SOMATOLOGIE PRACOVNÍ LISTY 1. díl

Transkript

1 SOMATOLOGIE PRACOVNÍ LISTY 1. díl Miroslava ŠOPÍKOVÁ Jarmila VLÁČELOVÁ Střední zdravotnická škola, Šumperk, Kladská 2 Šumperk 2014

2 Název školy: Střední zdravotnická škola, Šumperk, Kladská 2 Číslo projektu: CZ.1.07/1.1.26/ Název projektu Moderní výuka na SZŠ: Tvorba a aplikace výukových modulů Název metodického materiálu: Somatologie pracovní listy Předmět: Somatologie Ročník: 1. Autor: Mgr. Miroslava Šopíková Mgr. Jarmila Vláčelová III. modul pro somatologii 1. ročník PRACOVNÍ LISTY 1. díl stavba a hierarchie organismu pohybový systém krev srdce cévní systém 2

3 OBSAH: Stavební hierarchie organismu.. 5 Typy tkání 5 Regenerační schopnost tkání 11 Vnější a vnitřní prostředí organismu 12 Základní orientace na lidském těle Pohybový systém Kost 14 Spojení kostí 16 Lebka 17 Osový skelet 20 Kostra horní končetiny 23 Kostra dolní končetiny 24 Stavba a funkce kosterních svalů 28 Svaly hlavy 30 Svaly krku 31 Svaly hrudníku 32 Svaly břišní 33 Svaly zádové 33 Svaly horní končetiny 34 Svaly dolní končetiny 36 Krev.. 39 Plazma a její složení 39 Červené krvinky 41 Bílé krvinky 42 Krevní destičky 44 Vznik a vývoj formovaných elementů 44 Krevní skupiny 46 Zástava krvácení 48 Obranné mechanismy organismu 49 Srdce Stavba srdeční stěny 51 Převodní systém srdeční 52 Mechanická činnost srdce 53 Zevní projevy srdeční činnosti 54 Cévní systém Stavba cév 56 Uspořádání cévního systému 57 Tepenný systém 58 Žilní systém 64 Poznámky

4 PŘEDMLUVA: Somatologie je nauka o stavbě a funkci lidského těla, spojuje veškeré poznatky o lidském organismu. Shrnuje poznatky z anatomie, fyziologie, histologie, biologie, biochemie. Znalosti somatologie jsou nezbytné pro pochopení stavby a funkce zdravého těla, funkce těla při patologických procesech. Somatologie pracovní listy je výukový materiál pro předmět somatologie, který je vyučován na středních zdravotnických školách v oboru zdravotnický asistent. Pracovní listy jsou určeny pro žáky. Obsah učiva je seřazen tak, aby na sebe logicky navazoval. Výukový materiál je uspořádán následovně: text, který je zapsán v pracovních listech, je psaný normálním písmem, na volné řádky, do volných textových polí nebo do volných prostorů tabulky zapisují žáci informace dle pokynů vyučujícího, odborné pojmy přiřazují k obrázkům pomocí šipek nebo k šipkám doplňují odborný pojem, tajenky umístěné v závěru kapitol slouží k opakování učiva, v závěru pracovních listů jsou umístěny poznámky, které slouží k zápisu informací, na které není v pracovním listu prostor. Pracovní listy jsou vytvořeny tím způsobem, aby žáci nemuseli zapisovat velké množství učiva. Do pracovních listů zapisují podstatné informace. Výukový materiál slouží k snadnějšímu zápisu informací. Obrázky zařazené do textu mají žákům usnadnit pochopení učiva. Žáky při vyplňování pracovních listů povedou jejich učitelé. Je tedy zcela na vyučujících, jak budou žáci s tímto výukovým materiálem pracovat, o jaké informace je budou žáci doplňovat. 4

5 STAVEBNÍ HIERARCHIE ORGANISMU Základní charakteristika členění: BUŇKA definice základní stavební a funkční jednotka všech živých organismů příklad nervová buňka, svalová buňka TKÁŇ ORGÁN ORGÁNOVÁ SOUSTAVA ORGANISMUS soubor buněk, které mají stejný původ, tvar a jednu hlavní funkci soubor tkání, zřetelně oddělený od okolí, který vykonává určitou funkci soubor orgánů, které společně zajišťují souhrn určitých funkcí živá bytost soustavy funkčně spojené v jeden harmonický celek Typy tkání svalová tkáň, pojivová tkáň sval hrudní, dýchací žaludek trávicí systém, vylučovací systém homo sapiens sapiens epitelová (krycí) pojivová svalová nervová vazivo chrupavka kost Epitelová (krycí) tkáň Kryje povrch těla a vystýlá tělní dutiny, je složená z buněk, které jsou k sobě těsně přiřazeny. Dělení podle funkce: 1. Krycí a výstelkový epitel: a) řasinkový epitel: b) resorpční epitel: c) respirační epitel: 5

6 2. Žlázový epitel: je sestaven z buněk schopných přijímat určité láky, zpracovávat je a vytvořený produkt vylučovat a) jednobuněčné žlázy: b) mnohobuněčné žlázy: Mohou být jednoduché, rozvětvené, složené. Dělení žláz: a) Exokrinní žlázy - sekreční exkreční b) Endokrinní žlázy - 3. Smyslový epitel je tvořen specifickými buňkami, které jsou schopné reagovat na různé podněty, např: Dělení epitelů podle tvaru buněk: 1. Plochý: 6

7 2. Trámčitý 3. Retikulární Dělení epitelů podle počtu vrstev: Příklady umístění plochých epitelů v těle: jednovrstevný dlaždicový jednovrstevný krychlový jednovrstevný válcový vícevrstevný dlaždicový vícevrstevný cylindrický Tkáně pojivové - pojiva Skládají se z: Typy pojiva: Podle tvaru buněk a množství amorfní hmoty a typů vláken se pojiva dělí na 3 základní skupiny- vazivo, chrupavka, kost: 7

