NETRADIČNÍ METODY VÝUKY GRAMATICKÉHO UČIVA NA 1. STUPNI ZŠ

Transkript

1 Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Katedra: Studijní program: Studijní obor (kombinace): Katedra primárního vzdělávání M7503 Učitelství pro základní školy Učitelství pro 1. stupeň základní školy NETRADIČNÍ METODY VÝUKY GRAMATICKÉHO UČIVA NA 1. STUPNI ZŠ Unconventional methods of teaching grammar curriculum for 1 primary scholl Diplomová práce: 11-FP-KPV-0012 Autor: Kamila Hejtmanová Podpis: Vedoucí práce: Konzultant: Mgr. Věra Vykoukalová Počet stran Grafů obrázků tabulek pramenů Příloh V Liberci dne:

2

3

4 Čestné prohlášení Název práce: Jméno a příjmení autora: Osobní číslo: Netradiční metody výuky gramatického učiva na 1. stupni Kamila Hejtmanová P Byl/a jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména 60 školní dílo. Prohlašuji, že má diplomová práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom/a povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Diplomovou práci jsem vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem. Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil/a elektronickou verzi mé diplomové práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedla jsem všechny systémem požadované informace pravdivě. V Liberci dne: Kamila Hejtmanová

5 Poděkování: Tímto bych ráda poděkovala vedoucí mé diplomové práce Mgr. Věře Vykoukalové, za vedení a poskytnutí cenných informací a připomínek ke zpracování mé diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat rodině za podporu a pani učitelce Mgr. Jitce Hekerlové, učitelce 3. ročníku ZŠ v Kamenickém Šenově, kde jsem tvořila praktickou část diplomové práce.

6 ANOTACE: Cílem diplomové práce je vytvoření podpůrného didaktického materiálu pro výuku a upevňování gramatického učiva ve 3. ročníku základní školy. Za jeden z hlavních cílů však považuji rozvoj komunikačních dovedností - vytvoření didaktického materiálu, který rozvíjí osobnost dítěte, obohacuje slovní zásobu, přispívá k získávání zkušeností při práci s mluveným projevem a zejména podporuje touhu po tvořivém sebevyjadřování. Druhým hlavním cílem mé práce je nalezení a využití provázaností učiva mezi předměty. Dalším cílem je posouzení možností a úskalí při práci s interaktivní tabulí, pro níž byl didaktický materiál vytvořen. Pokusila jsem se vystihnout a popsat klady a zápory interaktivní tabule při ověřování vytvořených pracovních listů i v rámci dotazníkového šetření. Ze získaných výsledků pak vyvodit závěry a doporučení. Klíčová slova: komunikační výchova, mezipředmětové vztahy, interaktivní tabule, pracovní list, rámcový vzdělávací program, didaktické hry ABSTRACT: The aim of my diploma thesis is to create supporting teaching aids for teaching and consolidation of grammar for the third class at basic schools. The development of communicative skills - creating teaching aids that develope the personality of a child, enrich its vocabulary, contribute to gain experience when working with spoken language and mainly support the desire for creative self-expression - consider I one of the main aims. The second main aim of my thesis is to discover and use the interconnection of school subjects. Another aim is to consider the possibilities when working with interactive whiteboards for which the teaching aids were created. I tried to capture and describe pluses and minuses of the interactive whiteboard by verifying worksheets and questionnaires created in advance. From the gained results I can draw conclusions and suggestions. Keywords: communicative education, interconnection of school subjects, interactive whiteboard, worksheet, Framework Education Programme for Elementary Education, didactic games

