Profese advokáta v českém justičním systému

Transkript

1 zimní semestr 2011/2012 Význam soukromého práva v současném stavu Rozhovor s Ombudsmanem Profese advokáta v českém justičním systému

2

3 PARTNEŘI 3

4 ÚVOD Slovo redaktora Přátelé, čtenáři, právníci, studentíci, znáte to, jak je to s tím čekáním. Nikdo ho nemáme rádi, ale nevadí nám, pokud stojí zato. Víte jak je to s očekáváním třeba následujícího čísla studentského časopisu pro širokou právnickou obec. Z rukou nás, studentů, pro vás, kteří právě otevíráte další číslo PrímaLEXu. Jsem opravdu potěšená, že vás opět můžeme prostřednictvím PrímaLEXu pozdravit. Ze všech sil a zbytků času, který se nám naskytl mezi přednáškami, semináři, později pak mezi zápočty a zkouškami, jsme dali dohromady následující stránky, ať už přímo nebo nepřímo právně zaměřené. Protože razíme názor, že to, na co se dlouho čeká, musí také za něco stát, přinášíme s tímto číslem exkluzivní rozhovor se současným ombudsmanem, JUDr. Pavlem Varvařovským. Seznámíme vás s charismatickou JUDr. Kamilou Bubelovou, PhD., působící na olomoucké právnické fakultě na katedře teorie práva a právních dějin. Společně se podíváme na problematiku regulace viru HIV v českém právním řádu. Nastíníme profesi advokáta v českém justičním systému a svůj prostor dostalo o další poněkud ožehavé téma pirátství a jeho zákonná regulace. A konečně, pro váš přehled nezapomínáme ani na další spoustu akcí, které ať už na akademické půdě, nebo mimo ni, proběhly a zaslouží si vaši pozornost. Všichni doufáme, že vám čtení následujících článků bude dělat stejnou radost jako nám, když jsme je připravovali. A že si po přečtení všeho, co vás bude zajímat (a snad také nějak obohatí) řeknete, že s námi vlastně souhlasíte. Čekání se vyplatilo! Krásný začátek letního semestru a příjemné čtení přeje za všechny z redakce PrímaLEXU, Bára Červenková redaktorka Redakce Význam Soukromého Práva v současném stavu Rozhovor s Ombudsmanem zimní semestr 2011 / 2012 Profese advokáta v českém justičním systému Náklad 3 200ks Výtisk dvakrát ročně Následující výtisk Distribuce od března 1999 Šéfredaktor Pavel Mařánek Redaktoři Barbora Červenková Michaela Prokopová Lenka Novotná Adam Jirát Petr Mach Felix Sadaba David Havel Jazykové korektury Barbora Červenková Michaela prokopová Jiří Kramář Inzerce Pavel Mařánek Grafická úprava a sazba Alena Zapletalová Grafická úprava titulky Tisk a distribuce GRAFOTECHNA print spol. s.r.o. Lískova 1594/ Praha 13 - Stodůlky tel.: Vydává ELSA ČR Evropské sdružení studentů práva Nám. Curleových 7, Praha 1 kancelář č. 32 IČ: , DIČ: CZ tel.: web: primalex@elsa.cz Časopis PrímaLex vychází na akademické půdě Právnické fakulty UK v Praze, Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Registrováno MK ČR č ISSN X Tištěno na 100% recyklovaném papíře (vyjma obálky) Napište nám Vaše názory a připomínky. primalex@elsa.cz 4

5 OBSAH 01 Očima studentů Jak to vidí první ročník na právnické fakultě UPOL... str Okénko právního odvětví Význam soukromého práva v současném stavu... str. 22 Internetové pirátství... str Osobnosti v právu JUDr. Pavel Varvařovský veřejný ochránce práv... str Reakce na akce Summer Law School on Health Law... str Kariéra Profese advokáta v českém justičním systému... str. 13 Workshop na Dlouhých Stráních Law4life... str. 26 ALLEN & OVERY 11. ročník Essay Competition... str Vizitka lektora JUDr. Kamila Bubelová, Ph.D.... str Bonus Vyhlášení výsledků Research Group Competition... str Aktivita studentů Právnický antiples... str Právní případ Regulace problematiky HIV/AIDS v českém právním řádu... str Studijní stáže a programy Study visit s ELSA Helsinky... str. 20 STEP v Brně... str. 21 5

6 OČIMA STUDENTŮ Jak to vidí 1. ročník na PF UPOL S nadšením právě přijatého studenta práv jsem se poprvé vydala vstříc úspěšné budoucnosti a vkročila na akademickou půdu PF UPOL. Poučená shlédnutím Pravé blondýnky jsem si dopředu nastudovala první kapitoly všech knih a hned na první přednášku dorazila včas, s notebookem v pohotovosti, kupou knížek v batohu a znalostmi připravenými k ohromení všech přítomných. Po dvaceti minutách čekání v aule jsem zjistila, že mnou naučené citáty slavných právníků nikoho neoslní, jelikož přednáška sice začíná v 8:00, avšak v lichém týdnu První kroky jsou vždycky těžké, alespoň tak mi to odmala vtloukali do hlavy. Za ten měsíc, který navštěvuji PF UPOL vím, že pravda je to jen částečná, protože škola je pro mě především potěšením. Jak to vidí mí spolužáci, si můžete přečíst právě zde. Za rozhovor bych ráda poděkovala Dorotě Lakotové a Janu Peřinkovi, studentům 1. ročníku PF UPOL. Dorota Lakotová Měsíc na právech. Naplněné sny nebo krok vedle? Krok vedle to rozhodně nebyl, čekala jsem, že studium bude náročné, ale doufala, že i zábavné. Má vize se zatím naplnila v obou bodech. Co tě nejvíce překvapilo na začátku studia? Byla jsem velmi překvapena, když jsem zjistila jak velké procento studentů je zde na odvolání. Jaký máš názor na množství učiva? Učení je hodně, ale dalo se to čekat, takže zatím zvládám. Splnila kvalita výuky a výkladu učiva tvá očekávání? V tomto ohledu jsem nadmíru spokojená. Líbí se mi naprostá většina předmětů, a vyučující jsou velmi příjemní. Užíváš si studentského života, nebo je to jen mýtus? Určitě by se dalo užívat studentského života nad míru, což vidím u některých svých spolužáků. Já se však věnuji výhradně svým dosavadním zájmům a studiu. Tvůj nejoblíbenější předmět, klady a zápory? Jednoznačně filosofická propedeutika. Vím, že se nejedná o typicky právnický obor, který zjevně neuplatním ve své praxi, na druhou stranu forma výkladu učiva je naprosto unikátní a obsah přednášek je pro mě vzhledem k mým zájmům velmi zajímavý a v mnohém užitečný. Z čeho máš největší strach, pokud nějaký je? Strach mám, jako všichni ostatní, samozřejmě ze zkoušek. Bojím se možnosti, že překonám rekord a nedobrovolně změním obor hned po prvním semestru. Jaký máš názor na výuku cizích jazyků na této škole? Studuji angličtinu. Byla jsem zvyklá na rychlejší tempo výuky a větší rozsah, ale chápu, že práva nejsou jazykovka. Je něco, co bys už teď chtěla změnit, ať už na sobě, nebo na škole? Znám se a vím, co od sebe můžu čekat, takže na sobě bych neměnila. Chválím skvělou úroveň stravování na místní Menze. Výhrady mám jen k množství možné vypůjčené literatury z knihoven a krátká otevírací doba oborové knihovny. Na druhou stranu jsem byla velmi mile překvapena rozsahem publikací. Jaké máš plány do budoucna? Tituly nebo zaměstnání? Vzhledem k tomu, že nejsem úplně studijní typ, tak mým cílem nebude ukořistit co nejvíce titulů. Přesnou specifikaci do budoucna zatím nemám, rozhodně bych ale chtěla při práci cestovat. Hodláš studovat v zahraničí? Ano, velmi se mi líbí program STEP. Ráda bych v budoucnu na kratší či delší dobu díky ELSA Olomouc vycestovala. Byl to také jeden z důvodů, proč jsem se do ELSA přihlásila. 6

7 OČIMA STUDENTŮ Měsíc na právech. Naplněné sny nebo krok vedle? Zatím jsem spokojený. Snad krok správným směrem. Teď jen projít do druháku. Co tě nejvíce překvapilo na začátku studia? Asi nic, většina věcí proběhla dle mých představ. Jaký máš názor na množství učiva? Nemám šanci to nacpat do hlavy. Splnila kvalita výuky a výkladu učiva tvá očekávání? Určitě. Spíš má očekávání předčila! Zejména zapálenost některých učitelů je obdivuhodná a inspirující. Užíváš si studentského života, nebo je to jen mýtus? Jednoznačně užívám. Je to jedna z nejlepších stránek Olomouce. Mýty nelžou. Tvůj nejoblíbenější předmět, klady a zápory? Občan. Baví mě asi nejvíc, ale prý je to nejtěžší předmět. Uvidíme. Z čeho máš největší strach, pokud nějaký je? Strašák? Určitě Říman, je hodně náročný. Jaký máš názor na výuku cizích jazyků na této škole? Z angličtiny mám Ba. Iana Davida Bella, což je moc sympatický rodilý mluvčí, takže si nemůžu stěžovat. Hodláš studovat v zahraničí? Určitě bych chtěl. Je to skvělá zkušenost a lepší příležitost už asi nebude. Je něco, co bys už teď chtěl změnit, ať už na sobě, nebo na škole? Na sobě bych toho měnil hodně. Měnit něco na škole po měsíci studia je asi předčasné. Jaké máš plány do budoucna? Tituly nebo zaměstnání? Chtěl bych začít získávat praxi v posledních ročnících studia a po ukončení do toho hned skočit. Zatím je mým favoritem advokacie. Tituly honit nebudu. Jan Peřina inzerce

8 JUDr. Pavel Varvařovský veřejný ochránce práv Přivítal mě přívětivý, velmi klidný a rozvážný člověk, který působil vnitřní pohodou a již svým vzezřením a přístupem k lidem nepřímo říkal, že je na svém místě aby chránil práva občanů. Sama pro sebe jsem rozbila mýtus nepřístupné osobnosti za obrovským stolem, který komunikuje jen s papíry a žádostmi, a byla jsem navíc potěšena jeho otevřeností a ochotou posedět ještě o chvilku déle, než byl náš vymezený čas. Jde o osobnost se svéráznými názory, které podává velmi elegantně a bez zbytečného obcházení. V přítomnosti pana doktora Varvařovského vás napadá, že složitě vše vidí jen složití lidé a mnohdy zbytečně. Mnohdy totiž stačí správně komunikovat a zakládat si na zdravém rozumu. Je až obdivuhodné, jak jasně pan doktor Varvařovský formuluje své osobité postoje ovlivněné mnohaletou právní i soudní praxí. Mimo jiné má za to, že právo není samospasné, a že všechny společenské problémy nemohou být vyřešeny cestou zákonů. PrímaLEX Vám přináší rozhovor s panem doktorem Varvařovským. 8

