Úvod / Taxonomie umění jako základna slovníku

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Úvod / Taxonomie umění jako základna slovníku"

Transkript

1 Úvod / Taxonomie umění jako základna slovníku 7 Tento pojmový teatrologický slovník vychází z obecné taxonomie umění, totiž z otevřeného, ale uspořádaného systému pojmenování uměleckých fenoménů, pokrývajícího celou oblast věd o umění. Týká se ovšem pouze těch pojmů, které označují umělecká díla nebo (častěji) jejich množiny. Všechna taková hesla našeho slovníku jsou ve svém úvodu tučným písmem příslušně taxonomicky vymezena. Pojmy označující jiné fenomény umění než díla a jejich množiny (např. abonentní systém, agón, alternace, čas v dramatu, deus ex machina atp.) jsou ve slovníku samozřejmě také, ale jejich hesla v záhlaví taxonomicky vymezena nejsou. Dvě metodické poznámky: I v uměnovědách platí, že čím je pojem jednoznačnější, tím je vědečtější. Snažili jsme se proto vybrat a případně formulovat pojmy pokud možno tak, aby jimi odborníci i běžní uživatelé rozuměli totéž. Je třeba vycházet z toho, že všechny pojmy reprezentují tzv. neostré množiny, jejich identitu nezaručují ostré hranice, ale naopak pevná významová jádra, na které se také výklad soustřeďuje. Některé další významy uvádíme také. Myšlení o umění se netýká pouze uměleckých děl. Předmětem uměnovědy je mnohem širší oblast jevů, které se k umění vztahují, tzv. sféra umění. Podle časové osy vzniku, existence a funkce ji můžeme rozdělit na subsféru geneze díla, subsféru vlastních děl a subsféru jejich působení. V teorii umění rozlišujeme pojmenování, která se vztahují k té či oné z těchto oblastí, přičemž se snažíme nalézt určitou společnou bázi tříděných jevů a současně zohlednit jejich rozdíly. Nejobecnější společnou základnou je (jistěže tautologické) vymezení umění jako množiny všech uměleckých děl minulosti, současnosti i budoucnosti; naopak rozdíl mezi díly a jejich množinami spočívá kupř. v odlišných okolnostech vzniku děl, v odlišném materiálu jejich vyjadřovacích prostředků (rozhodující při dělení umění na druhy) nebo v odlišnostech jejich vnímání, působení a vlivu. Vnitřní části děl (složky, stránky, vztahy atp.) nejsou už předmětem taxonomického třídění, ale pomáhají díla rozlišovat. Díla lze seskupovat podle různých kritérií. Za takové predikáty považujeme kromě vlastností (velikost, barva, členitost) také umístění v čase a prostoru, okolnosti vzniku nebo působení a dokonce i nepřítomnost nějakého ukazatele. Je možné vytvořit mnoho takových uskupení uměleckých děl (baroko, komedie, hudba...) a každé dílo nutně patří do řady různě definovaných skupin, resp. taxonomických řad. Všechna seskupení téhož typu totiž tvoří základní jednotku taxonomie taxon. Lze nahlédnout, že primární objekty třídění, umělecká díla, vytvářejí skupiny, které jsou v jazyce přirozeně pojmenované (například názvy slohů: gotika, renesance, baroko atd.). Zdaleka ne všechny taxony jsou ovšem reflektovány do té míry, aby dostaly taková přirozená jména, jako např. taxon sloh. Vezmeme-li třeba výrazy hudba, literatura a malířství, zařadíme je zcela spontánně do taxonu umělecký druh, ale pro homogenní řadu pojmenování jako indiánské umění, romské umění, židovské umění, české umění atp. si příslušný taxon umění určitého etnika (národa) musíme uměle vytvořit, zavést. Umělé taxony je třeba konstituovat všude tam, kde taxonomie nemá možnost čerpat z praxe přirozeného jazyka (kupříkladu pojmy autorské divadlo, amatérské divadlo a divadlo hrané dětmi spojuje specifická báze vzniku, a tak bylo třeba zavést modálněgenetickou oblast umění). Někdy naproti tomu musíme některá pojmenování z taxonů pro ně vžitých vyjímat. Takovým neoprávněně mnohozahrnujícím taxonem je především žánr, pod který bývají řazena i pojmenování, jejichž kritéria nejsou dána dílem samým, jak tomu u skutečně žánrových označení musí být, ale okolnostmi jeho vzniku (např. dokumentární umění) nebo naopak fungování (divadlo pro děti). Při taxonomických operacích nás nesmí mást skutečnost, že jen menšina pojmenování funguje univerzálně. Někdy se stává, že určité pojmenování se rodí na půdě jednoho druhu a jako komunikačně funkční se šíří dál. Nejdříve se např. ujalo pojmenování autorský film a teprve později se začala užívat analogická pojmenování autorské divadlo, autorský šperk, autorská tapiserie, autorská interpretace apod. (aniž by se tím zpochybňovala samozřejmost, že i neautorská díla mají své autory, tvůrce). Táž kritéria mají vždy taxony téže taxonomické řady, kterých je zhruba osm a liší se (vedle kritérií) zejména svým objemem (velikostí). Pět z nich má taxony již zavedené, důležitost dalších tří teprve objevujeme, v závislosti na pro-