7 OBSAH Úvod... 8 ČÁST TEORETICKÁ Nová didaktická koncepce vyučování Akcent na dítě a jeho rozvoj Změna v pohledu na učivo českého jazyka RVP jako základ tvorby ŠVP Český jazyk v RVP se zaměřením na jazykovou a komunikační výchovu Vymezení učiva složek vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura[13] Očekávané výstupy[13] Mezipředmětové vztahy Zaměření a stručná charakteristika ŠVP školy Kamenický Šenov Interaktivní vyučování Interaktivní tabule Práce s interaktivní tabulí Program SMART Notebook Klady a zápory interaktivního vyučování ČÁST PRAKTICKÁ Princip tvorby pracovních listů Struktura metodické části pracovních listů Pracovní listy Pracovní list č Pracovní list č Pracovní list č Pracovní list č Pracovní list č Pracovní list č Pracovní list č Pracovní list č Pracovní list č Pracovní list č Pracovní list č Pracovní list č Pracovní list č Pracovní list č Pracovní list č Pracovní list č Pracovní list č Pracovní list č Pracovní list č Pracovní list č Dotazníkové šetření Závěr Seznam použité literatury Přílohy

8 Úvod Mezilidská komunikace patří mezi naše základní potřeby. Představuje určitou specifickou schopnost člověka spojovat se s okolním světem. Termín komunikace pochází z latinského slova communicare, které znamená spojovat se, spoluúčastnit se. Naši komunikaci vnímáme jako cestu od sebe k druhým. Naše individuální zkušenosti nám umožňují v dané situaci určitým způsobem reagovat, uplatnit sám sebe. Současně si uvědomovat i toho druhého. Zvládnutí komunikace má zásadní vliv na úspěšnost člověka. Důležitost komunikace mě přivedla zaměřit se ve své diplomové práci na rozvoj schopností a dovedností žáků vyjádřit vlastní myšlenku, obhájit svůj názor, argumentovat, pracovat aktivně s informacemi. Osvojit si jazyk tak, aby jej bylo možné užívat adekvátně komunikační situaci. V dnešní době, též nazývané informační se člověk neobejde bez moderních technologií. Učitel si dnes plně uvědomuje pomoc počítače a obrovské možnosti při přípravě i při realizaci výuky. Jednou z moderních technologických pomůcek je interaktivní tabule. Pomáhá názornosti, umožňuje aktivní zapojení žáků do výuky, usnadňuje získání znalostí. V interaktivní tabuli vidím velkou pomoc učitele ve výuce, a proto jsem didaktický materiál pro výuku gramatického učiva tvořila s pomocí softwaru Smart Notebook, určeného pro interaktivní tabuli. Díky tomuto softwaru se výuka stala efektivnější a zábavnější. Teoretická část diplomové práce se v počátku zabývá novou didaktickou koncepcí vyučování, dále je rozpracováno vymezení učiva českého jazyka se zaměřením na komunikační a jazykovou výchovu v rámci rámcového vzdělávacího programu. V teoretické části je uvedena charakteristika školního vzdělávacího programu ZŠ v Kamenickém Šenově. Teoreticky jsem ještě rozpracovala otázku interaktivního vyučování. Praktickou část mé diplomové práce tvoří pracovní listy pro výuku gramatického učiva vyjmenovaných slov po p se zaměřením na rozvoj komunikační výchovy a mezipředmětových vztahů v hodinách českého jazyka. Tyto pracovní listy jsem ověřila v praxi se žáky 3. ročníku ZŠ v Kamenickém Šenově. Výsledky a poznatky uvádím v závěru práce. Součástí praktické části je také dotazníkové šetření žáků a učitelů na této škole týkající se využívání interaktivní výuky. 8

