Petr Šlik. Operka (2004)

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Petr Šlik. Operka (2004)"

Transkript

1 Petr Šlik Operka (2004) Věnováno Tereze, Blance, Ivetě, Katce, Martině a všem ostatním statečným operkám, jejichž vyprávění jsem (bez jejich vědomí) použil...

2 1 Do Anglie jsem jela v červenci, hned po maturitě. Jasně, že to nebyl můj nápad, byl to nápad mojí mámy, která, když si něco vezme do hlavy, nikdo jí to nevymluví. Říkala, že je to obrovská příležitost poznat něco zajímavýho, že se seznámim se spoustou nových lidí a že to bude výborná zkušenost do života. Říkala, že ona vždycky chtěla cestovat po světě, ale nikdy nemohla, a že by byla škoda tuhle příležitost nevyužít. Mně se teda vůbec nechtělo. Nevěděla jsem ještě, co budu po škole dělat, ale věděla jsem, že se mi určitě nechce odjet na rok někam, kde nikoho neznám a nikdo nezná mě a kde pravděpodobně nebudu nikomu rozumět ani slovo (angličtinu jsme se ve škole začali učit až ve čtvrťáku). Máma si ale nenechala nic vymluvit. Zapsala mě na půlroční intenzivní kurs angličtiny, kterej trval od ledna do června a já jsem tam chodila, i když jsem pořád doufala, že se mi podaří z tý cesty nějak vyvlíknout. Bohužel, máma mi nedala šanci. Zařídila všechno. Zaregistrovala mě v agentuře, sehnala různý doporučení (to teda nevim od koho nikdy jsem se o žádný dítě nestarala) a dokonce zaplatila i nějaký peníze. Ještě před maturitou už mi řekla, jak se jmenuje rodina, ke který pojedu, a kolikátýho a v kolik mi jede autobus. Jízdenku mi vyzvedla taky. O pár dní později jsem stála na Florenci a loučila jsem se s našima a s bráchou. Chudák táta musel celou cestu od nás táhnout můj obrovskej žlutej kufr a teď mi podával ruku, jako na nějakým obchodním jednání. Brácha se nudil (žvejkal a neustále se koukal na hodinky) a máma úplně zářila a pořád mi opakovala, jak mi závidí, že mám tu možnost odjet pryč, a co by ona za to dala. Pamatuju si, že měla na sobě zbrusu novej klobouk, kterej jsem na ní ještě nikdy neviděla. Cesta autobusem byla docela únavná, ale já mám ráda, když se můžu z okna koukat na ubíhající krajinu, tak mi to nakonec docela uteklo. Nejvíc se mi líbilo na trajektu. To jsem vlastně poprvé viděla moře. No, viděla. Vlastně ani moc ne, protože trajektem jsme jeli v noci, a tak nebylo vidět skoro nic. Stála jsem na palubě a představovala si, jak vlastně to moře vypadá. Pod nohama se mi jen docela mírně houpala paluba, takže moc velký vlny asi nebyly. Potom jsem usnula v lodním bufetu, kde měli príma polstrovaný židle. Do Londýna jsme přijeli druhej den ráno. Měli si mě tam k autobusu přijít vyzvednout z tý rodiny, kde jsem měla pracovat, jenomže nepřišel nikdo. Stála jsem tam jak tvrdý Y u 1

3 toho svýho žlutýho kufru (kterej mi naštěstí pomoh vyložit řidič), od kterýho jsem se nechtěla hnout, pozorovala jsem všechno to hemžení kolem a najednou jsem si uvědomila, že se tady asi vůbec nedomluvim, že anglicky umim ještě hůř, než jsem si myslela. Přemejšlela jsem, kam jsem dala telefonní číslo na tu rodinu a jestli vůbec mám nějaký mince na telefon, ale nakonec jsem to vzdala, sedla jsem si na ten kufr a řekla si, že se odsud prostě nehnu, že to nějak dopadne. Ze všech sil jsem se snažila, abych nezačala brečet, a kupodivu se mi to povedlo, i když musim říct, že to bylo jen tak tak. Nakonec asi za hodinu přišel docela sympatickej pán (mohlo mu bejt jen málo přes třicet) a jak mě uviděl, zamířil rovnou mým směrem. Asi bych měla trochu trému se s takovým chlapem bavit i v Čechách, natožpak tady, anglicky. Když ke mně přišel, zeptal se: Excuse me, are you Hana Lišková? Yes, povídám já. My name is Andy. You ll work in my family. I m very sorry for mistaking the hour of your arrival. I hope you had a good journey. Actually, how long does it take from Czechoslovakia to England? Yes, řekla jsem mu. Andy mě pak odved k autu (kufr mi naštěstí vzal) a odvez mě k jejich domu, kde jsem měla strávit příštích dvanáct měsíců svýho života. Bydleli až na úplným okraji Londýna, vypadalo to tam skoro jako na vesnici. Měli krásnej patrovej dům se dvěma garážema a velikou zahradou. Byl to spíš malej zámek, zvlášť když jsem ho porovnala s naším bytem na sídlišti na Proseku, ale když jsem se podívala kolem, zjistila jsem, že většina okolních domů je ještě větších a honosnějších. Když jsme vešli dovnitř, sešla se schodů Andyho manželka Suzan. První, čeho jsem si na ní všimla, byly krásný černý vlasy, který měla až po zadek a leskly se jako zrcadlo. Oblečená byla do hodně odvážnýho kostýmku, kterej v ničem nepřipomínal tepláky, v kterých jsem chodila doma já, nebo moje máma. Rozpačitě jsem se podrbala ve vlasech. Po dvaceti hodinách strávených v autobuse jsem si připadala pěkně špinavá a celá jakoby pomačkaná, a tak jsem byla docela ráda, že mě hned odvedli do mýho pokoje. Byl v patře a byl to ten nejmenší kamrlík, 2

4 co jsem kdy viděla. Byl tam jen jeden rozkládací gauč, okno a prosklená skříň, plná nějakých pohárů. Později jsem se dozvěděla, že to jsou poháry, který vyhrál Andy na střední škole, když ještě závodně běhal a skákal do dálky. Skříň na oblečení jsem tam neměla žádnou, a tak jsem měla celou dobu všechny svý věci uložený v kufru vedle gauče. Na ten jsem sebou teď plácla hned, jak se za Andym a za Suzan zavřely dveře, a asi půl hodiny jsem se ani nehnula a jen zírala do stropu. Ještě mě čekalo to nejdůležitější seznámení s půlroční Alicí. Později jsem sešla dolů k večeři (pizza z takových placatých krabic, ohřátá v mikrovlnce) a potom jsme s Andym a se Suzan seděli v obýváku (teda, jestli tomu taky tak říkaj. Ta místnost vypadala úplně jinak, než jako náš obývák doma) a povídali jsme si. No, povídali. Oni se mě vždycky na něco zeptali, já jsem jim řekla, že jim nerozumim, tak to zopakovali, já taky, tak se zeptali ještě jednou, a já jsem pak něco řekla a modlila se, aby ta moje věta dávala aspoň trochu smysl a aby se aspoň trochu týkala toho, na co se mě ptali. Jasně, že to bylo docela trapný, a tím, jak jsem si to uvědomovala, tak jsem jim rozuměla ještě hůř, a oni z toho byli taky docela rozpačitý, až jsme tam nakonec jen tak seděli, koukali na sebe a nic jsme neříkali. Pak Suzan řekla Andymu, aby nám nalil nějaký pití, že to naše seznámení musíme zapít (do tý doby jsme pili akorát čaj). Andy se zved, přines láhev whisky, nalil každýmu do skleničky a potom jsme si stoupli, jako, že si přiťuknem, ale těsně před tím, než se ozval cinkot skleniček, se otevřely dveře do pokoje a tam stála paní, která držela v náručí malý mimino a strašně nepřátelsky se na nás koukala, hlavně teda na Suzan. Tehdy jsem poprvé uviděla Alici. Ta paní, co jí přinesla, byla Suzanina starší sestra, která se o ní starala ten víkend. Předala mi jí do náruče (mně, né Suzan) a tím vlastně začalo moje operování v Anglii. Tehdy, když jsem tam s Alicí v náručí stála uprostřed místnosti, jsem se necítila zrovna nejlíp. Suzanina sestra hned odešla a Suzan s Andym nevypadali, že by byli schopný mi poradit, co se má dělat s půlročním miminem. Alice asi moje rozpaky nějak poznala, tak se pro jistotu ještě počůrala a rozeřvala na celý kolo. To mě probralo ze strnulosti a pak už to šlo. 3