2 8 měnách komunikace o umění. Kromě osmé řady, týkající se stratifikace hodnot, pojmenování ostatních řad vyvozujeme (až na výslovně uvedené výjimky v řadě žánrové) ze všech apriorních hodnotících hledisek; usilujeme o to, aby všechna pojmenování byla sama o sobě pouze technická, nikoli hodnotící. Subsféra geneze obsahuje tři taxonomické řady, které jsou tvořeny kritérii z oblasti geneze díla. První a druhá řada se v jazyce navzájem doplňují (údaj umění 19. století není příliš smysluplný bez adjektiva české apod.). I. Řada historickochronologická operuje taxonem umění určité doby a jejím kritériem je tedy doba vzniku díla. Pojmenování této řady postihují vývoj umění, jeho proměny a členění. Řada má dvě podoby: buď se v pojmenování postupuje po pevných časových úsecích, nebo nejčastěji s příklonem k periodizaci obecných dějin se používá pojmů konkrétně časově neurčitých jako generace, etapa, epocha, věk, dynastie. Někdy sem jsou neprávem a nesystémově zařazeny i názvy slohů, ačkoli to se slohy samými přímo nesouvisí (skutečná slohovost díla je dána jeho tvaroslovím, nikoli dobou vzniku). II. Řada lokálně geografická a etnická operuje taxony umění určitého místa (země, státu, světadílu) nebo umění určitého etnika a kritériem je tedy místo vzniku, etnikum a národnost autorů. I tato řada má dvě linie. V první se odhlíží od osoby autora a primární jsou hlediska místa vzniku díla, ve druhé naopak hrají hlavní úlohu faktory etnické a národní (jazyk, tradice, kultura). Obě linie jsou často souběžné (české umění v ČR, indiánské umění Ameriky), ale mohou se i rozcházet. Národní umění může totiž vznikat i v exilu, cizinci mohou vytvářet domácí umění (Italové a český barok), nebo umění některých etnik nemusí být přesněji lokalizováno (Židé, Romové). III. Řada modálněgenetická operuje taxonem umění určité modálněgenetické oblasti (modus geneze) a jejím kritériem je báze vzniku. Tato řada je jakýmsi pandánem řadě sedmé, řadě funkčních oblastí. Zatímco tam nacházíme specifika ve způsobu prezentace a okolnostech konzumu uměleckých děl, zde je shledáváme v procesu jejich vzniku. Patří sem všechna pojmenování tříd uměleckých děl, jejichž kritéria jsou spojena s jinými okolnostmi vzniku děl, než které berou v úvahu předchozí dvě řady (doba, místo, etnikum). Jsou to např. pojmy dokument, amatérské umění, umění produkované dětmi apod. Relativní novost této řady a nutná umělost jejího taxonu s sebou nese nejenom její zvláštní neúplnost, ale i neusoustavněnost a nevžitost. Následující typologizaci podle nejznámějších bází vzniku, je proto třeba chápat pouze jako návrh. Pro divadlo je nejdůležitější rozlišování umění kontaktního a umění nekontaktního podle charakteru vztahu tvůrců a konzumentů v procesu tvorby (ale i vnímání!). Toto kritérium dělí umění na dvě části: na oblast děl vytvářených za bezprostředního kontaktu tvůrců s vnímateli a na oblast děl vytvářených bez tohoto kontaktu. Pojem divadlo pak je jen jiným názvem téměř celé první oblasti, protože nutnost kontaktu platí pro veškeré divadelní umění. (Ve třídě umění pohybových je protějškem divadla kinografie, ve třídě umění zvukových je to fonografie.) Další modálně genetické oblasti představují např. umění improvizované a neimprovizované (podle způsobu vzniku); umění originální a neoriginální (podle míry původnosti, novosti, jedinečnosti); umění autorské a neautorské (interpretační) (podle personální shody či neshody mezi tvůrci díla a tvůrci artefaktu); umění vázané na konkrétní realitu (podle vztahu díla k zobrazované skutečnosti); umění vzniklé na určité ekonomicko-institucionální bázi (podle ekonomické a institucionální báze vzniku); umění vzniklé na určité sociologické bázi (podle sociologického zařazení tvůrců). Subsféra díla obsahuje rovněž tři taxonomické řady. Jejich pojmy užívají kritérií zřejmých z děl samých (a naopak nepotřebují údaje o okolnostech vzniku). Legitimitu zařazení díla do třídy označené tím či oním pojmem musí být možné posoudit na základě jeho běžného vnímání, aniž bychom potřebovali další informace. IV. Řada estetická (principová) odvozuje svá kritéria ze způsobů utváření uměleckých děl. Jde tedy o taxony, které sice souvisejí s genezí díla, ale dány jsou především znaky díla jako takového. Patří sem individuální rukopis tvůrce, umělecký styl autora, umělecká škola (např. Bauhaus), umělecký směr (např. impresionismus, kubismus, expresionismus, funkcionalismus), umělecké hnutí (např. surrealismus, beatnické hnutí, underground apod.) a hlavně pak sloh jako estetická a umělecká charakteristika celé epochy. Většina taxonů této řady má tendenci překračovat hranice druhů a žánrů, taxon sloh je na takovéto univerzalitě přímo závislý. V. Řada druhová na rozdíl od předchozích operuje pouze jedním taxonem druh (popř. superdruh či subdruh). Tato řada je svým způsobem prioritní, neboť je historicky nejvžitější, nejustálenější a nejužívanější. Podle druhů jsou u nás většinou strukturovány umělecké školství i reflexe umění v médiích, dále odborné časopisy, výzkumné ústavy, umělecké spolky atd. Druhy odlišuje především použitý materiál vyjadřovacích prostředků. K tomuto kritériu přistupuje někdy v nižších patrech ještě kritérium konstrukční. Např. je-li materiálem vyjadřovacích prostředků literatury jazyk, pak druhy literatury prózu a poezii odlišují takové elementární vazby, jaké mění řeč prostou v řeč vázanou). Základní

