PCA vývoj - součastný stav - perspektivy

Transkript

1 :11:17 PCA vývoj - součastný stav - perspektivy Ladislav Nykl Institut Person-Centred Approach, Lederergasse 17/7, 1080 Vienna, Austria University of Vienna, Research Lab for Educational Technologies, 1010 Vienna, Austria nykl@aon.at, ladislav.nykl@univie.ac.at Abstrakt: O součastném stavu PCA není lehké si udělat úsudek a přehled. Po roce 1980 se začínalo objevovat mnoho interpretací jak na celý přístup, tak na jeho jednotlivé časti a to právěi v řadách vlastních odborníků. V součastné doběmůžeme registrovat snahu mnohých špičkových vědcůa praktikůaplikovat přístup mimo psychoterapii v jiných odvětvích jako školství, komunikace, management a jiné. Jejich názory jako by se často rozcházely a přece mnohdy spojovali. Otázka je kde a jak se názory rozcházejí, zda se rozcházejí skutečně, kde je zakotvena příčina těchto různých pochopení - ve výcviku, v aplikaci, v pochopení psychologických pochodůa nebo jen v subjektivních názorech. Poslední otázka je, jak se dá se součastným stavem a pochopením směru žít a pracovat. Vážení přátelé Děkuji za pozvání k této konferenci a možnosti vyslovit několik myšlenek k vývoji a stavu přístupu zaměřeného na člověka. Jistěvšichni víte jak se směr vyvíjel v jeho začátcích. Rogers ve své práci s dětmi do roku 1940 v Rochestru New York senzitivněpřijímal reakce svých klientůa postupněpoznal, že je vztah ke klientovi důležitější nežběžněsepsaných 70 stran diagnóz a rozjímání jakými metodami dítěti a rodičům pomoci. Základem přístupu jsou tři postoje nebo proměnné, také dispozice a to akceptace bez podmínek, empatické porozumění a opravdovost neboli kongruence. Jak Rogers došel k hypotéze tří proměnných není přesněznámo, v roce 1940 však měl koncept se kterým rozbouřil tehdejší psychologický svět a na začátku 50 let sepsal na základěpožádání American Psychological Association vědecké pojednání směru. V pozdějších letech ověřoval získané zkušenosti a teorie při práci s neurotiky a později psychotiky ve výzkumech vedených z půdy několika univerzit Ohio State University, University of Chicago a Wisconsin University. Jeho přístup byl zpočátku nazýván nedirektivní, zrcadlící, později na klienta zaměřený. Rogers kladl döraz na akceptaci a empatii. V roce 1948 byl Rogers pověřen vybudovat skupinovou práci s veterány ze světové války. Z té doby pochází vtip na jeho akceptující postoj je zachycen na videu od Haward Kirschenbaum (2003) Carl Rogers and the Person- Centered Approach. Později se stává terapeutický proces více dynamický a Rogers dává důraz na kongruenci a opravdovost terapeuta, a tento postoj zůstává do dnes. V 60 tých letech se dostává přístup zaměřený na člověka do Evropy zásluhou Reinharda Tausche a jeho dnes zesnulé manželky Anne-Marie. Do českých zemích, podle Jana Vymětala, našel přístup cestu jižna přelomu 60 tých let přes skupinu nadšených psychologů, kteří se snažili jeho základy pochopit autodidakticky mezi něpatří Jan Vymětal, Vlado Hlavenka a další. V 80 tých letech proběhly v Českých zemích první skupinová setkání. Po roce 1980 zaznamenáváme pokusy o eklektické a syntetické zahrnutí přístupu do různých jiných poradenských a psychoterapeutických směrů. Jak ale základní elementy přístupu, jako je akceptace všechny poradenské a sociální profese významněobohacují, tak můžeme

