EXKURZE DO POLSKA. Studijní opora k akci č. 2.3 Exkurze k Mazurským jezerům v rámci projektu č. CZ.1.07/1.3.05/

Transkript

1 EXKURZE DO POLSKA Studijní opora k akci č. 2.3 Exkurze k Mazurským jezerům v rámci projektu č. CZ.1.07/1.3.05/ Název projektu: Zeměpis v nové perspektivě aneb tudy cesta vede Celkový počet stran: 42 Autoři: Doc. RNDr. Tadeusz Siwek, CSc. RNDr. Tomáń Drobík, Ph.D. Mgr. Luděk Krtička Mgr. Blanka Marková Ostrava, srpen

2 OBSAH: Trasa exkurze 3 1 Úvod 4 2 Přírodní podmínky 5 3 Obyvatelstvo Polska 6 4 Historie Polska Nejstarńí dějiny Řád německých rytířů a vznik Pruska Ńlechtická republika její vzestup a pád Polsko za druhé světové války Polsko v době komunismu Polsko před volbami Ekonomika Polska Obecné podmínky Doprava v Polsku Zemědělství v Polsku 19 6 Polská kultura Lidová kultura a gastronomie Polská kultura nejvyńńí úrovně Náboņenství Polský jazyk 22 7 Navńtívené regiony a města Kraków bývalé hlavní město Sandomierz zakonzervované historické město Puławy sídlo aristokratické dynastie Kazimierz Dolny město s image turistického centra Mazury jezerní turistická oblast Giżycko jedno z hlavních center mazurské oblasti Święta Lipka mazurské poutní místo Pisz vstupní brána k Mazurským jezerům Piszský prales (Puszcza Piska) Wolfsschanze Vlčí pevnost nebo Vlčí doupě Warszawa současné hlavní město Warszawa za druhé světové války 31 Mapy 33 Literatura 41 2

3 Trasa exkurze Pondělí 8. srpna 2011 Odjezd z Hladnova v 7:00 Prohlídka bývalého hlavního města Krakowa (oběd). Prohlídka historicky významného, dnes malého malebného města Sandomierz nad Vislou. Příjezd do Puław, večeře, nocleh v hotelu Izabella Úterý 9. srpna 2011 Prohlídka města Puławy, sídla jednoho z nejmocnějńích polských ńlechtických rodů Czartoryskich. Odjezd do blízkého Kazimierza Dolnego, města umělců a malířů, prohlídka. Přejezd k Mazurským jezerům, ubytování a večeře v hotelu Roś u jezera Roś w městě Pisz. Večer přednáńka na téma: Polsko před volbami 2011 a volební geografie Polska. Středa 10. srpna 2011 Okružní jízda po Mazurských jezerech Cesta kolem největńího mazurského jezera Śniardwy, prohlídka jednoho z hlavních turistických center Mazurské oblasti Giżycka mezi jezery Niegocin a Kisajno. Prohlídka Vlčího doupěte u města Kętrzyn (býv. Rastenburg), krátká zastávka na poutním místě Święta Lipka, na zpáteční cestě do Pisze zastávka v Parku divoké zvěře v Piszském pralese u obce Kadzidłowo. Příjezd do Pisze do hotelu Roś, volno, večeře v hotelu. Večer otázek a odpovědí na téma: současné Polsko. Čtvrtek 11. srpna 2011 Po snídani odjezd do Varńavy. Krátká prohlídka centra města, volno, oběd. Odpoledne odjezd do Ostravy, zastávky uņ jen na trase. Příjezd na Hladnov do 24:00. 3

4 1. Úvod Rozloha Polska: 313 tis. km² (4 x větńí neņ Česko) Počet obyvatel: 38,2 mil. (3,7 x lidnatějńí neņ Česko) Hlavní město: Warszawa (1,7 mil. obyvatel 1,4 x víc neņ Praha) 4