9 OSOBNOST V PRÁVU Výsledky při činnosti soudce Ústavního soudu jsou bezesporu odlišné od činnosti ombudsmana. Jaké nejevidentnější rozdíly vnímáte? Fakt je ten, že při činnosti ÚS o věci prostě rozhodnete. Tam se může senát nebo plénum pohádat, ale posléze máme nějaké rozhodnutí, které je vykonatelné. Kdežto zde si s tím holt dáte práci. U soudu je to o něčem jiném, zde vnímám takovou zajímavou věc. U soudu se vám všichni, nechci říci klaní, ale jsou velice uctiví, naznačují, jak si vás váží a jak je to důležitá funkce. Zde vás to může z jejich strany těšit, ale když pak vidíte ten výsledek, který s tím nekoresponduje. Já jsem i ve Sněmovně zmiňoval všichni jste želeli odchodu pana doktora Motejla, skládali jste právem jeho velké osobnosti hold, ale když jsem se díval do jeho zpráv dozadu a porovnám vše s tím, čemu všemu jste vyhověli ten pohled je tristní. Liší se tedy Vaše postoje vůči zákonodárcům od postojů pana doktora Motejla? Asi na rozdíl od pana doktora Motejla jsem více dával najevo, ať mě moc nerozčilují, že bych se také mohl zdekovat. Nechtěl jsem, aby to znělo jako nějaké vydírání, ovšem pravda je, že ve vyšším věku vidíte věci jinak; když vám je 58 let a něco se vám v zaměstnání nelíbí, můžete si říci, tak to vydržím. Já ovšem nic vydržet už nemusím. Na jedné straně je to osvobozující, na druhé straně vás to může trochu demotivovat. I přes velmi podobnou povahu tohoto úřadu, jak se liší rozsah kompetencí Vašich od Vašich zahraničních kolegů? Já kupříkladu nemám tak silné postavení jako polský ochránce práv, tam se ani funkce nejmenuje ombudsman. Doslova se funkce polské kolegyně nazývá mluvčí občanských práv. Může třeba vstupovat do soudních řízení jakýchkoliv. Já takové kompetence nemám. Jsme-li v právní rovině, usiloval jste o to, aby institut ombudsmana byl zařazen do Ústavy České republiky, jak Vaše úsilí pokračuje? Tak, já jsem toho názoru (nikoliv kvůli sobě!), že tento institut tam patří. Že souvislosti a postavení ombudsmana si to zaslouží. Proto také většina evropských zemí, které mají modernější ústavy, v nich ombudsmana mají. Abych o to usiloval tak, že bych šel přes mrtvoly, nebo to pořád opakoval, to ne. Upřímně řečeno, současná situace k tomu vhodná není. Teď je ve hře přímá volba prezidenta. Zařazení ombudsmana do Ústavy je vhodné, není to ovšem kvůli mně. Takto se totiž Ústava dělat nemá. Vzpomínám si, když se v roce 1992 psala česká Ústava narychlo, vždy to vypadalo tak, že když se psala část o prezidentu republiky, někteří se k tvorbě stavěli stylem vždyť to tam nemůžeme tomu Havlovi dát. Už v té době jsem tvrdil, že nepíší Ústavu pro Havla, ale pro prezidenta republiky. Vše je tak pomíjivé, že v té době tam byl, ale za měsíc tam být nemusel. Tudíž, vrátím-li se k ombudsmanovi myslím si, že do Ústavy ČR patří, ale že bych to nějak na sílu tlačil, to ne. Až zkrátka přijde ta situace, a budu-li u toho, znovu se k tomu vrátíme. Máte tedy dojem, že stávající situace po právní stránce není až tak vyspělá v České republice, že ještě nejsme ústavně zralí na to, mít ombudsmana v Ústavě? To ani ne, ale řekl bych, že postavení této instituce je dobré de facto i bez té Ústavy. Nedovedu si představit, že by ve vztahu k veřejnosti prošlo, že se řekne tak to zrušíme. Zákon o veřejném ochránci práv je obyčejný zákon, k jeho změně tedy stačí prostá většina. Je-li to v Ústavě, postavení je silnější, ale myslím si, že se celkem těšíme důvěře, zařadímeli k této otázce průzkumy. Zde jde spíše o neochotu Ústavu otvírat, protože se vždy najdou tací, kteří se ozvou když už jste tam přidali tohle, tak proč ne toto. A to já nechci, za to mi to nestojí. Kam tedy ve svém úřadě směřujete, resp. chcete směřovat? Na začátku svého období jsem akcentoval tři věci. Vzal-li bych to od toho nejméně důležitého aby veřejný ochránce práv mohl (a zatím ještě nemůže) podávat ve správním soudnictví (dle soudního řádu správního) tzv. žalobu k ochraně veřejného zájmu. Tu může podávat jen Nejvyšší státní zástupce a já mohu k žalobě dávat jen podnět. Za dobu svého působení jsem podal pouze jeden podnět a Nejvyšší státní zástupce ho nevyužil. Letos se otevřel soudní řád správní (z jiných důvodů, než těchto) a my jsme se přihlásili s tím, aby tuto věc znovu zvážili. A prakticky nikdo z odborné veřejnosti proti nebyl, takže od 1. ledna 2012 tuto pravomoc mít budu. Budu moci přímo podat žalobu k ochraně veřejného zájmu. Druhým bodem bylo, že veřejný ochránce práv by měl mít širší přístup k Ústavnímu soudu, než má doposud. Právě pročítám komentář pana profesora Sládečka. Staví se k tomu skepticky. Já mohu podat návrh na zrušení podzákonného předpisu, protože mám hlídat exekutivu. 9

10 OSOBNOST V PRÁVU V zemích, které nás obklopují, může veřejný ochránce práv u Ústavního soudu napadnout i zákon. My jsme teď vymysleli takovou střední variantu, která by možná byla průchodná: že bych nepodával návrh na zrušení zákona nebo jeho části, ale měl bych postavení vedlejšího účastníka. To znamená, že projednával-li by Ústavní soud věc týkající se návrhu na zrušení zákona nebo jeho části, tak by mě (stejně jako u podzákonných předpisů) k vyjádření vyzval jako vedlejšího účastníka ex lege. Myslím (a myslí si to i jiní), že nezávislosti této instituce by to odpovídalo lépe. O tom, jak zákon funguje v praxi, máme jaksi lepší přehled, než může mít navrhovatel. Když by se toto povedlo, což zatím vypadá, že by mohlo, přišla by samotná Ústava. Tudíž ze třech takových jaksi stěžejních bodů posílení pozice de iure, dvě ze tří by byly. Ke změně Ústavy zatím příznivá atmosféra není (myslím, že na toto mám celkem nos). Zajímavé je, že když mluvíte s poslanci a senátory, žádný silný argument proti jsem neslyšel, ale když jsou posléze v tlupě, názory jsou jiné. Možná to souvisí právě s tou úctou, kterou vůči Vám chovají? Spíše to bude tím, že v poslaneckém klubu jsou jiní lidé. Jde o to, že je to v současné době netrápí, na stole to není a šlo by mi spíše o to, abych se angažoval v rámci řízení před Ústavním soudem, protože tam mám samozřejmě více co říci. Narážel jste na Ústavní soud, vím, že funkce ombudsmana není s funkcí soudce vůbec srovnatelná, ale čerpáte ze zkušenosti nebo z toho, co jste zažil na Ústavním soudu zde? Určitě. Jde o komunikaci s lidmi ve všech věcech, kam chodím. Když jsem se vyskytoval jako vedlejší účastník řízení o návrzích ministerstva vnitra na zrušení obecně závazných vyhlášek měst nebo obcí, což se týkalo Františkových Lázní a Ze sedmi tisíc případů, které zhruba za rok dojdou, je asi 43% mimo působnost. hracích automatů, resp. boje obcí s nimi, tak zde mě lidsky těšilo, že se Ústavní soud posunul a pohled na to, které věci patří do samosprávné působnosti, rozšířil. Poněkud více, než za mého působení. To, co já jsem uváděl jako odlišné stanovisko, po deseti letech došlo sluchu, a to mě vcelku potěšilo. Narážím na to, protože v září minulého roku uvedly Hospodářské noviny, že již řada nálezů Ústavního soudu, cituji jakoby vypadla z agendy ochránce lidských práv. Naráželi na to v souvislosti, že nikdo nemůže být odsouzen za odpírání vojenské služby dvakrát. Vidíte tam i vy nějakou paralelu? Ne. Je pravda, že jsem byl soudcem zpravodajem, když ÚS poprvé rozhodl o tom, že i zde platí zásada ne bis in idem, ale zde nějak jejich myšlenkový tok nejsem schopen vysledovat. Berme to tedy jako další důkaz toho, co všechno jsou média schopna vyplodit. Ano, skutečně nevím, co tím mysleli. Jestli bych tomu měl rozumět tak, že se jím zdálo, že hodně inklinujete k lidským právům a k obhajování lidských zájmů Od té doby, pokud jsem se u Ústavního soudu a jinde ocitnul, jsem se držel působnosti ombudsmana. U Ústavního soudu jsem byl vesměs ohledně obecných vyhlášek obcí. U pana premiéra a jiných jsem vesměs orodoval za to, co jsem již zmiňoval. Z těch zhruba sedmi tisíc podnětů, které každý rok dostáváme je největší díl sociální zabezpečení, důchody, příspěvky na péči, sociální dávky. Je tedy samozřejmé, že to se v legislativních návrzích objeví nejvíce. My jsme připomínkové místo, což je také zajímavost nejsme oficiálním připomínkovým místem v legislativním procesu, ale každý návrh zákona dostáváme k připomínkám. My s tím zacházíme zhruba jako Senát, který může i vyjádřit úmysl se tím nezabývat. Připomínkujeme to, co se týká naší činnosti, takže kupříkladu k novele trestního řádu se spíše nevyjadřujeme. Nebo občanský zákoník. K tomu zmíníme jen něco málo, ale držíme se toho, že jsme instituce, která se zabývá veřejným právem, převážně. Vrátím-li se na chvíli ještě k Ústavnímu soudu, vy jste ho poznal i z druhé strany, narážím na Vaši stížnost z roku 2004, proč máte dojem, že byla Vaše stížnost zamítnuta, když víme, že pozdější stížnosti ostravského soudce bylo vyhověno? Moje argumentace vyhrála v mé nepřítomnosti. Já jsem to asi uspěchal, protože jsem to podal krátce po tom, kdy jsem skončil. Myslím si, že se moji kolegové nějak zalekli, jaké by byly reakce že mi šli na ruku, nebo že jsme si to dokonce domluvili. Potom se stalo to, že kolega z Ostravska stížnost podal asi za tři roky. Když jsem neuspěl, napsal jsem o tom článek do právnického časopisu. Kdybyste porovnala argumentaci navrhovatele podal žalobu v Ostravě u krajského soudu a požádal soud, aby řízení přerušil a podal to k Ústavnímu soudu. To, co došlo k Ústavnímu soudu - zde bych tedy mohl namítat porušení autorských práv, protože zde jde o 90% toho, co jsem napsal v článku. Po nástupu do funkce jsem si vyslechl, zejména od levice, že je to nadělení, že ombudsmanem se stal člověk, který se přimlouval za lepší důchody bohatých. Tak to nebylo. Přimlouval jsem se za spravedlivější důchody středních vrstev. Principielně šlo o rovné zacházení s daňovými poplatníky Spíše šlo o snížení disproporcí. Když platíte pojištění z toho, co vyděláte, ta realita výpočtu je dodnes taková, že když máte kupříkladu plat patnáct tisíc hrubého, dostanete dejme tomu 80% čistého platu. A když půjdete do důchodu s platem, který jsem měl já ve funkci ústavního soudce, dá vám to ani ne 15%. Argumentace byla upravte redukční hranice. Solidarita je už v tom, že z pojištění už nemusíte mít nic. Nebudete mít rodinu, nikoho, kdo by měl sirotčí nebo vdovský důchod a částka propadne těm, kteří se důchodu dožijí. Není podle mě spravedlivé, že 90% obyvatelstva se pohybuje v rozmezí dvou tisíc korun a přitom ti na horní příjmové škále do systému dali třeba desetkrát tolik. Pro lidi vašeho věku by bylo lépe, kdyby dostali od státu minimální důchod a zbytek je na vás, co si na stáří formou soukromého připojištění přichystáte nebo ne, protože na tento tzv. průběžný systém nejen náš stát, ale Evropa dojede. Objektivně vzato to nikdo nezaplatí. Obecně šlo o jakýsi pokus ode mě, aby se s tím něco dělo. Mám-li být jízlivá, necítíte se být trochu frustrován systémem, jako soudce Ústavního soudu? Vy jste totiž stížnost postupoval i do Štrasburku, kde to úspěšné také nebylo Tam to zamítli z čistě formálních důvodů, tak jak to dělají. Tam je odmítání jako na běžícím páse, čili moje stížnost spadla do odmítnutí jaksi z formálních důvodů. Když jsem tam osobně byl, jsou tam mraky asistentů, kteří to sekají, jak se říká, jako Baťa cvičky. 10