5 Andy dělal bankovního úředníka, ale Suzan nedělala vůbec nic, neměla žádný zaměstnání, takže jsem nejdřív vůbec nechápala, k čemu mě potřebujou, když ona může bejt celej den doma, ale pak jsem to pochopila. Nejlíp jí asi vystihuje to, že když mluvila o Alici, nikdy neříkala Alice, ale vždycky my daughter. Moc jsem si s ní nerozuměla, hned asi pátej den po mým příjezdu mi přinesla nějakou voňavku, ať jí often and a lot používám, že jí přijde, že smrdim. To jsem málem obrečela. Vstávala nejdřív v deset, potom byla asi hodinu v koupelně, posnídala, pak se koukala na televizi, nebo si něco četla, chvíli se zavřela u sebe v pokoji (později jsem zjistila, že tam tajně pije) a odpoledne šla někam za svýma kamarádkama, který na tom byly stejně jako ona, nebo šla nakupovat a domů se vrátila večer, chvíli před Andym, s plnou náručí papírových tašek z londýnských módních salónů. Co se Andyho týkalo, tak ten odcházel z bytu ráno kolem osmý a vracel se v půl devátý večer. Něco sněd, chvíli se díval na televizi a pak šel spát. Každej den to bylo stejný. Zato moje dny byly docela pestrý. Myslela jsem si, že jediná moje práce bude starat se o Alici, ale nakonec to dopadlo tak, že jsem na ní skoro neměla čas. Ráno jsem musela vstát hned jak se probudila, což bejvalo většinou před sedmou. To jsem k ní musela přijít, nakrmit jí a znovu uspat. Potom jsem dole v kuchyni připravila snídani pro Andyho a Suzan, znovu jsem nakrmila (a většinou i přebalila) Alici a buď jsem s ní jela chvíli s kočárem ven, nebo jsem si s ní hrála doma. Většinou jsem byla doma, protože to jsem zároveň mohla naskládat buď prádlo do pračky a později do sušičky, nebo nádobí do myčky. Většinu těch přístrojů jsem viděla poprvé v životě, ale kupodivu jsem se s nima rychle naučila pracovat. Suzan naštěstí nechtěla teplý obědy, tak jsem většinou udělala jen nějakej salát. Odpoledne jsem vyndavala věci ze sušičky, žehlila, skládala a dávala do skříní, nebo jsem utírala prach a luxovala. Luxovat jsem musela jen dvakrát tejdně, ale koupelnu jsem měla uklízet každej den. Suzan speciálně vyžadovala, abych pokaždý umyla vanu. Měli jí ohromnou, pro dva lidi a s vířivkou. Byla skoro větší, než ten můj kamrlík, a vycídit jí mi trvalo snad hodinu. Někdy, když jsem měla štěstí, si Suzan na svojí návštěvu u kamarádek brala Alici sebou. To jsem pak měla chvilku klid, ale většinou mi jí tam nechala, a tak jsem si s ní hrála a neustále (tak mi to aspoň přišlo) jí přebalovala. Těch věcí, co jsem měla dělat, bylo docela dost, ale Suzan mi na to dala takovej seznam, takže jsem většinou na nic nezapomněla. S vařením to zase nebylo tak žhavý. Andymu se Suzan většinou stačily polohotový jídla, který se jen ohřály v mikrovlnce. Často si taky nechali přivézt čínu nebo pizzu, 4

6 který se ani ohřívat nemusely, to mi řekli vždycky předem, jestli mám něco chystat, nebo ne. Já jsem bohužel tyhle jídla vůbec jíst nemohla. Bolelo mě po nich břicho a jednou jsem se dokonce pozvracela, takže už jsem pak jedla většinou jen různý pečivo a zbytky salátů, co jsem dělala pro Suzan k obědu. Všechny ty práce, jako žehlení, luxování a vaření (to mě dokonce bavilo) mi naštěstí nedělaly problémy, protože máma po mně už odmalička chtěla, abych se to naučila, a já jsem jí za to teď byla vděčná. I když zase ona to všechno způsobila. Nejlepší byly víkendy. V sobotu, hned jak jsem nakrmila Alici a Suzan se probudila, jsme s Andym jeli nakupovat. Samoobsluha, kam jsme jezdili, byla veliká jako továrna. Když jsem jí viděla poprvé, myslela jsem si, že si ze mě dělá někdo legraci, že jsou to jenom kulisy. Oni tomu říkají supermarket a je to asi padesátkrát větší, než sámoška, co je u nás na sídlišti. Když jsem Andymu řekla, že v Čechách nic takovýho nemáme, nevěřil mi to. Já jsem si tam nejdřív připadala úplně ztracená, ale brzo jsem si zvykla a pak už mě bavilo, procházet se mezi těma vysokýma regálama po širokých nablejskaných chodbách a do obrovskýho vozejku házet věci ze seznamu, kterej jsme ráno dostali od Suzan. Po nákupu jsme se s Andym většinou ještě stavili na kafe a na zákusek, což jsem milovala. Celou tu dobu v Anglii jsem totiž měla hroznou chuť na sladký, ale u Andy a Suzan doma nic takovýho nebylo. Suzan si držela linii, takže žádný sladkosti na ten svůj seznam nepsala. Když jsme tam tak seděli nad kafem, vždycky jsem se rozpovídala o svým životě v Praze. Andy jen usrkával kávu, pobaveně mě pozoroval a sem tam měl nějakou vtipnou poznámku třeba na mojí angličtinu, která ještě pořád nebyla nic moc. Jo, tyhle sobotní dopoledne jsem měla nejradši. Blbý bylo, že když jsme pak přijeli domů a vyložili náš nákup, všechno se vrátilo do starých kolejí. Andy si mlčky pročítal noviny v obýváku a na mě už se ani nepodíval. U nedělí byly vždycky dvě možnosti, jak budou vypadat, a obě byly docela dobrý. Buď jeli Suzan s Andym někam na návštěvu ke svým příbuzným a nechali mě doma samotnou jen s Alicí, a nebo jeli na návštěvu ke svým příbuzným a vzali Alici (a tím pádem i mě) sebou. Ta první možnost byla dobrá proto, že jsem měla celej den ten velkej barák sama pro sebe (dělala jsem v ty dny všechno pro to, aby Alice co nejdýl spala). Nedělala jsem tam nic extra, akorát 5

