Daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2013 praktický návod k sestavení

Transkript

1 Daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2013 praktický návod k sestavení 1. Úvod Cílem tohoto příspěvku je vytvoření praktické pomůcky pro sestavení daňového přiznání ve standardních podmínkách činnosti právnických osob. Podrobněji budou rozebrány běžné situace, které mohou v praxi činit problémy. Čtenář po přečtení kapitoly získá přehled, které části daňového přiznání jsou pro něj důležité a které naopak může při vyplňování formuláře daňového přiznání přeskočit a nezabývat se jimi (např. pasáže týkající se investičních fondů, neziskových organizací). Formulář daňového přiznání K sestavení daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob pro rok 2013 byl Ministerstvem financí vydán nový formulář (vzor č. 24). Protipovodňové úlevy Novinkou zdaňovacího období roku 2013 je možnost uplatnění protipovodňových úlev v souladu s Informací GFŘ. Základní atributy této možnosti shrnujeme níže: Jedná se o prominutí úhrady daně ve výši odpovídající výši skutečné škody vzniklé na majetku poplatníka používaného k činnostem, z nichž plynou příjmy, které jsou předmětem daně, v důsledku mimořádné události na území, pro něž byl vyhlášen nouzový stav. Jedná se o prominutí úhrady daně, nikoliv pak prominutí daně, daňová povinnost v daňovém přiznání nebude touto výhodou dotčena. Výhoda se uplatní pouze při úhradě daně, která bude nižší. Skutečnou škodou na majetku se rozumí škoda materiální povahy, tj. zničení nebo poškození majetku poplatníka způsobené v důsledku mimořádné události, která bude doložena posudkem pojišťovny nebo znalce. Nejedná se například o ušlý zisk, nemusí se dokonce jednat ani o shodnou výši škody částkou, která je vyjádřena jako výše škody v účetnictví. Hodnota daňové výhody se v účetnictví roku 2013 neprojeví. Hodnotu správcem daně uznané výhody ve výši prominuté úhrady daně (v hodnotě doložené posudkem znalce či pojišťovny) proúčtujeme až v roce 2014 jako snížení daňové povinnosti uplynulého roku (341/59X, případně 42X). Prominutí úhrady daně se vztahuje na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období, nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterých v roce 2013 došlo k mimořádné události. V případě nízké či nulové daňové povinnosti není možné tuto výhodu přesunovat do následujících zdaňovacích období. Výši škody poplatník prokáže správci daně při podání daňového přiznání prostřednictvím posudku pojišťovny v případě, že je poškozený majetek pojištěn, není-li takový majetek pojištěn, posudkem znalce. Má-li poplatník majetek, který je pojištěn i který není pojištěn, předloží ohledně pojištěného majetku posudek pojišťovny, ohledně nepojištěného majetku posudek znalce. Prokázání výše škody pro účely prominutí daně je nutné provést současně s podáním daňového přiznání k dani z příjmů. Rozhodnutím ministra financí č.j. MF 65647/2023/39 ze dne je prominuta toliko úhrada této daně. Prominutí se tak vztahuje pouze na to, co je poplatník povinen uhradit, nikoli na to, co je poplatník povinen tvrdit ve svém daňovém přiznání. Prominutím daně tak poplatníci, kteří naplní podmínky dané tímto rozhodnutím, získají nárok na to, aby snížili výši finanční částky, kterou by měli 1 Ing. Ivana Pilařová

2 hradit daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterých došlo k mimořádné události. Je-li majetek poplatníka daně z příjmů právnických osob, který nebyl založen za účelem podnikání, používán k činnostem, z nichž plynou příjmy, které jsou předmětem daně pouze z části, uplatní se skutečná škoda na tomto majetku pouze v poměrné výši. Právnické osoby rovněž mohou dosáhnout úlevy související s placením záloh na základě individuální žádosti podle 174 daňového řádu. Poplatník prostřednictvím této žádosti může požádat svého místně příslušného správce daně o stanovení záloh nižších, popř. o povolení výjimky z povinnosti daň zálohovat, a to i za celé zdaňovací období, a to s využitím vzorové žádosti, která je přílohou Informace GFŘ. Místní příslušnost Místní příslušnost bude stanovena podle místa registrace daňového subjektu k datu podání daňového přiznání tedy k příslušnému finančnímu úřadu v sídle jednotlivých krajů nebo hl. městě Praha. Územní pracoviště pak bude stanoveno podle přílohy k pokynu D-12 o finančních úřadech, jejich územních pracovištích, kde je uveden jmenovitý přehled finančních úřadů a jejich územních pracovišť. Označování typu daňového přiznání V souvislosti s daňovým řádem si připomeňme označování typu přiznání řádného, dodatečného a opravného daňového přiznání. Daňový řád totiž nově umožňuje podání opravného dodatečného přiznání ( 138 DŘ). Možnost podat opravné daňové přiznání k řádnému daňovému přiznání je nezměněná. Při podávání opravného daňového přiznání tedy budou vždy zaškrtnuta dvě políčka, aby bylo jasné, k jakému typu přiznání se opravné přiznání vztahuje. Možnosti jsou tedy následující: řádné přiznání (zaškrtnuto jedno políčko), dodatečné přiznání (zaškrtnuto jedno políčko), opravné k řádnému (zaškrtnuta dvě políčka), opravné k dodatečnému (zaškrtnuta dvě políčka). Podpisování daňového přiznání Podpisování daňových přiznání nemusí být vždy jednoduchou záležitostí, zvláště pokud si právnická osoba zvolí zástupce. Údaje o zástupci: tyto údaje budou vyplňovány pouze v případech, kdy je daňové přiznání zpracováváno a podáváno zástupcem za daňový subjekt. Kód zástupce: bude vyplněn číselný kód podle níže uvedených typů zástupců: 1 zákonný zástupce; 2 ustanovený zástupce; 3 společný zástupce, smluvní zástupce; 4a obecný zmocněnec fyzická osoba i právnická osoba; 4b fyzická osoba daňový poradce nebo advokát; 4c právnická osoba vykonávající daňové poradenství. Datum narození/ Evidenční číslo osvědčení daňového poradce/ IČ právnické osoby: bude vyplněno datum narození zástupce - fyzické osoby, evidenční číslo 2 Ing. Ivana Pilařová

3 osvědčení daňového poradce - fyzické osoby nebo IČ právnické osoby - zástupce daňového subjektu. Fyzická osoba oprávněná k podpisu (je-li daňový subjekt či zástupce právnickou osobou) s uvedením vztahu k právnické osobě (např. jednatel, pověřený pracovník atd.): tyto údaje budou vyplňovány pouze v případech, kdy je daňové přiznání podáváno právnickou osobou, včetně případů, kdy je právnická osoba v postavení zástupce daňového subjektu, za nějž zpracovává a podává daňové přiznání. Vlastnoruční podpis daňového subjektu/osoby oprávněné k podpisu: daňové přiznání bude opatřeno vlastnoručním podpisem buď přímo daňovým subjektem - fyzickou osobou podávající své daňové přiznání, nebo fyzickou osobou oprávněnou podepsat daňové přiznání za daňový subjekt - právnickou osobu a v případě zastoupení daňového subjektu zmocněnou fyzickou osobou (včetně daňového poradce) nebo fyzickou osobou oprávněnou podepsat za zmocněnou právnickou osobu (včetně právnické osoby vykonávající daňové poradenství). Vyjmeme-li z daňového přiznání vnitřní dvojlist (přílohu), máme před sebou dvoustranu, na níž provedeme transformaci účetního výsledku hospodaření na základ daně, dále pokračujeme úpravou základu daně o odčitatelné položky a výpočtem daňové povinnosti po slevách až po konečné zúčtování záloh s celkovou daňovou povinností (poslední strana daňového přiznání). Terminologie Formulář daňového přiznání používá termín výsledek hospodaření, zákon o účetnictví totéž nazývá účetním výsledkem hospodaření po zdanění. Vysvětlení této terminologie daňového přiznání je uvedeno v Poučení k vyplnění daňového přiznání. V dalším textu budeme používat pojem účetní výsledek hospodaření pro označení účetního zisku či ztráty, který se dále transformuje na základ daně. Údaj o rozdílu mezi příjmy a výdaji se týká účetních jednotek (pouze vybraných neziskových organizací), které mohou na základě zákonem stanovené výjimky vést jednoduché účetnictví. Údaje v daňovém přiznání se uvádějí zaokrouhlené na celé koruny. Princip transformace Účetní výsledek hospodaření před zdaněním je třeba přetvořit na základ daně. Přestože se oba pojmy mohou zdát podobné, je mezi nimi velký rozdíl. Účetní výsledek hospodaření před zdaněním je rozdíl účetních výnosů (účtová třída 6) a účetních nákladů obsažených v účtových skupinách 50 až 58. Základ daně je rozdílem mezi zdanitelnými výnosy a daňově účinnými náklady při respektování jejich věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období. Aby se z účetního výsledku hospodaření stal základ daně, je třeba provést čtyři typy úprav; přitom platí, že položky, na kterých se realizuje transformace z účetního výsledku hospodaření na základ daně (tj. řádky 20 až 170), nesmějí nabývat záporných hodnot. K účetnímu výsledku hospodaření musejí být přičteny všechny zaúčtované daňově neúčinné náklady v souladu s 24 a 25 ZDP (některé případy jsou i v 23). 3 Ing. Ivana Pilařová