11 OSOBNOST V PRÁVU A nesnižuje to Vaši důvěru řekněme vůči systému? O Štrasburském soudu žádné iluze nechovám. V tom kvantu věcí si v podstatě vybírají. Podle toho, co je pro ně atraktivní? Ano, také. Ale pořád to ještě nechtějí vyjádřit nahlas, zatímco třeba americký nejvyšší soud se tím netají, že si vybírá. Návrhů dostane x a rozhoduje se sám. Neztrácí potom ústavní soudnictví a soudnictví celkově svoji ústavní funkci, když jsou žádosti porovnávány jako na nějakém konkurzu, řekněme? Myslím, že ne. I já osobně si dovedu představit tuto praxi u Ústavního soudu. Je otázka, jak by to strávilo veřejné mínění. Prakticky, u Nejvyššího soudu je na spadnutí novelizace občanského soudního řádu, kdy v dovolacím řízení si bude Nejvyšší soud vybírat. Sám posoudí, zda jde o otázku právního významu. Nárokové dovolání už v podstatě nebude. Tohle ovšem není o právní úpravě, ale obecně o důvěře veřejnosti v soudy a důvěry v soudce. Pamatuju si zkušenost z Anglie tamní soudci svá rozhodnutí příliš neodůvodňují. Zápis z jednání dostanou strany a na konci je verdikt. Neexistuje tam struktura jako u nás výrok, odůvodnění, poučení o odvolání. Tam to končí způsobem já, soudce jejího Veličenstva, co jsem tady vyslechl, rozhodl jsem takto. To bude pravděpodobně souviset s odlišnou právní kulturou... Vzpomínám si na rozhovor s jedním ze soudců, kdy jsem se ho ptal, kdy celý rozsudek sepíše. Neviděl žádný důvod. Přišlo mu zbytečné psát 80 stránek, jako my. Viděl to tak, že se s věcí seznámil, jeho Veličenstvo ho jmenovalo do funkce z nějakého důvodu a tak tedy rozhodl. Já jsem psal jeden nebo dva dny složité pojednání o tom, proč jsem rozhodl a jak jsem rozhodl. Znovu jste tedy obhajoval svůj názor Jistě, samozřejmě je to zbytečné. Kdyby veřejnost byla naladěna způsobem přeci prezident a Senát nejmenují ústavním soudcem úplného blbce. Od toho, aby rozhodoval, tam je. V řadě případů můžete sepsat, co chcete, stejně to neakceptují. Vždy svým mladším kolegům říkám zkraťte to, podívejte se na písemný projev toho člověka. Obecně pojetí veřejnosti je takové, že rozsudky nikdo vesměs nečte, protože jsou nesrozumitelné. Ano, tam navíc důvody kolikrát nenajdete, najdete rekapitulaci věci, ta bývá nejdelší a vlastně to, co ti lidé vědí. Co napsal žalobce, co na to odvětil žalovaný. Najdete co, ale proč, tak to ne. K projektu Ochránce ve spolupráci s Českou televizí slibujete si od toho trochu to, že veřejnosti bude vaše agenda a jaksi rozměr kompetencí znám, že se sníží agenda, která k vám míří? Ne, podle mě se nesníží. Přestože tato instituce existuje deset let, tak pořád ze sedmi tisíc, které zhruba za rok dojdou, je asi 42, 43% mimo působnost (soukromoprávní věci, námitky proti rozsudkům soudů, lidé nejsou spokojeni s vypořádáním dědictví, s rozhodnutím o péči o děti, a tak dále). To mě překvapilo. V dnešní době internetu, který má snad skoro každý, si lze otevřít stránky veřejného ochránce práv, zde je zmíněno v čem vám mohu pomoci. I v tomto pořadu se snažím projevit, kam až mohu zajít. Mnohdy nejde o lidi nevzdělané, kolikrát jde o vysokoškoláky, inženýry, a přesto takové věci nevědí. Právní gramotnost je jaksi nevalná. Když tento seriál běží, tak praxe je taková, že po odvysílání přicházejí lidé a zvedne se vlna návštěv a podnětů. Toto jsme zaznamenali. Za ten rok a kousek, co jsem zde, se poměr podnětů a nepodnětů trošku vyvážil. Nijak razantně. Kudy chodím, snažím se vysvětlovat, kam až mohu v rámci funkce zacházet. Když mě kupříkladu pozvali na konferenci poskytovatelů sociálních služeb, říkal jsem, když už jsem tady, byl bych rád, kdybyste věděli, že ombudsman není hned po pánubohu. Ona je totiž i ta firma špatně zvolená. Pokud si laik přečte název mé funkce, pojme pocit, že chráním všechna jeho práva. Posléze se dočte, že jen některá. Kdyby se to jmenovalo regulérně ombudsman, lidé by byli donuceni přečíst si, co vlastně takový ombudsman dělá. Kromě klasického ombudsmanství zde máme další dvě agendy, které přibyly až v dalších deseti letech. Jsme takzvaný národní preventivní mechanismus, podle Úmluvy, respektive protokolu k ní, o zabránění mučení a jiného ponižujícího a nelidského zacházení. Zavázali jsme se zřídit nezávislou instituci, která bude dohlížet na místa, kde jsou lidé nedobrovolně. Nejen na věznice, ale i na jiné instituce. Byla varianta, že buď se zřídí něco nového, ovšem v té době nebyl rozpočet státu valný. Druhou variantou bylo, že se hledala existující nezávislá instituce. A vznikla situace - máme ombudsmana v Brně, tak mu to šoupněme. Pan doktor Motejl o to moc nestál, nicméně dostal to. Pravda je, že vláda na to přijala tabulková místa. Máme zde oddělení detentorů, právníků, kteří neohlášeně, na základě mého zmocnění, jezdí po takových institucích. Každý rok se zaměříme na určitý druh institucí, letos jsme objížděli diagnostické ústavy, dětské domovy, pasťáky apod. Jak to dopadlo? Až na výjimky jsme nenašli žádné brutální porušování práv. Nalezli jsme prvky, které by se daly zlepšit, ale situace nebyla katastrofální, s jednou výjimkou. Jde o zařízení dětí cizinců, kteří se zde ocitli bez rodičů. Budeme mít jednání se zainteresovanými složkami a budeme usilovat o změny. Také nám v roce 2009 (po velkých diskuzích) přibyla agenda kontroly dodržování tzv. antidiskriminačního zákona. A od letošního roku jsme vyfasovali tzv. návratovou směrnicí, tj. dohlížet na správní nebo soudní vyhošťování cizinců. Jde zatím ještě o nezaběhlou praxi? Ano, policisté nemohli nějak rozumět tomu, co po nich člověk z naší kanceláře chce. Dále je toho značné množství. Od začátku roku 2011 jsme dostali asi čtyři tisíce avíz o vyhoštění. Je jasné, že můžu provádět jen namátkovou kontrolu. Nedávno kupříkladu vyrazili lidé od nás doprovázet Afghánce na letiště do Ruzyně, jenže piloti začali jako na potvoru stávkovat. Jsem asi jediný vyšší činitel, který si nepřivedl žádnou osobu sobě blízkou. Všechny tyto nové agendy vyžadují spoustu energie a času. Je to činnost, kterou stát podle mezinárodních závazků musí ošetřit, ovšem na veřejnosti se o ní nemluví a není moc v povědomí. Pochopitelně s tím souvisejí konkrétní stížnosti. Každý den podepisuji odpovědi např. na stížnosti vězňů na stravu, na zdravotní zabezpečení, že mu nevyhověli, když chtěl přemístit blíže k domovu, apod. 11

