Když hladím tvé vlásky, černé jak havraní peří, je to, jako bych zase vískala ty

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Když hladím tvé vlásky, černé jak havraní peří, je to, jako bych zase vískala ty"

Transkript

1 Hanne Vidím jej před sebou, jako by to bylo včerejší ráno, které nás tak surově odtrhlo od sebe a vyhnalo jej do světa, jenž mi jej už nikdy nevrátil. Vzpomínáš, jak to tehdy bolelo, lásko má? Mne u srdce a tebe pod tím mým. Je tomu už tolik let a přeci mám jej stále před očima. Poznávám jej, kdykoliv pohlédnu na tvou tvář. Když hladím tvé vlásky, černé jak havraní peří, je to, jako bych zase vískala ty jeho. A jak na mne tak upíráš své oči, v šedi rozbouřeného moře, častokráte připadne mi, že skrze ně sleduje mne on sám. Osud mi sebral jeho, aby mou náruč otevřel tobě. A už tě z ní nikdy nevyrve. Chlapcovo čílko bylo stále v jednom ohni. Poslední obklad už také nasákl horkým potem a ted dusil dětskou tvář jako lávový kámen. Namočila nový ve studené vodě a něžně jím pohladila tu milovanou tvářičku. Chlapec ze sna jen tichounce vydechl úlevou. Proseděla u jeho lůžka celou noc, nekonečnou noc v komůrce se zabušenými okenicemi a sama netušila, kolik dní tam venku stačilo uběhnout. Ty své počítala na chvíle, kdy se probíral z horečnatých snů, někdy jen na pár okamžiků, než jej vědomí zase opustilo, někdy se však zdálo, že se co nevidět zotaví docela. Občas mu dokonce dovolila, aby ji doprovodil těch pár krůčků ke studni vprostřed městečka, odkud brala čerstvou vodu pro hašení plamenů, jež jeho tělo stravovaly. Jak to vlastně může být dlouho, co ji měnila naposledy? Nevzpomínala si. Chlapec od té chvíle procitl jen jedinkrát, zamžoural na ni kalným, šedavým pohledem, než se znovu zřítil do propasti spánku. Ven se jí nechtělo. Od chvíle, kdy zdejší lid prchl před Pohromou, zůstala v něm jen hrstka ztracených existencí; starců, šílenců, zmrzačených žebráků, jenž se jí vždy, když vyšla sama, sápali pod sukně, hledajíce v nich něco k snědku, drobnou minci zde a nyní dokonale bezcennou... či snad jen obyčejné lidské teplo. Před chlapcem však uhýbali. Báli se té neznámé nemoci skoro stejně, jako se jí děsila i ona sama. Ne. Bez něj nikam nepůjde. Co kdyby se probral, zatímco by byla pryč? Co kdyby si nechala utéci jedinou z těch chvil, pro něž nyní žije? Co kdyby... och, Světlo chraň jen pomyslet. Sevřela jeho útlé prsty ve své dlani. Nenechám tě tady... stačila ještě špitnout, než ji únava z probdělých dnů konečně přemohla. Hlava jí klesla vedle chlapcovy a v příštím okamžiku už spala také. Chci jít ven, řekl chlapec, když se jednoho dne probral, a tak šli. Na jednu ruku navlékla si držadlo vědra a v obou pak svírala jej, snažíc se nemyslet na to, o kolik zeslábl od chvíle, kdy jej takhle nesla naposledy. 1

2 Sledovali je. Cítila jejich pohledy a bála se ohlédnout, aby se s některým z nich nestřetla. Kdo ví, kolika z nich už také rozežírá tělo ta odporná choroba? Páchl jí každý kout města. Vzduch byl nasycen hnilobou, strachem a smrtí. Konečně byli u studny. Jako vždy postavila chlapce na zem, odsunula těžký poklop a spustila vědro. I tentokrát, jako ostatně vždy, problesklo jí krátce hlavou, zda nákaza nepronikla už i na její dno, rychle však myšlenku zaplašila. Jiný zdroj vody nemají. Doma ji převaří a bude prosit Světlo, aby to stačilo. Kdyby jen přestali civět... Mamí, kníkl chlapec u jejích nohou tak náhle, až se polekala a divže neupustila provaz s vědrem. Ticho, řekla stroze. Až příliš stroze... Uvolnila jednu ruku, chtějíc utišit jej pohlazením, když si uvědomila, že chlapec už vedle ní není. Svět jí zčernal před očima. Vytrhlo ji až vzdálené zašplouchnutí na dně studny. Poplašeně do ní nahlédla. Bylo to však jen upuštěné vědro, co rozčeřilo temnou hladinu. Zvedla zrak ke zpustlému náměstí a její oči se okamžitě střetly s těmi jejich. Ze všech koutů zírali na ni, v každém stínu krčila se postava a proklínala ji mumlavými slovy plnými zášti a strachu. Na tom samém by nebylo nic zvláštního. Dnes byl však onen strach o poznání silnější než jindy, pohlcoval vše ostatní... a nemířil na ni. Jen s námahou od nich odtrhla zrak a konečně spatřila chlapce. Stál jen kousek za ní. A přímo nad ním tyčilo se to, co dnes vzbuzovalo jejich děs. V náhlém pomatení smyslů viděla v tom nejprve celou řadu temných postav, hned se však vzpamatovala. Všechny siluety slily se v jedinou bytost. Navzdory prvotnímu dojmu nebyla ani nijak vysoká, jak se tak skláněla nad hochem, zdála se vlastně sotva vyšší než on. Chtěla na chlapce zavolat, ale slova se jí vzpříčila v hrdle. Bytost však jako by ji zaslechla. Zvedla hlavu a pod kápí objevila se tvář, která snad kdysi patřila ženě, jež však ted musela být již notnou dobu po smrti. Mrtvá ji probodla dvojicí kalných, slabě světélkujících očí, bezzubá ústa se zkřivila v úsměšku. Pustila chlapcovu paži, jíž svírala, a plíživými kroky vydala se k ní. Tvůj syn je nemocný, zaskřípalo to v útrobách neznámé bytosti. Mrtvá tvář byla už nesnesitelně blízko, vzduch byl zahlcen jejím dechem, tou tak známou hnilobnou vůní. Koutkem oka zahlédla chlapce vykukujícího zpoza mrtvé. Rychle jej chňapla a postrčila za sebe. Mrtvá se jen ušklíbla. Můžu ti pomoci, řeklo to a ve skřípavém hlase zněly tóny posměchu. Pomoci? Je to možné...? Jak... jak nám chceš pomoci? vypravila ze sebe nakonec. Nedůvěřovala tomu neznámému stvoření, nenechala by jej s chlapcem ani na okamžik o samotě... ale pokud jim opravdu pomoci může, pokud může zachránit jejího chlapečka, jaké by to bylo štěstí? Ne, zavrtělo to hlavou. Ještě je brzy. Znovu ji naplnilo zoufalství, o to palčivější po oné bláhové chvilce naděje. Ale můžeš mu pomoci...? nehodlala se vzdát. Oči mrtvé sjely z ní na chlapce. Můžu ti jej vrátit, pravilo to po chvilce mlčení. Oči se znovu upřely na ni. Můžu ti jej vrátit. Ale ještě je brzy. 2