3 mřížka druhových distancí a specifik je komplikována tím, že většina uměleckých děl kombinuje materiály i technologii. Je tedy nutno posoudit, co je pro daný druh nutné a co je naopak zbytné, které materiály dominují a které jsou doplňkové. Druh strukturuje sféru umění na jednotlivá patra (kupříkladu grafický list můžeme druhově řadit takto: výtvarná umění, výtvarná umění dvojrozměrná, grafika, tisk z výšky, dřevořez, barevný dřevořez atd.). Základním kritériem druhu je kvalita materiálu vyjadřovacích prostředků, nikoli jeho kvantita. To ale neznamená, že se toto hledisko v druhové řadě neuplatňuje (jsou tu i kvantitativní druhy a jejich pojmy jako např. minimalistické umění, drobné umění, ale i třeba barevná grafika a barevný film, nebo sólový či sborový zpěv a v divadle pojem divadlo jednoho herce). V tomto slovníku rozlišujeme čtyři superdruhy umění a jejich nejblíže nižší druhy: literatura (próza, poezie), výtvarná umění (dvojrozměrná, trojrozměrná), zvuková umění (hudební a nehudební) a pohybová umění (dvojrozměrná, trojrozměrná). Materiálem vyjadřovacích prostředků literatury je psaná řeč. Vedle základních druhů prózy a poezie je tu ještě drama, které je sice rovněž druhem literatury, ale nikoli zcela čistým, neboť je dáno i kritérii žánrovými a kritérii funkční oblasti. Materiálem vyjadřovacích prostředků výtvarného umění je lidským okem viditelná, relativně nehybná hmota, dělená dále podle dvojrozměrnosti či trojrozměrnosti. Materiálem umění zvukových je člověkem slyšitelný zvuk. V nejblíže nižším patře je dělíme na hudbu a nehudební zvuková umění, které od sebe odděluje použití či nepoužití specifického hudebního melorytmického techné. Materiálem vyjadřovacích prostředků pohybových umění je lidským okem viditelná pohybující se hmota. V téže třídě se tak ocitá většina divadla spolu s kinografií (mobily, kinetické objekty, figurální automaty i kinematografie). V nižším patře můžeme tento superdruh dělit dále druhově analogicky jako umění výtvarná (díla dvojrozměrná a trojrozměrná), ale není to příliš funkční. Mnohem důležitější je zde nedruhové dělení podle kritérií modálně genetické a funkční oblasti na umění reprodukovaného pohybu (kinografii) a umění živého pohybu divadlo. VI. Řada žánrová operuje taxonem žánr (popř. superžánr a subžánr) a jejími kritérii jsou buď makrostruktura nebo obsah díla. Žánr tak zůstává pojmem bisemickým, při jehož uplatnění nejde o dvě varianty téhož kritéria, ale o dvě různá kritéria vedoucí k nezávislému a navzájem se křížícímu dělení. Nezbývá tedy, než pracovně rozlišit dva typy žánru. Žánr 1 makrostrukturální. Uplatňuje hledisko tektoniky díla s důrazem na formu (monumentální freska, komorní hudba, miniatura). Makrostrukturální charakter mají všechna pojmenování, týkající se rozměrů díla (román, povídka, aktovka) a jeho rozdělení na části (dějství, věty, kapitoly, epizody, pokračování): trilogie, pentalogie, cyklus, série, seriál, povídkový film či kniha povídek. Žánr 1 se uplatňuje především uvnitř jednotlivých druhů umění (specifická pojmenování tohoto typu v divadle jsou např. skeč, revue, číslo, jednoaktovka, scénka). Žánr 2 obsahový. Jde o rozsáhlý a nepřehledný taxon, který obsahuje nejen pojmenování nejrůznějších tříd zobrazovaných jevů, ale i různé způsoby a principy nazírání. Rozlišujeme: a) obecně obsahový žánr, jehož pojmy rozdělují sféru umění na dvě části (např. umění syžetové a umění nesyžetové, umění konkrétní a abstraktní, komické a tragické); b) žánr námětový (cestopis, detektivka, pohádka; utopický, budovatelský, pornografický, psychologický atd. román, film atd.); a konečně též c) žánry historické, jejichž vývoj je již uzavřen (např. hauptakce, masque a do značné míry i opereta). Subsféra funkce obsahuje dvě taxonomické řady. Řadíme do nich pojmenování na základě znalostí o funkčním zacílení díla a jeho výsledcích. VII. Řada funkčních oblastí operuje taxonem umění určité funkční oblasti a jejím kritériem je báze fungování díla (je protějškem řady modálně genetické). Taxon sdružuje taková pojmenování uměleckých děl, která jsou vázána na určitý způsob prezentace, určité prostředí recepce nebo určitý typ konzumenta. Umění kontaktní a umění nekontaktní představují funkční oblasti, které jsou dány charakterem vztahu tvůrců a konzumentů v procesu vnímání díla. Do této oblasti patří veškeré živé umění (především divadlo), do druhé pak všechno ostatní, nedivadelní umění (ze zvukových umění fonografie, z pohybových pak kinografie). Příklady dalších funkčních oblastí jsou: umění vnímané individuálně a hromadně, umění specifického způsobu nebo okolností prezentace (např. některá díla jsou prezentována v celku, jiná po částech); umění veřejné a neveřejné (např. klášterní nebo bytové divadlo); umění legální a nelegální; umění určitého pořadí prezentace a konzumu (premiéra, druhé vydání apod.); umění prezentované na určité ekonomické bázi (kupř. umění prodávané a rozdávané atd.); umění specificky sociologicky zacílené (např. umění pro negramotné, umění masové, umění pro děti, umění pro ženy, umění pro městské obyvatelstvo, umění pro cizince atp.); umění spojené (nespojené) s mimouměleckými funkcemi (např. užité a volné umění, teatroterapie); umění zve- 9