12 OSOBNOST V PRÁVU Chcete v chodu kanceláře něco měnit oproti úřadu pana Motejla? Jsem asi jediný vyšší činitel, který si nepřivedl žádnou osobu sobě blízkou. Já jsem to tady v úřadě nechal jak to bylo. Více méně respektujete mechanismy a tradice, které jsou chodem kanceláře zaběhnuté? Ano. Mohu svou zástupkyni pověřit výkonem některé ze svých agend. To jsme jen trochu poupravili. Nic zásadního měnit nehodlám. Jednoduše řečeno, dovnitř této instituce nemám důvod ke stížnostem. Zde to funguje dobře. Pan doktor Motejl vybral mladé lidi, protože je lepší, když pracujete s lidmi těsně po fakultě, než když sem přijde člověk, který pracoval dvacet let na nějakém úřadě a měl své zaběhnuté úřednické mechanismy. S místy, kam musím chodit, to bývá horší. Ovšem, musí to být. S volbou jsem (upřímně řečeno), nepočítal. Nikdo mi to moc nevěří. S kandidaturou jsem souhlasil, ale spíše proto, abych měl od podporovatelů pokoj. Šest let jsem byl totiž svobodný člověk a nic mi nechybělo. Peníze skutečně nejsou všechno. Když mě někdo podezírá, že jsem zde z důvodu, že jsem měl malý důchod, je to omyl. Svoboda je více, než peníze. Musel jsem si zvyknout, uvidíme, jak to půjde dál. My vám popřejeme hodně štěstí, ať výkon funkce běží, jak má. Děkuji, zdravotně zatím nemám žádné potíže, ovšem ani to nemusí trvat věčně. Byl bych rád, kdybych odsloužil alespoň půlku svého šestiletého mandátu. Uvidíme. Budete navrhovat někoho za sebe, případně? Nedovedu si představit, koho. Teď za rok a kousek vyprší období působení paní zástupkyně. V případě, že bych zde setrval, se budu zajímat, koho by sem chtěli senátoři resp. pan prezident nominovat. Přiznávám, že bych rád, kdyby to byl někdo z oboru. Ještě se vrátím k tomu, jestli a jak mohu nebo nemohu k Ústavnímu soudu se zákonem. Návrh může podat 41 poslanců nebo 17 senátorů nebo pan prezident. Samozřejmě by pro mě bylo nejjednodušší, kdyby byl prezidentem někdo, ke komu já mám blízko. Kdyby byl prezidentem například někdo jako pan doktor Motejl, pak si dovedu představit, že se vypravím na Hrad, věc proberu osobně a sdělím, že bych byl rád, kdyby pan prezident využil svého oprávnění a mnou připravenou věc podal k Ústavnímu soudu. 17 senátorů jsem zatím nezkoušel. Na druhou stranu ovšem mohu konstatovat, za těch patnáct měsíců nebyla věc, kdy bych litoval, že touto pravomocí nedisponuji. Musím říci, že ze začátku výkonu svého mandátu mi nebylo moc jasné, jak mám komunikovat s vládou. S panem premiérem jsme probrali formální požadavky a byl jsem mile překvapen, že věci začaly brzy fungovat. Něco sepíšu a zhruba do měsíce jsem pozván na zasedání vlády. Je to únavné, neboť mnohdy jedu kvůli deseti minutám. Holt je to tak nastavené. Ještě že někdy potkám milé lidi, posledně jsem potkal pana profesora Vilhelma, který mi čekání zpříjemnil. Samotné jednání vlády například proběhne tak, že pronesete, že správní poplatek za kopii formátu A4 15 korun je snad moc, načež mi vláda odpoví, že to chce celkovou analýzu. Vždy se pousměju a pan Nečas už tuší, oč jde, jelikož je (stejně jako já) znalcem kultovního seriálu Jistě, pane ministře. Vždy si vzpomenu na Sira Hamphryho: Vám se do toho nechce? Udělejte analýzu, utvořte Bernarde komisi Ovšem celkem musím vládu pochválit, že když něco pošleme, jednání se koná v relativně krátké době. Když byste měl porovnat, s jakým ministerstvem se vám spolupracuje nejlépe? Tak nejvíce zápasíme s ministerstvem práce a sociálních věcí. Já bych to vzal ale z jiné strany nejvíce komisní a nejméně přístupné je ministerstvo financí. Ale to je asi všude. S tímto ministerstvem svádíme boje bez velkých úspěchů, ale třeba se to zlomí. Když jsem nedávno dostal něco k podpisu, dovolil jsem si na závěr uvést (jelikož jsem se krátce předtím vrátil ze sletu evropských ombudsmanů a tuto věc jsme probírali), že v civilizovaných zemích bývá zvykem svému ombudsmanovi občas vyhovět. Tak mi poté z ministerstva financí přicházely informace, že pan ministr byl rozpačitý z toho, co jsem mu napsal. A nedávno mi vyhověli. Víte, argumentace Listinou a Ústavou někdy nezabírají. Dánský ombudsman se mě tázal, zda po vládě chci něco každý týden. Já jsem ho vyvedl z omylu, že zhruba pětkrát za rok. Dánský ombudsman se na to tvářil tak, že pak není o čem se bavit. Na druhou stranu věděli, jaké máte postoje a názory, věděli, koho zvolili a s čím jdete do tohoto úřadu. Jistě. Nikdy jsem se netajil tím, že je nesmyslné každý společenský problém řešit právně. Teď řešili, že dají do přestupkového zákona zákaz pobytu. Mě přijde absurdní, aby radnice někomu zasahovala do práva na svobodný pobyt, to je věc pro soudy. Nikomu jeho názory neberu. Když se podíváte, co jsem kde napsal, je evidentní můj názor, že právo není nejlepší prostředek na léčení všech neduhů společnosti. To bychom brzy mohli vydávat zákony o tom, že jsou lidé povinni mít se rádi a že jsou povinni tolerovat své lidské slabosti a nebude to k ničemu. Kde by to pak skončilo, to postupné užďibování z lidských práv. Barbora Červenková 12

13 KARIÉRA Profese advokáta v českém justičním systému Právní stát hraje bezesporu významnou a nezastupitelnou úlohu při ochraně práv. Jeho předpokladem je zajištění nejen nezávislého a nestranného soudnictví, ale i možnost získání pro vedení případného sporu kvalifikovanou právní pomoc. Pokud se jednotlivec rozhodne pro účinnější ochranu svých práv, nabízí se mu možnost obrátit se na osobu znalou práva, nejčastěji na advokáta, který právo na právní pomoc napomáhá realizovat. Cílem tohoto článku je v obecné rovině přiblížit profesi advokáta, a zamyslet se nad vztahem advokáta k soudnictví, k soudci, a případně též k dalším osobám soudního aparátu. Advokát a podoba jeho činností Každý z nás podvědomě tuší, kdo se advokátem rozumí, případně jakou úlohu ve společnosti zaujímá. Je to dáno zkušenostmi, ať již osobními nebo zprostředkovanými, všeobecnou vzdělaností a mnoha jinými faktory. Profese advokáta je profesí specifickou, s typickým a jedinečným obsahem, která je nenahraditelná a nezastupitelná i ve srovnání s jinými právnickými profesemi. Z jistého pohledu se dá říct, že podobně jako jiná právnická povolání, tak především to advokátské vzniká tehdy, kdy je účelné nebo dokonce nutné, dát si své záležitosti obstarat někým jiným, u koho předpokládáme jisté dovednosti čí schopnosti pro takovou činnost potřebné. Z obecnějšího hlediska pak lze konstatovat, že profese advokáta v sobě zahrnuje řadu rozličných činností, které samy o sobě i jako celek představují právní pomoc poskytovanou jednotlivým zastoupeným osobám. Demonstrativní výčet jednotlivých činností najdeme v zákoně o advokacii, kde se poskytováním právních služeb rozumí zastupování v řízení před soudy a jinými orgány, obhajoba v trestních věcech, udělování právních porad, sepisování listin, zpracování právních rozborů a další formy právní pomoci, jsou-li vykonávány soustavně a za úplatu. Z jistého úhlu pohledu je za nejtypičtější činnost advokáta všeobecně považováno jeho vystupování před soudem, při níž je poskytována tzv. soudní ochrana práv. K zastupování osob dochází především v rámci civilního a trestního řízení, neobvyklé není ani zastupování ve správním soudnictví nebo v řízení před Ústavním soudem. Z mých profesních zkušeností nutno podotknout, že dobrá znalost aktuálních procesních předpisů může někdy být padesátiprocentním úspěchem ve věci a řada zkušených kolegů v případě jejich znalosti dokáže spor, za využití nikoliv hmotněprávních, ale právě procesněprávních norem, dotáhnout k úspěšnému konci. Možný přístup k advokátské profesi Jakmile se absolvent právnické fakulty rozhodne zvolit si dráhu advokáta, musí počítat s obtížemi, které tato volba přináší. A to nejen z hlediska zákonných a osobních předpokladů stanovených pro výkon této profese, ale zejména s ohledem na možné uplatnění na pracovním trhu. Počet advokátů a konkurence v této profesi neustále roste. Jestliže si uvědomíme, že v roce 1990, tedy rok po obnovení a zavedení nezávislé komerční advokacie, byl počet advokátů na čísle 1137, loni se celkový počet advokátů dostal již přes K takovému masivnímu nárůstu členů advokátního stavu došlo jak nárazovým sloučením advokátů s komerčními právníky, tak především postupným a neustále se zvyšujícím zájmem o tuto profesi. Poskytování právní pomoci však není imanentní pouze advokátům. V souladu s platným právním řádem jsou i jiné právnické profese oprávněny poskytovat právní pomoc. Mezi ně patří například notáři, soudní exekutoři nebo patentový zástupci. Všechna tato povolání sice poskytují právní pomoc na stejném základě jako advokáti, to znamená svobodně a podnikatelsky, ale vždy jen v omezené, specializované oblasti, jejíž podmínky stanoví vždy zvláštní zákon. Pouze advokátům však přísluší právo poskytovat právní pomoc ve všech věcech a všem bez rozdílu. Role advokátů je v tomto směru tedy výlučná a nezastupitelná. Tyto principy jsou přitom základními principy advokacie, jež mají svůj odraz v povinnosti advokátů poskytovat právní pomoc v celém rozsahu právního řádu v souladu se souhrnem výsad a povinností poskytovaných advokacii právním řádem. Ale vraťme se k samotnému startu do této profese. Ten není a ani nemůže být jednoduchý. Po vykonání advokátní zkoušky jako splnění jednoho z kvalifikačních kritérií, se advokát neobejde bez klientely, která je pro advokáta zdrojem finančních prostředků. Šance otevřít si vlastní kancelář, která by byla schopna zajistit dostatečný příjem k uhrazení nákladů s ní spojených a k zajištění vlastního živobytí, je dosti nízká, neli mizivá, neboť z platu advokátního koncipienta, který je zpravidla nízký, si lze jen stěží představit ušetření části peněz k takové realizaci. Jak najít klientelu, která se na Vás jako na advokáta obrátí se žádostí o poskytnutí právní pomoci? Za starších časů bývalo nepsaným pravidlem, že začínající advokát dostal od svého školitele věnem několik klientů, o které se již v závěru své koncipientské praxe plně staral. I dnes se stává, že advokát, u něhož koncipient pracoval, takto přenechá nějaké klienty, které třeba do jeho kanceláře přivedl právě on. Tím se ovšem advokát vzdává části příjmů, a proto není možné očekávat, zvlášť ne v dnešní době, že tak advokát učiní vždy a s jásotem. Pokud klientela a finanční prostředky chybí, rád bych zmínil možné 13

