Teatralita veřejných událostí

Save this PDF as:
 WORD  PNG  TXT  JPG

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Teatralita veřejných událostí"

Transkript

1 revue současného myšlení o divadelní kultuře ročník 17 Teatralita veřejných událostí Předsedkyně redakční rady Šárka Havlíčková Kysová (Masarykova univerzita, Brno) Redakční rada Veronika Ambros (University of Toronto) Zuzana Bakošová Hlavenková (VŠMU, Bratislava) Jan Hančil (DAMU, Praha) Tatjana Lazorčáková (Univerzita Palackého, Olomouc) Miroslav Plešák (JAMU, Brno) Herta Schmid (Mnichov) Barbora Schnelle (Berlín) Eva Stehlíková (Masarykova univerzita, Brno) Jiří Štefanides (Univerzita Palackého, Olomouc) Jarmila F. Veltrusky (Paříž) Libor Vodička (Masarykova univerzita, Brno) MASARYKOVA UNIVERZITA Brno

2

3 Radomír D. Kokeš a Aleš Merenus / Rozprava namísto úvodu: Drama, divadlo a film v perspektivě teorie vyprávění /267 Roy Sommer / Vyprávění v dramatu /272 Ondřej Sládek / Od strukturalismu k nové naratologii /279 Tomáš Kačer / Proměna funkce posla v dramatu /286 Aleš Merenus / Jak vypráví drama aneb O generativním a inscenačním vypravěči, zcizovaném vyprávění, voice-overu a dalších vyprávěcích strategiích dramatu /3 Jan Šotkovský / Dva druhy strategií dva druhy napětí /315 Radomír D. Kokeš / Poznámky k poetice filmu v českých zemích ( ): Formální tendence, filmová produkce a zubní extrakce /330

4 Radomír D. Kokeš a Aleš Merenus Rozprava namísto úvodu: Drama, divadlo a film v perspektivě teorie vyprávění Dramatické osoby: editoři tematického bloku Radomír D. Kokeš (RDK) a Aleš Merenus (AM) Místo děje: virtuální kavárna, stůl, dvě židle Inscenační poznámka: nedoporučuje se k inscenování RDK: Kafe máme, můžeme začít. AM: Cigaretu? RDK: Už nekouřím, ale zapal si. AM: Hele, uvědom si, že v případě virtuálního rozhovoru si v jeho referenčním světě můžeš zapálit, aniž by sis zapálil ve světě aktuálním. RDK: Neaktuální cigaretu jsem ještě nekouřil. Tak díky, jednu si dám Kde jsem skončil? Jo kdyby nás teď mohl slyšet čtenář našeho tematického bloku, co by tak chtěl vědět nejdřív? AM: Asi by ho zajímalo, k čemu je vůbec dobrý soubor čtyř studií věnovaných vztahu mezi teorií vyprávění na jedné straně a divadelními hrami, divadelními inscenacemi a filmem na straně druhé. RDK: A odpověď podle tebe je? AM: V českém prostředí se tím dosud kromě autorů našeho tematického bloku nikdo systematicky nezabýval. Je to mezera ve výzkumu, kterou chceme zaplnit, nebo ne? Máš oheň? RDK: Jo, ale přinejmenším v české teatrologii je přece otázkou, nakolik jde vůbec o mezeru, již je třeba zaplňovat. Jistě by se našly hlasy, které přínosnost teorie vyprávění pro teatrologii shledávají dosti pochybnou, ba nul 267

5 Radomír D. Kokeš / Aleš Merenus Rozprava namísto úvodu: Drama, divadlo a film v perspektivě teorie vyprávění AM: Dobře, to je pravda, ale právě proto můj příspěvek Jak vypráví drama do centra zájmu klade tento problém. Teda, jestli je tu mezeru vůbec možné jako mezeru vnímat. A asi tě nepřekvapí, že podle mě to možné je. Zaprvé se najde v zahraničí dost badatelů, kteří už užitečnost teorie vyprávění pro výzkum dramatu a divadla prokázali, například Manfred Pfister RDK: Odklepávám neaktuální popel a napjatě poslouchám. Pokračuj. AM: Dobře, tak zadruhé se podívej do Barthesovy studie Úvod do strukturální analýzy vyprávění, kde drama zařazuje mezi objekty zájmu své koncepce vyprávění. A nejen to, drama a otázky teorie vyprávění jsou propojené vlastně už od Aristotela. Jistě, stejně jako u některých teatrologů vyvolává i u některých literárních vědců nelibost pouhá představa aplikace nástrojů teorie vyprávění mimo oblast epické literatury. Dokazuji však RDK: Promiň, ale nechceš tady tu studii celou odvyprávět, že ne? AM: Máš pravdu, prostě v tom textu říkám, že ona mezera tu je a musíme ji zaplnit. RDK: My ji však zaplnit nemůžeme, leda tak ukázat možné cesty dalšího výzkumu. AM: Jistě, jak říkáš, nelze to brát doslova. A neklepej mi ten svůj neaktuální popel na mé aktuální kalhoty RDK: Pardon. Dobře, máme tu mezeru v poznání, v rámci níž se naše příspěvky pohybují a z různých pozic se k ní vyjadřují: drama, divadlo, film. Jako filmový badatel se ale musím ohradit vůči naznačenému chápání literatury jako privilegované oblasti teorie vyprávění. AM: Proč? Není to tak? Naratologie se jako vědecká disciplína vyvinula právě v literární vědě. RDK: To je svého druhu historické zkreslení. Literární věda v šedesátých letech minulého století platila za ustavený vědecký obor a naratologie se tak vymezovala vůči širokému poli možností jako jedna samostatná větev zkoumání. AM: A kde vidíš problém? RDK: Ve filmové vědě je to komplikovanější, protože se jako univerzitní obor teprve ustavovala a jednotlivá pole jejího zájmu se prolínala. Například v pracích Christiana Metze se ale jasně rozvíjely otázky spojené s vyprávěním ve filmu paralelně s bádáním francouzských literárněvědných strukturalistů, aniž by z něj vycházely. Nebylo třeba naratologii chápat jako samostatnou větev filmovědného bádání šlo ale o stejně systematický na problémy vyprávění zaměřený výzkum jako v literární vědě. AM: Stále mi uniká pointa. RDK: Pointou je, že nejde o rozšiřování teorie vyprávění mimo oblast literatury. Vidím tu stejně plnohodnotnou teorii vyprávění jako u literatury. Nehledě na to, že strukturalistická literárněvědná naratologie se pro změnu inspirovala třeba zase filmově teoretickými statěmi ruských formalistů. Jsou to spojité nádoby, kdy teorie vyprávění není nutně propojena se všeobecnými dějinami oborů jako univerzitních disciplín. 268

6 Radomír D. Kokeš / Aleš Merenus Rozprava namísto úvodu: Drama, divadlo a film v perspektivě teorie vyprávění AM: Naratologie samozřejmě nevznikla na zelené louce: inspirovala se anglosaskou literární vědou, německou teorií vyprávění, ruským formalismem i pražským strukturalismem. Její dominantní zájem ale ležel v oblasti literární fikce. Teprve v devadesátých letech v období takzvané postklasické naratologie se vědomě začala zabývat mimo jiné i možnostmi vyprávění v jiných médiích i literárních druzích. RDK: Takové tvrzení je však reduktivní, protože vychází právě z privilegovaných pozic literárněvědné naratologie. Ovšem filmová teorie vyprávění se rozvíjela paralelně a třeba vůči strukturalismu alternativní kognitivisticko-neoformalistický přístup Davida Bordwella koření už v sedmdesátých letech. AM: Přemýšlím, jestli tato debata vůbec nějak souvisí s naším tematickým blokem. RDK: Ano, dokonce hodně. Naznačuje totiž důležitý protiargument vůči možnému obvinění, že ta naše epistemická mezera je poněkud vágně vymezená. Ba co víc, že mezi jednotlivými studiemi jsou jen volné tematické spojnice, nehledě na značnou různorodost badatelských hledisek, vymezených problémů, způsobů uplatňování naratologických nástrojů a dikce jednotlivých autorů. AM: A v čem spočívá ten protiargument? RDK: V interdisciplinaritě, mnohohlasí a implicitně přítomné diskuzi nad tím, co vlastně teorie vyprávění je a čím může napomoci lepšímu porozumění nejen divadlu a kinematografii. AM: Naznačuješ, že není jedna naratologie, jak říká i David Herman? Je fakt, že jako disciplína bývá naratologie stále osočována z pojmové rigidity, nepružnosti vlastních epistemických nástrojů a ze směřování ke statickým strukturálně založeným systémům, což je dáno tím, že řada vědců naratologii pořád ztotožňuje s francouzským strukturalismem a nebere v potaz její další vývoj. RDK: Naznačuji i nenaznačuji. Jak jsem řekl výše, s Hermanovým literárněvědně-centrickým pojetím dějin naratologie nemohu souhlasit. Ale o co mi jde: pokud budeme naratologii chápat spíše jako obecnější badatelskou platformu určovanou především sdíleným zájmem o otázky narativity nebo fikčnosti, pak jsou obavy, které jsi vyjádřil, liché. Problémy spojené s vyprávěním mohou podle mě tvořit průsečík zájmu badatelů z mnoha různých disciplín: z vědecké disciplíny se stává vědecká perspektiva umožňující komunikaci napříč řadou oblastí. Náš tematický blok tak nereprezentuje naratologii jako jednotnou disciplínu a ani o to neusiluje, protože ji chce představit právě jako perspektivu. Z možného nedostatku se v důsledku stává devíza. AM: Vlastně jsi popsal východiska Brněnského naratologického kroužku, jehož prvním společným projektem tento tematický speciál je. Ale abychom brali ohled i na hypotetického čtenáře tohoto textu, jistě by ho zajímalo, jak se popsané mnohohlasí a multidisciplinarita v uspořádání našeho bloku projevují. RDK: Tvá poznámka přichází jako na zavolanou budou nás podezřívat, že jsme si to snad připravili předem. Máš naprostou pravdu, že naše nezávislé vědecké sdružení Brněnský 269

