CHANGES IN CLIMATE ELEMENTS IN CENTRAL EUROPE AND THE CZECH REPUBLIC FROM THE MID-20th CENTURY, FOCUSING ON AUTUMN

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Přírodovědecká fakulta Studijní program: Geografie Studijní obor: Geografie a kartografie Kryštof MARYŠKO ZMĚNY KLIMATICKÝCH PRVKŮ VE STŘEDNÍ EVROPĚ A ČR OD POLOVINY 20. STOLETÍ S DŮRAZEM NA PODZIM CHANGES IN CLIMATE ELEMENTS IN CENTRAL EUROPE AND THE CZECH REPUBLIC FROM THE MID-20th CENTURY, FOCUSING ON AUTUMN Bakalářská práce Vedoucí závěrečné práce/školitel: RNDr. Radan Huth DrSc. Praha, 2011

2 Zadání bakalářské/diplomové práce Název práce Změny klimatických prvků ve střední Evropě a ČR od poloviny 20. století s důrazem na podzim Cíle práce Rešerše a kritické zhodnocení odborné literatury popisující změny přízemních klimatických prvků v České republice a střední Evropě v období od cca poloviny 20. století, v kontextu změn probíhajících globálně. Použité pracovní metody, zájmové území, datové zdroje Pracovní metody: zejména studium odborné časopisecké literatury, a to české (Meteorologické zprávy) i zahraniční zejm. časopisy International Journal of Climatology, Theoretical and Applied Climatology, Climate Research, Climatic Change, Journal of Climate i další. Kontext s globální změnou klimatu poskytnou hodnotící zprávy IPCC. Důraz práce je kladen na podzim, neboť podzim se ve střední Evropě v uvedené době ochlazuje, což je v ostrém kontrastu se změnami teploty v ostatních ročních obdobích a na převážné většině zeměkoule. Přitom přechodná roční období (podzim a jaro) jsou v klimatologických analýzách často přehlížena. Práce by se měla týkat všech klimatických prvků, jejichž dlouhodobé změny se analyzují, tj. zejména teploty a srážek, ale i např. oblačnosti, délky slunečního svitu, vlhkostí atmosféry, rychlostí větru, denní amplitudou teploty. Datum zadání: Jméno studenta: Kryštof Maryško Podpis studenta:... Jméno vedoucího práce: RNDr. Radan Huth, DrSc. Podpis vedoucího práce:...

3 Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci zpracoval samostatně a že jsem uvedl všechny použité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu. V Praze, 17. srpna Kryštof Maryško

4 Poděkování Rád bych poděkoval mému školiteli RNDr. Radanu Huthovi DrSc. za věnovaný čas, poskytnutí informací a odborné vedení bakalářské práce.

5 Abstrakt Tato práce se zabývá změnami klimatických veličin ve střední Evropě ve 2. polovině 20. století, které jsou porovnávány se změnami v globálním a evropském měřítku. Celá práce je rozdělena do tří hlavních kapitol podle klimatických veličin. Nejvíce jsou zde popisovány změny teplotních ukazatelů, kterými se autoři studií zabývají nejčastěji. Samostatnou kapitolu tvoří také srážky, ale další veličiny jsou shrnuty v jedné kapitole, protože studií na jednotlivé další veličiny je poměrně málo. Průměrné roční teplotní a srážkové trendy vypočítané pro Evropu nebo celý svět byly podobné jako ve střední Evropě. U teplotních ukazatelů bylo během 2. poloviny 20. století ve většině případů zjištěno oteplování a u srážkových ukazatelů převládaly nevýznamné trendy. Mezi sezónními změnami klimatu vynikal zejména podzim, jehož trendy jsou v některých případech (zejména u teplotních ukazatelů) odlišné od ostatních ročních období. Zatímco na jaře, v létě a v zimě dochází ve střední Evropě k oteplování, na podzim se ochlazuje. Klíčová slova: klimatické prvky, dlouhodobé změny, střední Evropa, podzim Abstract This thesis deals with climate elements changes in Central Europe in the 2nd half of the 20th century which are being compared to changes in global and European scale. The entire thesis is divided into three main chapters according to the climate elements. The most described are temperature indicators which the authors of papers study most frequently. Also the precipitation forms a separate chapter, while other elements are all summarized in one chapter, because there are not that many studies about them. The average annual temperature and precipitation trends calculated for Europe or the world were similar to those in Central Europe. As for the temperature indicators, during the 2nd half of the 20th century warming was found in most cases and insignificant trends prevailed for precipitation indicators. Among the seasonal changes in climate, autumn stood out. Its trends were in some cases (especially for temperature indicators) different from the other seasons. Whilst there is warming in Central Europe in spring, summer and winter, it cools in autumn. Keywords: climate elements, long-term changes, Central Europe, autumn

6 Obsah: Přehled použitých zkratek...7 Seznam obrázků...8 Seznam tabulek Úvod Teplota Změny teplotních ukazatelů v globálním a evropském měřítku Změny teplotních ukazatelů ve střední Evropě Srážky Změny srážkových ukazatelů v globálním a evropském měřítku Změny srážkových ukazatelů ve střední Evropě Další veličiny a jejich souvislost s teplotou a srážkami Změny dalších veličin v globálním měřítku Střední Evropa Diskuze a výsledky Závěr Seznam literatury a zdrojů

7 Přehled použitých zkratek CDD maximální počet po sobě jdoucích dnů beze srážek DTR denní teplotní amplituda IPCC Intergovernmental panel on climate change NAOI index Severoatlantické oscilace PDSI Palmer drought severity index PREC90P 90. percentil úhrnu srážek v deštivý den (srážky 1mm) R5D (5D-TOTAL) úhrn srážek za 5 nejdeštivějších dnů R75% počet dní (za rok/roční období/měsíc) s úhrnem srážek nad hodnotou specifickou pro danou stanici, která je pro středně deštivé dny vypočítána jako 75. percentil denních úhrnů srážek v deštivé dny (srážky 1mm) v období R90N (P > 90P) počet dnů se srážkami většími než dlouhodobý 90. percentil deštivých dnů R90T (N >90P) procentuální úhrn srážek ve dnech s vyšším úhrnem než 90. percentil za deštivé dny R95% počet dní (za rok/roční období/měsíc) s úhrnem srážek nad hodnotou specifickou pro danou stanici, která je pro silně deštivé dny vypočítána jako 95. percentil denních úhrnů srážek v deštivé dny (srážky 1mm) v období SDII průměrný úhrn srážek za deštivý den Tmax průměrná maximální teplota Tmin průměrná minimální teplota Tmax10p 10. percentil průměrné maximální teploty Tmax90p 90. percentil průměrné maximální teploty Tmin10p 10. percentil průměrné minimální teploty Tmin90p 90. percentil průměrné minimální teploty 7

