Francouzskou sezonu završí vystoupení světoznámého ansámblu Comédie-Française

Transkript

1 Francouzskou sezonu završí vystoupení světoznámého ansámblu Comédie-Française Moderní italské drama La Festa a bujarou Molièrovou komedii Směšné preciózky (Les Précieuses ridicules) uvede 14. a 15. ledna v 19 hodin ve Stavovském divadle světoznámý divadelní soubor Comédie-Française. Představení jsou zároveň poslední akcí Francouzské sezony, pořádané Francouzským institutem v Praze. Během roku 2008 představila Francouzská sezona po celé ČR přes 50 kulturních projektů, jimiž představila svojí bohatou kulturu Francie a symbolicky tak připravila půdu k předání svého předsednictví v EU. Obě velmi evropansky pojatá představení vznikla v divadle Vieux-Colombier, jedné ze scén Comédie-Française v Paříži. Jejich českou premiéru uvádí ve Stavovském divadle Francouzský institut ve spolupráci s Národním divadlem a Komerční bankou. Hru La Festa napsal italský dramatik a herec Spiro Scimone a v dubnu 2007 ji nastudoval bulharský režisér Galin Stoev. La Festa vypráví o jednom výjimečném dni v sicilské rodině, kde otec a matka tráví čas ubíjejícími hovory o zásobách mléka do kávy, vzájemnými výčitkami a společně sdílenými úzkostmi. Do svého zvráceného, ale bezpečného světa zapojují i svého jediného syna, který do domácnosti nosí více peněz než jeho otec a v očích matky ho i v jiných ohledech dokonale nahrazuje. Jenže dnes je jejich výročí svatby dnes se možná něco změní, je svátek, la festa Režisér Stoev, který žije a úspěšně tvoří v Bruselu, hru nepojal jen jako karikaturu sicilského rodinného života. V centru jeho zájmu stojí vynikající herci, které přiměl zkoumat jejich normalitu až do jejích krajnosti. Spiro Scimone se představení v Praze osobně zúčastní. Inscenaci Směšné preciózky vytvořil v roce 2007 anglický režisér Dan Jemmett, který se při své první spolupráci s Comédie-Française rozhodl oživit bujaré veselí divadelních prken v době velkého Molièra. Hra vypráví o dvou urozených Pařížanech, kteří se ucházejí o dceru a neteř bohatého provinčního měšťáka. Ten však oba nápadníky odmítne, což jednoho z nich přivede na ďábelský plán. Pověří svého sluhu, aby se přestrojil za markýze a vydal se dívky vytrestat. Nepravý vikomt Jodelet - vyzbrojen falešným titulem, drzostí a výstředními komplimenty - venkovské naivky zcela okouzlí Svižná, přitažlivě pojatá inscenace přiznává inspiraci světem módy, v níž se v novodobé podobě skvěle odráží současná podoba snobismu, mondénnosti a okázalosti. V Jemmettově režii se tak můžeme těšit na znásobené komické převleky, které ilustrují rozpor mezi skutečností a iluzí a přesvědčivě odrážejí pýchu i pošetilost světa. Ve čtvrtek 15. ledna, v den výročí křtu Molièra, proběhne na závěr večera ve Stavovském divadle Pocta Molièrovi v režii Michala Dočekala. Na slavnostním okamžiku se podílí většina členů hereckého souboru činohry ND. Rok 2008 v Národním divadle obohatilo předsednictví Francie v Radě Evropské unie jedinečným uměleckým počinem. Díky partnerství Komerční banky a spolupráci s Francouzským institutem v Praze mohlo Národní divadlo odstartovat tzv. Francouzskou sezonu, ve které českým divákům představilo výběr z toho nejlepšího z francouzské kultury.