4 Položky zvyšující účetní výsledek hospodaření Daňové přiznání k DPPO za rok 2013 K účetnímu výsledku hospodaření musí být dále přičteny výnosy, které jsou zdanitelné, ale nebyly v účetnictví společnosti proúčtovány. Neproúčtování určitých výnosů má své důvody: může jít o neúčetní operace, které nelze proúčtovat, nebo je důvodem nezaúčtování zdanitelného výnosu do příslušného zdaňovacího období chybná práce či špatná informovanost účtárny. Mezi neproúčtovatelné položky zvyšující základ daně se řadí zejména: rozdíl nižší ceny smluvní a vyšší ceny obvyklé ( 23 odst. 7 ZDP) při obchodování s kapitálově či jinak spojenými osobami, nezaúčtovatelné nepeněžní příjmy, neproúčtované vzájemné kompenzace dodávek zboží či poskytnutí služeb (jedná o často se vyskytující účetní chybu jak na dani z příjmů, tak i DPH), vrácení dalších dříve uplatněných daňových výhod (odstupné za uvolnění bytu) při následném nesplnění podmínek pro jejich uplatnění, případy uvedené v 23 odst. 3 písm. a) bod 12 ZDP tedy zpětně daňově neúčinné náklady, hodnota závazků, které jsou k rozvahovému dni promlčené, nebo jsou po datu splatnosti déle než 36 měsíců (tzv. polhůtní závazky), současné inkaso v minulosti výnosově zaúčtovaných smluvních sankcí, svým způsobem neproúčtované v reálném roce jsou i omylem nezaúčtované příjmy z titulu vzniku účetní chyby. Položky snižující účetní výsledek hospodaření Od účetního výsledku hospodaření se naopak odčítají zaúčtované výnosy, které v daňovém přiznání nebudou zdaněny. Důvodů, proč určité výnosy nebudou v daňovém přiznání zdaněny, je celá řada. Jde např. o případy, kdy: výnos není předmětem daně, výnos je od daně osvobozen, výnos je zdaňován definitivní srážkovou daní, výnos je zdaňován až při zaplacení (inkasu), např. zaplacené smluvní pokuty, úroky z prodlení, výnos byl již u téhož poplatníka daní z příjmů zdaněn, výnos je zdaňován v samostatném základu daně, výnos souvisí s daňově neuznatelnými náklady předchozích zdaňovacích období, účetnictví obsahuje částky výnosů, o které byly výnosy nesprávně zvýšeny, výnos je z důvodu, že tak stanoví zákon o daních z příjmů, nezahrnován do základu daně [například tržba z prodeje osobního automobilu s limitovanou vstupní cenou, hodnota výsledkově zúčtovaných rozdílů z ocenění reálnou hodnotou u akcií, které by bylo možné prodat jako od daně osvobozené 23 odst. 4 písm. l) ZDP], Od účetního výsledku hospodaření se dále odčítají nezaúčtované daňově účinné náklady. Stejně jako neproúčtování výnosů má i neproúčtování nákladů své důvody. Může jít o situace, kdy měla být daná operace do nákladů předmětného zdaňovacího období zaúčtována, např. přes účty časového rozlišení či přes dohadné položky, ale chybou účtárny (nebo kvůli pomalému či nefungujícímu toku informací) se tak nestalo. Stejně tak může jít o nezaúčtovatelné náklady například v podobě: rozdílu vyšší daňové a nižší účetní zůstatkové ceny při daňově účinném způsobu vyřazení dlouhodobého majetku, 4 Ing. Ivana Pilařová

5 rozdílu vyšší nabývací ceny obchodního podílu a jeho nižší účetní hodnoty při prodeji neosvobozeného obchodního podílu či akcie, přičemž daňově uplatněná nabývací cena nesmí přesáhnout tržbu z prodeje podílu, paušálního výdaje na dopravu, opravy hmotného majetku odpisovaného metodou komponentního odpisování, která je účtována do hodnoty majetku jako daňově účinného nákladu na základě ustanovení 23 odst. 2 ZDP, Snížení základu daně následně uhrazeného v minulosti zdaněného polhůtního závazku. 2. Účetní výsledek hospodaření (ř. 10) Účetní výsledek hospodaření Řádek 10 obsahuje účetní výsledek hospodaření před zdaněním. V případě účetní ztráty uvádíme číselný údaj se znaménkem minus. Účetní výsledek hospodaření před zdaněním je rozdíl mezi účty 6. účtové třídy a účty účtových skupin 50 až 58. částky zaúčtované na účtech účtové skupiny 59 nesmějí ovlivnit výši údaje vykazovaného v řádku 10. Jelikož v praxi se v tomto bodě často chybuje, budeme věnovat skupině 59 větší pozornost. Účtová skupina 59 Obsahem účtové skupiny 59 jsou tyto účty: 591 Daň z příjmů z běžné činnosti splatná, 592 Daň z příjmů z běžné činnosti odložená, 593 Daň z příjmů z mimořádné činnosti splatná, 594 Daň z příjmů z mimořádné činnosti odložená, 595 Dodatečné odvody daně z příjmů, 596 Převod podílu na hospodářském výsledku společníkům (týká se výhradně společníků veřejných obchodních společností a komplementářů komanditních společností). Účtování splatné daně Účtování na účtech splatné daně: a. výše daně bude stanovena teprve v daňovém přiznání, není dosud proúčtována a účty 591 a 593 jsou proto nulové, b. výše skutečné splatné daně je již zaúčtovaná na MD účtu 591, v případě daňové povinnosti vyplývající z mimořádné činnosti pak na straně MD nebo i D účtu 593, c. výše daně k datu uzavření účetních knih sice známá není, je ale vytvořena rezerva na daň z příjmů, a to souvztažností 591, případně 593/45X. Při účtování rezervy na splatnou daň budou účty 591 a 593 za rok 2013 obsahovat: výši vytvořené rezervy na daň z příjmů roku 2013 a odchylku skutečné daně z příjmů za rok 2012 od výše rezervy vytvořené v roce Účtování odložené daně Pokud již byla zaúčtována změna stavu odložené daně, mají účty 592 a 594 obraty, a to buď na straně MD, nebo na straně D podle typu změny stavu. O odložené dani za rok 2013 povinně účtují účetní jednotky, jejichž účetní závěrka podléhá povinnému ověření auditorem, a dále všechny akciové společnosti bez ohledu na povinnost provedení 5 Ing. Ivana Pilařová

