorí přišla na svět v daleké Indii. Teď si možná představujete krásnou indickou princeznu v hedvábném sárí a stříbrných opánkách, s třpytivou čelenkou v tmavých vlasech, rudým drahokamem

Více

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí NOCTURNO 2014 Do hlubin Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí Jsme to, nejsme to my zakletý v jantaru váhání Dívej se na

Více

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího S A N O K 1 8 7 5 Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího břehu řeky. Děti přeběhly louku, prodraly

Více

Básničky pro holky. Dupy, dupy, dupy, dupy, už jdou chlapci do chalupy. Už jdou chlapci s pomlázkami, schovejte se, maminečko, schovejte se s námi.

Básničky pro holky. Dupy, dupy, dupy, dupy, už jdou chlapci do chalupy. Už jdou chlapci s pomlázkami, schovejte se, maminečko, schovejte se s námi. Básničky pro holky Malujeme vajíčka, pro bratrance, pro strýčka. To nejhezčí tatínkovi, taky jedno dědečkovi. Ještě klukům ze školky, žádná nejsou pro holky. Však vajíčka z čokolády, máme i my holky rády

Více

(pozn. autora: lidé, kteří jsou označeni rámečkem, přežili) 446 - Petr Ginz) viz. vlastní foto

(pozn. autora: lidé, kteří jsou označeni rámečkem, přežili) 446 - Petr Ginz) viz. vlastní foto !" #$ #%"!& Památníku Terezín převzato (č... /+ 01 1 '#( ) #%"!&* + (č. 596!( # #%"!&, (č.968 2 B / 2 2 3 4viz. Lagus, ?@

Více

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř.

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř. DŮM ČÍSLO 12076 Tys byl odjakživa hrozný paličák, Dominiku! řekla Tina Erikovi. Nesmysl, jste nějak moc moudrá, paní profesorko Patti! opáčil hbitě Erik. Cha, ona není Patti, ale Erik, zvolala pravá Patti

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství. Eroika

Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství. Eroika 1 2 Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství Eroika 3 Blanka Kubešová, 2008 Eroika, 2008 ISBN 978-80-86337-74-6 4 Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství 5 6 7 mámě 8 krajino dětství, chtěl bych se k

Více

Vítám Tě na Červené Lhotě!

Vítám Tě na Červené Lhotě! Vítám Tě na Červené Lhotě! Jmenuju se Anton a jsem tu po staletí už komorníkem. Někteří z mých pánů se sice zpočátku podivovali mým způsobům, ale nakonec všichni pochopili, že na vodním zámku si lepšího

Více

Crrrr. Jeroen jede na kole k babičce. Super, že mě taky pozvali. Nazdar, přesně včas. Ester už je tady taky.

Crrrr. Jeroen jede na kole k babičce. Super, že mě taky pozvali. Nazdar, přesně včas. Ester už je tady taky. Jeroen jede na kole k babičce. Super, že mě taky pozvali. Nazdar, přesně včas. Ester už je tady taky. Ester! Nazdar, Jeroene. Daniel, můj vnuk, bude rád, že tam jedeš s námi. Jedeme přece na statek, kde

Více

Základní škola a Mateřská škola Velké Albrechtice, příspěvková organizace. Název školy: Elena Kolarovská. Období: duben 2012 VY_32_INOVACE_30_ČJ2

Základní škola a Mateřská škola Velké Albrechtice, příspěvková organizace. Název školy: Elena Kolarovská. Období: duben 2012 VY_32_INOVACE_30_ČJ2 Název školy: Základní škola a Mateřská škola Velké Albrechtice, příspěvková organizace Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.2557 Autor: Elena Kolarovská Období: duben 2012 Název: VY_32_INOVACE_30_ČJ2 Vzdělávací

Více

noční motýl prosím tě otevři

noční motýl prosím tě otevři když spíš když spíš má ticho zvláštní něhu svět ustane v svém koloběhu když spíš co tvůj sen skrývá nemám zdání zdá se ti asi o létání když spíš pokoj má barvu zralých pšenic slunce už sahá do okenic když

Více

U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou

U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou 40 U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou Budova Opery se vypínala na malém výběžku obklopeném mořem. Stavbě dominovaly bílé oválné trojúhelníky. Takže z