7 Radomír D. Kokeš / Aleš Merenus Rozprava namísto úvodu: Drama, divadlo a film v perspektivě teorie vyprávění naratologický kroužek, tedy BRNK, chce v souladu s výše řečeným nabídnout právě onu perspektivu. AM: Z čehož vyplývá, že bylo zcela v našem zájmu toto směřování promítnout i do struktury bloku BRNKařských příspěvků, k nimž se čtenář na dalších stranách dostane. RDK: Ale jak to co nejlépe formulovat? AM: Navrhuji toto, ale kdybys nesouhlasil, oprav mě: Samotná čtveřice studií je současně prvním společným projektem čtyř badatelů, z nichž Radomír D. Kokeš a Aleš Merenus tedy my dva BRNK zakládali a využívají této příležitosti především k představení svého dalšího vědeckého směřování k historické poetice. RDK: To bych vyhodil. AM: Tak dobře, prostě nás dvou, to ještě přeformulujeme. A dál Tomáš Kačer a Jan Šotkovský do BRNKu nedávno vstoupili právě s příspěvky, které podobně jako jejich zdejší texty vycházejí z témat a závěrů jejich disertačních prací. RDK: Důležité je říct, že sdílení naratologické perspektivy se ve všech čtyřech studiích úzce doplňuje s domovskými disciplínami či dalšími profesemi jejich autorů. AM: V mém případě jde o pomezí literární vědy a teatrologie RDK: u Tomáše Kačera o pomezí anglistiky, teatrologie a překladatelství AM: Jan Šotkovský vychází z teatrologie, důsledné znalosti dějin divadla a dlouholeté bohaté praxe divadelního dramaturga. RDK: A já prostě vycházím z teorie a dějin filmu. Zajímavé přitom podle mě je, že různorodost pohledů se nakonec stejně podřizuje logickému řazení. Východisko tvoří primárně teoretický synchronní výzkum využívající materiál k ověřování vlastní argumentace. Mluvím pochopitelně o tvojí studii tu jsme ostatně zmiňovali už výše. AM: Od čistě teoretického výzkumu se pak přesouváme k, řekněme, praktičtějším diachronním vztahům mezi teoretickými nástroji a materiálem. U Tomáše Kačera jde o proměny funkce posla v závislosti na proměnách dramatiky, Jan Šotkovský pak řeší problematiku různých typů napětí (především dějového napětí) RDK: Nemůžeš používat závorky, je to dialog. AM: Aha, pardon. Prostě zkoumá zejména dějové napětí s ohledem na to, jak s ním pracují různé dramaturgicko-režijní vyprávěcí strategie při tvorbě divadelní inscenace. RDK: A zatímco ty jsi začal teorií využívající materiál k ověřování své argumentace, já blok ukončuji naopak primárně historickým výzkumem, který využívá teorii vyprávění jen jako jeden ze svých výzkumných nástrojů. Umožňuje mi popsat a vysvětlit stylistická i narativní specifika kinematografie v českých zemích v letech , která AM: Neprodlužuj to, můžou si to přece přečíst sami. Směřujme k závěru, už jsme podle mě řekli vše potřebné. RDK: Dej mi ještě jednu neaktuální cigaretu díky. Zbývá ještě něco? Vymezili jsme mezeru, pohádali jsme se o AM: Spíše neshodli, to je koneckonců důvod, proč dáváme dohromady dialog a nesnažíme se napsat společný text. 270

8 Radomír D. Kokeš / Aleš Merenus Rozprava namísto úvodu: Drama, divadlo a film v perspektivě teorie vyprávění RDK: Dobře, neshodli do jisté chvíle, protože nakonec jsme představili BRNK coby vědecké sdružení, které nabízí multidisciplinární výzkumnou perspektivu, což se příkladně projevuje i v tomto našem bloku čtyř studií. AM: Nesmíme zapomenout, že naše studie ještě doprovázejí dva zpřehledňující texty. RDK: Ano, příspěvek Ondřeje Sládka o dějinách naratologie AM: a překlad popularizačního příspěvku Roye Sommera o vyprávění v dramatu. Na malé ploše jsou v něm koncentrovány všechny podstatné přístupy k probíranému tématu. Kafe máme dopité, ale mohl by sis konečně zapálit tu druhou neaktuální cigaretu, se kterou tu pořád šermuješ. RDK: Aha, vidíš, ale už ji zřejmě nestihnu dokouřit, protože svět zakládaný tímto dialogickým úvodem právě končí AM: zatímco uváděný tematický blok začíná. 271

9 Roy Sommer Vyprávění v dramatu 1 (překlad Tomáš Kačer a Aleš Merenus) 1. Definice Vyprávění jakožto komunikační akt, v němž jsou smysluplně uspořádány řetězce událostí, které jsou zprostředkovány konkrétním médiem a z určitého hlediska, představuje základ nejen narativní fikce, ale také divadelních her, protože hry rovněž reprezentují časově uspořádané sekvence událostí, tedy sdělují příběhy. Zprostředkovávají je však pomocí přímé prezentace způsobem specifickým pro tento žánr. Drama ztvárňuje sled událostí během představení prostřednictvím herců, a to obvykle bez zjevné přítomnosti vyprávěcí instance. Ztvárnění řetězce událostí je v dramatu zprostředkováno například pomocí selekce, segmentace a pořádku. Díky těmto vlastnostem charakteristickým pro vyprávění je možné inscenace her produktivně analyzovat s pomocí naratologických kategorií, třebaže aplikovatelnost zprostředkujícího komunikačního systému (mediace) na drama zůstává problematická. 2. Výklad Obecná 2 naratologie vychází z předpokladu, že silně diferenciovaný systém naratologických kategorií lze využívat při analýze her. To by mohlo otevřít cestu pro přesnější definici 1 Tato stať je překladem článku Narration in Poetry and Drama autorů Petera Hühna a Roye Sommera (2009). Původní anglický článek byl redakčně upraven tak, že části věnované lyrické poezii, jejichž autorem je Peter Hühn, byly po dohodě s autory odstraněny, přičemž v původním rozsahu byly zachovány části věnované vyprávění v dramatu a obecný úvod. Z důvodu těchto redakčních úprav v průběhu překladu jsme se rozhodli změnit název stati na Vyprávění v dramatu a jako autora uvést pouze Roye Sommera. 2 Tedy transgenerická aplikovaná na všechny literární druhy, tj. lyriku, epiku a drama (či poezii, prózu a drama) [pozn. překl.]. 272

10 Roy Sommer Vyprávění v dramatu jejich žánrově specifických vlastností, i když příběhy v dramatu nepůsobí zprostředkovaně (jsou předváděny přímo). Jestliže vyprávění definujeme jako reprezentaci řetězců událostí prostřednictvím zprostředkujícího činitele, pak lze sémioticky od sebe odlišit fikční prózu, poezii (SCHÖNERT 2004) a drama tři tradiční literární druhy podle míry, s níž využívají škálu možných modů a úrovní zprostředkování. Romány, povídky atd. typicky využívají všechny dostupné způsoby a úrovně zprostředkování (nadřazeného pásma vypravěče, podřazených výpovědí postav, různých způsobů fokalizace), kdežto lyrické a dramatické texty lze považovat za redukované formy, kde se míra zprostředkování případ od případu liší. Při inscenaci dramatického textu bývají sekvence událostí prezentovány přímo, tělesně, živými postavami, které jsou na jevišti ve vzájemné interakci a komunikují spolu, a to bez zjevného zprostředkovatele (jako např. vypravěče) a zdánlivě bez jakéhokoli zprostředkování. Avšak selekce, segmentace, kombinace a hledisko zobrazovaných scén implikuje existenci nadřazené zprostředkující instance (JAHN 20; WEIDLE 2009) či, jinými slovy, abstraktního (implikovaného) autora. Narativní prvky a struktury se navíc obvykle vyskytují na intradiegetické úrovni promluv jednotlivých postav, ale mohou se také objevit na extradiegetické úrovni, tedy v prolozích či epilozích a komentářích postav asistenta režie či vypravěče. Naratologický přístup k dramatu umožňuje systematicky objasnit užití těchto narativních prostředků a nabízí nový pohled na vztah mezi dialogem a scénickými poznámkami a na postavení vedlejšího textu (FLUDERNIK 2008; NÜNNING a SOMMER 2008). Obecnou naratologii však pro potřeby analýzy není možné redukovat jen na aplikování teorie vyprávění a naratologické terminologie na ostatní druhy a žánry (typicky epickou prózu). Tento přístup může představovat výzvu rovněž pro klasickou naratologii, neboť akcentuje potřebu přehodnotit současné teorie vyprávění, tradičně zaměřené na narativní fikci, a zároveň klade důraz na performativní aspekty vyprávění, realizaci přenosu narativního obsahu v různých médiích a kognitivní aktivity, jež se podílejí na procesu porozumění vyprávění. 3. Dimenze obecného přístupu k dramatu Většinu kategorií běžně využívaných při analýze narativní fikce, jak přesvědčivě uvádí Richardson (2007: ), lze rovněž aplikovat na drama, Platí to pro zobrazení postavy, děje, začátku a konce, času a prostoru, stejně jako pro fikční kauzalitu (definovanou Richardsonem jako kánon pravděpodobnosti (RICHARDSON 2007: 150) dodržovaný v hrách i románech), narativní rámce a vyprávění. Zatímco zápletka, začátek a konec i postava patří mezi tradiční kategorie analýzy dramatu, debata o relevanci konceptů narativního zprostředkování (mediace) a jejich použitelnosti v kontextu obecné naratologie stále probíhá. Naratologické přístupy k dramatu se zpravidla zaměřují na promluvy sboru poslů a prology, diváky či komentátory přímo na jevišti, vyprávějící postavy a epické vypravěče (např. 273

11 Roy Sommer Vyprávění v dramatu postava asistenta režie v Našem městečku Thorntona Wildera), rámcující vyprávění a vložená vyprávění, monology, řeči stranou, přímá oslovení publika, sebereflexivní či metadivadelní komentáře, metalepsi a také sebereferenční techniky, jako je například hra ve hře. Výzkumy z nedávné doby také poukazují na rozdíl mezi mimetickou a diegetickou narativitou (NÜN- NING a SOMMER 2008: ) a propojují analýzu vyprávění v dramatu s performativními přístupy ke studiu diskursu v narativní fikci (FLUDERNIK 2008: ). Z historického hlediska měla teorie dramatu vždy tendenci nahlížet na epické prvky a porušování aristotelských jednot, jež je často provázely, jako na cosi nedramatického a pokládat je pouze za způsob, jak překonat technická omezení scény (DELIUS 1877). Tento názor ve 20. století radikálně narušili dramatici jako například Samuel Beckett a samozřejmě také Bertolt Brecht, jenž programově používal zcizovací techniky často narativní či metadivadelní povahy, jež jsou základem jeho mezinárodně uznávaného pojetí epického divadla. V průběhu 20. století narativní experimenty v dramatu vytvořily kánon her (kam patří například Brechtův Kavkazský křídový kruh, Skleněný zvěřinec Tennesseeho Williamse či Amadeus Petera Shaffera), jež bývají standardně citovány v naratologických pojednáních o dramatu. Vývoj divadla a dramatu ve druhé polovině 20. století se však nedá redukovat na projevy zvýšené citlivosti k narativitě a na sebereflexivní hry s narativními a dramatickými konvencemi: objevuje se zde celá škála nových směrů, jako jsou improvizované formy představení, fúze divadla s jinými žánry, médii a technologiemi, a vzniká tzv. postdramatické divadlo, jež se vymaňuje z konvenční dramaturgie založené na příběhu a orientace na postavy (LEHMANN 2007). Častý výskyt narativních či epických prvků v předváděném či prezentovaném vyprávění (v divadle a filmu) vedl Chatmana (2000 [1990]) ke zpochybnění přísného oddělení mimeze a diegeze upřednostňované Gérardem Genettem. Chatman, namísto ztotožnění mimeze s předváděním a diegeze se slovním zprostředkováním narativního obsahu, poukazuje na fakt, že k přenosu příběhu lze použít oba způsoby (předvádění i vyprávění, tzv. showing a telling). Vypravěč tedy může předkládat příběh skrze vyprávějícího (tell-er) nebo předvádějícího (show-er) nebo nějakou kombinací obou 3 (CHATMAN 2000 [1990]: 112). Chatman ve snaze vyhnout se terminologickému zmatení navrhuje zavést nový zastřešující termín prezentující, kterým označuje svůj širší koncept vypravěče, kam řadí jednak vypravěče v užším, genettovském smyslu slovního vyprávění prostřednictvím antropomorfních vypravěčských instancí (pojetí kompatibilní se Stanzelovou definicí zprostředkování coby nutné podmínky fikčního vyprávění) a jednak takové vyprávění, které neprovádí jednoznačně určitelný lidský činitel. O druhém typu vypravěče lze říct, že sděluje ( ukazuje nebo prezentuje ) většinu příběhů, které se odehrávají na jevišti a na plátně. Chatmanův hlavní argument ve prospěch tohoto přístupu (vedle jasné terminologie) je teoreticky konzistentí: Jakmile se rozhodneme definovat narativ jako složeninu příběhu a diskursu (na základě jeho jedinečné dvojité chronologie), potom přinejmenším logicky můžeme prohlásit, že narativy se mohou realizovat na jevišti nebo v jiném ikonickém médiu (CHATMAN 2000 [1990]: 114). 3 Překlad českého vydání byl pro účely článku autory překladu revidován. 274

