Hodnoty dětí v rodinách a v ústavních zařízení

Transkript

1 Vyšší odborná, střední odborná škola a základní škola MILLS, s.r.o. Čelákovice Hodnoty dětí v rodinách a v ústavních zařízení Sociální práce Vedoucí práce: Drahomíra Pavlíková Vypracovala: KateřinaVondrušková Čelákovice

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace, je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské prácek obhajobě.. V Žebráku, Kateřina Vondrušková 2

3 Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala Pavlíkové Drahomíře za vedení absolventské práce, cenné rady, připomínky a podporu, kterou mi po dobu psaní této práce poskytovala. 3

4 ÚVOD CÍLE ABSOLVENTSKÉ PRÁCE Hlavní cíl Dílčí cíle TEORETICKÁ ČÁST Spor výchova versus přirozenost Prostředí Rodina Sňatečnost a porodnost Psychická deprivace Výchova Z historie ústavní výchovy Ústavní výchova v ČR v současnosti Dopady ústavní výchovy na jednice PRAKTICKÁ ČÁST Popis výzkumného šetření Cílová skupina výzkumu Vyhodnocení dat Diskuze Závěr Přílohy Příloha č Dotazník: Hodnoty Příloha č Příloha č Příloha č Psychologický význam barev

5 ÚVOD Dítě v útlém věku má být vychováváno v ovzduší citové vřelosti a má být připoutáno k matce (nebo náhradní mateřské osobě) intimním a trvalým citovým svazkem, který je pro oba zdrojem uspokojení a radosti. Situace, v níž dítě strádá nedostatkem takového citového pouta, vede k řadě poruch duševního zdraví, které podle stupně a trvalosti takové deprivace jsou různě těžké a popřípadě nenapravitelné. [LANGAMIER, MATĚJČEK, 2011, s.18] Jako téma své absolventské práce jsem si vybrala - Hodnoty děti v rodinách a v ústavních zařízeních. Ve své práci se zabývám tím, který z vlivů působící na člověka je stěžejní v utváření jeho osobnosti. Rozdíly mezi jednotlivci s rozlišnými životními podmínkami se snažím nalézt porovnáním jejich hodnot a názorů. Hodnotový žebříček hodně napoví o člověku samém, jaký je, poodkryje roušku tajemství jeho vnitřního světa. V úvodu je třeba si říci, že na utváření osobnosti působí dva vlivy, vnější a vnitřní. Mezi vnitřní vlivy se řadí to co je vrozené, zděděné, geneticky podmíněné. Vnějším vlivem je tedy rodina a výchova, škola, přátelé a podobně. Hlavním tématem této práce bude, zda rozdílná výchova a životní podmínky, ve kterých děti vyrůstají, se nějak promítají do jejich vnímání světa, do utváření jejich hodnot a postojů. Tyto otázky si osobně kladu již dlouho a snažím se na ně najít odpověď. Prvním impulsem k zamyšlení nad touto problematikou bylo studium střední pedagogické školy, kdy jsem automaticky, jako možný budoucí pedagog, přemýšlela o tom, nakolik zmůžeme u dorůstajícího pokolení dobrou vůlí a výchovou. Ještě tíživěji jsem pociťovala otázky o vlivu výchovy u člověka po narození vlastního dítěte, kdy mne trápily a dodnes trápí myšlenky, jak to nepokazit, jakým směrem se ve výchově dát, zda vhodným stimulačním prostředím a výchovou, jakožto záměrným ovlivňováním mohu skutečně něco ovlivnit, zda nějaká sebelepší snaha bude vůbec k něčemu. Takže touto prací bych se do této problematiky chtěla dotknout a pomocí praktické části také vyvodit nějaké smysluplné závěry. 5

6 V první, teoretické části práce, bych nejprve představila ten staletí trvající spor o vlivu výchovy na člověka, nejznámější teorie a směry této problematiky i její představitele. Dále se budu zabývat nejdůležitějšími pojmy mé práce. Což jsou hodnoty, výchova, rodina, psychická deprivace, mladší školní věk a ústavní péče. V druhé, praktické části práce, bych se konkrétně chtěla seznámit s životními názory a hodnotovými žebříčky dětí žijících v ústavech a dětí žijících v rodinách. Průzkum budu provádět pomocí dotazníku k tomuto účelu sestavený. V dotazníku bude použita i metoda zjišťování hodnot pomocí psychologie barev. Součástí této části práce bude představení dotazníkové vyšetřovací metody, seznámení s cílovou skupinou výzkumu, jednotlivé otázky dotazníku s vyhodnocením a grafickým znázorněním. 6