3 Ten den s ní šel pro vodu naposledy. Když za nimi konečně zaklaply domovní dveře, zjistila, že chlapec v jejím náručí během cesty zpět ztratil vědomí. Složila jej na lůžko a zlehka shrnula mu vlasy ze zpoceného čílka. Požár v jeho těle zase vzplanul v celé síle. Bděla u něj celý den a celou noc, měnila horkem nasáklé obklady za nové a při každém zaškubnutí v neklidném spánku ihned vyskakovala k němu, doufajíc, že se probral. Chlapec však spal dál. Bylo to až mnohem později, když ji vytrhlo z dřímotu jeho tiché, táhlé sténání. Oči měl otevřeny dokořán a skelným pohledem bloumal po stropě. A rty se pohybovaly v záplavě neslyšných slov. Copak se děje, zlatíčko? sklonila se nad ním. Co povídáš? Čeká, pravil zajíkavý hlásek. Už čeká, mami. Po zádech jí přeběhl mráz. Kdo čeká? otázala se, děsíc se předem odpovědi. Koutem její paměti zableskl pár kalných očí... Je ještě brzo, vyjekl náhle. Ještě ne! Ne! Sledovala jej v tiché hrůze. Jeho hlas se docela změnil, z tichých tónů přerostl v ostrý jekot, nářek, který vysiloval jeho tělo a drásal její srdce. Ječel, ječel dlouho a ona ječela s ním, křičela jeho jméno, zatímco jej svírala v náručí... a najednou vše utichlo. Propadal se znovu do hlubin nevědomí a jí nezbývalo nic, než bezmocně sledovat, jak se nad ním hladina uzavírá. Zemřel nedlouho poté. Pohřbila jej na zahradě pod starou jabloní. V tomhle stínu sedával za letních dní, v přestávce mezi dětským skotačením. Po těchto větvích šplhal na podzim, otrhávaje sladké plody, jež ted už také dávno sežehla nákaza, zatímco ona na něj v úzkosti volala, aby byl opatrný, u Světla!, jen at dává pozor. Na téhle zahradě stavěl sněhuláky, když v zimě napadl sníh, zmrzlými ručkami, které mu pak ohřívala u krbu. Ale nejkrásněji zde bylo na jaře, když stará jabloň kvetla a oni zde sedávali spolu, předčítala mu hrdinské příběhy, jež ožívaly v jeho snech za přivřenými víčky. Ve vzpomínkách viděla jej všude, každý kout jejich domova jimi byl naplněn a každičká z těch vzpomínek zaplavovala její srdce tupou bolestí a její oči slzami. A přesto se jich odmítala vzdát. Potlačit je by znamenalo zapomenout. A zapomenout by znamenalo přiznat si, že zůstala sama. Ale sama nebyla. Když zvedla hlavu, spatřila za plotem rozšklebenou tvář jednoho z opuštěných v tomhle zavšiveném městě. Zkušeným okem rozpoznala na něm několik známek nemoci, vzhledem k tomu, že muž stále držel na nohou, však usuzovala, že je choroba teprve v rozpuku. Jako svůj prvotní cíl si zřejmě musela vybrat mužovu tvář, která již snad musela být v posledním stadiu zkázy. A pak ji zarazila ještě jedna věc. Jeho oči byly mrtvé a skrze ni probodával ji pár kalných světel. To bylo příliš. Upustila lopatu a zmizela za dveřmi domu, odhodlána zůstat za nimi navěky. Choulila se na lůžku, jenž ještě nedávno patřilo chlapci. Plameny choroby v něm dosud nevyhasly. Cítila, jak zvolna prostupují i její kůží. Byl to vlastně zázrak, že dosud neonemocněla i ona sama, trávili spolu čas neustále, a co jej nemoc upoutala na lůžko, opouštěla jej jen v nejnutnějších případech. Čím to 3