7 jsem mohla třeba konečně napsat dopisy domů, nebo se jen tak natáhnout a něco si číst. Většinou jsem se taky aspoň na chvíli naložila do tý obrovský vany v koupelně a vždycky jsem si do vody dala strašně moc všelijakých Suzaniných solí a emulzí. Ta druhá možnost byla dobrá v tom, že to byla vlastně jediná příležitost, jak jsem mohla z Anglie vidět taky něco jinýho, než okolí našeho domu. Vypadalo to, že Andy i Suzan mají docela rozvětvený příbuzenstvo, jezdili jsme do honosných vil skoro po celý Anglii. Pamatuju si, že jednou, v půlce září, jsme dokonce už v sobotu vyrazili na oslavu narozenin tý Suzaniný sestry, co jsem jí viděla hned první den v Anglii. Ta oslava byla opravdu velkolepá. Bylo to na jednom zámečku, kde bylo plno krásně oblečených lidí, který se všichni rozplývali nad Alicí až do chvíle, kdy se počůrala, zrovna když jí jedna lady držela v náručí. Potom jí (Alici, né tu lady) převzala nějaká místní chůva a mě poslali do kuchyně pomáhat s přípravou jídla. To se mi líbilo. Místní kuchařka se jmenovala Dinah a byla to asi padesátiletá tlustá černoška. Pracovaly jsme spolu celou noc a výborně jsme si popovídaly. Byla jsem moc ráda, že jsem jí poznala, ale druhej den ráno jsme odjeli a já už jí nikdy neviděla. V září jsem se přihlásila do jazykovky. Protože jsem na ní neměla peníze, musela jsem ještě začít chodit na brigády (většinou jsem někde uklízela, ale taky jsem třeba za peníze venčila psy), takže jsem měla na Alici a na domácnost o něco míň času. Suzan se to moc nelíbilo, ale sama viděla, že ta moje angličtina pořád není dobrá, a tak nakonec nic nenamítala. Ta škola byla třikrát tejdně po dvou hodinách večer. Ve třídě nás bylo šest, dvě Němky, jedna Polka a Slovenka, já a ještě jedna Češka, která se jmenovala Tereza. Všechno to byly operky zhruba stejně starý jako já a byly moc príma, ale nejvíc jsem se skamarádila s Terezou. Ta byla o dva roky starší než já, v Anglii už byla rok, u druhý rodiny, a všechno dobře znala, poradila mi se spoustou věcí. Anglicky uměla výborně, takže si myslim, že se do tý školy zapsala hlavně proto, aby potkala nějaký kamarádky. Potkala mě. Její rodina bydlela kousek od domu Suzan a Andyho, takže jsme se mohly vídat i přes den. Tereza měla na starosti půlročního kluka, Richarda, a tak jsme jezdili na pushpram walks společně. S holkama ze třídy jsme se občas dohodly a šly jsme večer třeba na diskotéku. Většinou to tam vypadalo tak, že jsme všechny seděly u jednoho stolu, něco jsme pily (já většinou neměla 6

8 skoro žádný peníze, tak jsem za celej večer vypila třeba jen dvě deci bílýho vína) a občas jsme se zvedly a společně jsme si zatancovaly. Anglický kluci mi přišli divný a oni si nás stejně nevšímali. Občas jsme o víkendu s holkama jely někam na výlet. Suzan mě nejdřív nechtěla pouštět, ale Tereza mi poradila, ať jí řeknu, že mám podle smlouvy s agenturou právo na volno jeden celej den v tejdnu (jestli to byla pravda, to nevim), a tak jí nakonec nezbylo, než se s tím smířit. Takhle jsme byly třeba ve Stonehange, nebo v Oxfordu. Od listopadu začalo bejt hnusný počasí. Sice bylo docela teplo, ale pořád pršelo a mně bylo o to víc smutno. Ještě štěstí, že jsem měla Terezu. Trochu nelogicky, zrovna v tomhle marastu, jsem chodila na procházky s Alicí nejčastěji za celou dobu. Vždycky jsme se s Terezou potkaly u prolejzaček, na půlce cesty, a potom jsem si společně vykračovaly naším předměstím a před sebou tlačily kočárky. Původně jsme si řekly, že se spolu budeme bavit anglicky, abysme se zdokonalily, ale to nám vydrželo jen asi dva dny, pak už jsme si normálně povídaly česky. Legrační bylo, jak si byli Alice a Richard podobný. Oběma bylo zhruba deset měsíců a vypadali jeden jako druhej. Navíc, Richardova máma pravděpodobně nakupovala ve stejných obchodech jako Suzan, takže měl Richard úplně stejný dupačky a kabátek, jako Alice. Byl to takovej komplet, zelenej s modrýma mráčkama, kterej byl ten podzim v Londýně asi hodně populární, protože jsem ho viděla i na spoustě jiných mimin. Procházeli jsme se po ulicích, kolem nás poletovalo žlutý listí, často mrholilo a my jsme si povídaly. Najednou se mi tam docela líbilo. Londýn už mi nepřišel tak ošklivej a já jsem ohromeně zjišťovala, že najednou rozumim tomu, o čem si povídají kolemjdoucí, nebo co na sebe pokřikujou děti na hřišti. Jen kdyby se mi tak nestejskalo. Tereza říkala, že už asi v Anglii zůstane, že se jí zpátky do Čech nechce a ani neví, co by tam dělala. Já jsem to viděla jinak. Na vánoce jsem měla jet na pár dní domů a rozhodla jsem se, že už se zpátky do Anglie nevrátim. Suzan jsem to řekla na konci listopadu a moc se jí to nelíbilo. Chvíli se rozčilovala, chvíli mě docela mile přemlouvala, ale já už jsem se rozhodla, takže jí to nebylo nic platný. Řekla jsem jí, že jsem jí to dala vědět dostatečně včas, aby si stihla najít nějakou náhradu, takže mě tam nemůže držet (to mi taky poradila Tereza). Terezina rodina odjížděla třináctýho prosince na tejden někam na venkov a já jsem měla 7

9 odjíždět dvacátýho, takže jsme se třináctýho odpoledne sešly naposledy. Tereza kromě kočárku nesla ještě čtyři velký tašky, kde měla zásoby, který měla na ten tejden nakoupit. Přendaly jsme Richarda k Alici a ona si ty tašky naskládala do kočárku místo něj. Potom jsme obešly naše obvyklý kolečko a probíraly jsme, jestli se ještě někdy uvidíme. Vyměnily jsme si adresy, ona mi předala několik dopisů, který jsem měla v Praze poslat (aby ušetřila na poštovným), slíbily jsme si, že na sebe nikdy nezapomeneme, a najednou jsme zjistily, že už obě musíme bejt doma. Tereza měla odjet za necelou půlhodinu. Rychle vyndala tašky z kočárku, popadla Richarda a obě jsme utíkaly domů. Vlastně jsme se ani nestihly pořádně rozloučit. Doma už byli Suzan i Andy a právě večeřeli. Já jsem neměla moc hlad a hlavně jsem musela přebalit Alici, protože se právě rozeřvala. Vynesla jsem jí nahoru do pokoje, položila na postel, svlíkla a rozbalila jsem jí plenky. Hned potom jsem vykřikla a vyděšeně uskočila ke dveřím. Dala jsem si ruku před pusu a nevěřícně koukala na Alici, nebo spíš na to, co měla mezi nohama. Houpal se jí tam krásnej červenej scvrklej pindík. 8