2 :11:17 v těchto snahách nalézat i negativní aspekty a sice v tom, že se přístup rozmělňuje a simplifikuje v rukou odborníků, kteří nemají velký zájem o jeho hloubku a podstatu. V dnešní doběse utvářejí dále nové názory na přístup a jeho aplikaci i v řadách vlastních odborníkůnebo zájemců, kteří téžčasto neproniknou do skutečné podstaty přístupu. Je dokonce zajímavé, že jsou na př. v Německu vycvičení poradci, kteří nezažili skupinová setkání a čerpají více méněz teorie a strukturovaných procesů. K prohloubení se do podstaty přístupu nepřispívají pravděpodobněi facilitátoři ve výcvikových střediscích, kdyžse snaží najít instrumenty k nácviku empatie a akceptace. Do směru se tak dostávají různé názory a pochopení v tendenci - přístup zaměřený na člověka rozvíjet. V této tendenci, v touze jednotlivce najít vlastní cesty a neřídit se cizími názory, jakoby se přístup sám potvrzoval. Je to ale opravdu? Není to pouhé zdání toho, kdo nemá odvahu jít dál, ponořit se do hloubky a nezůstávat jen na povrchu? Neblokuje si vlastní možnosti prohlubování se v sobě, ve vztazích běžných a vztazích profesionálních? Tak stojíme před řadou otázek. Jaké názory to jsou v řadách odpůrcůa řadách vlastních? Je jádro přístupu skutečněneměnitelné? Máme-li neochvějné základy, je potom dostatečný prostor kreativního rozvoje a schopností a je třeba směru (vztahům) pouze porozumět? Musí se přístup stále vyvíjet ale jak? Jaké perspektivy má přístup zaměřený na člověka? Jak se dá žít se součastným stavem přístupu?

3 :11:17 odpůrci - interpretace ne/pochopení Robert Hutterer píše v posledním čísle PERSON v úvodu recenze na knihu Stepana Joseph a Richarda Worsley Person-Centered Psychopathology: A Positive Psychology of Mental Health, že by tato kniha měla vzbudit zájem minimálnědvou subskupin a to psychologůa psychiatrů, kteří se domnívají, že tento směr není relevantní pro práci s chronickými a těžkými poruchami. Již1984 psal dnes zesnulý Hans Strotzka, téžuniv.-prof ve Vídni, decentně, že pro nezasvěceného se zdá být tento směr vhodný pouze pro lehké životní problémy a je teoreticky úzce položený, mnohé aspekty jsou podle Strotzky samozřejmostí i v jiných školách, cožna začátku 90 let předpokládal i V. E. Frankl. Naproti tomu ale dokládá Reinhard Tausch a mnoho jiných vědcůvýzkumy s psychicky postiženými a dokládají i výsledky terapeutických pohovorůs dětmi a mladistvími, jakožto i pozitivní výsledky dobrých vztahůve školách. Nejrozsáhlejší výzkum na poli terapie prováděl však sám C. Rogers. Podíváme-li se na teoretickou základnu přístupu, zda je úzká jak mínil Strotzka, s úžasem zjistíme, že se Carl Rogers zajímal nejen o psychoterapii, poradenství, školství a politiku, ale i o management a vědecky popsal procesy ve skupině, procesy špatného vztahu, zlepšeného vztahu, řešení konfliktů, postavil 19 tezí vývoje osobnosti a chování a podal strukturu vnitřních pochodůa.j. Je tedy těžké hovořit o úzké teoretické základně. Přesto ukazuje nadále Situace psychoterapeutických směrůna př. v Německu a ve Švýcarsku, že se zde nedá v dohledné doběpředpokládat liberalistický přístup k rozmanitosti psychoterapeutických směrů. Německému spolku GWG (Gesellschaft