BRETAGNE 2003 JULIUS ZEYER, PONT AVEN 1889

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "BRETAGNE 2003 JULIUS ZEYER, PONT AVEN 1889"

Transkript

1 Žiju jako ve snu, něco tak krásného jako Bretaň si nikdo nemůže myslit, kdo tu zemi druidů a dubů, korigánů a menhirů vlastníma očima nespatřil. JULIUS ZEYER, PONT AVEN 1889 BRETAGNE 2003

2

3 V Bretani jsme pobývali v srpnu 2003 ( ). I když citát Julia Zeyera, který zdobí úvod tohoto zápisu byl napsán před 114 lety, jeho obsah stále platí. Těm co se bretaňské cesty zúčastnili přeji při listování příjemné vzpomínání. Těm co tam s námi nebyli přeji příjemné čtení. Zápis je sestaven z výběru textů mého osobního deníku. Fotky jsou výsledkem snažení všech zúčastněných fotografů. Obrázky nakreslil pan Jan Zrzavý. Sokol Tak jak začít vyprávění o Bretani? Věru těžká volba. Na začátku by se asi slušelo napsat něco o historii tohoto kraje a letmo ho popsat. Ale to by vydalo na několik pěkně tlustých knih. Navíc knihy o Bretani už dávno napsali jiní, povolanější. Ale nakonec tou historií přece jen začnu. Tedy lépe řečeno začnu historií bretaňského praporu nebo chcete-li vlajky. Je to věru zajímavý příběh. Jak jsem se k němu dostal? Hnala mě zvědavost. Vlajky a prapory v kombinaci černé a bílé barvy vlály v přístavech, na hradech i na plážích. Bylo je zkrátka vidět všude. No a když jsem v St. Thégonnecu narazil na pohled, který měl podobu bretaňské vlajky bylo rozhodnuto. Získat informace nebyl problém. Francouzské vyhledávače na internetu vychrlí spoustu informací. Jen je těžké je protřídit a zejména přeložit. Navíc je k tomu potřeba znát trochu heraldiku nebo mít po ruce dobrou encyklopedii. Takže připouštím, že ne vše se z francouzštiny podařilo zdárně přeložit a tak je možné, že v historii praporu může být pár drobných nepřesností. Nejstarší bretaňský prapor je doložen z roku Tehdy odešla část bretaňských rytířů na III. křížovou výpravu do Palestiny. Bretaň tehdy byla ještě samostatným vévodstvím a bretaňské voje toužili po vlastním znaku. Byla tedy zvolena jednoduchá kombinace černého kříže na bílém poli. Prapor byl přesným opakem znaku dolnobretaňské diecéze Cornouaille (Quimper). Černá a bílá byly odedávna bretaňské barvy. Ovšem v Marseille, odkud část křižáků vyplula k břehům Svaté země, byly Bretonci nuceni barvu svého kříže změnit. Křižáci obecně používali jako svůj znak prostý kříž na bílém poli. Původně měli všichni kříž červený. Ale při III. křížové výpravě došlo ke změně. Barvy křížů se rozdělili podle národností. Černý kříž nosili Němci, červený kříž připadl Francouzům, modrý Angličanům, zelený Vlámům a ostatní národy používali žlutý. Tvrdohlaví Bretonci nechtěli patřit mezi ostatní a pro svůj kříž zvolili barvu azurovou. Křižácká tažení měla pro heraldiku velký význam. Díky výbojům křesťanských rytířů na východě se do jejich znaků dostal tzv. hermelín. Co je to hermelín, když vynecháme odpověď, že velmi dobrý sýr? Nechám promluvit heraldickou encyklopedii: Hermelín je druh heraldické kožešiny z hranostaje, lat. Mustela Erminea, jejíž název je odvozen z latinského pelles Armeniae tj. kožešiny z Arménie. Ve skutečnosti představuje zimní bílou kožešinu hranostaje s našitými useknutými konci jeho ocásků, které zůstávají na konci i v zimě černé. Hermelín se v Evropě běžně používá jako podšití královských stanů a knížecích plášťů. Zjednodušeně se kreslí třemi tečkami (elipsami), z nichž vybíhají směrem dolů tři čárky. Hermelín se těšil po Evropě značné oblibě, Bretaň nevyjímaje. A tak se bílý hranostaj s bílou pokrývkou pomalovanou černými hermelíny na červeném pozadí tzv. tinktuře dostal například do znaku bretaňského města Vannes. Možná Vám ty názvy jako pokrývka, čí kožešina připadají nelogické. Ale heraldika má svůj specifický slovník. Používá slova jako kožešina, klenot a další a další, která v běžné řeči mají úplně jiný význam. Od roku 1316 se bílý prapor se šachovnicově uspořádanými černými hermelíny stal znakem bretaňských vévodů. Po sjednocení s Francií byl tento prapor v roce 1532 označen jako oficielní bretaňský prapor a starý prapor s křížem byl zapomenut. Bretaňský vévoda Pierre Mauclerc měl černé hermelíny na bílém poli ve svém rodovém erbu. Po první světové válce, ve které za Francii položilo život Bretonců (1 padlý na 14 obyvatel), chudý kraj věřil, že francouzská vláda pomůže lidem zlepšit jejich tvrdý a drsný život. Žel nestalo se a tak se v Bretani začalo rodit silné autonomistické hnutí. Aktivisté se nechtěli odtrhnout od Francie, pouze žádali zrušení francouzského centralismu, kdy o všem rozhodovala Paříž. Aktivní byli zejména studenti. Založili skupinu Gwen ha Du (Bílá a černá), která se stala jádrem uskupení Breiz

4 Atao (Bretaň vpřed). Její čelný představitel Morvan Marchal se rozhodl oživit tradici bretaňského praporu a pro Gwen ha Du vytvořil v roce 1923 nový bretaňský prapor, který se postupem doby stal oficielním symbolem Bretaně a symbolizuje tuto část Francie do dnešních dnů. Prapor je opět v kombinaci černé a bílé barvy a inspirací pro jeho podobu byl znak města Rennes, které je správním centrem celé Bretaně. Má 9 horizontálních pruhů. 5 jich má černou barvu, 4 pruhy mají barvu bílou. Vlevo nahoře je pole s hermelíny. Černé pruhy symbolizují 5 bretaňských diecézí Horní Bretaně: Dol de - Bretagne, Nantes, Rennes, Saint - Malo, Saint Brieuc. Bílé pruhy představují 4 francouzské diecéze v Dolní Bretani v oblasti i dříve spíše než bretonština byla jako jazyk používána francouzština, diecéze byly v daleko těsnějším kontaktu s francouzským územím: Tréguier (bretonsky Trégor), Saint-Pol-de-Léon (Léon), Quimper (Cornouaille), Vannes (Vannetais). Hermelíny v bílém poli jsou připomínkou bretaňských vévodů. ***... kdyby mě nějaké letadlo, letící v noci okolo země, dopravilo před úsvitem do některé ze zátočin bretaňského poloostrova, jediným pohledem na venkovskou cestu, rozcestí, na starý kamenný kříž, na neukončené bukové stromořadí bych poznal, v kterém koutku světa jsem se ocitl... ANDRÉ CHEVRILLON... země přírodních krás bez počtu, země všech architektonických zvláštností, Bretaň je navíc zemí historie, hrdinství, legend... FRANCIS GOURVIL Neznám a nevím kdo jsou Ti pánové jejichž krásná slova jsem si kdesi opsal. Ale tvrdím, že v těch slovech je ukryta pravda. Ta slova byla napsána jistě před mnoha a mnoha lety a mnoho se od té doby v Bretani změnilo. Je docela možné, že Ti kteří se mnou Bretaň letos navštívili Vám budou tvrdit, že v Bretani se změnilo úplně všechno a výše opsaná slova už dávno neplatí. Jak se k tomu postavit? Těžká rada, těžká volba. Klidně se může stát, že 11 cestovatelů bude stát proti mému jedinému hlasu a mé argumenty u neznalého člověka zcela propadnou. Nevadí. Já mám tu svou Bretaň, to své vidění Bretaně uschováno ve své paličaté makovici. A odtamtud ho nikdo nedostane. Klidně se může stát, že všichni co tam se mnou byli, stáli na stejném místě, šli stejnou ulicí nebo viděli stejné útesy a vlny Atlantiku Vám budou tvrdit, že nic z toho co je na dalších stranách popsáno na tom či onom popisovaném místě nezahlédli. Ani nemohli. Nemluvil jsem s nimi o všem co jsem o Bretani a jejích krásách, moři, městech, pobřeží, útesech a místech věděl, co jsem tam cítil a jak to tam na mě působilo. Něco jsem se o tom či onom místě dozvěděl až po návratu. Na něco jsem si vzpomněl když už jsme byli kilometry vzdáleni. Něco dodatečně odhalily dávno zažloutlé listy knih a časopisů. Musím Vás také upozornit, že i letos jsem se nevyhnul na bretaňské cestě vzpomínání na války. Bitvy, místa bitev, válečné operace a pozůstatky z doby války jsou mé věčné cestovatelské prokletí. Jejich poznávání mě pronásleduje na všech mých cestách. A tak i letos mi odpusťte, že čas od času přehodím výhybku svého vyprávění na zelenou kolej. Je to má nemoc na kterou není léku.

5 FORÊT DE PAIMPONT / FORÊT DE BROCÉLIANDE Vnitrozemí Bretaně pokrýval v časech Keltů hustý prales a Keltové tuto část Bretaně nazývaly Argoat země lesů. Dnes už z pralesa ve vnitrozemí nezbylo skoro nic. Bretaň je dnes maximálně zemí luk, remízků a hájů. Památkou na původní prales by měl být les Huelgoat, který je dnes součástí Armorického národního parku (po zážitku v Brocéliandském lese jsme jeho návštěvu z našeho programu vyškrtli) a právě Brocéliandský les. Důvod proč do lesa míří turisté jsou Artušovské legendy. Právě zde se prý čaroděj Merlin setkal s jezerní paní Vivianou, která z něj navždy udělala svého zajatce, když jí zamilovaný Merlin jednoho dne usnul u pramene na kolenou a ona kolem něj, za pomoci kouzelného závoje, udělala začarovaný kruh. Tady byla studánka bouří, díky které si své ostruhy vysloužil rytíř krále Artuše Yvain. Tady žila Yvainova láska Laudina. Do lesa ke studánce bouří jednoho dne zavítal dokonce i sám Artuš se svou družinou. A v Bretani mizí i poslední stopy po Artušových rytířích Kulatého stolu. Právě zde po bratrovražedné válce dožili v klášterech svůj život Lancelot, Lionnel, Bohor a Hektor. Navíc prý Brocéliandský les skrýval hned několik druidských obětišť. Tolik legendy a lákání turistických průvodců. Výchozím bodem našeho poznání Brocéliandy se stalo opatství Paimpont z 13. století. Odtud jsme po břehu rybníka vyrazili mezi staré stromy, kapradiny a břečťan. Vypadalo to na velmi příjemnou procházku. Ale ráz lesa se brzy změnil. Starých stromů výrazně ubylo. Objevil se dub pýřitý, jedlý kaštan a spousta borovic. Bohužel s pralesem už to mělo pramálo společného. Úspěšně jsme našli pramen Baranton, což by údajně mohla být ona v legendách zmiňovaná studánka bouří. Eva zde přečetla část Artušovských legend o Brocéliandě. No a pak jsme vyrazili do Údolí odkud není návratu Val sans Retour. Milý les nám několikrát úplně zmizel a mi za třicetistupňového vedra šlapali po rozpálené silnici. Značení stezek bylo velmi chaotické a ani na mapu nebyl stoprocentní spoleh. Jak jsme později zjistili většina návštěvníků na tom byla stejně. Informační tabule jsou sice plné plánků a obrázků o Merlinově hrobce, Vivianině prameni, o keltském opidu, či o druidských obětištích. Ale podle plánků, které jsou k dostání v info centrech v Paimpontu a Tréhorenteucu a podle turistických značek je najdou jen Ti nejvytrvalejší. Několikrát jsme se ptali Francouzů kudy k tomu či onomu místu a oni odpovídali, že sami nevědí a už notnou chvíli hledají. Val sans Retour je malé údolíčko s mělkým rybníčkem sevřené skalami. Na kraji rybníka stojí dílo, které možná má co do činění s nějakou z Artušovských legend (foto Drak). Nevím! Možná to byl jen něčí ztřeštěný nápad. Na malém prostranství stojí 4 pahýly ohořelých stromů, z nichž jeden je natřen zlatou barvou. Pod nimi vyrůstají z trávy desítky kamenných jehel. Nejde však o dílo přírody. Jehly jsou zapuštěny v mělkém betonovém loži. Ale to zjistíte až při podrobnějším ohledání. Tráva už betonové lože skoro přikryla. I když z tohoto údolí prý nemá být návratu mi čím dále více toužili po návratu k autům a po vykoupání v paimpontském rybníce. Děsivé vedro alespoň na čas ztlumily stromy lesa, který opět trochu zmohutněl. V le Chaternay jsme nakonec došli na hlavní silnice. Pokusili jsme se o stop, abychom se co nejdříve dostali k autům. Míša s Honzou byli úspěšní. Odjeli na parkoviště, vrátili se Feldou pro řidiče a za chvíli už se všichni cachtali v rybníce. Rychlý výpočet ukázal, že jsme ušli 15 km. Nansen a Padák to odnesli úpalem. Padlo rozhodnutí, že příště už všude jen autem :-) FORÊT DE BROCÉLIANDE = rozporuplné zážitky