2 Po vynikajících Les Arts Florissant a strhující Sněhurce souboru Ballet Preljocaj Francouzská sezona doslova vrcholí hostováním souboru Comédie-Française. Věříme, že představení Moliérových Směšných preciózek i Spirova La Festa, budou pro českého diváka opravdovým divadelním zážitkem. Hostování souboru Comédie-Française (La Maison de Moliére), divadla, které v Paříži plní hlediště již od roku 1680, bude jistě tím nejfrancouzštějším zakončením Francouzské sezony v Národním divadle. Ondřej Černý ředitel Národního divadla Comédie-Française uspořádala velké turné po deseti evropských zemích Bulharsku, Rumunsku, Polsku, Slovensku, Maďarsku, Slovinsku, České republice, Litvě, Lotyšsku a Estonsku. Toto turné Comédie-Française je událostí s velkým U Evropské kulturní sezony za hranicemi Francie. Zmíněný projekt není řadovým francouzsko francouzským představením, nýbrž dílem, které předkládají umělci pocházející z některých z uvedených evropských zemí. Představeními 14. a 15. ledna 2009 ve Stavovském divadle v Praze vrcholí toto velké evropské turné ve chvíli, kdy pomyslný štafetový kolík předsednictví v Radě Evropské unie předává Francie České republice. Muriel Mayettová, ředitelka Comédie-Française COMÉDIE-FRANÇAISE Comédie-Française, kterou v roce 1680 založil s Molièrovými herci Ludvík XIV., je jednou z nejslavnějších divadelních institucí ve světě. Pyšní se třísetletou tradicí a díky stálému souboru ožívá na jejích prknech klasický i současný dramatický repertoár. Francouzský i cizí (na program činohry se zapsalo přes tři tisíce kusů od takřka osmi set autorů). Je opravdovým úlem, v němž pracuje více než čtyři sta zaměstnanců. Opona její hlavní scény (sídlící v Palais Royal v srdci Paříže) se zvedá každý večer před jiným představením. Comédie-Française je jedinou scénou ve Francii, která funguje na bázi repertoárového divadla. Vlastní dva další sály v Paříži (divadla Vieux Colombier a Studio Théâtre)) a vyjíždí na pravidelná turné po Francii i do zahraničí. Spiro Scimone SLAVNOST / LA FESTA Režie: Galin Stojev Scéna, kostýmy, světla a videonahrávka: Saskia Louwaardová a Katrijn Baetenová Umělecká spolupráce: Antoine Oppenheim Hrají: Catherine Hiegelová.matka Gérard Giroudon..otec Serge Bagdassarian.. syn

3 (Hra vyšla v nakladatelství L Arche Éditeur, 2003.) Spiro Scimone, italský dramatik, narozený v r v Messině, přístavním průmyslovém městě na severozápadě Sicílie, je především herec. Předtím, než potkal Carla Cecchiho, který je oba nechal hrát ve své slavné shakespearovské trilogii Hamlet, Sen noci svatojánské a Půjčka za oplátku v impozantních kulisách trosek Garibaldiho divadla v Palermu, studoval spolu se svým přítelem Francescem Sframellim dramatické umění v Miláně. V r.1990 zakládají Scimone a Sframelli společnost, nesoucí jejich jméno, s cílem intenzivnějšího využití hereckého umění, raison de vivre pro ně pro oba. Z jejich spolupráce vzejdou čtyři divadelní hry Nunzio (1993), Bar (1996), La Festa (1997) a Il cortile (2004) jejichž autorem je Scimone a jejich aktéry herecké duo (za spoluúčasti třetího herce ve hře La Festa). Jejich věhlas velmi rychle překročil hranice rodné země a vydal se dobývat Evropu. A tak byly v r.2001 hry La Festa a Bar přijaty v pařížském divadle Théâtre de la Cité internationale, následované v r.2004 hrou Il cortile. Molièrovy jednoaktovky SMĚŠNE PRECIOZKY / LES PRECIEUSES RIDICULES Režie: Dan Jemmett Asistentka režie: Mériam Korichiová Scéna: Denis Tisseraud Asistentka scénografie: Camille Lacombová Kostýmy: Sylvie Martinová-Hyszková Asistentka kostymérky: Nathalie Saulnierová Světla: Arnaud Jung Masky: Véronique Nguyenová Hrají: Catherine Ferranová Cathos Catherine Hiegelová..Magdelon Michel Favory.Gorgibus Andrzej Seweryn..Mascarille a La Grange Serge Bagdassarian...Jodelet a Du Croisy Florence Janasová.Almanzor Dan Jemmett Britský režisér Dan Jemmett si pro svou první spolupráci s Comédie-Française přál obnovit tradici rozjásaného jeviště. Měly k tomu přispět zpívané veršované texty anebo plesové scény, tak náchylné k virtuózním improvizacím. Tím, že omezil počet herců z devíti na šest, zdvojnásobil komický účinek převleků: šlechtici hrají sluhy, kteří si hrají na šlechtice, tím je zdůrazněna iluzívnost, prostopášnost tříd a pošetilost světa. Tak je nakonec pikantnost satiry aktualizována inspirací světem módy, moderní formy snobismu, světáctví, mondénnosti a vnějšího zdání.