9 ČÁST TEORETICKÁ Tato část práce je rozdělena na čtyři kapitoly. První kapitola se věnuje změně pohledu na učivo v rámci českého jazyka po roce Druhá kapitola se věnuje rámcovému vzdělávacímu programu z pohledu obsahu učiva českého jazyka se zaměřením na jazykovou a komunikační výchovu. Třetí kapitola pojednává o školním vzdělávacím programu školy Kamenický Šenov. V poslední kapitole teoretické části jsou popsány způsoby práce s interaktivní tabulí a principy přípravy materiálů pro výuku. 1 Nová didaktická koncepce vyučování Škola do roku 1989 vycházela z toho, že byl předem stanoven obsah učení (tj. učivo) na základě jednotlivých vyučovacích předmětů (Hájková 2007, s. 12). Takto vymezený a prověřený obsah vyučování byl obecně považován za správný a úkolem školy a učitelů bylo tento obsah předat, zprostředkovat žákům. Jádro tvořily především věcné informace a poznatky. Cílem bylo, aby toto předávání bylo co nejkvalitnější a efektní. To se ovšem dařilo někdy více, někdy ale i méně, i když třeba původní úsmysl byl dobrý. V souvislosti s tím mluví např. Spilková o transmisivním pojetí výuky.[15] V době jednotné školy byly tyto modely postulovány jako závazné v podobě jednotných učebnic a metodických příruček k nim, v nichž byl rozpracován závazný koordinovaný postup práce shody v metodách a časovém rozvržení práce měly zajistit srovnatelnou kvalitu vzdělávání a také možné kontroly.[6] 1.1 Akcent na dítě a jeho rozvoj V současné době se však zajímáme kromě vymezení vlastního učiva především o jeho účelnost a zajímavost pro žáka. Neptáme se jen, co se má žák naučit, tedy na učivo, ale hlavně na to, jak žákovi dané učivo prospěje, jak ho obohatí. Ptáme se tedy, jak určité poznatky žáku prospějí, jak ovlivní jeho rozvoj, co mu jejich zvládnutí umožní a co žák po jejich osvojení dokáže. Jde nám především o to, jak konkrétní učivo na žáka osobně rozvine a také o to, jaké emocionální postoje k učení jako takovému v něm vyučovací proces vyvolá. Ukazuje se, že pro rozvoj dítěte je daleko cennější, aby se naučilo s různými informacemi a poznatky účelně nakládat. Proto mluvíme o určitých kompetencích, k jejichž vytvoření u žáků bychom měli učením a vyučováním směřovat.[6] 1.2 Změna v pohledu na učivo českého jazyka Dříve byla základem obsahu vzdělávání věcná informace, tedy učivem byl poznatek, dnes je chápání učiva výrazně širší, neboť do něj zahrnujeme i práci s oním poznatkem, resp. také 9

10 cestu k poznatkům. Zároveň jde o to, aby se žák naučil předkládané poznatky a věcné informace zpracovávat, aby s nimi uměl nakládat především ke svému prospěchu. Učí se je vyhledávat, analyzovat, interpretovat, porovnávat s jinými poznatky a informacemi, třídit je a uspořádávat atd., čili učí se i odpovídajícím činnostem, aby tyto operace zvládl. Neznamená to však, že by se dříve škola nezajímala o to, zda žák zvládá získané poznatky použít. Hovořilo se o tzv. vytváření pracovních návyků a v širším slova smyslu o cíli naučit žáka se učit. Poznatky a věcné informace byly ceněny více, což lze usoudit už z toho, že právě ony poznatky byly ceněné více, což lze usoudit už z toho, že právě ony poznatky se objevovaly v pedagogických dokumentech ve zcela konkretizované podobě jako položky učiva, zatímco požadavek na upotřebení takových poznatků byl vtělen obecně do cílů vyučování, popř. do nabízených pracovních metod. Základním dokumentem limitujícím výuku v jednotlivých ročnících základní škola co do obsahu, rozsahu i časového uspořádání byly osnovy vyučovacího předmětu český jazyk a literatura, v nichž bylo stanoveno učivo jazykové a slohové, psaní a učivo literární výchovy. Mezi jednotlivými položkami bychom ale komunikativní dovednosti popsané nenašli. Vlastní požadavek na zvládnutí mateřského jazyka v jeho spisovné podobě přiměřené situaci, ve které se žák ocitne (tedy požadavek komunikační), byl začleněn do cíle vyučování v předmětu český jazyk a literatura. Teprve po roce 1989 v souvislosti se změnami v našem školství a se vznikem nových vzdělávacích dokumentů se začaly prosazovat i nové požadavky na vymezení obsahu vzdělávání v českém jazyce, a tedy i na vymezení učiva tohoto předmětu. Asi nejvýznamnějším počinem byly Výstupy z učiva českého jazyka v roč. ZŠ, které zpracovali pracovníci katedry českého jazyka Pedagogické fakulty UK v Praze a zveřejnili v Učitelských novinách.[18] Návrh počítal již s pětiletým 1. stupněm a devíti ročníky základní školy. Ve srovnání s osnovami do té doby užívanými nepředepisoval učiteli závazně dobu, kterou je nutno konkrétnímu učivu věnovat, a stanovil vlastně jen to, k čemu by učitel na konci ročníku měl dojít a co by žák měl znát. Kvalitním posunem v tomto směru bylo až zpracování vzdělávacího programu Obecná škola[19], jehož patrně největším přínosem v předmětu český jazyk a literatura byl akcent právě na rozvoj komunikativních dovedností žáků. Tím, že tyto osnovy uvádějí vytváření komunikativních dovedností dětí přímo jako učivo a staví je na roveň učivu ostatních složek předmětu, činí je nepřehlédnutelným a hlavně neopominutelným při vyučovaní mateřskému jazyku. Toto vymezení obsahu předmětu český jazyk a takové označení jednotlivých položek jeho učiva tak otevřelo cestu k nové podobě pedagogických dokumentů, na jejímž konci dnes stojí Rámcový vzdělávací program základního vzdělávání se svým požadavkem vytvoření klíčových kompetencí (k učení, k řešení problému, komunikativní, sociální a personální, občanské a pracovní) u žáků. Základní změny ve školství se odvíjely od zásadního dokumentu Národní program rozvoje vzdělávání v ČR Bílé knihy (Praha: MŠMT ČR, 2001) formulujícího zásady rozvoje našeho školství na začátku 21. století. [6] 10