4 tedy, že zatímco pouhých pár chvilek v chlapcově blízkosti odsoudilo několik zdejších obyvatel k smrti, ona v ní přežívala několik posledních týdnů, aniž by se jí choroba byt jen dotkla? Snad za to mohlo zoufalé odhodlání zachránit jej spojené s vědomím, že kdyby ji ted nemoc složila, jsou ztraceni oba. Ale na tom už nezáleží. Zklamala. Jakkoliv silná byla její vůle, pokud šlo o vlastní boj s nemocí, chlapce jí z pařátů vyrvat nedokázala. Tak at tedy sebere i ji. Bude tady ležet, dokud se to zlo neprožere i do ní, a bude tady ležet i potom, čekat, čekat, čekat na neodvratnou smrt. Vlastně to byla úleva. Nenáviděla se za to, že takhle přemýšlí, ale prvotní žal a zoufalství ted pomalu nahrazovala jakási otupělost a ona si konečně začala uvědomovat, že ji ty poslední týdny stály všechny síly. Ted už je beztak potřebovat nebude. Zavřela oči a v ten okamžik už spala, tím nejhlubším spánkem, od nějž je jen to krůček ke spánku věčnému. Spala několik dní a několik nocí ve světě, kde dny a noci ještě něco znamenají. A když se zdálo, že snad už opravdu nikdy neprocitne, tu najednou se jí začaly smysly vracet. Lůžko ji tlačilo do ztuhlého těla. Slabě se zavrtěla, aby změnila polohu v nějakou pohodlnější a už byla vzhůru. Zvolna otevřela oči a zase je rychle zavřela s bolestným syknutím. Pokoj naplňovalo ostré světlo. Dveře zely dokořán. Nesnesitelný šum naplnil jí hlavu. Chtěla křičet, vzlykat, at už to skončí, at už je konečně po všem, ale z úst jí nevyšla ani hláska. Trvalo dlouho, než si její oči na světlo zvykly. Šum v její hlavě také polevil a místo něj začala v něm rozeznávat sérii tichých šoupavých, t ukavých zvuků. Ve dveřích stála postava a propalovala ji svítivým pohledem. Vlastně ji to vůbec nepřekvapilo. Jen klidným, apatickým pohledem sledovala, jak bytost se svým typickým úsměškem vstupuje, krade se pokojem a už je tady, sklání se nad ní... Přišla jsem ti pomoci, zaskřípělo to v bytosti. Byla to žena od studně. Je mrtvý, chtěla odpovědět, ale místo slov z ní vyšlo jen jakési zachroptění. Bytost se ušklíbla. Můžu ti jej vrátit, zopakovala. Zatrnulo v ní. Najednou vše pochopila. Ano, ach ano, je to možné. Může jej mít znovu zpátky a ted už jí jen žádná choroba nesebere. Může být znovu s ním. Mohou spolu dále žít v tomhle kousku svého světa, navěky spolu... Ale za jakou cenu? Jak dlouho je tomu, co chlapec zemřel? Jak se na něm... och u Světla... už podepsala příroda? Ne. Nad tím přemýšlet nebude. Nedokázala jej zachránit před smrtí, nemá právo odpírat mu život, když má ted naději... Ano, pravila nakonec. Chci jej zpátky. Prosím... vrat mi jej. Bytost ji probodla párem svítivých očí a její rty se zkroutily v úšklebku. Pomohla mrtvé vykopat chlapcovo tělo. Musela se odvrátit, když jej bytost vyzvedla z hrobu a složila jej do pytle, který za tím účelem našly v domě. V chlapci to přitom slabě zapraskalo. Zvedl se jí žaludek. Snad potisící od chvíle, kdy s tím souhlasila, zapochybovala, zda to byla správná volba. Ještě to všechno může zastavit a vrátit se na lůžko a snad už konečně doopravdy umřít... Věděla však, že to neudělá. Nechá mrtvou, at si jej odnese, vrátí se domů... a bude čekat. 4

5 Posadila se naproti dveřím a čekala. Skulinou pode dveřmi viděla, jak světlo venku pomalu pohasíná, jak se den chýlí ke konci, spát však nešla. Cítila se zase plná odhodlání, plná naděje, dlouhý spánek zahnal veškerou únavu. Čekala dál, i když venku se svět už zahalil do tmy. Čekala celou noc. Skulinou pode dveřmi prosvitly první sluneční paprsky, když se ozvalo klapnutí zahradních vrátek. Bylo to tady. Duši ji naplnila směsice hysterického nadšení, sžíravé nejistoty... a tiché hrůzy nad tím, co vlastně se jí vrací. Už se blíží, kamínky na cestě mu chřestí pod chodidly. Už stoupá po schodech, dřevěná prkna pod jeho krůčky tiše sténají. Už je u dveří. Skulinu prot al jeho stín. Srdce jí bušilo v hrudi, divže ji neprorazilo. Dveře se otevřely a za nimi stál on. Kůži měl bílou jako padlý sníh, černé vlásky zcuchané, oči zářily párem těch protivných světe a na celém jeho těle ulpěl nános hlíny a prachu ale byl to on, její chlapec, byl to opravdu on! V příštím okamžiku už byla u něj, objímala jej a slzami smývala mu prach z tváří. Jsem tady, mami, pravil chlapec dutě. Ano, ano... zmohla se jen vypravit mezi slzami štěstí. Jsi zpátky, miláčku. Jsi zpátky. A vše bylo zase jako dříve. Dny trávili na zahradě, snažíce se zachránit těch několik rostlinek, jež mor nespálil. Dříve jí vždycky pomáhal, ptal se jí na květiny a chtěl, aby mu o nich povídala, dnes však pracovala jen ona, zatímco chlapec ji tiše pozoroval těma svýma zářícíma očima, na něž si doposud nezvykla. Do ničeho jej však nenutila. Štěstí z jeho blízkosti ji naplňovalo natolik, že si nevšímala lhostejnosti, s jakou její počínání sledoval. Kdo ví, jak namáhavý pro něj návrat do života je. Za chvíli se určitě vzpamatuje. Bude zase to veselé, čiperné dítě, jakým byl, než jej nemoc skolila. Zpočátku ji více mrzelo, jak chladný je k jejím projevům lásky. Když jej chtěla políbit, jen se od ní odvracel, z objetí utíkal, nebo jen nehybně stál, zatímco jej k sobě tiskla. Jednoho rána však sám skočil do postele, na níž spala, dožadoval se její pozornosti, divoce se jí vrhal pod peřinu a sápal se po ní a tehdy zjistila, jak těžké je pro ni snést jeho dotek. Kolem chlapce se vznášel neustálý odér hniloby. V prvním návalu radosti si jej nevšimla či se rozhodla, že si toho všímat nebude, postupem času si jej však uvědomovala čím dál více. Dosud se něm ještě držela vrstva špíny, s níž se k ní vrátil, ale pokusy jej umýt skončily vždy bez úspěchu. Schovával se, utíkal, a když jej konečně jednou strčila pod vodu, propukl v divoký křik. Žínkou drhla bláto z jeho zad, zatímco on se jí snažil vysmeknout, přitlačila tedy o něco silněji... a spolu se špínou zůstal jí v rukou pruh jeho kůže. V dalším okamžiku křičela také. Od té doby se už žádné umývání nekonalo a chlapec byl spokojen. Rozhodla se tedy omezit doteky. Myslela si, že jej potěší i tím, ale opak byl pravdou. Čím méně se s ním mazlila, o to více se jí domáhal on sám. Čím více se od něj odtahovala, tím zdivočeleji na ni dorážel. A i když se to rozhodla považovat za znamení, že jeho láska k ní se zase vrací, přeci jen se tak docela radovat nedokázala. Jednou to už nevydržela. Když se na ni opět vrhl a lepkavá, hnilobou páchnoucí ústa přitiskl na její, zděšeně jej od sebe odhodila, vyskočila z postele a vyběhla před dům. 5