4 CATHERINE FERRANOVÁ Catherine Ferranová nastoupila do Comédie-Française v roce 1971, její stálou členkou se stala v roce 1981 a v roce 2006 byla jmenována čestnou členkou. Ztvárnila zde především matku ve hře Jeana-Luka Lagarce Jenom konec světa v režii Michela Raskina, Charlottu v Časy se mění Edouarda Bourdeta v režii Jeana-Clauda Beruttiho, paní Queuleuovou v Návratu do pouště Bernarda-Marieho Koltèse v režii Muriel Mayettové, policistku, dámu s tenkým hlasem a ženu s krunýřem v Domě mrtvých Philippa Minyany v režii Roberta Cantarelly, první ženu, první sousedku a Marii v Dramoletech Thomase Bernarda v režii Muriel Mayettové, Annu v Náměstí hrdinů Thomase Bernarda v režii Arthura Nauzyciela, Emilii v Zimní pohádce Williama Shakespeara v režii Muriel Mayettové, Nérine v Molièrově Pánu z Prasečkova v režii Philippa Adriena, dueňu v Ruy Blasovi Victora Huga v režii Brigitte Jacques-Wajemanové, Ritu v Dešťovém tanci Karin Mainwaringové v režii Muriel Mayettové a Jacqua Vinceyho a Jacqueline ve hře Zapomenout Marie Labergeové v režii Daniela Benoina. Catherine Ferranová představuje postavu Cathos v Molièrových Směšných preciózkách v režii Dana Jemmetta. CATHERINE HIEGELOVÁ Catherine Hiegelová je v Comédie-Française ve stálém angažmá od roku 1969 a v roce 1976 byla jmenována její stálou členkou. Od května 2008 je nestorkou souboru. Navštěvovala kurzy Raymonda Girarda a Jacqua Charona a v roce 1968 byla přijata na pařížskou Vysokou školu dramatických umění, kde dokončila herecké vzdělání ve třídách Jeana Marchata a Lise Delamarové. V sezoně účinkovala v pásmu středověkých frašek Bratrstvo šprýmařů v režii Jeana-Louise Hourdina a Françoise Chattota. V roce 2007 hrála služku Toinette v Molièrově Zdravém nemocném v režii Clauda Stratze, paní Pasquu Mazanou v Goldoniho Náměstíčku v režii Jacqua Lassalla a Marthu v Koltèsově Návratu do poušě v režii Muriel Mayettové. Za svého působení v Comédie-Française hrála velké role klasického i současného repertoáru a vytvořila sondu do celé škály ženského údělu, zejména u hrdinek Molièrových. V Comédie-Française se podepsala pod několik režií, mimo jiné Molièrových her Misantrop s Jeanem-Lukem Bouttém v hlavní roli, Učené ženy a Jiří Dudek aneb Napálený manžel a dále kusů Slečna z pošty Ewy Pokasové a Návrat domů Harolda Pintera. Kromě Comédie-Française vystupovala v poslední době ve hře Byla jsem v domě a čekala, až přijde déšť Jeana-Luka Lagarce v režii Joëla Jouanneaua, ale také v řadě dalších inscenací. Spolupracovala mimo jiné s Etiennem Chatilliezem, Josiane Balaskovou, Dominique Cabrerovou a Jeanem-Jacquem Zilbermannem. Několikrát byla nominována na Molièrovu cenu, naposledy v roce 2007 v kategorii nejlepší vedlejší role za ztvárnění Marthy v Návratu do pouště. V roce 2005 obdržela cenu francouzského syndikátu divadelních, hudebních a tanečních kritiků za nejlepší ženský herecký výkon ve hře Byla jsem v domě a čekala, až přijde déšť. Představuje roli Magdelon v Molièrových Směšných preciózkách v režii Dana Jemmetta a roli matky ve hře La Festa Spira Scimoneho v režii Galina Stoeva. GÉRARD GIROUDON Gérard Giroudon je v Comédie-Française ve stálém angažmá od roku Stálým členem byl jmenován v roce V sezoně hrál stejně jako v roce 2007 roli doktora Purgona ve Zdravém nemocném v režii Clauda Sratze. Studoval v Lyonu u Pierra Casariho a v roce 1969 nastoupil na pařížskou Vysokou školu dramatických umění. Debutoval v představení Rogera Planchona nazvaném Cid roznesen