Více

Prostorová orientace. Dítě pojmenovává, co je na obrázku nahoře, co dole, co je vpravo, vlevo; co je vpravo nahoře, vlevo dole

Prostorová orientace. Dítě pojmenovává, co je na obrázku nahoře, co dole, co je vpravo, vlevo; co je vpravo nahoře, vlevo dole Barbora vedl pastelky setmělým parkem. Obě viděly, že Barborovi tma vůbec nevadí a že všichni dobře dojdou k cíli. I Božence se zdála cesta s Barborou jednoduchá. Připomněla jí, jak s Máňou kreslily obrázky

Více

Bylo jedno Jalovcové údolí s modrým potokem a opuštěnou bílou

Bylo jedno Jalovcové údolí s modrým potokem a opuštěnou bílou Jak chaloupka přestala být opuštěná Bylo jedno Jalovcové údolí s modrým potokem a opuštěnou bílou chaloupkou. V chaloupce jednou vymetla Ctibůrkova maminka pavučiny, tatínek ji vybílil zevnitř i zvenčí,

Více

Výtvarná soutěž ŽÍZEŇ ANEB VODA NAD ZLATO. Vím Chci vědět Dozvěděl/a jsem se VÍM CHCI VĚDĚT DOZVĚDĚL/A JSEM SE

Výtvarná soutěž ŽÍZEŇ ANEB VODA NAD ZLATO. Vím Chci vědět Dozvěděl/a jsem se VÍM CHCI VĚDĚT DOZVĚDĚL/A JSEM SE Výtvarná soutěž ŽÍZEŇ ANEB VODA NAD ZLATO Vím Chci vědět Dozvěděl/a jsem se VÍM CHCI VĚDĚT DOZVĚDĚL/A JSEM SE Kvíz k vodě 1. Kolik vody zaujímá povrch planety? a) 61% b) 81% c) 71% 2. Jaký je chemický

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

BLÁZEN kapo 2. intro: G G maj C G am G D. G 1. V listí a sám G maj nad hlavou mám. hvězdy a plno dětských snů G mraky dál jdou.

BLÁZEN kapo 2. intro: G G maj C G am G D. G 1. V listí a sám G maj nad hlavou mám. hvězdy a plno dětských snů G mraky dál jdou. BLÁZN kapo 2 FOOL HRT MMORY Blake Mevis/ H. Raclavský intro: maj am 1. V listí a sám maj nad hlavou mám hvězdy a plno dětských snů mraky dál jdou maj kreslí tu svou dalekou cestu k obzorům. am Po bílých

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz. Milí rodiče a milé děti,

Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz. Milí rodiče a milé děti, Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz Milí rodiče a milé děti, už skutečně ubývá dne a brzy se šeří, proto se nám blíží čas Martinských slavností. Sejdeme se na Švagrově v sobotu 9. 11. 2013

Více

Jiří Wolker HOST DO DOMU

Jiří Wolker HOST DO DOMU Jiří Wolker HOST DO DOMU 2012 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu

Více

Putování krále Baltazara

Putování krále Baltazara Putování krále Baltazara Stanislav Poslušný hudba, texty písní Eva Meyerová doprovodné texty Bylo, nebylo před dávnými dobami, přesněji řečeno před zlomem letopočtu, kdy na nebi vyšla zářná hvězda. A hned

Více

Název projektu: EU Peníze školám. Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498

Název projektu: EU Peníze školám. Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498 Název projektu: EU Peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498 Šablona: III/2 č. materiálu: VY_32_INOVACE_140 Jméno autora: Jana Lanková Třída/ročník: 2. stupeň ZŠ praktické - výuka

Více

Bodláky ve vlasech. Emi Ami D

Bodláky ve vlasech. Emi Ami D Bodláky ve vlasech Emi Ami D 1. Do vlasů bláznivej kluk mi bodláky dával, Emi C F D za tuhle kytku pak všechno chtěl mít, D Ami H7 svatební menuet mi na stýblo hrával, C D D7(-) že prej se musíme vzít.