10 2 Jasně, že jsme je vyměnily. Když si brala Tereza ve spěchu z mýho kočárku zpátky Richarda, vzala omylem Alici, která byla oblečená úplně stejně. Hned jak jsem to zjistila, tak jsem Alici vlastně Richarda zase zabalila (ty plínky byly pokaděný jen trochu) a utíkala jsem s ním ven. Kolem Suzan s Andym jsem proběhla tak rychle, že se mě ani nestačili na nic zeptat. Popadla jsem kočárek, hodila (doslova) do něj řvoucího Richarda a utíkala jsem k domu, kde operovala Tereza. Přišla jsem pozdě. Dům už byl zavřenej, rolety stažený a garáž zamčená. Odjeli. Šla na mě závrať, když jsem si představila, jak teď seděj v autě někde na cestě z Londýna, vzadu sedí Tereza a vedle na autosedačce brečí mimino, o kterým si asi ještě pořád myslí, že je to její Ríša. No teda! Loudala jsem se zpátky domů a vůbec se mi tam nechtělo. Bohužel už to ale nešlo odkládat, protože Richard řval na celý kolo a za nic na světě ho nešlo utišit. Doma jsem řekla, že jsem venku asi ztratila náramek a že jsem se vydala ho hledat. Nikdo se kupodivu ničemu nedivil, i když jsem tam nikdy žádnej náramek nenosila. Odnesla jsem řvoucího Richarda nahoru a tam jsem ho přebalila. Trochu se uklidnil a když jsem mu dala napít teplýho mlíka, začal dokonce pochrupávat, ale mě to pochopitelně moc neuklidňovalo. Co jsme to udělaly? Nevěděla jsem, jestli už Tereza přišla na tu záměnu, asi jo, ale hlavně jsem nevěděla, co budu dělat já. Nakonec jsem se rozhodla, že prozatím nikomu nic neřeknu a budu Richarda vydávat za Alici tak dlouho, jak to jen bude možný. Rozhodně jsem nechtěla dopustit, aby mi Suzan nadávala, že jsem jí ukradla její dceru, tak jsem radši Richarda převlíkla do Aliciných nočních dupaček, položila ho do její postýlky a kolem něj naaranžovala co nejvíc jejích hraček. Zaplaťpánbu, brzo usnul. Potom přišla do pokoje Suzan a řekla mi, že mám dole telefon. Za celou dobu, co jsem tam byla, mi nikdy nikdo nevolal, tak mi hned došlo, že to bude Tereza. Na jednu stranu jsem měla sto chutí rozběhnout se dolů k telefonu, ale na druhou stranu jsem nechtěla nechávat Suzan u Richarda samotnou. Nakonec jsem se zvedla, Suzan jsem jemně vystrčila ze dveří (nezmohla se na odpor, byla příliš překvapená nikdy jsem nic takovýho neudělala), zavřela jsem je a řekla jí, že Alice teď musí spát, že je moc unavená. Potom jsem utíkala k telefonu. Byla to Tereza. Ten rozhovor si pamatuju do dneška. Terezo? To je průser, co? Jo, co budeme dělat? 9

11 Já nevim. Už jsi jim něco řekla? Ne. A ty? Já taky ne. A ani to říct nechci. Jo, já si to taky netroufnu. Hele, v kolik ti jede ten autobus do Prahy? V osm večer. Proč? To je dobrý, to by mohlo vyjít. Hele, my se vracíme v ten samej den, já udělám všechno pro to, abysme se vrátili co nejdřív. Dopoledne to asi nebude, ale odpoledne už jo. Až se vrátíme, tak ti zavolám a sejdeme se i s miminama. Třeba na nádraží, to je jedno. A tam si je zase vyměníme. Tak jo, ale co když to nestihnete? Musíme to stihnout. Jinak to bude průser. Hmm. To teda jo. No, snad to vyjde. Jo. Snad jo. Hele, já už musim končit. Měj se a vydrž to. Ahoj. Ahoj. Tak bylo rozhodnuto. Jasně, že jsem si nemyslela, že to bude snadný, ale jak těžkej pro mě ten tejden bude, to jsem poznala hned druhej den dopoledne, když jsem Richarda koupala. Měla jsem na to takovou speciální umělohmotnou vaničku, kterou jsem položila v koupelně na zem, a v ten den jsem se tam ještě pro jistotu zamkla. Za těch sedm měsíců, co jsem tam byla, se Suzan přišla na koupání Alice podívat asi jen dvakrát, ale teď si samozřejmě usmyslela, že chce bejt u toho. Zalomcovala klikou a nakázala mi, ať okamžitě odemknu. To bylo zlý. Mrkla jsem do vaničky, kde zrovna nahatej Richard plácal pěstičkou do vodní hladiny a snažil se potopit žlutou umělohmotnou kachničku. To byla Alicina hračka. You let me in now! I want to see my daughter! volala za dveřma Suzan a mně bylo jasný, že nemám moc času. Spásnej nápad mi vnukla ta kachnička. Odemkla jsem dveře a uskočila před Suzan, která se doslova vpotácela dovnitř. Hned jsem na ní poznala, že je opilá. I allways lock the door, while bathing Alice. I don t want her to run away, řekla jsem jí 10

12 (uznávám, že trochu nelogicky) na vysvětlenou, ale ona mě vůbec neposlouchala. S napřaženýma rukama se rozeběhla k vaničce, odkud na ní koukal růžovoučkej obličej a horní část těla. Kolem něj byla souvislá vrstva umělohmotných kačenek, žabiček, rybiček a parníčků, vylepšená ještě několika plyšáky (hodila jsem tam všechno co mi přišlo pod ruku), takže vodní hladina pod nima vůbec nebyla vidět, natožpak to, co bylo pod ní. Suzan se v půli cesty zastavila a tázavě se na mě podívala. Alice likes to play with them having a bath, pokrčila jsem ramenama. Suzan se k vaničce sehnula, podrbala Richarda po hlavě a ze vzdálenosti dvaceti centimetrů mu začala povídat: Beautiful Alice. Sweet little Alice, little princess. Richard zareagoval přesně tak, jak se dalo čekat okamžitě se rozbrečel. Suzan to ani trochu nevyvedlo z míry, vyndala z vodní hladiny obrovskýho zelenýho žabáka (na chvilku bylo vidět pod hladinu, ale Suzan si naštěstí toho, co bylo pod žabákem, nevšimla) a začala jím šermovat chudáku Richardovi před obličejem, doprovázejíc to zvukama, který jsem později identifikovala jako: Kvá, kvá, kvá. Pláč samozřejmě nepřestával, a tak se Suzan zase zvedla, řekla mi, abych její dceru rychle uklidnila, a odkráčela z koupelny. Byla jsem úplně zpocená, ale hlavně jsem si oddychla, že už je pryč. Rychle jsem Richarda vyndala z vody, osušila ho a oblíkla do tradičních Aliciných dupaček. Ty plyšáky jsem pak usušila v mikrovlnce. Bylo to pěkně složitý. Snažila jsem se v ty dny bejt s Richardem co nejvíc venku, aby s ním Suzan vůbec nepřišla do styku, jenže jak pořád pršelo, nedalo se to tam moc vydržet. Nabalila jsem nás vždycky co nejvíc to šlo, ale stejně se mi zdálo, že Richard trochu prochladnul. Dokonce i Suzan začínala projevovat starost, jestli je pro její dceru dobrý bejt v týhle zimě venku, a tak jsem musela změnit taktiku. Vstávala jsem už v pět a hned jsem utíkala Richarda vzbudit. Potom jsem ho udržovala vzhůru, dokud se Suzan nenasnídala, a pak jsem mu konečně dovolila usnout, po čemž evidentně už dlouho toužil. Když se pak chtěla Suzan na svojí dceru podívat, ukázala jsem jí záda spícího Richarda (většinou jsem ho musela natočit, aby ležel hlavou ke zdi) a řekla jsem jí, že Alice je teď unavená a potřebuje spát. 11