7 1 CÍLE ABSOLVENTSKÉ PRÁCE 1.1Hlavní cíl Hlavním cílem mé práce bude pokusit se nalézt rozdíly mezi dětmi žijícími v rodině a dětmi žijícími v ústavním zařízení bez rodičů. 1.2 Dílčí cíle Dílčím cílem bude porovnání výchovného prostředí v ústavních zařízeních a rodinách. 7

8 2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 Spor výchova versus přirozenost Již od nepaměti se velcí myslitelé a filozofové zabývali otázkou, zda je při utváření osobnosti člověka důležitější výchova a prostředí, nebo vrozené předpoklady. Co člověk to názor, co nové myšlenkové hnutí, to jiný pohled. Dodnes tento spor není plně uzavřen. Přesto se ví, že určité povahové rysy jsou člověku dány již při narození, jiné se vyvinou životem a jeho zkušenostmi. Existuje několik teorií z historie, které se zabývaly řešením tohoto problému. empirismus, výchovný optimismus, který vliv výchovy upřednostňuje, ne-li přeceňuje nativismus, jehož zastánci jsou toho názoru, že člověk je už nějak naprogramován, vyvíjí se určitým daným směrem, který nelze vůlí ovlivnit. kombinací obou těchto směrů je interakcionismus. [CIPRO, 1984] Empirismus A teď blíže k jednotlivým názorovým proudům. První byl zmíněn empirismus, což je filosofický názor, který tvrdí, že základním a rozhodujícím pramenem našeho poznání je zkušenost. Takže člověk se rodí jako čistá strana, kterou je třeba teprve popsat, beztvará hmota, kterou je třeba teprve zpracovat a to dokonce zpracovat přesně podle libovůle tvůrce.[cipro, 1984] John Locke Jedním z představitelů empirismu je například John Locke, který vliv výchovy u člověka přeceňoval. Byl názoru, že vše, co je obsahem našeho vědomí, je získáno teprve během života na základě smyslového vnímání a vnitřní reflexe. Z jeho prací je pro pedagogiku nejdůležitější jeho spis Několik myšlenek o výchově.[cipro, 1984] 8

9 Ráda bych zde vyzvedla pro mě nadčasovou Lockovu myšlenku: Maje na zřeteli, jak veliký jest vliv společnosti, a jak náchylní jsme všichni a zvláště děti k napodobování, musím si zde dovoliti připomenouti rodičům jednu věc, že totiž, kdo chce, aby syn měl vážnost k němu a jeho příkazům, musí sám míti velikou úctu k svému synovi. Nesmíte před ním nic činiti, co byste nechtěli, aby napodobil... [CIPRO, 1987, s. 177] Jan Amos Komenský Mezi hlavní představitele výchovného optimismu patří a hlavní pedagogickou osobností vůbec je Jan Amos Komenský, který zastával stanovisko, že člověk má předpoklady být vzděláván a vychováván. Ačkoli jehopedagogický optimismus nebyl bezmezný, a na rozdíl J. Locka vliv výchovu u člověka nepřeceňuje.komenský vysoce hodnotí význam výchovy. Podle něho se člověk stává člověkem jedině výchovou. [CIPRO, M.] Nativismus Z hlediska pedagogiky se jedná o pedagogický pesimismus, tedy názor, že výchovou se mnoho nezmůže, spíše se jí osobnost kazí (Rousseau). Člověk se rodí více méně hotový a jeho vlastnosti a charakter jsou dané. Takže ještě konkrétněji, nezáleží na tom, co člověk v dětství prožívá a zažívá, jak je veden nebo neveden. Jean Jasqueeses Rousseau Z významných představitelů toho názorového hnutí bych jmenovala Jean Jacqueses Rousseau se svým pedagogickým dílem Emil čili o výchově. Emil není soubor receptů na výchovu. Je to spíše nepřeberná studnice brilantních nápadů a hlubokých myšlenek o výchově. [CIPRO, 1984, s. 188] Rousseau je přesvědčen, že do dvanácti let by se dítě nemělo vychovávat, ale měl by být respektován jeho přirozený vývoj.rousseaovo požadavek zní: První vychování u dítěte má být negativní, neboť má-li se lidská přirozenost v dítěti úspěšně rozvíjet, 9