4 10 řejňované specifickým komunikačním kanálem nebo médiem (přírodní kino, zámecké divadlo, promenádní koncert, chrámové umění; umění rozhlasové, televizní, časopisecké). VIII. Axiologická vrstva umění operuje kritériem hodnoty díla. Jde o taxon řady spíše latentní, neboť tato pojmenování se většinou týkají hodnocení obecně (geniální, tuctové, podbízivé). V této řadě je ale několik pojmů ze sféry umění, které jsou specifickým pojmenováním určité hodnotové vrstvy. Kupříkladu pojem umění, který je taxonem všech řad, je pojmem hodnotícím a priori kladně, jeho nejvyšší vrstvou je tzv. klasika; naopak vrstva neumění má svá vžitá jména (kýč, brak, škvár apod.). Hodnotová řada taxonomie umění je pojmově chudá, ale bez ní by systém nebyl úplný. Petr Pavlovský P. S. Za mnohé myšlenky obsažené v tomto textu děkuji svému učiteli prof. Jaroslavu Volkovi ( ).

5 [a] ABONMÁ (fonetický přepis franc. abonnement, které bylo původně užíváno i v psané češtině; z abonmá je odvozeno i české abonent, předplatitel) je z ekonomického hlediska vlastně formou zálohy, způsobem, jak získat peníze (a tím i odbytovou jistotu) za periodicky poskytované zboží (službu) ještě před jeho vznikem (konzumací). Předplatitelský systém vznikl v oblasti tištěných periodik, zajišťuje určitý počet závazných odběratelů, kteří platí předem. Často se jím jistily i dlouhodobé knižní projekty vydávání sebraných spisů, encyklopedií, ale i různých knižnic (čtenářské, resp. odběratelské kluby). V oblasti evropského divadla souvisí abonmá s rozvojem stálých, stacionárních repertoárových divadel, jejichž provoz je svou pravidelnou obměnou titulů podobný produkci periodik. Vypsáním abonmá na určitý počet divadelních představení na celou sezonu nebo její část umožňuje divadlo abonentům zajistit si předem vstupenky na určitý repertoár, a to v předem známých termínech, na konkrétní místa v hledišti, zpravidla se slevou. Další výhodou pro abonenta jsou nezávislost na aktuálním zájmu publika o daný titul (na počtu repríz ) a přenosnost abonentské legitimace. Abonmá může vyjadřovat i společenskou a kulturní úroveň předplatitele a jeho zakoupení může mít také charakter sponzoringu. Pro divadlo je abonmá nejen ziskem hotovosti ještě před začátkem sezony, ale mj. i formou průzkumu trhu (zájem o jednotlivé abonentské řady umožňuje divadlu plánovat dramaturgii a počet repríz ). Poprvé bylo abonmá použito ve Francii Odtud se rozšířilo do Německa a dalších zemí. V ND bývalo v 19. století předplatné na 300 titulů (nebo polovinu či čtvrtinu). Za první republiky užívala některá divadla i tzv. blokové předplatné, které mohl předplatitel použít kdykoli s výjimkou vybraných dnů (víkendy, svátky, premiéry). V moderních dějinách českého profesionálního divadla bylo někdy abonmá jeho skutečným ekonomickým pilířem. V