8 Seznam obrázků Obr. 1, Vymezení střední Evropy...12 Obr. 2, Vývoj globální průměrné teploty v období Obr. 3, Lineární globální teplotní trendy za období Obr. 4, Prostorové rozložení trendů průměrných ročních maximálních a minimálních teplot a denní teplotní amplitudy v období Obr. 5, Trendy průměrných ročních teplot za období , a a trend DTR za období Obr. 6, Trendy průměrné teploty v Evropě za období a) v zimě DJF, b) na jaře MAM, c) v létě JJA, d) na podzim SON...20 Obr. 7, Trendy ročního počtu teplých a chladných dnů v období Obr. 8, Schematické vyjádření vlivu symetrického zvyšování průměrné teploty na chladné a teplé dny...23 Obr. 9, a) Průměrné a extrémní hodnoty lineárních trendů pro průměrnou teplotu, Tmax a Tmin na 23 klimatologických stanicích ČR v období pro měsíce, roční období a rok; b) Procentuální podíl počtu stanic, na kterých byly kladné trendy statisticky významné...26 Obr. 10, Změny a) průměrné teploty, b) Tmax, c) Tmin v ČR v období Obr. 11, Teplotní ukazatele šesti stanic střední Evropy za období Obr. 12, Průměrné roční teploty v Polsku v období Obr. 13, Sezónní a roční průměrná teplota v alpském regionu v období Obr. 14, Globální roční odchylky srážek od standardního období z dat GHCN pro období Obr. 15, Trendy ročních úhrnů srážek za období Obr. 16, Vývoj indexu Severoatlantické oscilace...37 Obr. 17, Kladný index Severoatlantické oscilace a záporný index Severoatlantické oscilace...38 Obr. 18, Trendy ročního počtu a) středně deštivých dnů R75% a b) silně deštivých dnů R95% za období

9 Obr. 19, a) Maximální a průměrné hodnoty lineárních trendů srážkových úhrnů na 23 klimatologických stanicích ČR v období pro měsíce, roční období a rok; b) procentuální podíl počtu stanic, na kterých byly trendy statisticky významné; c) změny průměrných ročních úhrnů srážek v ČR v období Obr. 20, Srážkové ukazatele osmi stanic střední Evropy za období Obr. 21, Změna Palmer drought severity indexu (PDSI) za období Obr. 22, Roční odchylky množství oblačnosti a srážek v období Obr. 23, Průměrné roční množství oblačnosti v Krakově v letech Obr. 24, Průměrná roční četnost výskytu bezoblačné oblohy v klimatologických termínech v Krakově v letech Obr. 25, Měsíční korelační koeficienty mezi srážkami a množstvím oblačnosti a délkou slunečního svitu a množstvím oblačnosti v období Obr. 26, 50 a 100 leté lineární trendy průměrné teploty a tlaku vzduchu pro a) rok, b) jaro, c) léto, d) podzim, e) zimu...54 Obr. 27, A: Průměrná délka trvání sněhové pokrývky. B: Trend délky trvání sněhové pokrývky. C: Průměrná maximální výška sněhové pokrývky v zimním období. D: Trend maximální sněhové pokrývky...56 Obr. 28, Intenzity sucha v Maďarsku za období

10 Seznam tabulek Tab. 1, Změny teplotních ukazatelů mírných klimatických extrémů za období Tab. 2, Průměrné procentuální změny denních extrémních srážkových ukazatelů v období Tab. 3, Roční a sezónní trendy průměrného tlaku vzduchu na stanici Praha-Karlov a Brno-Tuřany v období Tab. 4, Lineární trendy geostrofického větru nad střední Evropou v období

11 1. Úvod Změna klimatu se stala zejména v poslední době velmi populárním tématem. V této bakalářské práci se budu zabývat zejména změnami klimatu ve střední Evropě, které ale budou srovnány se změnami klimatu v celé Evropě, na severní polokouli nebo také s globálními změnami. Široce zaměřené studie globálního měřítka jsou v tomto případě vhodné, abychom měli srovnání vývoje trendů střední Evropy s větším územím, ale problémem je, že nenabízí příliš dobré prostorové rozlišení. Pokud detailně zpracováváme nějaké menší území (jednotlivé státy v rámci střední Evropy), tak zjistíme, že v globální studii bylo toto území reprezentováno pouze jednou nebo velmi nízkým počtem stanic, což pro nás samozřejmě nemůže být dostačující. Stejně tak jako jsou studie zpracovávány na několika prostorových úrovních, tak i časový rozsah, kterým se studie zabývají, je velmi důležitý. Tato rozdílnost ve sledovaném období je určována zejména časovými řadami dat, která jsou v daném území dostupná, a se kterými můžeme dále pracovat. Tato práce je zaměřena na 2. polovinu 20. století, protože v tomto období došlo k výraznému růstu globální teploty. Od poloviny 20. století již máme ve střední Evropě poměrně velké množství stanic, které v této době mají měření. Mnoho studií na změny klimatu, které vycházejí z meteorologických dat, jsou zaměřeny pouze na 20. století, protože měření z 19. století má pouze malé množství stanic, jejichž data navíc většinou nejsou homogenní. Problémem jsou zejména chybějící hodnoty, přemístění stanic nebo změna metod měření v průběhu tak dlouhých období. Velmi důležité jsou studie zaměřené na extrémní situace (sucha, záplavy), protože změny v extrémech mohou mít velké dopady na společnost a ekosystémy. Takovéto studie jsou ale náročnější na množství a kvalitu dat, která nejsou dostupná všude. Větším problémem jsou u těchto studií například chybějící hodnoty, protože v den, pro který nemáme hodnoty, mohlo dojít k extrému, který jsme ale nezaznamenali, což potom může vést k velmi nepřesným výsledkům. (Hundecha a Bárdossy, 2005) Ačkoliv se mnoho prací, zaměřených na celou střední Evropu nebo jednotlivé státy střední Evropy ve 2. polovině 20. století, zabývá změnami klimatických extrémů, ve většině případů je nelze označit jako mimořádné extrémy, které by byly vysoce neobvyklé, ale spíše jako mírné extrémy, které mají dobu opakování kolem 5 60 dnů. To je z toho důvodu, že 50 let je poměrně krátké období pro zjištění, jaké mají tyto 11

12 mimořádné extrémy trendy, protože jsou založeny na malém množství hodnot. (Klein Tank a Können, 2003) Vymezení střední Evropy není vždy jednotné a málokteré studie se zabývají celou střední Evropou. Autoři se nejčastěji věnují jednotlivým státům (např. Brázdil et al., 2009; Domonkos a Tar, 2003; Falarz, 2004; Chládová a Kalvová, 2005; Moliba et al., 2006; Szinell et al., 1998; Wibig a Głowicki, 2002) nebo určité části střední Evropy (Auer et al., 2007; Böhm et al., 2001; Franke et al., 2004; Hundecha a Bárdossy, 2005). Vymezení, které je dle mého názoru nejvhodnější, je uvedeno na obrázku 1. Jsou zde zařazeny pouze celá území států, ale začlenil bych mezi ně i nejsevernější část Itálie (Alpy), která je v mé bakalářské práci také popsána. Toto vymezení je velmi podobné jako ve studii Brázdil et al. (1996), kde ale autoři zařadili ještě navíc severní část chorvatského vnitrozemí. Obr. 1, Vymezení střední Evropy. (Wikimedia commons, 2009) Mnoho studií, které se zabývají vývojem klimatických ukazatelů ve střední Evropě v rámci jednotlivých ročních období, zjistilo, že na podzim dochází k odlišnému vývoji než v ostatních obdobích. Z tohoto důvodu se pro nás podzim stává velice zajímavý. Sezónními nebo měsíčními trendy se zdaleka nezabývají všechny studie, 12