10 nejlepší je žádná výchova [CIPRO, 1984, s. 190] Ve všech uvedených názorech jsou rozepře ohledně vlivu prostředí na člověka, zda nějaký má, či nikoli.rousseau chtěl pro děti vytvářet záměrně nevýchovné prostředí. I přesto tento požadavek, na nás prostředí působí a vychovává nás i kdyby neplánovitě. Už v matčině lůně je schopný člověk vnímat svět kolem sebe. A tento svět, prostředí, na nás nějak působí, utváří nás a ovlivňuje. Vlivu prostředí se člověk těžko vyhne Prostředí Prostředí se skládá ze všech faktorů a jevů vně organismu. Jsou to rodina, přátelé, škola, výchova, zaměstnání, média, životní prostředí apod. Prvním a základním prostředím se kterým se člověk střetává je rodina. Přičemž se toto střetnutí odehrává již během nitroděložního života, protože i události a vlivy v tomto období na nás nějak působí a ovlivňují nás. Patří sem psychologický stav matky v době těhotenství, její životní styl v těhotenství, události jako jsou úrazy apod. Má se za to, že do prvních tří (nebo šesti let) po narození se vytváří základní obraz osobnosti člověka, který zůstává po zbytek života více, či méně neměnný. Další důležitou částí prostředí, která na člověka působí, jsou přátelé. Jinak, jak bylo řečeno hned v úvodu tohoto odstavce, prostředí je prostě vše to, co nezahrnuje dotyčného jedince, vše, co na něj působí, nějak ho ovlivňuje a spoluvytváří nebo přetváří. V současné době se do popředí dere vliv medií všeho druhu, hlavně internet a fenoménem současnosti jsou sociální sítě, které se zároveň stávají hrozbou s nedozírnými následky Rodina Obecně tvoří rodinu manželský pár se svými dětmi, je to hlavní sociální jednotka společnosti. Rodina bývá hlavním činitelem formujícím osobnost člověka a jeho pohled na svět. Jednou z nenahraditelných funkcí rodiny je funkce emocionální, kdy má člověk možnost vytvořit si a poznat blízký osobní milující vztah, o který jsou děti žijící 10

11 v ústavních zařízeních často ochuzeny.další funkce, které rodina má, jsou funkce biologická neboli reprodukční, socializační a výchovná, ochranná a funkce ekonomická. Vše kolem nás prochází určitým vývojem, stejně tak i rodina. V současné době ztratila rodina svůj význam oproti letům minulým, i ve smyslu významu široké rodiny, snižuje se sňatečnost i porodnost, zvyšuje se rozvodovost Rozvodovost Fenoménem posledních let je obrovská rozvodovost, konkrétně u nás v České republice se rozvádí téměř 50 procent manželství. Důvodem rozpadu manželství je i ztráta vážnosti toto stavu, nevěra, nedostatek společných zájmů, alkoholismus, násilí a podobně dopad na psychiku dětí této zkušenosti je nedozírný a málokterý rozvádějící se pár si tuto skutečnost rád připouští. V této souvislosti ráda citovala Johna Boswella: V předmoderní Evropě se manželství obvykle uzavíralo z majetkových důvodů, pak se týkalo především výchovy dětí a končilo láskou. Lidé se nebrali z lásky, ale mnohdy se mezi nimi láska časem vyvinula s tím, jak vedly společnou domácnost, vychovávaly potomstvo a sdíleli životní zkušenosti. Naproti tomu v dnešním světě začíná manželství láskou, pokračuje výchovou dětí a končí nezřídka majetkovými spory v době, kdy už je láska dávno zapomenuta. [BOSWELL] Sňatečnost a porodnost Dále přibývají tendence odkládat sňatky a plození dětí na pozdější dobu, což může souviset s vědomím zvyšujícího se lidského věku i s možnostmi, jaké teď mladí lidé mají (studium, kariéra, cestování.) Mezi páry došlo k nárůstu soužití bez oddání i přes existenci společných potomků.počet děti, které partneři zplodí, se oproti minulému století také snižuje, což má i mnoho reálných důvodů, jako minimální dětská úmrtnost, možná zhoršující se ekonomická situace. Zároveň se už ale lidé počtem děti nezajišťují na stáří, s méně dětmi je větší šance využít širokých možností, které dnešní doba nabízí, ať je to kultura, dovolená, cestování, zábava. 11