11 2 RVP jako základ tvorby ŠVP 2.1 Český jazyk v RVP se zaměřením na jazykovou a komunikační výchovu Národní program rozvoje vzdělávání ČR (tzv. Bílá kniha) předkládá nový systém kurikulárních dokumentů pro vzdělávání žáků od 3 do 19 let. Tyto nové principy jsou zakotveny v zákoně č. 561/2004 Sb., zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. Kurikulární dokumenty jsou vytvářeny na dvou úrovních státní a školní. Státní úroveň je zastoupena Národním programem vzdělávání a Rámcově vzdělávacím programem (RVP). Školní úroveň představují školní vzdělávací programy (ŠVP). Vedle pojetí a cílů základního vzdělávání vymezuje RVP ZV jako základ dokumentu klíčové kompetence, jichž by měl žák vzděláním dosáhnout. Jednotlivé vyučovací předměty jsou podle svého souvisejícího obsahu rozděleny do 9 vzdělávacích oblastí doplněných 6 průřezovými tématy vedoucími napříč těmito oblastmi a dále doplňujícími vzdělávacími obory. Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace zaujímá stěžejní postavení ve výchovně vzdělávacím procesu. Dobrá úroveň jazykové kultury patří k podstatným znakům všeobecné vyspělosti absolventa základního vzdělávání. Ve své diplomové práci jsem se zaměřila na rozvoj komunikačních dovedností. Cílem diplomové práce byla tvorba didaktického materiálu v rámci českého jazyka, který rozvíjí osobnost dítěte, obohacuje jeho slovní zásobu, přispívá k získávání zkušeností při práci s mluveným projevem a zejména podporuje touhu po tvořivém sebevyjadřování. Působí také na rozvoj myšlení a fantazie. Vzdělávací obsah tohoto předmětu má komplexní charakter. Je rozdělen na 1. období zahrnující tři ročníky základní školy a na 2. období, tj. 4. a 5. ročník ZŠ. Tradiční složky pak reprezentuje 1. Komunikační a slohová výchova, 2. Jazyková výchova a 3. Literární výchova.[6] 2.2 Vymezení učiva složek vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura I. Komunikační a slohová výchova a) čtení- praktické čtení (technika čtení, čtení pozorné, plynulé, znalost orientačních prvků v textu); věcné čtení (čtení jako zdroj informací, čtení vyhledávací, klíčová slova); b) naslouchání- praktické naslouchání (zdvořilé, vyjádření kontaktu s partnerem); věcné naslouchání (pozorné, soustředěné, aktivní- zaznamenat slyšené, reagovat otázkami); c) mluvený projev- základy techniky mluveného projevu (dýchání, tvoření hlasu, výslovnost), vyjadřování závislé na komunikační situaci; komunikační žánry; pozdrav, oslovení omluva, prosba, vzkaz, zpráva, oznámení, vypravování, dialog na základě obrazového materiálu; základní komunikační pravidla (oslovení, zahájení a ukončení 11