8 1. Vazivo: vlákna kolagenní, elastická, retikulární Typy vaziva: a) mezenchymové obsahuje jen amorfní složku - zárodečná tkáň, ze které se vyvíjí ostatní pojiva b) rosolovité - obsahuje již malé množství retikulárních vláken - pupečník c) kolagenní: řídké obsahuje málo kolagenních vláken, vyplňuje štěrbiny mezi orgány vmezeřené vazivo tuhé - obsahuje hodně kolagenních vláken, je velmi pevné a odolné - vazy, šlachy d) elastické - slabší, ale velmi pružné, převažují elastická vlákna - vazy na páteři e) retikulární - obsahuje jemná retikulární vlákna - mízní uzliny, slezina, kostní dřeň f) tukové - obsahuje tukové buňky, retikulární vlákna, která spojují buňky do tukových lalůčků, uloženo v podkoží a kolem orgánů 2. Chrupavka- chondros, cartilago: Typy chrupavek: a) parenchymová - zárodečná embryonální vyvíjí se z ní ostatní druhy chrupavek b) hyalinní - porcelánově bílá, sklovitá, velmi tvrdá a křehká kryje kloubní povrchy kostí c) elastická - žlutobílá, méně průhledná, velmi pružná - ušní boltec, příklopka hrtanová d) vazivová matně bílá, odolná proti tahu a tlaku - meziobratlové ploténky, nitrokloubní destičky (menisky) 3. Kost - os Typy kostní tkáně: a) fibrilární: b) lamelární:, ty tvoří: soustředěné kruhy Haversovy lamely uvnitř kosti ploché destičky plášťové lamely na povrchu kosti 8

9 Fibrilární kostní tkáň Lamelární kostní tkáň Tkáň svalová Charakteristickou vlastností je kontraktilita schopnost vykonávat pohyb (kontrakce stah) Svalová tkáň se dělí na 3 druhy hladká, příčně pruhovaná, srdeční 1. Hladká: 2. Příčně pruhovaná: příčné pruhování vytváří uspořádání bílkovin (aktinu a myozinu) ve svalovém vlákně (myofibrile) kontrakce umožňují aktin s myozinem zasunují se do sebe 3. Příčně pruhovaná srdeční: vlastní - autonomní řízení, ovlivňována i vegetativním nervovým systémem hladká svalovina příčně pruhovaná svalovina srdeční svalovina 9

10 Nervová tkáň Stavba neuronu: tělo - soma (uvnitř je jádro) výběžky: dendrity je jich více, jsou kratší, rozvětvené - vedou informaci do buňky neurit (axon) - zpravidla jeden, dlouhý, na konci malé konečné (terminální) větvení - vede informaci z buňky - axony jsou obaleny myelinovou pochvou (z tukové tkáně) - myelinová pochva je důležitá pro vedení vzruchu a chrání axon před vlivy z okolí - na povrchu myelinové pochvy jsou ploché Schwannovy buňky - myelinový obal není souvislý, je přerušován Ranvierovými zářezy Synapse místo spojení dvou buněk, z nichž alespoň jedna je neuronálního původu umožňuje přenos nervových vzruchů skládá se z presynaptické a postsynaptické části, mezi kterými je synaptická štěrbina dendrit myelinová pochva neurit presynaptická část synaptická štěrbina postsynaptická část jádro tělo Dělení synapsí: 1. podle způsobu přenosu vzruchu: chemické - - mediátor se nachází v presynaptické části neuronu, odtud se uvolňuje do synaptické štěrbiny, kde se naváže na receptory postsynaptické membrány elektrické 10

11 2. podle místa vzájemného kontaktu axo somatická axo dendritická axo axonální dendro dendritická Regenerace poškozených tkání znamená: Regenerační schopnost tkání Regenerace - hojení závisí na: Jednotlivé tkáně mají rozdílnou schopnost regenerace: 1. Epitelová tkáň: na okrajích rány a na spodních vrstvách poškození se zachovalé buňky rychle dělí a přerůstají přes poškozenou plochu 2. Pojivová tkáň: vazivo - chrupavka - kost regeneruje dvojím způsobem: primární angiogenní regenerace sekundární chondrodesmální regenerace častý způsob hojení - Hojení kosti je pomalé, zatěžování musí být postupné, ale regenerace je dokonalá, vytváří se plnohodnotná kostní tkáň 3. Svalová tkáň hladká svalovina - příčně pruhovaná kosterní svalovina - srdeční svalovina - 11

12 4. Nervová tkáň nervové buňky - poškozené, přeťaté nervové výběžky periferních nervů mohou dorůst, pokud je zachována myelinová pochva, hojení je pomalé a málokdy funkčně úplné Vnější a vnitřní prostředí organismu Tkáně, orgány a orgánové systémy zajišťují veškeré vztahy: uvnitř organismu mezi organismem a vnějším prostředím Všechny buňky mohou existovat v určitém stálém vnitřním prostředí, vnější prostředí je však proměnlivé a každý organismus se musí neustále přizpůsobovat změnám vnějšího prostředí, aby udržel stálost vnitřního prostředí. Vnitřní prostředí tvoří krev, míza (lymfa), tkáňový mok a voda. Stálost vnitřního prostředí - je udržována řídícími a regulačními mechanismy žlázy s vnitřní sekrecí a nervový systém je podmínkou existence organismu porucha homeostázy onemocnění zhroucení homeostázy smrt Vnější prostředí: Vnitřní prostředí - organismus: v organismu dochází k přeměně látek a energie metabolismus, zahrnuje dva děje: anabolismus katabolismus nepotřebné, odpadní látky Úkol: Doplňte do čtverečků správné odpovědi. soubor buněk stejného tvaru a funkce T K Á Ň druh pojivové tkáně CH R U P A V K A epitel v dýchacích cestách Ř A S I N K O V Ý chrupavka - latinsky CH O N D R O S kostní buňky O S T E O C Y T Y nervová buňka N E U R O N druh plochého epitelu D L A Ž D I C O V Ý druh svalové tkáně H L A D K Á 12

13 ZÁKLADNÍ ORIENTACE NA LIDSKÉM TĚLE Základní anatomická poloha těla Při popisu stavby lidského těla vycházíme vždy ze základní anatomické polohy těla - vzpřímený stoj s horními končetinami svěšenými podél boků a s dlaněmi obrácenými vpřed Základní roviny rovina mediánní - střední svislá, prochází předozadně středem těla roviny sagitální - všechny roviny rovnoběžné s rovinou mediánní medialis lateralis roviny frontální - roviny svislé, rovnoběžné s čelní kostí (os frontalis), kolmé na rovinu mediální, dělí tělo na část přední a zadní cranialis roviny transverzální horizontální roviny, kolmé na všechny předchozí dorsalis Základní směry na trupu: Směry vertikální: superior - inferior - cranialis - caudalis - Směry předozadní: anterior - posterior - ventralis - dorsalis - Směry horizontální: medialis - lateralis - dexter - sinister - ventralis caudalis 13