12 Fenoménem dnešní doby jsou takzvaní singles, kdy člověk dobrovolně nevstupuje do žádného svazku ani vztahu, nebo ne závazného vztahu. Bohužel dochází i k nárůstu situací, kdy se rodiče nemohou, nebo se nechtějí starat o své děti. Pokud dítě z nějakého důvodu nemá možnost vyrůstat ve své rodině a je umístěno do ústavního zařízení, hrozí u něj rozvoj stavu zvaný psychická deprivace. Souvisí s již zmiňovanou emocionální funkcí rodiny, která je v plné a potřební míře zajistitelná právě pouze vlastní rodinou. Žádné formy náhradní rodinné péče nemohou tuto funkci zabezpečit tak, aby byla dostatečná. Jedná se o opravdovou rodičovskou lásku, cit, porozumění a něhu, neméně i vlastní zázemí. Každé dítě má potřebu přilnutí k jedné pečující osobě Psychická deprivace Podrobně se jí věnovali psychologové Josef Langmeier a Zdeněk Matějček. Lze říci, že je to stav, který vzniká, jestliže člověk nemá uspokojovány základní psychické potřeby v dostačující míře a po dosti dlouhou dobu. Psychickou deprivací může být postiženo, jak dítě žijící v rodině, tak vyrůstající v ústavu, kdy druhá možnost je o něco více častá. Dítě zažívá nějakou deprivační situaci, pokud jemu odpírána jeho potřeba a na základě této situace se dostává do stavu zvaného psychická deprivace. Výše zmínění autoři psychické potřeby dělí do pěti kategorií, které se ovšem ve vývoji jedince i v každé situaci vzájemně prolínají. Stručně je lze charakterizovat jako potřeba podnětů. Konkrétně je to smysluplný svět a stálé prostředí, citové a emoční potřeby (stálá pečující a milující mateřská osoba, později přátelé a životní partner), potřeba vlastní identity, sebevědomí a začlenění, potřeba budoucnosti. [LANGMAIER, MATĚJČEK, 2011] Projevy psychické deprivace jsou různé. Do tří let jde o opoždění celého psychomotorického vývoje, citová povrchnost, rozmrzelost, vážný výraz. Citlivým ukazatelem deprivačního poškození je řeč a také horší prospěch ve škole, který neodpovídá skutečným intelektovým schopnostem, dále je to citová otupělost, nedůvěra a neurotické potíže. Do dospělosti si dítě může přinášet sklony k agresivitě, 12

13 náchylnost k alkoholu a návykovým látkám nebo problémy ve vlastních založených rodinách. [ Dlouho se předpokládalo, že pokud se dítě dostane do stavu psychické deprivace, je jeho poškození trvalé a nese si je sebou životem. Dnes se bere v úvahu, že pokud se dítě ještě do adolescence dostane do vhodné, podnětné a milující rodiny, určitá náprava možná je. Trvalými následky jsou nejvíce ohroženy nejmladší děti s dlouhotrvající psychickou deprivací. Důležité je dítě z nepříznivých podmínek co nejdříve vytrhnout a zahrnout ho potřebnými podněty.[langmaier, MATĚJČEK, 2011] Ve výzkumu Zkušenosti z raného dětství a projevy genetického potenciálu, který provedl v roce 2002 B. D. Perry, je prokázáno, že pokud dojde k nedostatečné stimulaci dítěte (např. slovní komunikace, dotyk, sociální interakce aj.), dochází ke změnám lidského mozku. Mozková kůra člověka roste do velikosti, složitosti, tvoří neuronové vazby a vyvíjí se v závislosti na kvalitě a množství senzorických podnětů. Zahříváním, konejšením, krmením, dodržováním hygieny a uklidňováním dítěte vytváří opatrovník bezpečné prostředí pro dítě. Milující opatrovník je pro dítě prvním a nejzásadnějším vztahem a vytváří zásadní pouto vzájemné náklonnosti, které je pak základem navazování dalších zdravých socio-emocionálních vztahů a komunikace. Pokud tomu tak není, přetrvávají různé projevy psychické deprivace až do dospělého věku, kdy se projevují v určitých poruchách osobnosti. Dalšími pozitivními předpoklady pro záchranu a řešení osudů ohrožených dětí jsou společenská vůle, vyspělost společnosti a lidská sounáležitost. Již dávno známá moudrost praví: Vyspělost společnosti se pozná podle toho, jak se stará o své chudé, bezmocné a ohrožené. [ Výchova Výchova je jeden ze základních činitelů patřících do vnějších vlivů budování osobnosti člověka. Dala by stručně charakterizovat jako působení na druhého člověka. Výchova může být záměrná i nezáměrná. Záměrná je vedena určitým směrem,je cílená.nezáměrnou výchovou označujeme situaci, kdy člověk svým jednáním a chováním ovlivňuje chování ostatních osob kolem sebe, aniž by toto ovlivňováni bylo plánované. 13

