CLIMBzin Obèasný zpravodaj HO Sokol Uh. Brod záøí 2007, èíslo 9

Transkript

1 CLIMBzin Obèasný zpravodaj HO Sokol Uh. Brod METEORA BEZINKOVÝ SIRUP JAK JSEM SE STAL SKALNÍM MUŽEM TA3, ÚDOLÍ DÌR, Co. - MIXXXák ADY, HOT SPORT NEWS, Co na to Nelly?, A co HNÌDÁK? KRÁTKÉ ZPRÁVY, RUBRIKA NA PØÁNÍ CLIMB-ZIN - No. 9

2 Co øekl krotitel divé zvìøe Honza Lekeš, foto (c) 2007 paparazzi Pólo když mu lvice Elsa zaèala ocasem masírovat lýtko: Mám tì taky zaèít mlátit ocasem?!? Kromì papíru dále najdete: Naprosto neuvìøitelných 14 (!!!) stran ètení nejen o lezení Co øekl - Honza Lekeš, když ho masírovala princezna Nelly alias Lvice Elsa...2 Otevøenì o pingdo - princezna Nelly alias Lvice Elsa otevøenì promluvila o jejím pøátelství s dr. Ferrarim...2 METEORA - co všechno v èervnu vidìli, lezli a zažili ve známé øecké lezecké oblasti Luki a Jožka...3 Co. MIXXXáci - obrázky a rozhovor s jedním køeslíøem, který kreslí i lezení a o lezení...4 Jak jsem se stal skalním mužem - lezu už desátý rok, ale tenhle prestižní titul jsem si vysloužil až letos...6 Dámská jízda Hollentálská -aneb baby na výletì do známého rakouského údolí dìr...8 Tatranský výlet - pár veselých postøehù a jedna fotka s pivem ze zájezdu Ivy a Karla do Tater...9 Bezinkový sirup - aneb jak to nakonec dopadlo s tím pìtkovým høebenem na Kavkaze - 1. díl...10 Totál bulvár - uèitel už zase dìlá vylomeniny...11 Hot sport news - léto bylo pøeplnìné skvìlými výkony a koneènì se ukázali i mlaïoši...12 Hnìdák je pøeložen na pøíští rok...12 Krátké zprávy - Noví èlenové, Co dìlá Nelly, nové cesty v Chøibech, Co sa chystá, Psali o nás etc...13 Rubrika na pøání - tentokrát (nejen) pro všechny nové èleny našeho oddílu...14 Kreslený ftip - malá lekce anatomie èlena uherskobrodského TOP týmu...14 MOTto: foto na titulní stranì: Malý Kuba na vrcholu, Hrubice (c) 2007 týèr Doug Scott Zùstává skuteèností, že svých nejlepších výstupù dosáhli slavní horolezci v dobì, kdy ještì nebyli slavnými. Pokud je sláva vùní hrdinských skutkù, nemùže tomu ani být jinak. Pingdo Není to tak dlouho co skonèila slavná Tour de France. Nìkdy v té dobì absolvovala princezna Nelly spolu s uèitelem a Mladým Kubou More Bohemian sandstones, less Deutsche limestone Tour (viz èlánek na str. 6). Nejeli ovšem jenom tihle tøi. I když se o dalším èlenovi výpravy v žádném oficiálním vyjádøení hlavních aktérù nikde nedoètete, je jasné, že jel taky. A kdo že je ten záhadný muž v pozadí? Kdo jiný než známý dr. Ferrari. Poté, co byl vyhozen z cyklistiky za údajné podávání dopingu svým svìøencùm, pøesunul se ke sportu, který byl ještì donedávna úplnì èistý (jako padlý sníh - že by heroin? pozn. autora). Skuteèným dùvodem jeho vyhazovu ovšem nebyl doping - ten umìl Ferrari aplikovat tak bravurnì, že na všechny prohøešky se pøišlo èasto až hodnì pozdì. Nìkolik ziskuchtivých paparazzi však odhalilo jeho nechutné sexuální choutky. Ano, Ferrari je na holky! Ale ne na ledajaké. Ferrari je na krásné štíhlé mladé blondýnky. Atak se nemùžeme divit, že se pomìrnì snadno vetøel do pøíznì nejlepší uherskobrodské feny lezkynì, èlenky UB SOKOL TOP TÝMU Lvice Elsy, alias princezny Nelly. Všichni víme, jak bláhové a neukojené bývá mládí. A tahle mladá fenka byla pøi chuti. Chtìla lámat rekordy v psím lezení a zároveò chtìla být atraktivní pro svého nového milence Ferrariho. A tak i pøesto, že všichni úèastníci More Bohemian snadstones, less Deutsche limestone Tour podepsali antidopingovou chartu, byl u Lvice Elsy po absolvování Skalního muže objeven pozitivní vzorek A a následnì i kontrolní vzorek B. Poté, co byl pozitivní i její kontrolní vzorek X a nakonec i kontrolní vzorky Y a Z, došla doktorùm z antidopingové laboratoøe abeceda. A aè se jim do toho moc nechtìlo, museli do závìru svého elaborátu napsat: DOPOVALA! Ano! Uherskobrodský oddíl je prohnilý dopingem! Bojujme proti tomuto zlu! køièela na svou obhajobu naprosto zlomená Nelly. Ve snaze alepsoò trochu se zbavit viny, okamžitì ukázala na Ferrariho: Byl to on. To on mi podával povzbuzující látky jako nandrolon, dopamin, tritetraextradoublesteroid, koks, špaòelské mušky a další.... Nelly ovšem nezùstala jen u Ferrariho. Komisaøùm z antidopingové laborky svìøila také informace o dalším travièi v našem sportu: Dopují i ostatní. Zásobuje je hlavnì jistý strýc Janáèek! øekla naprosto otevøenì Nelly, které v té chvíli tekly slzy jako hrachy. Tiskovka se rázem zmìnila v emotivní smrš obvinìní a udávání. Nakonec Nelly prohlásila: Snad nevìøíte, že by byl nìkdo schopen lézt v kuse témìø ètrnáct dnù, a pak se zúèastnit a úspìšnì absolvovat takový hardcore závod, jakým byl Skalní muž? Minimálnì ty španìlské mušky mìli i týèr a Malý Kuba! Oèistìme náš sport od distributorù, jakými jsou Ferrari a Janáèek! Stydím se za svùj prohøešek, i když jsem nevinná! Nelly slíbila, že se polepší a už to nikdy neudìlá: Chci být stále nejlepší skalní fenou na svìtì. Ale doping už nikdy nechci užít. Pøíštì radši schovám svým sokyním lano, nebo je strhnu z vrcholového rajbasu, budu je zdržovat (podle vzoru F1) a tak podobnì. Už žádné nekalé praktiky! TEN HNUSNÝ, ŠKAREDÝ A ZNIÈUJÍCÍ DOPING UŽ NIKDY NEVEZMU! Kdo doping užívá, roztáèí ruskou ruletu. A co na to antidopingoví komisaøi? Všechno naší Nelly uvìøili a propustili ji na dvoudenní podmínku oplátkou za to, že to na nás ostatní práskla... - týèr - CLIMB-ZIN - No. 9 2