14 Základní směry na končetinách: proximalis - distalis - palmaris - plantaris - dorsalis - Značení hloubky: superficialis - profundus - externus - internus - distální proximální dorsalis proximální dorsalis distální plantaris Základní pohyby: flexe - extenze - pronace - supinace - abdukce - addukce - rotace - anteverze - retroverze - Na kosti rozlišujeme: epifýza POHYBOVÝ SYSTÉM Kost - os, ossis diafýzu epifýzu diafýza 14

15 okostice - Stavba kosti kost plná kompaktní obsahuje destičky kostní tkáně - kostní lamely: - - kost houbovitá spongiózní (spongióza) kostní dřeň okostice spongióza kostní dřeň - jemná síť vazivových vláken a buněk s bohatě větvenou sítí kapilár červená kostní dřeň - žlutá šedá Růst kosti: do šířky - do délky - dělení buněk chrupavky ovlivňuje rychlost osifikace ovlivňují v pubertě se vlivem pohlavních hormonů uzavírají růstové štěrbiny (mizí růstová chrupavka změnila se v kost) a tím je ukončen růst kosti do délky 15

16 Spojení kostí 1. Pevné spojení - nepohyblivé: vazivovou tkání - chrupavkou - kostní tkání - 2. Pohyblivé - kloubní spojení kloub - Obecná stavba kloubu: kloubní hlavice kloubní jamka kloubní chrupavka kloubní pouzdro zevní část zesílená vazy (ligamenta) vnitřní část vytváří synoviální výstelku (tenká blána), která produkuje synoviální tekutinu synovii (kloubní maz), ta vyživuje kloubní chrupavku nitrokloubní destičky vyrovnávají styčné plochy některých kloubů, tvar nitrokloubních destiček: - - Dělení kloubů kloubní hlavice kloubní tekutina kloubní vazy kloubní chrupavka kloubní jamka Podle počtu spojených kostí: jednoduché složené Podle tvaru styčných ploch: 16

17 Kostra jako celek Lebka cranium Tvoří ji: - mozková část - - obličejová část - 1. mozková část - neurocranium všechny kosti jsou spojeny pevně, jediným pohyblivým spojením je čelistní kloub kost týlní - kost temenní - kost čelní - kost spánková - kost klínová - kost čichová - kost slzní - kost nosní - dolní skořepa nosní - kost radličná - 2. obličejová část splanchnocranium horní čelist - dolní čelist - kost lícní - kost patrová - jazylka - 17

18 kost čelní kost temenní kost lícní horní čelist kost týlní dolní čelist kost spánková kost nosní kost čelní kost lícní horní čelist dolní čelist 18

19 Kloub čelistní Důležité prostory lebky 1) Dutina lebeční - dělí se na jámy lebeční: 2) Očnice - prostor, ve kterém je uložena oční koule - prostor ohraničený: nahoře kostí čelní na vnější straně kostí lícní vzadu kostí klínovou na vnitřní straně kostí čichovou a slzní dole horní čelistí 3) Dutina nosní přepážkou je rozdělena na dvě poloviny každá polovina je rozdělena 3nosními skořepami - konchami na horní, střední a dolní nosní průduch s dutinou nosní komunikují vedlejší dutiny nosní: sinus frontalis - sinus maxillaris - sinus sphenoidalis - sinus ethmoidalis - 19

20 Kosti lebky jsou nepohyblivě spojeny vazivovými švy, které ve vyšším věku postupně osifikují: šev korunový - šev šípový - šev lambdový - Lebeční švy Lebka novorozence liší se od lebky dospělého: v místech spojů švů jsou vazivové blány lupínky fontanely, s věkem postupně osifikují Osový skelet zahrnuje páteř a hrudník s připojenými žebry a kostí hrudní Páteř - tvoří osu celé kostry, na kterou se připevňují: 20

21 Páteř tvoří obratlů: krční obratle hrudní obratle bederní obratle křížové obratle kostrční obratle srostlé v kost kostrční mezi obratlová těla jsou vložené meziobratlové chrupavčité destičky Fyziologické zakřivení páteře lordóza kyfóza patologické zakřivení Obecná stavba obratle tělo obratle oblouk obratle výběžky obratle: - dva příčné - čtyři kloubní - jeden trnový výběžek Tělo s obloukem vytváří obratlový otvor Sloupec obratlů vytváří páteřní kanál, ve kterém leží mícha. Jednotlivé obratle se liší velikostí těl, délkou trnových výběžků a dalšími tvarovými detaily. 21

22 C1 nosič - C2 čepovec - Hrudník - thorax ohraničuje hrudní dutinu a tvoří kostěnou schránku hrudním orgánům ke kostře hrudníku se upíná řada svalů zádových, krčních a některé svaly horních končetin Žebra v přední části hrudníku je kostěná část žebra doplněna žeberní chrupavkou, která připojuje žebra k hrudní kosti 12 párů žeber: pravá žebra - nepravá žebra - volná žebra - Kost hrudní plochá, nepárová kost, uzavírá přední část hrudníku skládá se ze tří částí: rukojeť - tělo - mečovitý výběžek - 22

23 Kostra horní končetiny - ossa membri superioris Pletenec horní končetiny : lopatka plochá kost trojúhelníkového tvaru zadní plocha vybíhá v hřeben lopatky - hřeben lopatky vybíhá nad ramenním kloubem v plochý nadpažek - od horního okraje lopatky vybíhá dopředu ohnutý výběžek - Klíční kost Paže : kost pažní - hlavice - hlavice je od těla oddělena krčkem - spodní konec je rozšířený ve dvě kloubní plochy pro spojení s kostmi předloktí Předloktí : kost vřetenní - leží na palcové straně předloktí kost loketní - leží na malíkové straně předloktí horní část loketní kosti vzadu vybíhá v dobře hmatný výběžek okovec - 23