12 Roy Sommer Vyprávění v dramatu Tuto myšlenku dále rozvíjí Jahn (20), který klade důraz na diegetickou povahu scénických poznámek a srovnává mnohočetné úrovně komunikace v dramatickém textu s vloženým vyprávěním v románu. Také upravuje Chatmanovu taxonomii textových typů (CHATMAN 2000 [1990]: 114), když zavádí modus divadelního scénáře (kam řadí všechny promluvy náležící do vedlejšího textu ) a nahrazuje Chatmanovo dělení na diegetické a mimetické rozlišením mezi psanými/tištěnými a předváděnými vyprávěními. Ještě o něco současnější je pojetí Ansgara Nünninga a Roye Sommera (2008), kteří tvrdí, že hry zdivadelňují akt (intradiegetického) vyprávění tím, že je prezentováno samotné vyprávění postavy. To je vede k návrhu rozlišovat mezi různými stupni diegetické narativity ve vyprávěních přesahujících tradiční hranice druhů (vzpomínková hra [memory play] tak může mít vysokou míru diegetické narativity a o modernistickém románu, který tematizuje především reprezentaci vědomí a procesy vnímání, tak lze tvrdit, že má jen nízký stupeň mimetické i diegetické narativity). Jiným směrem se vydala Monika Fluderniková (2008), jejíž pojetí experienciality dláždí cestu kognitivně-naratologickému přístupu k dramatu. Fluderniková reviduje standardní naratologický model komunikace ve fikčním narativu (založený na rozlišení mezi úrovní příběhu a úrovní diskursu) a přidává k němu třetí úroveň odpovídající představení nebo ztvárnění, čímž zdůrazňuje specifické okolnosti, v nichž k vyprávění příběhů dochází: V dramatu probíhá skutečné představení s účastí herců; při performanci narativu herci s diváky přebírají role vypravěče a narativního adresáta. Tento model nám umožňuje tvrdit, že vyprávěcí úroveň je v dramatu pouhou možností, kdežto performativní úroveň je pro ně konstitutivní, zatímco v epickém vyprávění je možností právě performativní úroveň. (FLUDERNIKOVÁ 2008: 365) Zatímco naratologové od Chatmana a Richardsona až po Jahna a Fludernikovou z různých perspektiv opakovaně zdůrazňovali narativitu dramatu, objevily se také kritické hlasy, které myšlenku naratologie dramatu zavrhují (nebo alespoň některé její aspekty). Irina O. Rajewská (2007: 58) se odvolává na Stanzelovo pojetí zprostředkování a trvá na rozlišování mezi narativní komunikací v románu a nezprostředkovanou komunikací v dramatu, čímž vylučuje možnost heterodiegetického vyprávění na jevišti (kde je podle jejího názoru diskurs vždy produktem obyvatel světa příběhu). Zastáncem tohoto pohledu je také Stefan Schenk-Haupt (2007: 30), který tvrdí, že extradiegetické vyprávění není v dramatické literatuře možné. Zastánci naratologie dramatu se ovšem obecně shodnou na tom, že jak Genettovo pojetí diegetického vyprávění coby verbálního přenosu narativního obsahu, tak Stanzelovo lpění na zprostředkování jakožto podmínce vyprávění jsou příliš restriktivní, neboť vycházejí z normativního předpokladu (založeného na normativní teorii žánrů a druhů), že drama neobsahuje žádný narativní diskurs. Naproti tomu existuje několik současnějších (a přesvědčivějších) koncepcí, jež představují alternativu k Genettově a Stanzelově definici vyprávění, jako je Chatmanova revize Genettova pojetí a následná Jahnova modifikace Chatmana, obecná a transmediální definice vyprávění Marie-Laure Ryanové coby kognitivní šablony (RYAN 2005; NÜNNING a SOMMER 2008: 333) nebo přirozená naratologie Moniky Fludernikové založená na jejích definicích narativity a experienciality. Pokusy 275

13 Roy Sommer Vyprávění v dramatu dokázat, že se obecná naratologie mýlí, jelikož je nekompatibilní s Genettem (SCHENK- -HAUPT 2007: 31 32) či Stanzelem (RAJEWSKY 2007: 58), z tohoto úhlu pohledu nepůsobí příliš přesvědčivě. Schenk-Hauptův závěr, že v dramatické literatuře neexistuje žádná přímá extradiegetická komunikace autorské postavy, včleněné příběhy, epické prostředky a bizarně rozvláčné scénické poznámky pouze vytvářejí estetickou iluzi hovořícího extradiegetického činitele, (SCHENK-HAUPT 2007: 37) ovšem platí pro všechny naratologické koncepty: všechny odkazují k účinkům vyvolaným slovními, vizuálními či zvukovými znaky. Rajewská (2007) dále navrhuje, aby se obecná a transmediální naratologie nesnažila smazat rozdíly mezi různými médii, jimiž lze přenášet příběhy. Z tohoto důvodu odmítá Jahnův argument, že nehratelné a nerealizovatelné scénické poznámky lze považovat za důkaz přítomnosti heterodiegetického vyprávění; jelikož je nelze předvést, zdůrazňují podle Rajewské žánrové konvence a také rozdíly mezi narativní fikcí a narativním dramatem, jež se obecná naratologie pokouší překonat (RAJEVSKÁ 2007: 61). Schenk-Haupt přichází s podobným argumentem: Pokud bychom přijali názor, že [...] vedlejší text převzal narativní, zprostředkující funkci, vedlo by to v konečném důsledku ke smazání hranic mezi žánry. (SCHENK-HAUPT 2007: 36) Tyto výtky jsou však zřejmě částečně způsobeny tím, že debata o vztahu mezi primárním a sekundárním textem splývá s debatou o rozdílech mezi textem a představením, případně také o problémech spojených s žánrem. V konečném důsledku je existence (nebo neexistence) vyprávěcí instance v dramatu věcí perspektivy: záleží jednak na tom, jaký teoretický rámec si teoretik zvolí (Genette/ Stanzel Chatman/Jahn/Ryanová/Fluderniková) a jaké jsou jeho hlavní výzkumné zájmy (vyprávění žánry/média). Přiznejme si však, že naratologie někdy mívá tendenci přicházet s koncepty, jež jsou v rozporu s intuicí. Do takové kategorie by mohl snadno zapadat například nadřazený narativní činitel divadelní hry (JAHN 20: 672) či nadřazený narativní systém (WEIDLE 2009), alespoň z pohledu těch kritiků, kteří se zabývají spíše performancí a performativitou. Obecná naratologie je však stále v plenkách, a pokud se budou dále rozvíjet současné kognitivní přístupy, bude snad rozpracována i skutečná transmediální a interdisciplinární teorie vyprávění a porozumění vyprávění, která by nejen pomohla s řešením některých problémů klasické žánrové teorie, ale také umožnila lepší pochopení antropologické funkce vyprávění v literárních i neliterárních diskursech. 4. Témata k dalšímu rozpracování Kompatibilita nebo vzájemná závislost obecných a transmediálních teorií vyprávění; komparativní debata o diegetické narativitě v dramatech, divadelních scénářích a představeních; revize strukturalisticko-naratologických přístupů k dramatu z kognitivní a pragmatické/sémantické perspektivy. 276

14 Roy Sommer Vyprávění v dramatu 5. BIBLIOGRAFIE 5.1. Sekundární literatura DELIUS, Nikolaus Die epischen Elemente in Shakespeare s Dramen. Shakespeare-Jahrbuch 12 (22): FLUDERNIK, Monika Narrative and Drama. In J. Pier a J. Á. García Landa (edd.). Theorizing Narrativity. Berlin: de Gruyter: HÜHN, Peter a Roy SOMMER Narration in Poetry and Drama [online]. In Peter Hühn, John Pier, Wolf Schmid a Jörg Schönert (edd.). The Living Handbook of Narratology. [Poslední verze: , cit ]. Dostupné na CHATMAN, Seymour [1990]. Dohodnuté termíny: rétorika narativu ve fikci a filmu. Olomouc: Univerzita Palackého, 2000 [1990]. JAHN, Manfred. 20. Narrative Voice and Agency in Drama: Aspects of a Narratology of Drama. New Literary History 32 (20): LEHMANN, Hans-Thies Postdramatické divadlo. Bratislava: Divadelný ústav, NÜNNING, Ansgar & Roy Sommer Diegetic and Mimetic Narrativity: Some Further Steps towards a Narratology of Drama. In J. Pier a J. Á. García Landa (edd.). Theorizing Narrativity. Berlin: de Gruyter: RAJEWSKY, Irina O Von Erzählern, die (nichts) vermitteln: Überlegungen zu grundlegenden Annahmen der Dramentheorie im Kontext einer transmedialen Narratologie. Zeitschrift für französische Sprache und Literatur 117 (2007): RICHARDSON, Brian Drama and Narrative. In D. Herman (ed.). The Cambridge Companion to Narrative. Cambridge: Cambridge University Press, 2007: RYAN, Marie-Laure On the Theoretical Foundations of Transmedial Narratology. In J. Ch. Meister (ed). Narratology beyond Literary Criticism: Mediality, Disciplinarity. Berlin: de Gruyter, 2005: SCHENK-HAUPT, Stefan Narrativity in Dramatic Writing: Towards a General Theory of Genres. Anglistik 18 (2007): 2: WEIDLE, Roland Organizing the Perspectives: Focalization and the Superordinate Narrative System in Drama. In P. Hühn et al. (edd.). Point of View, Perspective, and Focalization. Modeling Mediation in Narrative. Berlin: de Gruyter, 2009: Doporučená literatura ELAM, Keir The Semiotics of Theatre and Drama. London: Methuen, GARNER, Stanton B The Absent Voice: Narrative Comprehension in the Theater. Urbana: University of Illinois Press,

15 Roy Sommer Vyprávění v dramatu HAUTHAL, Janine Metadrama und (Text-)Theatralität: (Selbst-)Reflexionen einer intermedialen literarischen Gattung am Beispiel englischer und nordamerikanischer Meta- und Postdramatik. Trier: WVT, JONG, Irene J. F. de Narrative in Drama: The Art of the Euripidean Messenger Speech. Leiden: Brill, KORTHALS, Holger Zwischen Drama und Erzählung: Ein Beitrag zur Theorie geschehensdarstellender Literatur. Berlin: Schmidt, MORRISON, Kristin Canters and Chronicles: The Use of Narrative in the Plays of Samuel Beckett and Harold Pinter. Chicago: University of Chicago Press, PAVEL, Thomas G The Poetics of Plot: The Case of English Renaissance Drama. Manchester: Manchester University Press, PFISTER, Manfred [1977]. The Theory and Analysis of Drama. Cambridge: Cambridge University Press, 1988 [1977]. RYAN, Marie-Laure (ed.) Narrative across Media: The Languages of Storytelling. Lincoln: University of Nebraska Press, SOMMER, Roy Drama and Narrative. In D. Herman et al. (edd.). Routledge Encyclopedia of Narrative Theory. London: Routledge, 2005:

16 Ondřej Sládek Od strukturalismu k nové naratologii 1 Klasická naratologie Naratologie bývá nejčastěji představována jako disciplína, která se zabývá problematikou vyprávění a která vznikla v průběhu šedesátých let 20. století ve Francii. Její zrození je jedním z mnoha výsledků francouzské strukturalistické revoluce, v níž klíčovou roli sehrál antropolog Claude Lévi-Strauss. Vedle něj se na ní podílela ale také řada dalších badatelů, především filozofů (Michel Foucault, Louis Althusser, Gilles Deleuze), lingvistů (Algirdas J. Greimas, Émile Benveniste, André Martinet), literárních teoretiků (Roland Barthes, Gérard Genette, Tzvetan Todorov), historiků (Jean-Pierre Vernant, Marcel Detienne), psychologů (Jacques Lacan) a mnoho jiných (srov. Dosse 1992). To, co všechny tyto strukturalisty spojovalo, nebylo formulováno v nějakém společném prohlášení nebo v jednotném badatelském programu, jako tomu bylo v případě Pražského lingvistického kroužku. Společné měli pouze to, že ve svých výzkumech využívali metodu strukturální analýzy. Jednu její variantu rozvíjel právě Claude Lévi-Strauss ve své strukturální antropologii. Pomocí ní odhalil specifickou (dle něj univerzálně platnou) logiku opozicí a korelací, která řídí výstavbu kulturních systémů (např. mýtu, příbuzenství, rituálu, náboženství atd.). Lévi-Straussův přístup, jenž se opíral o souvislost mezi lingvistikou a kulturní antropologií, působil v kontextu francouzské vědy a kultury jako paradigmatická změna. Podstatou metody strukturální analýzy je detailní rozbor základních struktur zkoumaného fenoménu a určení (popis) jejich hlavních funkcí a vztahů mezi jejich jednotlivými částmi i mezi různými strukturami navzájem. Klíčovým pojmem je tak pojem struktury, 1 Příspěvek vznikl v rámci grantového projektu S GA ČR Slovník literárněvědného strukturalismu. 279

17 Ondřej Sládek Od strukturalismu k nové naratologii který byl ovšem vymezen značně obecně. Samotná metoda strukturální analýzy mohla být díky tomu univerzálně aplikovatelná na jakýkoli společenský a kulturní fenomén. Zvláště z toho důvodu byl strukturalismus pochopen jako principiální univerzalismus. O jeho rychlé rozšíření a velkou popularitu se zasloužily práce Clauda Lévi-Strausse Les Structures élémentaires de la parenté (Základní struktury příbuzenství, 1949) a Tristes tropiques (Smutné tropy, 1955; Lévi-Strauss 1966) a Rolanda Barthese Mythologies (Mytologie, 1957; Barthes 2004) a Éléments de sémiologie (Základy sémiologie, 1964; Barthes 1997). Mezi stěžejní ideové zdroje francouzského strukturalismu patřily lingvistické koncepce Ferdinanda de Saussura a Louise Hjelmsleva, později se k tomu přidaly práce ruských literárních vědců: díky Todorovově antologii Théorie de la littérature (Teorie literatury, 1965; Todorov 1965) především formalistů Viktora Šklovského, Jurije Tyňanova, Borise Tomaševského a dalších, mimo to ovšem také Vladimira J. Proppa a Michaila Bachtina. Bylo jen otázkou času, kdy se metoda strukturální analýzy začne po vzoru ruských formalistů systematicky uplatňovat při výzkumu vyprávění. Roland Barthes v této souvislosti napsal: Abychom mohli popsat a utřídit nekonečné množství vyprávění, potřebujeme teorii [...], což znamená nejprve ji hledat a načrtnout. Vypracování takovéto teorie může velice usnadnit, jestliže se od začátku podřídíme modelu, který jí poskytne základní pojmy a základní principy. (BARTHES 2002: 11) On sám se o to pokusil s velkým úspěchem, přičemž model své narativní analýzy založil, podobně jako většina francouzských strukturalistů, na lingvistice. Výše uvedený Barthesův citát je z jeho slavné studie Úvod do strukturální analýzy vyprávění, která vyšla v roce 1966 v časopise Communications, jehož osmé číslo bylo tematicky zaměřené na problematiku strukturální analýzy vyprávění (Barthes 2002). Mimo Barthese zde publikovali také Algirdas J. Greimas, Claude Bremond, Umberto Eco, Jules Gritti, Violette Morin, Christian Metz, Tzvetan Todorov a Gérard Genette. Všichni přispěvatelé se ve svých studiích zabývali jak konkrétními rozbory, tak i obecnými úvahami o formalizaci narativní struktury, o jazyce filmového, literárního či historického vyprávění a řadou dalších problémů. Nikoho v té době vůbec nenapadlo, že by výzkum vyprávění mohl mít podobu samostatného vědního oboru. S tím přišel až Tzvetan Todorov, který ve své knize z roku 1969 Grammaire du Décaméron (Gramatika Dekameronu ) poprvé použil pojem naratologie ve smyslu vědy o vyprávění (Todorov 1969: 10). Naratologie byla nicméně i nadále vnímána jako nedílná součást širokého proudu francouzského strukturalismu. Toto její první vývojové období se proto označuje jako období klasické naratologie nebo také strukturální naratologie. Většina badatelů se soustředila na precizní analýzy literárních textů, klasifikaci narativů, určení funkčních jednotek, funkcí a konkrétních situací, v nichž se daná funkce uplatňuje, na modelování obecné struktury narativu a rozbor základních konstrukčních principů vyprávění. O jednom z klíčových úkolů naratologie té doby se zmínil Tzvetan Todorov ve své studii Poétique de la prose (Poetika prózy) z roku 1971, v části věnované gramatice vyprávění v Dekameronu. Píše zde: 280

18 Ondřej Sládek Od strukturalismu k nové naratologii Současný stav výzkumu vyprávění [...] vyžaduje, abychom si jako první úkol stanovili vypracování popisného aparátu: než začneme vysvětlovat nějaké jevy, musíme je umět rozpoznat (Todorov 2000: 154). Tento názor přesně vystihuje úsilí prvních francouzských naratologů vytvořit zcela nové, oborové pojmosloví. O tom, do jaké míry byla tato jejich snaha úspěšná, svědčí nejen ustavení francouzské literárněvědné (naratologické) terminologie, ale především její kodifikace. V rámci literární vědy na tom měl hlavní podíl vedle Rolanda Barthese a Tzvetana Todorova, který vytvořil ucelenou poetiku prózy, zejména Gérard Genette, jenž je autorem jednoho z nejkomplexnějších a dosud nejvlivnějších systémů teorie vyprávění (srov. např. Genette 1972, 1983). Ve stejné době jako Genette formuloval svou podobně systematicky propracovanou teorii vyprávění i rakouský literární teoretik Franz K. Stanzel (Stanzel 1988). Postklasické naratologie Na další vývoj naratologie měly v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století podstatný vliv tři skutečnosti. První bylo rozšíření povědomí o naratologii a jejích možnostech, což vedlo řadu badatelů z různých disciplín k vypracování nových teorií a metod (např. teorie fikčních světů, teorie filmové narace atd.). Důsledkem tohoto procesu bylo prohloubení strukturálních poznatků o vyprávění a současně také zavedení nových naratologických kategorií (zvl. Gerald Prince, Seymour Chatman, Lubomír Doležel, Umberto Eco, David Bordwell aj.). První polovina osmdesátých let byla ve znamení systematizace a organizace poznatků do podoby souhrnných kompendií. Předností prací například Shlomith Rimmon-Kenanové (20) či Mieke Balové (1985) byla jejich stručnost a přehlednost, nevýhodou bylo částečné kanonizování výkladu základních naratologických pojmů a přístupů. Druhou skutečností byl rozvoj poststrukturalismu (zvl. Derridovy dekonstrukce), který přišel s kritikou strukturalismu a který s sebou přinesl i principiální nedůvěru vůči sémiotice a možnostem narativních analýz. Třetí skutečností byl postupný přesun zájmu většiny oborů humanitních a sociálních věd od detailních případových analýz kulturních fenoménů ke zkoumání kultury jako celku. Výsledkem tohoto přesunu byl vznik kulturních studií (cultural studies). Široký předmět kulturního výzkumu ovšem vyžadoval také širokou teoretickou a metodologickou základnu. Ne náhodou proto kulturní studia zpočátku velmi eklekticky využívala teorie a koncepce zavedené a uplatňované v jiných vědních oblastech. Tento vývoj byl doprovázen přesunem vybraných literárněteoretických pojmů (např. text, vyprávění či příběh) do pojmosloví nově vzniklého oboru. Součástí této konceptuální rošády bylo zobecnění vybraných termínů a jejich univerzalizace. Pojmy jako například mapa, text či intertext jsou od té doby používány v mnoha nejrůznějších významech a kontextech. Rozšíření poststrukturalismu i etablování kulturních studií se odehrálo v rámci hluboké sociokulturní proměny obecně označované jako postmoderna. Pro ni je typický charakteristický proces nedůvěry v hodnoty a ideje modernistického myšlení, který se v humanitních 281

19 Ondřej Sládek Od strukturalismu k nové naratologii a sociálních disciplínách projevil širokou revizí do té doby běžně užívaných konceptů, teorií a metod. V případě naratologie došlo od poloviny osmdesátých do poloviny devadesátých let 20. století k proměně pojetí a zacházení s ústředním zkoumaným předmětem s vyprávěním. Nejen však s ním. Nových konceptualizací se dočkaly i pojmy příběh, svět, fikce atd. Důvodem bylo jednak zvýšení zájmu o studium příběhů a vyprávění v jiných disciplínách (např. v sociologii, psychologii, antropologii, filmové a divadelní vědě atd.), jednak rozvoj nových médií (zvl. internetu). S novými médii přišlo i nepřeberné množství nových pojetí a užití narativů. Jejich uplatnění je nyní v masmédiích mnohem častější a efektivnější, než tomu bylo v minulosti. Pro tuto širokou kulturní a oborovou proměnu se vžilo označení obrat k narativu (narrative turn). Mezi jeho hlavní plody patří rozšíření badatelského pole naratologie o nové oblasti, rozvoj nových naratologických přístupů, ale také široké pojetí narativity. Soudobí naratologové David Herman a Ansgar Nünning popisují teoretické a metodologické proměny naratologie, k nimž došlo v průběhu devadesátých let minulého století, jako pohyb původně strukturálně orientované naratologie směrem k naratologiím. Jinak řečeno: od klasické naratologie směrem k postklasickým naratologiím (Herman 1999: 8; Nünning 2003: ). Zatímco klasická naratologie podle nich usilovala o strukturální rozbor textu a formalizaci (resp. systematizaci) vyprávěného příběhu pomocí analýzy sémantiky, syntaxe, diskursu a pragmatiky, soudobé postklasické naratologie (míněno v plurálu) se podle nich zaměřují především na studium kontextu, dávají přednost celostní kulturní interpretaci, interdisciplinaritě, historickému a diachronnímu studiu narativu a narativity. Z důrazu na interdisciplinárnost a polymetodičnost postklasických naratologií je patrné, že naratologický výzkum se od poloviny devadesátých let diferencoval do velkého množství nejrůznějších naratologií (narratologies) vzájemně se více či méně doplňujících směrů akcentujících různé teoretické přístupy. Příkladem mohou být naratologie komparativní, aplikovaná, feministická, etnická, konstruktivistická, poststrukturální, lingvistická atd. (srov. Herman, Jahn a Ryan 2005). Jedním z dílčích výsledků této proměny bylo i iniciování kritické diskuse o teorii narativu a o směřování a možnostech naratologie coby samostatné vědní disciplíny. Nová naratologie V poslední době se objevuje řada kritických hlasů (např. Wolf Schmid, John Pier aj.), které upozorňují na to, že postklasické naratologie v podstatě nepřinesly mnoho nových poznatků. Navrhují proto návrat zpět ke klasické naratologii, která má strukturálně-analytický základ. Je jasné, že teoretické a metodologické dědictví francouzských strukturalistů, o něž se opírá klasická naratologie, musí projít zásadní kritickou revizí. Zde se přímo nabízí, aby součástí této revize bylo i nové zhodnocení a využití těch badatelských metod, které z různých důvodů 282