6 Nevěděla, kam jde. Nepřemýšlela. Jen se vrhala z jedné úzké uličky do druhé, poháněna děsem z toho, že ji pronásleduje a ona zase co nevidět ucítí jeho pach, jeho dotek na své kůži... A najednou byla studny. Nakláněla se přes okraj s očima upřenýma do temných vod pod sebou. Jak snadné by bylo všechno to skončit? napadlo ji. Stačilo by přelézt kamennou zídku a vrhnout se dolů, vydržet pár chvil, než jí voda naplní plíce a stáhne ji ke dnu... a bylo by po všem. Z myšlenek ji vytrhl pár zářících očí, jež ji pozoroval ze stínu jedné z uliček. Oči nepatřily chlapci. Nepatřily ani mrtvé, která jí jej vrátila. Možná to byl onen muž, který ji tehdy sledoval, když syna pohřbívala, možná někdo jiný, na tom nezáleží. Vzpomněla si, za jak odporné dříve považovala je. Jak se štítila jejich doteků a to ještě nebyla většina z nich po smrti jako ted. U Světla, skutečně bere už i jej jako jednoho z nich? Svého chlapce, svého jediného syna za jednu z těch zrůd? Oni ji nenávidí, ale on ji přeci miluje, jen jí dává najevo svou lásku, po níž dříve tak prahla. Může snad za to, že je jí ted tak... odporný? Ne. Ne, ne, ne. Může za to jen ona, jedině ona sama, ona přeci chtěla, at jí jen mrtvá vrátí. A on je ted doma sám. Čeká, až se vrátí, a netuší, proč jej najednou nemůže snést. Srdce se jí sevřelo lítostí. Odvrátila se od postavy ve tmě a vydala se k domovu. Otevřela branku, vešla do zahrady a srdce se jí zastavilo. Zahrádka byla zničena. Kdosi rozryl pěstěný trávník, nechávaje za sebou pole mohutných drnů, jež se válely jeden přes druhý. Záhony, které vlivem její péče začaly znovu rozkvétat, ted zdobila jen smutná, seschlá torza bezhlavých květinek vyrvaných i s kořeny, zatímco otrhané květy ležely poházeny po celé zahradě. A opodál, stíníc osiřelý hrob, v plamenech zmírala stará jabloň. Od té doby z domu už téměř nevycházela. Několikrát ještě se pokusila oživit několik keříků pod okny, brzy však přišla na to, jak marné je její počínání. Kdykoliv se k nim druhého dne vrátila, byly v ještě horším stavu než předtím. Věděla proč, nikdy to však chlapci nevyčetla. Mimoto poslední dny neměla na zahrádku ani pomyšlení. Chlapec vyžadoval čím dál více pozornosti, jež ji vyčerpávala stejně, jako kdysi péče v době jeho nemoci. A snad ještě více. Zvolna nabývala dojmu, že to není jen on, co jí vysává síly. Jednoho dne vyrazila pro vodu. Byla sama, chlapce nechala doma pod příslibem, že se brzy vrátí. Spěchala proto. Už věděla, jak netrpělivý umí být, a věděla také, co je v netrpělivosti schopen napáchat. Jako vždy nabrala vodu, ignorujíc přitom blížící se pohledy a rychlým krokem se vydala zase zpět. Už při prvních krocích se jí však zatmělo před očima. Upustila vědro. A když jí chladná voda zmáčela chodidla, uvědomila si, jak sama hoří. Postavy se zastavily na pár kroků od ní. Obklopovaly ji ze všech stran, upíraly na ni mrtvá světla svých očí a vzduch byl naplněn pachem jejich zkázy. A mezi nimi stála ona. Mrtvá žena, jež měla všechno tohle na svědomí. Ta, která vzala jejího chlapce a místo něj jí podstrčila to příšerné stvoření. Chtěla zakřičet, 6