Více

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně Dýchání Petr Mezihorák na rozjezd tma lisuje obrazy zvýrazňuje hrany půlnoční štěkot psa virtuos v oboru ticha připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně jako štěkot psa struktura odpoledne

Více

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky Mgr. et Bc. Michael Novotný Veršované pohádky Copyright Autor: Michael Novotný Ilustrace: Barbora Lišková Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015 ISBN: 978-80-7512-337-4 (epub) 978-80-7512-338-1 (mobipocket)

Více

že sem na jih zabloudil letos nějaký orel, aby unikl chladnějším

že sem na jih zabloudil letos nějaký orel, aby unikl chladnějším Kapitola 3 Na farmě vzdálené třicet kilometrů severně od údolí Pastvin draků se Larisa postavila a setřela si pot z čela. Naklonila košík, který držela v ruce, a podívala se na červeňoučké jahody, jež

Více

POMÓC, OBLUDA!!! Příchod do vesniničky Cilkular: Družina dorazí do malé vesnice jménem Cilkular, která leží u malého rybníčku pod Bílými vrchy:

POMÓC, OBLUDA!!! Příchod do vesniničky Cilkular: Družina dorazí do malé vesnice jménem Cilkular, která leží u malého rybníčku pod Bílými vrchy: POMÓC, OBLUDA!!! Úvod: Toto dobrodružství je určeno pro začínající hráče mezi 1-2 úrovni. Text psaný takto: je určen jen pro PJ. Text psaný takto: je určen pro hráče. Příchod do vesniničky Cilkular: Družina

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TMA SE SNÁŠÍ NA MĚSTO TAK TĚ PROSÍM BUĎ SE MNOU UPÍR KROUŽÍ KOLEM NÁS SCHOVEJ HLAVU POD POLŠTÁŘ ZKOUŠÍM TO DÁL R. ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKOUT SE OBLAKŮ ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKNOUT SE HVĚZD

Více

remorkér čekal u čáry ponoru. Posádka se ho snažila dostat dolů po provazovém žebříku, ale jelikož hrozilo nebezpečí, že spadne a zabije se, chytili

remorkér čekal u čáry ponoru. Posádka se ho snažila dostat dolů po provazovém žebříku, ale jelikož hrozilo nebezpečí, že spadne a zabije se, chytili ~~~ Nemluvil. Celou cestu autem se díval z okýnka. Dva dospělí na předních sedadlech se spolu tiše bavili. Mohl by poslouchat, kdyby chtěl, ale on nechtěl. Chvíli, na tom úseku silnice, který občas zaplavovala

Více

Richard Sobotka. Márinka. Příběh mamulky, tatulky a jejich Márinky z nedávno starých časů v Rožnově.

Richard Sobotka. Márinka. Příběh mamulky, tatulky a jejich Márinky z nedávno starých časů v Rožnově. Richard Sobotka Márinka Příběh mamulky, tatulky a jejich Márinky z nedávno starých časů v Rožnově. Richard Sobotka Márinka Příběh mamulky, tatulky a jejich Márinky z nedávno starých časů v Rožnově. 2013

Více

Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a

Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a čemu jsme se naučili. Máma s tátou mi říkali, že se

Více

POPELKA. Mateřská škola, základní škola a Dětský domov Ivančice, Široká 42. Autor: Mgr. Marta Kvasničková

POPELKA. Mateřská škola, základní škola a Dětský domov Ivančice, Široká 42. Autor: Mgr. Marta Kvasničková POPELKA Mateřská škola, základní škola a Dětský domov Ivančice, Široká 42 Autor: Mgr. Marta Kvasničková Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Předmět:

Více

Jaroslav Seifert - Nobelova cena za literaturu 1984

Jaroslav Seifert - Nobelova cena za literaturu 1984 Jaroslav Seifert - Nobelova cena za literaturu 1984 Město v slzách (1921) - představa světa bez bídy a nenávisti, touha léčit, potěšit; soucit s chudými, vidiny lidského štěstí - proletářská poezie Děti

Více

PROJEKT NÁŠ REGION FAUNA A FLORA V KRÁLÍKÁCH A OKOLÍ

PROJEKT NÁŠ REGION FAUNA A FLORA V KRÁLÍKÁCH A OKOLÍ PROJEKT NÁŠ REGION FAUNA A FLORA V KRÁLÍKÁCH A OKOLÍ PAMÁTNÉ STROMY STARÁ LÍPA VYPRAVUJE projektový tým: Kristýna Muchová, Jana Macková, Štěpán Morong, Zdeněk Macek, Petr Pacek, Vojtěch Ruszó, Petr Čuma