6 VANNES Kdysi bývalo hlavním městem kmene Venetů (mořeplavců), nejmocnějšího a nejváženějšího galského kmene, který žil na březích Morbihanského zálivu a jeho ostrovech. Venetové byli zdatní námořníci a kupci a jejich lodě udržovali obchodní spojení mezi Bretaní a Británií. V roce 56 př. Kr. byli Caesarem poraženi ve velké námořní bitvě. Bitva se zpočátku nevyvíjela pro Římany dobře, avšak Venety zradil vítr. V rozhodující chvíli přišlo bezvětří a galské lodě nemohli dostatečně manévrovat. Římané přirazili na svých veslicích k jejich bokům a dobyli jednu po druhé útokem pěchoty (Dokud foukal vítr nebyly Římané schopni se svými loděmi těm venetským vážněji uškodit. Příďové klouny se ukázaly proti dubovým trupům venetských lodí neúčinné a paluby římských lodí i věže, které na svých lodích Římané postavili byly pod úrovní palub venetských lodí, takže nebylo možné galské posádky účinně odstřelovat) Aby Caesar upevnil v Galii moc Říma nechal popravit celý venetský senát a zbytek kmene prodal do otroctví. Vannes však nezaniklo. V 9. století si ho za sídlo zvolil první bretaňský vévoda Nominoë. Ve středověku zde sídlil bretaňský parlament. Výsadní postavení Vannes upadlo po roce 1532, kdy se Bretaň spojila s Francií do unie a střediskem bretaňského vévodství se stalo Rennes. Památkou na středověk jsou městské hradby, věže, brány a kymácející se hrázděné domy (foto Tygr, Drak). V Porte Prison bývalo kdysi městské vězení. Mohutná Tour de Connétable pochází z roku Pod starými hradbami se rozkládá květinový park Jardins des Remparts a na břehu říčky La Marle stojí stará prádelna Vieux Lavoirs z roku V centru středověké čtvrti stojí Cathedrále St. Pierre (foto Drak) na které se pracovalo takřka 600 let. Stavba začala ve 13. století. V kapli Nejsvětější svátosti jsou uloženy ostatky sv. Vincence,

7 který v katedrále zemřel v roce 1419 při motlitbě. A pokud by snad někomu chyběl přístav, když Venetové byli tak zdatní mořeplavci, stačí ze středověké čtvrti vyjít bránou Porte St. Vincent a jachtařský Port de Plaisance máte přímo před očima. Podél kamenných zdí a mola zde kotví stovky plachetnic a pohled na Vannes přes jejich lanoví a stěžně si rozhodně nenechte ujít. Pokud Vás bude ve Vannes trápit hlad zkuste pugasy. Jak chutnají vědí Míša s Honzou. Pakliže dostanete chuť na olivy 100x jinak zajděte do Marché Couvert na Place des Lices. Mají tam velký výběr. Špatná volba je nemožná. VANNES = bloumal bych tam uličkami klidně ještě jednou

8 POLOOSTROV PRESQU`ÎLE DE RHUYS Z Vannes jsme si to namířili na poloostrov de Rhuys, který z východní strany obepíná Morbihanský záliv. Tenhle záliv je pořádně veliký a skrývá mnoho zajímavostí a tak ho teď ve stručnosti trochu popíšu. Mor Bihan bretonsky znamená malé moře. Od Atlantiku ho oddělují dva poloostrovy. Na východě, jak již bylo napsáno, je to poloostrov de Rhuys na západě poloostrov Locmariaquer. Na Atlantik vyplouvají lodě ze zálivu úzkou 750 m širokou úžinou kolem přístavu Port Navalo. V úžině je velmi silný příliv i odliv. Malé plachetnice za přílivu nezvládnou silný protiproud a nedostanou se na volné moře. V zálivu je mnoho ostrovů. Asi 40 z nich je obydleno. Pěstují se zde ústřice a další plody moře. Jiné jsou břehy za přílivu a jiné za odlivu. Někomu se možná může zdát divné co se mi tak líbí na bahně, které půl dne zůstane na místě vody. Nebo co je tak úžasného na slané vodě, která líně šplouchá o kamení nebo za tichého šumění olizuje písečnou pláž. No to se těžko vysvětluje. To se musí vidět. A hlavně musíte to chtít cítit a slyšet. Protože podle mne 75% Bretaně vnímáte nosem a ušima. Pouhých 25% zbývá na oči. Ale k tomu se snad ještě dostanu někde dále. Celá oblast zálivu je jedno velké naleziště z období megalitu. Ale ještě moment. Nejdříve se o slovo přihlásil středověk. Jmenovitě Château de Suscinio na jižní straně poloostrova de Rhuys. Suscinio je vodní hrad z století. Býval sídlem bretaňských vévodů. Dodnes z něj zbyly mohutné obvodové zdi a věže. Bývala to zřícenina, kterou však majitel zakonzervoval a postupně zrekonstruoval. Uvnitř hradu je k vidění část původní podlahy, která byla vyrobena z glazovaných dlaždic, dále je zde malá obrazová galerie a horní patra věží a paláců jsou věnována proměnám a stavební historii hradu. Hrad je to úctyhodný a jeho krása vynikne zejména při pohledu na paláce a věže z hlavního nádvoří či hradebního ochozu. Břidlicové střechy a prosté a přesto masivní kamenné zdi to já můžu. Jestli chcete vědět čemu je to podobné u nás, rovnou říkám nevím. Z našich hradů vycházejících z koncepce francouzského kastelu se toho dodnes moc nezachovalo. Na hmotových rekonstrukcích se Susciniu podobá třeba Týřov. Ale z toho dnes nezbylo skoro nic. Pravdou je, že Suscinio by se mi asi také líbil více jako zřícenina. Jenže co kdyby pak dopadl právě tak jako Týřov. Na fotkách v expozici vypadaly ale ruiny fantasticky. Zvláště v pozadí s brakickými jezírky, které jsou za vodním příkopem rozesety dokola kolem hradních zdí. Po návštěvě hradu přišlo na řadu poznávání toho co do dnešních časů zbylo z doby neolitu. V Morbihanském zálivu se památek na tuto dobu nachází značné množství. Stáří některých se odhaduje na let. Část těchto pozůstatků dávných věků se nachází i na ostrůvcích a některé jsou dnes dokonce zcela nebo částečně zatopeny vodou a objevují se jen v době odlivu. To je způsobeno tím, že záliv se utvořil v době, kdy se zvedla hladina moře a část původního terénu byla zaplavena. První památkou, kterou jsme hledali byl dolmen v Saint Gildas. Není moc významný a je hodně nenápadný. Stojí sice přímo na břehu Atlantiku, ale spíše než dolmenu si všimnete mohutné přístavní zdi vlnolamu. Nevadilo. Někteří z nás aspoň poprvé spatřili Atlantik. Pokračovali jsme k tumulusu v Tumiacu, který je nejvýznamnějším pohřebištěm v oblasti. Našli jsme ho bez problémů. Obrovská hora hlíny porostlá ostružiním a kapradinami nešla přehlédnout. Jen nás zklamalo, že vchod do pohřební chodby byl uměle zavalen. Po chvilce hledání ho v trní našel Honza. Ani do třetice se na nás štěstí neusmálo, neboť tumulus Poin-Hiu, již na předměstí Port Navala, byl za plotem a uzavřen. Vypadal úplně jinak. Žádné ostružiny a kapradí. Velká, pečlivě srovnaná, mohyla kamení s úzkým

9 vchodem s mohutným kamenným překladem (foto Honza). A v zadní části z tumulu koukal beton :-) Tak jsme si aspoň po pěšinkách mezi kapradím a kručinkou došli vychutnat Atlantik z nízkých útesů. Na moři panoval čilý ruch. Spousta plachetnic, motorových člunů a dalších bárek. Na závěr dne jsme si zajeli do Port Navala které leží na břehu průlivu, který odděluje Morbihanský záliv od Atlantiku. Prošli jsme se po místní promenádě. Na vodě byly mohutné bóje vyznačující plavební dráhu. V přístavu ležela na kotvách obrovská flotila lodí a lodiček všech velikostí a tvarů. S přicházejícím večerem houstl provoz v úžině. Připlouvalo stále více lodí. Přímo pod námi se pod plnými plachtami pod ochranu přístavních hrází hnala docela velká plachetnice. Na motor se k Navalu blížil obrovský katamarán a před očima se nám mihl i člun plný potápěčů, kteří se vraceli z ponoru od jednoho ze skalisek na obzoru. Byl to pro mne, kovanou suchozemskou krysu, hezký zážitek. Ten den, jsme jen tak, tak našli kemp, kde pro nás bylo trochu místa na spaní.