24 Ruka - : kosti zápěstí - kosti záprstní - kosti prstů ruky - Kostra dolní končetiny - ossa membri inferioris Pletenec pánevní, pánev : kost pánevní vzniká srůstem kosti: - kyčelní - sedací - stydké jamka kyčelního kloubu kosti stydké jsou spojeny chrupavkou spona stydká Stehno: kost stehenní - na horním konci je kulovitá hlavice kosti stehenní - hlavice s tělem kosti je spojena krčkem stehenní kosti - nad krčkem vybíhá stehenní kost ve velký chocholík - pod krčkem je malý chocholík dolní konec stehenní kosti se rozšiřuje ve dva kloubní hrboly Bérec : kost holenní - tělo holenní kosti je trojboké ztluštělý dolní konec kosti vybíhá na vnitřní straně ve vnitřní kotník - kost lýtková - na dolním konci lýtkové kosti vybíhá zevní kotník - 24

25 čéška - okrouhlá kůstka zavzatá do šlachy čtyřhlavého stehenního svalu Noha - : kosti zánártní - největší je kost patní - upíná se na ni druhou největší kostí je kost hlezenní - talus zapadá do vidlice bércových kostí kosti nártní - články prstů - 25

26 Klouby a spojení horní končetiny kloub sternoklavikulární kloub akromioklavikulární kloub ramenní kloub loketní distální kloub radioulnární klouby ruky Klouby a spojení dolní končetiny kloub kyčelní kloubní jamka kloubní hlavice kloub kolenní spojení kosti holenní a lýtkové kloub hlezenní klouby nohy kosti nohy svým tvarem, uspořádáním a spojením vytváří podélnou a příčnou klenbu nožní klenba zajišťuje pružnost nohy 26

27 Úkol: Doplňte do čtverečků správné odpovědi. Poznámky: kloubní konec kosti E P I F Ý Z A okostice P E R I O S T lebka C R A N I U M horní čelist M A X I L L A očnice O R B I T A kost hrudní S T E R N U M hrudník T H O R A X lopatka S C A P U L A pánev P E L V I S ruka M A N U S kost pažní H U M E R U S kost vřetenní R A D I U S kost stehenní F E M U R kost lýtková F I B U L A čéška P A T E L L A 27

28 Stavba a funkce kosterních svalů Kosterní sval: názvosloví často vychází z pohybů, které vykonávají: ohnutí, flexi - natažení, extenzi - odtažení od těla, abdukci - přitažení k tělu, addukci - svěrače - rozvěrače - Stavba kosterního svalu: základní stavební jednotka větší počet vláken je spojeno vazivem ve soubor snopečků vytváří soubor snopců vytváří svalové bříško je kryté vazivovým obalem na obou koncích přechází bříško ve, pomocí nich se svaly upínají na kosti každá myofibrila je obalena jemným vazivovým obalem - svazek vláken je obalen silnějším vazivovým obalem, sval je obalen silným vazivovým obalem každý sval má začátek, bříško, úpon šlacha svalové bříško kost svalový snopec svalové vlákno vazivový obal 28

29 Svalová kontrakce: kontrakce - kontrakce je vyvolána přenos podnětu zajišťuje - zakončení nervového vlákna na membráně svalového vlákna Podstata svalové kontrakce: je práce aktinu a myosinu vláknité bílkoviny v myofibrilách Typy svalové kontrakce: izotonická - izometrická - Dělení, typy svalů: podle velikosti: podle tvaru: podle směru svalových snopců: podle počtu hlav - svalových začátků: synergisté antagonisté Klidové napětí svalů: Metabolismus svalů: aerobní: anaerobní: 29

30 Typy svalových vláken: pomalá červená vlákna: rychlá červená vlákna: rychlá bílá vlákna: Svaly hlavy musculi capitis Svaly žvýkací: sval spánkový - sval žvýkací - 2 svaly křídlové - Svaly mimické: sval čelní - kruhový sval oční - kruhový sval ústní - zdvihač horního rtu - velký a malý sval lícní - svaly na nose - sval tvářový - 30

31 musculus frontalis musculus orbicularis oculi musculus zygomaticus musculus temporalis musculus masseter musculus buccinator musculus sternocleidomastoideus Svaly krku musculi colli kožní sval - zdvihač hlavy - nadjazylkové svaly podjazylkové svaly svaly kloněné - dlouhé svaly hlavy a krku - 31

32 Svaly hrudníku Končetinové svaly hrudníku: velký sval prsní malý sval prsní sval podklíčkový přední sval pilovitý Vlastní svaly hrudníku: zevní svaly mezižeberní vnitřní svaly mezižeberní m. pectoralis major m. pectoralis minor m. serratus anterior mm. intercostales Bránice diafragma: důležitý dýchací sval plochý sval se šlašitým středem, vyklenutý do dutiny hrudní odděluje dutinu hrudní od dutiny břišní má tři velké otvory pro průchod: 32

33 Svaly břišní musculi abdominis Přední skupina: přímý sval břišní - ve střední čáře jsou oba svaly spojeny vazivovým pruhem linea alba, uprostřed její délky je pupeční jizva - Boční skupina: zevní šikmý sval břišní - vnitřní šikmý sval břišní - příčný sval břišní - Zadní skupina: čtyřhranný sval bederní - Svaly zádové musculi dorsi Povrchová vrstva: sval trapézový - široký sval zádový - Střední vrstva: zadní horní a dolní pilovitý sval - rombický sval malý a velký - Hluboké svaly zádové: vzpřimovače trupu a hlavy - 33

34 Svaly pánevního dna svěrač močové trubice - zevní svěrač řitní - zdvihač řitní - musculus sfincter ani externus musculus levator ani Svaly horní končetiny Svaly ramenní: sval deltový - Svaly paže: dvojhlavý sval pažní - trojhlavý sval pažní - Svaly předloktí: přední skupina, dlaňová - boční - laterální skupina, palcová - zadní skupina, hřbetní - Svaly ruky: slouží k vykonávání drobných pohybů prstů - funkčně rozdělujeme do tří skupin svaly palce - svaly malíku hluboké svaly dlaně 34

35 musculus deltoideus musculus biceps brachii musculus pronator teres musculus brachioradialis ohýbače prstů a ruky musculus deltoideus musculus triceps brachii musculus latissimus dorsi natahovače prstů a ruky 35