3 Meteora Pátek dne v 7:00 nasedáme do auta s 70 kg výzbroje a jídla a uháníme do Pøerova, kde nasedáme do rychlíku smìr Hradec Králové. Odtud v 15:30 autobusem smìr Neratovice, Praha, Dolní Dvoøištì a státní hranice s Rakouskem, které pøejíždíme kolem pùlnoci. Pak už celou noc jedeme do Benátek, kam celí rozlámaní pøijíždíme v sobotu po 9. hodinì. Hned se naloïujeme na trajekt spoleènosti Anek Lines a v jednu hodinu vyplouváme. Teï nás èekalo 1000 km plavby Jadranským moøem, lenošení, koupání, opalování a hlavnì nudy. Po 25 hodinách plavby se pøed námi objevují bøehy Øecka a v 13 hodin pøiplouváme do pøístavu Igoumenitsa. Nasedáme do autobusu a dáváme se na cestu do Meteory. Po ètyøech hodinách jízdy jsme v Meteoøe v kempu Vrachos (skály), kde se hned zabydlujeme. Pondìlí a úterý se vìnujeme seznámení s oblastí Meteory, skalních vìzí vysokých pøes 300 m. Na nìkterých jsou kláštery, které èní jako orlí hnízda. V úterý veèer jsme se dali dohromady s jednou dvojicí starších manželù. Jdeme na svou první seznamovací cestu na tomto zvláštním materiálu. Ze skály trèí oblázky a valouny rùzné velikosti. Lezeme 4 délkovou levou hranu Delfína obtížnosti 4+. Po dvou hodinách jsme na vrcholu a po nezbytném zápisu do vrcholovky slaòujeme již potmì. Je dobré mít s sebou dvì 60 m lana kvùli slanìní, které bylo pøes 50 metrù. Ve støedu jdeme navštívit nejvìtší zde se nacházející klášter Velká Meteora. Je zde moc návštìvníkù hlavnì šikmookých. Potom už jen nezbytná zastávka u Kristýny na pivo (1 ) a koupání v bazénu v kempu. Ve ètvrtek ráno o pùl sedmé balíme matroš. S naší dvojicí jdeme na nástup pod vìz sv. Duch vysoké 300 m. Když pod ni pøídeme, s otevøenú hubú konstatujeme, že to nemožem vylézt. Po první délce se dostáváme do tempa, docela Jožka, Ambaria 4+, Meteora foto archiv Luki Luki, Ambaria 4+, Meteora foto archiv Luki pøelézám dost tìžký komín ke štandu nad ním. Dobírám dìdu, který leze s batohem, takže musí lézt venkem a ke štandu dolézá úplnì hotový. Tak táhnu další délku a pak mì dìda støídá. Pokraèuje kolmým koutem na délce 40 m 3 jištìní a z toho jedno pøehlédl. Potom na mì pøichází krize. Celou dobu lezeme na slunku a ve stínu bylo 40 C. Tak dìda pokraèuje dál a celkovì po 5 hodinách dolézáme na vrchol. Zápis do vrcholovky a jdeme hledat slaòák. Po 100 m slanìní jsme na pevné zemi a se zastávkou na pivo se vracíme zpìt do kempu. Lezeme každý den a je dobré lézt buï brzo ráno nebo v podveèer, kdy není takové horko. V pondìlí jdeme zkusit štìstí na Spindel - 50 m pøevislá samostatnì stojící vìžièka. Moc se nám nedaøí. Nejlehèí cesta je za 7-. Jinak nìjaké hákovaèky a tìžší. Dìda s Davidem jdou veèer lézt tu cestu na Spindel, kterou sme nepøelezli ráno, a já jdu do mìsta. Další tøi dny dny už jsme u moøe, kde nás to vùbec nebaví. Malým zpestøením byl ètvrteèní výlet do kaòonu øeky Acheron, kde se nám dìda Jožka málem utopil, ale všechno dopadlo dobøe a je stále mezi námi. V sobotu ráno v 9 hodin odjezd lodí z Igoumenitse do Benátek. Zase ta nuda na lodi. Z Benátek odjíždíme v 10 hodin. Do Hradce Králové pøijíždíme v 1 hodinu v noci. V Uherském Brodì jsme v 9 hodin ráno. Lezené cesty: Lukáš a Jožka Delfín levá hrana: obtížnost 4+, 4 délky Delfín pravá hrana: obtížnost 6, 4 délky sv. Duch: obtížnost 5+, 9 délek Ambária: obtížnost 4+, 4 délky Strážce: obtížnost 5+, 5 délek Jožka Spindel: obtížnost 7-, 2 délky Honza na Vidláku - Luki - CLIMB-ZIN - No. 9 3

4 Co. Mixxxáci Tohlencto by mìl být hodnì nepravidelný seriál o lidech, kteøí kreslí komixy o lezení. Jasnì, pro nìkteré lidi by mohl být mnohem zajímavìjší netopýøí muž, pavouèí muž a další profláknutí a neohrožení hrdinové s nadpøirozenými schopnostmi. Jenže, aè se to nezdá, i na poli horolezeckého komixu mùžeme takovéto postavièky najít. Tak zapomeòte na batmany a hurá do ráje lezeckých komixù... Adrián ADY Czernik Je autorem návrhù na trièka e9wear, autorem diplomù na druhý roèník Slováckého OUPN, ekolog (absolvent PøF UP Olomouc, oboru Ochrana a tvorba ŽP),pøíležitostný lezec, pohodáø, kreslíø a fotograf. Mùj kámoš z vysoké Adrian Ady Czernik. Bydlištì: okraj Ostravské pánve Povolání: biolog Koníèky a zájmy: imaginace, pøíroda Oblíbená èetba a muzika: Jakub Vandrovec - Exorcista, hudba lidu Èanky (Èankyšou) a i všechno ostatní nejlepší guma na svìtì vychutnej si svou cestu na vrchol a nyní akce náhradních absolutnì zdarma!!! Platí pouze ve vybraných outdoorových obchodech! CZ: Ahoj, Ady. Co tì pøivedlo ke kreslení obrázkù s horolezeckou tématikou? Ady: Jeden borec z 210, bylo to s ním dost dobrý brainstorming! CZ: A co ty a lezení? Co, kde a kdy jsi lezl? Vím, že urèitì nìjaké výstupy máš, protože jsme spolu byli na výšce párkrát ve skalách. Pochlub se ètenáøùm CLIMBzinu. Ady: Já se držím ponejvíce pøi zemi, ale skály mám rád, takový ten jejich magický pach a slunko poránu. Naposledy jsem byl na tøešòách a poøádnì jsem se v korunì nadlábnul. Nikdy jsem nevylezl nìco, co by nìkoho uchvátilo. Témìø vždy to ale uchvátilo mì a to bylo to nejlepší. Tak nìjak je to pro mì spíše o samotném výstupu než výstupech. V souèasné dobì již jsem evoluènì zaostalý a nelezu. CZ: Jak vnímáš ze své profese ochranáøe lezení a ten vìèný konflikt mezi lezci a ochranou pøírody? Ady: No vzhledem k tomu, že jsme souèástí nekoneèného vesmíru, pøestože by mìl podle nìkterých nìkde zaèínat a konèit to problém obèas je, když se leze tam, kam se nemá, a v dobu, kdy se nesmí. Jako všude pár lidí zavaøí všem ostatním. Takže buïme nìjak friendly navzájem. Naštvat lidi jde lehce, ale dùvìru a otevøení skal je pak tøeba budovat velmi dlouho, takže tak. CZ: Vím, že jsi hodnì kreslil na vysoké. Platí to stále, nebo tì naprosto pohltil profesní život a na tuhle zábavu už nezbývá èas? Ady: Na tohle moc èasu nemám, spíše si kreslím v mysli, pár obrazù a námìtù na plastiky jsem už takhle vyrobil... :-) - Svého kamaráda se vyptával a o èas okradl exkluzívnì pro CLIMBzin týèr - CLIMB-ZIN - No. 9 4