10 TUMULUS NA OSTROVĚ GAVRINIS Návštěvou Port Navala skončil náš pobyt na východní straně Morbihanského zálivu. Trajekty přes průliv bohužel nejezdí, pouze malé lodi pro osobní dopravu a tak jsme museli celý záliv objet po silnicích. Mířili jsme do Larmor Badenu a pak ještě kousek po mořské hladině. Cílem byl ostrov Gavrinis s netypickým tumulusem. V Larmor Badenu jsme si zaplatili lodičku, která nás měla na ostrov odvézt. Než přijela potloukali jsme se po přístavu. Kolem přístavní hráze kroužilo pár malých plachetnic a na přístavní rampě se k výletu připravovala parta s mořskými kajaky. Dospěl jsem tu k názoru, který se mi potvrdil i v několika dalších dnech. Pokud chce člověk poznat Bretaň musí na moře, musí na loď a alespoň 3 4 dny plout podél pobřeží. Eva, Tygr, Míša, Honza a Nansen slezli z přístavní hráze na kus, nad vodu, vyčnívající skály a jali se zkoumat faunu a flóru žijící u paty larmor - badenského vlnolamu. Asi po hodině čekání přirazil k přístavišti malý člun a my vypluli na Gavrinis. Když jsme se dostali do úžiny mezi Gavrinis a ostrov Ille de la Jument začali se na poklidné hladině úžiny dít věci. Ve vzdálenosti několika desítek metrů tekly dvě mořské řeky, kolem skalisek číhajících těsně pod hladinou se dělali víry a moře doslova vřelo. Začal také trochu více foukat vítr, který zvedl pár vln a něco mořské vody nám přes boky přeskočilo do člunu. Zíral jsem na to v údivu s otevřenou pusou. Byl to jen obyčejný odliv, ale pro mě to bylo překrásné divadlo. Moře bylo živé. Hučelo, šumělo, pěnilo a bublalo. Kolem skalisek a útesů klokotala voda a nad zvláště ostrými hranami skal se rozstřikovala bílá tříšť. Ve vzduchu byla cítit ona nepopsatelná a přece typická vůně slané vody. Nasával jsem tu vůni seč mi nosní dírky stačily. Mezi tím mořským divadlem se pohybovaly lodě. Některé si klidně jely za svým cílem, ale některé najížděly do mořských řek a nechaly se jejich proudem unášet do oparu na obzoru, kde se dal spíše tušit než vidět přístav Port Navalo. Náš člun se všem zrádným proudům a vírům zdárně vyhnul a přirazil k jihozápadní části Gavrinisu. Moře dočasně ustoupilo a na kamenech mezi chaluhami a řasami bylo vidět sběrače škeblí, mušlí a snad i krabů. Nos zachytil novou vůni. Vůni mořského dna ve chvíli, kdy moře na čas zmizí. Ta vůně je silně aromatická, těžká a je nesnadné jí popsat. Někomu to možná smrdí, ale pro mě se právě tato vůně stala hlavním poznávacím znakem Bretaně. Do smrti na ní nezapomenu. Vždy když jsme se dostali blízko k pobřeží v době odlivu, cítil jsem tuto sladko slanou vůni kolem sebe. Nikdy jsem moře nijak v lásce neměl, ale to bretaňské to jsem si zamiloval. Ještě než jsme vyrazili k tumulusu neodolal jsem a odběhl vyfotit lavice na pěstování mořských mušlí. Mezi Gavrinisem a ostrovem Ille Longue jich stála celá plantáž. Byly zrovna sklizené. Brodil jsem se k nim po kotníky v mořských řasách a klouzal po černých kamenech. Lavice na pozadí s kotvícími loděmi vypadaly naprosto úchvatně. Část lavic byla zpola pod vodou, některé byly celé na souši. Nad nimi se v lehkém vánku sotva znatelně kymácely dlouhé tenké dřevěné tyče prozrazující lodím, kdeže leží podmořské plantáže. Malé moře mě opravdu uchvátilo. Ale zpět k tumulusu. Cairn de Gavrinis, jak ho tam nazývají, má hned několik zvláštností. Tou nejpodivnější je, že kameny, které tvoří stěny chodby, která do tumulu vede jsou vyzdobeny rytinami. Nikdo neví co mají představovat. Tumulusy takto zdobeny nebyly. Některé rytiny připomínají luk a šípy či snad špičáky, kterými neznámí řemeslnící zdobily kameny. Záhadou je i stropní deska na konci chodby, která je opatřena rytinou něčeho co připomíná kozu. Není však vidět, neboť stropní deska byla zřejmě omylem další hypotéza, usazena nad chodbu obráceně. Deska má však ještě jednu zvláštnost. Našli se k ní dva bratříčkové a to ve značně vzdálených lokalitách. Expertízy prokázali, že 3 kusy kamene k sobě patří. Navíc na jednom z nich je zbytek rytiny s kozou. Jak a proč byl kámen rozdělen na tři kusy a jak se zbylé dva dostaly tak daleko už se asi nikdy nedozvíme. Podrobný popis tumulu je v prospektu, který je přiložen. Další záhadou je, že v tumulu nebyly nalezeny žádné organické zbytky. Tento druh stavby zastával funkci pohřebiště nebo hrobky. A tak se moudří domnívají, že šlo zřejmě o svatyni. Kameny jsou zdařile nasvíceny, ale prohlídka je značně zdlouhavá, protože chodba je úzká a zájemci, kteří jí chtějí navštívit se musejí střídat. Když prohlídka skončila byli jsme nuceni počkat na člun, který nás měl přijet vyzvednout. Dlouhou chvíli jsme si krátili projížděním obzoru dalekohledem a sledovali mořské proudy. Do bílého jazyku najížděli mořské kajaky, motorové čluny i jachty. Jak už jsem jednou napsal: bylo to kouzelné divadlo. Při zpáteční plavbě do Larmor - Badenu se na pravoboku člunu objevili menhiry cromlechu, který stojí na ostrůvku Er Lannic. Při první plavbě z nich koukaly sotva špičky. Pomocník kormidelníka vyprávěl o dávné galské královně a ukazoval, kde kdysi bývaly lomy, kde dávní obyvatelé Armoriky kraje podél moře, dobývali kámen na stavbu menhirů a dolmenů. GAVRINIS = tanec lodí v mořských proudech

11 LE GRAND MENHIR BRISÉ U městečka Locmariaqueru bylo vybudováno tzv. Cité megalites. Hlavní atrakcí je největší menhir Bretaně tzv. Kámen víl, zvaný též Le Grand Menhir Brisé (Velký rozlomený menhir). Váží 350 tun a jeho výška je 20,4 m. Bohužel už ale nestojí. Při zemětřesení, snad v roce 1722, se zřítil a rozlomil na čtyři ohromné kusy (foto Honza). Výzkumy bylo zjištěno, že kámen pochází z poloostrova Quiberon. Z Locmariaqueru je to na Quiberon vzdušnou čarou asi 15 km přes Atlantik. Otázka transportu takovéhoto balvanu na takovou vzdálenost zůstává dodnes nevysvětlena a jen těžko asi někdo najde rozumné vysvětlení. Samozřejmě, že Kámen víl je obestřen mnoha legendami a vědeckými teoriemi. Jedna z nich například tvrdí, že menhir byl nejdůležitějším kamenem gigantické astronomické observatoře, podle které stavitelé menhirových řad byli vyspělými astronomy a pomocí menhirů studovali pohyb nebeských těles především Měsíce a Slunce. Dále pak prý menhiry mohli sloužit jako obrovské vesmírné hodiny, které určovaly vhodný čas k osetí či orbě. Další vědci, ale tuto teorii vyvrátili. A tak odborná i laická veřejnost ve spojení s menhiry hledá stále nová a nová vysvětlení. Pokud mám věřit tomu, že Bretaň v minulosti pokrývaly husté lesy a pralesy, tak i mě to s tou observatoří připadá velmi nereálné. Menhiry od sebe dělily poměrně velké vzdálenosti a vyklučit v lese takové obrovské plochy, aby šlo něco vyměřit, případně sledovat mi připadá v době neolitu nereálné. Ale já nejsem vědec a ono neuškodí, když můžete vidět něco co je opředeno záhadami a mýty. Minimálně Vám z toho může pěkně hučet v hlavě :-) Kromě velkého menhiru stojí v Cité megalites ještě dolmen nazývaný Stůl obchodníků Table des Marchands a tumulus dér Vinglé. Většině z nás se poštěstilo vidět jen Kámen víl a tumulus. Za vstup do Cité megalites se totiž platí, ale kromě dolmenu je všechno vidět docela dobře přes plot. A tak snad dolmen viděl alespoň Ježek, který díky svému věku měl vstup zdarma a na chvíli do megalitického města vyrazil. Při focení přes plot jsme zkoušeli různé fígle. Šoupnout objektiv mezi pletivo bylo jednoduché. Za ty roky je v pletivu pár míst, kde jsou dráty podivně ohnuté přesně tak, aby si fotograf nestěžoval. Dalším pokusem byl teleobjektiv a fotka z hromady písku kousek za cestou vedoucí kolem plotu, no a nakonec se jeden nejmenovaný fotograf posadil na Padákova. U Le Grand Menhir Brisé jsme se rozloučili s Morbihanským zálivem a vyjeli vstříc Carnacu městu menhirů. I když jejich návštěvu jsme si nechali až na následující den. U Ploëmelu za humny vesničky Kergo jsme v kempu postavili stany a vyrazili do Carnacu na pláž, vyzkoušet jestli je Atlantik opravdu tak studený jak se říká. Na pláži to byla hlava na hlavě. Moře bylo klidné. Žádné vlny. Po hladině plavaly řasy a chaluhy. Teplota vody nebyla nejhorší, ale v Carnacu na pláži byl Atlantik jen tou obyčejnou slanou vodou jako třeba na Baltu, Jadranu, či ve Středomoří. Ale skvostné atlantické chvíle ještě měly přijít. Když už jsme se dostatečně nalokali slané vody uspořádali jsme mezi sebou malý turnaj v pétanque. Asi hodinu jsme našimi těžkými nerezovými koulemi rozrývali jemný písek carnacké pláže. Dodnes nepochopím jak se mohlo stát, že moje družstvo vyhrálo a mě to házení docela šlo, protože obyčejně, když mám něčím trefit nějaký cíl při pétanque prase, dopadne to vždy žalostně. No v Carnacu na pláži to bylo přesně naopak. ***

12 CARNAC Tak a je to tady. Možná si někdo říká. Pořád píše o menhirech, dolmenech a tumulech. Ale co to vlastně je? Jaký je mezi nimi rozdíl? Tak tady je vysvětlení. Myslím, že je názorné a přehledné. Zatímco účel menhirů je stále obestřen tajemstvím, v případě dolmenů a tumulů panuje obecná shoda, že jde o pohřebiště pro jednu nebo více osob. A teď nechme promluvit populárně vědeckou literaturu. Záměrně píšu populárně vědeckou ne jen čistě vědeckou. Protože je možné, že ne vše co jsem z chytrých knížek vyčetl je pravda a navíc podobných knížek jsou desítky a v lecčems si odporují. Megalitické památky jsou roztroušeny po celé Evropě v širokém pásu, který se táhne od jihu Itálie, přes Británii, po Skandinávii. Carnac je nejrozsáhlejší megalitickou památkou na kontinentě. Je tu soustředěn větší počet kamenů než kdekoliv jinde v Evropě. Vytvářejí složité obrazce a zabírají území dlouhé asi 8km. O lidech, kteří tyto kameny vztyčili je známo, že byli zruční stavitelé, měli dostatečný počet dělníků a postupovali podle předem připraveného plánu. Mohyly a menhiry v Carnacu patří k nejstarším lidským stavbám v Evropě. Carnacký komplex zahrnuje tři hlavní seskupení menhirů - soustavy Le Ménec, Kermario a Kerlescan. Na Le Ménecu stojí 1100 kamenů v celkem 11 řadách na území 1000 m dlouhém a 100 m širokém. Ze všech tří Alignements je nejúplnější. Východně od něj se nalézá pole Kermario, které je 1200 m dlouhé a menhiry, kterých tam stojí asi 1000, jsou uspořádány v 10 řadách. Ještě dále na východ stojí čtvercová soustava Kerlescan. Tvoří jí celkem 540 kamenů ve 13 krátkých řadách, jež po 800 metrech končí půlkruhem 39 obrovských menhirů. Čtvrtá soustava Le Pétit Ménec se skládá asi ze stovky kamenů a stojí poněkud bokem. Všechna seskupení jsou zhruba stejná. Stojí v řadách směřujících od západu k východu. Rozestupy mezi jednotlivými řadami nejsou stejné směrem