5 na kopytech a potom ho Jean Meyer angažoval do lyonského divadla Théâtre des Célestins, kde hrál ve Figarově svatbě a Pařížském životě. Vystupoval s cirkusem pro děti a pak se dostal na Vysokou školu divadelního umění a technik ENSATT v rue Blanche v Paříži do třídy Daniela Lecourtoise. Hraje v divadlech Théâtre national populaire, Théâtre de la ville a v divadle Petit Odéon ho lze vidět v Calafertově hře U Titchů po boku herců z Comédie Française. Jako žák Maurice Jacquemonta a Jeana-Laurenta Cocheta na Vysoké škole dramatických umění obdržel v roce 1974 druhou cenu za herecký výkon v divadelní hře. V kině jsme ho mohli vidět především ve filmu Zloděj ze Saint-Aubin, který v roce 1999 natočila Claire Deversová, a ve filmu Vše začíná dnes, který natočil v roce 1998 Bertrand Tavernier. Gérard Giroudon je důstojníkem Řádu umění a literatury. Gérard Giroudon představuje roli otce ve hře La Festa Spira Scimoneho v režii Galina Stoeva. MICHEL FAVORY Michel Favory je v Comédie-Française ve stálém angažmá od roku V roce 1992 byl jmenován jejím stálým členem. V sezoně ztvárnil roli lorda v Shakespearově Zkrocení zlé ženy v režii Oskarase Korsunovase, hrál role z předchozích let - Montfleuryho, cukráře, kadeta a šlechtice v Cyranovi z Bergeraku pod režijním vedením Denise Podalydèse a konečně ztělesnil titulní roli v Životě velkého Doma Quichotta a tlustého Sancho Pançy Antonia Josého da Silvy v režii Emilie Valantinové. V roce 1963 v sobě Michel Favory objevil herecký talent v kurzech Reného Simona a poté přešel na Vysokou školu dramatických umění, kde v roce 1966 získal jednu první a jednu druhou cenu. Ještě jako student vysoké školy debutoval v souboru Renaud-Barrault, poté hrál v různých pařížských i oblastních divadlech. V letech 1971 až 1981 přednášel na Vysoké škole divadelního umění a technik ENSATT. V Comédie-Française začínal rolí rytíře v Marivauxově Odkazu v režii Jacqua Rosnyho a pak si ho vybrala Françoise Seignerová do role Hydaspe v Esther a Araspe v Nicomedovi. Kromě divadla jsme jej v poslední době mohli vidět ve filmu Zaina Bourlema Guerdjoua a v Procesu v Bobigny, který pro televizi natočil François Luciani. Michel Favory je důstojníkem Řádu umění a literatury. Michel Favory představuje roli Gorgibuse v Molièrových Směšných preciózkách v režii Dana Jemmetta. ANDRZEJ SEWERYN Andrzej Seweryn pochází z Polska a stálé angažmá v Comédie-Française získal v roce V roce 1995 byl jmenován jejím stálým členem. Herecké vzdělání nabyl na Vysoké divadelní škole ve Varšavě. Jako pedagog a profesor přednášel na škole divadla Théâtre national de Chaillot a potom na Vysoké škole divadelního umění a technik ENSATT v Lyonu. Nakonec se stal profesorem na pařížské Vysoké škole dramatického umění. V sezoně hrál Andrzej Seweryn střídavě na prknech Richelieuova sálu roli de Guiche v Rostandově Cyranovi z