12 dialogu, střídání rolí mluvčího a posluchače, zdvořilé vystupování), mimojazykové prostředky řeči (mimika, gesta); d) písemný projev- základní hygienické návyky (správné sezení, držení psacího náčiní, hygiena zraku, zacházení s grafickým materiálem); technika psaní (úhledný, čitelný a přehledný písemný projev, formální úprava textu); žánry písemného projevu: adresa, blahopřání, pozdrav z prázdnin, omluvenka, zpráva, oznámení, pozvánka, vzkaz, inzerát, dopis, popis, jednoduché tiskopisy (přihláška, dotazník), vypravování. II. Jazyková výchova a) zvuková stránka jazyka- sluchové rozlišení hlásek, výslovnost samohlásek, souhlásek a souhláskových skupin, modulace souvislé řeči (tempo, intonace, přízvuk); b) slovní zásoba a tvoření slov- slova a pojmy, význam slova, slova jednoznačná a víceznačná, antonyma, synonyma, homonyma, stavba slova (kořen, část předponová a příponová, koncovka); c) tvarosloví- slovní druhy, tvary slov; d) skladba- věta jednoduchá a souvětí, základní skladební dvojice; e) pravopis- lexikální, základy morfologického (koncovky podstatných a přídavných jmen tvrdých a měkkých) a syntaktického (shoda přísudku s podmětem). III. Literární výchova a) poslech literárních textů; b) zážitkové čtení s nasloucháním; c) tvořivé činnosti s literárním textem; d) základní literární pojmy; [13] 2.3 Očekávané výstupy Vedle klíčových kompetencí, jež mají žáci nabýt, vymezuje RVP ZV jako výsledek vzdělávání také očekávané výstupy. I. Komunikační a slohová výchova 1. období- žák plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti, porozumí písemným nebo mluveným pokynům přiměřené složitosti, respektuje základní komunikační pravidla v rozhovoru, pečlivě vyslovuje, opravuje svou nesprávnou nebo nedbalou výslovnost, v krátkých mluvených projevech správně dýchá a volí vhodné tempo řeči, volí vhodné verbální i nonverbální prostředky řeči v běžných školních i mimoškolních situacích, na základě vlastních zážitků tvoří krátký mluvený projev, zvládá základní hygienické návyky spojené se psaním, píše správné tvary písmen a číslic, správně spojuje písmena i slabiky; kontroluje vlastní písemný projev, píše věcně i formálně správně jednoduchá sdělení, 12

13 II. Jazyková výchova 1. období- žák III. Literární výchova 1. období- žák 2.4 Mezipředmětové vztahy seřadí ilustrace podle dějové posloupnosti a vypráví podle nich jednoduchý příběh. rozlišuje zvukovou a grafickou podobu slova, člení slova na hlásky, odlišuje dlouhé a krátké samohlásky, porovnává významy slov, zvláště slova opačného významu a slova významem souřadná, nadřazená a podřadná, vyhledá v textu slova příbuzná, porovnává a třídí slova podle zobecněného významu- děj, věc, okolnost, vlastnost, rozlišuje slovní druhy v základním tvaru, užívá v mluveném projevu správné gramatické tvary podstatných jmen, přídavných jmen a sloves, spojuje věty do jednodušších souvětí vhodnými spojkami a jinými spojovacími výrazy, rozlišuje v textu druhy vět podle postoje mluvčího a k jejich vytvoření volí vhodné jazykové i zvukové prostředky, odůvodňuje a píše správně: i/y po tvrdých a měkkých souhláskách a ve vyjmenovaných slovech; dě, tě, ně, ú/ů, bě, pě, vě, mě- mimo morfologický šef; velká písmena na začátku věty a v typických případech vlastních jmen, osob, zvířat a místních pojmenování. čte a přednáší zpaměti ve vhodném frázování a tempu literární texty přiměřené věku, vyjadřuje své pocity z přečteného textu, rozlišuje vyjadřování v próze a ve verších, odlišuje pohádku od ostatních vyprávění, pracuje tvořivě s literárním textem podle pokynů učitele a podle svých schopností. [13] Pedagogický slovník vymezuje mezipředmětové vztahy jako vzájemné souvislosti mezi jednotlivými předměty, chápání příčin a vztahů přesahujících předmětový rámec, prostředek mezipředmětové integrace. V předmětovém kurikulu jsou vyjadřovány v učebních osnovách jednotlivých předmětů jako tzv. mezipředmětová témata. Progresivním trendem v zahraničí je řešení mezipředmětových vztahů na úrovni kurikula jako celku [12] Definice uvádí vedle tradičního výkladu mezipředmětových vztahů jako vzájemných souvislostí mezi jednotlivými předměty několik dalších termínů zpřesňujících výchozí pojem, a 13