14 KARIÉRA řešení. To se nabízí v pozici spolupracujícího advokáta. Stále častěji je tohoto institutu v počátcích praxe využíváno. Jeho podstata spočívá v tom, že advokát sice vystupuje jako samostatný advokát, ve skutečnosti však vlastní klientelu nemá a právní pomoc poskytuje v substituci za jiného. V dnešní době pak ustupuje do pozadí vykonávání advokacie v pracovním poměru. To podporuje tvrzení, že zaměstnaný advokát je zcela závislý na svém zaměstnavateli, což popírá svobodnou povahu advokátní profese. Obě varianty ovšem otevírají dveře advokátním koncipientům do kanceláře, kde předtím koncipovali a umožňují jim zcela plynule pokračovat v práci ve známém prostředí. Postavení advokáta v soudním systému Jak jsem již zmínil na začátku, typickou činností advokáta je jeho vystupování v řízení před soudy. Pojďme si tedy přiblížit pozici advokáta v soudním systému. Pokud se zabýváme vztahem mezi advokátem a soudnictvím, měli bychom v prvé řadě odlišit vztah, ve kterém advokát vystupuje jako zástupce nebo obhájce svého klienta na straně jedné a vztah jejich institucionalizovaných forem na straně druhé. Vztah advokáta k soudům a i jednotlivým soudcům je v evropských zemích upraven především procesními a na ně navazujícími etickými normami a nejinak je tomu i v našem právním řádu. Advokátova úloha v procesu je přitom nezastupitelná. Poskytování právních služeb ve všech věcech a v celém rozsahu právního řádu je již tradičně svěřováno právě advokátům, tedy právníkům, kteří kromě požadovaného právnického vzdělání disponují ještě dalšími znalostmi, schopnostmi a dovednostmi získanými v rámci specializace několikaleté přípravy, které jsou k poskytování právních služeb nezbytné. Přístup k soudu musí být umožněn každému. V tomto ohledu se nesmí klást žádné formální překážky, a to ani ve formě finanční povahy. Pro řízení u soudu je vhodné si zvolit zástupce, který bude za využití zákonných prostředků hájit práva a zájmy své strany, a který je, často na rozdíl od zastoupené strany, za tímto účelem vybaven znalostí práva. Na druhé straně ovšem ani v případě zvolení si zástupce nelze očekávat jistotu vyhraného sporu. Procesní normy stanoví celou řadu podmínek pro postup účastníka a soudu v procesu, pro účastníka laika často neznámých. Určují náležitosti jednotlivých úkonů účastníka řízení, stanoví lhůty pro podání návrhů nejrůznějších typů aj. Například podání ústavní stížnosti je striktně vázáno na vyčerpání všech dostupných opravných prostředků, což někteří jedinci nevědí a nutí svého advokáta hned při své první schůzce k jejímu podání. Advokát stížnost nepodá. V těchto situacích je tak jeho přínos neocenitelný. Advokát svým postavením naplňuje ustanovení Listiny základních práv a svobod, na základě kterého má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy a jinými státními orgány či před orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Fakt, že právní služby by měly být dostupné všem bez rozdílu, je tedy základním právem a východiskem, které je zakotveno na ústavní úrovni. Postavení advokáta je v našem relativně mladém právním řádu velice významné. Nejedná se sice o ústavní činitele a reprezentanty státní moci, jako je tomu u soudců, svojí činností však přímo napomáhají nejen realizaci a uplatnění práva v konkrétních kauzách, ale i realizaci základních ústavních práv a svobod našich občanů. Vztah advokáta k soudci, případně k dalším osobám soudního aparátu Tatam je doba, kdy bylo advokátů a soudců tak málo, že se téměř všichni znali osobně, a to i ve velkých městech jako je Praha, Brno nebo Ostrava. Znali se ze studií, z jednacích síní, případně z volnočasových aktivit. Taková praxe snad ještě přetrvává v rámci jednotlivých okresů, zčásti i krajů. V celostátním měřítku však již nic takového neexistuje. Advokát a soudce se zpravidla potkávají při jednání v jednací síni. Jedná se o sváteční příležitost, při které platí různá pravidla. Nejedná se o běžnou schůzku, ale o důležitý moment v procesu, ze kterého plynou závažné důsledky. Soudce velice rychle pozná, jak se advokát na jednání připravil nebo nepřipravil. Naopak to platí stejně tak. Jednou jsem byl svědkem soudního jednání, při kterém soudce přede mnou zběsile listoval ve spise, aby mohl provést výslech několika svědků čekajících na chodbě. Výslech pak nechal prakticky na mně. Svědky jsem pak navedl přesně tam, kam jsem potřeboval, a soudce nám vyhověl. Měl jsem dobrý pocit z rozsudku, nikoliv však ze soudce. Nicméně historku o listujícím soudci s úsměvem rád připomínám. Při vzájemné komunikaci a společných vystoupeních by měli advokát a soudce dbát určitých pravidel slušnosti. Vzhledem ke svým rolím, které advokát i soudce v justičním systému mají, jsou povinni dodržovat pravidla etiky a prokazovat si úctu. Tato úcta se jistě nepromítá jen k jejich osobám, ale je projevem úcty i vůči zastávaným profesím. Její nedostatečné respektování by mohlo vyústit i v pokutu při urážlivém projevu vůči soudu nebo protistraně, případně postihem ze strany advokátní komory. Mimo jednací síň se v průběhu procesu advokát se soudcem prakticky nesetká. Neznamená to však, že by advokát nemohl soudce oslovit. Mohou nastat situace, kdy je třeba se na soudce obrátit s nestandardním podáním nebo žádostí o urgentní postup ve věci. Zažil jsem situaci, kdy jsme se protistranou dohodli v průběhu rozběhnutého řízení na dohodě. V rámci urychlení celé kauzy jsme se rozhodli soudce navštívit. Když nás uviděl, zdálo se mi, že vidí bytosti z jiné planety. Následný úprk byl olympijský. Soudce nás pak ani přes vysvětlení nepřijal. Po několikaměsíčním následném dopisování s oním soudcem byla nakonec naše dohoda soudem schválena. Proč to tak dlouho trvalo? Doufejme, že to byla výjimka. Co se týče mimoprocesních vztahů mezi soudcem a advokátem, nelze společným setkáním nijak bránit a zamezovat jim. Pokud se zrovna oba zároveň neúčastní projednávání jedné a téže věci, žádná omezení samozřejmě neplatí. Ovšem troufám si tvrdit, že i tady by mělo být minimem jisté dodržování etických norem, ať už kodifikovaných či nikoli, které napomáhá udržovat a vytvářet všeobecné mínění k působení obou profesí ve společnosti. Advokát samozřejmě nepřichází do styku pouze se soudci. Každý soud je plný i dalších pracovníků, kteří tvoří aparát soudu. Advokátovi kroky mohou vést do podatelny, kam bude směřovat své podání, do kanceláře, kde bude chtít vyznačit doložku právní moci nebo se zeptat na stav věci, při výslechu na dožádaném soudě se pak může setkat s vyššími soudními úředníky, justičními čekateli, či asistenty soudce. Byť se jedná o osoby, které výrazně nemohou zasáhnout do rozhodování soudu, platí i zde uctivé a zdvořilé jednání. Závěrem lze shrnout, že advokát justici značně odlehčil. Především svoji poradenskou službou, svým vystupováním před soudem a snahou a úsilím vést spor ke smírnému řešení. Jestliže se nakonec spor před soud přece jen dostane, je důležitým elementem kvalifikované právní pomoci. Probíhá-li jednání v profesionální, korektní a slušné atmosféře soudní síně, může být takové i rozhodnutí soudu, zvláště když je právo na straně účastníka, jehož advokát v řízení zastupuje. Mgr. Miroslav Sedláček advokátní koncipient AK Achour & Hájek, doktorand Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze 14