5 CLIMB-ZIN - obèasný zpravodaj HO SOKOL UB Hvìzdná sestava broïanù na 3. roèníku Hnìdáka. foto (c) 2006 Vítek Orlovský CLIMB-ZIN - No. 9 kreskresby a foto (c) ADY 5

6 Jak jsem se stal skalním mužem Úterý 10. èervence 2007 Asi v 11:30 mnì volá Macek z porodnice, že jestli chci být u toho mám okamžitì pøijet. V porodnici jsem asi ve dvanáct 00. Pøesnì v jednu uslyším poprvé zakøièet malého Matìje ještì navázaného na jeho první lano... Mates má právì 5 minut foto (c) 2007 týèr Ètvrtek 12. èervence 2007 Ráno se ve spìchu balím, myju nádobí, likviduju koše naloïuju Nelly a jedu za Mackem a Matesem. Nìkolik reportážních fotek a spìchám do Brna pro svoje nové lezeèky (bohužel fiftýny nemìli). Ještì na poštì koupit mìsíèní dálníèní známku a hurá na dálnici. Už podruhé leteos sjíždím z dé jednièky ve smìru na Kácov. Nejedu ani na šutr polní ani na Sázavafest. Jedu do Kolína. V Kolínì zastavuju u nemocnice a èekám na Malého Kubu. Pøijíždí za chvilku. A že bysme mohli hnedka okouknout tu jejich skalku Skála u Kohoutova mlýna foto (c) 2007 týèr (Skála u Kohoutova mlýna). Je to jen pár kilometrù... Jsem docela unavený z událostí posledních dní i z dlouhé cesty, ale rychle se dostávám do tempa. Dokonce flešuju jednu sedmièku, kterou prý ještì nikdy nikdo na OS nebo fleš nedal. Dokonce ani reprezentant. (Jak jsem pozdìji zjistil, tu cestu už nìkdo OS dal pøede mnou a ten reprezentant je junior a lezl to poprvé v jedenácti. - pozn. autora) Cesty jsou tu hodnì boulderové. Èasto jeden dva kroky a pak už jen trojkový výlez. Ze skalky jedeme do Býchor na samotu u lesa, kde Kuba bydlí. Naložíme jeho vìci, vrtaèku, kovárnu, kruhy, bouldermatku a ještì spoustu dalších vìcí (o kterých netušíme, že nám budou akorát celou dobu zabírat v autì místo). Rozhodujeme se, že jako první navštívíme Pan ák. V Malé Skále zaparkujeme auto a jdeme si na jídlo a pivo do místní vyhlášené knajpy. Poprvé ochutnám Svijanskou jedenáctku. Když nás taktnì vyhodí z hospody, uleháme pod rozestavìným lanovým centrem a skoro celou noc dobøe spíme. Z dobrého spaní nás ruší jen obèásné pøátelské olíznutí od Nelly. Pátek 13. Lezeme na Pan áku. Je celkem kosa a vlhko. Poøád pøemýšlím, kde je to vedro z pøedpovìdí. Kuba mi ukazuje všechny lezitelné cesty. Daøí se mi jít vše na flešáka a Kuba mì chválí. Dobrý pocit. V podstatì nejhorší byla první cesta az VIIIc - nešlo tak ani o to, že jiš o bylo trochu výš. Mìl jsem strašnì zmrzlé prsty. Zajímavá byla i druhá cesta VIIIa - docela morálovka. Vypadnout pod slaòákem - to by bylo asi až na zem. Následovalo kratší IXa s 1 bouldrem, pak dvì lehèí cesty za VII a nakonec nádherné vytrvalostní VIIIb. Balíme a pøesunujeme se do Labáku do Dolního Žlebu. Cestou se stavujeme v Kamenickém Šenovì omrknout kamenné varhany (Panská skála). Celý zbytek odpoledne ve žlebu trávíme posedáváním a poleháváním. K noclehu se pøesunujeme na ovìøené místo. Sobota 14. èervence 2007 Brzo ráno nastupujeme do skal. Lezení nás oba úplnì dostane. Jsem jaksi unavení. Kuba se vytrápí hned v prvním VIIIa a já laboruju v nástupu do druhé cesty za VIIIb. A to jsem sem pøijel kvùli Yuchenovi za Xa!! No nic. Dneska pøibrzdíme - stejnì je vedro, zítra odpoènem a pak zaútoèím. Nakonec dáme 5 cest maximálnì VIIIc AF. Brzo to balíme a jedeme do Ostrova. Pojíme, v hospì dáme po dvou pivech a odebereme se na spaní. Únava pracuje. Nedìle 15. èervence - rest sundej Máme rest day. V podstatì lezeme samé morálovky v Ostrovì. Nic tìžkého. Ale na písku to není èasto o velkých èíslech - jde o to to pøežít. Zjiš uju, že v Ostrovì jsou 2 typy cest: od Bìliny a vraždy. Všechny Bìlinovy cesty jsou vraždy, které mají navíc šílenì tvrdou klasu. Dám na flešáka VIIa a jdeme na cestu od Bìliny. Už název mluví za vše - Krutá Marta - údajné VIIb - lehký osolený nástup, naprosto debilní cvakání prvního a jediného kruhu a následuje boulder, který by sám o sobì mohl být za VIIIb. Ale je to od Bìliny, takže mám fleš jenom VIIb. Pak lezeme na VElkou Tovární vìž vnitøním komínem za III. To abychom se mohli pokochat pohledem na Nebeskou øíši pìknì shora. Pøi bloumání mezi vìžemi øešíme problémy velikosti oddílù. V Kolínì je prý velikánský oddíl a lezou tam jenom 2 lidi: autista a alkoholik (oba pozdìji poznám a ani s autismem toho prvního ani s alkoholismem toho druhého to není zas tak horké, i když... pozn. autora). Zlatý Brod - tam leze nìkolik alkoholikù :-). Kuba mì posílá na OS nebo smrt do jakési vraždy za VI. Popisuje mi, co kde založím: Tady dole jsou hodiny, pak máš kruh, pak vylezeš na polici (významnì se odmlèí)... a tam nic nedáš, vlezeš tím osoleným sokolem, cvakneš druhý kruh, no a seš nahoøe. Byl CLIMB-ZIN - No. 9 6