14 to mezipředmětová integrace, mezipředmětová témata a řešení mezipředmětových vztahů na úrovni kurikula naznačující způsob možného řešení mezipředmětových vztahů. O tento způsob možného řešení se pokusily i naše nové kurikulární dokumenty, tj. RVP. Vymezení devíti oblastí učiva v rámcovém vzdělávacím programu v žádném případě neznamená, že se jedná o izolované "předměty", které se mají v učebním plánu objevit. Vždyť například bez jazykové a literární komunikace si nelze představit získávání poznatků a kompetencí v ostatních oblastech. RVP umožňuje propojování jednotlivých oborů, uvádí mezipředmětová témata, nazývána průřezovými tématy, na jejichž základě může být obsah učiva začleněn do různých předmětů. Školní vzdělávací program je možné založit pro ročníky prvního stupně na integrované výuce. Ve své práci jsem hledala a nalezla určitá témata učiva, která je možné spojovat bez ohledu na jejich původní začlenění do tradičních předmětů. Vytvořený didaktický materiálpracovní listy jsem nejvíce propojovala s učivem prvouky. Integraci jsem nalezla i v propojení s výchovami, matematikou, cizím jazykem apod. 14

15 3 Zaměření a stručná charakteristika ŠVP školy Kamenický Šenov Praktickou část diplomové práce jsem tvořila na ZŠ v Kamenickém Šenově. Tuto školu jsem zvolila z důvodu místa mého bydliště, ale hlavně proto, že tato škola dává prostor metodám, které užívají moderní technologie- interaktivní tabule. Cílem diplomové práce bylo vytvořit didaktický materiál za použití netradičních metod vyučování. Interaktivní tabule mi pomohla tento cíl naplnit, vypracované didaktické materiály jsem mohla na této škole ověřit. Školní vzdělávací program (ŠVP) je učební dokument, který si každá základní a střední škola v České republice vytváří, aby realizovala požadavky rámcového vzdělávacího programu (RVP) pro daný obor vzdělávání. Legislativně je zakotven v zákoně číslo 561/2004 Sb. (školský zákon). [17] Ze ŠVP školy Kamenický Šenov cituji kapitoly, které se vztahují k cíli mé diplomové práce. Prostřednictvím mých vytvořených šablon jsou rozvíjeny klíčové kompetence, které dále uvádím. Očekávané výstupy podle RVP zaměřené na český jazyk ve 3. ročníku uvádím také v této kapitole. [16] ŠVP je postaven tak, aby se všestranně rozvíjela osobnost každého žáka. Motivační heslo Škola pro všechny vyjadřuje otevřenost školy vůči dětem, rodičům i veřejnosti. Vychází z principů demokracie a respektu vůči žákovi jako osobnosti. Škola nemá specifické zaměření. Co škola chce a kam směřuje? chceme učit žáky takovým znalostem a dovednostem, které budou dobře uplatnitelné v životě, tzn. méně encyklopedických poznatků a více se zaměřit na činnostní učení pro praxi pokračovat v používání efektivních metod výuky, jako je např. skupinové či projektové vyučování, kterými vedeme žáky k týmové práci, vzájemné pomoci, sounáležitosti a respektu pro život v EU posilovat výuku cizích jazyků, především angličtiny a němčiny vést žáky k využívání komunikačních a informačních technologií, podporovat zavádění a využívání výpočetní techniky do všech předmětů, podporovat výuku na počítačích posilovat v žácích zdravé sebevědomí, aby uměli přiměřenou slušnou formou vyjádřit svůj názor na dění ve škole i mimo školu a svůj názor též obhájit vést žáky ke zdravému životnímu stylu, k zájmu o věci veřejné, ke schopnosti kulturního a estetického prožitku Prostřednictvím mých vytvořených šablon jsou rozvíjeny následující kompetence: Kompetence k učení 15