36 Svaly dolní končetiny Svaly kloubu kyčelního: přední svaly: sval bedrokyčlostehenní - napínač povázky stehenní - zadní svaly: velký sval hýžďový - střední sval hýžďový - malý sval hýžďový - Svaly stehenní: přední svaly: čtyřhlavý sval stehenní - sval krejčovský - zadní svaly: největší je dvojhlavý sval stehenní - mediální svaly: funkcí je addukce podle toho se nazývají přitahovače - Svaly bércové: přední svaly: přední sval holenní dlouhý natahovač prstu boční, laterální, zevní svaly: dlouhý sval lýtkový krátký sval lýtkový zadní svaly: trojhlavý sval lýtkový dvojhlavý sval lýtkový šikmý sval lýtkový Svaly nohy: udržují podélnou klenbu nožní hřbetní skupina - plantární skupina (na plosce nohy) - hluboké svaly mezikostní - 36

37 musculus iliopsoas musculus sartorius musculus tensor fasciace latae musculus quadriceps femoris musculus tibialis anterior natahovače prstů musculus gluteus medius musculus gluteus maximus musculus biceps femoris musculus gastrocnemius musculus soleus Achillova šlacha 37

38 Úkol: Doplňte do čtverečků správné odpovědi. Poznámky: stah svalového vlákna K O N T R A K C E žvýkací sval - musculus M A S S E T E R sval spánkový - musculus T E M P E R A L I S sval čelní - musculus F R O N T A L I S sval kožní P L A T Y S M A svaly břišní - musculi A B D O M I N I S sval délkový - musculus D E L T O I D E U S sval hýždový - musculus G L U T E U S přitahovače A D D U K T O R Y 38

39 KREV Složení krve: tekutá tkáň složená z: z krevních elementů - krevní plazmy - hematokrit - hodnota hematokritu: u žen u mužů Množství krve: Funkce krve: 1) transport látek 2) udržuje homeostázu 3) obranyschopnost, odolnost 4) udržuje stálý objem Plazma, její složení 39

40 Složení plazmy: Koloidní roztok organických a anorganických látek s příměsí rozpuštěných krevních plynů Nejdůležitější organické látky bílkoviny proteiny albuminy udržení stálého objemu plazmy, transport hormonů a dalších látek globuliny α, ß obranyschopnost imunitní systém transport látek globuliny γ obranyschopnost imunitní systém (imunoglobuliny) tuky fibrinogen srážení krve lipidy cholesterol zdroj energie, triglyceroly mastné kyseliny transport látek nerozpustných ve vodě (např. hormony, vitamíny rozpustné v tucích A,D,E,K), při nadbytku se ukládají do tukových buněk fosfolipidy stavba buněčných membrán cukry - sacharidy glukóza zdroj energie pro CNS, sacharidy při nadbytku se ukládá v játrech a svalech ve formě zásobní látky glykogenu živočišný škrob Nejdůležitější anorganické látky látka sodík Natrium draslík Kalium vápník Kalcium význam hlavní kationt (+),váže na sebe vodu, nezbytný pro udržování osmotického tlaku, stálého objemu a ph krve i mimobuněčné tekutiny nezbytný pro činnost svalů, zejména myokardu nezbytný pro nervosvalovou dráždivost, stažlivost srdečního svalu, sražení krve 40

41 hořčík Magnesium chloridy Cl bikarbonát HCO 3 železo Ferrum má vztah k nervové dráždivosti; nezbytný pro aktivitu enzymů hlavní aniont (-), spolu s Na+ se podílí na udržování osmotického tlaku, stálého objemu a ph krve i mimobuněčné tekutiny Hlavní aniont, významný pro transport CO 2 a jako součást nárazníkové soustavy pro udržování ph krve nezbytné pro tvorbu erytrocytů v kostní dřeni, součást enzymů uplatňujících se při biologických oxidacích Jod nezbytný pro tvorbu hormonů štítné žlázy Glykemie - hladina glukózy v krvi, hodnota 3,6 6,3 mmol/l, vyšší hladina glykemie je příznakem onemocnění diabetes mellitus cukrovka. Osmotická hodnota plazmy odpovídá koncentraci 0,9% roztoku NaCl v H 2 O (fyziologický roztok) ph plazmy přibližně 7,4 (mírně zásaditá) Červené krvinky - erytrocyty počet erytrocytů: u ženy u muže erytrocytóza erytrocytopenie životnost erytrocytů: základní funkce: Hemoglobin (Hb) - skládá se ze 2 částí : globin hem jedna molekula Hb váže - hemoglobin s navázaným O 2 - hemoglobin s navázaným CO 2-41

42 při otravách CO se naváže na hemoglobin CO - Přenos a vazba O 2 Přenos a vazba CO 2 Hemolýza příčina hemolýzy osmotická fyzikální chemická toxická imunologická Bílé krvinky - leukocyty skupina velmi různorodých buněk počet leukocytů: leukocytóza leukocytopenie životnost leukocytů: význam: mají schopnost: diapedeze extravazace - fagocytózy - dle přítomnosti a barvitelnosti drobných zrnek - granulek v cytoplazmě dělíme leukocyty na: 42

43 LEUKOCYTY GRANULOCYTY AGRANULOCYTY NEUTROFIL EOSINOFIL BASOFIL MONOCYT LYMFOCYT Granulocyty: bazofilní granulocyty neutrofilní granulocyty eozinofilní granulocyty Agranulocyty: neobsahují barvitelná zrna, podle tvaru jádra je dělíme : lymfocyty T, lymfocyty B - monocyty - Diferenciál je procentuální rozpočet bílých krvinek, užívá se při vyšetření krve KO + dif.: krevní obraz (ery, leu, trombo, hbg, htk) diferenciál (rozpočet bílých krvinek) 43

44 Krevní destičky - trombocyty počet trombocytů: trombocytóza trombocytopenie životnost trombocytů: funkce: Vznik a vývoj formovaných elementů hematopoéza životnost elementů vyžaduje neustálou obnovu: Kmenové buňky Krvetvorba je složitý děj, vyžaduje určité podmínky: 44

45 Životní cyklus erytrocytů Erytropoéza kostní dřeň potřebuje pro stavbu erytrocytu: vznik erytrocytu Životní cyklus erytrocytů: hem je dále rozštěpen na: železo - krevní barviva: o žlučové barvivo bilirubin - o močové barvivo urobilinogen - Životní cyklus leukocytů Granulocyty: Agranulocyty: monocyty - lymfocyty B - lymfocyty T - 45