15 VIZITKA LEKTORA JUDr. Kamila Bubelová, Ph.D. JUDr. Kamila Bubelová, Ph.D., narozena v roce 1973, je úspěšnou absolventkou PF UP v Olomouci. V současné době působí na fakultě jako vedoucí Katedry teorie práva a právních dějin. Vyučuje předměty římské právo a římské právo trestní a již od počátku svých studií věděla, že římské právo je obor, kterému se chce v budoucnu věnovat. Je členkou Společnosti pro církevní právo, Vědecké rady PF UP a společnosti The European Society for History of Law. Mezi studenty má pověst pedagoga, který nejen že vám nedá nic zadarmo, ale ještě se při hodinách s ní pěkně zapotíte. Ovšem moc dobře ví, že taková práce brzy sklidí plody. Má bohatou publikační a ediční činnost a mezi její úspěšné diplomanty můžeme za všechny jmenovat kupříkladu Petra Dostalíka, působícího rovněž na Katedře teorie práva a právních dějin, Petru Matyášovou, pracovnici právního odboru kanceláře ombudsmana ČR, nebo Ivo Špannera, věnujícího se v současné době kriminalistice. V roce 1997 jste získala magisterský titul na PF UP, co a jaké okolnosti Vás vedly k rozhodnutí studovat právě práva? Pravda je taková, že na střední škole mne právo nijak nezaujalo; zajímala jsem se více o archeologii a chtěla ji i studovat. Jenže předtím jsem absolvovala obchodní akademii, což je pro praktický život velmi dobrá škola, ovšem pro archeologii není zrovna dobrou přípravou. Na přijímačkách jsem nedopadla dobře: v záležitostech týkajících se oblastí, o které jsem se zajímala, z nichž jednou byli kupříkladu Etruskové, tam jsem měla znalosti hluboké. Na druhou stranu jsem třeba nevěděla, odkud pocházejí Vasovci. Dodnes si pamatuji, že tuto věc jsem viděla u přijímacích zkoušek poprvé. Když to shrnu, není se v podstatě čemu divit, že ze mě u přijímaček nebyli nadšení a tak jsem nastoupila do práce. Řekla jsem si, že to příští rok zkusím znovu. Domluvila jsem se s učitelkou latiny a začala docházet na filozofickou fakultu na latinu, abych se zlepšila, a současně jsem pracovala v právní kanceláři. Můj šéf během toho roku pojal přesvědčení, že se hodím na práva víc než na cokoli jiného, a já nepopírám, že mě to začalo velmi bavit. Takže Vás k samotným studiím dovedla právě praxe? Nepochybně. Šéf trval na tom, že si mám podat přihlášku; jenže právě ten rok byl počet přijatých vůči přihlášeným 1:43, takže to pro mě osobně nebylo moc nadějné. Ale znáte to: co by člověk neudělal pro šéfa, a protože mi přálo štěstí, na práva jsem přijata byla. Když jsem v prvním ročníku potkala římské právo, archeologie byla zapomenuta zrodila se láska na celý život. Římské právo bych za nic nevyměnila a už bych bez něj nemohla být. Na římské právo jste se tedy začala orientovat hned po prvním ročníku? Ano, v podstatě téměř všechny seminární a univerzitní práce, které jsem psala, byly založeny na komparaci římského práva a jiného oboru nebo byly jen o římském právu. I v pátém ročníku jsem měla pojistné právo a porovnávala je s právem římským. Můj šéf mě ve volbě vědecké cesty podporoval a věc viděl tak, že věda je pro mne nejjistější půdou a byl s mými záměry srozuměn hned od počátku. Vrátíme-li se ještě k Vašim pracem, psala jste rigorózní práci na dědické spory v římském právu, a zde už o komparaci nejde. Co Vás od Vámi oblíbené komparace vedlo k pojednání o instituci čistě v oboru římského práva? Komparace jako taková v mé práci probíhala jen během studia, jelikož v době studií je to cesta, jak se dostat k pozitivnímu a římskému právu zároveň. Potom, když jsem nastoupila na katedru, zabývala jsem se už výhradně římským právem (posledních pár let to tak výhradní není, protože k římskému právu přibylo ještě právo konfesní a kanonické). A Vámi zmíněná rigorózní práce, kterou jsem napsala vcelku nedávno, je čistou pramennou studií. V této práci již nenajdete úvahy de lege lata či de lege ferenda. Komparace pro mne během studií byla prostě cestou, jak za pět let nezapomenout na římské právo. Je podle Vás pro studenty snazší psát odborné práce v rámci komparací než se pouštět do samostatných témat v římském právu, o nichž pojednávají? Osobně bych nedoporučovala ani jedno, pokud se student nevěnuje římskému právu dostatečně dlouho. Ani u pozitivních předmětů není moc dobré psát, pokud nemáte alespoň trošku praxe v tom, co jste si vybrali jako téma. Psát o něčem, co člověk v životě nezažil, je samo o sobě velmi těžké. Z hlediska římského práva, pokud student nezná nic jiného, než předepsanou učebnici, a to považuje za zdroj pro svou vědeckou činnost v rámci seminární práce, je tato cesta naprosto vyloučená. Nelze jinak, než nastudovat monografie (jsou většinou cizojazyčné) a rozhodně pracovat s prameny (některé už máme přeloženy do češtiny nebo slovenštiny, jinak je nezbytná latina). Právě jste mi nepřímo nahrála na další otázku: Mezi studenty jste získala pověst pedagoga, který nedává studentům nic zadarmo a má na ně vysoké požadavky. Proč myslíte, že o vás takové informace kolují? Může to být částečně z důvodu, že na Vás v průběhu studií byly kladeny vysoké požadavky? Takové informace o mé osobě kolují proto, že je to pravda. Nedala jsem nikdy nikomu nic zadarmo a ten důvod je v tom, že naši absolventi musí prokázat, že jsou dvakrát lepší, než absolventi práv v Praze nebo v Brně, aby se jimi nepohrdalo. To je prostě osud mladé fakulty (ačkoli hrdě připomínám, že olomoucká univerzita byla založena v roce 1573) a fa- 15

16 VIZITKA LEKTORA kulta se nejlépe zviditelní kvalitou svých absolventů. Nic lepšího, čím bychom se jako PF UP mohli u veřejnosti prezentovat, nemáme. Máme samozřejmě vlastní vědeckou činnost, produkujeme publikace věnující se právu, ovšem to je pouze jedna část, které věnuje pozornost jen určitá skupina, akademická obec. A ti ostatní sledují naše absolventy. Pokud budeme jako fakulta produkovat zanedbané nebo neschopné absolventy, tak to není v pořádku a dopadne to negativně zpět na naši pověst. Vy v rámci pedagogické činnosti na PF UP vyučujete římské právo a římské právo trestní; kdybyste měla opět srovnat, který z předmětů se Vám lépe vyučuje a ke kterému z nich máte bližší vztah, který by to byl? Osobně chápu, že jde o rozdíl mezi těmito předměty v tom, že římské právo trestní je volitelný předmět a apriori do řad studentů tohoto předmětu přichází lidé, kteří o něj mají zájem. Ano, mít vlastní volitelný předmět je o něčem jiném, než vyučovat povinný předmět, kde všichni studenti vědí, že jej prostě absolvovat musí. Do tohoto volitelného předmětu se hlásí studenti, kteří obecně splňují dva předpoklady. První: nebojí se mě, čili nebojí se, že se budou muset něco naučit a nebojí se latiny. Druhým kritériem je jejich zájem. Plně chápu, že ne všichni studenti si oblíbí římské právo. Ani já nebyla při studiích nadšená ze všech předmětů stejně. Nicméně právníci by měli umět prostě všechno z náplně tohoto oboru. Ovšem římskému trestnímu právu se věnují ti, kteří mají zájem přímo o ně a vědí, co ode mne mohou čekat. Kredity zadarmo to nejsou. Obecně se Vám se studenty v rámci pedagogické činnosti spolupracuje dobře, nebo máte v záloze řekněme rezervní plán pro případ, že Vás již pedagogická činnost nebude naplňovat? Upřímně řečeno, mohla bych se věnovat i jiným právním povoláním, ovšem o tom jsem neuvažovala (občas zastupuji u soudu v lidskoprávních sporech, ale opravdu sporadicky a zdarma). Nabídky jak z oblasti advokacie, tak soudnictví, jsem pustila k vodě. Se studenty pracuji ráda, baví mě to a je to z mojí strany čím dál lepší (Pozn. redakce: To rádi slyšíme!), což je dáno částečně i mou pověstí, jak jsme zmiňovali, jelikož student, který navštěvuje moje semináře, ví, že když něco řeknu, nejde o informaci, kterou by mohli vypustit. Je připraven, já se nezdržuji zbytečnostmi a moje práce se studenty je mnohem jednodušší a příjemnější. Existuje mylná představa, že pedagogové jsou od toho, aby studentům něco předali. Ve skutečnosti je to tak, že musí fungovat interakce: studenti jsou velmi obohacující prvek v životě pedagoga, mohou mít skvělé nápady, může s nimi být legrace a kromě příjemné atmosféry mě ti, kteří jsou jako Vy sama, inspirují svými dotazy ke spoustě nových bádání. Nemohu si stěžovat, že by to bylo se studenty horší. Ovšem podotýkám, že za poslední dva roky vídám u studentů, kteří jsou přijímáni na základě testů Scio, velké mezery ve všeobecném vzdělání. Typicky: studenti na začátku studia např. tvrdí, že císař Justinián je autor Zákona dvanácti desek. Nejde o to, že bychom přijímali nekvalitní studenty, ale že tyto testy neodhalí míru všeobecného rozhledu. I tak ale záleží po přijetí vše na studentech. Někteří šli na vysokou školu s tím, že chtějí studovat, a pak se zkrátka musí naučit trávit nějaký čas v knihovně a dozvědět se nové věci, nebo jsou to jen čekatelé na titul a ty upřímně lituji, protože studium je nejzajímavější dobrodružství, jaké si dovedu představit. Takže je nám vcelku jasný i Váš přístup z Vašich studentských let. Vzpomínáte na svá studentská léta dobře? Teď jste mě skoro rozlítostnila. Uvědomila jsem si, že já tady na těch našich chodbách a v našich učebnách už nikdy nebudu chodit jako student, nebudu sedávat v lavici se spolužáky, a nebudu se hádat např. s prof. Haderkou o bioetice. Na studia vzpomínám nesmírně ráda. Byli jsme jedním z prvních studentských ročníků obnovené fakulty, přesněji druhý ročník po otevření. V podstatě všichni, kteří mne učili, uplatňovali vůči nám rodinný přístup, protože nás bylo málo (60 v ročníku). Můj vztah k učitelům byl osobní, individuálně nás znali. Učili nás nejlepší pedagogové z Prahy, Brna nebo Bratislavy, protože kmenových učitelů jsme měli v začátku velmi málo. Dodnes jsem jim všem velmi vděčná např. římské právo mne učila doc. Židlická, ústavní právo prof. Holländer, trestní právo prof. Císařová a prof. Jelínek, rodinné právo prof. Haderka atd. Nejmilejším ze všech však byl náš tehdejší děkan, doc. Miroslav Liberda, pán, na kterého se nezapomíná ani po letech. Stále nám všem chybí a chybět nepřestane. Atmosféra, kterou dokázal vytvořit na fakultě on, už se asi nikdy nevrátí. Ačkoli se právě bavíme o studiích zde, na Univerzitě Palackého, studovala jste později i na Právnické fakultě v Brně. Mohla byste porovnat studijní prostředí, ve kterém se Vám lépe žilo, pracovalo, studovalo? Nemohu to porovnat, jelikož v Brně jsem studovala postgraduální studium (tzv. velký doktorát ), a to už je o něčem jiném. Člověk na fakultu přijede jednou za měsíc, má individuální konzultace a my jsme tehdy ani neskládali takové zkoušky, jaké skládají doktorandi dnes; měli jsme atestace, což lze chápat podobně jako odborné kolokvium s ostatními doktorandy a školitelem. Na závěr student absolvoval velkou doktorskou zkoušku (já např. z předmětů teorie práva, právní dějiny a římské právo). Ovšem to není to studium, které jsem zažívala v Olomouci. V Brně jsem se seznámila s příslušnými pedagogy, s nimiž jsem spolupracovala na doktorátu, a ostatní jsem ani nepotkávala. Takovému studiu se v podstatě věnuje každý sám. Osobně si pamatuji, že jsme na oboru byli tři a potkávali se mezi sebou zřídkakdy. Uvádíte, že je Vaším životním heslem je Cave canem aquamque silentem (střez se němého psa a tiché vody), mohla byste to čtenářům nějak vysvětlit? Řídíte se podle něj? Ano, řídím. V životě totiž nejsou nejhorší lidé, s nimiž se přímo konfrontujete a kteří vám řeknou, co si o vás myslí. Nejhorší jsou takoví, kteří vám nic neřeknou, tváří se jako kamarádi a pak člověku v příhodnou chvíli vrazí dýku do zad; to považuji za nejhorší a snažím se dávat si na takové lidi pozor. S každým člověkem, který přijde s kritikou, se mohu bavit a o kritice přemýšlet. Život je v zásadě takový, že si nejsme sympatičtí se všemi. Jedna věc je, že bychom měli s každým vyjít, ale jiná je věc týkající se sympatií. Mám radši lidi, s nimiž Bez Římského práva bych už nemohla být a za nic bych ho nevyměnila. vím, na čem jsem, než ty, kteří nic neřeknou, ale o vás mluví bez vás a pomlouvají. Co byste vzkázala čtenářům, kteří mají oblibu v římském právu? Těm netřeba nic vzkazovat, ti jsou nakažení stejnou infekcí jako já, a ta je neléčitelná a doživotní. Barbora Červenková 16