16 učit žáky vyhledávat třídit, zpracovávat informace z různých zdrojů, domýšlet jejich použití v praktickém životě vést žáky k sebehodnocení učit žáky ovládat informační technologie dbát na práci s textem, číst s porozuměním rozvíjet u žáků čtenářskou dovednost učit žáky vyhledávat třídit, zpracovávat informace z různých zdrojů, domýšlet jejich použití v praktickém životě vést žáky k sebehodnocení učit žáky ovládat informační technologie dbát na práci s textem, číst s porozuměním rozvíjet u žáků čtenářskou dovednost diskutovat se žáky o smyslu a cílech učení, učit je kritickému pohledu na své schopnosti zapojovat žáky do soutěží volit vhodné formy pro trénování paměti žáků dbát na osobní příklad učitele používat týmové projekty, problémové úlohy ve výuce používat efektivní metody, střídat metody práce, pracovní postupy ve výuce simulovat reálné situace ze života ve výuce navozovat situace k prožití úspěchu žáků, radosti z práce, vhodnými pečlivě a smysluplně vybírat učivo, které žák uplatní v životě ve výuce využívat výukové programy připravujeme žáky na praktické využití vědomostí Kompetence k řešení problému používat ve výuce samostatné pozorování (i dlouhodobé) oceňovat originalitu řešení při výuce propojovat výuku s praxí podporovat kreativitu u žáků zařazovat do výuky projektové vyučování, problémové úlohy, hry k rozvíjení úsudku používat skupinové vyučování s cílem učit žáky spolupracovat učit žáky vyhledávat, třídit, zpracovávat informace z různých zdrojů, domýšlet jejich použití v praktickém životě zařazovat do výuky všechny myšlenkové operace (analýza, syntéza ) volit vhodné formy pro cvičení paměti žáků vytvářet podmínky pro vlastní tempo žáků při práci učit žáky sebehodnocení, pracovat s chybou umožňovat žákům diskutovat o problémech Kompetence komunikativní rozvíjet u žáků mluvený i písemný projev využívat mluvnická cvičení, hlasovou výchovu 16

17 zařazovat do výuky besedy, využívat debatní kroužky vytvářet podmínky pro prezentace práce jednotlivců, skupin, tříd učit žáky naslouchat druhým a obhajovat svůj názor využívat ve výuce dramatickou výchovu využívat komunikativní kruh učit žáky všestranně využívat počítačovou techniku vedeme žáky k přesnému (výstižnému) pojmenování jevů a věcí vedeme žáky ke kultivovanému vyjadřování se v ústním i písemném projevu Kompetence sociální a personální ve výuce využívat zejména párové, skupinové, týmové vyučování, kooperativní výuku učit žáky sebehodnocení a hodnocení druhých do výuky zařazovat problémové úlohy ze života vytvářet příjemnou atmosféru v týmu zařazovat do výuky dramatizaci, didaktické hry, hraní rolí využívat projektovou práci, klást důraz na prezentaci výsledků společně se žáky vytvořit pravidla pro práci ve škole, dbát na jejich dodržování poskytovat žákům osobní příklad ve schopnosti spolupracovat a respektovat práci druhých učit sebe i žáky pracovat s chybou střídáme role ve skupině podporujeme dobré vztahy mezi žáky podporujeme empatii žáků Následující průřezová témata jsem využila v šablonách v praktické části: osobnostní a sociální výchova environmentální výchova mediální výchova Očekávané výstupy ŠVP se zaměřením na český jazyk ve 3. ročníku: Očekávané výstupy KOMUNIKAČNÍ A SLOHOVÁ VÝCHOVA žák TÉMA Učivo a přesahy plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti porozumí písemným nebo mluveným pokynům přiměřené složitosti Čtení Plynulé čtení s porozuměním, práce s textem 17