20 Ondřej Sládek Od strukturalismu k nové naratologii nebyly dosud v naratologii významněji uplatněny. Může jít například o některé funkcionalistické a sémioticko-strukturalistické metody, zejména pak o koncepty a postupy rozvinuté českým strukturalismem (zvl. pojetí struktury jako dynamického a energetického celku, pojetí vyprávění a popisu z hlediska aktuálního větného členění atd.). Zcela jistě se tato revize musí týkat i příliš úzkého vztahu mezi naratologií a lingvistikou, který byl pro klasickou naratologii typický a který by měl být nahrazen hlubší interdisciplinární spoluprací. K ní samozřejmě docházelo již dříve, podstatněji by se to však mělo projevit v samotné definici této tzv. nové naratologie (míněno v singuláru). Má jít o fundamentální vědu, která je kompetentní pro všechny formy narace ve všech kulturních oblastech (Schmid 20: 342). Oproti klasické strukturalistické naratologii se tato nová naratologie liší především svým zájmem o kontext a analýzu antropologických zdrojů vyprávění. Snahou je nalézt odpověď na otázky typu: Proč člověk vypráví? Jak vyprávění působí na příjemce vyprávění? Může vyprávění adekvátně vyjádřit niterná hnutí lidské mysli? atd. Německý teoretik Wolf Schmid zdůrazňuje, že mateřskou disciplínou jinak transmediálně orientované nové naratologie musí být literární věda, neboť její naratologické kategorie jsou nejpropracovanější a v zhuštěné podobě jsou v ní zastoupeny všechny narativní fenomény, které můžeme nalézt i v jiných oborech. Očekávání, píše Schmid, že pro analýzu narativů se rozvinou samostatné kategorie i mimo literární vědu, se nenaplnila (SCHMID 20: 342). Je zde nicméně jedna jediná výjimka, a tou je filmová věda. Ostatní humanitní a sociální vědy podle Schmida ve svých naratologických analýzách vždy nakonec používaly terminologii literární vědy. Předmětem nové naratologie se může stát jakýkoli narativ libovolné formy a podoby. Vedle klasických narativních žánrů, jako je román nebo povídka, tak mohou být zkoumány i všechny ostatní žánry a fenomény, v nichž se objevuje prvek narativity (např. lyrika, komiks, věda, balet, drama atd.). Každý ze zmíněných kulturních jevů, by si zasloužil samostatné pojednání, protože jejich narativní analýza téměř vždy odkrývá mnoho dalších netušených problémů. Vezměme jako příklad výzkum vyprávění v dramatu. Kromě toho, že narativní analýzu je nanejvýš vhodné propojit i s rozborem konkrétního divadelního (jevištního) představení daného dramatu, v průběhu zkoumání je nutno se vyrovnat i s řadou otázek, které se objevují teprve postupně a které se týkají například vztahu mimesis a deigesis, vztahu umění (básnictví) a skutečnosti či problematiky uměleckého zobrazení (napodobení). Nová naratologie je prozatím poslední vývojovou fází disciplíny, která se již více než čtyři desetiletí systematicky zabývá výzkumem vyprávění. Její teoretická a metodologická výbava za tu dobu doznala mnoha změn, které však byly vždy činěny s ohledem na její aktuální potřeby a požadavky (srov. Phelan a Rabinowitz 2005; Jedličková 22). Stejně tak je tomu i nyní. Uvidíme, do jaké míry budou tyto poslední úpravy a návraty k počátkům pro naratologii opravdu přínosné. 283

Specializace z dramatické výchovy ročník TÉMA CASOVÁ DOTACE

Specializace z dramatické výchovy ročník TÉMA CASOVÁ DOTACE Specializace z dramatické výchovy ročník TÉMA 2 Základy teorie vysvětlí pojem dramatická výchova, předmět dramatické výchovy, její vztah k dramatické výchovy charakterizuje její kontext a využití ve estetické

Více

Sociální a lidská komunikace

Sociální a lidská komunikace Sociální a lidská komunikace Mgr. Ludmila Fonferová Osnova aktualizovaná dne 14. 10. 2011 Podmínky hodnocení aktualizované ke dni 19.10.2012 Učební cíl: Seznámit studenty se sociální a lidskou komunikací

Více

LITERÁRNĚ DRAMATICKÝ OBOR

LITERÁRNĚ DRAMATICKÝ OBOR ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLY TIŠNOV LITERÁRNĚ DRAMATICKÝ OBOR Tento dokument obsahuje pouze vybrané kapitoly z kompletního školního vzdělávacího programu a slouží pouze k informovanosti

Více

Logický důsledek. Petr Kuchyňka (7765@mail.muni.cz)

Logický důsledek. Petr Kuchyňka (7765@mail.muni.cz) Logický důsledek Petr Kuchyňka (7765@mail.muni.cz) Úvod P 1 Logický důsledek je hlavním předmětem zájmu logiky. Je to relace mezi premisami a závěry logicky platných úsudků: v logicky platném úsudku závěr

Více

I ÚVOD DO PEDAGOGIKY...

I ÚVOD DO PEDAGOGIKY... Obsah 5 OBSAH PŘEDMLUVA............................................ 7 I ÚVOD DO PEDAGOGIKY.............................. 9 II PEDAGOGIKA VOLNÉHO ČASU....................... 25 III PŘEDŠKOLNÍ PEDAGOGIKA..........................

Více

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Český jazyk a literatura 8. ročník Zpracovala: Mgr. Marie Čámská Jazyková výchova spisovně vyslovuje běžně užívaná cizí slova umí spisovně vyslovit běžná cizí slova

Více

Kde se bere ošklivost architektury z období státního socialismu?

Kde se bere ošklivost architektury z období státního socialismu? Kde se bere ošklivost architektury z období státního socialismu? Slavomíra Ferenčuhová Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Příspěvek vznikl díky podpoře GAČR, projekt P404/12/2531 Kolektivní

Více

Předmět: Český jazyk a literatura

Předmět: Český jazyk a literatura Vzdělávací oblast: Vzdělávací obor: Jazyk a jazyková komunikace Český jazyk a literatura Vzdělávací obor český jazyk a literatura je realizován v povinném předmětu český jazyk a literatura a ve volitelných

Více

Výběr z nových knih 9/2015 ostatní společenskovědní obory

Výběr z nových knih 9/2015 ostatní společenskovědní obory Výběr z nových knih 9/2015 ostatní společenskovědní obory 1. Bezpečný internet : chraňte sebe i svůj počítač / Mojmír Král -- První vydání Praha : Grada Publishing, a.s., 2015 -- 183 stran ISBN 978-80-247-5453-6

Více

I. JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE

I. JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE I. JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE Charakteristika vzdělávací oblasti Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace zaujímá stěžejní postavení ve výchovně vzdělávacím procesu. Dobrá úroveň jazykové kultury

Více

Interaktivní divadelní představení

Interaktivní divadelní představení Interaktivní divadelní představení Motivace Rozhodly jsme se na základě našich různých zkušeností s divadlem a názorů na něj, které se v určitých místech protínají, posunout od verbální kritiky k vytvoření

Více

PROPOJENÍ VĚDY, VÝZKUMU, VZDĚLÁVÁNÍ A PODNIKOVÉ PRAXE. PhDr. Dana Pokorná, Ph.D. Mgr. Jiřina Sojková, Státní zámek Sychrov, 21. 23. 5.

PROPOJENÍ VĚDY, VÝZKUMU, VZDĚLÁVÁNÍ A PODNIKOVÉ PRAXE. PhDr. Dana Pokorná, Ph.D. Mgr. Jiřina Sojková, Státní zámek Sychrov, 21. 23. 5. PROPOJENÍ VĚDY, VÝZKUMU, VZDĚLÁVÁNÍ A PODNIKOVÉ PRAXE PhDr. Dana Pokorná, Ph.D. Mgr. Jiřina Sojková, Státní zámek Sychrov, 21. 23. 5. 2012 APSYS Aplikovatelný systém dalšího vzdělávání pracovníků ve vědě

Více

Umění. Umění: tvoří-li člověk krásné věci Máme různé typy umění: Nás bude zajímat především literatura

Umění. Umění: tvoří-li člověk krásné věci Máme různé typy umění: Nás bude zajímat především literatura Teorie literatury Estetické Estetické: to, co v nás zanechává dojem, co je nějakým způsobem krásné, popř. zajímavé Člověk vyhledává a tvoří estetické věci Tím, co je estetické, se zabývá estetika Krásné

Více

ŠVP Gymnázium Jeseník Český jazyk a literatura prima 1/5

ŠVP Gymnázium Jeseník Český jazyk a literatura prima 1/5 ŠVP Gymnázium Jeseník Český jazyk a literatura prima 1/5 JAZYKOVÁ VÝCHOVA žák rozlišuje spisovný jazyk, nářečí a obecnou češtinu a zdůvodní jejich užití samostatně pracuje s Pravidly českého pravopisu,

Více

SEZNAM ČESKÝCH ČASOPISŮ ODEBÍRANÝCH KNIHOVNOU DÚ k 1. lednu 2015

SEZNAM ČESKÝCH ČASOPISŮ ODEBÍRANÝCH KNIHOVNOU DÚ k 1. lednu 2015 ČASOPISY ODEBÍRANÉ KNIHOVNOU DÚ V ROCE 2015 Seznam časopisů obsahuje abecedně seřazený soupis titulů, které budou k dispozici v knihovně Divadelního ústavu v roce 2015. Soupis je rozdělen do tří částí

Více

Metody přírodních věd aplikované na vědy sociální: předpoklad, že lidské chování můžeme do jisté míry měřit a předpovídat.