13 Celkem mi to vycházelo, až do čtvrtýho dne. Blížily se Aliciny první narozeniny a Suzan k nám objednala profesionálního fotografa, aby udělal nějaký fotky, který by pak mohla poslat všem příbuzným. Přišel asi padesátiletej pán s dlouhýma kudrnatýma vlasama a třímetrovou bílou šálou, kterej Suzan oslovoval madame a Richardovi říkal sweetie. Přines si sebou všelijaký přístroje, který začal instalovat v Aliciným pokoji. Vybalil tam dva reflektory, na stěnu pověsil bílý plátno a do rohu opřel takovej velkej deštník. Přemejšlela jsem, jestli to bude průšvih, nebo ne a pro jistotu jsem kolem Richarda (kterej tam seděl na zemi a překvapeně pozoroval to hemžení kolem) nanosila co nejvíc hraček. Když se fotograf chystal začít fotit, odešla Suzan pryč, že nebude maestra rušit, a mě poslala uvařit čaj. Usoudila jsem, že tady mi žádný nebezpečí nehrozí, a odešla jsem do kuchyně. Když jsem se ale vrátila zpátky do pokoje s kouřící konvicí, čekalo mě hrozný překvapení: Na zemi seděl nahatej Richard, culil se do objektivu a fotograf mačkal spoušť jako o závod. Are you mad? vykřikla jsem, Alice is sick, you can t take pictures of her naked. Alice? podivil se a mně zatrnulo, jako snad ještě nikdy v životě, I thought this little angel is called Gloria. No, this is Alice and she has cold, trvala jsem na svým a rychle jsem Richarda oblíkala. I m sorry. All parent wish a picture of their naked baby. I see, I m going to see Gloria just now, řekl ten šílenec, když se podíval do svýho diáře. Potom si, jakoby nic, začal balit všechny ty přístroje. Čekala jsem, jestli ještě něco řekne, něco, čím by mi dal najevo, že ví, jak se věci mají, ale neřek nic. Sbalil si svoje fidlátka, uctivě se rozloučil se Suzan, slíbil, že fotky pošle do tří dnů (na to jsem já řekla, že je radši přijdu osobně vyzvednout), a už za ním zaklaply dveře (čaj ani neochutnal). Žádný spiklenecký mrknutí, žádný tajný znamení směrem ke mně, žádnej posunek. Nic. Chvíli jsem si nad tím lámala hlavu, ale nakonec jsem si uvědomila, že ten člověk denně vyfotí třeba pět jednoročních mimin, to je dvacet pět tejdně a víc než sto měsíčně. Není divu, že už pak nerozlišuje mezi holkama a klukama, pro něj to jsou prostě nahatý děti. Oddechla jsem si. Další překážka byla za mnou. Nebyla to žádná legrace. Dalo mi to docela zabrat, byl to nejdelší tejden mýho života, ale 12

14 nakonec to dobře dopadlo. Suzan nic nepoznala, nevšimla si, že místo její dcery jsem se tejden starala o cizího syna. Andy sice jednou u večeře prohlásil, že se mu Alice zdá bejt kind of weird in last few days, ale protože na jeho názory se v týhle domácnosti nikdy ohledy nebraly, tak i tahle poznámka prošla bez povšimnutí. Večer před mým odjezdem a před Tereziným návratem jsem Suzan a Andymu uvařila svíčkovou, kterou mě máma naučila už ve čtrnácti. Byl to docela dojemnej večer. Já jsem byla ještě nervózní, jak to všechno dopadne, ale oni dva, šťastný rodiče jedenáctiměsíční dcerky, si pochutnávali na knedlíkách ze supermarketu (dalo nám to práci, než jsme je tam s Andym našli v regálu international food department). Docela jim chutnalo a myslim, že to neříkali ze slušnosti. Ukázali mi fotku holky, která tam měla přijít po mě (nějaká Katka z Pardubic) a pak mi dokonce dali dárky. Od Andyho jsem dostala prstýnek s kamenem nabarveným jako britská vlajka a od Suzan voňavku. To jsem nečekala a musim říct, že mě to docela dojalo. Ani jsem pro ně neměla nic přichystaný a jak mi to přišlo líto a byla jsem po tom tejdnu už docela unavená, tak jsem se tam najednou rozbrečela. Oba dva byli trochu zaskočený, až nakonec Suzan řekla Andymu, ať mi naleje whisky. To mi připomnělo můj první večer v Anglii a naopak jsem se začala smát. Museli si myslet, že jsem se zbláznila. Druhej den jsem od rána přešlapovala v obýváku u telefonu. Abych stihla autobus, musela jsem z domu vyrazit nejpozději v půl sedmý. Když se ve čtyři hodiny Tereza pořád ještě neozývala, byla ve mně malá dušička, ale naštěstí se v půl pátý telefon konečně rozzvonil. Hned jsem po něm skočila. Terezo?! vyhrkla jsem do sluchátka. Hanko! Jak to vypadá? Dobrý? Jo. Zaplaťpánbu. Už jste doma? Jo. Zaplaťpánbu. Za půl hodiny u prolejzaček? Jasně! řekla jsem a položila sluchátko. Vedle mě stála Suzan a asi si lámala hlavu, proč se po takovým krátkým rozhovoru usmívám jako sluníčko. Popadla jsem Richarda, hodila ho do kočárku a utíkala za Terezou. Když jsme se potkaly, 13

15 padly jsme si do náručí (viděla jsem na Tereze, že jí ten tejden taky docela utahal) a jen jsme pořád dokola opakovaly: Jéžiši, to bylo hrozný... Pak jsme si vyměnily mimina a zase jsem utíkala domů. Sbaleno jsem naštěstí měla za chvíli, protože jsem si vlastně za celou dobu ani pořádně nevybalila. Andy mi hodil kufr do auta, já jsem si naposledy potřásla rukou se Suzan a jeli jsme k nádraží. Za chvíli už jsem seděla v autobuse, Andy stál na nástupišti a čekal, až se rozjedeme. Když se autobus konečně pohnul, zamával mi a já, abych ho trochu pozlobila, jsem mu poslala vzdušnou pusu, ať má o čem přemejšlet. Docela ho to zarazilo. Ha! Někdy si říkám, že jsem to tam měla vydržet dýl, bůhví co všechno bych tam ještě zažila, možná by to nakonec bylo docela zajímavý, já nevim. Vim jenom, že se mi strašně stejskalo po rodině. Stála jsem na trajektu (vlny tentokrát byly o něco větší než minule, ale zase jsme jeli v noci), čichala jsem vůni moře a představovala si, jestli mi máma přijde na Florenc naproti zase v tom novým klobouku. Představovala jsem si tátu, jak se prohýbá pod váhou mýho obrovskýho žlutýho kufru, a dokonce i bráchu, jak pořád kouká na hodinky a chce bejt někde úplně jinde, než se svojí mladší sestrou. A těšila jsem se. Jak jsem tam tak stála na palubě a koukala do tmy, praštila jsem se najednou do čela. V tom zmatku jsem úplně zapomněla vyzvednout ty fotky. (červen srpen 2004) 14

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33 V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE 1 2 www.65pole.cz SMRT KRÁLE ŠUMAVY EDICE TAH SVAZEK 1 MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

m.cajthaml Na odstřel

m.cajthaml Na odstřel m.cajthaml Na odstřel Ach Bože! zakřičel směrem všude tam, kde nic nebylo. William Eastlake I. Já ho vůbec neznal. Teda předtím jsem ho vůbec neznal. I když bydlíte v jednom městě, tak nemůžete znát všechny

Více

Bruslení Dneska nás pan vychovatel nechal spát do 9:00. Potom jsme měli snídani a pak jsme měli generální úklid, pan vychovatel nám k tomu půjčil