Více

Přídavná jména. Český jazyk třída pro jazykovou přípravu. Autor: Mgr. Karla Kubíčková Základní škola Gutha-Jarkovského Kostelec nad Orlicí

Přídavná jména. Český jazyk třída pro jazykovou přípravu. Autor: Mgr. Karla Kubíčková Základní škola Gutha-Jarkovského Kostelec nad Orlicí Přídavná jména Český jazyk třída pro jazykovou přípravu Autor: Mgr. Karla Kubíčková Základní škola Gutha-Jarkovského Kostelec nad Orlicí Slovům, která nám říkají, jak se věci, lidé nebo zvířata jmenují,

Více

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé -

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé - Pohádkové povídání - pro děti i dospělé - Knížka Pohádkové povídání vznikla v roce 2009 v rámci výzkumné práce: Problematika znakového jazyka a možnost jeho využití v pohádkách pro sluchově postižené děti

Více

Můj pohled pozorování

Můj pohled pozorování Můj pohled pozorování Přemysl Vřeský Veselí nad Moravou 2013 Ájurvédská Instituce Dhanvantri, Praha ÚVOD Jmenuji se Přemysl Vřeský a ukončil jsem druhý ročník studia Ajurvédské instituce Dhanvantri obor

Více

Jsi v pořádku? zeptám se, když uvidím, jak sedí opodál na trávě a tře si koleno. Přikývne. Popotáhne, jako by zadržoval pláč. Musím se odvrátit.

Jsi v pořádku? zeptám se, když uvidím, jak sedí opodál na trávě a tře si koleno. Přikývne. Popotáhne, jako by zadržoval pláč. Musím se odvrátit. KAPITOLA 1 Probudím se s jeho jménem na rtech. Will. Ještě než otevřu oči, znovu jej spatřím, jak se hroutí k zemi. Mrtvý. Mou vinou. Tobias se ke mně sehne a stiskne mi levé rameno. Vlak kodrcá přes pražce

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Hans Christian Andersen

Hans Christian Andersen Hans Christian Andersen MASARYKOVA ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA VELKÁ BYSTŘICE projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Číslo DUMu: VY_32_INOVACE_ 04_18 Tématický celek: Evropa

Více

Vyprávění z časů vikingů

Vyprávění z časů vikingů Leif Nordenstorm Arne syn náčelníka Vyprávění z časů vikingů K A V A P E C H ARNE, SYN NÁČ ELNÍKA Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h

Více

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová Můžete si myslet, že půjčit si zápalku na ulici je docela jednoduchá věc. Ovšem každý člověk, který to kdy zkusil, vás ujistí, že tak to rozhodně není. A každý

Více

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád 1. KAPITOLA Pýcha předchází pád Babi, co je to? Babička vzhlédla od práce. Pro všechno na světě, holčičko, kde jsi to našla? Na půdě, odpověděla jsem. Co je to, babičko? Babička se pousmála a odpověděla:

Více

Malované čtení z pohádky do pohádky

Malované čtení z pohádky do pohádky Malované čtení z pohádky do pohádky také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Marie Tetourová, Antonín Šplíchal Malované čtení z pohádky do pohádky e-kniha Copyright Fragment, 2013 Všechna

Více

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření.

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Ucítila jsem, jak mě něco udeřilo do zátylku, a svět kolem mě zčernal. D o tváře mi šplíchala studená voda. Když jsem otevřela

Více

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva 10. Omluva Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz Podívej, kdo sem jde, upozornil Štefan přítele. Ten se napřímil a pohlédl k cestě. Po ní pomalu přicházel Viktor. No, ty lenochu, zasmál se mu Gimo naproti, když

Více

OBSAH. - Čínská báseň - Týden prvňáčků - Můžete si přečíst - Tvorba dětí ZŠ Krestova - Jak vyrobit krabičku

OBSAH. - Čínská báseň - Týden prvňáčků - Můžete si přečíst - Tvorba dětí ZŠ Krestova - Jak vyrobit krabičku 1/2015 OBSAH - Čínská báseň - Týden prvňáčků - Můžete si přečíst - Tvorba dětí ZŠ Krestova - Jak vyrobit krabičku Čínská báseň beseda pro žáky 8. tříd Jako každý rok, tak i letos v knihovně proběhla beseda,

Více

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33 V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,

Více