Metody přírodních věd aplikované na vědy sociální: předpoklad, že lidské chování můžeme do jisté míry měřit a předpovídat. 3. Kvalitativní vs kvantitativní výzkum Kvantitativní výzkum Metody přírodních věd aplikované na vědy sociální: předpoklad, že lidské chování můžeme do jisté míry měřit a předpovídat. Kvantitativní výzkum

Více

OBSAH VZDĚLÁVÁNÍ, UČIVO

OBSAH VZDĚLÁVÁNÍ, UČIVO OBSAH VZDĚLÁVÁNÍ, UČIVO Vzdělání Učivo patří mezi jeden ze tří hlavních činitelů výuky. Za dva zbývající prvky se řadí žák a učitel. Každé rozhodování o výběru učiva a jeho organizaci do kurikula vychází

Více

Metody tvorby ontologií a sémantický web. Martin Malčík, Rostislav Miarka

Metody tvorby ontologií a sémantický web. Martin Malčík, Rostislav Miarka Metody tvorby ontologií a sémantický web Martin Malčík, Rostislav Miarka Obsah Reprezentace znalostí Ontologie a sémantický web Tvorba ontologií Hierarchie znalostí (D.R.Tobin) Data jakékoliv znakové řetězce

Více

STANOVISKO VĚDECKÉ RADY PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI

STANOVISKO VĚDECKÉ RADY PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI Příloha č. 1 k zápisu z 10. jednání Vědecké rady pro sociální práci konaného dne 19. května 2014 STANOVISKO VĚDECKÉ RADY PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI K PRACOVNÍM DOKUMENTŮM PRO TVORBU VĚCNÉHO ZÁMĚRU ZÁKONA O SOCIÁLNÍCH

Více

VOLITELNÉ PŘEDMĚTY ( DISPONABILNÍ HODINY) DRAMATICKÁ VÝCHOVA. Blok předmětů: Název předmětu: Charakteristika vyučovacího předmětu

VOLITELNÉ PŘEDMĚTY ( DISPONABILNÍ HODINY) DRAMATICKÁ VÝCHOVA. Blok předmětů: Název předmětu: Charakteristika vyučovacího předmětu Blok předmětů: VOLITELNÉ PŘEDMĚTY ( DISPONABILNÍ HODINY) Název předmětu: DRAMATICKÁ VÝCHOVA Charakteristika vyučovacího předmětu Vyučovací předmět Dramatická výchova Hlavním cílem vyučovacího předmětu

Více

RVP ŠVP UČIVO - rozlišuje a příklady v textu dokládá nejdůležitější způsoby obohacování slovní zásoby a zásady tvoření českých slov

RVP ŠVP UČIVO - rozlišuje a příklady v textu dokládá nejdůležitější způsoby obohacování slovní zásoby a zásady tvoření českých slov Dodatek č.17 PŘEDMĚT: ČESKÝ JAZYK A LITERATURA ROČNÍK: 8. ročník ČESKÝ JAZYK - rozlišuje a příklady v textu dokládá nejdůležitější způsoby obohacování slovní zásoby a zásady tvoření českých slov - rozlišuje

Více

Teorie literatury. Úvod do studia literatury Základní pojmy z literární teorie. III/2-CJ1/1.17/Šv

Teorie literatury. Úvod do studia literatury Základní pojmy z literární teorie. III/2-CJ1/1.17/Šv Teorie literatury Úvod do studia literatury Základní pojmy z literární teorie III/2-CJ1/1.17/Šv OBSAH 1. Literatura a její význam 2. Věda o literatuře 3. Výrazové formy 4. Literární druhy 5. Literární

Více

Zásady pro vypracování závěrečné bakalářské a diplomové práce (VŠKP)

Zásady pro vypracování závěrečné bakalářské a diplomové práce (VŠKP) Zásady pro vypracování závěrečné bakalářské a diplomové práce (VŠKP) Provedení obálky a titulní strany je jednotné podle směrnice rektora č.2/2009 a pokynu děkana č. 6/2009. Tisk obálky a vazbu zajistí

Více

dimenze města Prof. Petr Oslzlý: Funkce divadla a divadelní školy v při utváření lidské

dimenze města Prof. Petr Oslzlý: Funkce divadla a divadelní školy v při utváření lidské Prof. Petr Oslzlý: Funkce divadla a divadelní školy v při utváření lidské dimenze města Příspěvek byl přednesen v rámci symposia A4 Obnova měst a role uměleckých škol na 11. výroční konferenci ELIA v Nantes

Více

MODELOVÁNÍ DAT V INFORMAČNÍCH SYSTÉMECH. Jindřich Kaluža Ludmila Kalužová

MODELOVÁNÍ DAT V INFORMAČNÍCH SYSTÉMECH. Jindřich Kaluža Ludmila Kalužová MODELOVÁNÍ DAT V INFORMAČNÍCH SYSTÉMECH Jindřich Kaluža Ludmila Kalužová Recenzenti: prof. Ing. Milan Turčáni, CSc. prof. Ing. Ivan Vrana, DrSc. Tato kniha vznikla za finanční podpory Studentské grantové

Více

ZÁKLADNÍ STUDIUM VÝTVARNÉHO OBORU

ZÁKLADNÍ STUDIUM VÝTVARNÉHO OBORU ZÁKLADNÍ STUDIUM VÝTVARNÉHO OBORU Vzdělávání na I. stupni základního studia je sedmileté a je určeno žákům, kteří dosáhli věku 7 let. Tato věková hranice platí bez ohledu na skutečnost, zdali žák navštěvoval

Více

Český jazyk a literatura komunikační a slohová výchova ročník TÉMA

Český jazyk a literatura komunikační a slohová výchova ročník TÉMA Český jazyk a literatura komunikační a slohová výchova ročník TÉMA 1 Nauka o slohu - objasní základní pojmy stylistiky Styl prostě sdělovací - rozpozná funkční styl, dominantní slohový Popis a jeho postup

Více

Informace pro uchazeče o studium v akademickém roce 2014-2015

Informace pro uchazeče o studium v akademickém roce 2014-2015 Informace pro uchazeče o studium v akademickém roce 2014-2015 Ústav historických věd Filozoficko-přírodovědecká fakulta Slezská univerzita v Opavě Kontakt: Ústav historických věd Filozoficko-přírodovědecká

Více

Handicap není překážkou ve vzdělávání

Handicap není překážkou ve vzdělávání Handicap není překážkou ve vzdělávání Název modulu Typ modulu Délka modulu (počet hodin) Tvořivé psaní výukový 21 hodin Platnost modulu (datum, od kterého modul platí) 1.10.2011 - schopnost psát a číst

Více

Muzeum pro návštěvníky: tradiční i nové formy komunikace a prezentace Seminář Národního muzea v Praze, listopad 2014

Muzeum pro návštěvníky: tradiční i nové formy komunikace a prezentace Seminář Národního muzea v Praze, listopad 2014 Herní způsob převyprávění historických příběhů v roli jako vhodná příležitost k započetí širší diskuse o významných osobnostech a událostech v dějinách Muzeum pro návštěvníky: tradiční i nové formy komunikace

Více

Výběr z nových knih 11/2012 pedagogika

Výběr z nových knih 11/2012 pedagogika Výběr z nových knih 11/2012 pedagogika 1. Český jazyk : [pro studující učitelství 1. stupně základní školy] / I. Kolářová... [et al.] -- Vyd. 1. Praha : Grada, 2012 -- 296 s. -- čeština. ISBN 978-80-247-3358-6

Více

Diplomový seminář 1. Akademický rok 2008/2009. 17.9.2009 Ing. Václav Křivohlávek, CSc.

Diplomový seminář 1. Akademický rok 2008/2009. 17.9.2009 Ing. Václav Křivohlávek, CSc. Diplomový seminář 1 Akademický rok 2008/2009 Vybrané metodologické otázky 1. Hierarchie pojmů 2. Věcná a formální struktura práce 3. Základní metody zkoumání a výkladu 4. Etika Hierarchie pojmů Pojmy (resp.

Více

Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vyučovacího předmět: Český jazyk a literatura, II. stupeň

Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vyučovacího předmět: Český jazyk a literatura, II. stupeň Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vyučovacího předmět: Český jazyk a literatura, II. stupeň 1/Charakteristika vyučovacího předmětu a/ obsahové vymezení Vyučovací předmět Český jazyk vychází

Více

Rozvíjení komunikačních dovedností krok za krokem 1. 5. ročník základní školy program Místo pro život. 1. krok ÚROVEŇ 1

Rozvíjení komunikačních dovedností krok za krokem 1. 5. ročník základní školy program Místo pro život. 1. krok ÚROVEŇ 1 Rozvíjení komunikačních dovedností krok za krokem 1. 5. ročník základní školy program Místo pro život 1. krok ÚROVEŇ 1 vytvářet představy (vizualizace), vyjadřovat je slovy nebo jednoduchými výrazy sdílet

Více

ZŠ, Praha 10, Brigádníků 14/510 ZÁVĚREČNÉ PRÁCE ŽÁKŮ DEVÁTÉHO ROČNÍKU

ZŠ, Praha 10, Brigádníků 14/510 ZÁVĚREČNÉ PRÁCE ŽÁKŮ DEVÁTÉHO ROČNÍKU ZŠ, Praha 10, Brigádníků 14/510 ZÁVĚREČNÉ PRÁCE ŽÁKŮ DEVÁTÉHO ROČNÍKU Předmět Předmět bude sloužit zejména k prohlubování zájmu žáků 9. tříd a rozvíjení dovedností týkajících se práce s textem, plnění

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Projekt: číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Digitální učební materiál Digitální učební materiály ve škole, registrační Příjemce: Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Husova

Více

Psychologie a sociologie úvod

Psychologie a sociologie úvod Psychologie a sociologie úvod Vlastnosti vrozené a získané. Socializace, primární socializace. Sociální pozice, sociální status, sociální role. PaS 1 1 Psychologie a sociologie Některá vymezení pojmu psychologie:

Více

Kritéria pro didaktickou účinnost výukové metody:

Kritéria pro didaktickou účinnost výukové metody: VÝUKOVÉ METODY Kritéria pro didaktickou účinnost výukové metody: 1. Předává informace a dovednosti obsahově nezkreslené. 2. Je formativně účinná, tj. rozvíjí poznávací procesy. 3. Je racionálně a emotivně

Více

ČJL KRITÉRIA HODNOCENÍ PÍSEMNÝCH PRACÍ

ČJL KRITÉRIA HODNOCENÍ PÍSEMNÝCH PRACÍ PŘÍLOHA č. ČJL KRITÉRIA HODNOCENÍ PÍSEMNÝCH PRACÍ. Vytvoření textu podle zadaných kritérií A téma, obsah B komunikační situace, slohový útvar. Funkční užití jazykových prostředků A pravopis, tvarosloví

Více

Cvičení z českého jazyka povinně volitelný předmět 9. ročník. Charakteristika vyučovacího předmětu 2. stupeň

Cvičení z českého jazyka povinně volitelný předmět 9. ročník. Charakteristika vyučovacího předmětu 2. stupeň Cvičení z českého jazyka povinně volitelný předmět 9. ročník Charakteristika vyučovacího předmětu 2. stupeň Obsahové, časové a organizační vymezení Vyučovací předmět Cvičení z českého jazyka se vyučuje

Více

Předmět: Hudební umění

Předmět: Hudební umění Vzdělávací oblast: Vzdělávací obor: Umění a kultura Hudební obor Hudební obor je realizován v povinném předmětu hudební umění a v případě zájmu studentů v kroužcích či volitelných seminářích. Vyučovací

Více

JAK SI STOJÍ ČESKÁ PARADIPLOMACIE?