13 ale uvedu zde několik, ve kterých je odlišný vývoj podzimu oproti ostatním obdobím zřejmý. 13

14 2. Teplota Nejprve se budeme zabývat teplotou, jejíž změny jsou zejména v globálním měřítku velice často diskutovány. Změny teplot byly během minulého století výrazné, a to zejména v posledních dekádách. V následujících kapitolách popíši několik teplotních ukazatelů. V globálním měřítku to bude hlavně průměrná teplota, ale změny teplot v Evropě a zejména ve střední Evropě popíši samozřejmě detailněji z pohledu i několika dalších ukazatelů. 2.1 Změny teplotních ukazatelů v globálním a evropském měřítku O změnách teplotních ukazatelů na celé Zemi nebo v Evropě by se daly napsat samostatné práce, a proto v této kapitole nebudu zabíhat příliš do detailů. Takovéto obecnější pojetí, které uvádím dále i u srážek a dalších veličin, je důležité, abychom měli srovnání, zda je vývoj klimatu střední Evropy stejný nebo odlišný oproti globálnímu či celoevropskému klimatu. Podívejme se tedy nejprve na dlouhodobější vývoj globální teploty. IPCC (2007) uvádí, že od roku 1850 dochází k růstu globální průměrné teploty (obr. 2). Mezi roky 1850 a 1910 nedošlo k výrazné změně, ale za posledních sto let ( ) dosáhlo globální oteplování hodnoty 0,74 C. Na čtyřech proložených trendech můžeme vidět, že růst průměrné globální teploty se zrychluje. Tento růst teploty dokládá také fakt, že 11 z 12 nejteplejších let se odehrálo v posledních 12 letech sledovaného období ( ). Globální průměrná teplota v 2. polovině 20. století sice stále roste, ale z počátku tohoto období byl nárůst velmi pozvolný oproti následnému strmému zvyšování teploty zhruba od poloviny 70. let 20. století. Bylo také zjištěno, že v letech došlo ke snížení výskytu chladných dnů a nocí (10. percentily teplotního rozdělení) a naopak ke zvýšení počtu teplých dnů a nocí (90. percentily teplotního rozdělení), přičemž u chladných a teplých nocí byly změny výraznější. 14

15 Obr. 2, Vývoj globální průměrné teploty v období Roční průměrná teplota je označena černými tečkami. Levá osa značí odchylky od průměrné teploty v období a na pravé ose je skutečná průměrná teplota. Lineární trendy odpovídají období (žlutý), (oranžový), (fialový) a (červený). (IPCC, 2007) Zejména v posledních letech je pozorováno mnoho důsledků globálního růstu teploty, jakými jsou například výrazné tání grónského ledovcového štítu, úbytek sněhové pokrývky v mnoha regionech severní polokoule, zmenšení tloušťky a rozsahu mořského ledu v Arktidě, oteplování oceánů nebo také vzestup úrovně mořské hladiny. (IPCC, 2007) Na obrázku 3 můžeme vidět porovnání trendů teploty, ke kterým docházelo na povrchu Země a v troposféře v období Pozorované období je omezeno rokem 1979, protože v tomto roce začala družicová měření atmosféry. Z obrázku je zřejmé, že troposférické oteplování je prostorově rovnoměrnější. Teplotní trendy na povrchu Země ukazují, že na pevnině dochází k většímu oteplování než na hladině moře. Ve stratosféře bylo naopak od roku 1979 zjištěno ochlazení, což je v souladu s výsledky mnoha modelů, které poukazují na vliv nárůstu skleníkových plynů na troposférické oteplení a stratosférické ochlazení. Tento vliv skleníkových plynů se dá 15

16 vysvětlit tak, že skleníkové plyny částečně brání toku tepla do vyšších vrstev atmosféry, a tudíž s nárůstem jejich koncentrace se otepluje spodní vrstva atmosféry (troposféra) a stratosféra se naopak ochlazuje (Sceptical Science). K ochlazení stratosféry také přispívá úbytek stratosférického ozónu. (IPCC, 2007) Obr. 3, Lineární globální teplotní trendy za období Vlevo jsou teplotní trendy na povrchu Země a vpravo jsou teplotní trendy ze satelitních záznamů pro troposféru (od povrchu Země do výšky 10 km). Pro území s neúplnými daty jsou použity šedé pixely. (IPCC, 2007) Karl et al. (1993) popisuje globální vývoj průměrné maximální (Tmax) a minimální (Tmin) denní teploty a denní teplotní amplitudy (DTR) za období Musím zde podotknout, že v této studii bylo zahrnuto 50 % plochy pevniny severní polokoule a pouze 10 % plochy pevniny jižní polokoule. Trendy těchto tří ukazatelů jsou zobrazeny na obrázku 4 a můžeme zde vidět, že u Tmax a Tmin dochází k nárůstu, i když u Tmax a ojediněle i u Tmin najdeme několik regionů, kde je trend opačný. Trendy DTR jsou převážně záporné, ale i zde lze nalézt pár regionů s opačnými trendy. Průměrný trend DTR pro severní polokouli je -1,4 C/100 let a je tedy srovnatelný s nárůstem průměrné teploty o 1,3 C/100 let. Ve sledovaném období bylo zjištěno, že se Tmin zvýšila třikrát více než Tmax (0,84 C, respektive 0,24 C). 16

17 Obr. 4, Prostorové rozložení trendů průměrných ročních maximálních a minimálních teplot a denní teplotní amplitudy v období ( C/100 let). Velikost kruhů je přímo úměrná velikosti trendů a plné (prázdné) kruhy označují záporné (kladné) trendy. (Karl et al., 1993) Nyní se dostáváme ke změnám a trendům teplotních ukazatelů v Evropě. Průměrné trendy teplotních ukazatelů v Evropě jsou často velmi podobné trendům ve střední Evropě, a proto se na celý evropský kontinent zaměřím již trochu podrobněji. 17

18 Na mnoha stanicích Evropy bylo zjištěno, že během období nedocházelo z pohledu průměrné teploty pouze k oteplování. Na obrázku 5 můžeme vidět, že v první polovině tohoto období docházelo zejména v jižní a západní Evropě k ochlazování a na zbytku území Evropy nebyly nalezeny významné trendy. V období ale dochází k výrazné změně. Většina trendů má hodnotu vyšší než +0,3 C za 10 let a v Evropě se v tomto období nevyskytuje jediný statisticky významný klesající trend. Toto oteplování ke konci minulého století bylo větší než ochlazování v letech , z čehož vyplývá, že výsledné trendy průměrné teploty pro 2. polovinu 20. století jsou převážně kladné. Výjimky tvoří oblast jihovýchodní Evropy a Island, kde jsou buď záporné statisticky významné trendy, nebo statisticky nevýznamné trendy. Ke zvyšování průměrné teploty dochází díky nárůstu Tmin i Tmax. Růst Tmin je ale vyšší, což způsobuje snižování DTR. Na obrázku 5 je zobrazen i vývoj DTR ve 2. polovině 20. století a můžeme vidět, že zde převažují nevýznamné trendy. Mezi statisticky významnými jsou ale více zastoupené záporné trendy (Klein Tank et al., 2002). V období docházelo podle studie Klein Tank a Können (2003) naopak k růstu DTR, které ale bylo méně intenzivní než snížení DTR v letech