für wissenschaftliche Gesprächspsychotherapie), který registruje několik tisíc vycvičených psychoterapeutů v přístupu zaměřeném na člověka, se podařilo prosadit, že je přístup uznán jako vědecký směr ale ještěse nepodařilo jej začlenit tak jako v Rakousku do seznamu psychoterapií uznávaných pojišťovnami. Různé názory a tendence v řadách vlastních. Jestliže chápeme rozmanitost psychologických a psychoterapeutických směrůa jejich často neslučitelných paradigmen, pak ale budeme mít jistý problém s různými názory v řadách vlastních. Po smrti mentora přístupu Carla Rogerse (1987) začíná rozpor v různých náhledech, aplikaci a terminologii. Můžeme zaznamenat pokusy přeformulovat různé statě, nebo některé přehlížet a tak vybočovat z celého kontextu. David Bruck (England) nevidí na př. soulad podmínek mezi běžným vztahem a vztahem terapeutickým. Naproti tomu mínil Carl Rogers, že jsou podmínky pro dobrý vztah prakticky stejné a Ladislav Nykl (2005) citlivěpřeformuloval 6 podmínek terapeutického procesu na 6 podmínek běžného vztahu, v němžmůže nastat osobní růst. Robert Hutterer (Rakousko) míní, že terapeutické dovednosti a postoje se dají naučit tak, že přejdou do podvědomé samozřejmosti. Přitom tvrdí Ladislav Nykl, že se tyto postoje jak u terapeuta tak u klienta učit a naučit nedají, že se vytvářejí přes asimilaci organizmických zkušeností ve vztahu a přecházejí do intuice. Sám Rogers píše, že učením učícího se toto učení tedy tento psychický růst zničí. Stanislav Kratochvil zdůrazňuje na univerzitách důležitost přístupu ale chápe na př. sebeaktualizační tendenci humanisticky jako tendenci k sebeuskutečnění. Rogers ale míní také tendenci aktualizace self, kterážto subtendence je součástí aktualizační tendence. I když Kratochvíl podtrhuje důležitost přístupu je jeho práce ve skupinách zaměřena na Ferdinanda

4 :11:17 Knobloucha se kterým původní koncepci vybudoval. Tento koncept se však nedá identifikovat s přístupem zaměřeným na člověka. Dorothea Kunze (Německo), Peter Frenzl (Rakousko) a jiní vytváří vlastní představy o aplikaci v organizaci a managamentu a přecházejí značnědo sfér, které jsou podniky žádány. Schulz von Thun (Německo) přívrženec Rogerse (vedl údajněs Rogersem skupiny) zkoncipoval mnoho rad a struktur v komunikaci, zanechává však ve své práci jen malé stopy po přístupu zaměřeného na člověka Marshall Rosenberg (USA) vychází z Rogerse a vytvořil koncept pravidel beznásilné komunikace. Naproti tomu Carl Rogers popisuje podmínky řešení konfliktu. Thomas Gordon (Německo) vychází téžz Rogerse ale vytváří jakýsi soubor cvičení a poučení rodinný trénink. Mnozí terapeuti a psychologové vlastních řad vytvářejí koncepty řešení konfliktůa přehlížejí při tom, že řešení konfliktu Rogers krátce ale pregnantně(ve skupině) popisuje. Ernest Meadows (USA) přeorientovává základní podmínky přístupu pro management tak, že jižnemají žádný soulad s přístupen, jak vyplývalo z jeho přednášky na konferenci na Malorce v květnu Setrvává ale ve domnění, že zastává přístup zaměřený na člověka. Renate Motschnig a Ladislav Nykl (Rakousko) se vytrvale snaží zkoumat a aplikovat přístup ve vyučování na univerzitách a v encountrových skupinách v rámci vyučování. Na konferenci na Malorce 2007 byla jejich snaha