JAK SI STOJÍ ČESKÁ PARADIPLOMACIE? POLICY PAPER Petr Drulák, Lucie Königová, Petr Kratochvíl Duben 2004 Ústav mezinárodních vztahů Nerudova 3 118 50 Praha 1 Tento autorský text neprošel ediční úpravou. 2 Mezinárodní vztahy bývají často

Více

5.8.3 Dramatická výchova. Charakteristika předmětu Dramatická výchova 1. stupeň

5.8.3 Dramatická výchova. Charakteristika předmětu Dramatická výchova 1. stupeň 5.8.3 Dramatická výchova Charakteristika předmětu Dramatická výchova 1. stupeň Dramatická výchova je doplňujícím předmětem vzdělávací oblasti Umění a kultura. V hodinách dramatické výchovy se žáci seznamují

Více

Výběr z nových knih 9/2013 pedagogika

Výběr z nových knih 9/2013 pedagogika Výběr z nových knih 9/2013 pedagogika 1. 100 aktivit, her a učebních strategií ve výuce cizích jazyků : praktické návody, jak zpříjemnit výuku studentům i sobě / Amy Buttner ; [překlad Irena Ellis] --

Více

Charakteristika vyučovacího předmětu

Charakteristika vyučovacího předmětu Seminář k odborné práci Charakteristika vyučovacího předmětu Vyučovací předmět je zařazen jako podpůrný předmět při zpracování odborné práce BOČ (Botičská odborná činnost). Studenti získají kompetence

Více

PEDAGOGICKÉ DOVEDNOSTI

PEDAGOGICKÉ DOVEDNOSTI Slezská univerzita v Opavě Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné PEDAGOGICKÉ DOVEDNOSTI Distanční studijní opora Helena Kolibová Karviná 2012 Projekt OP VK 2.2 (CZ.1.07/2.2.00/15.0176) Rozvoj kompetencí

Více

Redukcionismus a atomismus

Redukcionismus a atomismus Redukcionismus a atomismus ČVUT FEL Filosofie 2 Filip Pivarči pivarfil@fel.cvut.cz Co nás čeká? Co je to redukcionismus Směry redukcionismu Redukcionismus v různých odvětvých vědy Co je to atomismus Směry

Více

Proč a jak se stát studentem

Proč a jak se stát studentem Proč a jak se stát studentem DOKTORSKÉHO STUDIJNÍHO OBORU PEDAGOGIKA na FHS UTB ve Zlíně CO budu studovat? Tematicky se zaměřuje na dvě oblasti: a) procesy vyučování a učení a jejich aktéři, b) sociální

Více

DEFINICE PODLE TZURIELA

DEFINICE PODLE TZURIELA DYNAMICKÉ VYŠETŘENÍ DEFINICE PODLE TZURIELA způsob diagnostiky, jež se uskutečňuje prostřednictvím aktivního učení, sleduje vnímání dítěte, jeho učení, přemýšlení a řešení problémů Celý proces se zaměřuje

Více

Primární a sekundární výskyt označující fráze. Martina Juříková Katedra filozofie, FF UP v Olomouci Bertrand Russell, 17. - 18. 5.

Primární a sekundární výskyt označující fráze. Martina Juříková Katedra filozofie, FF UP v Olomouci Bertrand Russell, 17. - 18. 5. Primární a sekundární výskyt označující fráze Martina Juříková Katedra filozofie, FF UP v Olomouci Bertrand Russell, 17. - 18. 5. 2012 Russellovo rozlišení jména a popisu Označující fráze Primární a sekundární

Více

Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vyučovací předmět: Anglický jazyk, II. stupeň

Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vyučovací předmět: Anglický jazyk, II. stupeň Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vyučovací předmět: Anglický jazyk, II. stupeň 1/ Charakteristika vyučovacího předmětu a) obsahové vymezení Vyučovací předmět Anglický jazyk je koncipován

Více

DIGLOSIE V MEZINÁRODNÍCH FIRMÁCH?

DIGLOSIE V MEZINÁRODNÍCH FIRMÁCH? DIGLOSIE V MEZINÁRODNÍCH FIRMÁCH? Datum konání: 24. dubna 2015 Místo konání: Zasedací místnost děkanátu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Název přednášky: Diglosie v mezinárodních firmách? Přednášející:

Více

Obsahové, časové a organizační vymezení vyučovacího předmětu Český jazyk a jazyková komunikace

Obsahové, časové a organizační vymezení vyučovacího předmětu Český jazyk a jazyková komunikace Letohradské soukromé gymnázium (kvinta osmiletého gymnázia, vyšší stupeň gymnázia) Český jazyk a jazyková komunikace Charakteristika vyučovacího předmětu Obsahové, časové a organizační vymezení vyučovacího

Více

ilit Skriptorium Vazba na ŠVP: Rozvíjení čtenářské gramotnosti; spirála tvořivosti

ilit Skriptorium Vazba na ŠVP: Rozvíjení čtenářské gramotnosti; spirála tvořivosti Téma aktivity: Adaptace literárního textu Předmět: Doporučený věk studentů: 13 15 let Vazba na ŠVP: Rozvíjení čtenářské gramotnosti; spirála tvořivosti Cíle: Adaptovat umělecký literární text do podoby

Více

Výtvarná výchova úprava platná od 1. 9. 2009

Výtvarná výchova úprava platná od 1. 9. 2009 Výtvarná výchova úprava platná od 1. 9. 2009 Charakteristika vyučovacího předmětu Vyučovací předmět Výtvarná výchova je vyučován ve všech ročnících. Jeho obsahem je část vzdělávací oblasti Umění a kultura.

Více

4.10.2. Vzdělávací obor: Dramatická výchova. Charakteristika vyučovacího předmětu Dramatická výchova. 1. Obsahové vymezení vyučovacího předmětu

4.10.2. Vzdělávací obor: Dramatická výchova. Charakteristika vyučovacího předmětu Dramatická výchova. 1. Obsahové vymezení vyučovacího předmětu 4.10.2. Vzdělávací obor: Dramatická výchova Charakteristika vyučovacího předmětu Dramatická výchova 1. Obsahové vymezení vyučovacího předmětu Svým obsahem učiva úzce souvisí se vzdělávacím oborem Český

Více

FYZIKA. Charakteristika vzdělávací oblasti. Obsahové vymezení předmětu. ŠVP ZŠ Ratibořická

FYZIKA. Charakteristika vzdělávací oblasti. Obsahové vymezení předmětu. ŠVP ZŠ Ratibořická FYZIKA Charakteristika vzdělávací oblasti Vzdělávací oblast fyzika patří do oblasti Člověk a příroda. Zahrnuje oblast problémů spojených se zkoumáním přírody. Poskytuje žákům prostředky a metody pro hlubší

Více

ÚSTAV ROMÁNSKÝCH STUDIÍ. Oddělení italianistiky urs.ff.cuni.cz Den otevřených dveří FF UK 11. 1. 2014

ÚSTAV ROMÁNSKÝCH STUDIÍ. Oddělení italianistiky urs.ff.cuni.cz Den otevřených dveří FF UK 11. 1. 2014 ÚSTAV ROMÁNSKÝCH STUDIÍ Oddělení italianistiky urs.ff.cuni.cz Den otevřených dveří FF UK 11. 1. 2014 KDO JSME Oddělení italianistiky součástí Ústavu románských studií (ÚRS) Realizuje výuku stud. programu

Více

DRAMATICKÁ VÝCHOVA SOUČASNÝ STAV

DRAMATICKÁ VÝCHOVA SOUČASNÝ STAV DRAMATICKÁ VÝCHOVA Historie vyučovacího předmětu dramatická výchova v České republice je poměrně krátká a ne příliš povzbudivá. Více než třicet let se o dramatické výchově hovoří jako o možném doplnění

Více

UČEBNÍ OSNOVA PŘEDMĚTU

UČEBNÍ OSNOVA PŘEDMĚTU UČEBNÍ OSNOVA PŘEDMĚTU ČESKÝ JAZYK A LITERATURA Název školního vzdělávacího programu: Název a kód oboru vzdělání: Celkový počet hodin za studium (rozpis učiva): Datum platnosti ŠVP od: 1. 9. 2009 ZEDNÍK

Více

Srbsko po deseti letech: směřování k EU co se očekává od Srbska jako kandidátské země?

Srbsko po deseti letech: směřování k EU co se očekává od Srbska jako kandidátské země? SPEECH/10/446 Štefan Füle Evropský komisař pro rozšíření a politiku sousedství Srbsko po deseti letech: směřování k EU co se očekává od Srbska jako kandidátské země? Veřejné slyšení, Evropský parlament

Více

Způsob zpracování a pokyny k obsahu a rozsahu maturitní práce

Způsob zpracování a pokyny k obsahu a rozsahu maturitní práce Způsob zpracování a pokyny k obsahu a rozsahu maturitní práce 1 Způsob zpracování práce Práce bude odevzdána ve stanoveném termínu, a to ve dvou formách: a) Dva výtisky ve svázané podobě dle uvážení studenta

Více

Založena v roce 2001, zákonem č. 257/200 Sb., o PMS. Více než 450 zaměstnanců, z toho 26 ředitelství, 405 v terénu, cca 20 zaměstnanců v rámci

Založena v roce 2001, zákonem č. 257/200 Sb., o PMS. Více než 450 zaměstnanců, z toho 26 ředitelství, 405 v terénu, cca 20 zaměstnanců v rámci Mgr. Pavel Štern Založena v roce 2001, zákonem č. 257/200 Sb., o PMS. Více než 450 zaměstnanců, z toho 26 ředitelství, 405 v terénu, cca 20 zaměstnanců v rámci projektů z prostředků EU. Veřejná (státní)

Více

Sylabus. PhDr. Marie Svobodová, Ph.D. Anotace modulu:

Sylabus. PhDr. Marie Svobodová, Ph.D. Anotace modulu: Sylabus Název modulu: Lektor: Komunikační dovednosti PhDr. Marie Svobodová, Ph.D. Anotace modulu: V rámci studia základních komunikačních dovedností se pozornost zaměřuje především na kvalitní prezentační

Více

Projekt Školní asistent nástroj upevňující rovné příležitosti dětí a žáků ve Středočeském kraji, reg. č. CZ.1.07/1.2.33/02.0022 je financován ze

Projekt Školní asistent nástroj upevňující rovné příležitosti dětí a žáků ve Středočeském kraji, reg. č. CZ.1.07/1.2.33/02.0022 je financován ze Komunikace pracovníků školy s rodiči sociálně znevýhodněných žáků základní informace a studijní materiály ke kurzu Kurz byl vytvořen v v rámci projektu Školní asistent, nástroj upevňující příležitosti

Více

Nabídka kurzů pro práci s žáky ze sociokulturně znevýhodněného prostředí

Nabídka kurzů pro práci s žáky ze sociokulturně znevýhodněného prostředí Nabídka kurzů pro práci s žáky ze sociokulturně znevýhodněného prostředí Sociální znevýhodnění osob se sluchovým postižením pravidla komunikace 1 den Cílem kurzu je seznámit frekventanty s jazykovou a

Více

Ročník II. Český jazyk. Období Učivo téma Metody a formy práce- kurzívou. Kompetence Očekávané výstupy. Průřezová témata. Mezipřed.

Ročník II. Český jazyk. Období Učivo téma Metody a formy práce- kurzívou. Kompetence Očekávané výstupy. Průřezová témata. Mezipřed. Jazyková výchova Zvuková stránka jazyka-sluch, rozlišení hlásek, výslovnost samohlásek, souhlásek a souhláskových skupin. Modelace souvislé řeči/tempo, intonace, přízvuk/ Hláska, slabika, slovo, věta,

Více

Fuzzy logika a reálný svět, aneb jsou všechny hromady skutečně malé?