Bruslení Dneska nás pan vychovatel nechal spát do 9:00. Potom jsme měli snídani a pak jsme měli generální úklid, pan vychovatel nám k tomu půjčil Bruslení Dneska nás pan vychovatel nechal spát do 9:00. Potom jsme měli snídani a pak jsme měli generální úklid, pan vychovatel nám k tomu půjčil rádio. Filip pustil rádio a já myl skříň a taky jsem dal

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Pravidla přátelství Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Original title: Código amistad Copyright 2015 Disney Enterprises, Inc. Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00

Více

14. června 2005. 16. června 2005

14. června 2005. 16. června 2005 14. června 2005 jsme s tátou dosmolili a odeslali naše vyjádření k psychologickýmu posudku. 16. června 2005 Včera Kili usnul vyčerpáním až poté, kdy jsem ho půl hodiny zdárně ignorovala a předstírala jsem,

Více

1 NA CHALUPU, KAM NECHCI

1 NA CHALUPU, KAM NECHCI 1 NA CHALUPU, KAM NECHCI Za výzo jsem dostal od mámy a Richarda Nintendo. Chtěl jsem ho nechat doma, aby bylo jasný, že si mě za dárek, i když je suprovej, nemůžou koupit. Stejně to vymyslel on, mamka

Více

Jana Javorská PROČ ŽENY NEKOUŘÍ DOUTNÍKY. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Jana Javorská PROČ ŽENY NEKOUŘÍ DOUTNÍKY. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz 1 Jana Javorská PROČ ŽENY NEKOUŘÍ DOUTNÍKY 2 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

www.robotikmechacek.cz

www.robotikmechacek.cz ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy

Více

Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová. Výlet do Pekla. čte pro. prv. ňáč. čte pro. prv. ňáč

Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová. Výlet do Pekla. čte pro. prv. ňáč. čte pro. prv. ňáč Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová Výlet do Pekla prv čte pro ky ní ňáč prv čte pro ky ní ňáč Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová Výlet do Pekla Upozornění pro čtenáře a uživatele

Více

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat,

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, opustit všechny své kamarády a začít chodit do nové školy.

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

Zvyšování kvality výuky technických oborů

Zvyšování kvality výuky technických oborů Zvyšování kvality výuky technických oborů Klíčová aktivita I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti žáků středních škol Pracovní list č. 20 pro téma 1.2.5

Více

ZAPOMENUTÝ VĚŠTEC. Moje 13. narozeniny - píše Maruška. Breaking News. a neb příbě hy z loňského roku. 7. třída ZŠ Vápenná

ZAPOMENUTÝ VĚŠTEC. Moje 13. narozeniny - píše Maruška. Breaking News. a neb příbě hy z loňského roku. 7. třída ZŠ Vápenná ZAPOMENUTÝ VĚŠTEC a neb příbě hy z loňského roku original stories since 2014 7. třída ZŠ Vápenná January 2016 Vážení čtenáři, v jubilejním, mírně opožděném 20 vydání Věštce si můžete přečíst, jak slavila

Více

Většinu informací jsem už věděla, některé mě ale překvapily. Anorektiček je mi opravdu líto. Přednáška se mi moc líbila, byla zajímavě udělaná.

Většinu informací jsem už věděla, některé mě ale překvapily. Anorektiček je mi opravdu líto. Přednáška se mi moc líbila, byla zajímavě udělaná. Většinu informací jsem už věděla, některé mě ale překvapily. Anorektiček je mi opravdu líto. Přednáška se mi moc líbila, byla zajímavě udělaná. Asi jsem si to jen zopakoval a připomněl, co to vlastně přesně

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání Ale já jsem se chtěla o Jirkovi Hrzánovi dozvědět něco bližšího. Tak jsem o něm začala psát sama. No, sama jak se to vezme. Pročetla jsem dostupné materiály, ale především jsem na něj nechala vzpomínat

Více

Můj milý deníčku Jasně, že jsem nejlepší!

Můj milý deníčku Jasně, že jsem nejlepší! Můj milý deníčku Jasně, že jsem nejlepší! také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Jim Benton Jasně, že jsem nejlepší! e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část

Více

Děti a tety z našeho Domova:

Děti a tety z našeho Domova: Všichni jsme prožívali vánoční svátky se svými blízkými, ať už doma nebo na našem Domově. Mnozí z vás o svých Vánocích napsali a namalovali hezké příspěvky: Děti a tety z našeho Domova: Na Štědrý den se

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

Září Vítání prvňáčků

Září Vítání prvňáčků Září Vítání prvňáčků Letošní školní rok začal v pondělí 3.září. Již tradičně se všichni budoucí prvňáčci (letos jich je 48) shromáždili se svými rodiči na školním hřišti. Čekaly tam na ně paní učitelky

Více

Hledáte si i během trvání rekvalifikace práci?

Hledáte si i během trvání rekvalifikace práci? Účastnice A: No asi nic moc, protože jsem neměla práci a nikde jsem ji nemohla najít. No doufám, že mi pomůže? Myslíte jako najít práci nebo obecně? No hlavně tu práci, no a pak se budu mít jako celkově

Více

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka Emilovy skopičiny 1. kapitola Emilovy narozeniny Byl jednou jeden kluk, jmenoval se Emil a jeho rodina byla táta, máma, jeho malá sestra Ida a čeledín Alfred. Emilovi bylo 5 let, zítra měl mít narozeniny.

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

Když přijdu domů, nikdy nevím kam si sednout.

Když přijdu domů, nikdy nevím kam si sednout. Když přijdu domů, nikdy nevím kam si sednout. Veletržní 11 Brno 2013 Zdeněk Ryneš/Ivana Bendová/Magdalena Borovková bílá židle, kterou jsem si dovezla z domu. Je má nejoblíbenější. chováme na ní šneky

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.

Marcela, představila se nejistě a téměř kajícně. "Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně. "Ivan Toman," zareagoval stereotypně jako po každém zazvonění telefonu, a teprve poté si uvědomil, kdo volá. "To jsi ty, Marcelo?" nechtěl věřit tomu,

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více

MŮJ ŽIVOT S JERRYM PAVLA TOOLE

MŮJ ŽIVOT S JERRYM PAVLA TOOLE MŮJ ŽIVOT S JERRYM PAVLA TOOLE Copyright 2016 Pavla Toole Grafická úprava a sazba Lukáš Vik, 2016 1. vydání Lukáš Vik, 2016 ISBN epub formátu: 978-80-7536-065-6 (epub) ISBN mobi formátu: 978-80-7536-066-3

Více

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici Kašpárek (Vypravěč) Princ Janči Chůva (Babička) Žába Princezna Janička Král Čert Světnice Vesnice Komnata Podhradí Les Přídavné kulisy: studna Smrk Kašpárek nebo vypravěč: Byl jednou jeden princ. Janči

Více

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou.

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou. Jsem samotná matka Otevře dveře. Protože doma nemám se čtyřmi dětmi. Mistryně mi vždy dělala společnost, umožnila mi mnohokrát z něčeho se dostat. Speciálně chci poděkovat Mistryni. Není zač. Děkuji vám,

Více

ÚVODNÍK. Filip Melichar, 9.A

ÚVODNÍK. Filip Melichar, 9.A ÚVODNÍK Milí čtenáři, do rukou se vám dostává letošní poslední vydání časopisu Ať se ví. V tomto květnovém vydání se dozvíte o úspěších našich žáků v recitačních, výtvarných i sportovních soutěžích například

Více

1. kapitola. Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala.

1. kapitola. Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala. 1. kapitola Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala. Nevypadáte, jako byste jedla tolik, kolik potřebujete. To vím líp než vy. Neřekla jsem to drze, jen s jistotou.