13 k vnějším okrajům polí (na sever a na jih) se krajní řady zmenšují. Čím dále na východ se člověk dívá, tím blíž k sobě kameny stojí a tím jsou vyšší. Tu a tam kameny netvoří řady, ale souběžné křivky. Kolísá i výška menhirů. Nejnižší měří 90 cm, nejvyšší dosahují výšky 7 m. Je možné, že 3000 menhirů carnackého komplexu představuje polovinu původního počtu. Některé podlehly erozi, další použili farmáři na stavbu svých statků. Něco odnesli archeologové. Část kamenů se skácela a roztříštila za zemětřesení, které Carnac a okolí postihlo v roce Jednotlivá seskupení vznikla v různých dobách, přibližně mezi léty př. Kr. Jsou tedy přibližně stejně staré jako Stonehenge a egyptské pyramidy. Kameny jsou z místní žuly a jejich založení je poměrně mělké. Vzdálenosti starých žulových lomů od tří hlavních soustav činí asi 3 4 km. Předpoládá se, že menhiry byly na místa vlečeny za pomoci lan, protože v Evropě v té době ještě nebylo známo kolo. To vyžadovalo pro stavbu obrovský počet lidí. Přitom není pravděpodobné, že by se člověk podílející se na zahájení prací v určité části komplexu dožil jeho dokončení. Menhiry ale nepatří k nejstarším památkám v okolí Carnacu. Např. tumulus St. Michel, který se nachází přímo v Carnacu byl postaven kolem roku 4000 př. Kr. Tumulus Kerkado vznikl kolem rocu 3800 př. Kr. Carnac už celá staletí přitahuje tisíce návštěvníků a stovky badatelů, kteří se snaží objasnit smysl carnackých řad. Gustava Flauberta, známého spisovatele 19. století, zájem o Carnac tak dopálil, že napsal: O Carnacu se napsalo víc nesmyslů, než kolik tam stojí kamenů. A nakonec prohlásil, že: Carnacké kameny jsou prostě veliké kameny. Jedna z nejpopulárnějších teorií tvrdí, že Carnac sloužil jako náboženské centrum. O mnoho let později si ho přivlastnili Římané a vytesali do kamenů jména svých bohů. S příchodem křesťanství se na kamenech objevily kříže. Místní pověst zase tvrdí, že řady menhirů jsou šiky římských legií, proměněných v kámen zdejším světcem sv. Corneliem, když byl Římany pronásledován Další pověry tvrdí, že kameny mohou zvýšit plodnost. Neplodné ženy spávaly několik nocí na dolmenech pomazané voskem, olejem a medem. Ženě, která se prý dotkla kamene klínem se dostalo plodnosti. Ženy si také mohly vykasat sukně a na kámen se posadit nebo po něm sklouznout a vstřebat tak jeho magickou moc. Svatby mezi kameny chodívaly tančit v kruhu, aby si přisvojily jakési neznámé požehnání. Nazí manželé nebo milenci se mezi nimi honili. Avšak pozor! To vše neplatí na Štědrý den, kdy je celá Bretaň plná záhad a kdy i zvířata nabývají lidského hlasu. Tehdy tu bílé paní a černí mužíci pořádají půlnoční průvody a kameny také ožijí a vydají se k moři, aby se jednou do roka napily. Mnozí lidé věřili, že kameny představují duchy jejich předků, anebo sloužili jako pomníky mrtvých. Bretonské slovo carnac prý znamená hřbitov mrtvých. Tolik literatura. My jsme se nejdříve vydali na pole Le Ménec. Je sice oplocené, ale plot je nízký a tak si kameny můžete vychutnat do sytosti. Pak jsme obešli pole Kermario. Jen se nám nezdálo, že by menhiry měly až 6 metrů, jak píší průvodce. Pole Kerlescan a Le Pétit Ménec jsme vynechali,

14 protože i když je to působivé, na většinu naší sestavy bylo těch kamenů za poslední dny už přece jenom moc. Stejné to bylo z tumuly. Nenechali jsme si ale ujít nejvyšší, dosud stojící, menhir celé carnacké soustavy le Géant du Manió. Pokusili jsme se ho shodit, ale špatně jsme se domluvili a tlačili proti sobě :-) Pak jsme Carnacu dali sbohem. Ještě jsem auto otočil na dva mohutné dolmeny kousek před Erdevenem. Nejdříve jsme navštívili dolmen de Mané - Groc h (foto Honza). Byl to typický příklad staré hrobky s několika pohřebními komorami. Každý se tam zabavil po svém. Nansen se jal boudrovat. Někdo přeskakoval z kamene na kámen no a někteří si vyzkoušeli jaké to je odpočívat v pohřební komoře (foto Honza). Pak jsme jen kousek poodjeli k dolmenu Crucuno. Po cestě jsme se domluvili, že budeme lepší než Japonci, před dolmen jen předjedeme autem, protože jsme věděli, že stojí přímo na návsi vesnice u silnice, stáhneme okýnka a vyfotíme ho a pojedeme dál. Nakonec jsme ale stejně vystoupili a dolmen pěkně oblezli. Bylo patrné, že vesničané ho udržují, protože je velkou atrakcí a lehce ho přestavili. Posledním pozdravem megalitů v Bretani byly Alignements de Kerzerho před Erdevenem. Kameny jsme měli za sebou. CARNAC = kamení, kamení a nic než kamení

15

16 PORT LOUIS a ATLANTIK Asi 12 km před Port Louisem se do Atlantiku vlévá řeka Etel. Nad jejím ústím se klene vysoký most na kterém jsme se na chvíli zastavili. Ústí řeky je poměrně mělké a protože zrovna vrcholil odliv bylo pod mostem vody pomálu. Podél obou břehů se táhly, teď už i nám dobře známé, lavice na pěstování mušlí ve velkém. V divokých proudech se samozřejmě odehrávalo jezdecké rodeo na motorových člunech a pláž za mostem patřila sběračům amatérům, kteří na pláži hledali tolik oblíbené plody moře. Každý takový sběrač má hrabičky, lopatku a hlavně pořádně velký kýbl do kterého ukládá všechny ty poklady, které najde v bahně. Ti zkušenější s sebou navíc ještě nosí speciální síťku na prohledávání malých jezírek, které na plážích za odlivu v písku vzniknou. Bretonci tomuto lovu v písku, chuchvalcích řas, bahně a mezi kameny říkají pêche a pied. A co se sbírá a hledá: mušle, škeble, šneci, krabi, garnáti a spousta další mořské havěti. Blížil se čas oběda a tak jsme návštěvu Port Louisu na nějakou dobu hodili za hlavu, zastavili v obchodě, nakoupili jídlo a rozhodli se poobědvat na pláži u Atlantiku. Silnice nás na samém konci Plání dávných civilizací a tragických pohrom Champ de Tir de Gâvres navedla na úzkou písečnou kosu. V oparu na obzoru bylo vidět domky Port Louisu a Gavresu. Silnice vedla po vršku písečné duny. Na jedné straně byla pláž a nekonečná vlnící se hladina Atlantiku. Na straně druhé nyní suchý záliv Baie de Locmalo. Vzduch byl prosycen solí a jemný bílý písek se lepil na zpocené prsty v sandálech. Podél silnice byly rozházené šedé bloky železobetonu ozdobené tu a tam grafiti. Kdysi ty bloky byly Hitlerovým Atlantickým valem. Nám posloužily jako stůl i postel (foto Tygr). Střílny a vchody mají dávno zabetonované a mořské bouře a příboj dávno poddolovaly jejich mělké základy. Zkoušeli jsme do objektů alespoň nahlédnout za pomoci baterky tím co zbylo z ventilace. Ale uvnitř je jen písek, písek a nic než písek. Na písečné kose se poprvé v celé své kráse ukázal Atlantik. Pláž byla plná malých mušliček a krabíků. Voda ustoupila o dobrou stovku metrů dále od pobřeží a tak to chvíli trvalo než si člověk mohl nechat proběhnout šumící slanou vodu mezi prsty u nohou. Přílivová čára tvořená valouny bílé a šedé barvy, ale jasně ukazovala, že když se moře rozbouří z překrásné pláže moc nezbyde. Ale my měli krásný slunný i když větrný den. Atlantik hučel a bílé jazyky vln se rozbíhaly v pravidelných intervalech po žlutém písku k pobřeží. Mořská voda si kreslila do písku a její kapky se třpytily na bílých mušličkách. Dokázal bych na tu hru moře a liduprázdné pláže koukat snad hodiny. Stačí jen zavřít oči a vidím, slyším i cítím to celé znovu. To znamená, že už mi brzy opravnu v té bedně řádně hrábne :-) Pláž byla prázdná. Přišli jsme v pravou chvíli. Když nám moře dostatečně ošplouchalo nohy a prosolilo lýtka přišel čas na oběd. Lehký a ne nijak veliký, ale tuze dobrý. Rozteklý kozí sýr s čerstvou bagetou a trocha hroznů a broskví s hučícím modrozeleným Atlantikem před očima, slanou vůní moře,

17 písčin, slanisek, bahnisek, sítin a trav v nose, jemným pískem mezi prsty i zuby a větrem ve vlasech. Tak vypadá pohádka. Po obědě přišel čas i na odpočinek. Stropní deska německých blockhausů je přímo ideálním místem k malému šlofíčku. Však Drak usnul během chvíle jako špalek. Po dvou hodinách vítr zesílil a pláž se začala plnit lidmi. Mezi bílými hřebeny vln se míhali kluci na surfech, které mezi vlnami tahaly velcí řiditelní draci. Jedna z těch nových zábav vycházejících ze slova boarding. Koukalo se na ně moc hezky. Nadepsal jsem tuto kapitolku Port Louis a ještě o něm nepadlo ani slovo. Tak to musím rychle napravit. Port Louis je stará pevnost s městečkem, které už nějaké to století střeží vjezd do přístavu Lorient. Kdysi tu býval hřbitov lodí. Vlastně kvůli němu jsme sem přijeli. Ale hřbitovy lodí už v Bretani nenajdete. Jsou dávno zapomenutou minulostí a tak se o nich dnes dá už jen číst. Třeba v Kožíkově Bretani dceři oceánu. Port Louis je místem, které hodně pamatuje. Třeba návštěvu vyhlášené proutnice madame de Sévigné, která byla dvorní kronikářkou Ludvíka XIV. krále Slunce. Nebo krutou příhodu z doby hugenotských válek, o statečných portlouiských ženách, které raději dobrovolně utonuly než aby se vydaly do rukou Španělů. Na dobu okupace Německem si vzpomenete pokaždé když narazíte na zbytky opevnění Atlantického valu, kterých je v Port Louis požehnaně. Toto smutné období Vám připomenou i ohromné ponorkové bunkry Kéroman, které jsou hlavní dominantou lorientského přístavu, který před sebou máte jako na dlani. Celé městečko je obehnáno středověkými hradbami. Jsou zachovalé, je z nich krásný výhled na moře a lorientský přístav a po hradebním ochozu dojdete až k tomu nejcennějšímu čím se Port Louis může pyšnit staré zachovalé citadele. Místní pevnost, nebo chcete-li citadela, se významně zapsala do bretaňských dějin. Zejména v 16. a 17. století. Všechno to začal vévoda Mauclerc, náš starý známý s hermelíny. Po vraždě francouzského krále Jindřicha III. měl na francouzský trůn usednout Jindřich IV. Navarský. A to se Mauclercovi nelíbilo neboť Jindřich Navarský byl hugenot a Bretaň byla odjakživa katolická. Vévoda Mauclerc se vzbouřil a v Bretani vypuklo protikrálovské povstání. Katoličtí páni spojení v tzv. Bretaňské lize požádali o pomoc, ústy vévody Mauclerca, španělského krále Filipa II. V roce 1590 se v Port Louisu vylodilo 3000 Španělů. Asi u obyvatelstva nebyli dvakrát oblíbení, když místní ženy raději spáchaly hromadnou sebevraždu. Správa nad městem byla svěřena do rukou Dona Juana del Aguilly,

18 který na tomto důležitém místě, chránícím vstup do přístavu Lorient, započal s budováním pevnosti. Pevnost dostala jméno Fuerta del Aguilla a dokončena byla v roce Stavbu vedl Cristobal de Rojas, který se podílel na výstavbě pevnosti Roscavel u Brestu a opevnění Cádizu. Španělská okupace Port Louisu skončila v roce 1598 a francouzský maršál Brissac tehdy rozkázal citadelu částečně pobořit. Stát měli zůstat jen dva bastiony obrácené k moři, spojovací kurtina mezi nimi, most přes obranný příkop spojující citadelu s pevninou, strážnice a kasárna s kaplí. V roce 1610 si francouzský král Ludvík XIII. uvědomil o jak strategicky důležité jde místo a přikázal ho znovu řádně opevnit. Úkolem byl pověřen Jacques Corbineau. Příprava plánů nové pevnosti a stavba se však vlekly. V roce 1641 kardinál Richelieu pověřil Nikolase Gillese úplným dokončením pevnosti. V roce 1683 pevnost navštívil maršál Vauban (velký francouzský fortifikační odborník který opevnil většinu francouzských přístavů na pobřeží kanálu a Atlantiku). Nebyl spokojen s celkovou dispozicí a palebnými možnostmi pevnostních bastionů avšak po rekognoskaci terénu a okolí uznal, že lépe citadelu postavit nelze a v rámci daných možností je vstup do lorientského přístavu velmi dobře opevněn. Citadela nesloužila vždy jen k obraně přístavu. Jak už bylo řečeno navštívila ji a po nějakou dobu zde pobývala madame de Sevigné. Uvězněn zde byl princ Napoleon Bonaparte (čert ví který). Popisovat tu do detailu vlastní pevnost by bylo velmi složité. Terminologie mi je hodně vzdálená. Tak snad jen stačí říci, že při návštěvě máte šanci vidět práci všech zmíněných inženýrů i jejich následovníků. Jen namátkou. Předsunutý ravelin nechal postavit kardinál Richelieu v roce Jeho autorem byl jistý Destouches. Most přes obranný příkop, hlavní brána a palebná postavení dělostřelectva bránící vstup do citadely z pevniny jsou dílem Španěla Rojase. Bastiony a kurtiny byly několikrát přestavovány. Uvnitř bastionů hluboko dole, až na úrovni mořské hladiny, je možné navštívit bývalou prachárnu a sklad dělostřeleckých kulí. Z bývalých kasárenských baráků a budov pro důstojníky je dnes námořní muzeum a muzeum Francouzské východoindické společnosti. No a na jednom z bastionů bylo vybudováno moderní kontrolní stanoviště hlídající přes radary a antény provoz ve vjezdu do lorientského přístavu.