7 Kuba a Nelly SKM 2007, Hrubice foto (c) 2007 týèr to vskutku nádherný zážitek. Jdeme zpìt do kempu. Je snad 100 celsiusù. Válíme se, jíme, pijeme, koupeme, sledujeme MAMBU (lezec koèièák, který se do vrcholovek podepisuje Mamba (má na to samolebky) a leze jenom se škaredýma babama) a èekáme, kdy se koneènì ochladí. Není signál, tak jedeme na Tisou, abych mohl brnknout M+M. Cestou zpìt se stavujeme na vìžích u silnice. Naženu Kubu do nìjaké neodjištìné spáry a ten si jen chrochtá (šly tam supr smyce) a pak si ještì dáme další Bìlinovu vraždu za VIIa (=5 UIAA). Reálnì je to tak za 7-. No nic, dáme pivko a jdeme spát. Pondìlí 16. èervence - opìd Labák DŽ Totální vedro pokraèuje. Na rozlez dáváme Bacha na trpaslíky VIIc. Kuba se pìknì vybojí asi 10 metrù nad podlahou v podobì obrovského šutru, v místech, kde z velké police má udìlat naprosto nezajištìn nejtìší krok v cestì, aby se mohl koneènì cvaknout. Pak valíme pod Yuchena. Vedro je fakt údìsné. I muchy jsou líné létat. Naženu Kubu do hóóódnì zajímavé cesty Cosa Nostra VIIIa. Fakt psycho, takže si Kuba z cesty odnáší zážitkù na celý život. Zkouším Yuchena - chyty se v tomhle vedru vùbec nedají držet - tohle je prostì úplnì knièemu. Válíme se na pøedskalí, hážeme Nelly šišky, balíme se a jdeme k autu. V restauraèce si dáme obìd a valíme do Nìmecka. Snad v Juøe nebude takové vedro. Úterý 17. èervence - únava na druhou Ráno vyrážíme shánìt prùvodce. Mám pocit, že pøi tom projedeme pùlku Jury, ale nakonec jsme úspìšní a máme si podle èeho vybrat oblast. Pro dnešek je to Weisenstein. Slunko poøád svítí jak o dušu. První dvì sedmièky jsou v pohodì. Ale další cesty jsou pro mì už jenom utrpení, zatímco Kuba válí jednu lajnu za druhou. Prstové dírky, velké díry - nìco, co mi moc nesedí a na co nejsem vùbec zvyklý. Z mého pohledu stál tenhle den totálnì za... Støeda 18. èervence - Action Directe Koneènì se ochladilo. Bohužel ale taky pøes noc sprchlo. To znamenalo 2 vìci - museli jsme se stìhovat pod pøevis a ráno máme èas na prohlídku legendárního Action Directu. 12 metrù šíléného pøevisu po dírkách na jeden nebo dva prsty - nechápu to hlavnì proto, že ty dírky jsou tak strašnì daleko od sebe. Dalším programem je hledání oblasti, která bude na jih a nebude v lese. Nakonec pøece jen nacházíme Schone Aussicht, na které jsou všechny cesty schone, takže krásné, popøípadì ještì krásnìjší. Zase se do toho trochu dostávám a daøí se mi i flashnout nìjakou 8-. Ale na Kubu samozøejmì nemám. Ètvrtek 19. èervence - první devítka v Evropì Dnes zùstáváme na místì našeho bivaku. Teda v sektoru Krotenseer Turm. Ano, je to tam, co vede slavný Bacharùv Chasin the Train - první devítka v Evropì, kterou ten slavný lezec a celkem slušný saxofonista tenkrát v roce 1981 nakopal nám Evropanùm prdel. Samozøejmì si ani my s Kubou nemùžeme nechat po nìkolika rozlézacích sedmách tu pøíležitost a chyty v cestì si ošaháme, tedy pøesnìji chyty v její první tøetinì. Dál je to totiž takový masox, že jsme to prostì nepøelezli. Tohle je náš poslední den v Juøe. Lezeme hlavnì sedmièky, ale zkoušíme i nìjaké ty cesty za 8- na OS - bohužel neúspìšnì. Úplnì poslední cestou v Juøe je E.T. - takový krátký kvak, ale šlo to. Míøíme zpìt do Èech. Projíždíme Prahu a frèíme na Prachùvek, kde lije jako z konve. Pátek 20. èervence - pìkná desítka Ráno jsem se ani nestihl vzpamatovat, a už mì Kuba provádí labyrintem prachovského skalního mìsta. Jo, tady se nemáèuje, ale my na to kašlem, nelozí se tu po dešti, a na to kašlem taky. Zkouším Kubovu cestu Mr. Magoo IXb. Dole to jde - i když k prvnímu je to daleko. Ke druhému to trocu ztìžkne, ale ten bouldr pod tøetím. Týýý vole, to sú lety! Jak na pøehlídce letectva. No nic, jdeme pod Smítkárnu - totálnì mokré bouldry v nástupech. Zkusíme si Káèu. Je to VIIIb. Jdu na flešáka - Kuba mi radí, že tam nahoøe za hranou je obrovské madlo. Celou cestu je to nenápadnì do kopeèka. Dolezu až nad ruhý kruh, tìsnì pod vršek, a hledám to madlo - nic! Hledám dál - furt nic!! Kuba køièí, že tam urèitì musí bejt, jenže ono fut nic!!! Týýýý pííí... já se strašnì bojím. Levá ruka už úplnì zmrtvená, skákat není do èeho, leda dolù. Takže hopláááá. Pìkná desítka to byla. Další zajímavé extempóre jsem pøedvedl v cestì za IXb. První pokus byl v poho - sice nevyšel, ale nevadí. Chvíli odpoèívám a jdu do druhého. Hned po tøetím kroku chytám šílený chaos. Mám pocit, že stupy nestojí a chyty nedrží. Jsem úplnì blbì rukama. Klepu se metr pod prvním a dost vysoko nad podlahou. Dívám se dolù, jestli jako to bude fakt až na zem. Doprdele, bude. A asi to bude bolet, když skoèím. Co teï? Skoèit, nebo to risknout a popolézt ještì oten metr výš? Tlama by byla vìtší a Diskuze nad pivem ve finiši SKM 2007, koupák, Hrubice foto (c) 2007 týèr CLIMB-ZIN - No. 9 7