7 ale ústa měla vyprahlá. Vzduch, který dýchala, se v jejích útrobách měnil v horkou páru. Celý svět se točil kolem ní, postavy splynuly v jedinou masu, a když se mezi ně vrhala, snažíc se prodrat skrz, vždy se ocitla ve studeném, lepkavém objetí některé z nich. Mrtvá se jen ušklíbla a ten úšklebek bylo poslední, co viděla, než se v bezvědomí zhroutila k zemi. Už to tedy přišlo i na ni. Choroba, která zničila chlapce, konečně pronikla i do jejího těla a započala zde dílo zkázy. Jak se dostala domů, netušila, když však znovu otevřela oči, ležela na lůžku a on se choulil vedle ní. Pokusila se jej odstrčit jako vlezlé štěně, ale její paže byly příliš slabé a on příliš odhodlaný. Její gesto si vyložil po svém. Přitiskl se blíže, jeho zcuchané vlasy ji zaškrábaly pod bradou. Celou ji naplnil známý pach, zůstala však už ležet klidně. Věděla, že vzdor by jej jen vyprovokoval k větší prudkosti. Už to nebude muset dlouho snášet. Nemoc ji skolí brzy, cítí to. Ač už dávno přestala přemáhat svůj odpor k němu, tentokrát se přeci jen ovládla a ovinula mu ruce kolem ramen. Zvedl bledou tvář a probodl ji kalnými světélky svých očí. Maminko, zaskřípěl jeho tenký hlásek. Copak je, broučku? zadrkotaly jí zuby. Zase na sebe dostala vztek. Mrtev nebo ne, je to přeci jen dítě, její dítě. Budeme zase spolu, vid? Zaplavila ji vlna lítosti. Musel vycítit, že tady s ním už dlouho nebude. A určitě ví, co to znamená. Až zemře, zůstane tady sám. Jak se k tomu může stavět takhle? Jak jen může svou smrt považovat div ne za vysvobození? V duchu se za to nenáviděla. Až umřeš, víš? doplnil chlapec otázku. Chlácholivá slova jí uvázla v hrdle. Jak to myslíš, zlatíčko? zeptala se místo toho, snažíc se ovládnout svůj rozechvělý hlas. Vždyt víš, řekl jen a na jeden z bílých, lepkavých prstíků si natočil pramínek jejích vlasů. Až umřeš, přijde zase ta paní. Zatáhl. A zase tě vrátí. Jako mě. Nezmohla se na nic. Ruce, jimiž jej objímala, sklouzly jí podél těla, hlava klesla na polštář. Chlapec pustil její vlasy a položil jí hlavu mezi ňadra. Jeho rty se roztáhly ve spokojeném úšklebku. 7

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

Elektronický sborník povídek

Elektronický sborník povídek ZMĚNA Elektronický sborník povídek Nostalgia: Změna Elektronický sborník povídek Text Nostalgia a jednotliví autoři uvedení u příspěvků Ilustrace Karolína Kryštofová Vydání Vydání první, Praha 2013 c 2013

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Bílý. kámen. 1. Bílý kámen (P. Lochman, J. rejent / V. Kočandrle, I. Bartošová) 2. Lípo stoletá (V. kočandrla / V. Kočandrle)

Bílý. kámen. 1. Bílý kámen (P. Lochman, J. rejent / V. Kočandrle, I. Bartošová) 2. Lípo stoletá (V. kočandrla / V. Kočandrle) kámen Bílý 1. Bílý kámen (P. Lochman, J. rejent / V. Kočandrle, I. Bartošová) 2. Lípo stoletá (V. kočandrla / V. Kočandrle) 3. Poklad ( J. Škorpík / V. Kočandrle, I. Bartošová) 4 Jeskyně (V. Kočandrle,

Více

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech.

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. 1 SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ Ach, to léto! Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. Každý nesl v jedné ruce krumpáč a v druhé kyblík. Jak tak pochodovali lesem, hřálo je do zad

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ LAURA MARX FITZGERALDOVÁ Poklekl ke mně a rukama zacákanýma od barev sevřel má ramena. Není kouzelná. Je dost těžké tuhle sklenici naplnit. Je těžké ty peníze vydělat a ještě těžší je uchovat. Přesunul

Více

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího S A N O K 1 8 7 5 Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího břehu řeky. Děti přeběhly louku, prodraly

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

www.robotikmechacek.cz

www.robotikmechacek.cz ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

mladší žáci PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Petr usnul biblické příběhy pro děti Označ křížkem jména 3 učedníků, kteří byli s Ježíšem v zahradě:

mladší žáci PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Petr usnul biblické příběhy pro děti Označ křížkem jména 3 učedníků, kteří byli s Ježíšem v zahradě: Vyplň následující údaje: Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: biblické příběhy pro děti PoznejBibli Vedoucí skupiny: 1. PŘÍBĚH: Petr usnul PŘEČTI SI: Matouš 26,36-46 Stalo se Ti někdy, že jsi měl/a zůstat

Více

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček.

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. JE Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. Je taková rozkoš, že se trestáš za umění, když umění je hříchem. Je takové mlčení,

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

že sem na jih zabloudil letos nějaký orel, aby unikl chladnějším

že sem na jih zabloudil letos nějaký orel, aby unikl chladnějším Kapitola 3 Na farmě vzdálené třicet kilometrů severně od údolí Pastvin draků se Larisa postavila a setřela si pot z čela. Naklonila košík, který držela v ruce, a podívala se na červeňoučké jahody, jež

Více

Herta Müllerová: Nížiny

Herta Müllerová: Nížiny Ukázky Próza Herta Müllerová: Nížiny /ukázka/ Herta Müllerová: Nížiny /ukázka/ Seznamte se s prvotinou nejslavnější německy píšící spisovatelky současnosti. Nížiny jsou prvním románem nositelky Nobelovy

Více

JEŽÍŠ JE PRAVÝ BŮH Ježíš nám svými zázraky dal poznat, že je Pán všech věcí. Mohl dělat zázraky, protože byl Bůh. Katechismus o tom říká: Ježíš vrátil v pouhém okamžiku slepým zrak, hluchým sluch, němým

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni

Více

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/21.3536 ANOTACE

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/21.3536 ANOTACE Základní škola Habartov, Karla Čapka 119, okres Sokolov Autor: Téma sady: Název výstupu: Dagmar Pospíšilová Český jazyk pro 5. ročník - literatura VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY Datum vytvoření:

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně. 1. kapitola Muselo se něco stát! Tohle přece není normální! víří mi hlavou. Okolo mě jezdily tanky a motorky. Co se to děje? Náhle mi hlavou bleskla strašlivá myšlenka: ocitla jsem se v minulosti. Ano,

Více

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny

Více

ŘÍŠE TEMNOT LÁSKA NIKDY NEBYLA TAK NEBEZPEČNÁ.