6 statutárního auditu. Dobrovolně mohou o odložené dani účtovat všechny účetní jednotky na základě svého rozhodnutí. Doměrky a vratky daně Účet 595 bývá využíván ve společnostech častěji. Účtujeme na něj již v průběhu roku, a to v případě, kdy se dodatečně mění daňová povinnost. K takové situaci může dojít z několika důvodů. Na stranu MD účtujeme v případě zvýšení daňové povinnosti za některé již uplynulé zdaňovací období. Ke zvýšení daňové povinnosti dochází buď při kontrole správcem daně a dodatečném vyměření daně dodatečným platebním výměrem, nebo v případě podání dodatečného daňového přiznání na vyšší daňovou povinnost. Na stranu D pak účtujeme v případě snížení daňové povinnosti při podání dodatečného daňového přiznání na nižší daňovou povinnost. Na účtu 595 se nesmí vyskytovat účtování o jiných daních než právě o dani z příjmů. Pokud změna daňové povinnosti vyplývá z odstranění (zejména významné) účetních chyby minulých období, kdy chyba byla opravena s pomocí účtu Jiného výsledku hospodaření minulých let, pak i změna daňové povinnosti z toho vyplývající, se účtuje pro Jinému výsledku hospodaření minulých let. Výsledek hospodaření před zdaněním Pokud tedy chceme do řádku 10 uvést účetní výsledek hospodaření bez vlivu skupiny 59, přijmeme jednoduché pravidlo. Vykazují-li účty obraty na straně MD, přičteme je k účetnímu výsledku hospodaření. Vykazují-li účty obraty na straně D, budou od účetního hospodářského výsledku odečteny. Správnost tohoto údaje lze zkontrolovat, a to vazbou na údaj Výsledek hospodaření před zdaněním (zde je údaj uveden v celých tisících), což je poslední řádek výkazu zisku a ztráty v plném i zjednodušeném rozsahu. Touto operací došlo k vyloučení všech účtů, které se týkají daně z příjmů jako daňově neúčinného nákladu. S účty skupiny 59 již dále nepracujeme. Informace z pokynu D-6 důležité pro základní vazbu účetnictví a základu daně z příjmů Generální finanční ředitelství (dříve Ministerstvo financí) již od počátku účinnosti zákona o daních z příjmů vydává za účelem sjednocení výkladů pokyny řady D, a to jak obecně k celému zákonu, tak i k jeho částem. Pokyny, ačkoliv nejsou součástí legislativy a jejich texty nejsou právně závazné, v denní praxi účetních a daňových odborníků plní roli prováděcí vyhlášky k zákonu. Obsah pokynů je pro běžnou praxi neocenitelný, jde o názor GFŘ na výklad zákona a lze předpokládat, že tímto výkladem se budou závazně řídit i úřední osoby vykonávající kontrolu a správu daní. Zda se tímto výkladem budou řídit i daňoví poplatníci, to záleží především na nich. Bezpochyby je však nutné řídit se textem zákona. Při uplatňování odlišného postupu, než je postup popsaný v pokynu, lze očekávat problémy při daňové kontrole. Nezávislý soud je však při svém rozhodování vázán pouze obsahem zákona, nikoliv obsahem pokynu, je proto možné, že soud shledá v souladu se zákonem i jiný postup než ten, který je popsaný v pokynu. S účinností od , tedy pro zdaňovací období, která započala počínaje , je vydán pokyn D-6 k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení ZDP, č.j / Tento pokyn je možné aplikovat i pro stanovení základu daně roku Ing. Ivana Pilařová

7 Ke všeobecně uznávané zásadě, na základě které základ daně vychází z účetního výsledku hospodaření, pokyn D-6 upřesňuje, že: účtování o dohadných položkách a o rozdílech z toho vyplývajících je součástí výsledků hospodaření v těch účetních obdobích, ve kterých je o těchto částkách účtováno v souladu s účetními předpisy, kursové rozdíly zaúčtované v souladu s účetními předpisy na vrub nákladů nebo ve prospěch výnosů, a to jak v průběhu roku, tak k rozvahovému dni, k němuž se zpracovává účetní závěrka, jsou součástí základu daně bez ohledu na to, k jakému nákladu se vztahují. Právě k problematice kursových rozdílu je dále vydána pro rok 2013 zpřesňující Informace GFŘ, která nabízí alternativní postup při zdaňování nerealizovaných kursových rozdílů. Jedná se o Informaci Generálního finančního ředitelství k nerealizovaným kurzovým rozdílům s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soud Č.j.: 45965/13/ (její obsah je popsán v Aktualitách) 3. Položky zvyšující účetní výsledek hospodaření (ř. 20 až ř. 70) Vyloučení nedaňových nákladů Řádky 20 až 70 daňového přiznání zvyšují účetní výsledek hospodaření za účelem tvorby základu daně. Údaje obsažené na těchto řádcích nesmějí nabývat záporných hodnot. Pokud se vyskytne záporná hodnota, jde pravděpodobně o chybné účtování (správně mělo být účtováno do výnosů). Vylučování výnosů (záporných nákladů) by bylo v rozporu s funkcí této části daňového přiznání, neboť zde dochází ke zvyšování účetního výsledku hospodaření za účelem tvorby základu daně. Jedinou výjimkou, která bude u účetních jednotek častá, je účtování záporných nákladů na účtech 554, 559, 574, 579 a 584. Tyto záporné náklady (účtováno minusem na straně MD nebo plusem na straně D) zde vznikají v souvislosti s rozpuštěním či zrušením účetních rezerv a účetních opravných položek. Tyto položky záporných nákladů nebudou vylučovány na řádku 40 minusem, ale na řádku 112 plusovým znaménkem. Řádky 20 a 30 Řádky 20 a 30 jsou svým obsahem velmi důležité, neboť je využijeme v případě, kdy v účetnictví některé výnosy podléhající dani nebyly proúčtovány. Nabízí se sice možnost případného znovuotevření účetních knih a sestavení nové účetní závěrky, to je však možné pouze při splnění zákonných podmínek daných v 17 odst. 7 ZÚ tj. pouze v době mezi sestavením účetní závěrky a uskutečněním valné hromady, která účetní závěrku schvaluje. Pokud není chyba spočívající v nezaúčtování výnosů významná a nedojde ke znovuotevření účetních knih minulého období, je možné účetní případ zaúčtovat až do účetního období roku 2014 a výnos týkající se roku 2013 zdanit v daňovém přiznání na řádku 20. Obsahem řádku 20 jsou položky (výnosy), které jsou zdanitelné, ale z různých důvodů nebyly v účetnictví proúčtovány, a to z důvodu: a. jde o neproúčtovatelné výnosy, rozdíl ceny obvyklé a ceny smluvní, nebo zdanitelné nepeněžní příjmy [ 23 odst. 3 písm. a) bod 1. a 23 odst. 6 ZDP], b. jde o výnosy, které zúčtované být mohly, ale z důvodů lidské chyby se tak nestalo, c. v roce 2013 došlo ke stornu výnosů jako následek opravy chyb minulého účetního období; tato operace je naopak (na rozdíl od předchozích) do roku 2013 proúčtovaná, storno výnosů je však považováno za neoprávněné snížení výnosů roku 2013, a proto musí být položka k základu daně přičtena, 7 Ing. Ivana Pilařová

8 d. jde o hodnotu závazků, které jsou k rozvahovému dni po splatnosti déle než 36 měsíců, nebo jsou promlčené; tyto závazky zvyšují základ daně [ 23 odst. 3 písm. a) bod 12. ZDP], e. pokud by účetní jednotka volila opravu účtování roku 2012 v roce 2013, nikoliv jako storno výnosů, ale proti vlastnímu kapitálu, tj. například souvztažností 311/ 428, nebo 427 nebylo by nutné v roce 2013 základ daně upravovat, neboť by nedošlo k neoprávněnému snížení výnosů. Tento způsob opravy proti vlastnímu kapitálu je u významných chyb počínaje rokem 2013 povinnou účetní metodou. Nepeněžní příjmy (ř. 20) Se vznikem zdanitelných nepeněžních příjmů musejí počítat pronajímatelé v případech stanovených v 23 odst. 6 ZDP, kdy např. nájemce odpisoval se souhlasem vlastníka technické zhodnocení pronajatého objektu a byl ukončen nájemní vztah, či byl pronajímatelem nájemci odejmut souhlas s odpisováním. Hodnota technického zhodnocení je zdanitelným příjmem pronajímatele, a to buď ve výši daňové zůstatkové ceny, kterou by mělo technické zhodnocení po rovnoměrném odpisování, nebo v hodnotě znaleckého posudku. Podle pokynu D-6 (k 23 bod 7) je možné od takto stanovené hodnoty nepeněžního příjmu odečíst hodnotu úhrady hodnoty technického zhodnocení, pokud byla pronajímatelem nájemci po dohodě poskytnuta. Pokud by však došlo k odkupu předmětu, na kterém bylo nájemcem technické zhodnocení provedeno, do vlastnictví nájemce, pronajímateli nepeněžní příjem nevzniká (k 23 odst. 6 bod 3 pokynu D-6). Pokud je o zvýšení hodnoty pronajatého majetku pronajímatelem účtováno (např. MD 021/D 648), pak k úpravě účetního výsledku hospodaření na základ daně samozřejmě nedochází. Pokud účtováno nebylo, nebo bylo účtováno v nižší výši, uvede se částka nepeněžního příjmu ke zdanění na řádku 20 daňového přiznání. Pokyn D-6 uvádí velmi důležité výjimky, kdy nepeněžní příjem nevzniká. Za nepeněžní plnění pronajímatele se nepovažuje: vynaložení výdajů spojených se zajišťováním správy nemovitostí a s obvyklým udržováním, které je povinen hradit nájemce v souvislosti se smluveným způsobem užívání najaté věci, situace, ve které dochází k ukončení nájmu z důvodu odkoupení najaté věci nájemcem, který zahrne zůstatkovou cenu jím odpisovaného technického zhodnocení do vstupní ceny podle 29 odst. 1 písm. a) ZDP, ačkoliv pokyn D-6 přímo neuvádí, lze dovodit, že nepeněžní příjem pronajímatele nevzniká ani v případě, kdy po ukončení nájemního vztahu dochází nájemcem k odstranění provedeného a odpisovaného technického zhodnocení, tj. k uvedení pronajatého majetku do původního stavu. Částky neoprávněně zkracující příjmy (ř. 20) Formulace neoprávněné zkrácení příjmů v legendě řádku 20 často vyvolává rozpaky a nepochopení. Jde však právě o: výše jmenované omylem nezaúčtované výnosy roku 2013, výnosy roku 2013, které byly stornovány jako následek opravy účetní chyby předchozích období, případně o taktéž jmenovaný rozdíl vyšší obvyklé ceny a nižší smluvní ceny u obchodů se spojenými osobami, kdy nejsme schopni správci daně rozdíl uspokojivě vysvětlit. 8 Ing. Ivana Pilařová