14 S výchovou se setkáváme v lidské společnosti od nepaměti. V počátcích se jednalo o výchovu stylem nápodoby. Děti se pohybovaly ve společnosti dospělých s cílem naučení se jejich dovednostem a získání jejich zkušeností. Všechno to byli vědomosti lidstva předávaná z generace na generaci, nutné k přežití v tamním divokém a nebezpečném světě. Chlapci se od mladých let učili práci s lukem a ostatními zbraněmi. Dostávali je nejprve jako hračky, aby si je a způsob jejich použití osahali. Později jako dar při přijetí mezi dospělé, dostávali první opravdovou zbraň. Stejně tak dívky se již od mladých let pohybovaly ve společnosti dospělých žen a učili se jejich povinnostem a dovednostem. Jednou z výchovných metod bylo vyprávění bájí, pohádek, rodových příběhů. S tím jak rostla vzdělanost lidstva o světě a touhou po poznání, bylo třeba tyto poznatky předávat dál. S tím se pojí i historie vzniku prvních škol. Nebyly však takové, jako je známe dnes. Výchova ve smyslu vzdělávání nejprve týkala jen mládeže (mužského rodu) bohatých a vládnoucích vrstev. První školy jsou záležitostí až velmi pozdního starověku. Vznikaly v zemích dálného východu, v Egyptě, Mezopotámii a Persii. Vyspělejší systémy se rozvinuly v Antickém Řecku. Nad pojetím výchovy se v antickém Řecku zamýšlelo mnoho filozofů a můžeme říci, že se v Řecku začíná rozvíjet také teorie výchovy - pedagogika, jejíž pevné základy položil Jan Amos Komenský, tj. Učitel národa. Výchova jako definice : Záměrné působení na rozvoj jedince, které začíná v rodině a postupně se stává stále více záležitostí specifických institucí a profesionálních pedagogických pracovníků.... str. 8 Úvod do dějin pedagogiky Vladimír Jůva sen. a jun. Jsou určité psychické vlastnosti osobnosti, které se i výchovou dají těžko ovlivnit. Patří sem temperament, vlohy nebo inteligence. Řadí se do biologické výbavy organismu a zabývá se s nimi obor psychologie nazvaný behaviorální genetika. Temperament je vrozená dispozice osobnosti určitým způsobem reagovat na události, se kterými se v životě setkává. Inteligence je rozumová vlastnost umožňující zpracování informací. Nevhodnými a nedostatečnými podněty v rozhodném životním období může dojít 14