ŘÍŠE TEMNOT LÁSKA NIKDY NEBYLA TAK NEBEZPEČNÁ. ŘÍŠE TEMNOT LÁSKA NIKDY NEBYLA TAK NEBEZPEČNÁ. ŘÍŠE TEMNOT není žádné konkrétní místo. Trvale nás obklopuje. Tvorové z Říše temnot jsou krásní, smrtelně nebezpeční a pro lidi neodolatelní. Váš nejlepší

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

OSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007

OSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007 OSTRUZINY.cz Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007 1. Dole...nahoře (od LUKiO) 2. Tajemství (od Zorik von Masimo) 3. Linnéa (od otazník) 4. Dopravní modlitbička (od Lizzzie) 5. Definice lásky (od

Více

žonglovala s míčem. Když se objevil Frankie, otočila se a vystřelila míč nízkým obloučkem na Charlieho. Ten se stále ještě rozcvičoval, ale bleskově

žonglovala s míčem. Když se objevil Frankie, otočila se a vystřelila míč nízkým obloučkem na Charlieho. Ten se stále ještě rozcvičoval, ale bleskově KAPITOLA 1 Frankie vyběhl na školní hřiště ve svém sportovním oblečení a těšil se, že si opět zahraje fotbal. Ostatní dě se již rozcvičovaly a i Charlie měl své brankářské rukavice. Charlie je to ž nosil

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

Alison Gross Am G C E7 Am G C Dm E7 1. Když zapadlo slunce a vkradla se noc a v šedivých mracích se ztrácel den, Am G C E7 Am G Am a když síly zla ve tmě převzaly moc, tu Alison Gross vyšla z hradu ven.

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Karel C. Grig Petrovy mozaiky Petrovy mozaiky Karel C. Grig Kniha Zlín 2013 Copyright Karel C. Grig, 2013 Illustrations Markéta Hlinovská, 2013

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky Mgr. et Bc. Michael Novotný Veršované pohádky Copyright Autor: Michael Novotný Ilustrace: Barbora Lišková Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015 ISBN: 978-80-7512-337-4 (epub) 978-80-7512-338-1 (mobipocket)

Více

Volnomyslné přírodní deníky

Volnomyslné přírodní deníky Volnomyslné přírodní deníky Karolína Tauberová 3. místo Próza do 23 let 1. 7. Dokud si vítr hraje s mými vlasy, kapky deště dopadají na tvář a slunce rozjasňuje oči, září mi úsměv na rtech a já cítím,

Více

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová Můžete si myslet, že půjčit si zápalku na ulici je docela jednoduchá věc. Ovšem každý člověk, který to kdy zkusil, vás ujistí, že tak to rozhodně není. A každý

Více

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Poprvé publikováno jako Karlinchen od Annegert Fuchshuber (Annette Betz Verlag, Wien/München, 1995). Copyright 1995

Více

OSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009

OSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009 OSTRUŽINY Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009 1. BÁSNÍCI (od puero) 2. Sonáta pro srpnový večer (od Verena) 3. Ve vaně (od milancholik) 4. (M.) Vzkaz lásky (od ivkaja) 5. Ach, vodo (od nostalgik)

Více

Pastorale. Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20. Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv

Pastorale. Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20. Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv Pastorale Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20 Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv Hudba: Bohdan Mikolášek Liturgie: Jana Mikolášková Nebojte se! Liturgická vánoční slavnost pořad:

Více

Jaroslav Seifert - Nobelova cena za literaturu 1984

Jaroslav Seifert - Nobelova cena za literaturu 1984 Jaroslav Seifert - Nobelova cena za literaturu 1984 Město v slzách (1921) - představa světa bez bídy a nenávisti, touha léčit, potěšit; soucit s chudými, vidiny lidského štěstí - proletářská poezie Děti

Více

Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou

Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Šindlerová, Jindřiška

Více

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí NOCTURNO 2014 Do hlubin Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí Jsme to, nejsme to my zakletý v jantaru váhání Dívej se na

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu.

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu. Kajsa Nebojsa Přála bych vám vidět domek, v kterém bydlela Kaj sa Ne bojsa. Byl tak maličký a tak milý, že by člověk skoro uvěřil, že je to domeček z pohádky, kde žijí trpaslíci a skřítkové. Stál v úzké

Více

hy podobaly dlouhé, mnohokrát zakroucené a zašmodrchané tkaničce

hy podobaly dlouhé, mnohokrát zakroucené a zašmodrchané tkaničce O nějaký den později si jedna z lékařek všimla, že pouhým zapsáním počátečních písmen všech pěti jmen vedle sebe vznikne jméno šesté: C. I. L. K. A. Kupodivu právě toto jméno se vžilo. Celestýna, Izabela,

Více

"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.

Marcela, představila se nejistě a téměř kajícně. "Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně. "Ivan Toman," zareagoval stereotypně jako po každém zazvonění telefonu, a teprve poté si uvědomil, kdo volá. "To jsi ty, Marcelo?" nechtěl věřit tomu,

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

Pokleknout? zopakoval Brian nejistě.