8 CLIMB-ZIN - obèasný zpravodaj HO SOKOL UB mo ná i nekontrolovaná. Nadechnu se. Krok. Druhý, a hop po expresce. Ty vole, já iju!!! Zkrátka moc pouèný a veselý lezecký den. Jedeme na Hrubici. Zítra se tu jde legendární Skalní mu. Smìsice lezení, pochodového cvièení a alkoholového dýchánku s velkou kupou odvahy, kterou ka dý, kdo chce závod absolvovat, musí mít. A já vùl se rozhodl, e kdy jsem pøe il dne ek, pøe iju u úplnì v echno. Sobota 20. èervence Je devìt dvacet a my s Kubou, zatímco v ichni ostatní závodníci jsou u dávno ve skalách, je tì poøád cucáme startovní pivo. Fujtajxl. Koneènì vyrá íme. To pivo v bøi e nic moc. První vì taky nic moc - název Hrobeèek. Mám pocit, e jsem to vèera nìjak pøehnal s vírou ve svou nesmrtelnost. Na Hrobeèek cestou za V. To nezní zle. Jen e od kruhu se staví na totálnì oblý vrchol. Naprostá ílenost. A taky hodnì blízké poznávání spolulezce. Vhodné pøedev ím pro smí ené dvojice. Nakonec mi Kuba stoupá na sedák, na ramena, dr ím mu nohu v rajbasu, aby neuklouzla a jsem na vr ku. Tak, u jenom 28 vì í a cesta budou z nás Skalní mu i. Popisovat celé to martýrium nemá ani moc cenu. Nejhor í je, e to ve skalách nekonèí. V e pokraèuje pijatikou na koupáku, kde vyèerpaní lezèíci dohánìjí body vypitými pivisky. Nakonec jsme jich s Kubou mìli za celý den 15. Jo a cest, tìch bylo 29. I Nelly, která byla celých 14 dnù k neutahání, jen le í a odpoèívá, línì pozorujíc borce závodníky vracející vypitá piva na svìtlo bo í. Pro vítìzství v echno. A pro srandu taky. A pro lezení!... Tak se ze mì, vá ení, po deseti letech lezecké kariéry stal koneènì Skalní mu. - týèr - Dámská jízda HÖLLENTALSKÁ King Kong, Blechmauer, Hollental foto (c) 2007 Iva A do leto ka jsem byla pøesvìdèená, e vápno je ten nej ílenìj í utr, jaký kdo vymyslel, a naprosto jsem nechápala, proè mezi tolika jedinci i pøesto tak oblíbený. Pravda, dùvodem bylo mo ná i to, e jsem ho zatím omakala jenom v Rudici a na Skalce, co pro vìèné zaèáteèníky asi není ten nejlep í terén. Teprve letos jsem pochopila, e není vápno jako vápno a e to asi pùjde. A tak zpráva o iroko daleko profláklé oblasti lezecké Hölentalské dorazila a k na emu babskému týmu Iva & Luca, a jak jinak, stálo to za to. Neodradil nás ani vytrvalý páteèní dé a kodoveèka u si to razila smìr Kaiserbrunn. Uvítaly nás slunné hory a mìly jsme co dìlat, aby nám nevypadly oèi ú asem z dùlkù. Vypadalo to víc ne slibnì. Kdy jsme asi u pátého domorodce vysondovaly, kde koupit prùvodèíka, vrhly jsme se na skály. Nahoøe: Diplom SKM, dole vlevo: Lidová tvorba v Hruboskalsku, dole vpravo: fini jednoho z úèastnbíkù SKM 2007 (ráno u mu bylo dobøe), v echny fotky (c) 2007 týèr Babi v akci, Hollental foto (c) 2007 Iva CLIMB-ZIN - No. 9 8

9 Nejdøív že nìco pohodového na omakání ve Vordere Stadelwand, pak nás vyhnala bouøka. Dalším našim cílem byl Weichtalwichtel za 6+, pro naši silnou dvojku na prvním konci lana tou dobou vysoký cíl, a ukázalo se, že to i pùjde. No v pùli cesty jsme nechaly v krásném klíèovém pøevísku povìšený pytel a už si to mazaly zpìt do Stadelwand, kde prùvodce sliboval, jak jinak, než nádherné dlouhé pìtkové cesty. Než jsme našly tu správnou èást, trošièku den pokroèil, ale nenechaly jsme se odradit a už mazaly nahoru. No ale už se fakt nìjak stmívalo, v širém okolí se pásly akorát pøímo pod námi rohaté kozy a stíny se už skoro ani neprotahovaly. Slanìní je pøece hraèka, horší je, když lano je jaksi krátké a jediným jištìním jsou staré otøepané smyèky v rozpadající se skále. Ale my jsme pøece holky šikovné, po dùkladném prozkoumání terénu a nìkolika skoroslanìních jsme našly ten správný strom, který pustil až dolù. To by èlovìk nevìøil, jakou mùže mít radost z úspìšného slanìní. Náš první výlet nás tak skvìle naladil, že sotva mìsíc uplynul, už jsme tam byly zase. Naší novou výzvou byl King Kong 6+ v Blechmauerovi, kde jsme zjistily, že už nás tady asi znají nebo co, když se dva zdatní Moraváci, co nás pøedbíhali, ptali, jestli nejsme náhodou ty baby s èervenou felicií, co tu byly i minule. No i tady jsme nechaly v cestì pytel a rozhodly se, že už by se slušelo vylézt nìjakou cestu až do konce. A koneènì se nám to taky povedlo, Nix für Süderer s malou variantou byla vskutku nádherná pohodová cesta, kterou jsme si vychutnaly až do konce. Takže a žije vápno! - Iva - Tatranský výlet vzbudila lítost nebo co, že mi dokonce darovali vynikající porci palaèinek. Ranní budíèek byl nekompromisní, v 6 jsme museli vyklidit jídelnu. Tak dnes jsme se rozhodli pro Javorový štít, který nám byl doporuèen, prý moc pìkné lezení. Asi jsme nenašli ten správný nástup, trošku jsme se zapotili oproti slibované cestì v prùvodci a skála se kvalitnì lámala. A dnes se mi nìjak nechtìlo nebo co, tak jsem Karla po nìkolikáté délce pøesvìdèila, že z toho mraku urèitì bude pršet a že pivo na chatì je taky moc dobré a že je nejvyšší èas odsud vypadnout. Pivo na chatì bylo moc dobré, nicménì do veèera vydrželo krásné slunné poèasí a na Karlovi jsem vidìla lehkou nervozitu. Další den jsme byli krásnì odpoèatí a chtìla jsem udìlat Karlovi radost, tak že tentokrát tu naši cestu v Javorových pøece najdeme. No a asi jsme ji zase nenašli.. Karel pøi tahání první délky postupnì ztrácel øeè, skála byla kapánek lámavá, místy to vypadalo, že odejde celý masiv dolù i s námi. Druhou délku jsem mu nechala velkoryse tahat taky, jen a si to užije, když se tak tìšil. Cestou našel nìkolik rezavých skobek, které vytáhl, prohlédl a zase zatlaèil zpátky, pozitivní znamení, že už tady nìkdo pøed námi byl. Chvílemi jsem si nebyla jistá, jestli si to s lezením nerozmyslel a nerozhodl se pro tìžbu žuly, ještì že pod náma nikdo nebyl. I tentokrát se mi podaøilo zahodit dolù pár vklínìncù, vypadalo to totiž, že bude možná bouøka, tak abych tolik nepøitahovala blesky. Druhá délka byla i na bezpeènìjším konci lana velmi pikantní, netušila jsem že v Tatrách budu práskat rovnou sedmièky, navíc ještì v kamenolomu. Po zajímavé závìreèné èásti, kdy se na mne z rádoby komína svrchu usmíval balvan velikosti èlovìka, který se chystal odejít každou chvíli dolù, jsem Karlovi slíbila, že ho asi zabiju. Nejspíš se mého vyhrožování lekl a zbytek cesty vybral spíš už jen kochací. Ale jak se øíká, cesta konèí až na chatì a nìco na tom bude, cesta dolù byla také moc zajímavá a panoramatická, sem tam jsme spustili i kamennou lavinu. A byl tu poslední den, takže aspoò nìco krátkého na Strelecké veži dáme. Nevím, jestli to bylo tím vysokohorským slunkem nebo nadmoøskou výškou, ale straašnì se mi zase nechtìlo. No pøekonala jsem se, abych udìlala Karlovi radost, a dali jsme ještì jednu kochací cestu, na jejímž závìru Karel našel jako bonus odhozený prsák takže pøíštì ho èeká zase o nìco bezpeènìjší lezení. - Iva - To jsme se jednou s Karlem v èervenci rozhodli, že pojedeme lézt do Tater. Jedno kam, hlavnì že do skal. V Popradu jsme dokoupili pár friendù a prùvodce a rozhodli se, že naším cílem bude Zbojanda. Na chatì jsme rozmotali fungl nové lano, odstøihli cedulky ze železa a vybrali cestu na pøíští ráno. Karel byl v rámci naší dvojky znalec místa, protože už Tatry prošel s báglem na zádech. Jak jsme ale zjistili pozdìji, v hledání cest to moc výhod nepøinášelo, ale o to pestøejší zážitky nás za to èekaly. Motyka na Široké veži byla naše první cesta a byla moc pìkná. Pohodová, s jedním nároènìjším kouskem, tak akorát na seznámení s Tatrami. Karel je ovšem nezmar a že ještì, tak už jsme si to mastili do další cesty. Já už bych se tou dobou nejradši vidìla v chatì na piveèku, tak jsem se pøi zakládání jištìní aspoò placená naserce rozhodla zbavit se trochu zátìže, bez pár vklínìncù se pøece obejdeme, ne? A už letìly. Pøi cestì zpátky je Karel našel a asi to Softšelové TIRÁK bylo nìjaké místo s vysokou gravitací, nìjaké železo tu zbylo i po jiných. Na cestu k chatì nám svítila jasná obloha posetá hvìzdami a vycházejícím mìsícem. Na chatì jsem svým FILCKY znaménko neštìstí pøíchodem asi v poklidnì hodující skupince u jednoho stolu CLIMB-ZIN - No. 9 9