15 k nižšímu rozvoji inteligence, nejde však naopak přesáhnoutjejí výšku než nakolik jsou její možnosti člověku dané geneticky. Vloha je vrozený předpoklad k výkonu nějaké mentální či senzomotorické činnosti. Vloh bez nácviku může zakrnět, nebo se může vyvinout ve schopnost. (například v hudebním umění). [BLATNÝ, 2010] Z historie ústavní výchovy Praktická část mé absolventské práce se věnuje srovnávání postojů a hodnot děti z dětských domovů s dětmi vyrůstajících se svou rodinou. Život v jakémkoli ústavním zařízení není jednoduchý, přesto je to oproti starověku v péči o opuštěné děti pro lidstvo značný posun k lepšímu. Krutý osud potkal děti narozené ve starověku, které byly nechtěné či z nějaké důvodů nevítané, například nemanželské nebo handicapované. Odhazování a usmrcování těchto dětí bylo běžnou praxí. Teprve díky křesťanství bylo toto chování odsuzováno a potlačováno. Při kostelích byly pro tyto děti zřizovány nádobky, kam mohly být umístěny a obětaví věřící se jich ujali. První útulek byl zřízen v Cařihradě roku 335 a poté se jejich budování začalo šířit dál. Ačkoli snahy o záchranu života nechtěných dětí byli ušlechtilé, přeživších malých dětí z těchto ústavů bylo minimum. V roce 1678 v Benátkách z 2000 dětí přijatých do nalezince jich do deseti let zůstalo naživu jen 7.[LANGMAIER, 2011] První sirotčince a nalezince se u nás začaly zřizovat v době po třicetileté válce, kdy zde bylo větší množství opuštěných dětí. Jedním z nejstarších ústavů byl Vlašský špitál, který byl založen v roce Poskytoval ochranu všem chudým a nemocným a svému účelu sloužil 200 let. Dnes je tu zřízeno Italské kulturní středisko.[langmaier, 2011] Pro nemanželské děti byl určen pražský nalezinec založený v roce 1789, který byl však pouze přechodným útulkem pro děti před jejich svěřením do pěstounské péče. Nemocnost a úmrtnost těchto dětí byla obrovská. Vinu nesla především hygiena a nedostačující lékařská péče. I v tomto ústavu byla úmrtnost přijatých dětí obrovská, od 50 do 70 procent. Na něco málo přes 10 procent tu úmrtnost klesla po opatření, kdy děti zůstávaly v ústavu jen krátkou dobu, byly předávány pěstounům nebo vraceny matkám.[langmaier, 2011] 15

16 V první polovině dvacátého století byla forma náhradní rodinné péče na vysoké úrovni, nejrozšířenější byla pěstounská péče o opuštěné děti a adopce, existovaly zde tzv. rodinné kolonie, připomínající současné dětské domovy rodinného typu.podle sovětského vzoru však byl tento pokrokový systém zlikvidován a děti se začaly umisťovat do velkých bezosobních ústavů. Jejich psychický stav se opět drasticky zhoršil. Díky hlasité kritice této formy výchovy v 60. letech minulého století se přistoupilo k zavádění nových alternativ v ústavní péči SOS dětské vesničky.[langmaier, 2011] V současné době V české republice existuje síť ústavních zařízení, kam jsou děti umisťovány podle jejich aktuální situace. Krátkodobě do Klokánků, nebo do diagnostických ústavů, kde se posléze rozhodne kam s nimi dál.ať jsou důvody umístění jakékoli, vždy vycházejí z nějaké momentální rodinné situace, kdy se rodiče o své děti nechtějí, neumějí nebo nemohou starat Ústavní výchova v ČR v současnosti Ústavní výchova je výchovné opatření, které soud nařídí, jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě, nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit. Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí nebo rodinnou péčí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, které mají přednost před výchovou ústavní. Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc jsou dětská centra, Klokánky a další. [ 16