17 AKTIVITY STUDENTŮ Právnický Antiples Pro zpestření studijního života budoucích právníků se ELSA Olomouc rozhodla udělat již tradiční akci Právnický Antiples. Desátý večer měsíce října tudíž studenti zanechali pečlivé přípravy a šli se kulturně pobavit do oblíbeného hudebního U-klubu. Letošním tématem byla Antika. Jak vidno vzbudila zájem, protože studenti odložili brýle, sundali saka, dámy odložily pro jednou lodičky a hurá do prostěradel, věnce z bobkových listů na hlavu, na nohy kecky, a jde se tančit. O zábavu a celé zorganizování akce se nám staral skvělý ELSA tým. Hlavními organizátory se stala Kateřina Kapková,Vice Prezident pro akademické aktivity ve spolupráci s Šárkou Malinovkou, Vice Prezident pro STEP a samozřejmě pod záštitou Prezidenta Jakuba Mudry. O hudbu se po celý večer staral Lukáš Hlaváček alias DJ Kocour. Na své si přišli i ti, kteří již tančit nemohli, neboť se po celou dobu konání Antiplesu promítaly filmy s antickým zaměřením od Asterixe a Obelixe až po poněkud serioznějšího Spartaka. Hojná účast studentů nás příjemně potěšila, z přítomnosti některých kantorů, kteří se obětovali, zanechali psaní odborných článků a publikací a poctili nás svou návštěvou, jsme byli doslova nadšeni. Velké díky patří i naší paní děkance JUDr. Milaně Hrušákové Ccs., která se rovněž akce zúčastnila. Rozhodně si další úžasné akce nenechte ujít a přijďte se bavit společně s námi! Slibujeme, že to bude stát za to. To mohou potvrdit i studenti ze sousedských právnických fakult, kteří nás velmi příjemně překvapili, jelikož i přes značné vzdálenosti dorazili a poctili nás nejen svou přítomností, ale také šarmem, vtipem a tancem. Díky patří rovněž naší úžasné Barunce Červenkové, člence ELSA Olomouc, která se postarala o fotodokumentaci celé akce. Něco málo z jejího umu můžete shlédnout níže. Na závěr bych ráda za celou ELSA Olomouc poděkovala všem zúčastněným. Bez Vás by to nebylo ono! Zpětná reflexe: Antiples mi přišel jako hodně povedená akce. Uvítala jsem, že nejsem jediná, kdo dorazil v kostýmu. Myslím si, že převlečení dokáže skvěle uvolnit atmosféru, lidé se více odváží a lépe se seznámí, tak jako to bylo u mne, neboť jsem potkala mnoho zajímavých lidí z různých fakult a měst. Moc se těším na další podobné akce, neboť za tolik hodin srandy zaplatit pouhých čtyřicet korun jednoznačně stojí za to. Veronika Krahulcová Antiples se mi líbil. Pojal jsem jej ve velkém stylu pod heslem pití, tanec, zpěv. Především jsme se bavil s mými známými z ročníku. O zábavu nebylo nouze, takže promítání filmu jsme si sice všiml, ale nesledoval. Společenská únava udělala své. Vojtěch Zamarský 17

18 PRÁVNÍ PŘÍPAD Problematika HIV/AIDS je v dnešní době velmi diskutovaným tématem především v souvislosti se sexuální výchovou a neustále se zvyšujícím počtem HIV pozitivních osob jak na světě, tak v naší zemi. Následujících několik málo odstavců má podat základní vhled do této problematiky z perspektivy českého právního řádu. Regulace problematiky HIV/AIDS v českém právním řádu Základní informace o HIV a AIDS HIV - vychází z anglické zkratky Human Immunodeficiency Virus ( virus selhání lidské imunity ) a způsobuje oslabení imunitního systému a jeho reakcí tak, že lidské tělo se není schopno bránit proti infekcím nebo onemocněním (oproti zdravému člověku, který je toho běžně schopen) 1. Infekce tímto virem je možná prostřednictvím nechráněného sexuálního styku, krevní cestou (např. injekční užívání drog) a z matky na dítě (např. při porodu). Důvodem přenosu je přítomnost určitého množství viru ve spermatu, preejakulátu, vaginálním sekretu, krvi nebo mateřském mléku. Zjistit, zda je osoba HIV pozitivní, lze pouze prostřednictvím specializované diagnostiky testu. AIDS - vychází z anglické zkratky Acquired Immunodeficiency Syndrome ( syndrom získaného selhání imunity ). Jedná se o destruktivní stav imunitního systému člověka, který je způsobován zmiňovaným virem HIV (jedná se o poslední fáze vývoje HIV infekce) 2. Tento stav je definován přítomností některých indikativních onemocnění (např. nádory, tuberkulóza, wasting syndrom). Osoba infikovaná virem HIV může žít s tímto virem i dvě desetiletí, avšak vše je závislé na včasné diagnostice a účincích léčby (samozřejmě jestliže je osobě diagnostikována HIV pozitivita po několika letech od infekce nebo neúčinkuje léčba, doba života s tímto virem se radikálně snižuje). Na světě ke konci roku 2010 žilo 34 mil. lidí infikovaných virem HIV (dle mezinárodní organizace UNAIDS). V České republice je diagnostikována HIV infekce u údaj k (statistiky však uvádějí, že v ČR s HIV infekcí žije 3 až 10 násobek těchto osob, tj. osob, které o své diagnóze prostřednictvím testu nevědí). Více informací o této problematice je možné nalézt zde: www. aids-pomoc.cz, Samotná problematika HIV/AIDS není regulována pouze jednou právní normou, ale právními normami v oblastech, které se jí bezprostředně dotýkají. Jedná se především o oblast veřejného zdraví (včetně jeho ochrany) a oblast trestně právní. Veřejné zdraví a jeho ochrana Regulace v oblasti veřejného zdraví se týká především určení povinností osobám HIV pozitivním, podmínek testování na HIV infekci a testování lidské krve včetně preventivních a sankčních mechanizmů k ochraně veřejného zdraví. Tato regulace je stanovena především v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, vyhlášce č. 473/2008 Sb., o systému epidemiologické bdělosti pro vybrané infekce, ve znění pozdějších předpisů a vyhlášce č. 143/2008 Sb., o stanovení bližších požadavků pro zajištění jakosti a bezpečnosti lidské krve a jejich složek, ve znění pozdějších předpisů 4. Povinnosti HIV pozitivních osob Osoby infikované virem HIV mají zákonem taxativně stanovené povinnosti, a to: podrobit se léčení, lékařskému dohledu, potřebnému laboratornímu vyšetření a dalším protiepidemickým opatřením; podrobit se léčení se nevztahuje na osobu ve stavu těžkého onemocnění (léčba probíhá ve specializovaných AIDS centrech u Fakultních nemocnic po celé ČR); dodržovat poučení lékaře o ochraně jiných fyzických osob před přenosem infekčního onemocnění; nevykonávat činnosti, při nichž by vzhledem ke svému nosičství ohrožovaly zdraví jiných fyzických osob; informovat lékaře před vyšetřovacím nebo léčebným výkonem a při přijetí do ústavní péče o svém nosičství; sdělit své nosičství při přijetí do zařízení sociální péče 5. V důsledku nedostatečných znalostí a edukace jak odborné, tak laické veřejnosti a neustálé existence předsudků ( HIV se můžeme infikovat podáním ruky, 18