Pokleknout? zopakoval Brian nejistě. Během té nejtemnější a nejděsivější noční hodiny se mrtví vrátili do života a zaplavili vesnici Pallaskenry jako smrtonosné hejno strašlivých kobylek. Ty šťastnější zavraždili ve spánku, rozrazili jim

Více

košili a koženou vestu s přiléhavými, obtaženými kalhotami a měkkými botami, které vypadaly jako trepky. Frankie měl červenou tuniku, kterou volně

košili a koženou vestu s přiléhavými, obtaženými kalhotami a měkkými botami, které vypadaly jako trepky. Frankie měl červenou tuniku, kterou volně KAPITOLA 2 Najednou Frankie ucí l pod nohama pevnou zem a vlasy mu cuchal lehký vánek. Otevřel oči a to, co uviděl, mu vyrazilo dech. Frankie stál spolu s ostatními na poli pokrytém nízkou trávou. Charlie

Více

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé -

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé - Pohádkové povídání - pro děti i dospělé - Knížka Pohádkové povídání vznikla v roce 2009 v rámci výzkumné práce: Problematika znakového jazyka a možnost jeho využití v pohádkách pro sluchově postižené děti

Více

Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan

Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové,

Více

noční motýl prosím tě otevři

noční motýl prosím tě otevři když spíš když spíš má ticho zvláštní něhu svět ustane v svém koloběhu když spíš co tvůj sen skrývá nemám zdání zdá se ti asi o létání když spíš pokoj má barvu zralých pšenic slunce už sahá do okenic když

Více

Vyprávění z časů vikingů

Vyprávění z časů vikingů Leif Nordenstorm Arne syn náčelníka Vyprávění z časů vikingů K A V A P E C H ARNE, SYN NÁČ ELNÍKA Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h

Více

Foliáš z Fornostu. Toulky

Foliáš z Fornostu. Toulky Foliáš z Fornostu Toulky Poutník I Byl večer, už zavřela se vrátka a jakýs poutník zpíval písničku. Ta slova zdála se být sladká, ale mužíček smutněl trošičku. Kousek dál v prachu cesty kráčí on, malý

Více

Bible pro děti. představuje. První Velikonoce

Bible pro děti. představuje. První Velikonoce Bible pro děti představuje První Velikonoce Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: Janie Forest Upravili: Lyn Doerksen Přeložila: Jana Jersakova Vydala: Bible for Children www.m1914.org 2010 Bible for Children,

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a

Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a čemu jsme se naučili. Máma s tátou mi říkali, že se

Více

O Klárce. Rivel Arosis. Povídání o jedné zatím malé holčičce a jejích nejlepších kamarádkách. Klárka a nemluvně

O Klárce. Rivel Arosis. Povídání o jedné zatím malé holčičce a jejích nejlepších kamarádkách. Klárka a nemluvně O Klárce Rivel Arosis Povídání o jedné zatím malé holčičce a jejích nejlepších kamarádkách. Klárka a nemluvně Po nebi se již zas prohánějí oblační beránci a spásají modř, řekla by určitě Klářina milovaná

Více

Jsou okamžiky, kdy dlouze vyhráváš, pak štěstí se přikloní na moji stranu, možná jen, že mi ve hře šanci dáváš, kterou jinde tak snadno nedostanu...

Jsou okamžiky, kdy dlouze vyhráváš, pak štěstí se přikloní na moji stranu, možná jen, že mi ve hře šanci dáváš, kterou jinde tak snadno nedostanu... 1. Hrajeme spolu tu partii podivnou zase, bez figurek na šachovnici žlutohnědé, bez vnímání prostoru v prázdném čase, červenají při ní tváře pře tím tak bledé... Nehrajeme na remízu, ale na vyhrání, jen

Více

Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Kapitola 15

Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Kapitola 15 Kapitola 15 Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Na chvilku se mu podařilo zapomenout na vlastní problém a ztratit se v potrhlém světě plivající lamy. Slečna Petunie byla bez sebe

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

nohama. Husté vířící bahno ho strhlo, stačil jen vykřiknout a už ujížděl po svahu dolů a odíral si záda o kořeny stromů. Elena se nevěřícně dívala,

nohama. Husté vířící bahno ho strhlo, stačil jen vykřiknout a už ujížděl po svahu dolů a odíral si záda o kořeny stromů. Elena se nevěřícně dívala, KAPITOLA 2 STRÎENI Tom se rychle obrátil. Z kopce se na ně valil příval bahna. Vypadalo to, jako když země taje. Bouřlivák, celý zablácený, se s vyděšeným zafrkáním namáhavě postavil na nohy. Šedivák tahal

Více

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu.

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu. KAPITOLA 1 Můžeš si kousek poposednout? zeptala se Louisa, když přišla do obýváku. V ruce držela misku brambůrek. Frankie, který seděl na pohovce, se kousek posunul a při skl se na Charlieho. Dál už nemůžu,

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Fotografie Jiřího Ortena: originály archiválií jsou uložené v Památníku národního písemnictví literární archiv.

Fotografie Jiřího Ortena: originály archiválií jsou uložené v Památníku národního písemnictví literární archiv. Znění tohoto textu vychází z díla Knihy veršů tak, jak bylo vydáno nakladatelstvím Český spisovatel v roce 1995 (ORTEN, Jiří. Knihy veršů. 1. vyd. Praha: Český spisovatel, 1995. 301 s. Spisy Jiřího Ortena,

Více

Základní škola a Mateřská škola, Moravský Písek

Základní škola a Mateřská škola, Moravský Písek Základní škola a Mateřská škola, Moravský Písek Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.0624 Název šablony klíčové aktivity: I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti.