19 PONT AVEN Kdysi to bývalo městečko čtrnácti mlýnů a patnácti domů. Dnes je to jedno z nejnavštěvovanějších míst Bretaně. Kdo za to může? Paul Gauguin! Tedy on vlastně ne. Mohou za to lidé, kterým se líbili jeho obrazy, díky čemuž se s Gauguina stal slavný malíř. Jak to tak bývá dostal se Gauguin do Pont Avenu vlastně náhodou. Existenční potíže ho donutili v červnu roku 1886 opustit Paříž. Původně zamýšlel odjet do Rouenu, ale nakonec dostal možnost přesídlit do Pont Avenu. Nebyl jediným malířem, který se v tomto bretaňském městečku usadil. Gauguin jako vůdčí osobnost pontavenské malířské kolonie položil základ tzv. malířské pontavenské škole, která čerpala motivy z bretaňské krajiny a lidu a která v Pont Avenu a v nedalekém le Pouldu působila úspěšně až do roku Mezi nejvýznamnější představitele pontavenské umělecké kolonie patřili vedle Gauguina, Emile Bernard a Paul Sérusier. Právě tito tři vytvořili v Pont Avenu nový malířský styl zvaný syntetismus nebo cloisonnismus. A já si do teď myslel, že impresionismus byl prostě impresionismus. Ale kdepak i ten se větvil, štěpil a vyvíjel :-) Pravda je, že Gauguin se mi nikdy moc nelíbil, ale řekl jsem si, že i když spíše než člověk kulturní a vzdělaný jsem cosi co se podobá opici, když kolem toho přeslavného Pont Avenu pojedu, že bych se tam měl podívat, protože to je místo kudy kráčely dějiny. Navíc, když už jsem tam byl tak proč bych nenavštívil Musée de Pont Aven. Vždyť v Pont Avenu nemaloval jen Gauguin. A trocha výtvarného umění mě nezabije. A udělal jsem dobře. Sotva jsme vkročili do expozice, usmálo se na nás štěstí. V malém kinosále pouštěli asi desetiminutový film o malířích pontavenské školy. Bylo to sice francouzsky, ale na plátně k tomu promítali spoustu fotografií a obrázků, takže i ten kdo francouzsky nerozumí to nejdůležitější pochopil. Po filmu jsme vyrazili do galerie. V přízemí část expozice tvoří fotografie a dokumenty, které popisují a ukazují dobu, kdy zde všichni Ti věhlasní malíři pobývali. No a pak je tam po stěnách rozvěšeno spousta obrázků. Když člověk někde něco čte o impresionistech často narazí na jméno Emile Bernard. Věděl jsem, že to byl malíř a znal se se spoustou těch nejznámějších impresionistů. Měl částečně prsty i v nějakém tom popisu teorie impresionismu a jeho směrů. Ale obraz jsem od něj, do návštěvy Pont Avenu, neviděl. No ten chlapec mě nadchnul. Ne tedy vším co namaloval, ale jeden obraz mě v pontavenském muzeu dostal. Jeho Les Ramasseuses de Coquillages z roku 1891 bylo, z mého pohledu to nejlepší co jsem v muzeu viděl. Takže pro mne jen Pont Aven místo Gauguina spojen se jménem Emila Bernarda. Ten obraz je naprosto fantastický. Je namalován jakoby jednoduše a přece je prokreslen do detailu. Když jsem pak zjistil, že je možné si koupit tento obraz jako pohlednici cena mě nezajímala. Jen škoda, že na pohledu není patrná plastičnost toho díla. V muzeu se mi líbilo i pár dalších obrazů, ale tenhle modrozelený Bernard vše ostatní zastínil. Prostě se mi líbil na první pohled. Když jsem se vrátil domů vrhl jsem se na knihovnu a hledal a hledal. Něco jsem o Bernardovi a syntetismu stylu který pomáhal vytvářet, našel. Emile Bernard tvrdil : Studuješ-li výjev, rozpomínáš-li se na něj později v ateliéru, nenamaluješ tento výjev, ale jeho podstatu. Imaginace zjednodušuje, co oko vidí, odvrhuje nepodstatné podrobnosti. Z tvarů se stanou jasné linie geometrické architektury, tóny se omezí na sedm barev obsahujících světlo. Jistý Maurice Denis, teoretik syntetismu navíc řekl: Syntetizovat neznamená vždy zjednodušovat, ale znamená to zjednodušovat ve jménu srozumitelnosti. ve skutečnosti to znamená podřídit každý obraz jedinému dominantnímu rytmu, obětovat, podvolit se, generalizovat. Když jsem to tak doma četl, část z toho mě přesně na tom obraze zaujala. Asi teď vypadám jako snob. Myslím, že snob nejsem. Prostě se řídím emocemi. Ze starého Pont Avenu toho dnes příliš nezbylo. Pravda domy stojí, tam kde asi stávali, ale vypadají jinak. Klasické mlýnské kolo jsem viděl jen jedno. Říčka Aven teče stále stejným korytem, ale z bývalých mlýnů jsou dnes restaurace a galerie. Nad korytem řeky aspoň vedou lávky na kterých kvetou květiny. Paul Gauguin a další malíři jsou s Vámi takřka na každém kroku. Nejznámější náměty jejich děl totiž zdobí plakáty a dózy zdejších máslových sušenek Biscuit des galettes (poznáte je podle typické jemné chuti slaného másla, které bretaňská kuchyně používá). Nemá to nic společného se současnou komercí turistického ruchu. Malíři dózy a reklamní plakáty se sušenkami oživovali už v dobách svého pobytu v Pont Avenu. No a pak má Pont Aven ještě jednu zvláštnost. Roztomilé kamenné záchodky u mostku na křižovatce Place Paul Gauguin a Rue du Port :-). Navíc za záchodky je Biscuiterie a nad výlohou na zdi visí plakát jednoho z malířských velikánů. Řekněte sami, kde jinde jste viděli zátiší obrazu malířského titána se záchody? Já ještě nikde. Jen do kaple Trémalo na dřevěného Ježíše na kříži podle kterého Gauguin namaloval svůj známý obraz Žlutý Kristus jsme se nešli podívat. Nevadí. Jak už jsem jednou napsal: PONT AVEN = Emile Bernard

20 CONCARNEAU Concarneau je městem rybářů. Zaregistrováno je zde 250 lodí, zaoceánské 35 m dlouhé rybářské traulery nevyjímaje. Zdejší posádky často plují až na Seychelské ostrovy. Není proto divu, že Concarneau je druhým největším rybářským přístavem Francie. První místo patří nedalekému Lorientu. A v přístavu si toho nelze nevšimnout. K pravému rybářskému přístavu patří nejen rybářské traulery, škunery i obyčejné bárky, ale také budovy mrazíren, konzerváren, nějaký ten jeřáb, opravárenské haly, bóje a především hladoví a stále křičící rackové (foto Drak). Je jich stále plná rejda. Na velké množství lidí si už dávno zvykli. Zatímco brzy ráno si mohou pochutnat na rybích odpadcích kterými je pravidelně zásobují rybáři, přes den s neskutečnou drzostí žebrají o jídlo u návštěvníků. Rackové zkrátka ke concarneauskému přístavu patří. A ještě jednu zvláštnost má tenhle rybářský přístav. Rybí aukci, zde nazývanou criéé. Bohužel probíhá brzy ráno, takže jsme neměli možnost jí vidět, ale musí to být úžasné divadlo. Vše začíná ještě za hluboké noci, kdy jsou z lodí, které se vrátili z několikadenního lovu na širém moři, vyloženy ryby. Úlovek je poté roztříděn podle druhu a váhy do velkých přepravek, které putují do obrovských hal místních mrazíren, kde mezi nimi od šesti od rána procházejí licitátoři a obchodníci. Vlastní dražba prý částečně probíhá v bretonštině. Licitátor vždy oznámí jméno lodi, kapitána, druh ryby a cenu za 1 kg a pak se obchodníci dají do licitování. Jedna skupinka má vždy tak kolem dvaceti kupců. A mezitím vším se prý mohou proplétat turisté, fotit a poslouchat. A co že je možné vidět v přepravkách: tresky, tuňáky, sardinky, platýze, makrely, mečouny, ale třeba i žraloky a spoustu dalších ryb. Prostě concarneauský přístav je plně zasvěcen rybářskému průmyslu. Pro turistu je ale symbolem města tzv. ville close opevněné město které od 14. století chrání vjezd do přístavu. Je přístupné pouze po mostě neboť bylo postaveno na 300 m dlouhém ostrově. Jak už to bývá, nechali ho místní obyvatelé v minulosti dokonale zpustnout a až když se hradby, věže, bašty a brány staly ruinou, kterým hrozilo zřícení a demolice francouzská vláda se rozhodla tento unikát opravit a prohlásit ville close za národní kulturní památku. Je pravda, že město na mě až tak středověkým dojmem nepůsobilo, ale to stáří tam patrné bylo. Hradby jsou postaveny z pořádných žulových kvádrů a jsou obrostlé letitým lišejníkem. Třeba ještě pamatuje samotného maršála Vaubana, který městské opevnění z doby středověku přestavěl a zmodernizoval tak, aby bylo možné umístit na hradby kanóny :-) Možná Vauban byl tím, kdo první začal měnit středověkou podobu městečka na ostrově. Ono je to asi dáno i tím, že Francouzi nejen, že v uličkách vybudovali obchody ze suvenýry, crepérie a restaurace, ale asi hlavně tím, že i když domy jsou staré stále v nich žijí a bydlí lidé a Ti si je prostě čas od času upraví dle svého. A tak se v Concarneau zdařile mísí minulost s přítomností. Větší část města se dá obejít po hradbách. Odtud je výhled na rozsáhlou rejdu přístavu nejlepší. Kromě rybářů zde samozřejmě mají přístav i jachtaři a u přístavních zdí se na klidné vodě kolébají malé veslice, joly a bárky. Pokud však není odliv. Za odlivu, často letité loďky, leží odevzdaně na černozeleném bahně (foto Drak) a jejich uvazovací lana a řetězy, kterými jsou přivázány k pacholatům na kamenných přístavních hrázích, vytvářejí dokonalé pavučiny. Opět jsem se nemohl vynadívat na tu krásu, kterou dokáže vytvořit odliv, bretaňské bahno a několik lodiček. Pěkným zakončením prohlídky byl poslech živé muziky na nádvoří hned za hlavní vstupní bránou. Nevím co to bylo za muziku, možná nějaké staré keltské písně, ale ono je to vlastně jedno. Na nádvoří pod hradebními zdmi to mělo svůj půvab. CONCARNEAU = keltská melodie nesoucí se po hradbách a malé bárky uvízlé v bahně zálivu

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Architektura a stavitelství v pravěku

Architektura a stavitelství v pravěku Architektura a stavitelství v pravěku Časová osa Paleolit od 500.000 10.000 let př.n.l. Mezolit od 10.000 5.300 let př.n.l. Neolit od 5.300 3.800 let př.n.l. Eneolit od 3.800 2.400 let př.n.l. První úkryty

Více

Bleskový výsadek MOA v Anglii. (aneb Londýn-Cambridge-Canterbury)

Bleskový výsadek MOA v Anglii. (aneb Londýn-Cambridge-Canterbury) Bleskový výsadek MOA v Anglii (aneb Londýn-Cambridge-Canterbury) Rakovník jsme opouštěli ve středu 12. 9. kolem třetí hodiny odpolední. Přijel pro nás zájezdový autobus, kterým jsme po chvíli dorazili

Více

Bretaň Itinerář cesty 15.-24.8.2008 Obecná charakteristika Bretaň (francouzsky Bretagne, bretonsky Breizh, v jazyce gallo Bertaèyn) je historická provincie v západní Francii na stejnojmenném poloostrově

Více

Vítám Tě na Červené Lhotě!