9 Jako příklad můžeme uvést situaci, kdy v roce 2013 došlo ke snížení výnosů jako následek opravy chyb minulého účetního období. Tato operace je do roku 2013 proúčtovaná, storno (snížení) výnosů je však považováno za neoprávněné snížení výnosů roku 2013 a tato položka musí být k základu daně přičtena. Stornem výnosů tedy výsledkově může být opravena pouze nevýznamná chyba. Významná by byla opravena proti vlastnímu kapitálu, tj. například souvztažností 311/ 428, jednalo by se o operaci operace daňově neutrální a nevyvolala by potřebu úpravy základu daně v roce provedení opravy. Od roku 2013 je tento způsob opravy považován za standardní a vyžadovaný 15a vyhlášky č. 500/2002 Sb., novelizovaným ČÚS 018 a zrušenou částí ČUS 019. Cena obvyklá nezaúčtovatelný rozdíl (ř. 20) Některé výnosy jsou zdanitelné, nicméně o nich účtovat vůbec nelze. Jde především o rozdíly mezi cenami obvyklými a cenami sjednanými mezi kapitálově a jinak spojenými osobami ( 23 odst. 7 ZDP). Pokud jsou sjednané ceny nižší, jsou i tyto nižší ceny fakturovány a tím i proúčtovány v účetnictví. Do účetnictví nelze zaúčtovat např. tržbu z prodeje automobilu jednateli společnosti ve výši Kč, která představuje cenu obvyklou, i když sjednaná cena je pouze ve výši Kč. O rozdíl mezi cenou zaúčtovanou a cenou obvyklou, tj. o Kč, je nutné zvýšit účetní výsledek hospodaření za účelem tvorby základu daně, a to na řádku 20. Variantu úpravy účetního výsledku hospodaření za účelem tvorby základu daně v daňovém přiznání volíme jen v případě, že nejsme schopni rozdíl mezi nižší cenou smluvní a vyšší cenou obvyklou správci daně uspokojivě doložit. S účinností od nabývá účinnosti Pokyn GFŘ D 10 - ke službám s nízkou přidanou hodnotou poskytovaným mezi spojenými osobami (sdruženými podniky). Než zkonstatujeme, že problémy s obvyklými cenami nemáme, doporučuji tento pokyn prostudovat. Zdanitelné nezaúčtované výnosy (ř. 20) Jiným případem jsou situace, kdy o výnosu mělo být účtováno, ale k zaúčtování nedošlo. Jde o případy, kdy ke dni uzavírání účetních knih není známo, že výnos nastal, přesto se však vztahuje ke zdaňovanému účetnímu období. Podobným případem je opomenutí zaúčtování určitého výnosu či dohadné položky na něj. Pokud k takovým případům dojde, lze (případně po poradě s auditorem) zaúčtovat tento účetní případ do účetního období roku ( 3 odst. 1 ZÚ). V daňových zákonech však nemáme podobné ustanovení jako v zákoně o účetnictví. V daních je třeba v případě výnosů stoprocentně dodržet souvislost výnosů s obdobím, v němž se realizovaly. Zákon o daních z příjmů totiž stanoví povinnost respektování věcné a časové souvislosti výnosů (ale i nákladů) bez odkazu na účetní předpisy z tohoto důvodu nelze pro daň z příjmů akceptovat uvedenou možnost upravenou zákonem o účetnictví. Takovýto nezaúčtovaný výnos bude uveden na řádku 20 daňového přiznání za rok Pokud by se tak nestalo v řádném daňovém přiznání roku 2013, je nutné podat dodatečné daňové přiznání na vyšší daňovou povinnost. 9 Ing. Ivana Pilařová

10 Obsah řádku 30 je stanoven s odvolávkou na 23 odst. 3 písm. a) body 3. až 12 ZDP. V následujícím textu si uvedeme nejčastější úpravy základu daně, které se v praxi vyskytují. Výnosové smluvní sankce (ř. 30) Výnosové smluvní sankce jsou součástí základu daně až při jejich zaplacení, případně při prominutí či úplatném nebo bezúplatném postoupení pohledávky. Pokud např. v letech 2010 až 2012 došlo k zaúčtování výnosové smluvní sankce (na účet 644), byl tento výnos ze základu daně roku 2010 (až roku 2012) vyloučen, a to na řádku 111 v roce zaúčtování výnosu. Pokud v roce 2013 došlo k úhradě této sankce, je nutné základ daně o inkasovanou částku zvýšit, a to na řádku 30 daňového přiznání. Stejně by se postupovalo v případě úplatného či bezúplatného postoupení či prominutí pohledávky vzniklé z titulu smluvních sankcí [ 23 odst. 3 písm. a) bod 6. ZDP]. V souvislosti s úhradou, zápočtem, postoupením či prominutím pohledávky vzniklé z titulu smluvních sankcí může dojít k těmto situacím: základ daně bude zvýšen na řádku 30 daňového přiznání toho období, kdy byla pohledávka inkasována, a to ve výši inkasované částky, základ daně bude zvýšen na řádku 30 daňového přiznání v případě zaplacení této pohledávky zápočtem, a to v plné výši zápočtem zaniklé pohledávky, základ daně bude zvýšen v případě postoupení pohledávky, a to ve výši hodnoty postoupené pohledávky (tj. zvýšením základu daně o hodnotu postoupené pohledávky a současným vyloučením účtu 546, kde je odpis pohledávky z titulu prodeje zaúčtován, a to v částce převyšující hodnotu tržby z postoupení), základ daně bude zvýšen na řádku 30 daňového přiznání v případě prominutí pohledávky (a současným vyloučením účtu 546, kde je odpis pohledávky z titulu prominutí zaúčtován). Zahrnutí odstupného do základu daně (ř. 30) Pokud bylo v minulých letech uplatněno odstupné za uvolnění bytu jako daňově účinný náklad, mělo by být zkontrolováno dodržení podmínek, za kterých se tato položka stala daňově účinnou. Uvolněný byt musí být vlastníkem využíván pro podnikatelskou činnost nebo pro pronájem nejdéle do 2 let od uvolnění bytu a musí být takto užíván nejméně po dobu dalších 2 let [ 24 odst. 2 písm. za) ZDP]. Pokud dojde k porušení podmínek, je nutno o dříve uplatněný náklad zvýšit účetní výsledek hospodaření na základ daně na řádku 30, a to v roce, kdy došlo k porušení (či nedodržení) podmínek. Vrácení reinvestičního odpočtu Vzhledem k velkému časovému odstupu od roku 2005 je uplatnění reinvestiční odčitatelné položky v roce 2013 velkou vzácností, na její vrácení zvláště při pozdějším uplatnění než v roce vzniku je však stále nutné dávat pozor. Jedná se o málo pravděpodobnou úpravu základu daně. Oprava nákladů a výnosů minulých let (ř. 30) Pokud v roce 2012 nebo v letech předcházejících došlo k účetní chybě, která byla v účetnictví roku 2013 opravena přes výsledkové účty, nesmí tato oprava ovlivnit základ daně roku Jde například o následující případy. 10 Ing. Ivana Pilařová