Více

Prosím Dovol mi dotknout se myšlenkou Tvého ticha, vnořit se do barev Tvých a tóny prstů s Tebou tvořit duhové mosty (2. 6. 2013)

Prosím Dovol mi dotknout se myšlenkou Tvého ticha, vnořit se do barev Tvých a tóny prstů s Tebou tvořit duhové mosty (2. 6. 2013) Prosím Dovol mi dotknout se myšlenkou Tvého ticha, vnořit se do barev Tvých a tóny prstů s Tebou tvořit duhové mosty do S T Ř E D U (2. 6. 2013) Sami a spolu nahoru dolu ve zpěvu ptáků v zrcátku mraků

Více

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření.

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Ucítila jsem, jak mě něco udeřilo do zátylku, a svět kolem mě zčernal. D o tváře mi šplíchala studená voda. Když jsem otevřela

Více

V šamanově domě bylo nezvykle plno. Šaman, Maladan, Berin, Palaray a dva jeho zranění stopaři. Všichni leţeli na velmi pohodlných lůţkách ze

V šamanově domě bylo nezvykle plno. Šaman, Maladan, Berin, Palaray a dva jeho zranění stopaři. Všichni leţeli na velmi pohodlných lůţkách ze V šamanově domě bylo nezvykle plno. Šaman, Maladan, Berin, Palaray a dva jeho zranění stopaři. Všichni leţeli na velmi pohodlných lůţkách ze zvířecích koţešin. Někteří rytíři a válečníci byli natolik zvyklí

Více

1 PERLA Netušila, kde je jen to, že je v jeskyni. Tísnily ji stěny z bílého kamene. Odněkud sem pronikalo rozptýlené kalné světlo a vzduch byl vydýchaný, zatuchlý a úplně suchý. Trápila ji hrozná žízeň.

Více

Telefonní budka. Varovný telefonát

Telefonní budka. Varovný telefonát MEZI NEBEM A ZEMÍ Mezi nebem a zemí Telefonní budka Tohle se prý stalo nedávno, někde na Kladně. Jednu mladou dívku právě proti její vůli opustil přítel a k tomu se přidaly jak problémy ve škole, tak

Více

Návštěva anděla VÁNOČNÍ PŘÍBĚH

Návštěva anděla VÁNOČNÍ PŘÍBĚH VÁNOČNÍ PŘÍBĚH Návštěva anděla Kdysi dávno žila v Nazaretu dívka. Byla jemná a skromná a jmenovala se Marie. Zasnoubila se s tesařem jménem Josef. Jednou, když si vyšla na procházku, přihodilo se jí něco

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

řed mnoha a mnoha lety, v osmdesátých letech osmnáctého století, žil na Vasiljevském ostrově, v ulici nazývané První linie, majitel chlapecké

řed mnoha a mnoha lety, v osmdesátých letech osmnáctého století, žil na Vasiljevském ostrově, v ulici nazývané První linie, majitel chlapecké řed mnoha a mnoha lety, v osmdesátých letech osmnáctého století, žil na Vasiljevském ostrově, v ulici nazývané První linie, majitel chlapecké internátní školy. Jistě bychom i dnes našli o něm někde záznam

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

Žíjky, Zdeňka Hlavatá 2013

Žíjky, Zdeňka Hlavatá 2013 Byla ráda, že už je doma. Měla za sebou dlouhý školní den. Byla unavená a měla hlad. Otevřela lednici a prohlížela její police od shora dolů a zase nahoru. Snažila se přijít na co má vlastně chuť a co

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Inovace výuky Člověk a jeho svět

Inovace výuky Člověk a jeho svět Inovace výuky Člověk a jeho svět Čs1/02 Voda a její proměny Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Vzdělávací obor: Člověk a jeho svět Tematický okruh: Rozmanitost přírody Cílová skupina: 1. ročník Klíčová

Více

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Silvester Lavrík Zu česi, čítajte svazek 8 Silvester Lavrík Zu U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

Jaroslav Vrchlický (1853 1912)

Jaroslav Vrchlický (1853 1912) Jaroslav Vrchlický (1853 1912) vl. jm. Emil Frída nar. v Lounech stud. G, filosofie, historie, románských jazyků vychovatel v severní Itálii sňatek s Ludmilou Podlipskou profesor literatury na Karlově

Více

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015 2015 Hospodin vede na různá místa zelené pastvy, stezky spravedlnosti. Po příjemných cestách pomyslel David na cestu roklí stínu smrti. Tam se nebude bát. Ne pro svo odvahu, nýbrž pro přítomnost pastýře.

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

Glen Sanderfur. Jak filozofie nejznámìjšího amerického mystika Edgara Cayceho autorovi pomohla vyrovnat se s tragickou událostí.

Glen Sanderfur. Jak filozofie nejznámìjšího amerického mystika Edgara Cayceho autorovi pomohla vyrovnat se s tragickou událostí. Glen Sanderfur Jak filozofie nejznámìjšího amerického mystika Edgara Cayceho autorovi pomohla vyrovnat se s tragickou událostí Eko konzult Co se mi stalo 3 Smrtelné zranìní Glenna Sanderfursta pøivedlo

Více

Kamila Krátká z 8.A. KLEC a KLÍČ. Jestlipak víte, co se stane s člověkem, jenž utíká před světem? Stane se z něj to, co už nikdo nevidí,

Kamila Krátká z 8.A. KLEC a KLÍČ. Jestlipak víte, co se stane s člověkem, jenž utíká před světem? Stane se z něj to, co už nikdo nevidí, Kamila Krátká z 8.A píše poezii a v letošním roce získala za přednes básně Klec a klíč na regionální recitační soutěži Dětská scéna 2013 ocenění za autorský přínos. Ukázky z její tvorby zveřejňujeme v

Více

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Pravidla přátelství Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Original title: Código amistad Copyright 2015 Disney Enterprises, Inc. Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva 10. Omluva Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz Podívej, kdo sem jde, upozornil Štefan přítele. Ten se napřímil a pohlédl k cestě. Po ní pomalu přicházel Viktor. No, ty lenochu, zasmál se mu Gimo naproti, když

Více