10 Bezinkový sirup díl první Tak teda jo, øekl jsem si pùl hoïky pøed koncem šichty a jal se díla. Dùvod byl pádný. Náš botanik, uèitel a šéfredaktor v jedné osobì, a jeho mailová korespondence hrozící rozbitím držky. A ještì jedna poznámka na úvod, kdo byl na promítání mùže s klidem v srdci pøeskoèit o èlánek dál, protože tady se fakt již žádnou novinku nedozví. Svinov foto (c) 2007 Masik Naše šou zaèala jednoho studeného dne v Ostravì-Svinovì s bagáží neurèené hmotnosti a pøedevším krabicí výborných vdoleèkù a 4 litry slivovice. Má deprese z objemu zavazadel mì pøešla poté, co se zaèaly po nádraží potulovat další osoby s podobnými hovadinami podobných objemù. Po nacpání autobusu až po støechu jsme nabrali smìr ukrajinský Užhorod. Následovala povinná noèní prohlídka mìsta, první sovìt union pivka a pak oèekávání 18-ti hodinové cesty do Kyjeva. V Kyjevì vše probìhlo dle vzorce Užhorod, pouze s tím rozdílem, že z 18- ti hodinové cesty do Kyjeva se stala 26-ti hodinová cesta do Pjatigorsku. Nutno podotknout, že cestování vlakem je celkem pohodlné, èlovìk se stane pøeborníkem v prší a nìkolikrát probìhne standardní opilecké koleèko (hurá-ble-kocáb-hurá). Padly 3 litry, poslední Míša uchránila. K dispozici je zdarma vøelá voda ze samovaru, tedy pokud stevard topí, záchody jsou standard humus stejnì jako u nás. Na nádraží v Pjatigorsku nás již èekal terénní bus, kterým jsme absolvovali poslední èást cesty. Cesty krušné, hopsavé a dobrodružné, trvající 5 hodin maximálkou 70 km/hod na neutrál z kopce. Bezingy náš cíl. Když èlovìk vidí poprvé bezinkovskou stìnu tak mu spadne èelist - 12 km délka 2 km výška. Po povinném ubytování v lágru, které probìhlo s drobnými problémky (prý jsme mìli falešné razítko - ruští pašáci ho tento rok zmìnili z hranatého na kulaté, èi co) jsme zapoèali plány na dny budoucí. Pøedstava byla jasná, první èást akce jednodušší kopec na aklimatizaci, po návratu 2 dny oraz a pak zkusit nìjaký kopec s 5 na zaèátku. Jako jednoduší kopec jsme zvolili Gestolu, která se té magické 5 hodnì blížila. A aby to nebylo jen dupkání, tak padlo rozhodnutí pro cestu ledopádem severní stìny. Šak jsme sem pøijeli lézt. Tak a teï vše nahlásit na KPC sovìtskému mistru sportu Saratovovi a tøást se, co na to tento borec staré školy øekne. Samozøejmì nám to shodil s tím, že se poblujeme i ušima, však máme, teda mìli jsme jen ty kopeèky - Tatry a Alpy nejsou Kavkaz. No co, dopadli tak všichni, a zakázat nám to nemùže. Takže plán by jsme mìli. Dìvucha s Míšou se pøidali k našim spolunocležníkùm Seveøanùm bratrùm Stolárikùm, s plánem vyrazit na Bezejmenou. Den druhý focení spoleèného fota, pak jen já s Honzou, prý kdybychom se nevrátili, krysy na záda a vyrážíme. Dnes nás èeká celodenní pochod pod kopec. Zprvu máme cestu spoleènou po ledovci bezengy. Asi v polovinì se naše cesty dìlí. My smìøujeme pod Gestolu. Dìvucha, Míša a bratøí do legendárního Rakouského bivaku. Honza, jak už bývá jeho zvykem v první den, po cestì zkolaboval a zachránila ho až dopinková tyèinka od maminky, kterou mu koupila pro chvíle nejhorší. Do plánovaného místa bivaku jsme však nedošli, neb poslední kilák Honza ploužil s mistrovstvím taneèního mistra po ètyøech a na jeho další trápení jsem již nemìl srdce. Tak nic, ráno nás èeká trochu delší nástup, zato na ledopád máme perfektní výhled. Ráno, 4:00, èlovìku se to zdá jako špatný vtip. Navaøit, nalehko se sbalit na 3 dny a hurá za dobrodružstvím. Pøes ledovec jdeme nenavázaní, ale poté co se èetnost trhlin zvìtšuje, mìníme názor a pro sichr se navazujeme. Spodní èást ledopádu není technicky obtížná, pouze pøi hledání cesty mezi trhlinami si èlovìk pøipadá jak pokusná krysa v labyrintu výzkumného centra nejmenované farmaceutické spoleènosti. Asi v polovinì nás èeká skalní høeben. Pokud nìkdo neví, jak vypadá skalní høebem na Kavkaze, tak vìøte, že je to hromada šutrù rùzných velikostí spojených jílem. Èlovìk by ani nevìøil, že jde v tomto humusu lézt po pøedních s pikly v ruce a sólo. Za høebínkem nás èekala hlavní šou tohoto podniku. Círka 50 ledofirn nevalné konzistence. Poté co jsme se probojovali o 300m výše s pochybným jištìním, nás èekal šok. Všechno tìžké za sebou, pøed námi pouze jedna trhlina a pak jen dupaèka do sedla, kde jsme plánovali bivak. A ta jedna mrška nemìla konec ani zaèátek. Po dvou hodinách špekulování, jak s tou mrchou vydrbat, jsme nuceni udìlat èelem vzad. Tìch 300m humusu jsme si dali poctivì ještì jednou, a to smìrem dolù, protože z abalakových hodin by za tìchto podmínek slaòoval snad jen sebevrah. Pod výšvihem jsme si vykopali již tradièní díru, uvaøili a hupky na kutì. S myšlenkou rychlého a bezproblémového zbytku sestupu se nám usínalo dobøe, ale kdybychom vìdìli, že Že druhý den bude paøák jak u moøe, pùlka mostù, po kterých jsme pøešli smìrem nahoru, neexistuje, šutry a led budou padat s pravidelností jízdních øádù a že dolù to nebude ledovec, ale potok, tak by jsme si možná i pøivstali. Sumasumárum nám sestup ke stanu trval déle než výstup. Druhého dne jsme se již zkrápìni kapkami deštì oznamující pøíchod periody špatného poèasí dopotáceli zpìt do lágru. A jelikož jsem shnilý jak veš, tak se o dalších osudech, jako byl bujarý èesko-ukrajinský veèírek, výstup na Kundjum mižirky atd. doètete v díle s poøadovou èíslicí 2. Prší a alkoholické koleèko foto (c) 2007 Masik CLIMB-ZIN - No. 9 10