Vítám Tě na Červené Lhotě! Vítám Tě na Červené Lhotě! Jmenuju se Anton a jsem tu po staletí už komorníkem. Někteří z mých pánů se sice zpočátku podivovali mým způsobům, ale nakonec všichni pochopili, že na vodním zámku si lepšího

Více

Malování v Provence. 10 - denní zájezd Francie

Malování v Provence. 10 - denní zájezd Francie Malování v Provence 10 - denní zájezd Francie Navštivte a poznejte Provence, rodiště a působiště řady slavných malířů, a přeneste její krásy na malířské plátno! Kdo už někdy držel v ruce paletu a štětec,

Více

Letní lezení ve Francii

Letní lezení ve Francii Letní lezení ve Francii Někomu se možná může zdát, že jet lézt do Francie v létě je trochu šílené. Neříkám, že ne,ale určitě se tu dají najít krásné oblasti, kde si můžete pohodově zalézt, vykoupat se,

Více

Zelená brána Černé země

Zelená brána Černé země směr Evropa francie Text a foto: Markéta a Michael Foktovi Zelená brána Černé země Dříve tu lidé žili kvůli rašelině, dnes tady díky její těžbě hnízdí ptáci. Během tisíců let vystřídaly zdejší lesy porosty

Více

Neobroušené sopečné klenoty

Neobroušené sopečné klenoty téma měsíce ITÁLIE Text a foto: Markéta a Michael Foktovi Neobroušené sopečné klenoty Kdysi pyšně zdvihaly své hlavy vysoko nad mořskou hladinu a chrlily do vzduchu sloupy lávy. Dnes jsou už dávno vyhaslé

Více

Od jezu Geesthacht až po Severní moře

Od jezu Geesthacht až po Severní moře Od jezu Geesthacht až po Severní moře Wittenberge Havel Berlin Magdeburg Wittenberg Dessau Schwarze Elster Mulde Saale Dresden Ohře Mělník Praha Hradec Králové Vltava Nord-Ostsee-Kanal Brunsbüttel Stör

Více

Máme únor, a tak. Orgie.

Máme únor, a tak. Orgie. 50 FOTOVIDEO ÚNOR 2015 PRAXE / Máme únor, a tak Orgie. PETR JAN JURAČKA www.juracka.eu juracka@natur.cuni.cz www.facebook.com/petrjanjuracka Ne, nebudu se na ty fotky koukat. Zaplatit si zájezd do Afriky,

Více

řecko Text a foto: Michael a Markéta Foktovi Voňavé kadění

řecko Text a foto: Michael a Markéta Foktovi Voňavé kadění téma měsíce řecko Text a foto: Michael a Markéta Foktovi Voňavé kadění Svíčky a kadidlo. Dvě věci, bez kterých si pravoslavný kostel snad ani nelze představit. Obě věci se vyrábějí už po staletí stejným

Více

(8.-14. června 2014) Anna Monhartová O3

(8.-14. června 2014) Anna Monhartová O3 (8.-14. června 2014) Anna Monhartová O3 La Défense La Défense je název obchodní čtvrtě, která je charakteristická supemoderními stavbami a mrakodrapy. Leží na předměstí Paříže severozápadně od centra.

Více

Tajemství hvězdných hor

Tajemství hvězdných hor Tajemství hvězdných hor Po celou dobu, co se zabývám hledáním geometrických souvislostí, jsem si všiml další zajímavé věci. Kolem významných hor a kopců se objevují podivné šesticípé hvězdy vytvořené z

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

PRŮVODCE. vycházkové okruhy po městě Beroun DĚTI BEROUN

PRŮVODCE. vycházkové okruhy po městě Beroun DĚTI BEROUN PRŮVODCE vycházkové okruhy po městě Beroun DĚTI BEROUN mě bere 0 100 200 300 400 500 600 m Map Design &, 2015 www.mapdesign.eu DETI DĚTI CHILDREN Trasa D pro nejmenší Route Trail D D for for the youngest

Více

Turistický průvodce I. zajímavosti z českých hradů a zámků 2

Turistický průvodce I. zajímavosti z českých hradů a zámků 2 Turistický průvodce I. zajímavosti z českých hradů a zámků Jiří Glet květen 2016 jako 29.publikace vydavatelství Vydavatel: Pavel Kohout (www.kknihy.cz) ISBN: epub: ISBN 978-80-88061-73-1 mobi: ISBN 978-80-88061-74-8

Více

Praha je hlavní a současně největší město České republiky. Leží na řece Vltavě. Je sídlem velké části státních institucí a množství dalších

Praha je hlavní a současně největší město České republiky. Leží na řece Vltavě. Je sídlem velké části státních institucí a množství dalších PRAHA Praha je hlavní a současně největší město České republiky. Leží na řece Vltavě. Je sídlem velké části státních institucí a množství dalších organizací a firem. Sídlí zde prezident republiky, vláda,

Více

poskládané z oblázků směr evropa

poskládané z oblázků směr evropa směr evropa Francie Text a foto: Michael Fokt Úzkou uličkou zní klapot kopyt. Kola kočáru drkotají po hrbolaté cestě dlážděné oblázky. Pekař v bílé zástěře uhýbá stranou a kočár mizí za rohem. Scéna jako

Více

Ř E C K O. Termín : 20. -29. září 2014. Relaxačně-poznávací zájezd

Ř E C K O. Termín : 20. -29. září 2014. Relaxačně-poznávací zájezd Ř E C K O Termín : 20. -29. září 2014 Relaxačně-poznávací zájezd ŘECKO - CHALKIDIKI I v roce 2014 nabízím pobyt v jedné z nejatraktivnějších oblastí Řecka, ve východní oblasti poloostrova Chalkidiki. Čisté

Více

Pevnost Terezín světový unikát - mistrovské dílo pevnostního stavitelství postavené v letech 1780-1790 - největší a nejmocnější pevnost v České zemi

Pevnost Terezín světový unikát - mistrovské dílo pevnostního stavitelství postavené v letech 1780-1790 - největší a nejmocnější pevnost v České zemi Integrovaný operační program 2007-2013 Prioritní osa 5 Oblast intervence 5.1 Národní podpora využití potenciálu kulturního dědictví Podporovaná aktivita 5.1b Realizace vzorových projektů obnovy a využití

Více

EU peníze středním školám digitální učební materiál

EU peníze středním školám digitální učební materiál EU peníze středním školám digitální učební materiál Číslo projektu: Číslo a název šablony klíčové aktivity: Tematická oblast, název DUMu: Autor: CZ.1.07/1.5.00/34.0515 III/2 Inovace a zkvalitnění výuky

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

PDF created with pdffactory Pro trial version www.pdffactory.com

PDF created with pdffactory Pro trial version www.pdffactory.com Ke konci roku jsme vyrazili na dva projektové dny. Ten první se vztahoval k výuce dějepisu. Učili jsme se totiž o pravěku, tak jsme vyrazili do Prahy do Národního muzea, kde probíhala výstava právě k pravěku.

Více

www.praguecityline.cz Série - Bezbariérové trasy Českou republikou Hradec Králové

www.praguecityline.cz Série - Bezbariérové trasy Českou republikou Hradec Králové Série - Bezbariérové trasy Českou republikou Hradec Králové Tato trasa je publikována jako součást série bezbariérových tras Českou republikou, které jsou vhodné pro bezbariérové cestování Všechny publikované

Více

500 let v městském špitále pečovali o chudé nemocné a staré lidi. Dnes je z něho restaurace. Žatecká brána

500 let v městském špitále pečovali o chudé nemocné a staré lidi. Dnes je z něho restaurace. Žatecká brána Město Ohře Povídání o Lounech Středověké město bylo postaveno vedle malé vesničky, která se jmenovala Lúně. Snad její název souvisel s luňákem, dravým ptákem, který v řece lovil ryby. Po založení města

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

BRETAGNE 2012 17. odborná exkurze katedry historie UJEP v Ústí nad Labem a CK Alpin-tour Praha 7.-16. září

BRETAGNE 2012 17. odborná exkurze katedry historie UJEP v Ústí nad Labem a CK Alpin-tour Praha 7.-16. září BRETAGNE 2012 17. odborná exkurze katedry historie UJEP v Ústí nad Labem a CK Alpin-tour Praha 7.-16. září 1 2 Program: pátek 7. září: 9.00: odjezd z Ústí nad Labem přejezd po trase Praha Rozvadov Nürnberg

Více

Průvodce "Zadní Doubice"

Průvodce Zadní Doubice Bývalá osada zadní Doubice je poslední dobou středem zájmů a míří sem stovky turistů.výlety z Kyjova podél řeky Křinice a nebo z osady Kopec podél Brtnického potoka,je skutečným zážitkem.osada, kdysi ležící

Více

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Projekt MŠMT ČR Číslo projektu Název projektu školy Šablona III/2 EU PENÍZE ŠKOLÁM CZ.1.07/1.4.00/21.2146

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

Zájezd do Anglie ( 26.5. 2014 30.5. 2014) V ranních hodinách ( cca. v 5 hodin ) jsme vyrazili do vytoužené Anglie. Ještě jsme se zastavili v Praze na

Zájezd do Anglie ( 26.5. 2014 30.5. 2014) V ranních hodinách ( cca. v 5 hodin ) jsme vyrazili do vytoužené Anglie. Ještě jsme se zastavili v Praze na Zájezd do Anglie ( 26.5. 2014 30.5. 2014) V ranních hodinách ( cca. v 5 hodin ) jsme vyrazili do vytoužené Anglie. Ještě jsme se zastavili v Praze na Zličíně pro naši paní průvodkyni. Všichni jsme se moc

Více

JEDNODUCHÉ BYDLENÍ VÍKENDOVÁ CHATA - HORNÍ ZÁLEZLY JAN HARCINÍK, ČVUT FAKULTA ARCHITEKTURY, NAUKA O STAVBÁCH, 2. SEMESTR

JEDNODUCHÉ BYDLENÍ VÍKENDOVÁ CHATA - HORNÍ ZÁLEZLY JAN HARCINÍK, ČVUT FAKULTA ARCHITEKTURY, NAUKA O STAVBÁCH, 2. SEMESTR JEDNODUCHÉ BYDLENÍ VÍKENDOVÁ CHATA - HORNÍ ZÁLEZLY JAN HARCINÍK, ČVUT FAKULTA ARCHITEKTURY, NAUKA O STAVBÁCH, 2. SEMESTR Víkendová chata, Horní Zálezly 10, okres Ústí nad Labem Projekt: Stavitel: ing.

Více

Josefína Ukázková. Křestní jméno: Josefína Datum narození: 16.6.1975 CESTY ŽIVOTA. Milá Josefíno.

Josefína Ukázková. Křestní jméno: Josefína Datum narození: 16.6.1975 CESTY ŽIVOTA. Milá Josefíno. Josefína Ukázková Křestní jméno: Josefína Datum narození: 16.6.1975 CESTY ŽIVOTA Milá Josefíno. Výše jsou pro Vás vyloženy všechny karty, které Vám utvářejí Vaše cesty v nejbližší budoucnosti. Je potřeba

Více

Výzkum povrchových vod u města Rokycany řeka Klabavka

Výzkum povrchových vod u města Rokycany řeka Klabavka Výzkum povrchových vod u města Rokycany řeka Klabavka Základní škola Ulice Míru, Rokycany Mgr. Monika Abrtová Únor 2015 1 Obsah 1 Navštívená lokalita... 2 2 Předmět zkoumání... 2 3 Vymezení území... 2

Více

SRÍ LANKA POBYTOVÉ ZÁJEZDY

SRÍ LANKA POBYTOVÉ ZÁJEZDY Strana 1 Středozápadní pobřeží Nejznámější letovisko severně od Colomba, které je také centrem rybolovu vč. dražeb ryb na pláži. Waikkal Malé letovisko umístěné severně od Colomba je vhodné pro klidnou

Více

Veľký bok: nejvýše položené letiště na Slovensku?