19 Obr. 5, Trendy průměrných ročních teplot za období (vlevo nahoře), (vpravo nahoře) a (vlevo dole) a trend DTR za období (vpravo dole). Velikost teček odpovídá velikosti trendů za 10 let a barevné označení je a) červené pro oteplení (pro snižování DTR) b) modré pro ochlazení (pro zvyšování DTR). Malé tečky bez výplně značí trendy bez statistické významnosti na úrovni 5 % (respektive 25 %). (Klein Tank et al., 2002) Klein Tank et al. (2005) popisují vývoj sezónní průměrné denní teploty v Evropě za období , kdy dochází k největšímu oteplování ve 20. století (obr. 6). Bylo zjištěno, že k největšímu oteplování dochází v zimě, kdy se v severní Evropě objevují hodnoty zvyšování průměrné teploty přes 0,3 C za dekádu. Na stanicích v Řecku a Turecku ale byly také zaznamenány snižující se trendy průměrné teploty. Průměrná teplota v létě a na jaře stoupá méně než v zimě. Na podzim se na většině území Evropy objevují naopak záporné trendy teploty až 0,15 C za dekádu. Je tedy zřejmé, že podzimní ochlazování se týká nejen střední Evropy, ale i dalších evropských oblastí. 19

20 Obr. 6, Trendy průměrné teploty v Evropě za období a) v zimě DJF, b) na jaře MAM, c) v létě JJA, d) na podzim SON. Upozornění: hodnoty trendů na obrázku jsou 10krát větší, než jsou hodnoty trendů ve skutečnosti. Velikost teček odpovídá velikosti trendů a barevné označení je a) červené pro oteplování b) modré pro ochlazování. Malé tečky bez výplně značí trendy bez statistické významnosti na úrovni 5 %. (Klein Tank et al., 2005) Nyní se dostáváme k extrémním teplotním ukazatelům. I když by se mohlo zdát, že se budeme bavit o událostech, ke kterým dochází velmi zřídka, v tomto případě jde pouze o tzv. mírné extrémy, které mají dobu opakování v řádu týdnů, neboť analyzované období (2. polovina 20. století) není dostatečně dlouhé, aby se v něm daly analyzovat výjimečnější extrémní situace (Klein Tank a Können, 2003). Ukazatele, jako například mrazové dny (den, kdy minimální teplota klesne pod 0 C) nebo letní dny (den, kdy maximální teplota vystoupí nad 25 C), jsou postaveny na absolutních prahových hodnotách, které mají většinou fyzikální, hydrologický nebo biologický význam. Absolutní práh, jako například 0 C pro mrazové dny, ale má i své nevýhody, protože není příliš vhodný například pro srovnávání velkého území. U tak velkého území, jako je celý evropský kontinent, se počty mrazových dnů v čase mění v odlišných ročních dobách. V severní části Evropy se tato změna odehrává zejména 20

21 na jaře a na podzim, zatímco v jižní části Evropy k tomu dochází v období zimy (Heino et al., 1999). Podobně je ovlivněn i absolutní práh 25 C u letních dnů, kdy se změny v počtu těchto dnů v severní části Evropy odehrávají v létě, kdežto na jihu Evropy změny v počtu letních dnů ovlivňují zejména jarní a podzimní teploty. (Klein Tank et al., 2002) Podle Klein Tank a Können (2003) trend počtu mrazových dnů na většině stanic Evropy vykazuje za období pokles. Dokonce nebyla nalezena žádná stanice, na které by se statistickou významností na hladině 5 % mrazových dnů přibývalo. U letních dnů tak zřetelný celoevropský trend nenajdeme, ale převažují zde stanice s přibývajícím počtem letních dnů. Avšak v jihovýchodní Evropě lze nalézt 4 stanice s významnými klesajícími trendy počtu letních dní. V celoevropském měřítku to znamená, že na konci období bylo v průměru o 9,2 mrazových dnů méně a o 4,3 letních dnů více než na začátku tohoto období. Ukazatele postavené na absolutních prahových hodnotách, které nemusí být vhodné pro porovnatelnost na tak velkém území, můžeme nahradit tím, že použijeme ukazatele s percentilovými prahovými hodnotami, které jsou určovány pro každou stanici zvlášť, a jsou tedy vztaženy k lokálnímu klimatu. Na obrázku 7 máme trendy počtu teplých a chladných dnů, které jsou definovány jako 90. a 10. percentil rozdělení odchylek denní průměrné teploty od průměrného ročního chodu v období Z obrázku je zřetelný úbytek ročního počtu chladných dnů a naopak zvyšování počtu dnů teplých. Oba tyto ukazatele tedy signalizují oteplování v období Za povšimnutí ale jistě stojí několik stanic v jihovýchodní Evropě a na Islandu, kde počet teplých dnů klesá i více než o 6 dní za deset let. Podobné rozložení trendů oteplování a ochlazování, jaké je u teplých dnů, jsme mohli vidět již u vývoje průměrné denní teploty v období (obr. 5, vlevo dole). (Klein Tank et al., 2002) 21

22 Obr. 7, Trendy ročního počtu teplých a chladných dnů v období Velikost teček odpovídá velikosti trendů za 10 let a barevné označení je a) červené pro trendy snižování ročního počtu chladných dnů (zvyšování ročního počtu teplých dnů) b) modré pro trendy zvyšování ročního počtu chladných dnů (snižování ročního počtu teplých dnů). Malé tečky bez výplně značí trendy bez statistické významnosti na úrovni 5 % (respektive 25 %). (Klein Tank et al., 2002) Pro analýzu klimatické změny je důležité, zda tyto ukazatele (chladné a teplé dny) signalizují oba oteplování, ochlazování nebo zda jsou rozdílné. Při posunu celého teplotního rozdělení do vyšších teplot dochází k oteplování chladných i teplých dnů (obr. 8). V evropském průměru dochází v období k ubývání chladných (-1,4 dnů za dekádu) a přibývání teplých dnů (2,0 dnů za dekádu), což odpovídá modelu na obrázku 8. Při takovémto posunu teplotního rozdělení je tedy nárůst počtu teplých dnů vyšší než úbytek počtu chladných dnů. (Klein Tank et al., 2002) 22