označena jako jedinečná na světě. Zároveňse ukázala na Workshopu za účasti příznivcůpřístupu z Argentiny, Brazílie, Španělska a jiných zemí jistá nejistota v perspektivách pro vyučování. Snahy o šíření přístupu jsou v některých latinsko-amerických zemích podstatněvětší nežv Evropě. V Argentiněje začleněn celý univerzitní magisterský směr přístupu zaměřeném na člověka do výuky Human Developement. Michael Behr jakožto i Eva-Maria Biermann-Ratjen (Německo) zasvětili svoji práci výzkumu terapie s dětmi a dospívajícími. Biermann-Ratjen ve svém příspěvku o vývoji dítěte z hlediska přístupu zaměřeném na člověka v knize Die vielen Gesichter der Personzentrierten Psychotherapie však jaksi opomíjí důležitost podpůrné opravdovosti matky pro vývoj dítěte. Právětéma, které je neobvykle obsáhlé. Jaká je situace v literatuře: Jako pozoruhodný příklad uvádím knihu Viktora Drapely Přehled teorií osobnosti Je ažneuvěřitelné jak se dá přístup malými (i většími) terminologickými odchylkami zkreslit. Částečnězde můžeme předpokládat problémy s překladem, částečnějen povrchním pochopením přístupu Viktorem Drapelou. Jako další příklad uvádím Irvina Yaloma Teorie a praxe skupinové psychoterapie, nebo v internetu recenzi knihy Evy-Marie Biermann-Ratjen a Jochena Eckerta Gesprächspsychotherapie kde zjistí pozorný a zasvěcený čtenář6 podstatnězkreslených podmínek terapeutického procesu Obzvláštěpak pro studenty je těžké pochopit sensitivnězáklady přístupu, jestliže jsou v důležitých publikacích a statích zdeformovány. Ne/pochopení směru na univerzitách a školách Stoupající nároky na vědomosti a rozvoj informativní techniky podporují rozvoj odborných vědomostí studentů, zvyšují jejich kritický přístup a zlepšují jejich objektivní vědomosti. Nemohu se ale oprostit dojmu a moje zkušenosti to vlastnězdůrazňují, že se zároveňsnižuje schopnost studentů, přiblížit se procesům v encountrových skupin a čerpat z nich. Jejich netrpělivost, kritičnost a racionální přístup zabraňují často těmto procesům.

5 :11:17 Další tendenci, kterou jsem pozoroval na vysokých školách, je doměnka studentů, že ostatní směry mají téžzahrnutu akceptaci a empatii a tak jsou rovnocenné a PCA je vlastně nezajímavý, není racionálnědobře uchopitelný - a těmito postoji studentům skutečněuniká podstata přístupu dokonale. Západní univerzity se v psychologii orientují na výzkum, statistiku a vedle všeobecné psychologie na komunikaci a jiné odvětví. Spektrum psychoterapeutických směrůskutečně nedovoluje hlubší rozpoložení se s jednotlivými směry, protože jejich poznání vyžaduje samostatné studium nebo výcvik. To však nemůže být důvod k opomíjení univerzální platnosti PCA ve všech mezilidských vztazích a tím jeho výzkumu. Tak mi bylo řečeno, že by bylo těžké se dozvědět od studentůpsychologie na univerzitě v Grazu něco bližšího o Rogersovi, pokud by jeho jméno studenti vůbec znali a studující na středních školách skutečněnikdy neslyšeli o přístupu zaměřeném na člověka. Zde se musíme ptát na důvod nezájmu o přístup, jehožzáklady jsou tolikrát dokázány a odbornězpracovány. Jako by mnozí vědci nedokázali uchopit tento nedirektivní směr a podpořit to co je v přání a snech každého z nás být akceptován a chápan, být sám opravdový, chápat stále více sebe a okolní svět.