Veľký bok: nejvýše položené letiště na Slovensku? Stránka č. 1 z 5 Veľký bok: nejvýše položené letiště na Slovensku? 20. srpna 2008 6:00 Výstup na Veľký bok (1 727 m) v Nízkých Tatrách je fyzicky, časově i orientačně náročný. Pokud sem však zamíříte,

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

ZŠ A MŠ HORKA NAD MORAVOU PROJEKT ABSOLVENT SEMINÁRNÍ PRÁCE AUTOR: DAVID VÝKRUTA. GARANT: PhDr. JANA SKÁCELÍKOVÁ OBLAST: HISTORIE TÉMA: MAYOVÉ

ZŠ A MŠ HORKA NAD MORAVOU PROJEKT ABSOLVENT SEMINÁRNÍ PRÁCE AUTOR: DAVID VÝKRUTA. GARANT: PhDr. JANA SKÁCELÍKOVÁ OBLAST: HISTORIE TÉMA: MAYOVÉ ZŠ A MŠ HORKA NAD MORAVOU PROJEKT ABSOLVENT SEMINÁRNÍ PRÁCE AUTOR: DAVID VÝKRUTA GARANT: PhDr. JANA SKÁCELÍKOVÁ OBLAST: HISTORIE TÉMA: MAYOVÉ V HORCE NAD MORAVOU ČERVEN Osnova: Úvod - anotace - problémové

Více

Jiří Glet PAVLÍK A RYTÍŘ JAN Z MICHALOVIC

Jiří Glet PAVLÍK A RYTÍŘ JAN Z MICHALOVIC 1 Jiří Glet PAVLÍK A RYTÍŘ JAN Z MICHALOVIC 2 Copyright Autor: Jiří Glet Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2014 ISBN: 978-80-7512-073-1 (epub) 978-80-7512-074-8 (mobipocket) 978-80-7512-075-5 (pdf)

Více

termín 1.-10.7.2016 a 5.-14.8.2016 Cena 7 300,- polopenze, cca 500,-- kolo Osoba na 5.lůžku v mobilhomu 4300,-

termín 1.-10.7.2016 a 5.-14.8.2016 Cena 7 300,- polopenze, cca 500,-- kolo Osoba na 5.lůžku v mobilhomu 4300,- Francouzská riviéra - Antibes Naše cestovní kancelář Vám nabízí možnost strávit Vaší dovolenou v srdci francouzské Riviéry v malebném historickém městečku Antibes, které leží mezi letovisky Nice (cca.

Více

PRÁZDNINY V MUZEU 1. 7. 31. 8. 2012

PRÁZDNINY V MUZEU 1. 7. 31. 8. 2012 PRÁZDNINY V MUZEU 1. 7. 31. 8. 2012 pro organizované skupiny, příměstské tábory, DD, kolektivy dětí a mládeže atd. www.muzeumhk.cz Stezky muzejní budovou 1) Stezky po muzeu Účastníci tohoto putování muzejní

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

CK BUS TOUR-FOLTÝNOVÁ

CK BUS TOUR-FOLTÝNOVÁ PROVENCE 2011 Vážení rodiče, milí studenti! V letošním školním roce máte poprvé možnost volby komplexní zahraniční exkurze. Po několika rocích, kdy se nabízelo pouze Chorvatsko, tedy destinace relativně

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

Zlaté Hory jsou skutečně zlaté

Zlaté Hory jsou skutečně zlaté moje česko Text a foto: Markéta a Michael Foktovi Zlaté Hory jsou skutečně zlaté Rozednívá se a na náměstí ve Zlatých Horách se snáší jemný deštík. Skupince svérázných mužů i žen v kloboucích a s rýči

Více

Plotny u Malešova. Šimákovská stěna Ještě před tím projdeme pod impozantní polověžě Šimákovská stěna. Poskytuje kolmé a dobře odjištěné lezení.

Plotny u Malešova. Šimákovská stěna Ještě před tím projdeme pod impozantní polověžě Šimákovská stěna. Poskytuje kolmé a dobře odjištěné lezení. Plotny u Malešova Okolí Kutné Hory je malý lezecký ráj. Přímo ve městě se leze v Yosemitu, pásu pískovcových skal u říčky Vrchlice. Po okolní krajině jsou tu a tam rozházené okrajové skalky i samostatné

Více

Alison Gross Am G C E7 Am G C Dm E7 1. Když zapadlo slunce a vkradla se noc a v šedivých mracích se ztrácel den, Am G C E7 Am G Am a když síly zla ve tmě převzaly moc, tu Alison Gross vyšla z hradu ven.

Více

ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY V PRAZE PREZENTOVANÉ NA MÍSTĚ (IN SITU) I. ČÁST

ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY V PRAZE PREZENTOVANÉ NA MÍSTĚ (IN SITU) I. ČÁST ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY V PRAZE PREZENTOVANÉ NA MÍSTĚ (IN SITU) I. ČÁST Úvod Pražský hrad Obrazová příloha k článku na str. 25 : ZA STAROU PRAHU : 4. Trojlodní krypta sv. Kosmy a Damiána s dochovanými částmi

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Evidenční číslo materiálu: 466 Autor: Jan Smija Datum: 17. 4. 2013 Ročník: 8. Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vzdělávací obor: Zeměpis Tematický okruh: Česká republika Téma:

Více

6 Slověnice, kemp Na Borkách - Ševětín 13,1 km

6 Slověnice, kemp Na Borkách - Ševětín 13,1 km 6 Slověnice, kemp Na Borkách - Ševětín 13,1 km 60 Itinerář Informace celk. dist. místo 0,0 0,0 kemp Na Borkách 3,2 3,2 Hůrky 4,3 1,1 Žižkův dub 6,1 1,8 odbočení vpravo ze zelené turistické trasy 7,1 1,0

Více

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/21.3536 ANOTACE

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/21.3536 ANOTACE Základní škola Habartov, Karla Čapka 119, okres Sokolov Autor: Téma sady: Název výstupu: Dagmar Pospíšilová Český jazyk pro 5. ročník - literatura VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY Datum vytvoření:

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

Ahoj deti, Uvidíme, jak ti to půjde. A tak jsem tady.

Ahoj deti, Uvidíme, jak ti to půjde. A tak jsem tady. POSÁZAVSKÉ KUKÁTKO ANEB JAK SE STAVEL HRAD Ahoj deti, rád bych se vám všem představil. Jsem malý skřítek, šibal všech šibalů a věčný neposeda. Protože jsem se narodil v lese ze ztraceného kukaččího vajíčka,

Více

VÍTEJTE V BÁJEČNÉM SVĚTĚ VESMÍRU VESMÍR JE VŠUDE KOLEM NÁS!

VÍTEJTE V BÁJEČNÉM SVĚTĚ VESMÍRU VESMÍR JE VŠUDE KOLEM NÁS! VÍTEJTE V BÁJEČNÉM SVĚTĚ VESMÍRU VESMÍR JE VŠUDE KOLEM NÁS! Ty, spolu se skoro sedmi miliardami lidí, žiješ na planetě Zemi. Ale kolem nás existuje ještě celý vesmír. ZEMĚ A JEJÍ OKOLÍ Lidé na Zemi vždy

Více

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.

Více

50 8'18.77"N 15 6'25.49"E. GPS poloha:

50 8'18.77N 15 6'25.49E. GPS poloha: Park Poděbradská obora 50 8'18.77"N 15 6'25.49"E Poděbradská obora se nachází na levém břehu řeky Labe, jižně od čtvrti Poděbrad, zvané Polabec a severně od Pražské silnice. Na její východní straně začíná

Více

Přijměte pozvání pro vaši dovolenou 2013 do Chorvatska, oblasti střední Dalmácie na Omišskou riviéru

Přijměte pozvání pro vaši dovolenou 2013 do Chorvatska, oblasti střední Dalmácie na Omišskou riviéru Přijměte pozvání pro vaši dovolenou 2013 do Chorvatska, oblasti střední Dalmácie na Omišskou riviéru Nejbližším městem a centrem kulturního dění je malebný Omiš s ústím řeky Cetiny do moře. Pro návštěvu

Více

remorkér čekal u čáry ponoru. Posádka se ho snažila dostat dolů po provazovém žebříku, ale jelikož hrozilo nebezpečí, že spadne a zabije se, chytili

remorkér čekal u čáry ponoru. Posádka se ho snažila dostat dolů po provazovém žebříku, ale jelikož hrozilo nebezpečí, že spadne a zabije se, chytili ~~~ Nemluvil. Celou cestu autem se díval z okýnka. Dva dospělí na předních sedadlech se spolu tiše bavili. Mohl by poslouchat, kdyby chtěl, ale on nechtěl. Chvíli, na tom úseku silnice, který občas zaplavovala

Více

Apartmány Budin Blata 94 Vodice

Apartmány Budin Blata 94 Vodice Apartmány Budin Blata 94 Vodice Vodice leží na pobřeží Jaderského moře, při Jadranské magistrále,11 km severozápadně od Šibeniku první zmínka o městě ze 14.století, název Vodice vznikl od četných vodních

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

(pozn. autora: lidé, kteří jsou označeni rámečkem, přežili) 446 - Petr Ginz) viz. vlastní foto

(pozn. autora: lidé, kteří jsou označeni rámečkem, přežili) 446 - Petr Ginz) viz. vlastní foto !" #$ #%"!& Památníku Terezín převzato (č... /+ 01 1 '#( ) #%"!&* + (č. 596!( # #%"!&, (č.968 2 B / 2 2 3 4viz. Lagus, ?@

Více

O expozici Pavel Kohout (2014) Vydáno v listopadu 2014 jako 2.publikace vydavatelství Vydavatel: Pavel Kohout (www.kknihy.cz)

O expozici Pavel Kohout (2014) Vydáno v listopadu 2014 jako 2.publikace vydavatelství Vydavatel: Pavel Kohout (www.kknihy.cz) O expozici Pavel Kohout (2014) Vydáno v listopadu 2014 jako 2.publikace vydavatelství Vydavatel: Pavel Kohout (www.kknihy.cz) ISBN: epub: ISBN 978-80-88061-03-8 mobi: ISBN 978-80-88061-04-5 pdf: ISBN 978-80-88061-05-2

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

Krkonoše. Smrk. Jeseníky

Krkonoše. Smrk. Jeseníky Krkonoše Nejvyšší pohoří v České republice najdeme na severu Čech při hranici s Polskem. Pokrývá je smrkový les. K nejnápadnějším vrcholům patří Kozí hřbety, Luční hora, Studniční hora a samozřejmě Sněžka.

Více

12. 9. 2007 Lukáš Beneš (kvarta) Barbora Jindrová (kvarta) Kateřina Jindrová (kvarta) Julie Machoňová (kvarta) Daniel Jančařík (prima) Filip Mašek

12. 9. 2007 Lukáš Beneš (kvarta) Barbora Jindrová (kvarta) Kateřina Jindrová (kvarta) Julie Machoňová (kvarta) Daniel Jančařík (prima) Filip Mašek Soukromé reálné gymnázium Přírodní škola, o.p.s. Upgrade internetových stránek www.ceska-kanada.info 12. 9. 2007 Lukáš Beneš (kvarta) Barbora Jindrová (kvarta) Kateřina Jindrová (kvarta) Julie Machoňová

Více

Městské muzeum Jevíčko

Městské muzeum Jevíčko Iveta Špičková, Zdena Vašíčková, Ivana Písková Pracovní list k vycházce 1/2 Městské muzeum Jevíčko Příloha č. 1: Městské muzeum Jevíčko (pracovní list k vycházce) 1. Městské muzeum v Jevíčku se nachází

Více

Černé jezero Cesta autem z Kašperských Hor: cca 40 minut

Černé jezero Cesta autem z Kašperských Hor: cca 40 minut ŠUMAVSKÁ JEZERA Šumavská jezera jsou všechna ledovcového původu. Na české straně je jich celkem pět: Černé, Čertovo, Prášilské, Plešné a jezero Laka. Největší je Černé jezero, nejvýše položené a zároveň

Více

Mgr. Stanislav Zlámal 18. 9. 2013. sedmý

Mgr. Stanislav Zlámal 18. 9. 2013. sedmý Jméno Mgr. Stanislav Zlámal Datum 18. 9. 2013 Ročník sedmý Vzdělávací oblast Člověk a příroda Vzdělávací obor Zeměpis Tematický okruh Latinská Amerika Téma klíčová slova Latinská Amerika (španělská část)

Více

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř.