11 Příklad Daňové přiznání k DPPO za rok 2013 V roce 2012 nebyla proúčtována nákladová faktura za opravu havarovaného automobilu, která byla provedena v roce 2012, ani na tento náklad nebyla vytvořena dohadná položka pasivní. V roce 2013, kdy tato faktura opožděně došla, byla zaúčtována (511/321). Částka takto zaúčtovaná na účtu 511 bude v roce 2013 vyloučena na řádku 30 daňového přiznání. Za rok 2012 tak vzniká možnost podání dodatečného daňového přiznání na nižší daňovou povinnost. Pokud by byla oprava chyby řešena zaúčtováním do vlastního kapitálu, pak by v roce 2013 nedocházelo k mimoúčetní úpravě základu daně. Zůstala by možnost podat dodatečné daňové přiznání na nižší daňovou povinnost v roce Účtování přes vlastní kapitál by bylo v roce 2013 zohledněno nejlépe opravou počátečních stavů účtů 428 a 321, nebo pokud by to nebylo možné souvztažností 428/321. Pokud je oprava chyb provedena přes vlastní kapitál, je nutné to komentovat v příloze účetní závěrky. Příklad V roce 2012 byl omylem dvakrát proúčtován alikvotní úrokový výnos z poskytnuté půjčky dceřiné společnosti. Tato chyba byla v roce 2013 zjištěna a do účetnictví roku 2013 také opravena, a to zápisem ( 385/ 662). Výnosy roku 2013 jsou zkresleny opravou chyby z roku Částka účtovaná s minusem na účtu 662 musí být uvedena na řádku 30 daňového přiznání roku 2013 jako oprava chyby minulých let, nebo případně na řádku 20 daňového přiznání jako částka neoprávněně zkracující výnosy roku Pokud by byl tento výnos v roce 2012 zdaněn dvakrát (chyba v účetnictví by nebyla zjištěna ke dni sestavení daňového přiznání za rok 2012), je možné podat dodatečné daňové přiznání na snížení výnosů a základu daně roku 2012, a to v souladu s 141 odst. 2 daňového řádu. I v případě opravy této chyby můžeme účtovat proti vlastnímu kapitálu. Pak by nedocházelo k mimoúčetní úpravě základu daně v roce 2013 a zůstala by možnost podat dodatečné daňové přiznání na nižší daňovou povinnost v roce Účtování přes vlastní kapitál by bylo v roce 2013 zohledněno nejlépe opravou počátečních stavů účtů 428 a 385, nebo pokud by to nebylo možné souvztažností 428/385. Pokud je oprava chyb provedena přes vlastní kapitál, je nutné to komentovat v příloze účetní závěrky. Polhůtní závazky a jejich daňové souvislosti (ř. 30) Pojmem polhůtní závazky jednoduše označíme obsah poměrně složité definice [ 23 odst. 3 písm. a) bod 12. ZDP]. O polhůtní závazek se bude jednat tehdy, pokud k rozvahovému dni zdaňovacího období, které započalo v roce 2013: od jeho splatnosti uplynulo 36 měsíců nebo více, nebo se promlčel, nebo zanikl jinak než splněním, započtením, splynutím práva s povinností, dohodou o narovnání, pokud o tom nebylo účtováno do výnosů. Do skupiny polhůtních závazků nepatří: závazky dlužníka, který je úpadcem, závazky z titulu cenných papírů a investičních instrumentů, plnění ve prospěch vlastního kapitálu, úhrady ztráty společnosti, úvěrů, půjček, ručení, záloh a smluvních sankcí, závazky, které jsou daňově účinným nákladem jen při zaplacení, 11 Ing. Ivana Pilařová

12 závazky, které při svém vzniku neznamenaly vznik daňově účinného nákladu tj. z titulu tohoto závazku nebyl uplatněn výdaj k dosažení, zajištění a udržení příjmů, závazky, o které se vede správní, soudní či rozhodčí řízení, jehož se poplatník řádně účastní a včas činí úkony k vymožení svého práva, a to až do doby pravomocného rozhodnutí. Základ daně budeme v souvislosti s polhůtními závazky: a. zvyšovat, a to k výše uvedenému rozvahovému dni [ 23 odst. 3 písm. a) bod 12. ZDP], o celkovou jmenovitou hodnotu polhůtních závazků evidovaných v účetnictví (řádek 30 daňového přiznání k DPPO), b. snižovat v souvislosti s následným splněním (například úhradou) nebo započtením polhůtních závazků, které v minulých obdobích zvýšily základ daně [ 23 odst. 3 písm. c) bod 6. ZDP], a to opět o celkovou hodnotu nebo splněnou či započtenou část polhůtního závazku (řádek 112 daňového přiznání). Z praktického pohledu aplikovatelnosti nového ustanovení lze konstatovat tyto zásady: 1. Úprava základu daně nemá žádnou vazbu na účetnictví závazky po splatnosti déle než 36 měsíců či promlčené závazky nejsou závazky zaniklými, proto se v účetnictví ponechávají. 2. Pokud bude jeden a tentýž závazek definován jako polhůtní k rozvahovému dni roku 2011 a poté ještě k rozvahovému dni roku 2012, 2013 či v dalších následujících obdobích, dojde ke zvýšení základu daně pouze jednou (v roce 2011) a v následujících zdaňovacích obdobích již nikoliv. Na tuto nechtěnou duplicitu ve zdanění polhůtních závazků je třeba dát pozor nejlépe důsledným analytickým odlišením již zdaněných polhůtních závazků. Polhůtní závazky v cizí měně Pokud zní polhůtní závazek na cizí měnu, je jisté, že základ daně musí být zvýšen o jeho hodnotu, ve které je vykázán k tomu rozvahovému dni, ke kterému se stal poprvé polhůtním. Hodnota závazku v cizí měně však následně podléhá dalším přepočtům a je otázkou, jak na toto reaguje základ daně v následujících zdaňovacích obdobích. Řešení si ukážeme na příkladu. Příklad Společnost k evidovala závazek z titulu přijaté služby vzniklý ve výši EUR, který byl k rozvahovému dni po lhůtě splatnosti 38 měsíců. Dne došlo k úhradě ve výši EUR, od té doby zůstal závazek beze změny. Společnost používá pevné měsíční kursy (pro účely příkladu se jedná o smyšlené hodnoty): Květen ,90 Kč ,50 Kč Září ,60 Kč ,90 Kč ,60 Kč Jaký byl postup účtování a úpravy základu daně v jednotlivých zdaňovacích obdobích? 12 Ing. Ivana Pilařová

13 Rok 2011: Text Částka (Kč) MD D Daňové přiznání k DPPO za rok 2013 Stav závazku k rozvahovému dni x 28,50 = Zvýšení základu daně o částku (řádek 30). Rok 2012: Text Částka (Kč) MD D Úhrada závazku x 27,60 = Stav závazku k rozvahovému dni x 27,90 = Vznik kursového rozdílu Snížení základu daně o částku 20 % z hodnoty , tj Kč (řádek 112). Rok 2013: Text Částka (Kč) MD D Stav závazku k rozvahovému dni x 28,60 = Vznik kursového rozdílu Základ daně zůstává beze změny, přestože hodnota závazku roste. Daňově neuznatelné náklady (ř. 40) Daňově neuznatelné náklady (zejména podle 24 a 25 ZDP) budou uvedeny v řádku 40. Výjimku pak tvoří tyto případy, které jsou uváděny na jiných řádcích daňového přiznání: daňově neúčinné účetní odpisy (včetně komponentních odpisů), jimž je věnován samostatný řádek 50, daňově neúčinné povinné pojistné na sociální a zdravotní pojištění placené za zaměstnance (řádek 30), oprava účetních chyb minulých let (např. roku 2012) provedená výsledkově v účetnictví roku 2013, a to jak v nákladech, tak i ve výnosech (řádek 30). Nezaplacené povinné pojistné Pokud poplatník nestihne zaplatit do 31. ledna 2014 povinné pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění vztahující se k roku 2013 a zaúčtované jako náklad roku 2013, stává se tato pozdě zaplacená částka daňově neúčinným nákladem, vylučovaným na dvou řádcích daňového přiznání. Celá nezaplacená část dlužného pojistného z hlediska účetních nákladů je složena ze dvou částí: z části placené ze zdrojů zaměstnavatele, která je zaúčtovaná na účtu 524, z části pojistného, k jehož placení jsou povinni zaměstnanci a které je odváděno zaměstnavatelem (tato část pojistného tvoří součást hrubých mezd na účtu 521). Přestože se podmínky pro daňovou uznatelnost posuzují podle stejného kritéria (zaplacení do ), nezaplacené, a tudíž i neuznatelné částky pojistného, se vykazují na dvou místech daňového přiznání: nezaplacená neuznatelná část ze zdrojů zaměstnavatele (v nákladech na účtu 524) bude vykázána na ř. 40, 13 Ing. Ivana Pilařová