23 Obr. 8, Schematické vyjádření vlivu symetrického zvyšování průměrné teploty na chladné a teplé dny. Teplotní rozdělení při předešlém klimatu je označeno spojitou čarou, nové teplotní rozdělení po změně klimatu je označeno přerušovanou čarou. Modrou barvou je vyjádřen úbytek chladných dnů při změně klimatu a červenou barvou je vyjádřeno zvýšení počtu teplých dnů. V novém teplotním rozdělení se již neobjevují tak chladné dny jako tomu bylo dříve, ale naopak rapidně přibývá teplých dnů a ještě se začínají objevovat i extrémně teplé dny, které se v předchozím teplotním rozdělení nevyskytovaly. [Klein Tank et al., 2002 (podle IPCC, 2001; obr. 2.32a)] 2.2 Změny teplotních ukazatelů ve střední Evropě Nyní se dostáváme k jedné z hlavních částí této práce. Nejdříve se podíváme na průměrnou teplotu, Tmax, Tmin a DTR, protože těmito teplotními ukazateli se zabývá většina studií. Postupně se ale dostaneme také k některým extrémním teplotním ukazatelům horké a studené vlny, mrazové dny. Brázdil et al. (1996) uvádí, že v období došlo ve střední Evropě ke zvýšení průměrné teploty o 0,40 C. Tmin vzrostla o 0,60 C, což bylo více než zvýšení Tmax, ta totiž vzrostla o 0,52 C. DTR byla měřena z rozdílu Tmax a Tmin, z čehož vyplývá, že se v tomto období snížila o 0,08 C. Zvýšení průměrné teploty je nižší než zvýšení Tmax i Tmin, což není úplně obvyklé. Způsobeno by to ale mohlo být tím, že byla průměrná teplota nejspíše vypočítána z termínových měření, a nikoliv z hodnot Tmax a Tmin. Již v předchozí kapitole byla uvedena studie Karl et al. (1993), kde byla ve stejném období mimo jiné také počítána změna Tmin a Tmax a bylo zjištěno, že se 23

24 Tmin zvýšila třikrát více než Tmax (0,84 C, respektive 0,24 C). Rozdíl mezi minimální a maximální teplotou je tedy v globálním měřítku mnohem větší a z toho vyplývá, že u DTR došlo k mnohem výraznějšímu snížení oproti střední Evropě. U porovnávání denní průměrné teploty může někdy nastat problém, protože v některých státech se vypočítává jako rozdíl Tmax a Tmin, ale v jiných se vypočítává jako aritmetický průměr z několika denních měření. Například v Rakousku se denní průměrná teplota vypočítává jako aritmetický průměr z 24 hodinových měření, v Maďarsku z 8 měření v synoptických termínech, v Polsku také z 8 nebo 4 měření v synoptických termínech a v ostatních státech Evropské unie je to z měření v 7, 14 a 21 hodin místního času s tím, že hodnota z měření ve 21 hodin se započítává dvakrát. (Brázdil et al., 1996) Sezónní trendy Tmax pro celou střední Evropu, které uvádí Brázdil et al. (1996), byly v letech ve všech ročních obdobích kladné. Nejvyšší trend byl zaznamenán v zimě (0,32 C za 10 let) a naopak nejnižší na podzim (0,02 C za 10 let). Kladné byly ve všech obdobích i trendy Tmin. Nejvyšší trend Tmin byl zaznamenán opět v zimě (0,29 C za 10 let) a nejnižší tentokrát v létě (0,02 C za 10 let). V žádném ročním období ale nebyl zaznamenán výrazný rozdíl mezi Tmax a Tmin a z tohoto důvodu byl trend DTR vždy téměř nulový. Weber et al. (1997) se ve své studii zabývali horskými (nad 800 m n. m.) i níže položenými stanicemi některých států střední Evropy (zejména Švýcarska, Rakouska, Česka, Slovenska a Chorvatska) na kterých zjišťovali sezónní a roční trendy Tmax, Tmin a DTR ve stejném období jako Brázdil (1996). Území bylo rozděleno do několika oblastí, ve kterých byly trendy těchto ukazatelů podobné. Na západních nízko položených stanicích byl trend Tmin rostoucí, stejně jako u Tmax (s výjimkou jara), ale trend Tmin byl vyšší, a proto DTR klesala, zejména na jaře. Na rakouských nízko položených stanicích byly trendy podobné, ale Tmin zde nestoupala rychleji než Tmax a trend DTR proto nebyl významný. Horské stanice v centrálních Alpách vykazovaly stoupající trendy Tmin i Tmax (zejména v zimě) a trend DTR byl stejně jako v předchozím případě malý a nevýznamný. Ve východních Alpách byl trend u Tmin nevýznamný a Tmax kladný. Výsledný trend DTR byl zde kladný. Na českých a slovenských horských stanicích byly průměrné roční trendy Tmin a Tmax kladné (v létě a na podzim záporné) a průměrné roční i sezónní trendy DTR byly na většině stanic záporné. Rozdílnost trendů DTR byla očekávaná, protože DTR může být značně ovlivněna oblačností, která se v horských a nízkých polohách značně liší. 24

25 Ve studii Brázdil et al. (1995) byly zkoumány a porovnávány trendy teplotních ukazatelů v České republice a na Slovensku v období Průměrná teplota, Tmax i Tmin byly v obou případech v tomto období rostoucí, ale na Slovensku s nižšími trendy. Například trend průměrné roční teploty byl pro ČR 0,24 C/10 let a pro SR 0,14 C/10 let. Velmi podobné trendy jako u průměrné teploty byly zaznamenány také u Tmax a Tmin. Na jaře, v létě a v zimě byly zaznamenány v ČR i SR kladné trendy těchto tří ukazatelů a výjimka se opět vyskytla na podzim, kde byly trendy všech teplotních ukazatelů v obou státech záporné. Znaménka trendů DTR se sice mezi těmito státy lišila (0,03 C/10 let pro ČR; -0,04 C/10 let pro SR), ale hodnoty trendů nebyly příliš rozdílné. Brázdil et al. (2009) i ve své další studii zaměřené na území České republiky v letech zjistili kladné trendy průměrné roční teploty, Tmax a Tmin. V této práci se ale zabývali nejen průměrnými ročními, ale také měsíčními a sezónními hodnotami (obr. 9). V lednu, květnu a srpnu byly zaznamenány nejvyšší trendy, které jsou pro měsíce květen a srpen statisticky významné na všech stanicích. Podzimní trendy jsou velmi odlišné od trendů v ostatních ročních obdobích, protože v tomto období byly na podzim buď velice malé kladné trendy, nebo u Tmax došlo dokonce k zápornému trendu. Nutno ale podotknout, že podzimní trendy nebyly na žádné stanici statisticky významné. Jarní, letní a zimní trendy všech zmiňovaných ukazatelů jsou kladné a navzájem velmi podobné. Téměř stejný vývoj jako u předešlých ukazatelů je také u DTR, ta po většinu roku stoupá, ale v měsících září, říjen a prosinec klesá se statistickou významností zhruba na 25 % stanic. Průměrné trendy pro rok a roční období jsou tedy kladné, s výjimkou podzimu. Podle studie Huth a Pokorná (2005) DTR souvisí kromě jara ve všech ročních dobách a celém roce více s Tmin než s Tmax. Čím je nárůst Tmin vyšší, tím je nárůst DTR nižší. 25

26 Obr. 9, a) Průměrné a extrémní hodnoty lineárních trendů pro průměrnou teplotu, Tmax a Tmin ( C/10 let) na 23 klimatologických stanicích ČR v období pro měsíce, roční období a rok; b) Procentuální podíl počtu stanic, na kterých byly kladné trendy statisticky významné. (Brázdil et al., 2009) 26