11 CLIMB-ZIN - obèasný zpravodaj HO SOKOL UB foto: terénní rychlobus, první výhledy bezinskou stìnu, lágr, vyrá íme, gestola z ledovce, d angy-tau a chara (bezinská stìna) ochoèení, zvìdaví a mlsní kozoro ci (c) 2007 Masik - Masik - Totál bulvár No tak je to tady. Slibované foto ze svatby Vítka Orlovského. Na fotce ov em není hlavní aktér, ale a ten druhý v øadì - jeho svìdek. Uèitelskej navleèen do zapùjèeného tì ovského kroje - junák jak má byt. Já vím, sliboval jsem ty z kostela, ale ty prostì nejsou tak dobré jak tato. Tak vám nezostává nic jiného, ne si toho satanistu uèitela v tom kroji v kostele pøímo pøed oltáøem (za zády enicha) pøedstavit. A jen tak na okraj - bylo to pro nìj hóóódnì pouèné. - parta chøibských plchù - CLIMB-ZIN - No. 9 11

12 Hot sport news Opìt je tu seznam toho nejžhavìjšího, co uherskobrodští sokolíci podnikli na horách, v nížinách i hospodách. A jen pro jistotu opìtovnì dodávám, že kdo se neozval, má smùlu - slavný prostì nebude. Holt naši reportéøi nemùžou být všude a jasnovidci v redakci opravdu nejsme, a ani køiš álovou kouli nám nepùjèili... Pólo Maršálek zabodoval na Manínské Gastonce, kde dal stylem OS cestu Blok 7-/7. Na stejném zájezdu na Manín se ukázala taky Princezna Nelly, která s lehkostí jí vlastní zahodila na chvíli HIP-HOP za hlavu a s ledovým klidem dávala SOLO nástupy do cest v obtížnosti až 3-!!! Mladý Honza využil své brutální síly a opièího indexu šimpanze a v nedìli t.r. vstoupil poprvé do spodní èásti osmého stupnì. Tenhle kousek se mu podaøil v cestì Jiné èasy 8- stylem PP na 3. (!) pokus ve vyhlášeném Moravském Krasu na snad ještì vyhlášenìjších Vaòousových dírách na Holštejnì. K tomu ještì pøidal v Koutech na Lidomornì Kotašlovu variantu 6+/7- flash! K super výkonùm obrovská gratulace a pøání, a to i dál takhle šlape. Týèr v èervnu opìt zopakoval své oblíbené Finále 9- stylem RP na Skalce u Trenèína a na radu místního šlachovitého kuøáka a bouchaèe Ïuriho se pustil do zkoušní Hrany Finále (psáno èistých devìt, reálnì asi 9-/9). Mezi pokusy si zajel do Krasu, kde bachnul Epitu 9 PP. Honza Lekeš se pøipojil k úspìšným pokoøitelùm cesty Jiné èasy 8- na Vaòouskách. Cestu s pøehledem zvládl v nedìli stylem flash! Hned další støedu potvrdil svou skvìlou skalní formu na Skalce u Trenèína, kde bachnul oblíbený Ulomený chyt 8- PP. Druhou polovinu èervna øádili v øecké Meteoøe Jožka a Luki. O jejich lezenici najdete víc na 3. stranì v Lukiho reportáži. Uèitelskej se vydal pod dohledem Malého Kuby na hodnì veselý výlet na èeský píseèek a do Frankenjury. Oba aktéøi si ze svého témìø dvoutýdenního turné pøivezli kromì nìkolika hodnì dlouhých letù také cenné rychlé pøelezy v osmém stupni. Malý Kuba: Dobytí nebe IXa (8-) PP, Panteon, Wilde RP 2. pokus, Schöne Platte 8 Flash, Schöne Aussicht 8- PP, Schöner Leben 8-/8 OS, vše Frankenjura. Uèitel: Dobytí nebe IXa (8-) flash, Panteon, Schöne Platte 8 PP 2. pokus, Schöne Aussicht 8- Flash, obì Frankenjura. Kromì toho se zúèastnili populárního závodu Skalní muž, ve kterém uspìli, získali titul Hnìdák 007 Skalní muž a skonèili celkovì na 4. místì. Více o jejich tripu v èlánku na stranì 7. Hned po návratu z výletu s uèitelem si Malý Kuba zajel do známé èeské žulové oblasti Rovištì, kde využil svoji skvìlou rozlezenost a bouchnul svoji první cestu za 9-! Jedná se o patnáctimetrovou boulderovou cestu Nové Koøení 9- a Kuba ji zvládl PP. K tomuto velkému úspìchu pøidal na Rovišti Kuba ještì další tìžkou cestu na úplnì spodní hranici devátého stupnì a to Èáru života 8+/9- také PP. Kubo, neopouštìj náš oddíl, budeš nám moc chybìt! Ze svého oblíbeného Súlova si uèitelskej pøivezl 18. srpna další pìkný OS - cestu Neistá 7+/8-. Malý Kuba je momentálnì nejaktivnìjším a nejlepším lezèíkem z uherskobrodského oddílu. Tuhle skuteènost potvrzuje svými skvìlými výkony na všech možných površích. Své poslední skvìlé kousky pøedvedl v Labáku a v Moravském Krasu. Labák: Pochybná existence IXc (8+) PP, Ostrov: Pláè mrtvých borovic IXa (8-) OS, Kras: Moment 8 OS a Testament 8+ PP. Malý Kuba je opravdu k neutahání! Na své konto si pøipsal koncem srpence další 2 tìžké cesty: Rovištì Lída 9- PP a Skála u Kohoutova mlýna Gold Cock 9- RP! Kubo, pìknì to hrneš!!! Další pecku si Malý Kuba pøipsal do svého deníèku v poslední srpnový den, kdy pøelezl PP cestu Serpentino 8+/9- v sektoru Smetištì na Krkavce. Slušnou formu si i pøes své nekonèící veèírky drží taky mladý Honza. V nedìli 2. záøí se mu na Skalce podaøilo pøelézt legendární Vaskovce 7 PP a následnì i oblíbený Ulomený chyt 8- PP. Parádní byl pro uèitela poslední víkend letošních prázdnin. V sobotu si zajel na Kozla, kde vcelku v pohodì dal PP Fialku 9-. V nedìli na výjezdu na Skalku se mu podaøilo pøelézt nádhernou Hranu finále 9-/9. (Cesta je v prùvodci psána za èistých 9, nìkteøí ji dávají za 9-. Podle uèitela je tak nìkde mezi. Ale víte co? Zkuste a uvidíte - než Finále original, to tìžší je stoprocentnì.) Další tìžkou routu si uèitelskej pøipsal o nádherném víkendu 15. a 16. záøí. Po nìkolika pokusech, za mohutného povzbuzování malého Matìje a na krev v bolestivých dírkách ve výlezovém bouldru, si mohl koneènì zaøvat svoje jóóó a zapnout slaòák v Žebøíku (9) na Lukovì. Do formy se po porodu pomalu a jistì dostává i Macek. Na Králkách dala16. záøí mimo jiné cestu Rajbasová 6- RP. oficiální vyjádøení k letošnímu roèníku z CLIMB-ZIN - No. 9 12