5 Polsko je sousední zemí České republiky a je jí v mnoha ohledech dost podobné. Ale vykazuje také dost odlińností, které z něho činí zemi zajímavou jak z geografického, historického, kulturního i ekonomického hlediska. Tyto rozdíly jsou zajímavé i pro ty, kteří do Polska přijíņdějí pouze jako turisté. Čtyřdenní exkurze v rámci projektu Zeměpis v nové perspektivě aneb tudy cesta vede je koncipována tak, aby se její účastníci seznámili s nejvýznamnějńími místy Polska a získali představu o jeho geografii, historii, ekonomice, kultuře i současném politickém ņivotě. Exkurze je koncipována také jako vzorová, aby její účastníci byli schopni zorganizovat ji pro své ņáky a studenty po stejné nebo podobné trase. Poznatky získané na exkurzi by měly přispět ke zkvalitnění výuky účastníků exkurze na jejich vlastních ńkolách. 2. Přírodní podmínky Polsko je převáņně níņinatým státem, průměrná nadmořská výńka je pouhých 173 metrů a více neņ 75 % území leņí pod hranicí 200 m. Tvar reliéfu je výsledkem činnosti pevninských ledovců. Rozsáhlé polské níņiny sestávají převáņně z kvartérních sedimentů. Oproti tomu jiņní část je daleko hornatějńí a mladńí. Nejrozsáhlejńím celkem jsou třetihorní Karpaty, na jejichņ severním okraji se nacházejí strukturní pánve (Sandoměřská kotlina), oddělující Karpaty od starńích pohoří a předhůří, které se nacházejí na okraji Českého masivu, Sudet a Malopolské vrchoviny. Celkově se dá Polsko rozdělit do několika zón. Na severu je zóna baņin a dun při pobřeņí Baltského moře, jiņněji je pás morénového terénu vzniklého posledním zaledněním a tvořící jezerní plońiny. Třetí zónou jsou centrální níņiny vytvořené převáņně vodní a větrnou erozí při ústupu pevninského ledovce, kdy sprań překryla neúrodné fluvioglaciální usazeniny (nejvýznamnějńí zemědělská oblast). Čtvrtá zóna je tvořena starńími vrchovinami, na úplném jihu jsou Karpaty a Sudety se svým předhůřím 1. Nejvýznamnějńí prvky tvořící reliéf jsou Velkopolská níņina, Mazovská a Slezská níņina a Sandoměřská kotlina. V severní části se nalézají Pomořanská a Mazurská jezerní Plońina. Na jihu se rozkládají vrchoviny Malopolská vrchovina spolu se Svatokříņskými horami a Lublinská vrchovina. Při hranicích s Českem je to pásmo Sudet s námi známými Krkonońi, Jizerskými a Orlickými horami, Stolovými horami a masívem Sněņníku. Z pásma Karpat jsou významné předevńím Tatry. Klima v Polsku je na rozhraní mezi mírným oceánským na západě a kontinentálním na východě. Na severozápadě se uplatňuje vliv moře se západními větry, coņ znamená, ņe léta jsou chladnějńí a zimy mírnějńí a deńtivějńí. Jih a východ země má vnitrozemské klima s horkými a deńtivými léty a mrazivými, suchými zimami, které jsou způsobeny pronikajícím arktickým vzduchem ze Skandinávie a Ruska. Průměrná roční teplota se pohybuje od 8 C v níņinách na jihozápadě po 6 C 1 POLAND: Physical and human geography 5