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

S dráčkem do pravěku

S dráčkem do pravěku S dráčkem do pravěku také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Napsal Michal Vaněček Ilustroval Ondřej Zahradníček S dráčkem do pravěku e-kniha Copyright Fragment, 2015 Všechna práva vyhrazena.

Více

Jak se v parku narodil dráček

Jak se v parku narodil dráček Jak se v parku narodil dráček Klárka a Matýsek jsou dobří kamarádi. Nejradši chodí ven do parku. Hrají si s dalšími kamarády na schovku SCHOVKA POD DEKOU, na honěnou HONIČKA SE ZÁCHRANOU nebo si jen tak

Více

Je mi padesát. Přestože, alespoň v to

Je mi padesát. Přestože, alespoň v to KAPITOLA PRVNÍ: Tak jsem tady Je mi padesát. Přestože, alespoň v to doufám, mám ještě spoustu let před sebou, ráda bych formou této knihy Se sestrou Danuškou poprvé u fotografa. Řekl, ať nemrkám, ale ne

Více

22. základní škola Plzeň

22. základní škola Plzeň 22. základní škola Plzeň Třída: 7. A Jméno: Lenka Hirmanová Datum:29. 11. 2008 1 Skoro každý měl ve školce stejný sen, co by chtěl dělat Jako malá jsem měla různé zájmy, i když některé se moc nezměnily.

Více

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech.

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. 1 SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ Ach, to léto! Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. Každý nesl v jedné ruce krumpáč a v druhé kyblík. Jak tak pochodovali lesem, hřálo je do zad

Více

Dne 27. 1. 2016 se uskutečnilo přátelské utkání ve vybíjené dívek z druhého stupně naší školy.

Dne 27. 1. 2016 se uskutečnilo přátelské utkání ve vybíjené dívek z druhého stupně naší školy. Dne 27. 1. 2016 se uskutečnilo přátelské utkání ve vybíjené dívek z druhého stupně naší školy. Ačkoli byl i bez turnaje předem známý vítězný tým, soupeřky se hrdě utkaly s neporazitelnými. Hrály se dvě

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE Leden 2012 Motto: Učíme se pro život Obsah : Beseda s policií.........1 Sportovní dopoledne..........2 INFO ze ZŠ a MŠ v nemocnici..3-4

Více

Mám ji pozvat? Ta Katčina oslava byla jednou z nejhezčích, na kterých jsem kdy byl. Zábava tam jela plným proudem. Dokonce jsem už pocítil, že mě lidi konečně přijali a už jsem nebyl ten novej. Po tanci

Více

Jak jsme se měli na horách...

Jak jsme se měli na horách... Jak jsme se měli na horách......aneb zaručeně neověřené informace z lyžařského kurzu 2010! Neděle 7.2.2010 - den první Dnes v pravé poledne jsme konečně vyrazili se školou na lyžařský kurz na Šumavu. Pan

Více

Následovala malá chvíle ticha. Pak ze mě vypadlo: Sáro? Kdy má vlastně Libor přijít? Za 10 minut, řekla Sára. Čekání na Libora jsme si krátily tím, že jsme probíraly takové typické holčičí věci. Najednou

Více

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Název : Malý princ, Antoine de Sain - Exupéry Autor: Mgr. Jitka Řádková Ročník: 3. ročník

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

Více

Sdružení řidičů představí v rozhovoru další řidičku, neboli něžné stvoření za volantem.

Sdružení řidičů představí v rozhovoru další řidičku, neboli něžné stvoření za volantem. Sdružení řidičů představí v rozhovoru další řidičku, neboli něžné stvoření za volantem. Romana Kodešová je jméno slečny z východních Čech. Vzhledem k tvému věku mám na jazyku dotaz, zdali byla tato práce

Více

Přednáška prvňáčkům 1.B o čištění zoubků. Veselé zoubky. přednáška společnosti drogerie DM

Přednáška prvňáčkům 1.B o čištění zoubků. Veselé zoubky. přednáška společnosti drogerie DM Přednáška prvňáčkům 1.B o čištění zoubků Veselé zoubky přednáška společnosti drogerie DM Davídek z 1.B se nám svěřil, jak se mu líbila přednáška o čištění zoubků. Ptala jsem se ho, jestli se mu akce líbila.

Více

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé -

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé - Pohádkové povídání - pro děti i dospělé - Knížka Pohádkové povídání vznikla v roce 2009 v rámci výzkumné práce: Problematika znakového jazyka a možnost jeho využití v pohádkách pro sluchově postižené děti

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně. 1. kapitola Muselo se něco stát! Tohle přece není normální! víří mi hlavou. Okolo mě jezdily tanky a motorky. Co se to děje? Náhle mi hlavou bleskla strašlivá myšlenka: ocitla jsem se v minulosti. Ano,

Více

www.spankboy.cz Erasmus: SERVER

www.spankboy.cz Erasmus: SERVER www.spankboy.cz Erasmus: SERVER Pracuji už osmý měsíc v IT společnosti a dá se říct, že jsem po všech stránkách spokojen. Práce je nejen dost dobře placená, ale i zajímavá. Pravidelně se mění povaha projektů,

Více

Řekni mi pohádku. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Řekni mi pohádku. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Řekni mi pohádku Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Copyright Autor: Petr Scheuer, 2013 Ilustrace: Daniela Scheuerová, 2013 Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2014 ISBN: 978-80-87976-23-4

Více

POPELKA. Mateřská škola, základní škola a Dětský domov Ivančice, Široká 42. Autor: Mgr. Marta Kvasničková

POPELKA. Mateřská škola, základní škola a Dětský domov Ivančice, Široká 42. Autor: Mgr. Marta Kvasničková POPELKA Mateřská škola, základní škola a Dětský domov Ivančice, Široká 42 Autor: Mgr. Marta Kvasničková Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Předmět:

Více

ŘÍJEN. strana: 1 E_O-N

ŘÍJEN. strana: 1 E_O-N strana: 1 E_O-N V pátek 26.9. se šestka zúčastnila akce pořádané společností EON. Anička nám popsala, jak celá akce probíhala. V pátek jsme měli akci EON-trak. Chvíli jsme se učili a pak šli do EON-trucku.

Více

22. Základní škola Plzeň. Až já budu velká. Třída: 7. B. Datum: 8. 12. 2008. Jméno: Kamila Šilhánková

22. Základní škola Plzeň. Až já budu velká. Třída: 7. B. Datum: 8. 12. 2008. Jméno: Kamila Šilhánková 22. Základní škola Plzeň Až já budu velká Třída: 7. B Datum: 8. 12. 2008 Jméno: Kamila Šilhánková V pěti letech jsem onemocněla zánětem ledvin a ležela jsem v nemocnici u svatého Jiří. Byla tam veliká

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý. Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční

Více

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz N A K L A D A T E L S T V Í P E T R O V Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Martin Fahrner Pošetilost doktora vinnetouologie Nakladatelství Petrov Brno 2004 U k á z k a k n i h y z

Více

Stopy totality- pan Jiří Šoustar

Stopy totality- pan Jiří Šoustar Stopy totality- pan Jiří Šoustar Mládí Narodil se 21.dubna 1925 v Bobrové. Chodil do obecné školy v Bobrové. Jeho otec se jmenoval Cyril Šoustar. Pracoval jako pekař. Jeho matka Jindřiška Šoustarová pracovala

Více

PŘÍLOHY KONTROLNÍ SKUPINA ŽÁKŮ PRACOVNÍ LISTY: Pracovní list č. 1 Materiál pro učitele věty k rozstřihání. Pracovní list č.