27 Meziroční proměnlivost výše uvedených teplotních ukazatelů můžeme vidět na obrázku 10. Po roce 1980 se začaly teploty výrazněji zvyšovat. Tento nárůst byl ale narušen velmi chladným rokem 1996, který se přiblížil nejnižším hodnotám za celé období. (Brázdil et al., 2009) Obr. 10, Změny a) průměrné teploty, b) Tmax, c) Tmin v ČR v období Černá spojitá čára značí 5letý klouzavý průměr; přerušovaná čára znázorňuje lineární trend. (Brázdil et al., 2009) 27

28 Na území České republiky byly v období také zkoumány trendy 10. a 90. percentilů maximální a minimální teploty (Chládová a Kalvová, 2005). Nejvyšší růst hodnot Tmax90p byl v zimě (0,096 C/rok) a byl statisticky významný na 26 z 29 stanic. Hodnoty Tmax90p rostly také na jaře a v létě, ale již se statistickou významností na méně než polovině stanic. Nejvyšší průměrné hodnoty Tmax90p na jaře, v létě a v zimě byly zaznamenány v posledním desetiletí. Trend na podzim měl naopak na téměř všech stanicích záporné znaménko, ale bez prokázání statistické významnosti. Trend Tmax10p na jaře, v létě a v zimě zaznamenal opět růst a na podzim klesl. Na jaře a v zimě došlo k prokázání nenulového trendu na více stanicích u Tmax90p než u Tmax10p, a v těchto obdobích se tedy zvyšovaly spíše hodnoty 90. percentilů než hodnoty 10. percentilů. V létě byly naopak trendy 10. percentilů statisticky významné na více stanicích a v daném období se tedy k vyšším hodnotám prokazatelněji posouvaly 10. percentily. Na podzim nebyly ani v jednom případě nalezeny trendy se statistickou významností. Trendy Tmin10p mají podobný sezonní charakter, jako tomu bylo u obou percentilů Tmax. Na jaře, v létě a v zimě byly trendy Tmin10p kladné, na podzim záporné. Tyto trendy měly ve všech obdobích statistickou významnost na velmi malém počtu stanic (v zimě dokonce na žádné stanici), a pokud se Tmin10p zvyšovaly, pak nejspíše v létě. Hodnoty Tmin90p převážně rostly ve všech sezónách. Nejvíce statisticky významných trendů bylo nalezeno v létě a v zimě (na 15 z 29 stanic). Na jaře byla nulová hypotéza vyvrácena na 11 stanicích a na podzim pouze na 3 stanicích. U 10. a 90. percentilů Tmin nebylo nalezeno tolik statisticky významných trendů a změny tedy nebyly tak výrazné jako u Tmax. Změny byly na jaře, v létě a v zimě výraznější u Tmin90p, a v těchto ročních obdobích tedy došlo k protažení pravého konce rozdělení oteplení je způsobeno spíše růstem teplých extrémů než úbytkem studených extrémů Tmin. Na podzim nedošlo v rozdělení k žádným výrazným změnám. (Chládová a Kalvová, 2005) Chládová a Kalvová (2005) ve své studii uvádějí, že jejich výsledky jsou podobné, jako uvádí Klein Tank a Können (2003) pro celou Evropu, ale liší se od studie Brázdil et al. (1996), kde se uvádí, že růst Tmin je vyšší než Tmax. Brázdil et al. (1996) ale analyzovali dřívější období , které nezahrnuje poslední dekádu 20. století, kdy došlo k výraznému růstu Tmax. Moberg a Jones (2005) vybrali 6 stanic ležících v západní polovině střední Evropy (Frankfurt, Stuttgart, Potsdam, Bamberg, Jena, Zürich), které měly kompletní záznamy z let , a na těchto stanicích sledovali také trendy 90. a 10. percentilů 28

29 Tmax a Tmin (Tmax90p, Tmax10p, Tmin90p, Tmin10p). Ve zmíněném období se zaměřili pouze na dvě roční období zimu (prosinec, leden, únor) a léto (červen, červenec, srpen). Všechny čtyři teplotní ukazatele, které byly v obou ročních obdobích zkoumány, jsou uvedeny na obrázku 11. Můžeme zde vidět, že v zimě je shlazená křivka všech teplotních ukazatelů po roce 1990 nad hranicí průměru 20. století. V tomto ročním období je také zřetelná větší meziroční variabilita teplotních ukazatelů (zejména Tmax10p a Tmin10p) než u letních hodnot. Zajímavý je vývoj Tmax90p v létě, kde v první polovině 20. století dochází k pozitivnímu trendu, na rozhraní 40. a 50. let dochází k poklesu a poté nastává opět růst až do konce 20. století. Naproti tomu u Tmax10p dochází od 50. do 80. let k ochlazování, po kterém následuje mírné oteplování. Při korelaci 10. a 90. percentilů Tmax a 10. a 90. percentilů Tmin z obou ročních období se zjistilo, že korelační koeficienty nepřesahují hodnotu 0,61. Bylo tedy potvrzeno zjištění (Klein Tank a Können, 2003; Hegerl et al., 2004), že změny teplých a chladných chvostů rozdělení Tmax a Tmin mohou být velmi odlišné, a proto studie zaměřené na průměrné teploty nemusí zjistit významné změny, které se odehrávají na obou koncích teplotního rozdělení. (Moberg a Jones, 2005) 29

30 Obr. 11, Teplotní ukazatele šesti stanic střední Evropy za období Šedé křivky značí data z jednotlivých stanic. Úzká černá křivka je aritmetickým průměrem všech stanic a tlustá černá křivka ukazuje variabilitu za období delší než jedna dekáda. Vodorovná čárkovaná linie ukazuje a) d) zimní e) h) letní průměr za období (Moberg a Jones, 2005) 30

31 Dále se podíváme na trendy teplotních ukazatelů v Polsku. Na obrázku 12 jsou průměrné roční teploty z polských stanic v období V druhé polovině tohoto období dochází ke zvýšení tempa růstu průměrné teploty a její trend za posledních 25 let dosáhl statisticky významné hodnoty +0,06 C/rok. (Degirmendžić et al., 2004) Obr. 12, Průměrné roční teploty v Polsku v období (odchylky od průměrné teploty v letech ). Hodnoty jsou vyhlazeny tříbodovým binomickým filtrem. (Kożuchowski a Żmudzka, 2001 in Degirmendžić et al., 2004) Výsledky dalších teplotních ukazatelů ve 2. polovině 20. století ( ) v Polsku uvádí Wibig a Głowicki (2002). Na všech pozorovaných polských stanicích byl zaznamenán stoupající trend Tmax i Tmin. Růst Tmin byl ale větší, a proto došlo ke snížení DTR. Při rozboru trendů Tmax a Tmin za jednotlivá období zjistíme, že na jaře a v zimě jsou všechny trendy kladné a statisticky významné. Na podzim jsou trendy Tmax také významné, ale v tomto případě záporné a trendy Tmin nejsou v této roční době významné. V létě jsou trendy obou ukazatelů na většině stanic nevýznamné. DTR klesala v zimě, ale zejména na podzim, kdy jsou trendy na všech stanicích významné. Böhm et al. (2001) popisuje teplotní proměnlivost v Alpách a jejich širokém okolí v období a porovnává v této oblasti stanice s velmi rozdílnými nadmořskými výškami. Popisovat zde ale budu zejména období 2. poloviny 20. století, protože předchozí období není pro tuto práci příliš důležité. 31