současném českém divadelnictví se systém abonmá týká především repertoárových divadel s větší kapacitou (300 a více sedadel) a divadel mimopražských. Tam se do abonmá zařazují i představení hostujících souborů. Abonmá je zpravidla na celou sezonu a dělí se buď podle určitých dnů v týdnu či měsíci, nebo sociologicky (pro 15 děti, studenty, mládež, seniory apod.). Existují rovněž abonmá premiérová (na všechny premiéry v sezoně); vícesouborová divadla, která mívají více hracích sálů, vypisují abonmá i podle divadelních druhů nebo žánrů. jk, pp ABSURDNÍ DRAMA je žánr dramatu, lokálně a historicky omezený na Evropu a Severní Ameriku 2. poloviny 20. století. Souhrnným termínem absurdní drama se označuje tvorba dramatiků, kteří nazírali život a svět v kategoriích absurdity groteskního zpracování metafyzické úzkosti pramenící z existenciální nejistoty, z absence hierarchizovaných hodnot. Zobrazování světa tak, aby byly zdůrazněny jeho absurdní aspekty, může být založeno hlouběji než běžné obsahové žánry. Ve sféře umění by bylo možné identifikovat celou estetiku absurdity a mohli bychom pak hovořit nejenom o žánru, ale také o uměleckém směru, podobně jako je tomu v případě expresionismu nebo verismu. pp *Absurdismus zpopularizoval anglický kritik a teoretik Martin Esslin (1961). Mezi absurdní dramatiky zařadil zejména díla Samuela Becketta a Eugèna Ioneska, dále Arthura Adamova (Pingpong, 1954, Paolo Paoli, 1957), Jeana Geneta a jejich četné stoupence a blížence (Borise Viana, Fernanda Arrabala, Harolda Pintera, Edwarda Albeeho aj.). Za předchůdce bývají považováni Georg Büchner (Vojcek, 1836), Christian Dietrich Grabbe (Žert, satira, ironie a hlubší význam, 1822), Alfred Jarry (Ubu králem, 1896), Franz Kafka i dadaisté. Absurdní komika měla bohatou tradici zvláště v Anglii, známé jsou nonsensové verše a říkanky zvané nursery rhymes (Edward Lear). Kategorie *absurdity zaujímala důležité místo ve filozofii existencialismu (třebaže Sartrovy ani Camusovy hry se za absurdní drama nepovažují). Albert Camus jí věnoval knihu esejů Mýtus o Sisyfovi (1943). Zdrojem absurdity je mu ztráta metafyzických a etických jistot, pocit vyhnanství, roztržka mezi člověkem a světem. Podle Esslina předvádí divadlo absurdity obraz rozpadajícího se světa, který ztratil svůj jednotící princip, význam a účel. Charakteristické rysy absurdity (pocit osamělosti jedince ve světě, nemožnost poznat pravou podstatu světa i svého já, nemožnost se dorozumět, vědomí nesmyslnosti existence) se odrážejí i v proměnách dramatické struktury a techniky: rozplývavost dramatického charakteru (antipsychologismus), absence účelného jednání a s ní související likvidace dramatického příběhu v tradičním smyslu, znesnadnění smysluplného dialogu (jazyk se stává prostředkem nedorozumění), smazávání