14 nezaplacená neuznatelná část pojistného, k jehož placení jsou povinni zaměstnanci, bude vykázána na ř. 30 daňového přiznání. Ostatní daňově neúčinné náklady (ř. 40) Pro přehlednost a snadnější kontrolu údaje uváděného na řádku 40 slouží příloha tabulka A. V této tabulce budou podle jednotlivých účtových skupin uvedeny daňově neuznatelné náklady. Řádek 13 přílohy se pak musí rovnat řádku 40 daňového přiznání. Téměř každý nákladový účet může obsahovat daňově uznatelné i daňově neuznatelné náklady. U některých účtů je daňová neuznatelnost téměř automatická např. u účtů 513, 528, 543, 545 a dále u účtů 554, 559, 574, 579, 584 to však platí jen pro tvorbu účetních rezerv a opravných položek, které jsou účtovány na stranu MD. Pokud jde o rušení či snižování těchto položek, na uvedené účty je účtováno na stranu D a tyto položky se vylučují ze základu daně na řádku 112. Daňově neuznatelné náklady se však mohou vyskytovat na jakémkoliv nákladovém účtu, proto je povinností účetní jednotky vést analytickou evidenci nákladů tak, aby byly daňově neuznatelné náklady vedeny odděleně. Daňově neúčinné jsou obecně veškeré druhy nákladů, které: se týkají jiného zdaňovacího období (vylučované na řádku 30), se týkají jiného poplatníka (řádek 40), se vztahují k výnosům, které nejsou předmětem daně, nebo jsou od daně osvobozeny jako například výsledkové (nákladové) přecenění cenných papírů reálnou hodnotou v případě, kdy by bylo možné tyto cenné papíry prodat jako od daně osvobozené (řádek 40), se vztahují k výnosům, které jsou zdaňovány srážkovou daní (řádek 40), se vztahují k výnosům, které se nezahrnují do základu daně jde například o účetní zůstatkovou cenu při prodeji automobilu s limitovanou vstupní cenou (řádek 40); daňová zůstatková cena nemůže být uplatněna, neboť je tato možnost vyloučena v 24 odst. 2 písm. b) ZDP; náklad ve výši daňové zůstatkové ceny nebude nikde (na žádném řádku daňového přiznání) uveden, neboť není zaúčtovaný a není daňově účinný; přestože limity na odpisování osobních automobilů byly zrušeny již k , stále existují automobily, které byly pořízeny za doby platnosti limitu, a pokud budou prodávány, vztahuje se na ně výše uvedené vynětí, se vztahují k samostatnému základu daně (tyto náklady jsou uplatněny přímo v samostatném základu daně a na řádku 40 se vylučují jako neuznatelné, aby nedošlo k jejich duplicitnímu uplatnění), souvisí se skutečnými náklady na pohonné hmoty a parkovné u silničních motorových vozidel, na které byl uplatněn paušální výdaj na dopravu, vznikají v souvislosti s odpisem zůstatkové ceny komponenty při jejím vyřazení výměnou u účetních jednotek, které uplatňují komponentní odpisování podle 56a vyhlášky č. 500/2002 Sb. K daňově uznatelným a neuznatelným nákladům se vyjadřuje pokyn D-6, a to velmi zásadním konstatováním, podle kterého výdaje vymezené v 24 odst. 2 ZDP jsou daňovými výdaji podle 24 odst. 1 ZDP bez ohledu na prokázání skutečnosti, zda slouží k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů. 14 Ing. Ivana Pilařová

15 Přehled daňově neuznatelných nákladů podle nákladových druhů Celá oblast daňově neúčinných nákladů je velmi rozsáhlá, v některých případech i velmi komplikovaná. Na tomto místě připomeneme některé oblasti výskytu daňově neuznatelných nákladů, přičemž některé z nich dále podrobněji rozebereme: dohadné položky na roční odměny zaměstnanců či členů vedení v případě, kdy nevznikl nezpochybnitelný nárok na tyto odměny k rozvahovému dni, náklady na odpovědnostní pojištění členů statutárních orgánů právnických osob a jednatelů z titulu výkonu funkce, pokud toto pojištění platí právnická osoba, vybrané zaměstnanecké benefity v nepeněžní podobě (možnost využití kulturních, sportovních, zdravotnických a vzdělávacích zařízení, a to bez ohledu na výši příspěvku), nepeněžní příspěvek zaměstnanci na rekreaci bez ohledu na výši příspěvku, náklady na manažerské pojištění, které se datem účinnosti smlouvy (po ) stávají daňově neuznatelnými [ 25 odst. 1 písm. zn) ZDP], hodnota nealkoholických nápojů poskytovaných zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti, výdaje převyšující příjmy v zařízeních pro uspokojování potřeb zaměstnanců (například ztrátový provoz sauny, závodní knihovny, rekreačního zařízení); toto pravidlo naopak neplatí v případě ztrátové podnikové ubytovny či vzdělávacího zařízení pro zaměstnance, náklady na vzdělávání, pokud vzdělávací proces nesouvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, tvorba účetních rezerv a účetních opravných položek, manka a škody přesahující náhrady s nimi spojené; toto pravidlo však neplatí v případě živelních pohrom, škod způsobených neznámým pachatelem a škod na cizím majetku, hodnota likvidovaných zásob při nedodržení podmínek stanovených v 24 odst. 2 písm. zg) ZDP, náklady na placené daně daň z příjmů, daň dědická a darovací včetně nákladů na daně placené za jiného poplatníka (s výjimkou ručitele na dani z převodu nemovitostí), náklad vzniklý z účtování o odložené daňové povinnosti, reprezentace, dary, s výjimkou zákonem definovaných reklamních předmětů, úroky a další finanční náklady z úvěrů a půjček, které nevyhovují pravidlům nízké kapitalizace, přičemž pojem úvěry a půjčky je definován v ustanovení 19 odst. 1 písm. zk) ZDP, náklady, jejichž daňová účinnost je spojována se zaplacením a které jsou v daném roce nezaplacené neuhrazené náklady na daň z nemovitostí, daň z převodu nemovitostí, úroky nezaplacené fyzických osobám, které nejsou účetní jednotkou, a dále náklady vzniklé z titulu smluvních sankcí, úroky z odložených částek daní, zvýšení daně a exekuční náklady správce daně, úroky z prodlení, které jsou příslušenstvím daně; výjimku tvoří daň stanovená náhradním způsobem podle zákona o DPH, kterou správce daně předepíše k úhradě v případě pozdní registrace plátce z titulu překročení limitu obratu, hodnota úplatně postoupené pohledávky, která je nižší než tržba z jejího postoupení (s výjimkou částky, která je kryta zákonnou opravnou položkou), odpis pohledávky s výjimkami, které jsou definovány v 24 odst. 2 písm. y) ZDP, náklady vzniklé ze změny reálné hodnoty tj. oceňovací rozdíl u podílu, který se oceňuje reálnou hodnotou a který by byl při převodu od daně osvobozen [ 23 odst. 4 písm. l) ZDP], 15 Ing. Ivana Pilařová