13 Psali o nás Semtam se stane, že se èlenové našeho oddílu nachomýtnou k nìèemu, co stojí za to, aby se o tom mluvilo a aby se o tom dozvìdìlo více lidí. A tak se obèas objevíme v nìjakém tom deníku, týdeníku èi jiném plátku zveøejnil Slovácký deník èlánek J. Solníkové, M.Konèitíkové a dìtí z jejich školních družin informující o akci, kterou náš oddíl pro tyto dìti pøipravil na naší stìnì. Lezení a jízda na lanovce se dìtem moc líbily. Akce probìhla v dopoledních hodinách Na tomto místì bychom chtìli podìkovat také vedení Sokola za možnost tuto zajímavou akci pro dìti pøipravit. Nové cesty v Chøibech Mohlo by se zdát, že možnosti pro prvovýstupy v Chøibech jsou již opravdu vyèerpány. Ale ještì stále to není pravda. Dvì nové cesty vznikly na vìž Tank na Osvìtimankách. Jejich autorem je Bøe a Lebloch. Skálu v místech zamýšlených prvovýstupù nejdøíve jen oèistil a cesty pøelezl free solo. Dnes je v každé cestì po jednom postupovém jištìní (viz foto). A - Cesta uherskobrodských sokolíkù, 6+/7- B - 5 ze 40, 5- - týèr - foto (c) 2007 týèr Noví èlenové foto (c) 2007 týèr foto (c) 2007 Macek Tak nám 10/7/07 do oddílu pøibyl nový horolezec. Bohužel fáma, že má 4 ruce, na každé 6 prstù a v pohodì dá na jedné paži 20 shybù se nepotvrdila. Ale i tak je to chlapík. Hned svou první cestu - sem na svìt - dal na OS. Má ideální lezeckou váhu - nic oplácaného - 2,56 kg. Je jenom trochu menšího vzrùstu - 47 cm. To ale urèitì vykompenzuje svojí brilantní technikou, na které v souèasné dobì intenzivnì pracuje. Nutno ještì dodat, že bude asi hodnì dobrý na stiskáèích. Už teï má stisk pekelnì dobrý. A jmenuje se Matýsek. Co se chystá V øíjnu nás èeká populární výjezdní zasedání. Podrobnosti se jistì vèas dozvíte od vedení našeho oddílu. Pravdìpodobnì v pùlce listopadu, na studentský svátek (tedy 17. a ), probìhne akce STROP. Tento krycí název vlastnì ani nic neskrývá - jde o to natáhnout poøádnì strop naší fantastické stìny, a tak ji ještì vylepšit. Další zajímavá akce nás èeká na konci listopadu - jo, jo, už je to tak, chystá se další PÙDA. Více na pøiložené pozvánce. Dalším nováèkem v našem oddíle, který excelentnì osnul svou první cestu v životì, se stal Honzík Lekeš. Na svìt se mu moc nechtìlo, ale už je mezi námi. Oddíl se nám parádnì rozrùstá. No alespoò mají kluci hnedka kamaráda. A tak se není tøeba bát, že by se pøi èekání na tatínky pod skálou nudili. Klukùm pøejme, a se jim na tomhle svìtì líbí, a kdyby je to náhodou chytlo, tak a jim to i parádnì leze. Pánové, raète si to užít! - redakce - CLIMB-ZIN - No. 9 13

14 Rubrika na pøání tentokrát pro naše nové èleny Trénuj se svým GURU!!! A ber život s humorem!! Nauè sa anèu!!! SrdcSrdce èlena uherskobrodského TOP týmu bije jenom pro CLIMBzin! Žeby sleèna nacvièovala nástup do komína? Každý správný climbér ète CLIMBzin THE BEST CLIMBING MAGAZIN (NA SLOVÁCKU) V pøíštím èísle mimo jiné: Horké informace z blízkých i vzdálených skalek a hor, kreslený anebo jiný ftip, snad i další zajímavý rozhovor, rubrika na pøání, nejaké ty drby chøibských plchù, rubrika na pøání, asi budou zase nìjaké ty závody a urèitì najdete i mnoho dalších hòupin. SPOLEÈNÉ TRÉNINKY NA STÌNÌ V UB: støeda 17-19, pátek 17-18, nedìle Kdo se již nemùže tréninkem ani jeho druhou fází posunout dál, vìzte že RT chodil veèer pøed zájezdem na tìžkou dardu do Višòového bìhat aby shodil aspoò 20 deka. Zkuste to taky!!! (c) 2007 autoøi èlánkù, fotografií a kreseb, hlavní grafik a celá redakce CLIMBzinu Texty neprošly žádnými stylistickými úpravami a všechny názory jsou zaujaté a jednostranné (jak už to prostì bývá), a vyjadøují názory a postoje autorù, které se nemusí shodovat s názory redakce, natož s tìmi vašimi!!! CLIMBzin obèasný zpravodaj horolezeckého oddílu TJ SOKOL Uherský Brod šéfdirigent: uèitel; grafika: teacher foto: šeci z oddílu, obèas nekdo iný, sem-tam kradené gramatická korektùra: paní uèitelka Køížová dìkujeme pressssss: momentálnì jsme v presu, protože bez presu Na internetu je èasopis novì uložen na adrese: Podpoøte našeho nového poskytovatele prostoru na síti a stránky zhusta navštìvujte. Máme tam vlastní záložku, takže to najdete úplnì v pohodì na OS! Pøíspìvky, informace o pøelezech (ve formátu doc) a fotky (jpg - bez úprav!!!), zasílejte na: climbzin@seznam.cz netelefonujete ani nefaxujte!!! nabídky k seznámení mohou krásné mladé koèièky posílat na šéfdirigent@týèr.cz (ale neøíkejte o tom Mackovi) CLIMB-ZIN - No. 9 14