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř. DŮM ČÍSLO 12076 Tys byl odjakživa hrozný paličák, Dominiku! řekla Tina Erikovi. Nesmysl, jste nějak moc moudrá, paní profesorko Patti! opáčil hbitě Erik. Cha, ona není Patti, ale Erik, zvolala pravá Patti

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

Kostel sv. Jakuba u Bochova

Kostel sv. Jakuba u Bochova Kostel sv. Jakuba u Bochova Nálezová zpráva z archeologického výzkumu Karlovy Vary KMKK, Muzeum Karlovy Vary 15. března 2008 Mgr. Jiří Klsák, Bc. Jan Tajer Lokalizace a historie kostela Kostel sv. Jakuba

Více

Byl jednou jeden král. Čtení s porozuměním

Byl jednou jeden král. Čtení s porozuměním Byl jednou jeden král Čtení s porozuměním Vytvořil: Mgr. Renáta Pokorná VY_32_Inovace/6_359 24. 11. 2012 1 Anotace: Práce s textem v čítance 4. ročník Nová škola (text Byl jednou jeden král) čtení s porozuměním,

Více

motto: PŘEPLOUT ATLANTICKÝ OCEÁN NEJRYCHLEJI JAK TO DOKÁŽEŠ

motto: PŘEPLOUT ATLANTICKÝ OCEÁN NEJRYCHLEJI JAK TO DOKÁŽEŠ P R O J E K T T R A N S A T 6,50 2 0 0 8-2 0 10 T R A N S A T6,50 Největší závod sólo mořeplavců na světě z Francie do Brazíle 2 kontinenty, 4250 Nm (8000km) První účast Čecha ve třídě prototypů a vůbec

Více

Obsah. Obsah... 1. Kde byli páťáci v létě?... 2. Grand Canyon... 3. Hluboká nad Vltavou... 4. Potápění v moři... 5. Maroko-Tetouan...

Obsah. Obsah... 1. Kde byli páťáci v létě?... 2. Grand Canyon... 3. Hluboká nad Vltavou... 4. Potápění v moři... 5. Maroko-Tetouan... Obsah Obsah... 1 Kde byli páťáci v létě?... 2 Grand Canyon... 3 Hluboká nad Vltavou... 4 Potápění v moři... 5 Maroko-Tetouan... 5 Den bez aut... 6 Kůň... 7 Zkuste si křížovku!!!... 8 1 Kde byli páťáci

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou

U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou 40 U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou Budova Opery se vypínala na malém výběžku obklopeném mořem. Stavbě dominovaly bílé oválné trojúhelníky. Takže z

Více

Přijímací řízení 27. 4. 2011 TEST Z ČESKÉHO JAZYKA. Zde napište své registrační číslo. Struktura testu:

Přijímací řízení 27. 4. 2011 TEST Z ČESKÉHO JAZYKA. Zde napište své registrační číslo. Struktura testu: Přijímací řízení 27. 4. 2011 Zde napište své registrační číslo TEST Z ČESKÉHO JAZYKA Struktura testu: 1. část čtení (úlohy 1 10) 2. část gramatika (úlohy 11 20) 3. část psaní (úlohy 21 a 22) Hodnocení:

Více

KAPITOLA 2 Zámořští objevitelé

KAPITOLA 2 Zámořští objevitelé KAPITOLA 2 Zámořští objevitelé Začátkem patnáctého století chtěli mnozí evropští panovníci podpořit mezinárodní obchod. Potřebovali však spolehlivé mapy, aby obchodníci mohli cestovat tam a zpět tou nejpřímější

Více

PRAVĚKÉ UMĚNÍ. Základní škola a Mateřská škola Nikolčice, příspěvková organizace

PRAVĚKÉ UMĚNÍ. Základní škola a Mateřská škola Nikolčice, příspěvková organizace CZ.1.07/1.4.00/21.2490 VY_32_INOVACE_114_VV6 PRAVĚKÉ UMĚNÍ Základní škola a Mateřská škola Nikolčice, příspěvková organizace Mgr. Andrea Slavíková PRAVĚKÉ UMĚNÍ Umění je nám vrozené. Nezačíná v historii,

Více

Přijměte pozvání pro vaši dovolenou 2014 do Chorvatska, oblasti střední Dalmácie na Omišskou riviéru

Přijměte pozvání pro vaši dovolenou 2014 do Chorvatska, oblasti střední Dalmácie na Omišskou riviéru Přijměte pozvání pro vaši dovolenou 2014 do Chorvatska, oblasti střední Dalmácie na Omišskou riviéru Nejbližším městem a centrem kulturního dění je malebný Omiš s ústím řeky Cetiny do moře. Pro návštěvu

Více

Obří prvky: jak postavit větší kostky

Obří prvky: jak postavit větší kostky Obří prvky: jak postavit větší kostky KAPITOLA 5 V této kapitole: Zvětšení měřítka: jak na to Ostatní měřítka: která fungují a proč Shrnutí: obří kostky jsou jen začátek V kapitole 3 jsme pracovali s měřítkem

Více

KARAMELOVÉ PRAŽSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ

KARAMELOVÉ PRAŽSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ KARAMELOVÉ PRAŽSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ Hurá na Prahu a její věže! Jednoho letního dne se plyšový medvěd Karamel vydal na cestu z Londýna do Prahy. V učebnici vlastivědy četl, že tam mají přesně sto věží. Moc

Více

Dovolená v oblasti Nei Pori (Platamonas) s I.S.C.Sports a cestovní kanceláří Pradok

Dovolená v oblasti Nei Pori (Platamonas) s I.S.C.Sports a cestovní kanceláří Pradok GREECE TOUR 2012 Dovolená v oblasti Nei Pori (Platamonas) s I.S.C.Sports a cestovní kanceláří Pradok Po úspěších v minulých letech pokračujeme v pořádání oblíbené dovolené spojené se sportovním vyžitím.

Více

ŠKOLA V PŘÍRODĚ ORLICKÉ NEKOŘ HORY 30.5. 3.6.2011. školami. Děti, které se nezúčastnily turnaje, si hrály s míči a kreslily si křídami před chatou.

ŠKOLA V PŘÍRODĚ ORLICKÉ NEKOŘ HORY 30.5. 3.6.2011. školami. Děti, které se nezúčastnily turnaje, si hrály s míči a kreslily si křídami před chatou. školami. Děti, které se nezúčastnily turnaje, si hrály s míči a kreslily si křídami před chatou. ŠKOLA V PŘÍRODĚ NEKOŘ HORY ORLICKÉ 30.5. 3.6.2011 Letos jsme již po sedmé opustili naši školu na celý týden

Více

Předmět: Regionální turistické služby. Ročník: IV. Téma: Regiony ČR. Vypracoval: Mgr. Jaromír Šebek Materiál: VY_32_INOVACE_132 Datum: 2.4.

Předmět: Regionální turistické služby. Ročník: IV. Téma: Regiony ČR. Vypracoval: Mgr. Jaromír Šebek Materiál: VY_32_INOVACE_132 Datum: 2.4. Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Horky nad Jizerou 35 Obor: 65-42-M/02 Cestovní ruch Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0985 Předmět: Regionální turistické služby Ročník: IV.

Více

Barevný podzim SLAVNOSTNÍ PŘEDÁVÁNÍ SLABIKÁŘE

Barevný podzim SLAVNOSTNÍ PŘEDÁVÁNÍ SLABIKÁŘE Barevný podzim Ve čtvrtek 30. října 2014 se uskutečnila akce s názvem Barevný podzim, které se mohly zúčastnit děti z prvního stupně. Barevný podzim spočívá v tom, že si děti mohly určit skupinky anebo

Více

Naučná stezka - 14 zastavení na Praze 14

Naučná stezka - 14 zastavení na Praze 14 Zastavení první... Hloubětín Na místě Hloubětína žili lidé již v 10. století. Jméno obce historické prameny spojují s postavou vladyky Hlupoty. Dnešní podobu získal Hloubětín až v roce 1907. K Praze byl

Více

Čukotské. Beaufortovo moře moře TEXT A FOTO: M D. RUSKO USA (Aljaška) Silver Salmon KANADA. moře Aljašský zál. Tichý oceán XXXXXX

Čukotské. Beaufortovo moře moře TEXT A FOTO: M D. RUSKO USA (Aljaška) Silver Salmon KANADA. moře Aljašský zál. Tichý oceán XXXXXX Grizzly na dosah Jsou oprávněně považováni za krále severu. Majestátní, neoblomní, ale také tolerantní, pokud je zbytečně neprovokujete. A když se poštěstí, dostanete se k nim téměř na délku paže. 2 KOKTEJL

Více

Kolem SEČSKÉ PŘEHRADY

Kolem SEČSKÉ PŘEHRADY Pardubický kraj Kolem SEČSKÉ PŘEHRADY Text a foto: Vojtěch Pavelčík Většina turistických tras vede z jednoho místa na místo druhé. To je samozřejmě v pořádku, ale přece jen se výletníci potřebují čas od

Více

22. základní škola Plzeň

22. základní škola Plzeň 22. základní škola Plzeň Třída: 7. A Jméno: Lenka Hirmanová Datum:29. 11. 2008 1 Skoro každý měl ve školce stejný sen, co by chtěl dělat Jako malá jsem měla různé zájmy, i když některé se moc nezměnily.

Více

Jsou okamžiky, kdy dlouze vyhráváš, pak štěstí se přikloní na moji stranu, možná jen, že mi ve hře šanci dáváš, kterou jinde tak snadno nedostanu...

Jsou okamžiky, kdy dlouze vyhráváš, pak štěstí se přikloní na moji stranu, možná jen, že mi ve hře šanci dáváš, kterou jinde tak snadno nedostanu... 1. Hrajeme spolu tu partii podivnou zase, bez figurek na šachovnici žlutohnědé, bez vnímání prostoru v prázdném čase, červenají při ní tváře pře tím tak bledé... Nehrajeme na remízu, ale na vyhrání, jen

Více

Státní zámek Plumlov, ubytování v Plumlově

Státní zámek Plumlov, ubytování v Plumlově Státní zámek Plumlov, ubytování v Plumlově Státní zámek Plumlov Zámek nedávno oslavil 333 let svého výročí od založení a byl pro nás lákavou nabídkou k návštěvě, případný pobyt v Plumlově umožňuje podnikat

Více

techniky lovu a vybavení Lov z ukotvené lodě

techniky lovu a vybavení Lov z ukotvené lodě Lov z ukotvené lodě Pro rybaření na vodní hladině je v podstatě zapotřebí pouze dvou věcí, a to lodě a nějakého pohonu (motor, vesla). Říkám však raději v podstatě, protože nic z toho vám není platné,

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

ENTENTE FLORALE EUROPE 2009

ENTENTE FLORALE EUROPE 2009 ENTENTE FLORALE EUROPE 2009 Belgie Chorvatsko Irsko Itálie Nizozemí Spojené království Petr Šiřina; člen mezinárodní hodnotitelské komise Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví,

Více

3. Kousky veršů (Poupata)

3. Kousky veršů (Poupata) 1. esta poslední kapky (Poupata) mi mi 1. Sklenici vína dolej nám, ó, Pane, mi mi dokud tam na dně něco zbejvá, Pane, nebudem vědět o těle, duše se vínem umeje, nebudem bdít a nebudem spát, ó, Pane. 2.

Více