19 PRÁVNÍ PŘÍPAD HIV mají jenom prostitutky, feťáci a gayové, i když se HIV týká všech) může zmíněná informační povinnost způsobovat v praxi určité problémy a to především při potřebě akutního ošetření (například. na běžné pohotovosti) nebo při přijetí do zařízení sociální péče 6 (existují i případy, kdy chování k těmto osobám bylo zcela jiné nebo jim bylo ošetření odmítnuto), i když se situace v posledních letech alespoň postupně zlepšuje. Avšak ve všech zmíněných institucích by měli přistupovat ke všem osobám stejným způsobem (není zde přítomen objektivní důvod u všech by měli být použity stejné ochranné prostředky při ošetření atd.), neboť pouze osoba, která byla diagnostikována jako HIV pozitivní, musí zmíněnou informační povinnost dodržovat. Testování na HIV infekci Laboratorní vyšetřování na virus lidského imunodeficitu může být prováděno pouze na základě povolení příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví. Primárně zákon stanovuje, že osobě může být proveden test na základě jejího souhlasu 7 (tj. informovaného souhlasu dle doporučení mezinárodních organizací by mělo být součástí testování také před-testové a po-testové poradenství). Avšak zákon dále stanovuje určité výjimky. První výjimkou je situace, kdy bez provedení testu není možné provést dárcovství krve, tkání, orgánů, spermatu a mateřského mléka. Dále je možné bez souhlasu osoby provést test u: těhotných žen; osoby, která má poruchu vědomí a u níž je vyšetření na HIV významné z hlediska diferenciální diagnostiky a léčení bez provedení tohoto vyšetření může vést k poškození jejího zdraví; osoby, které bylo sděleno obvinění z trestného činu ohrožování pohlavní nemocí včetně nemoci vyvolané HIV nebo z trestného činu, při kterém mohlo dojít k přenosům této nákazy na jiné osoby; osoby, která je nuceně léčena pro pohlavní nemoc. 8 Některé z výše uvedených výjimek mohou vést k problematice sdělování výsledku, kdy je test proveden bez souhlasu například u těhotné ženy. Po samotném prvotním testu (screeningovém) 9 s reaktivním výsledkem je třeba provést konfirmační (tj. potvrzující) test, který může provádět pouze Národní referenční laboratoř 10 (bez provedení tohoto testu není možné sdělit výsledek). Dále zákon také stanovuje podmínky, pro sdělení výsledku testu (např. podmínky sdělení pozitivního výsledku, rozsahu poučení osoby, která byla diagnostikována jako osoba HIV pozitivní). Dárcovství krve Před každým dárcovstvím ( odběrem ) je proveden rozhovor a posouzení dárce, které má za účelem, aby se v rámci dostupných údajů zamezilo poškození zdraví dárce a poškození zdraví příjemce (například před HIV infekcí). Při každém odběru jsou vzorky testovány také na HIV. 11 Trestně právní problematika Trestně právní problematika navazuje na povinnosti HIV pozitivních osob (především na povinnost nevykonávat činnosti, při nichž by vzhledem ke svému nosičství ohrožovaly zdraví jiných fyzických osob a dodržovat poučení lékaře). I po rekodifikaci trestného práva hmotného bylo klasifikováno určité jednání HIV pozitivní osoby jako trestné. Tato oblast je upravena v zákoně č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen trestní zákoník ) a nařízením vlády č. 453/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za nakažlivé lidské nemoci, nakažlivé nemoci zvířat, rostlin a škůdce užitkových rostlin, ve znění pozdějších předpisů. HIV je obecně považováno za pohlavně přenosnou chorobu 12, ale z perspektivy trestního práva se jedná o nakažlivou lidskou nemoc 13. Proto jednání osoby, která si je vědoma své HIV pozitivity a nerespektuje ochranná opatření při pohlavním styku (např. při něm nepoužije kondom), může vykazovat zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu šíření nakažlivé lidské nemoci. 14 I v případě, že se u poškozeného neprojevily konkrétní účinky nákazy virem HIV v podobě onemocnění AIDS, lze již s ohledem na specifický charakter a průběh tohoto onemocnění samotné nakažení virem HIV pokládat za jednání bezprostředně směřující ke způsobení těžké újmy na zdraví. Trestní zákoník za těžkou újmu na zdraví považuje vážnou poruchu zdraví nebo jiné vážné onemocnění a vzhledem ke specifikům této infekce je splněna i podmínka delší doby trvající poruchy zdraví. 15 Z výše uvedeného důvodu jednání osoby, která tímto virem nakazila jinou osobu, lze za splnění podmínky uvedené v 21 odst. 1. trestního zákoníku 16 posoudit jako pokus trestného činu těžkého ublížení na zdraví v jednočinném souběhu s trestným činem šíření nakažlivé lidské nemoci. 17 Závěrem by bylo dobré ještě zmínit, že samotný proces dokazování v trestním řízení je velmi složitý a to vzhledem k možnosti prokazatelnosti, kým byla osoba infikována (tj. určení pachatele původce infekce ). Z tohoto důvodu se v praxi může také stávat, že oběti trestného činu se tento čin bojí oznámit, neboť se obávají ztráty soukromí, stigmatizace a medializace ve svém okolí. Doufám, že několik výše uvedených odstavců vám podalo i ve zjednodušené formě alespoň základní vhled do právních norem upravující problematiku HIV/AIDS. Z důvodu rozsahu tohoto článku se bohužel nebylo možné věnovat těmto oblastem hlouběji nebo rozvíjet témata další, které se dané problematiky úžeji dotýkají - jako například diskriminace HIV pozitivních osob, pracovnímu právu či jiným. Mgr. Petr Mach [1] Rozsypal, H., AIDS klinický obraz a léčba, OLOMOUC: MAXDORF, 1998, ISBN [2] Rozsypal, H., AIDS klinický obraz a léčba, OLOMOUC: MAXDORF, 1998, ISBN [3] zdroj: ČSAP, o. s. na [4] Ministerstvo zdravotnictví dále vydalo k této problematice metodické pokyny (zveřejněny ve věstníku Ministerstva zdravotnictví) a to: HEM METODICKÝ NÁVOD- K ŘEŠENÍ PROBLEMATIKY INFEKCE HIV/AIDS V ČES- KÉ REPUBLICE, HEM /30201 DOPORUČENÉ STANDARDY - DEFINICE PŘÍPADŮ PRO HLÁŠENÍ INFEKČNÍCH ONE- MOCNĚNÍ [5] 53 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů. [6] Za zařízení sociální péče jsou považovány zařízení sociálních služeb poskytující služby sociální péče - například se jedná o domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory. [7] 71 odst. 3. zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů. [8] 71 odst. 1. a 2. zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů. [9] Existuje vícero testovacích metod (přímé, nepřímé - např. test Elisa, slinný test, atd.). Tyto ustanovení se týkají především krevních testu prováděných minimálně po dvou měsících od posledního rizika. [10] 74 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů. Více informací o NRL je možné nalézt zde: [11] 4 vyhlášky č. 143/2008 Sb., o stanovení bližších požadavků pro zajištění jakosti a bezpečnosti lidské krve a jejich složek, ve znění pozdějších předpisů [12] Za pohlavní choroby jsou považovány z perspektivy trestního práva klasické pohlavní nemoci, mezi něž patří příjice (Syphilis), kapavka (Gonorrhoea), měkký vřed (Ulcus molle) a čtvrtá pohlavní nemoc (Lymphogranuloma venerum) Rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve sbírce pod č. 44/2006. [13] Dle 152 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů a nařízením vlády č. 453/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za nakažlivé lidské nemoci, nakažlivé nemoci zvířat, rostlin a škůdce užitkových rostlin, ve znění pozdějších předpisů. [14] Trestní čin je definován: úmysl 142, nedbalost v 153 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. [15] 122 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. [16] Jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. [17] Usnesení Nejvyšího soudu České republiky publikované ve sbírce pod č. 44 / 2006; Jelínek, J., a kol. Trestní právo hmotné, PRAHA: Leges, s. 495,507, 2010, ISBN

20 STUDIJNÍ STÁŽE A PROGRAMY Study visit s ELSA Helsinky Teplé měsíce plné lenošení a volna se nám pomalu blíží ke konci, ale ELSA Plzeň nezahálela ani během léta. V polovině měsíce srpna se jejích 10 členů vydalo na study visit navštívit své studentské kolegy, tentokráte do hlavního města Finska Helsinek. Ve čtvrtek, chvíli po poledni jsme se naštěstí všichni v čas sešli na pražském letišti Ruzyně a vyrazili vstříc novým dobrodružstvím. I když u nás teploměr dosahoval kousek nad třicet stupňů, Helsinky nás přivítaly svou letní teplotou, tedy něco okolo dvaceti stupňů. Na nádraží nás vyzvedla prezidentka ELSA Helsinky a po výborné večeři a ubytování jsme se s dalšími členy této skvělé lokální skupiny vydali na poznávací vycházku po večerních městě. Den jsme zakončili v karaoke baru, kde jsme si mohli vyzkoušet zazpívat písničky přímo ve finštině. Druhý den ráno jsme navštívili místní parlament, který sídlí v úžasné budově postavené roku Jelikož je Finsko autonomní stát, který má v čele vlastní prezidentku, tak nás velice překvapilo, že v jejich parlamentu zasedá i řada švédských zástupců. Po obědě jsme se vydali na velký poznávací okruh po Helsinkách. Navštívili jsme olympijský stadion, který nás svou velikostí ohromil, přístav, kde se již prodávaly pomůcky na zimu a hlavně sobí kůže, ruský kostel, který je dominantou Helsinek a mnoho dalších památek. Večer jsme se protancovali finskými tanci k zaslouženému spánku. V dalších dnech jsme navštívili okresní soud, kde nás podrobně seznámili s organizací finského soudnictví a dokonce nám dovolili účastnit se jednoho z probíhajících soudních stání. Na české ambasádě nás přivítali s otevřenou náručí a český velvyslanec byl velmi rád, že po delší době má možnost komunikovat v českém jazyce. Co ale hlavně nesmím opomenout je tak zvaná sitz party. Jde o večeři o třech chodech skládající se z národních jídel hrachové polévky s hořčicí, bramborové kaše s masovými kuličkami a výborného desertu z borůvek. Tato,,party má svoji jedinečnost v tom, že celá večeře je prokládána spoustou písniček s jakoukoliv tématikou, což vede k tomu, že nevečeříte půl hodiny, ale klidně dvě nebo tři. Podívali jsme se i do jedné z finských advokátních kanceláři, kde většinu z nás překvapilo, že ve Finsku mají možnost studenti získat celkem 14 kreditů za praxi v advokátních kancelářích 7 během bakalářského studia a dalších 7 během navazujícího magisterského studia. Po několika úžasných dnech ale nastal čas loučení. Dovolím si říct, že někteří z nás získali přátelství na celý život a všichni jsme si odváželi s sebou množství vzpomínek, na které jen tak nezapomeneme. Členové ELSA Helsinky si pro nás překvapili perfektní program a bude těžké je na jaře 2012 v druhé části study visit překonat. Ale už teď se těšíme, až je uvítáme v našem studentském městě Plzni. Helena Morozová studentka PF ZČU v Plzni 20