32 Vývoj sezónní a roční průměrné teploty v alpském regionu je uveden na obrázku 13. Na přelomu 40. a 50. let 20. století můžeme vidět na grafu pro jaro, léto a celý rok lokální maximum, po kterém dochází nejprve ke stagnaci a od začátku 80. let k razantnímu nárůstu teploty. V zimě jsou odchylky od průměru 20. století nejvyšší, přičemž od 80. let teplota stoupala ještě výrazněji než na jaře nebo v létě. Vývoj průměrné teploty v 2. polovině 20. století se na podzim od ostatních sezón liší, protože stále kolísá kolem průměru 20. století a zhruba od poloviny 80. let klesá. Na obrázku 13 můžeme vidět, že roční průměrné teploty v 90. letech minulého století dosahují absolutního maxima za celé pozorované období (Böhm et al., 2001) Obr. 13, Sezónní a roční průměrná teplota v alpském regionu v období Na ose y jsou odchylky ve stupních Celsia od průměrné teploty 20. století. Tlustá černá čára zobrazuje vyhlazený průběh teplot (Böhm, et al., 2001) 32

33 Auer et al. (2007), kteří se také jako Böhm et al. (2001) zabývali Alpami a jejich širokým okolím, při porovnání s vývojem průměrné roční teploty na severní polokouli zjistili, že od 80. let průměrná roční teplota v alpském regionu stoupala dvakrát rychleji než na severní polokouli. V Sasku byly vypočítány trendy průměrné teploty za období Trendy jsou ve všech obdobích kladné, kromě podzimu, jehož vývoj je i zde značně odlišný od ostatních období. Zatímco v zimních měsících, kdy nastalo v druhé polovině 20. století oteplení mezi 1,4 až 2,4 C, byl trend průměrné teploty nejvyšší a statisticky významný na hladině 5 %, na podzim byl trend nevýznamný. Průměrná roční teplota se v období zvýšila o 0,8 C. (Franke et al., 2004) Hundecha a Bárdossy (2005) vytvořili studii zaměřenou na západní Německo v období , kde se zabývali teplotními a srážkovými extrémy. V tabulce 1 jsou uvedeny změny teplotních ukazatelů mírných klimatických extrémů za toto období, kde můžeme vidět výrazně odlišné podzimní trendy oproti ostatním ročním obdobím. Nárůst 90. percentilu maximální teploty (Tmax90p) a 10. percentilu minimální teploty (Tmin10p) je nejvyšší v zimě (2,71 C; respektive 2,1 C) a na podzim je zaznamenán pokles (-1,21 C; respektive -0,13 C). Se zvýšením Tmin10p souvisí také pokles mrazových dnů a zvýšení Tmax90p odpovídá prodloužení doby trvání horkých vln, která se ale trochu překvapivě prodlužuje i na podzim. Musím zde upozornit, že horké vlny (HWDI) jsou zde definovány jinak než obvykle (viz poznámka k tabulce 1). Tab. 1, Změny teplotních ukazatelů mírných klimatických extrémů za období Pozn.: HWDI je index, který popisuje počet po sobě jdoucích dnů v daném ročním období, pro které denní maximální teplota přesáhne dlouhodobý 90. percentil denní maximální teploty daného kalendářního dne, vypočítaný jako pětidenní průměr. (Hundecha a Bárdossy, 2005) Již jsem se zmiňoval o studii Wibig a Głowicki (2002), kde autoři zjistili nárůst Tmax a Tmin v Polsku v období Kvůli nárůstu teplot došlo k poklesu počtu 33

34 mrazových dnů s největším úbytkem na stanici ve městě Hel na pobřeží Baltského moře (6 dní za 10 let). Pokles v počtu mrazových dnů byl na všech stanicích statisticky významný na hladině 5 nebo 10 %, s výjimkou Zakopaného. Největší pokles počtu mrazových dnů byl zaznamenán v zimě. Na horských stanicích (Sněžka a Zakopané) byl pokles počtu mrazových dnů v zimě nejmenší, což souvisí s tím, že na těchto stanicích jsou v tomto období téměř všechny dny s minimální teplotou pod 0 C. Na jaře počet mrazových dnů klesá také, ale na podzim je trend na většině stanic opačný, i když statisticky nevýznamný. (Wibig a Głowicki, 2002) Miętus a Filipiak (2004) zkoumali četnost a trvání horkých a studených vln v období na stanicích v Gdaňské zátoce na severu Polska. Definice horkých a studených vln není ve všech studiích jednotná. V tomto případě je horkou vlnou míněno období nejméně pěti po sobě jdoucích dnů, během kterých je denní maximální teplota vyšší než dlouhodobá průměrná denní maximální teplota nejméně o hodnotu jedné standardní odchylky, vypočítaná pro příslušný den v roce. Studená vlna je zde definována podobně období nejméně pěti po sobě jdoucích dnů, během kterých denní minimální teplota je nižší než dlouhodobá průměrná denní minimální teplota nejméně o hodnotu jedné standardní odchylky, vypočítaná pro příslušný den v roce. Autoři zjistili, že se v této oblasti u horkých vln jejich četnost a trvání zvyšuje a u studených vln je tomu přesně naopak. Výraznější změny se ale odehrály v chladné části roku (září únor), což je zřejmě výsledek silného oteplování v zimě v této části Evropy. 34

35 3. Srážky Změny pozorujeme také u srážek a rozlišujeme několik jejich vlastností úhrn srážek, intenzitu, četnost nebo druh (skupenství). Druh srážek závisí zejména na teplotě a stavu počasí. Pokud teplota stoupá, roste i pravděpodobnost výskytu srážek dešťových oproti srážkám sněhovým. Změna druhu srážek se odehrává v obdobích, kdy se teplota pohybuje kolem bodu mrazu. V nižších zeměpisných šířkách je to tedy v zimním období, zatímco ve středních a vyšších šířkách jsou to přechodná období (jaro a podzim). Takovéto změny vedou k úbytku sněhové pokrývky, zkrácení doby jejího trvání a také ke snížení plošného rozsahu sněhové pokrývky, která je důležitou zásobárnou vody pro letní období. Při měření srážek může nastat problém s rozdílnou úspěšností zachycení dešťových a sněhových srážek, a proto některé výsledky nemůžeme brát jako stoprocentní. (IPCC, 2007) Srážkové ukazatele založené na percentilových prazích jsou vypočítávány pouze ze srážkových dnů (denní úhrn srážek 1 mm). Pokud se počítají pouze pro jednotlivá roční období, může se stát, že jsou tyto ukazatele založeny na velmi malém množství hodnot, což způsobuje nejistotu odhadů. Tomuto problému se dá vyhnout zvolením delších období, což ale někdy není možné. (Moberg a Jones, 2005) Nyní opět nejprve uvedu změny ve srážkových ukazatelích v globálním a evropském měřítku a poté bude následovat podrobnější popis změn ve střední Evropě 3.1 Změny srážkových ukazatelů v globálním a evropském měřítku Trend globálních ročních úhrnů srážek nad pevninou byl v IPCC (2007) analyzován pro období a to pomocí dat z Globální historické klimatologické sítě (GHCN). Trend za toto období byl statisticky nevýznamný (1,08 ± 1,87 mm/10 let), ale pokud se podíváme na obrázek 14, tak můžeme vidět, že se trend srážkových úhrnů značně měnil. Úhrny srážek totiž od roku 1900 do 50. let 20. století stoupaly, dále do začátku 90. let klesaly a poté zaznamenaly opět nárůst. Na obrázku je shlazený desetiletý trend GHCN a dále několik dalších trendů, které ale nejsou až tak podstatné. 35