6 :11:17 Je jádro přístupu neměnitelné a dostatečné? Je zde dostatečný prostor pro rozvoj vlastních schopností? Asi vyvolám kontroverzní názory, kdyžvyslovím přesvědčení, že je přístup vědecky dostatečněprozkoumán a Carlem Rogersem a doložen, cožzmiňuje i Reinhard Tausch. Základy PCA nejsou měnitelné, je však důležité je pochopit a přes osobní vztahy nechat vyvíjet ve vlastní životní filosofii. Kdyžsi přiblížím mojich 30 let se prohlubování do směru ve snaze jej pochopit, tak si uvědomuji, že jsem mnohým detailům a aspektům porozuměl pouze přes esenciální prožitky, oproštěn od psychologických konstruktů. I kdyžjsem zpočátku neměl tyto zkušenosti, nikdy jsem přístup nechápal jako naivní směr k soužití, ale jako reálné cesty k demokratickému spolubytí, kde jsou a budou i konflikty, i tajemství a intimní nebo ekonomické a organizační osobní zákoutí. Jestliže jsem přesvědčen, že je jádro přístupu neměnitelné, pak ale netvrdím, že je nutné se řídit cizími názory a tyto se učit. Je to právěcarl Rogers, který směr popsal tak, že máme možnost chápat jeho podstatu kreativněna základěprožitků. Právětato volnost nám umožňuje prožívat a poznávat ve vztahu to, co je nám lidem dáno biologicky, jsou to pocity a jejich tajemství, která byla ukládána po tisíciletí v genech lidského organismu a promítají se v každé kultuře a vztahu. Poznávat znamená poznávat nejen jako pozorovatel z povrchu a vytvářet pravidla a konstrukty, ale poznávat z podstaty vztahu a z pocitů, které nás všude obklopují. Je to získávání zkušeností a vlastní vývoj jinak nežpouhým učením. Ve věděje to pak ta jedinečnost, která nás dělí od jiných psychologických směrů. Zároveňto však znamená převzít zodpovědnost za ochranu této esenciálních schopnosti vyvíjení zkušeností s osobnosti. Jsem přesvědčen a moje zkušenosti to dokládají, že v rámci směru existuje velké pole působnosti a možnost uplatnění kreativity jak v praxi tak i ve vědě, a že není nutné se učit a trénovat jak se chovat podle přístupu zaměřeného na člověka, ale je možno žít a tím poznávat lidské vztahy a z nich čerpat. Carl Rogers tedy odhalil mocné vztahové komponenty, které podmiňují naší cestu ke vztahům, které si přejeme.

7 :11:17 Jaké možnosti má jednotlivec a věda Jednotlivec: Jít stále více do hloubky přístupu je cesta svízelná. Pokud však někdo vidí v přístupu pouze a jen akceptaci a empatii, anižby sám sebe chápal a podpůrněvkládal do vztahu, zůstane na jisté hranici a nepozná možnosti mezilidských procesů. Cesta jednotlivce je tedy v prožívání a chápání denních a profesních situací a i srovnávání s teorií. Cesta růstu je v encountrových skupinách jak na straněúčastníka, tak na straněfacilitátora. Práce a vztah s lidmi jak v poradenství, tak v terapii nebo jiných sociálních odvětvích obohacuje pokud navážeme vztah a ukážeme zájem o druhého. Věda: V publikacích a komunikaci je nanejvýše důležité chápat a držet se pojmůpřístupu zaměřeného na člověka a ověřovat si je a vlastní poznatky a teze v kontextu celého směru. Mohu jen dodat z vlastních zkušeností, že to je cesta překvapení a objevů. Další výzkumy jsou nutné. Bez poznatkův kvalitativním výzkumu však nevidím příznivou cestu kvantitativního výzkumu. Bez hlubokého poznání přístupu ve vlastních vztazích vědce a v teorii nevidím žádnou efektivní cestu. Že cesta ve věděnejsou prázdné představy, dokládám našimi výzkumy na Vídeňské univerzitě, publikacemi o výuce na univerzitách, projektem setkání studentůvídeňské a Brněnské univerzity (v tomto roce) a dalšími plánovanými projekty. Téžkrok k všeobecné psychologii není prázdným snem. Moje publikace (2005) obsahuje mnoho aspektů, kde se dotýkám všeobecné psychologie a ujasnění pojmů. Vidím velké možnosti uplatnění vlastní kreativity a vědomostí jak v poradenství a terapii, tak na poli supervize nebo pomoci rodinným příslušníkům, tak ve vyučování a dalších odvětví lidského soužití a komunikace. Vidím ale téžobrovské možnosti na poli výzkumu a vědy.