46 Krevní skupiny krevní skupina je popis vlastností červených krvinek třídění krve podle antigenů na povrchu červených krvinek aglutinogeny - aglutininy - aglutinace - výjimečná vlastnost: člověk má trvale v krvi přítomné protilátky proti těm antigenům, které sám na svých krvinkách nemá Landsteinerovo pravidlo: v krevní plazmě nejsou přítomny aglutininy proti vlastním aglutinogenům krevní skupiny: skupina AB byla považována z univerzálního příjemce - imunitní systém příjemce neměl aglutininy a neútočil na erytrocyty dárce. skupina 0 byla považována za univerzálního dárce - na erytrocytech nevystavuje aglutinogeny, které by mohly být rozeznány aglutininy příjemce 46

47 Rh faktor dle přítomnosti antigenu D se určuje Rh pozitivita: jedinci, kteří mají aglutinogen D - jedinci, kteří nemají aglutinogen D - protilátky proti Rh se u Rh negativního člověka vytvářejí až po prvním kontaktu s Rh pozitivním jedincem, při prvním kontaktu se jich vytváří málo, při opakovaném kontaktu se jich vytvoří tak velké množství, že mohou způsobit vážné problémy až smrt Rizikové situace: opakovaná transfúze Rh+ krve Rh negativnímu příjemci (při transfúzi vždy musí souhlasit nejen AB0 systém, ale i Rh faktor!) těhotenství Rh- matky s Rh+ mužem je-li matka Rh- a dítě zdědí po otci Rh+ a dojde ke kontaktu krve matky s krví dítěte, matka si tvoří protilátky proti erytrocytům dítěte (hemolýza erytrocytů plodu, tkáňová hypoxie, poškození dítěte) nebezpečné při dalších těhotenstvích - množství protilátek stoupá, proto se ženy Rh do 72 hodin po porodu očkují Objevitelé krevních skupin: Krevní transfúze v laboratoři se provádí velká křížová zkouška (reakce mezi krví dárce a příjemce) vyšetření kompatibility (shodnosti) krve těsně před podáním transfuze se provádí přímo u lůžka nemocného Sanqui test ověření shodnosti krve dárce a příjemce 47

48 Zástava krvácení - hemostáza je obranný mechanismus, který chrání organismus před krevní ztrátou, vykrvácením se skládá z několika dějů, které probíhají současně 3 fáze: reakce cév: 2. reakce trombocytů: 3. srážení krve - hemokoagulace: Poznámky: 48

49 Mechanismy bránící srážení krve v organismu: mimo organismus: léky: o o o pro laboratorní účely při vyšetřování krve - Obranné mechanismy organismu (imunita, odolnost) Jsou založené na Základní imunitní reakce je: antigen protilátky (imunoglobuliny) - je pět typů imunoglobulinů: opsoniny - Obranné mechanismy - imunita je: a) nespecifická - vrozená fagocytóza cytotoxicita b) specifická - získaná specifickou imunitu dělíme na: látkovou (humorální) - buněčnou -, jsou 3 typy T lymfocytů: pomocné cytotoxické 49

50 supresorové Očkování (imunizace, vakcinace): aktivní pasivní o o o o o Bezplatné očkování v České republice: pravidelné očkování se v současné době týká těchto nemocí: záškrt (diftérie), tetanus, dávivý kašel (pertusse), přenosná dětská obrna (poliomyelitida), virová hepatitida B, onemocnění vyvolaná Haemophilus influenzae B, zarděnky (rubeola), příušnice (parotitis epidemica), spalničky (morbilli). Očkování proti tuberkulóze se od roku 2010 provádí jen v indikovaných případech. Další možná očkování: virová hepatitida A i B, vzteklina, chřipka, streptokokové nákazy, klíšťová encefalitida, virus karcinomu děložního čípku a pod. Úkol: Doplňte do čtverečků správné odpovědi. červená krvinka E R Y T R O C Y T bílá krvinka L E U K O C Y T červené krevní barvivo H E M O G L O B I N pohlcování látek F A G O C Y T Ó Z A krevní destička T R O M B O C Y T odolnost I M U N I T A 50

51 Charakteristika: dutý sval SRDCE latinsky Funkce: Uložení: zajišťuje cirkulaci krve v dutině hrudní, za sternem, ze dvou třetin vlevo Stavba srdeční stěny 1) endokard endocardium = 2) myokard myocardium = 3) epikard epicardium = 4) perikard pericardium = - mezi perikardem a epikardem = Úkol: Doplňte do čtverečků správné odpovědi. (Mezi slovy nedělejte mezeru.) vychází z ní aorta L E V Á K O M O R A nitroblána srdeční E N D O K A R D dvojcípá chlopeň V A L V A M I T R A L I S aorta S R D E Č N I C E pacemaker S I N U S O V Ý U Z E L 51

52 Srdeční dutiny srdce je rozděleno podélnou přepážkou na pravou a levou polovinu Dvě předsíně : 1. pravá = 2. levá = Dvě komory: 1. levá = 2. pravá = Srdeční chlopně 1) cípaté 2) poloměsíčité Převodní systém srdeční tvořen zvláštním typem srdeční svaloviny schopné vytvářet a vést vzruchy zajišťuje kontrakci myokardu 52

53 1) Uzel sinusový = nachází se: funkce: vytváří vzruchy: 2) Uzel síňokomorový = nachází se: 3) Hisův svazek 4) Pravé a levé Tawarovo raménko = 5) Purkyňova vlákna= Mechanická činnost srdce Při srdeční činnosti se pravidelně střídá: - systola síní a diastola komor se systolou komor a diastolou síní systola = diastola = zpětnému toku krve brání - 53

54 Srdeční revoluce - jeden cyklus systoly a diastola komor a síní - střídá se vypuzovací (ejekční) a plnící fáze Tepový objem srdeční (systolický objem) - - Minutový objem srdeční - (tepový objem násobený počtem stahů např. 70 tepů x 70ml = asi 5 litrů) Řízení činnosti srdce 1. autoregulace - stahového vlákna je přímo úměrná stupni jeho předchozího natažení 2. nervová regulace - vegetativního nervového systému na srdeční frekvenci a sílu kontrakce parasympatikus sympatikus 3. humorální vliv - hormon dřeně nadledvin adrenalin = Zevní projevy srdeční činnosti Arteriální tep vyšetřuje se: Fyziologická hodnota u dospělého: 54