17 Zařízení, ve kterých je prováděn výkon ústavní výchovy Kojenecký ústav a dětský domov pro děti do tří let věku jsou zdravotnická zařízení pečující o děti ve věku do tří let. Diagnostické ústavy Do diagnostických ústavů jsou po nařízení ústavní výchovy umístěny děti za účelem komplexního vyšetření. Diagnostický ústav pak děti, na základě komplexního vyšetření zdravotního stavu a volné kapacity jednotlivých zařízení, umísťuje do dětských domovů, dětských domovů se školou nebo výchovných ústavů. Pobyt v ústavu trvá zpravidla 8 týdnů. Diagnostické ústavy nebo výchovné skupiny diagnostických ústavů jsou členěny podle pohlaví nebo podle věku dítěte. Dětský domov Do dětského domova mohou být umísťovány děti ve věku zpravidla od 3 do nejvýše 18 let nebo do ukončení přípravy na povolání nejvýše do 26 let. Do dětského domova se rovněž umísťují nezletilé matky spolu s jejich dětmi. Jeho účelem je zajišťovat péči o děti s nařízenou ústavní výchovou bez závažných poruch chování. Tyto děti se vzdělávají ve školách, které nejsou součástí dětského domova. Dětský domov se školou Do tohoto typu zařízení se umísťují děti zpravidla od 6 let do ukončení povinné školní docházky. Účelem dětských domovů se školou je zajišťovat péči o děti s nařízenou ústavní výchovou se závažnými poruchami chování, vyžadující pro svou přechodnou nebo trvalou duševní poruchu výchovně léčebnou péči nebo mající nařízenou ochrannou výchovu. Tyto děti se většinou vzdělávají ve škole, která je součástí zařízení. Výchovný ústav Výchovný ústav pečuje o děti starší 15 let se závažnými poruchami chování, u nichž byla nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova. Do výchovného ústavu může být umístěno i dítě starší 12 let, má-li uloženu ochrannou výchovu a v jehož 17

18 chování se projevují tak závažné poruchy, že nemůže být umístěno v dětském domově se školou. [ Dopady ústavní výchovy na jednice Hlavní nevýhodou ústavní péče je nedostatek vzájemných citových vazeb. Během dne se zde děti setkají s několika vychovateli, kteří se střídají a o které se navíc musí dělit. Aktivity v ústavu jsou spíše hromadného charakteru. Děti zde nemají takovou možnost blízkého osobního kontaktu. V životě pak mohou mít v navazováních osobních vztahů problémy. Jejich vztahy nejsou k okolí tak hluboké nebo se naopak mohou lehce stát na někom snadno citově závislí, kdy ve svém partnerovi mohou hledat své chybějící rodiče. Jeho vývoj je tím zpomalen, mluví později a všeobecně hůře. Bohužel není výjimkou, že děti rodičů, vyrůstající v ústavech, končí také v ústavu. Ústavní výchova může mít za následek celkovou nevyzrálost osobnosti, spolu s nedostačující životní zodpovědností a morálním svědomím. Děti z ústavů častěji inklinují k delikventnímu chování, ke kriminálnímu chování, k zneužívání nejrůznějších návykových látek, k násilí a podobně. Nemají ke komu cítit zodpovědnost za svůj život. Většina nemorálního chování jim může přijít přijatelnější než ostatním jedincům. Děti často mívají se svým chováním problémy, trpí neurotickými či afektivními poruchami. Prožitý deprivační syndrom má tedy za následek vážné osobnostní deformace, mezi něž může patřit i snížená sebeúcta, sebevědomí a horší uplatnění jedince ve společnosti. I budování osobní kariery může být tedy omezeno a poškozeno. U dítěte vyrůstajícím v ústavu nedochází k rozvoji všech schopností, které jedinec může mít a u kterých by se, v případě pobytu v rodině, mohly rozvinout výrazné dovednosti a umění. Děti zpravidla nedosahují své maximální inteligenční úrovně. [LANGMAIER, MATEJCEK, 2011] 18

19 3 PRAKTICKÁ ČÁST 3.1 Popis výzkumného šetření Ve svém výzkumu jsem použila metodu dotazníkového šetření. Dotazník slouží ke zjišťování informací. Je to jeden ze způsobů psaného řízeného rozhovoru. Tento sběr dat má svůj ucelený postup, který je vždy třeba dodržet. V první řadě, jde o ujasnění cílů. Co se chci dozvědět, co mne zajímá. Pro mne bylo cílem výzkumu zjistit rozdíly v názorech a hodnotách dětí vyrůstajících v rozdílném prostředí. Šlo o srovnávání statických skupin, přičemž jedna skupina byla vystavena vlivu přímé rodičovské péče, druhá skupina dětí byla o tento vliv ochuzena. Pomocí tohoto šetření jsem se pokusil odpovědět na otázku, zda na dítěti zanechá tato situace nějaký vliv. Následnou fází mého výzkumu byl tvorba dotazníku. Použila jsem zde formu otevřené otázky, která dává respondentovi více prostoru k vyjádření svého názoru a postoje. Použila jsem i výzkumnou metodu známkování pojmů dle posouzení důležitosti, dále psychologickou metodu vyjádření pocitu k danému pojmu pomocí barvy. Samotné dotazování probíhala formou osobního setkávání. Respondenti obdrželi dotazníky, a buď mi odpovídali na moje otázky čtené z připraveného dotazníku, nebo pokud odmítli, vyplnili si dotazník sami bez mé asistence, přičemž v případě nejasností jsem jim otázku zkonkretizovala. Dotazník je součástí přílohy č.1. Vypracovala jsem 30 dotazníků, z čehož patnáct jsem dala vyplnit dětem, které žijí s vlastní rodinou, jež bych označila jako děti ze skupiny A. Tato část má i svou podskupinu. Jsou to sice děti žijící pohromadě se svou rodinou, ale v azylovém domě, což často svědčí i o těžší rodinné sociální situaci.konkrétní informace o tomto azylovém domě jsou v příloze č.2. Skupina B jsou děti z Dětského domova, konkrétně DD Domino Plzeň. Bližší informace o tomto domově jsou v příloze č Cílová skupina výzkumu 19