36 Obr. 14, Globální roční odchylky srážek od standardního období z dat GHCN pro období Shlazené čáry ukazují desetileté změny pro GHCN (Peterson a Vose, 1997 in IPCC, 2007) a další databáze, které ale pro nás zde nejsou důležité. (IPCC, 2007) Studie Klein Tank a Können (2003) se zabývá změnami v úhrnech a intenzitě srážek v Evropě v období Na obrázku 15 jsou trendy srážkových úhrnů v tomto období. Jasně zde převažují nevýznamné trendy. Pokud se zaměříme pouze na významné trendy, na většině území Evropy najdeme zvyšování úhrnů srážek. Záporné trendy jsou pouze v Maďarsku, na Balkánském poloostrově, Severním Irsku a Kypru. 36

37 Obr. 15, Trendy ročních úhrnů srážek za období Velikost teček odpovídá velikosti trendů. Modré tečky značí zvyšování úhrnu srážek [mm/10 let] oranžové tečky snižování úhrnu srážek [mm/10 let]. Malé tečky bez výplně značí trendy bez statistické významnosti na úrovni 5 % (respektive 25 %). (Klein Tank a Können, 2003) Takovéto rozložení úhrnů srážek, které je na obrázku 15, by mohlo být do jisté míry způsobeno rostoucím trendem indexu Severoatlantické oscilace (NAOI) v 2. polovině 20. století. Vývoj NAOI je zobrazen na obrázku 16. Vliv pozitivního a negativního indexu severoatlantické oscilace je potom na obrázku 17. Obr. 16, Vývoj indexu Severoatlantické oscilace. Červenou barvou je označen pozitivní NAOI a modrou barvou negativní NAOI. (Bell, 200 ) 37

38 Pozitivní NAOI způsobuje silná azorská tlaková výše a prohloubená islandská tlaková níže. Tlakový rozdíl mezi oběma tlakovými poli se zvyšuje, což zintenzivňuje západní proudění a posouvá dráhy cyklón více na sever (Beranová, 2007). Výsledný efekt je tedy takový, že v severní části Evropy jsou zimy teplejší a vlhčí, kdežto v jižní Evropě je srážek méně. (Bell, 200 ) Obr. 17, Kladný index Severoatlantické oscilace (vlevo) a záporný index Severoatlantické oscilace (vpravo). (Bell, 200 ) V Evropě za období stoupla intenzita srážek, což je doloženo převažujícími pozitivními trendy středně deštivých (R75%) a silně deštivých dnů (R95%) (obr. 18). Tyto srážkové ukazatele jsou založeny na percentilových prahových hodnotách a vyjadřují počet dní se srážkovými úhrny většími než 75. a 95. percentil ve dny s úhrnem srážek 1mm nebo vyšším ve standardním období Zvyšování intenzity srážek neplatí pro jižní Evropu, kde u ukazatele R75% najdeme převážně nevýznamné, popř. spíše klesající trendy. Trendy středně a silně deštivých dnů zároveň souvisejí s ročními úhrny srážek za toto období. (Klein Tank a Können, 2003) 38

39 Obr. 18, Trendy ročního počtu a) středně deštivých dnů R75% a b) silně deštivých dnů R95% za období Velikost teček odpovídá velikosti trendů za 10 let. Modré tečky značí trendy zvyšování ročního počtu dní R75%, resp. R95% a oranžové tečky značí trendy snižování ročního počtu dní R75%, resp. R95%. Malé tečky bez výplně značí trendy bez statistické významnosti na úrovni 5 % (respektive 25 %). (Klein Tank a Können, 2003) 39

40 U ukazatelů srážek Klein Tank a Können (2003) našli méně stanic s významností na úrovni 5 %, než tomu bylo u teplotních ukazatelů. Jihovýchodní Evropa se opět liší od zbytku Evropy, stejně jako tomu bylo u teploty. V jihovýchodní Evropě se objevují jak u intenzity, tak i u úhrnů srážek nevýznamné nebo spíše klesající trendy, kdežto v ostatních částech Evropy jsou trendy nevýznamné nebo kladné. Je také zajímavé, že srážkové ukazatele intenzity i úhrnů srážek mají velké rozdíly trendů mezi poměrně blízko ležícími stanicemi. 3.2 Změny srážkových ukazatelů ve střední Evropě Změny srážkových ukazatelů ve střední Evropě za 2. polovinu 20. století většinou nejsou tak zřejmé jako u ukazatelů teplotních. Jak si ale dále ukážeme, trend srážek se v některých částech střední Evropy značně liší. Jak jsme již mohli vidět u celoevropských úhrnů srážek na obrázku 15, ve střední Evropě jsou převážně nevýznamné trendy s výjimkou jižního Německa, kde jsou zejména kladné trendy a Maďarska, kde je trend naopak záporný. (Klein Tank a Können, 2003) Na úhrny srážek v Maďarsku pro celé 20. století se zaměřili Domonkos a Tar (2003), kteří ho rozdělili na tři části (západní, severo-severovýchodní a jižní) a zjistili, že se úhrny srážek ve všech těchto částech opravdu snižují. Uvádí, že průměrně v celém Maďarsku dochází k úbytku ročních srážkových úhrnů o 92,9 mm/100 let. Ve všech měsících kromě května byla zjištěna záporná korelace mezi průměrnou měsíční hodnotou indexu Severoatlantické oscilace (NAOI) a úhrny srážek, což znamená, že zde NAOI působí podobným způsobem jako na Středomoří. Vzhledem k tomu, že NAOI v posledních desetiletích významně vzrostl, dá se očekávat, že měl vliv i na úbytek srážek v Maďarsku. Podobné úbytky srážek byly zaznamenány také na několika stanicích ve Středomoří. V Polsku najdeme naopak pro období sice statisticky nevýznamný, ale rostoucí trend úhrnů srážek (2,9 mm za 10 let). Trendy průměrných měsíčních úhrnů srážek za toto období nejsou příliš výrazné a jediný statisticky významný trend najdeme v březnu (2,7 mm za 10 let). V každém ročním období se objevují kladné i záporné měsíční trendy. Největšího poklesu ale dosahují srážkové úhrny v červenci a srpnu. (Degirmendžić et al., 2004) 40