Občanský a společenskovědní základ

Občanský a společenskovědní základ Občanský a společenskovědní základ SOCIOLOGIE MÉDIA Tereza Köhlerová Jan Závodný Pospíšil Lucie Sára Závodná Nakladatelství a vydavatelství R www.computermedia.cz Obsah Obsah ÚVODNÍ SLOVO...7 SEZNAM TÉMAT...8

Více

Argumentační základna pro prosazování a realizaci antidiskriminačních opatření ve vztahu k lidem se zdravotním postižením v ČR

Argumentační základna pro prosazování a realizaci antidiskriminačních opatření ve vztahu k lidem se zdravotním postižením v ČR Být jiný je normální Argumentační základna pro prosazování a realizaci antidiskriminačních opatření Lenka Krhutová Výzkumné centrum integrace zdravotně postižených Olomouc, listopad 2005 1 Mgr. Lenka Krhutová,

Více

Vědecké prezentace. Obsah

Vědecké prezentace. Obsah Obsah Vědecké prezentace Obsah...1 Vědecká komunikace - úvod...2 Písemný projev...3 Proces tvorby odborného vědeckého písemného dokumentu...3 Prerekvizita (fáze 0) sběr materiálu...3 První fáze cílený

Více

Základy divadelní činnosti

Základy divadelní činnosti Základy divadelní činnosti Mgr. Bedřich Gregorini Mgr. Jindřich Gregorini doc. JUDr. Jiří Srstka 1 O B S A H Úvod...3 1. KAPITOLA: Právnické osoby provozující divadelní činnost...5 2. KAPITOLA: Organizační

Více

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Výchova k hodnotám v současné škole

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Výchova k hodnotám v současné škole UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Ústav pedagogiky a sociálních studií Diplomová práce Bc. Pavlína Víchová Pedagogika sociální práce 2. ročník navazujícího magisterského studia Výchova

Více

Žákovské projekty cesta ke kompetencím

Žákovské projekty cesta ke kompetencím Žákovské projekty cesta ke kompetencím Příručka pro učitele středních odborných škol 1 Žákovské projekty cesta ke kompetencím Příručka pro učitele středních odborných škol 1 Publikace vznikla v rámci národního

Více

Doporučené učební osnovy předmětů ČJL, AJ a M pro základní školu. Únor 2011

Doporučené učební osnovy předmětů ČJL, AJ a M pro základní školu. Únor 2011 Doporučené učební osnovy předmětů ČJL, AJ a M pro základní školu Obsah Úvod I. Návrh učebního plánu pro základní školu Úvodní slovo k učebnímu plánu... I. 1 Učební plán pro 1. stupeň základní školy...