Fuzzy logika a reálný svět, aneb jsou všechny hromady skutečně malé? Fuzzy logika a reálný svět, aneb jsou všechny hromady skutečně malé? Jiří Močkoř University of Ostrava Department of Mathematics Institute for Research and Applications of Fuzzy Modeling 30. dubna 22,

Více

16. Hudební výchova 195

16. Hudební výchova 195 16. Hudební výchova 195 Vzdělávací oblast: Umění a kultura Vzdělávací obor: Hudební výchova Vyučovací předmět: Hudební výchova 1. NÁZEV VYUČOVACÍHO PŘEDMĚTU: HUDEBNÍ VÝCHOVA 2. CHARAKTERISTIKA VYUČOVACÍHO

Více

CZ.1.07/1.5.00/34.0527

CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Projekt: Digitální učební materiály ve škole, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Příjemce: Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Husova 3, 371 60 České Budějovice

Více

NÁPLŇ VOLITELNÝCH PŘEDMĚTŮ - DVOULETÝCH... 2 SEMINÁŘ Z JAZYKA ČESKÉHO A LITERATURY... 6

NÁPLŇ VOLITELNÝCH PŘEDMĚTŮ - DVOULETÝCH... 2 SEMINÁŘ Z JAZYKA ČESKÉHO A LITERATURY... 6 NÁPLŇ VOLITELNÝCH PŘEDMĚTŮ - DVOULETÝCH... 2 SEMINÁŘ Z JAZYKA ČESKÉHO A LITERATURY... 2 SEMINÁŘ A CVIČENÍ ZE ZEMĚPISU... 2 KONVERZACE V RUSKÉM JAZYCE... 2 DĚJINY UMĚNÍ - PRAKTICKÉ... 2 SEMINÁŘ A CVIČENÍ

Více

Ročníková práce. Metodika tvorby. Jan Divišek Alena Beňadiková

Ročníková práce. Metodika tvorby. Jan Divišek Alena Beňadiková Ročníková práce Metodika tvorby Jan Divišek Alena Beňadiková první rozsáhlejší odborná práce studenta střední školy podstata: výběr a zpracování tématu, jeho definice, popis v širším odborném kontextu,

Více

výukový materiál s úkoly pro žáky s využitím dataprojektoru, notebooku

výukový materiál s úkoly pro žáky s využitím dataprojektoru, notebooku VY_32_INOVACE_CJM4_4660_ZEM Výukový materiál v rámci projektu OPVK 1.5 Peníze středním školám Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0883 Název projektu: Rozvoj vzdělanosti Číslo šablony: III/2 Datum vytvoření:

Více

Škola Integrovaná střední škola polygrafická, Brno, Šmahova 110 4. ročník (SOŠ, SOU)

Škola Integrovaná střední škola polygrafická, Brno, Šmahova 110 4. ročník (SOŠ, SOU) Škola Ročník 4. ročník (SOŠ, SOU) Název projektu Interaktivní metody zdokonalující proces edukace na ISŠP Číslo projektu Číslo a název šablony III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. Autor

Více

Charakteristika předmětu BIOLOGE

Charakteristika předmětu BIOLOGE Charakteristika předmětu BIOLOGE 1. Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu Biologii jako předmět pro střední školu vyučujeme v rámci vzdělávací oblasti Člověk a příroda a Člověk a zdraví. Je

Více

5.1 Vzdělávací oblast - Jazyk a jazyková komunikace 5.1.1.3 Mediální a literární tvorba

5.1 Vzdělávací oblast - Jazyk a jazyková komunikace 5.1.1.3 Mediální a literární tvorba 5.1 Vzdělávací oblast - Jazyk a jazyková 5.1.1.3 Mediální a literární tvorba Ročník 1. 2 3. 4. Hodinová dotace Mediální a literární tvorba 0 R (1-2) R (1-2) 0 Mediální a literární tvorba v AJ 0 R (1-2)

Více

METODICKÝ POKYN K VYPRACOVÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE

METODICKÝ POKYN K VYPRACOVÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE METODICKÝ POKYN K VYPRACOVÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE V diplomové práci student prokazuje osvojení si znalostí předepsaných příslušným studijním programem a schopnost jejich aplikace při řešení konkrétního zadaného

Více

Bakalářský studijní obor informatika

Bakalářský studijní obor informatika Bakalářský studijní obor informatika Předpoklady Struktura studia Přihlášky Poradenství Vzdělání v bakalářském oboru informatika nabízeném na Technické univerzitě v Chemnitz představuje vyvážený kompromis

Více

product placement a jeho vliv při umístění v audiovizuálních pořadech

product placement a jeho vliv při umístění v audiovizuálních pořadech product placement a jeho vliv při umístění v audiovizuálních pořadech Martin Kalista KEY Publishing s.r.o. Ostrava 2011 1 Publikace byla vydána ve spolupráci s vysokou školou B.I.B.S., a.s. Martin Kalista

Více

Předškolní a mimoškolní pedagogika Odborné předměty Výchova a vzdělávání Metody výchovy a vzdělávání

Předškolní a mimoškolní pedagogika Odborné předměty Výchova a vzdělávání Metody výchovy a vzdělávání VÝUKOVÝ MATERIÁL: VY_32_INOVACE_ DUM 10, S 17 JMÉNO AUTORA: DATUM VYTVOŘENÍ: 9.2. 2013 PRO ROČNÍK: OBORU: VZDĚLÁVACÍ OBLAST. TEMATICKÝ OKRUH: Bc. Blažena Nováková 1. ročník Předškolní a mimoškolní pedagogika

Více

Základy struktury odborného textu

Základy struktury odborného textu Základy struktury odborného textu (schéma pro potřeby SPESEM, KEPA UHK) proč je její dodržování a znalost pro čtenáře důležitá? -v odborném textu jde o informace -čteme rychleji a "lépe" (tzv. racionální

Více

1 Mezilidská komunikace a její typy

1 Mezilidská komunikace a její typy 1 Mezilidská komunikace a její typy Cíle studia Po prostudování této kapitoly byste měli být schopni: popsat mezilidskou komunikaci, rozlišit a charakterizovat jednotlivé typy komunikace, vysvětlit zásady

Více

Rozsah: minimálně 4 strany formátu A4 - (bez příloh) - jedna strana textu znamená jeden list A4, rozsah teoretické části: maximálně na 4 strany

Rozsah: minimálně 4 strany formátu A4 - (bez příloh) - jedna strana textu znamená jeden list A4, rozsah teoretické části: maximálně na 4 strany Obecné pokyny k vypracování seminární práce z předmětu psychologie a komunikace ve 3. ročníku Základní terminologie: Cíl výzkumné práce slovní vyjádření úkolu, který má práce splnit (Cílem výzkumu je např.:

Více

5.3.1. Informatika pro 2. stupeň

5.3.1. Informatika pro 2. stupeň 5.3.1. Informatika pro 2. stupeň Charakteristika vzdělávací oblasti Vzdělávací oblast Informační a komunikační technologie umožňuje všem žákům dosáhnout základní úrovně informační gramotnosti - získat

Více

Ročník V. Český jazyk. Období Učivo téma Metody a formy práce- kurzívou. Kompetence Očekávané výstupy. Průřezová témata. Mezipřed.

Ročník V. Český jazyk. Období Učivo téma Metody a formy práce- kurzívou. Kompetence Očekávané výstupy. Průřezová témata. Mezipřed. Komunikační a slohová výchova Praktické a věcné čtení Praktické a věcné naslouchání Základy mluveného projevu Pozdrav, oslovení, omluva, prosba, vzkaz, zpráva, oznámení, vyprávění, dialog, mimika, gesta

Více

DĚJINY VE FILMU FILM VE VÝUCE DĚJEPISU

DĚJINY VE FILMU FILM VE VÝUCE DĚJEPISU Kamil Činátl Jaroslav Pinkas a kolektiv DĚJINY VE FILMU FILM VE VÝUCE DĚJEPISU Ústav pro studium totalitních režimů Praha 2014 Kniha vznikla v rámci projektu Dějepis v 21. století: multimediální aplikace

Více

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Název školy: Střední zdravotnická škola a Obchodní akademie, Rumburk, příspěvková organizace Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0649

Více

Znalostní báze pro obor organizace informací a znalostí

Znalostní báze pro obor organizace informací a znalostí Znalostní báze pro obor organizace informací a znalostí Představení projektu Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI) DF13P01OVV013 2013 2015 Helena Kučerová ÚISK FF UK

Více

BODOVÉ HODNOTY UŽITÍ DĚL:

BODOVÉ HODNOTY UŽITÍ DĚL: PŘÍLOHA č. 2 BODOVÉ HODNOTY UŽITÍ DĚL: A. BODOVÁ HODNOTA DÍLA ( BHD ) pro rozúčtování odměn za užití děl při kabelovém přenosu v České republice (čl. 5.1. rozúčtovacího řádu), 85 % odměn vybraných od výrobců

Více

Univerzita třetího věku

Univerzita třetího věku JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Univerzita třetího věku Kurzy celoživotního vzdělávání pro seniory Nabídka třídílného cyklu přednášek JAK VZNIKÁ DIVADLO Kurz č. 1: Jak vzniká

Více

Výtvarná výchova charakteristika předmětu

Výtvarná výchova charakteristika předmětu charakteristika předmětu Časové, obsahové a organizační vymezení Ročník prima sekunda tercie kvarta kvinta sexta septima oktáva Hodinová dotace 2 2 1 1 2 2 - - V rámci předmětu Výtvarná výchova RVP ZV

Více

Výtvarná výchova Ročník TÉMA

Výtvarná výchova Ročník TÉMA Výtvarná výchova Ročník TÉMA 1. 2. Výtvarná výchova Vlastní tvorba Metodika emocionalní Vlastní tvorba Metodika popíše vhodné společenské chování v dané situaci; dokáže projevit kladné vztahy k umění,

Více

Příloha č. 13 ČESKÝ JAZYK KOMUNIKAČNÍ A SLOHOVÁ VÝCHOVA

Příloha č. 13 ČESKÝ JAZYK KOMUNIKAČNÍ A SLOHOVÁ VÝCHOVA Rozlišuje jazykové útvary. jazyk a jeho útvary Chápe vhodnost volby jazykových prostředků obecné poučení o jazyce spisovný jazyk 6. září MV- chování podporující dobré K- komunikace v různých situacích

Více

Jak učit o změnách klimatu: Průzkum stavu výuky na českých gymnáziích

Jak učit o změnách klimatu: Průzkum stavu výuky na českých gymnáziích Jak učit o změnách klimatu: Průzkum stavu výuky na českých gymnáziích Srpen 2011 1 Projekt byl podpořen Ministerstvem životního prostředí, projekt nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP. Shrnutí Předkládaná

Více

jde nahoru a najednou se zhroutí. A to naprosto odporuje obecně přijímanému ekonomickému mainstreamu a jeho teoriím. Další věcí, kterou bych zmínil,

jde nahoru a najednou se zhroutí. A to naprosto odporuje obecně přijímanému ekonomickému mainstreamu a jeho teoriím. Další věcí, kterou bych zmínil, R: Dá se čekat, že se krize podobné té současné budou i nadále objevovat? A že ekonomie jako vědní disciplína, respektive matematika, kterou používá, bude jedním z důvodů? D: Myslím si, že matematika vždy

Více

Vyučovací hodina, příprava a vyučovací metody

Vyučovací hodina, příprava a vyučovací metody Učitelství praktického vyučování, PDT, P02 Vyučovací hodina, příprava a vyučovací metody OBSAH: zopakování pojmu vyučovací hodina vyučovací hodina, typy a fáze základní druhy příprav na vyučování klasická

Více

OBSAH: ÚVOD... 1. iii. kapitola 1 TYPY A CÍLE PORAD... 3. Základní koncept řízení porad... 3. Operativní porada... 4. Výrobní porada...

OBSAH: ÚVOD... 1. iii. kapitola 1 TYPY A CÍLE PORAD... 3. Základní koncept řízení porad... 3. Operativní porada... 4. Výrobní porada... OBSAH: ÚVOD............................................................ 1 kapitola 1 TYPY A CÍLE PORAD............................................... 3 Základní koncept řízení porad................................................

Více

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Český jazyk a literatura 5. ročník Zpracovala: Mgr. Helena Ryčlová Komunikační a slohová výchova čte s porozuměním přiměřeně náročné texty potichu i nahlas vymyslí

Více