8 :11:17 Musí se přístup dále vyvíjet? Výzkum - vývoj - aplikace Tak jak jsem přesvědčen, že není třeba bádat, zda je jádro přístupu dostatečné a zda je na člověka zaměřený přístup ve vztahu nutný, cožnám v podstatějiždokázali i analytici, jsem zároveňpřesvědčen, že nové výzkumy jsou nutné. Jsou nutné proto, abychom jak vědu tak i širokou veřejnost mohli informovat o možnostech v osobním vývoji. Jsou nutné proto, abychom ve věděupevnili naše místo. Jestliže přijmeme to, že je podstata přístupu dostatečněpodložena výzkumy v terapii, tak jistě schází důkazy dlouhodobého vlivu vztahu v rodině, důkazy vlivu tohoto jedinečného a nutného vztahu sociálních pracovníkůna jejich klienty, prozkoumání otázky jak je směr chápán jednotlivcem, výzkum v čem uniká přístup našemu analytickému a racionálnímu myšlení, řešení otázek jak organizovat skupinová sezení, řešení otázky jak se rodí zkušení facilitátoři - a další. Tím ale není řečeno, že v terapii výzkumy nejsou třeba, ba naopak, psychoanalýza nám předhazuje, že se nevztahujeme na podvědomí a nevědomí, na přenos a diferencovanou psychopatologii. Je to výzva k odpověďi a výzkumu. Některé otázky spojené s výzkumem Otázka pojmů: Obzvláštěv našem přístupu je používaní pojmůtřeba senzitivnězvážit, aby směr nezkreslovaly, nezmělňovaly a nezaváděly do slepých uliček. Jak se zdá na první pohled, že je terminologie přístupu jednoduchá, tak je skutečnost pravý opak, cožjsem si silně uvědomil při překladech příspěvkůpro časopis Virya a při spolupráci s kolegyní na Vídeňské univerzitě. Tak na př. pojem aplikace : Vždy se ptám, zda je vůbec možné mluvit o aplikaci nebo o metoděv běžném a skutečném vztahu, ve vztahu matky k dítěti. Ve vztahu člověka k člověku se doufám nejedná o aplikaci nebo metodu ale skutečněo vztah a moje možnosti a zkušenosti. Přístup zaměřený na člověka v přímém vztahu není věda, není aplikace, není metoda, není pojem ale vědomé prožívání sebe, druhé osoby a vztahu a naší situace - bez konstruktů, bez pověr a zábran, ale s akceptací druhé osoby, sama sebe, s empatickým porozuměním a vědomím konsekvencí vlastního jednání a to není jednoduché. Otázka zda zůstává dostatečné místo pro kreativitu: Naše kreativita ve výzkumu nemusí znát meze pokud se budeme pohybovat v rámci přístupu zaměřeného na člověka a budeme chápat jeho dynamiku a problémy. Znamená to, se i vypořádat s neporozuměním a i ataky ba i odborníků. Není často možní změnit jejich subjektivní svět a postoje stojíte proti skalní stěně. I zde je třeba kreativity a vcítění se do situace. Jedna z platform výzkumu a rozvoje přístupu v praxi je otázka učení, učení se a psychický růst: Právěve výuce, ve tříděse skrývá velká možnost kreativity a i výzkumu. Přesto že učitel musí být kreativní a konkrétněaktivní, je pro zdravý psychický růst dítěte nebo studenta možné a nutné vytvářet vztah v duchu přístupu zaměřeného na člověka. Nejen vytváření a působení vztahu na schopnost učení musí být téma výzkumu v pedagogice, ale i otázka jak pomoci učitelům, docentům a profesorům vytvářet ve vlastní osoběnutné a dostačující postoje.