Více

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Národní. program rozvoje vzdělávání. v České republice

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Národní. program rozvoje vzdělávání. v České republice Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Národní program rozvoje vzdělávání v České republice Bílá kniha Praha 2001 Redakční skupina Jiří Kotásek (vedoucí), František Bacík, Jaromír Coufalík, Dana

Více

OCHRANA AUTORSKÝCH PRÁV

OCHRANA AUTORSKÝCH PRÁV OCHRANA AUTORSKÝCH PRÁV Irena Holcová Veronika Křesťanová Martin Voborník Informační materiál pro učitele k výuce na základních a středních školách 2 OBSAH I. Duševní vlastnictví.. 2 II. Autorské právo.

Více

EDUKACE A PREZENTACE ARCHEOLOGICKÉHO KULTURNÍHO DĚDICTVÍ

EDUKACE A PREZENTACE ARCHEOLOGICKÉHO KULTURNÍHO DĚDICTVÍ EDUKACE A PREZENTACE ARCHEOLOGICKÉHO KULTURNÍHO DĚDICTVÍ Certifikovaná metodika Autorský tým: Veronika Mikešová Marie Opatrná a kol. (Kristýna Urbanová, Jarmila Valentová, Jiří Košta, Daniel Bursák, Lucie

Více

Volný čas a jeho vliv na výchovu mládeže

Volný čas a jeho vliv na výchovu mládeže UNIVERZITA TOMÁŠE BATI VE ZLÍNĚ FAKULTA HUMANITNÍCH STUDIÍ Institut mezioborových studií Brno Volný čas a jeho vliv na výchovu mládeže Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. František Šnitr Vypracoval:

Více

Světové divadlo druhé poloviny 20. století

Světové divadlo druhé poloviny 20. století Světové divadlo druhé poloviny 20. století Druhá divadelní reforma Studijní text pro kombinované studium Andrea Hanáčková OLOMOUC 2013 Oponenti: doc. MgA. Marek Hlavica, Ph.D. Mgr. Helena Spurná, Ph.D.

Více

Rámcový vzdělávací program. pro předškolní vzdělávání

Rámcový vzdělávací program. pro předškolní vzdělávání Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání Výzkumný ústav pedagogický v Praze 2004 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Č.j. 32 405/2004-22 V Praze dne 3. ledna 2005 Opatření ministryně

Více

Vliv bilingvismus na vznik narušené komunikační schopnosti

Vliv bilingvismus na vznik narušené komunikační schopnosti MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY Vliv bilingvismus na vznik narušené komunikační schopnosti Diplomová práce Brno 2008 Vedoucí diplomové práce: Doc. PaedDr. Jiřina

Více

Hodnotové orientace dětí ve věku 6-15 let

Hodnotové orientace dětí ve věku 6-15 let Hodnotové orientace dětí ve věku 6-15 let Hodnotové orientace dětí ve věku 6-15 let Výzkumný tým: Mgr. Miroslav Bocan, garant výzkumu, NIDM Mgr, Hana Maříková, výzkumná pracovnice, NIDM Mgr. Adam Spálenský,

Více

Soňa Schneiderová DIPLOMOVOU PRÁCI

Soňa Schneiderová DIPLOMOVOU PRÁCI Soňa Schneiderová JAK NE PSAT DIPLOMOVOU PRÁCI Jak nepsat diplomovou práci Soňa Schneiderová Oponent: PhDr. Ondřej Bláha, Ph.D. Publikace vychází v rámci projektu Bohemistika: obor pro III. tisíciletí

Více

Vzdělávací program jako základní kategorie dalšího profesního vzdělávání

Vzdělávací program jako základní kategorie dalšího profesního vzdělávání Vzdělávací program jako základní kategorie dalšího profesního vzdělávání Předkládá: sdružení NVF, BIVŠ, KPMG Zpracovali: Doc. PhDr. Jaroslav Mužík, Dr.Sc. PhDr. Zdeněk Palán, Ph.D. a kolektiv Největší

Více

Školní vzdělávací program: Sociální činnost se zaměřením na vychovatelství. Obor vzdělání: 75 41 M/01 Sociální činnost

Školní vzdělávací program: Sociální činnost se zaměřením na vychovatelství. Obor vzdělání: 75 41 M/01 Sociální činnost Školní vzdělávací program: Sociální činnost se zaměřením na vychovatelství Obor vzdělání: 75 41 M/01 Sociální činnost Obsah: 1. Úvodní identifikační údaje...2 2. Charakteristika školy...3 3. Charakteristika