55 Srdeční ozvy a) první ozva = b) druhá ozva = Arteriální krevní tlak (TK) pomůcky k měření: místo měření: a) systolický tlak b) diastolický tlak rozdíl mezi systolickým a diastolickým tlakem = Fyziologická (normální) hodnota: Elektrokardiogram (EKG) záznam akčních potenciálů srdečních snímaných na povrchu těla pomocí elektrod, snímání elektrické aktivity při činnosti srdce umístění elektrod: vlna P komplex QRS vlna T Hrudní svody P QRS T Končetinové svody Poznámky: 55

56 CÉVNÍ SYSTÉM Stavba cév, uspořádání cévního systému Céva latinský název tepna vlásečnice žíla Dělení cév: Tepny - odborný název krev od srdce krev okysličenou (jedinou výjimkou je plicní tepna plicnice, vede krev neokysličenou) v nich větší krevní tlak než v žílách tší tepnou je aorta srdečnice, má průsvit až 3 cm se větví na tepny (arterie) - ty se dále větví na tepénky (arterioly) přecházejí do vlásečnic Vlásečnice - odborný název nné jemné cévečky výměnu plynů (O 2, CO 2 ) a živin mezi krví a tkáněmi přechod mezi tepnami a žílami propojují tepny a žíly Žíly odborný název rev k srdci krevní tlak než v tepnách, v horní a dolní duté žíle je už menší podtlak neokysličenou (jedinou výjimkou jsou plicní žíly, vedou krev okysličenou) ve stěně chlopně, které brání zpětnému toku krve (zejména žíly HK, DK) ilami jsou horní a dolní dutá žíla vznikají soutokem žil ty vznikají soutokem žilek (venul) ty vznikají soutokem kapilár s neokysličenou krví 56

57 Stavba stěny cév: Tunica intima = tepna Tunica media = Tunica externa = žíla Uspořádání cévního systému Malý krevní oběh ýstupem plicního kmenu - truncus pulmonalis neokysličenou krev z PK) plících se krev okysličí plic se okysličená krev vrací do LS čtyřmi plicními žilami Velký krevní oběh LK odstupuje srdečnice (aorta) se postupně větví na stále menší až vlásečnice, ve kterých probíhá výměna O 2 a CO 2 mezi krví a tkáněmi kapiláry s neokysličenou krví se spojují v žilky, ty v žíly větve žil tvoří: horní dutá žíla - venacava superior, dolní dutá žíla - vena cava inferior, které ústí do PS 57

58 TEPENNÝ SYSTÉM Přehled hlavních tepen a..carotis comunis arcus aortae a. brachialis aorta abdominalis a. radialis a. ulnaris a. femoralis a. poplitea 58

59 Úseky aorty Aorta český název VZESTUPNÁ AORTA - : pravá věnčitá tepna - levá věnčitá tepna - zásobují: OBLOUK AORTY - : kmen pažně hlavový - pravá krkavice společná - pravá tepna podklíčková - levá krkavice společná - levá tepna podklíčková - SESTUPNÁ AORTA - : hrudní aorta - břišní aorta - Vzestupná aorta úsek za poloměsíčitými chlopněmi na začátku vzestupné aorty odstupují věnčité tepny: - arteria koronaria dextra - - arteria koronaria sinistra - průsvit: větve se dále větví větvení je konečné - zajišťují: 59

60 Aortální oblouk arcus aortae Větvení aortálního oblouku: arteria carotis comunis - arteria subclavia - arteria axilaris - arteria brachialis - arteria ulnaris - arteria radialis - 6 cm dlouhý, odstupují 3 silné větve: 1. větev - vpravo - kmen pažněhlavový, větví se na: 2. větev vlevo - 3. větev vlevo - Arteria carotis communis pravá i levá společná krkavice probíhají vzhůru mezi svaly krku větví se na: zásobuje: zásobuje: Arteria subclavia dextra - sinistra - probíhá: v podpaždí přechází Arteria axilaris sahá po krček kosti pažní zásobuje: pokračuje jako: 60

61 Arteria brachialis vede na vnitřní ploše paže do loketní jamky zásobuje: v loketní jamce se větví na: Arteria ulnaris Arteria radialis vede po palcové straně k okraji zápěstí zásobuje: Úkol: Doplňte do čtverečků správné odpovědi. (Mezi slovy nedělejte mezeru.) Větvení sestupné aorty: aorta S R D E Č N I C E oblouk aorty A R C U S A O R T A E tepna - latinsky A R T E R I A a. subclavia je česky tepna P O D K L I Č K O V Á a. axilaris je česky tepna P O D P A Ž N Í a. radialis je česky tepna V Ř E T E N N Í a. carotis je česky tepna K R K A V I C E Sestupná aorta aorta descendens aorta thoracica aorta abdominalis arteria illiaca communis arteria femoralis arteria poplitea arteria tibialis Hrudní aorta aorta thoracica vede od 3. hrudního obratle po 12. hrudní obratel po průchodu bránicí se přejmenovává na odstupují z ní větve, které zásobují: 61

62 Břišní aorta - aorta abdominalis vede od 12. hrudního obratle po 4. bederní obratel ve výši 4. bederního obratle končí rozdělením (bifurkací) na pravou a levou tepnu kyčelní odstupují z ní četné párové větve: arteria renalis - arteria suprarenales - arteria ovaricae - arteria testiculares - odstupují z ní četné nepárové větve: truncus coeliacus - společný kmen pro odstup tepen k nepárovým orgánům dutiny břišní: - arteria hepatica - - arteria splenica - - arteria gastrica - arteria mesenterica superior - arteria mesentrica inferior - obě tepny zásobují střeva bifurkace aorty - Břišní aorta truncus coeliacus arteria suprarenalis arteria mesenterica superior arteria renalis arteria testiculares arteria mesenterica inferior bifurkace aorty Arteria iliaca communis je několik cm dlouhá, dělí se na: 62

63 Arteria iliaca interna zásobuje: Arteria iliaca externa zásobuje: průběh: po průchodu tříselným vazem se přejmenovává na arteria femoralis Arteria femoralis průběh: přechází: Arteria poplitea průběh: větví se: Arteria tibialis anterior průběh: Arteria tibialis posteior průběh: Cévní zásobení mozku Krev je do mozku vedena: dvěma vnitřními krkavicemi dvěma páteřními tepnami =- jsou vedeny obratli krční páteře, na úrovni mozkového kmene se spojí v bazilární tepnu = a.basilaris spolu s a. carotis interna vytváří, z kterého odstupují 3 páry mozkových tepen 63