9 :11:17 Z hlediska výzkumu a obecné psychologie je nutné si všímat procesůorganizmických zkušeností vyvíjejících se v kontaktu dvou osob za podmínek popsaných Carlem Rogersem. Tyto procesy nebo zkušenosti nejsou organizovány v organizmu, nýbržasimilovány. Je to naprosto jiný proces nežběžné učení, a ten si zaslouží citlivého výzkumu. Ve vyučování probíhají oba procesy velice zřetelně- pokud je chápu. Pak já (jako učitel) též chápu stále lépe vlastní možnosti jak vytvářet podmínky pro učení a tak zároveňasimilaci růstových procesů.

10 :11:17 Perspektivy přístupu zaměřeného na člověka Perspektivy šíření a porozumění přístupu zaměřeného na člověka vidím na základě celosvětového dění nejen v terapii ale i v dalších oborech pozitivně. Přesto se zdá, že se o vědeckém zájmu v té míře jako o psychoanalýzu nedá hovořit. přístup není dostatečněpochopen mnoha vědci na vysokých školách, nepronikl dostatečnědo vyučování na gymnasiích a odborných školách, není dostatečnězahrnut ve vyučování všeobecné psychologie, nejsou všeobecněznámy a pochopeny jeho jedinečné cesty růstu a vývoje osobnosti, jakožto i uzdravujících procesůve vztahu člověka s člověkem, zdaleka není podtrhnuta jeho důležitost ve všech oborech a životních situacích, nejde jenom o podpůrný vztah, nýbržo můj vlastní vývoj a rozvoj chápání denních situací nejsou vědecky dostatečněpodchyceny rozdíly ale i vzájemné obohacení na styčných plochách psychologických škol Pro nás odborníky to znamená mnoho kreativní práce, najít cesty pro publikace a nalézt cesty k odborníkům na univerzitách, ke studentům vysokých a středních škol, nesklouznout do mnohých slepých uliček teorie, nacházet sebe samého, hledat výzkumné témata a projekty, zkoumat, chápat fenomenologicky klienta nebo partnera, organizovat přednášky a organizovat skupinovou práci a další. Jako další body rozvíjení a upevňování (ale ne měnění) přístupu vidím vztah ke všeobecné psychologii, rozpoložení se s 19 tezemi vývoje osobnosti a chování, výzkum vlivu na rodinu a vývoj dítěte a mladistvého, výzkum vztahu matky k dítěti a jeho vývoji, vliv přístupu na vývoj kognitivních systémůa učení, dialog mezi psychologickými směry a oboustranné obohacení, dobré překlady knih Carla Rogerse - méněinterpretací. Cesta k těmto metám není jistějednoduchá, je to výzva, neboťse Carl Rogers nedá rozumět jen z jednotlivých dílůteorie. Vlastní myšlenky a teze je třeba ověřovat v celém kontextu a zároveňv souladu k jednotlivým dílům ale hlavněvlastním prožitkům, k vlastnímu vývoji a oprošťování se od konstruktůa introjekcí. V posledních týdnech jsem četl několik knih předních analytikůpřes vývoj dítěte a zůstalo mi záhadou pročje tento výzkum doménou analytiků. Co brání vědcům našich řad takovéto výzkumy provádět? Je snad problematické sloučit a zároveňdiferencovat v soběsamém citlivost osobního přístupu a analytického pohledu z venku. Zdá se, že se analytici snaží mnohem více poznávat vnitřní svět dítěte a vztah matky a otce k dítěti, nežse o to snažíme ve vlastních řadách. Analytici mají ale tu nevýhodu, že jejich směr dovoluje pouze pohled z venku a vytváření konstruktůa domněnek. Jak mají ale opustit tyto konstrukty a terminologii, kdyžtyto zahrnují jejich analytickou podstatu. Naproti tomu přístup zaměřený na člověka přibližuje vnitřní svět dítěte a matky do vašeho vědomí přímo a nabízí podmínky pro růst osobnosti a to nejdříve v encoutrových skupinách. Snad je jiždnes pootevřena cesta, aby analytici pochopili, že nemají možnost mnohá jejich pozorování a popisy uvést do skutečnosti praxe i kdyžmluví o akceptace a empatii, protože jim v tom brání právěanalýza. Tato možnost se skrývá v přístupu zaměřeném na člověka tedy v přímém kontaktu, kterýžto srovnat s kontaktem v psychoanalyse by bylo nadmíru odvážné.