20 Cílovou skupinou mého dotazníku byly děti mladšího školního věku. Proč jsem se rozhodla právě pro skupinu mladšího školního věku. Předškolní věk mi přijde ještě nedozrálý na zjišťování hodnotové orientace. Člověk si zde teprve nějaký hodnotový žebříček začíná tvořit a reálný život si přetváří do vylepšeného fantazijního modelu. Příliš těžké a bolestivé situace se snaží nějak zjednodušit a zlehčit. Střední školní věk, adolescence, následující po mladším školním věku, mi přijde ve vývoji člověka zase naopak velmi bouřlivým. Na člověka působí mnoho faktorů, vnitřních i vnějších a jeho hodnoty se mohou různě měnit a nemusí to mít přímou souvislost s prostředím, ve kterém adolescent do té doby vyrůstal. Dochází k obrovským hormonálním výkyvům, které významnou měrou zasahují do vnímání a hodnocení svého okolí i sebe sama. Dochází tu k přetrhání a znovunavázání kontaktu s rodiči nebo rodinou, znovunavázání již na úrovni vztahu partnerského nikoli rodičovského. Adolescent musí svět kolem sebe popřít a odmítnout, aby se na něj byl schopen podívat novým a dospělým pohledem. dující. Kdybychom chtěli celé období psychologicky nějak celkově smysluplně charakterizovat, patrně bychom je mohli označit jako věk střízlivého realismu. Narozdíl od menšího dítěte, které ve svém vnímání, myšlení i jednání je hodně závislé na vlastních přáních i fantaziích, a na rozdíl od dospívajícího, pro kterého je často důležitější vědět, co by mělo byt správné, je školák plně zaměřen na to, co je a jak to je. Chce pochopit okolní svět a věci v něm doopravdy. [LANGMAIER, 1998, S.115] Dítě už začíná realisticky přemýšlet o věcech kolem sebe, o světě a do vytváření těchto názorů zcela jistě musí zasahovat i to, jak a kde žije, a co zažilo. A právě to bude stěžejní bod mé praktické části práce. Rozdíl v tomto vytvořeném vnímání světa a hodnot na základě prožitých událostí. Čistě teoreticky by dítě, vyrůstající v prostředí harmonické rodiny, mělo svět kolem sebe vnímat růžověji tedy optimističtěji, mělo by být celkově spokojenější a vyrovnanější, realističtější a citově stabilnější Vyhodnocení dat 20

21 Otázka č. 1 Na co myslím před spaním?! Účel otázky: Předpokládám, že před spaním si člověk do mysli vpustí i to, na co přes den raději nemyslí. Myšlenka před spaním je vtíravá, neodbytná a upřímná. Může nám ukázat skutečné trápení, které člověka svírá. Graf č.1 Na co myslím před spaním Děti žijící se svou rodinou Právě prožitý den Zítřejší den Vyhodnocení otázky č. 1. Většina dětí žijící v rámci své rodiny na tuto otázku odpovídala klidně, uvolněně. Před spaním myslí na běžné věci jako např. uběhlý den, co jsem prožil nebo co budu dělat zítra apod. Ani jedno z dětí, se kterým jsem mluvila, neprojevovalo žádné obavy a strachy. Graf č.2na co myslím před spaním 21