PŘÍLOHY KONTROLNÍ SKUPINA ŽÁKŮ PRACOVNÍ LISTY: Pracovní list č. 1 Materiál pro učitele věty k rozstřihání. Pracovní list č. PŘÍLOHY KONTROLNÍ SKUPINA ŽÁKŮ PRACOVNÍ LISTY: Pracovní list č. 1 Materiál pro učitele věty k rozstřihání Pracovní list č. 2 Křížovka Pracovní list č. 3 Text O Červené kšiltovce Pracovní list č. 1 Před

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a

Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a čemu jsme se naučili. Máma s tátou mi říkali, že se

Více

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Poprvé publikováno jako Karlinchen od Annegert Fuchshuber (Annette Betz Verlag, Wien/München, 1995). Copyright 1995

Více

Časopis ZŠ Kostelec u Holešova Listopad 2015/ 23. ročník

Časopis ZŠ Kostelec u Holešova Listopad 2015/ 23. ročník Časopis ZŠ Kostelec u Holešova Listopad 2015/ 23. ročník Vychází s finanční podporou Sdružení rodičů a přátel žáků Základní školy Kostelec u Holešova Zahájení nového školního roku Akce ve škole Školní

Více

O ČEM JE KNIHA. Tato kniha je o dívce, která vypravuje svůj příběh ze života. Pokut chceš, pojď se připojit k příběhu s ní. 1.

O ČEM JE KNIHA. Tato kniha je o dívce, která vypravuje svůj příběh ze života. Pokut chceš, pojď se připojit k příběhu s ní. 1. O ČEM JE KNIHA Tato kniha je o dívce, která vypravuje svůj příběh ze života. Pokut chceš, pojď se připojit k příběhu s ní. 1. Kapitola,,Děti, budu Vám vyprávět příběh. řekla Tereza,,A co? řekly obě děti.,,budu

Více

PONDĚLÍ 10.2. Cusco s příchutí koky a morčete

PONDĚLÍ 10.2. Cusco s příchutí koky a morčete PONDĚLÍ 10.2. Cusco s příchutí koky a morčete V pondělí ráno jsme se rozloučili s Jitkou, dojeli na letiště a už za hodinku jsme přistávali v Cusco, výchozí bod pro cestu na Machu Picchu. Hostel jsme vybrali

Více

232/2012. pátek 7.9.2012 /1/

232/2012. pátek 7.9.2012 /1/ /1/ 232/2012 zdarma - jak jsem dostal prodávám 232/2012 zdarma - jak jsem dostal prodávám Zprávy z domova: Strejdovi Jardovi bylo osmdesát let. V sobotu jsme se všichni sjeli u Milušky doma v Písku a přivezli

Více

Příloha 1a Diplomová práce, ukázka scenáře Před domem Potřebuji pomoct. Pavel si zrovna zapínal bundu a šel za otcem. Bylo chladno a zataženo, okolní svět ztratil barvy, působil mdle a nevýrazně. Dvě postavy

Více

Náš Domov 21/2016. Leden 2016

Náš Domov 21/2016. Leden 2016 Náš Domov 21/2016 Leden 2016 1 Leden narozeniny budou slavit Tarantová Věra 03.01.1924 92 let Jarolímková Anežka 12.01.1929 87 let Ekr Jiří 16.01.1931 85 let Nosek Miloslav 19.01.1933 83 let Vojtěchová

Více

Post Bellum Příběhy našich sousedů. Pan Adolf Lang se svým vnukem Karlem Hury, členem týmu

Post Bellum Příběhy našich sousedů. Pan Adolf Lang se svým vnukem Karlem Hury, členem týmu Post Bellum Příběhy našich sousedů Pan Adolf Lang se svým vnukem Karlem Hury, členem týmu Pan Adolf Lang se narodil 29. září 1936 v Pávově. Pochází ze šesti dětí. Rodiče byli velmi chudí. Hlavní obživou

Více

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu 3 Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu nacvičoval větu: Mám rakovinu mozku, došel jsem k názoru,

Více

Barevný podzim SLAVNOSTNÍ PŘEDÁVÁNÍ SLABIKÁŘE

Barevný podzim SLAVNOSTNÍ PŘEDÁVÁNÍ SLABIKÁŘE Barevný podzim Ve čtvrtek 30. října 2014 se uskutečnila akce s názvem Barevný podzim, které se mohly zúčastnit děti z prvního stupně. Barevný podzim spočívá v tom, že si děti mohly určit skupinky anebo

Více

Bleskový výsadek MOA v Anglii. (aneb Londýn-Cambridge-Canterbury)

Bleskový výsadek MOA v Anglii. (aneb Londýn-Cambridge-Canterbury) Bleskový výsadek MOA v Anglii (aneb Londýn-Cambridge-Canterbury) Rakovník jsme opouštěli ve středu 12. 9. kolem třetí hodiny odpolední. Přijel pro nás zájezdový autobus, kterým jsme po chvíli dorazili

Více

Deník,,správnýho psa

Deník,,správnýho psa Deník,,správnýho psa Ne, ne, ne a ještě jednou ne! Neolíznu tě! A nekoukej tak na mě! Opakoval jsem, ale marně. Aneta se na mě pořád koukala svýma smutnýma očima a musím říct, že tohle jí jde fakt dobře.

Více

Naše pernatá křídla, obtěžkaná železem, nemohla nás už nést; ale naděje nám vytvářela křídla, která nás zdvihala. Vzpoura andělů, Anatole France.

Naše pernatá křídla, obtěžkaná železem, nemohla nás už nést; ale naděje nám vytvářela křídla, která nás zdvihala. Vzpoura andělů, Anatole France. Naše pernatá křídla, obtěžkaná železem, nemohla nás už nést; ale naděje nám vytvářela křídla, která nás zdvihala. Vzpoura andělů, Anatole France. I DŮM NA PŘEDMĚSTÍ NEBE Říjen, dva tisíce šest 1 První

Více

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal.

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal. Pod Kingstonem Mobil hlasitě zapípal. Jsou lidé, které zapípání mobilu dokáže vážně vyvést z míry. Mohou pak začít splašeně pobíhat, křičet, ohrožovat všechno a všechny ve svém dosahu. Jiní zase začnou

Více

REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA

REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA Září 2009 REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA Během prázdnin započala v areálu naší školy rozsáhlá rekonstrukce jídelny a školního dvora. Jak dlouho potrvá nevíme. Snad do poloviny listopadu. Bohužel

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

Ne, ne! reagovala jsem v duchu dramaticky, nebo spíš naštvaně. Ten tichý výkřik dvou

Ne, ne! reagovala jsem v duchu dramaticky, nebo spíš naštvaně. Ten tichý výkřik dvou 1 Ne, ne! reagovala jsem v duchu dramaticky, nebo spíš naštvaně. Ten tichý výkřik dvou odmítavých slov mi ale zněl i ve vlastních uších. A dokonce stupňovaně. Jako ozvěna, kterou jsme mohli častokrát slyšet

Více

Přijeli jsme na tábor asi v 17 hodin a Upírovo strejda s Upírem a Žralokem už tam byli a sekali trávu sekačkou, co byla Upírovo strejdy, protože tu

Přijeli jsme na tábor asi v 17 hodin a Upírovo strejda s Upírem a Žralokem už tam byli a sekali trávu sekačkou, co byla Upírovo strejdy, protože tu Přijeli jsme na tábor asi v 17 hodin a Upírovo strejda s Upírem a Žralokem už tam byli a sekali trávu sekačkou, co byla Upírovo strejdy, protože tu sekačku, co měl vždycky Jarda půjčenou přes Peprníka

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Evidenční číslo materiálu: 63 Autor: Mgr. Petra Elblová Datum: 15.12.2011 Ročník: 7. Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Český jazyk Tematický okruh:

Více