11 :11:17 Jak se dá žít se součastným stavem přístupu Předem chci zmínit, kde cítím nedostatek v naší vědecké rodině. Je to vědecká spolupráce, spolupráce na projektech a výzkumech a výměna zkušeností nejen v psychoterapii. Jak jsme slyšely dostáváme se dnes do situace mnoha různých názorůi v řadách PCA z čehož pro nás vyvstávají následné otázky: Jak žít s různými názory? Jak se prohlubovat ve směru? Podle koho se řídit, kde je a nebo je-li opravdová pravda? Při otázce, jak žít s různými názory, se vztahnu na vlastní zkušenosti. Já sám neprožívám problém s různými názory ve styku s klienty, jestliže chápu nášvztah, ba ani v teorii, jestliže jsem pochopil a stále více chápu přístup zaměřený na člověka. Je to moje vlastní teorie a ta je v podstatěshodná s teorií Carla Rogers. Jak si ale vytvářet tuto základnu, jak prohlubovat zkušenosti, jak si směr neustále dokazovat? Snad se dá odpovědět pořekadlem, kdo chce plavat musí do vody. A zkušenosti získávám nejen z úspěchůale i z neúspěchů. Pro mne osobněje ažfascinující, kdyžv terapii neodolám tomu tlaku, který všichni jistěznáte, něco vyložit racionálněa přitom zjistím, že to v klientu vyvolává averse. Pochopení této situace mi vskutku potvrzuje podstatu směru a dává možnost sensibilněji reagovat. Vyslovení pocitůspojených s těmito averzemi i třeba v příštím sezení, je-li to zlost nebo rozčarování, je důkaz, že klient nachází volnost a svobodu a já sám pak chápu více sama sebe a nové možnosti ve vztahu, který v takové situaci přestává být psychoterapeutický, ale je nanejvýše reálný. Přístup zaměřený na člověka si potvrzuji i v jiných situacích, kdyžmi klient jižv 5. nebo 6. tém rozhovoru řekne: Je to neuvěřitelné, ale od té doby co k Vám chodím stoupá moje sebevědomí. A v 10. sezení řekne: Ty strašné problémy tím myslím ten můj vztah, než jsem k Vám přišel jo, dnes to vše vidím jako velké zkušenosti a vlastně, bez toho bych býval Vás nepoznal. V porozumění přístupu je zahrnuto porozumění sama sebe, nastolit novou osobní cestu, rozvinout kreativitu a asimilovat nové zkušenosti. Pravda je v nás, ne pouze ve věděa zkušenosti se rodí v nás za splnění podmínek vztahu, kde je růst osobnosti vědomý či nevědomý cíl. Carl Rogers nepsal proto, aby nás poučoval, ale proto aby nás motivoval jít cestou svízelnou, začít chápat sama sebe a sice tak, abych se mohl na sebe spolehnout, ale zároveňakceptoval a chápal druhé a dokázal si vytvořit kongruentní vztahy. Prohlubovat se v přístupu zaměřeném na člověka znamená čerpat ze zážitků, prožitkůa vztahů, neučit se jak vztahy žít ale skutečněžít. by Ladisalv Nykl