Bergeraku v režii Denise Podalydèse a roli Odyssea v Penthesilee Heinricha von Kleista inscenované Jeanem Liermierem. V divadle Studio Théâtre a následně v divadle Vieux Colombier ztělesnil jednu ze dvou hlavních úloh ve hře Pro ano, nebo pro ne Nathalie Sarrautové, kromě dalších po boku Laurenta Natrelly, v režii členky Comédie-Française Léonie Simagové. Na scénách Comédie-Française působí jako režisér, inscenoval především Molièrovu Svatbu z donucení, Shakesperovo Jak se vám líbí a Zlo se šíří od Jacqua Audibertiho. Režíroval

6 rovněž Shakespearovu Marnou lásky snahu, Tři sestry Antona Čechova a Shakespearova Richarda III. Mimo zdi Molièrova domu se intenzívně věnuje divadlu zejména v Polsku a ve Francii. Andrzej Seweryn je rytířem Řádu čestné legie, rytířem Řádu za zásluhy a rytířem Řádu umění a literatury. Andrzej Seweryn představuje role Mascarilla a La Grange v Molièrových Směšných preciózkách v režii Dana Jemmetta. SERGE BAGDASSARIAN Serge Bagdassarian získal stálé angažmá v souboru Comédie-Française 18. ledna Hrál v kuse Sladká pomsta a jiné skeče Hanokha Levina v režii Galina Stoeva, v představení Myšlenky Jacqua Copeaua v režii Jeana-Louise Hourdina a v Kabaretu moří režírovaném Sylvií Bergéovou v divadle Studio Théâtre a rovněž ztvárnil souseda ve hře Pro ano, nebo pro ne Nathalie Sarrautové v režii Léonie Simagové. Jako herec a režisér si spolu s Mariem Gonzalezem vyzkoušel divadlo masek a podílel se na přestavení commedie dell arte Divadelní prkna, které vzniklo v roce Dlouhodobě spolupracuje s Claire Dancoisnovou na řadě představení, jako jsou například Shakespearův Macbeth, Velmi starý muž s obrovskými křídly podle Garcíi Márqueze, Cirkus s jednorožcem/pojízdný zvěřinec (kde se spolupodepsal pod režii) a kus Moje drahá rodino. Hraje v několika představeních režiséra Vincenta Goethalse: Cesta s nebezpečnými zákruty Michela Marka Boucharda, Salina Laurenta Gaudého, Volpone Bena Johnsona; a Pierra Foviaua: V samotě bavlníkových polí Bernarda-Marieho Koltèse. Serge Bagdassarian představuje role Jodeleta a Du Croisyho v Molièrových Směšných preciózkách v režii Dana Jemmetta. stejně jako roli syna ve hře La Festa Spira Scimoneho v režii Galina Stoeva. a FLORENCE JANASOVÁ Florence Janasová zahájila studium na pařížské Vysoké škole dramatických umění v roce V roce 2007 pak spolupracovala s režisérkou Gilberte Tsaïovou a režiséry Christianem Benedettim a Jeanem-Baptistem Sastrem na Labichově Slaměném klobouku v divadle Théâtre national de Chaillot. Hraje Annu Petrovnu v Ivanovovi, kterého uvedl na podzim 2008 v divadle Tempête režisér Philippe Adrien. Zároveň je dlouholetou sopuputnicí režiséra Guillauma Vincenta: Marivauxova Dvojí nestálost, Lagarcovy My, hrdinové, One Woman Show v divadle Théâtre national de Strasbourg a Příběh lásky na scéně Ateliers Berthier. Florence Janasová představuje roli Almanzor v Molièrových Směšných preciózkách v režii Dana Jemmetta. V případě zájmu o fotografie, recenzní vstupenky, či zprostředkování rozhovoru, neváhejte kontaktovat: Tomáš Staněk public relations činohra ND