16 nájemné za umělecká díla a sbírky včetně hodnot za restaurování uměleckých děl, částka související s postoupením leasingové smlouvy, která převyšuje původně sjednané leasingové náklady podle 25 odst. 1 písm. ze) ZDP, pokud se nestane součástí pořizovací ceny majetku podle účetních předpisů, nájemné finančního leasingu v případě jeho předčasného ukončení s odkupem předmětu leasingu a nerespektování testu na výši kupní ceny podle 24 odst. 5 ZDP, náklady na skutečně spotřebované pohonné hmoty a náklady na parkovné na vybraná maximálně tři silniční motorová vozidla, na která bude uplatněn paušální výdaj na dopravu [ 25 odst. 1 písm. x) ZDP], odpisy oceňovacího rozdílu a goodwillu nabytého jinak než koupí podniku, výdaje mateřské společnosti související s nabytím a držbou dceřiné společnosti podle 25 odst. 1 písm. zk) ZDP, zůstatková cena prodaného osobního automobilu s limitovanou vstupní cenou při prodeji tohoto automobilu; přestože limit na odpisování osobních automobilů byl zrušen k , tato vozidla, pokud byla společnostmi nakoupena, budou po čase prodána a je nutné na ně aplikovat legislativu platnou do konce roku 2007, a to jak na tržby z prodeje, tak i na zůstatkovou cenu; tato situace bude trvat do doby, dokud taková vozidla budou ve společnostech existovat, rozdíl vyšší účetní zůstatkové ceny proti nižší daňové zůstatkové ceně daňově účinně vyřazeného odpisovatelného majetku, účetní zůstatková cena technického zhodnocení provedeného nájemcem v pronajatém prostoru v případě ukončení nájmu je daňově účinná do výše přijatého výnosu; pokud žádná satisfakce vynaložených nákladů není nájemci poskytnuta, je účetní zůstatková cena neuznatelná; s daňovou zůstatkovou cenou se pro účely sestavení základu daně již dále nepracuje, náklady na odpis zůstatkové ceny při vyřazení komponenty při komponentním účetním odpisování dlouhodobého majetku. Příspěvky na pojištění zaměstnanců Relativně častou záležitostí bude případný příspěvek zaměstnavatele na penzijní připojištění placený zaměstnancům. Tyto příspěvky v roce 2013 budou daňově účinné, a to za splnění obecných podmínek 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP. Stejně tak bude daňově uznatelná výše příspěvku zaměstnavatele na kapitálové životní pojištění zaměstnanců, a to v celé zaplacené výši. K plné uznatelnosti příspěvků na penzijní připojištění, životní pojištění i na další druhy komerčního pojištění (s výjimkou pojištění odpovědnosti za výkon funkce členů statutárních orgánů právnických osob a jednatelů) je nutné splnit podmínku kvalifikovaného sjednání nároku se zaměstnancem například v pracovní smlouvě, jiné smlouvě, vnitřním předpisu nebo kolektivní smlouvě. Nákladové smluvní sankce O nákladech vzniklých z titulu smluvních sankcí je účtováno předpisem již při vzniku nákladu souvztažností 544/321. Daňově účinné jsou však jen zaplacené smluvní sankce. Zaúčtované, ale nezaplacené smluvní sankce jsou daňově neúčinnými náklady, které budou na řádku 40 vyloučeny. Po úhradě těchto nákladů v následujícím roce dojde ke snížení základu daně, a to na řádku 111. Náklady spojené s držbou podílu Pokud mateřská společnost vlastní dceřinou společnost, musí se zabývat určením a následným daňovým posouzením nákladů spojených s držbou podílu v souladu s Ing. Ivana Pilařová

17 odst. 1 písm. zk) ZDP. Tyto náklady se rozdělují na přímé a nepřímé. Některé přímé náklady je možné dceřiné společnosti vy fakturovat a tím zamezit vzniku daňově neúčinného nákladu. Co se týče vzniku nepřímých nákladů, rovnají se 5 % z vyplácených dividend a podílů na zisku od dceřiných společností, nebo hodnotě, kterou si poplatník sám vypočítá jako podíl z celkových správně-režijních nákladů mateřské společnosti, pokud se týkají držby podílu. Procedura zjišťování hodnoty nepřímých nákladů je velmi náročnou záležitostí a v praxi bude vhodné ji použít v případě, kdy skutečné náklady mateřské společnosti nedosahují hodnoty 5 % vyplácených dividend a podílů na zisku. Náklady, které vylučujeme podle 25 odst. 1 písm. zk) ZDP, budou v příloze A uvedeny nikoliv pod názvem účtové skupiny, ale na samostatném řádku. Způsob stanovení nepřímých nákladů (paušální či ve skutečné výši) se může meziročně měnit (viz pokyn D- 6). Příklad Mateřská společnost vlastní čtyři dceřiné společnosti odpovídající podmínkám zákona v 19 odst. 3 a 4 ZDP. Mateřská společnost nevyvíjí vlastní činnost, je pouze tím, kdo řídí a koordinuje dceřiné společnosti. Skutečné celkové náklady mateřské společnosti (převážně náklady osobní, administrativní a nájemné prostor) činí Kč za rok. Celkové přijaté dividendy a podíly na zisku od dceřiných společností (splňujících podmínky zákona) činily 20 mil. Kč. Částka 5 % z vyplácených dividend a podílů na zisku činí 1 mil. Kč, což je více, než jsou celkové náklady mateřské společnosti. Tato společnost jistě použije jiný způsob výpočtu nepřímých nákladů než 5 % z dividend a podílů na zisku. Tyto náklady rozhodně nemohou činit více, než jsou celkové náklady mateřské společnosti. Zůstatková cena při prodeji osobního vozidla s limitovanou vstupní cenou Na základě ustanovení 24 odst. 2 písm. b) ZDP platného do konce roku 2007 tuto zůstatkovou cenu není možné uplatnit jako daňově účinný náklad. Účetní zůstatková cena prodávaného vozidla s limitovanou vstupní cenou je (stejně jako doposud) daňově neúčinná, a zařadí se tedy mezi daňově neúčinné náklady vylučované na řádku 40 daňového přiznání. Toto ustanovení platí stále pro případ, že je prodáváno osobní auto s limitovanou vstupní cenou. Náklady na skutečně spotřebované PHM a parkovné V souvislosti s uplatněním paušálních výdajů na dopravu je nutné na řádku 40 vyloučit skutečně vynaložené náklady na spotřebované pohonné hmoty a parkovné u vybraných maximálně tří silničních motorových vozidel za zdaňovací období [ 25 odst. 1 písm. x) ZDP]. Pojem úvěry a půjčky Základem dalšího správného postupu je dokonalé pochopení pojmu uroků z úvěrů a půjček. Nejde o pouhá množná čísla tj. úroky z několika úvěrů a několika půjček, ale o legislativní zkratku. Obsah tohoto pojmu je pro účely zákona o daních z příjmů definován, a to v 19 odst. 1 písm. zk) ZDP jako: úroky z úvěrů, půjček, dluhopisů, vkladních listů, vkladových certifikátů a vkladů jim na roveň postavených a ze směnek, jejich vydáním získává směnečný dlužník prostředky a obdobných právních vztahů vzniklých v zahraniční. a. Test na zahrnutí úroků do nákladů či do ceny aktiva 17 Ing. Ivana Pilařová

18 Tato oblast není složitá úroky se mohou zahrnout do vstupní ceny dlouhodobého majetku, a to za dobu od poskytnutí úvěru či půjčky do uvedení majetku do užívání, pokud se tak účetní jednotka rozhodne [ 47 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 500/2002 Sb.]. Pokud se účetní jednotka rozhodne, že se úroky stanou součástí vstupní ceny majetku, nejsou nákladem a nemusíme posuzovat jejich daňovou účinnost. Hodnota úvěru se pak nezapočítává do výpočtu dalších testů. b. Test na časové rozlišení Toto pravidlo je také jednoduché a vztahuje se ke všem nákladům ( 3 odst. 1 ZÚ). Přestože úroky jsou například podle smlouvy věřiteli vyúčtovány až po zaplacení celé jistiny, je třeba v účetnictví provést časové rozlišení a účtovat o alikvotním úrokovém nákladu. Volíme podle okolností souvztažnost 562/379 nebo 383. c. Test na zaplacení úroků věřiteli do rozvahového dne Pokud je věřitelem fyzická osoba, která nevede účetnictví, jsou úroky z úvěru či půjčky daňově účinné jen v případě, že byly zároveň s jejich nákladovým zaúčtováním také fyzické osobě zaplaceny [ 24 odst. 2 písm. zi) ZDP]. V případě nezaplacení do rozvahového dne jsou úroky daňově neúčinné a v následujících obdobích, kdy budou zaplaceny, mimoúčetně snižují základ daně. Fyzická osoba jako věřitel zdaňuje přijaté úroky v daňovém přiznání jako příjem podle 8 ZDP. d. Test podkapitalizace (nízké kapitalizace) Test nízké kapitalizace [ 25 odst. 1 písm. w) ZDP] se provádí za účelem zjištění daňové uznatelnosti úroků a ostatních finančních nákladů z úvěrů a půjček poskynutých věřiteli, kteří jsou ve vztahu k dlužníkovi spojenými osobami. Test patří ke složitějším daňovým výpočtům, proto se mu věnujeme v samostatném bodu této kapitoly. e. Test na úroky vázané na zisk poplatníka Daňová uznatelnost úroků a ostatních finančních nákladů z úvěrů a půjček bez ohledu na vztah dlužníka k věřiteli může být komplikován ještě ustanovením 25 odst. 1 písm. zl) ZDP, na základě kterého jsou plně neuznatelné úroky a ostatní finanční náklady z úvěrů a půjček, u nichž je výše či splatnost úvěru či půjčky navázána na zisk poplatníka, se nyní váží na všechny úvěry a půjčky bez ohledu na datum jejich vzniku. Za tyto úvěry však nejsou považovány případy, kdy zisk není jediným ukazatelem, a jsou používány standardní ukazatele finančních analýzy. Za úvěry vázané na zisk se nepovažují také situace, kdy závislost úroků a zisku je nepřímo úměrná (čím vyšší zisk, tím nižší úrok). Komplikace spočívá v tom, že se hodnota těchto úvěrů, pokud jsou poskytnuté spojenými osobami, dále započítává do hodnoty úvěrů a půjček, se kterou pracujeme při výpočtu testu nízké kapitalizace. Zde hrozí dvojí nebezpečí úroky a ostatní finanční náklady z takových úvěrů a půjček se stanou daňově neuznatelné a ještě může dojít ke zhoršení vztahu úvěrů a půjček od spojených osob k vlastnímu kapitálu, čímž by byla mohla vzniknout vyšší daňově neuznatelná hodnota úroků a ostatních finančních nákladů z úvěrů a půjček, které do kategorie ze zisku vůbec nepatří. f. Test na obvyklou úrokovou míru Pokud jsou úvěr či úročená půjčka poskytnuty mezi spojenými osobami, je podle obecného ustanovení 23 odst. 7 ZDP třeba stanovit obvyklou cenu (v případě půjček a úvěrů pak obvyklou úrokovou míru), která by byla sjednána mezi nezávislými osobami. Obvyklá úroková míra byla do konce roku 2007 stanovena přímo v zákonu. V této oblasti si připomeňme dvě skutečnosti: 18 Ing. Ivana Pilařová