18 respektuje základní komunikační pravidla v rozhovoru pečlivě vyslovuje, opravuje svou nesprávnou nebo nedbalou výslovnost v krátkých mluvených projevech správně dýchá a volí vhodné tempo řeči volí vhodné verbální i nonverbální prostředky řeči v běžných školních i mimoškolních situacích na základě vlastních zážitků tvoří krátký mluvený projev zvládá základní hygienické návyky spojené se psaním píše správné tvary písmen a číslic, správně spojuje písmena i slabiky; kontroluje vlastní písemný projev píše věcně i formálně správně jednoduchá sdělení seřadí ilustrace podle dějové posloupnosti a vypráví podle nich jednoduchý příběh Psaní Dechová a hlasová výchova Literární výchova Sloh Cvičení prvků písmen, nácvik psacích písmen malých i velkých, slabik, slova vět opisem, podle diktátu, doplňování neúplných slov, vypisováním slov či vět z přečteného článku, opisování veršů Hlasové rozcvičky, verše, říkadla, pohádky Pohádky, básničky k poslechu, četbě, memoraci i dramatizace Popis osob, vyprávění, psaní adresy, telefonický rozhovor JAZYKOVÁ VÝCHOVA žák rozlišuje zvukovou a grafickou podobu slova, člení slova na hlásky, odlišuje dlouhé a krátké samohlásky porovnává významy slov, zvláště slova opačného významu a slova významem souřadná, nadřazená a podřazená, vyhledá v textu slova příbuzná porovnává a třídí slova podle zobecněného významu děj, věc, okolnost, vlastnost rozlišuje slovní druhy v základním tvaru užívá v mluveném projevu správné gramatické tvary podstatných jmen, Věta jednoduchá a souvětí Abeceda Stavba věty jednoduché, základní skladební dvojice, souvětí, spojování vět 18

19 přídavných jmen a sloves spojuje věty do jednodušších souvětí vhodnými spojkami a jinými spojovacími výrazy rozlišuje v textu druhy vět podle postoje mluvčího a k jejich vytvoření volí vhodné jazykové i zvukové prostředky odůvodňuje a píše správně: i/y po tvrdých a měkkých souhláskách i po obojetných souhláskách ve vyjmenovaných slovech; dě, tě, ně, ú/ů, bě, pě, vě, mě - mimo morfologický šev; velká písmena na začátku věty a v typických případech vlastních jmen osob, zvířat a místních pojmenování Druhy vět Slovní význam Slovo, slabika, hláska, písmeno Psaní y / i po tvrdých a měkkých souhláskách Psaní souhlásek uprostřed a na konci slova Spojování a oddělování vět, pořádek vět, oznamovací, tázací, rozkazovací a přací věty Slova nadřazená, podřazená, souřadná, protikladná, souznačná, pořádek slov ve větě Význam slabiky pro dělení slova Rozdělení hlásek, krátké a dlouhé samohlásky ve slabikách, dvojhlásky ou, au, slabikotvorné souhlásky r, l Párové souhlásky Slova se skupinami Dě, tě, ně, bě, pě, vě, mě LITERÁRNÍ VÝCHOVA žák čte a přednáší zpaměti ve vhodném frázování a tempu literární texty přiměřené věku vyjadřuje své pocity z přečteného textu rozlišuje vyjadřování v próze a ve verších, odlišuje Slovní druhy Psaní velkých písmen Přehled, podstatná jména-číslo, rod, pádové otázky Slovesa-osoba, číslo, infinitiv, zvratná slovesa, časování sloves, předložky 19

20 pohádku od ostatních vyprávění pracuje tvořivě s literárním textem podle pokynů učitele a podle svých schopností Psaní i/y po obojetných souhláskách Řady vyjmenovaných slov, slova příbuzná, procvičování Dramatická výchova Práce s dechem, herní dovednosti Dramatická situace, příběh Typová postava Náměty a témata v dramatických situacích 20