64 ŽILNÍ SYSTÉM Přehled hlavních žil v. subclavia v. cava superior v. cava inferior v. brachialis v. cephalica v. femoralis v. saphena magna 64

65 Přehled žil velkého krevního oběhu žíly velkého oběhu vedou odkysličenou krev směrem k srdci žíly se popisují po směru toku krve - z periferie k srdci oblast těla, ze které příslušné žíly odvádějí krev, se označuje jako sběrná oblast příslušné žíly žíly mají chlopně, které usměrňují tok krve směrem k srdci (zajišťují jednosměrný tok krve k srdci, každých 5-10cm) Na lidském těle existuje systém hlubokých a povrchových žil: hluboké žíly hlubokých žil má stejný název jako tepny, které doprovázejí tepny doprovází 1 žíla, tepny menšího kalibru jsou doprovázeny 2 žilami žilami odtéká 90% žilní krve povrchové žíly tepennou obdobu, jsou uloženy v podkoží hlubokými žilami se spojují pomocí spojek (perforátorů) Vena cava superior horní dutá žíla Široká a poměrně krátká žíla (průsvit 2 cm, délka 6-7 cm), nemá chlopně, její přítoky jsou: levá žíla pažněhlavová - v. brachiocefalica sin: v. jugularis interna sin.= v. jugularis externa sin.= v. subclavia sin. = pravá žíla pažněhlavová - v. brachiocefalica dx: v. jugularis interna dx. = v. jugularis externa dx. = v. subclavia dx. = 65

66 Vena cava inferior dolní dutá žíla Široká žíla, stoupá vzhůru z dutiny břišní, má průměr 2,5-3 cm, delší než v. cava superior, její přítoky jsou: 1. společná žíla kyčelní levá - v. iliaca communis sin. sbírá krev iliaca interna sin - vnitřní žíla kyčelní levá iliaca externa sin - zevní žíla kyčelní levá 2. společná žíla kyčelní pravá - v. iliaca communis dx. sbírá krev iliaca interna dx - vnitřní žíla kyčelní pravá iliaca externa dx - zevní žíla kyčelní pravá 3. nástěnné přítoky sbírá krev lumbales - žíly bederní phrenicae žíly brániční 4. orgánové přítoky sbírá krev testiculares - žíly varlat ovaricae žíly vaječníků. renalis žíly ledvin. suprarenales žíly nadledvin hepaticae žíly jater Žíly horní končetiny Odvádí žilní krev z horní končetiny do: hluboké - povrchové - v. cephalica - v. basilica - v. mediana cubiti - 66

67 v. cephalica v. jugularis interna v. basilica v. mediana cubiti v. subclavia Žíly dolní končetiny Odvádí žilní krev z dolní končetiny do v. iliaca externa, ta se spojuje s v. iliaca interna (odvádí neokysličenou krev z pánve) do v. iliaca communis, ta se vlévá do dolní duté žíly hluboké povrchové jsou uloženy v podkoží, začínají ze sítě žilek na hřbetu nohy, nejvýznamnější je: v. saphena magna - průběh: v. saphena parva - průběh: Úkol: Doplňte do čtverečků správné odpovědi. krev v žilách je O D K Y S L I Č E N Á žíla královská je véna B A S I L I C A spojky s hlubokými žílami P E R F O R Á T O R Y stehenní žíla je véna F E M O R A L I S z HK odvádí krev véna S U B C L A V I A véna poplitea je žíla Z Á K O L E N N Í 67

68 Poznámky: 68

69 69

70 70

71 71

72 72

73 POUŽITÉ ZDROJE: BLANC, G. Atlas lidského těla. Čestlice: Rebo Productions CZ, IBSN BOROVANSKÝ, L. a kol. Soustavná anatomie člověka. 1. a 2. díl. Praha: Avicenum, ČIHÁK, R. Anatomie 1. Praha: Avicenum, ČIHÁK, R. Anatomie 2. Praha: Avicenum, DYLEVSKÝ, I., TROJAN, S. Somatologie 1. Praha: Avicenum, ISBN DYLEVSKÝ, I. Somatologie. 2. přepracované a doplněné vyd. Olomouc: Epava, ISBN FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. Praha: Grada Publishing, ISBN GRIM, M., DRUGA, R. a kol. Základy anatomie 3. Trávicí, dýchací, močopohlavní a endokrinní systém. Praha: Galén - Karolinum, ISBN HROMÁDKA, R. AnatoNomina. Interaktivní výuka anatomie [online]. Anatomický ústav 1. lékařské fakulty Karlovy Univerzity v Praze, [vid ]. Dostupné z: KOFRÁNEK, J. Atlas fyziologie a patofyziologie. Laboratoř biokybernetiky a počítačové podpory výuky [online]. Praha: Ústav patologické fyziologie 1. LF UK, [vid ]. Dostupné z: KŘIVÁNKOVÁ, M., HRADOVÁ, M. Somatologie. Učebnice pro střední zdravotnické školy. Praha: Grada Publishing, ISBN Lidské tělo Atlas. Jak pracuje lidské tělo. 1. české vyd. Praha: Svojtka & Co., ISBN LUŇÁČEK, L. Fotografický interaktivní atlas člověka [online]. Olomouc, LF UP, [vid ]. Dostupné z: NAŇKA, O., ELIŠKOVÁ, M. Přehled anatomie. 2. doplněné a přepracované vydání. Praha: Galén Karolinum, ISBN ROKYTA, R., MAREŠOVÁ, D., TURKOVÁ, Z. Somatologie. Praha: Wolters Kluwer ČR, ISBN TURKOVÁ, Z. Somatologie I. a II. Praha: Eurolex Bohemia s.r.o., ISBN TROJAN, S. a kol.v. 4. vydání, přepracované a doplněné. Praha: Grada Publishing, ISBN VIGUÉ, J., ORTE, E. M. Atlas lidského těla. Dobřejovice: Rebo Productions, ISBN WikiSkripta, projekt sítě lékařských fakult MEFANET: Portál: Anatomie [online]. Praha [vid ]. Dostupné z: Ilustrace: archiv autora. Použité obrázky (kliparty) pocházejí ze sady Microsoft Office