19 a. Původně platné stanovení ceny obvyklé u půjček mezi spojenými osobami ve výši 140 % diskontu ČNB ke dni uzavření smlouvy, se ruší. Tím nedochází ke zrušení principu a existence obvyklých cen, dochází jen k tomu, že ZDP již obvyklou výši úroků u půjček nestanoví. Tuto obvyklou cenu si budou muset zúčastněné strany zjišťovat stejným způsobem jako obvyklou cenu u jiných plnění. V případě půjček uzavřených do konce roku 2007 však platí stále obvyklá úroková míra ve výši 140 % diskontu ČNB a není tedy třeba k těmto půjčkám zpracovávat dodatky ke smlouvě. b. Zákon výslovně vyjmenovává případy sjednaných úroků u půjčky, ve kterých není nutné správci daně uspokojivě doložit rozdíl mezi nižší smluvní úrokovou mírou a vyšší obvyklou úrokovou mírou a ani není nutné o tento rozdíl zvyšovat základ daně. Jedná se o tyto situace: věřitelem je nerezident (fyzická nebo právnická osoba), nebo společník nebo člen družstva, který je rezidentem ČR. g. Test na náklady mateřské společnosti související s držbou dceřiné společnosti Tuto oblast řeší ustanovení 25 odst. 1 písm. zk) ZDP, na základě kterého jsou úroky mateřské společnosti z úvěrů a půjček, které slouží k nákupu podílu či akcií dceřiné společnosti, daňově neúčinné. Nejedná se jen o úroky za dobu od poskytnutí úvěru či půjčky do doby nabytí podílu či akcií, ale o úroky z úvěrů a půjček za celou dobu, po kterou podíl na dceřiné společnosti mateřská společnost drží. Pokud by došlo k prodeji dceřiné společnosti spojené osobě, pak jsou úroky z úvěru či půjčky u mateřské společnosti neuznatelné ještě po dobu držby dceřiné společnosti touto spojenou osobou. Definice mateřské a dceřiné společnosti najdeme v 19 odst. 3 a 4 ZDP, stejné podmínky pak platí pro společnost definovanou v 19 odst. 9 ZDP. h. Test na vztah k výnosům nezahrnovaným do základu daně či od daně osvobozeným Jedná se o velmi důležité, obecně platné daňové pravidlo zakotvené v 25 odst. 1 písm. i) ZDP. Podle tohoto ustanovení jsou daňově neúčinné úroky z úvěrů a půjček, pokud souvisejí s výnosy, které jsou od daně osvobozené či zdaňované srážkovou daní. Jedná se například o situaci, kdy z půjčených peněz zakoupíme akcie, z nichž plynou výnosy (dividendy) zdaňované zvláštní sazbou daně. Tyto výnosy patří do kategorie nezahrnované do základu daně a úroky z úvěrů a půjček použitých na nákup těchto akcií jsou daňově neúčinné. Test nízké kapitalizace Pro zdaňovací období roku 2013 je podstatné znát nejen znění a aplikační postupy 25 odst. 1 písm. w) a odst. 3 ZDP, ale také informace, které jsou součástí Pokynu D-6, který pro zdaňovací období roku 2013 bude správci daně v praxi uplatňován. A právě znění pokynu D-6 vnáší do klidných vod nízké kapitalizace nový rozruch, neboť zaběhané postupy jsou v některých momentech měněny. Základní nezměněná pravidla posuzování Shrňme si jistoty, tedy pilíře, na kterých výpočet a posuzování testu nízké kapitalizace stál i v minulosti a nic se na nich nezměnilo. a. Test nízké kapitalizace se vztahuje na posuzování daňové uznatelnosti úroků a jiných finančních nákladů z úvěrů a půjček mezi spojenými osobami. Propojenost těchto osob definuje zejména 23 odst. 7 ZDP [včetně definice tzv. 19 Ing. Ivana Pilařová

20 účelového propojení podle 23 odst. 7 písm. b) bod 5 ZDP], ale i samotné ustanovení 25 odst. 1 písm. w) ZDP (tzv. back to back úvěry viz níže). Pokud věřitel a dlužník v tomto vztahu nejsou, test nízké kapitalizace se na dané náklady nevztahuje. b. Pro posuzování úvěrů a půjček mezi spojenými osobami nehraje žádnou roli datum uzavření smlouvy. Test nízké kapitalizace v dnešní podobě postihuje nerozdílně jak úvěry a půjčky sjednané mezi spojenými osobami v roce 2013 a následujících, tak i v letech předcházejících bez ohledu na to, zda se v jednotlivých letech v minulosti test na úroky a další finanční náklady vztahoval, či nikoliv. c. U všech úvěrů a půjček od spojených osob (bez ohledu na datum jejich uzavření) se testují nejen úroky z úvěrů a půjček, ale i další finanční náklady, které jsou definovány pokynem D-6 v části k 25 v bodu 7. Na možné testování ostatních finančních nákladů je nutné pamatovat již v účetnictví, které musí poskytnout požadované údaje o výši těchto nákladů. Do skupiny finančních nákladů, tj. nákladů souvisejících s úvěry a půjčkami, se zahrnují napříkad tyto náklady: náklady na zajištění ve smyslu nákladů na obstarání úvěru, například znalecký posudek vyhotovený bankou, nikoliv však jiným subjektem, odměna ručiteli, provize zprostředkovateli půjčky, poplatky: o za zpracování úvěru, například za posouzení žádosti a ohodnocení rizika, administrativní náklady, o za bankovní záruky, o přímo související s úvěrem, o za vedení úvěrového účtu a správu úvěru, o za rezervaci zdrojů a poplatky za rezervované nečerpené prostředky, o za předčasné čerpání úvěru, o za změnu typu úrokové sazby nebo typu úročení, o za přechod k jiné bankovní instituci. Do skupiny nákladů souvisejících s úvěrem naopak nepatří například: penále či jiná sankce za nesplácení úvěru, kursové rozdíly, náklady na zajištění úvěrového rizika věřitele (například sepsání zástavní smlouvy), náklady na zajištění úrokového, měnového rizika dlužníka (například zjišťovací deriváty), náklady na poradenství (například bankovní, daňové, finanční). d. Back to back úvěry je označení konstrukce, ve které nespojená osoba je pouze formálním věřitelem, přes kterého úvěr formálně proteče od skutečného věřitele, který je osobou s dlužníkem spojenou. V podstatě se jedná o specifický druh spojených osob. Hodnota těchto úvěrů, pokud jsou poskytnuté spojenými osobami, se započítává do hodnoty úvěrů a půjček pro testy nízké kapitalizace. 20 Ing. Ivana Pilařová