Více

Institut dětí a mládeže MŠMT ČR

Institut dětí a mládeže MŠMT ČR Institut dětí a mládeže MŠMT ČR Sámova 3, Praha 10 DĚTI, MLÁDEŽ A VOLNÝ ČAS (Vybrané aspekty problému) Zpracoval: O. Jíra l997 1 I. ÚVOD Problematika volného času dětí a mládeže není v současné době komplexně

Více

Pedagogika volného času

Pedagogika volného času Pedagogika volného času PhDr. Jiřina Pávková Katedra pedagogiky, Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta d alší vzdělávání pedagogických pracovníků na PedF uk Praha (CZ.1.07/1.3.00/19.0002) 1 PEDAGOGIKA

Více

Vybrané postupy sociální práce se skupinou Vladimír Mašát

Vybrané postupy sociální práce se skupinou Vladimír Mašát Vybrané postupy sociální práce se skupinou Vladimír Mašát socialni-prace-se-skupinou.indd 1 15.9.2012 21:51:16 Tato publikace vznikla v rámci projektu Inovace studijního programu Pastorační a sociální

Více

Rámcový vzdělávací program pro gymnázia

Rámcový vzdělávací program pro gymnázia Rámcový vzdělávací program pro gymnázia Výzkumný ústav pedagogický v Praze Rámcový vzdělávací program pro gymnázia RVP G utorský kolektiv utorský kolektiv Koncepce: Jaroslav Jeřábek, Stanislava Krčková,

Více

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. (se změnami provedenými k 1. 9. 2007)

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. (se změnami provedenými k 1. 9. 2007) Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (se změnami provedenými k 1. 9. 2007) Praha 2007 Autoři Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání VÚP Praha 2007 Rámcový vzdělávací program pro

Více

Janáčkův máj z hlediska marketingu

Janáčkův máj z hlediska marketingu JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra hudebních a humanitních věd a hudebního manažerství Hudební manažerství Janáčkův máj z hlediska marketingu Bakalářská práce Autor práce:

Více

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Pedagogická fakulta. Ústav pedagogiky a sociálních studií HUMOR VE VÝUCE. Diplomová práce. Bc.

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Pedagogická fakulta. Ústav pedagogiky a sociálních studií HUMOR VE VÝUCE. Diplomová práce. Bc. UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Ústav pedagogiky a sociálních studií HUMOR VE VÝUCE Diplomová práce Bc. Aneta Valouchová Vedoucí práce PaedDr. Alena Jůvová, Ph.D. OLOMOUC 2014 Prohlašuji,

Více

Pedagogické dovednosti

Pedagogické dovednosti Pedagogické dovednosti Studijní opora pro kurz Tvorba týmu lektorů v rámci projektu Inovace profesního vzdělávání ve vazbě na potřeby Jihočeského regionu Aneta Hrušková 2013 České Budějovice Obsah Průvodce

Více

Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání základní škola speciální RVP ZŠS

Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání základní škola speciální RVP ZŠS Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání základní škola speciální RVP ZŠS Praha 2008 AUTORSKÝ KOLEKTIV Celková gesce přípravy dokumentu: Jaroslav Jeřábek, Jan Tupý Celková koncepce dokumentu a koordinace

Více

STAV A TRENDY HODNOCENÍ VÝZKUMU V ZAHRANIČÍ

STAV A TRENDY HODNOCENÍ VÝZKUMU V ZAHRANIČÍ STAV A TRENDY HODNOCENÍ VÝZKUMU V ZAHRANIČÍ František Hronek 1. ÚVOD Cílem této studie je podat informace o aktuálním stavu a trendech hodnocení (evaluace) v zahraničí. Podrobněji je uvedena problematika

Více

JAK ČTOU ČESKÉ DĚTI?

JAK ČTOU ČESKÉ DĚTI? JAK ČTOU ČESKÉ DĚTI? ANALÝZA VÝSLEDKŮ SOCIOLOGICKÉHO VÝZKUMU Ivan Gabal Lenka Václavíková Helšusová ---------------------------------- Gabal, Analysis & Consulting Na baště sv. Jiří 9, Praha 6 tel. (+420)

Více

Rámcový vzdělávací program. pro obor vzdělání praktická škola jednoletá

Rámcový vzdělávací program. pro obor vzdělání praktická škola jednoletá Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání praktická škola jednoletá Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání praktická škola jednoletá 78-62-C/01 2009 Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání

Více