7 POCTA MOLIÈROVI Největší hlouposti pronášíme zcela jistě stojíce pod památníky Možná i proto, že vnímáme jakýsi neurčitý pocit beztrestnosti, jsou tak trpěliví, ti mrtví Přesto před námi, kteří jsme tu všichni ještě jednou převlečení do přibližně padnoucích kostýmů, pod tímto opracovaným kamenem, který se svému vzoru zřejmě příliš nepodobá, nemám pocit, že bychom byli ohavní nebo směšní. Odkud se bere to, že zůstává něco nevysvětlitelně milého, laskavého na této každoroční ceremonii na počest Molièrovi? Jak to přijde, že on, který nejlépe uměl bodnout, bravurně vylíčit čtyřmi škrty pera malé lidské směšnůstky, se nám právě teď nesměje s trochou pohrdání? To kvůli té jediné věci, která nakonec vždycky zachránila lidstvo před ním samým: troše lásky. Věřím, že to, za co obzvláště dnes večer, a pokaždé, když na něho myslíme ve skrytu našich srdcí, vděčíme Molièrovi, je fakt, že byl především člověkem.a musíme věřit, že je to dosti vzácná vlastnost u literáta, aby podnítil tolik lásky, úžasu a věrnosti. Někdo jednou řekl, aniž by na něho pomyslel, že člověk je neutěšitelným a současně veselým zvířetem. A nikdy nikdo ve snaze definovat člověka nenašel dvě patřičnější slova, jež by ho lépe charakterizovala. Molière napsal ve formě přiměřené, rozumné komedie nejčernější divadlo literatury všech dob. Přišpendlil lidského živočicha jako nějaký hmyz a s jemnou pinzetou nechává rozehrát jeho reflexy. A člověk-hmyz má pouze jeden, stále stejný, jenž roztřese jeho hubenou pracku při sebemenším dotyku, a to svůj vlastní egoismus. Kdo je tedy u Molièra dobrý? Kdo miluje? Kdo dává i jinému než jen sobě samému? Na tuto otázku není odpověď. Molièrovy postavy se po sobě rozpačitě dívají a mlčí. Možná jediná, nejhroznější z nich, jíž nemáme chuť se smát a která dosahuje shakespearovské velikosti, samotná postava Dona Juana, vymknoucí se jednoho dne Molièrovi z rukou při jedné spěšné improvizaci, a hned vzápětí stažena z repertoáru, je takřka nevinná a sympatická. Její případ pro ni závisí na Bohu. Ale na kom závisí případ člověka, kterému se podařilo pouze rozpoutat ten převeliký smích, šťastný smích bez skřípění zubů, ten důvěřivý smích tváří v tvář vlastní absurdnosti, malosti a ošklivosti? Na člověku, jeho bratrovi, který ho váží, oceňuje, vybuchuje v smích, a navzdory tomu všemu mu podává pomocnou ruku. Jaký souhlas a jaké odpuštění v tom mužném smíchu! Můžeme se zraňovat, zrazovat, pobíjet pod více či méně ušlechtilými záminkami, můžeme se nadýmat domnělou důstojností, chtěnou ušlechtilostí: JSME SMĚŠNÍ, K SMÍCHU! Nic jiného. Všichni takoví, jací jsme, včetně těch, které nazýváme svými hrdiny. Ať se s tím smíří mrzutí filozofové hlásající beznaděj, odhalující pravidelně a s trochou naivity hrůznost postavení člověka ve světě, kteří by nám chtěli zabránit v tom, abychom se v divadle náležitě pobavili: JSME SMĚŠNÍ, K SMÍCHU! A to je konec konců ještě hroznější, než jejich děsivé líčení naší nicoty. Díky Molièrovi je pravé francouzské divadlo jediným, kde se nekáže, ale kde se smějeme, jako ti válečníci nohy v blátě, teplou polévku v břiše a zbraň v rukou naší bídě a naší hrůze. Tato rozjařená rozpustilost je jedním z velkých francouzských poselství tomuto světu. A my Vám, pane, za to děkujeme. Jean Anouilh