6 na severovýchodě. Průměrný roční úhrn sráņek činí 600 mm, nejniņńích hodnot dosahuje v centrálních níņinách 450 mm, v horách vńak 800 aņ 1200 mm. Přibliņně 99,7 % území je odvodňováno do Baltského moře, přičemņ polovinu zahrnuje povodí Visly (hlavní přítoky: Biała, Dunajec, San, Narew) a třetinu povodí Odry (Opavská, Kladská a Luņická Nisa a Warta). V Polsku se nachází přibliņně 9300 jezer větńích neņ 1 ha. Jejich celková plocha je 3200 km 2, četná jsou v oblastech ledovcového rozńíření na severu. Flóra a fauna se vyvinula během posledních let od poslední doby ledové. Rostlinstvo je podobné jako v Česku, nejtypičtějńí strom ale není smrk, nýbrņ borovice. Lesnatost činí přibliņně 28 %. Ze zvířat se zde vyskytují některé jinde jiņ vyhynulé druhy, jako např. zubr. V Polsku je 23 národních parků o rozloze 3123 km 2. Rozlohou největńí je Biebrzaňský (592 km 2 ) na severovýchodě země. Je důleņitou zastávkou taņných ptáků 2. Nejvýznamnějńí je ale Bělověņský na hranici s Běloruskem, který je hlavní oblastí výskytu evropských zubrů. Polsko je zemí, kde ņije nejvíce zubrů ve volné přírodě (cca 900 kusů). 3. Obyvatelstvo Polska Počet obyvatel Polska dosahuje 38,2 milionů. Po 1. světové válce tvořili Poláci jen 69% populace tehdejńího Polska, nyní je to zhruba 97%. Před válkou početná ņidovská populace, která tvořila asi 10-11% obyvatelstva Polska, utrpěla výrazné ztráty v důsledku deportací a holocaustu za 2. světové války (více neņ 3 miliony obětí). Ņidé, kteří přeņili, často emigrovali do nově vzniknuvńího Izraele (dalńích asi 200 tisíc), USA a dalńích zemí. O ukrajinskou, běloruskou a litevskou menńinu Polsko přińlo poválečným posunem státní hranice na západ. O německou menńinu (asi 800 tis.) pak nuceným vysídlením. Němci, kteří ņili na nově získaných územích (asi 8 mil.), byli také vysídleni, anebo jim nebyl umoņněn návrat, pokud odeńli dříve jeńtě v průběhu války. Nynějńí státní hranice dělají polský stát kompaktnějńím jak po stránce geografické, tak i národnostní. Polsko je dokonce před Albánií (95 %) a Islandem (94 %) národnostně nejvíce homogenním státem v Evropě. Menńiny tvoří asi 750 tis. obyvatel (2 %). Jsou to hlavně Němci (Horní Slezsko), Ukrajinci (Podkarpatsko) a Bělorusové (Podlesí). Malá skupinka Čechů, náboņenských emigrantů, ņije ve středním Polsku (Zelów u Lodņe). Ņidů je dnes v Polsku jen asi 10 tisíc. Zajímavým fenoménem jsou sílící regionální identity: Kańubové (u Gdyně) a Slezané (Horní Slezsko). Kańubové (k nimņ patří i současný premiér Tusk) dosáhli kodifikace svého jazyka a je v něm moņno jiņ od roku 2005 i maturovat. Slezané jsou ostatními Poláky povaņováni za odpadlíky a čelí podezření, ņe se snaņí 2 Biebrza National Park poland.gov.pl. 6

7 od Polska odtrhnout, coņ má dopady i na politickou scénu. Je to obdoba politického moravanství v Česku. Ve městech ņije 61% obyvatel, na venkově 39%. V Polsku je více velkých měst neņ v Česku: 6 měst má kolem půl milionu obyvatel a více. Největńím městem je Varńava (1 716,9 tis, obyvatel k ), ale největńím seskupením městského obyvatelstva je hornoslezská konurbace Katowic, kde asi v 15 sousedících městech ņije přes 2 miliony obyvatel. V současné době počet obyvatel největńích polských měst uņ neroste z důvodu zahraničních migrací a suburbanizaci. 3 Tabulka 1: Největńí polská města tis. tendence 1. Warszawa 1 716,9 střední růst 2. Kraków 755,5 mírný růst 3. Łódź 739,8 výrazný pokles 4. Wrocław 632,6 mírný růst 5. Poznań 552,7 stagnace 6. Gdańsk 456,9 pokles 7. Szczecin 405,9 stagnace 8. Bydgoszcz 356,9 stagnace 9. Lublin 349,0 mírný růst 10. Katowice 307,7 pokles Zdroj: GUS: Ludność. Stan i struktura w przekroju terytorialnym. Stan w dniu Pořadí měst v první desítce je dlouhodobě neměnné. Jedinou výjimkou je posun Krakowa na druhé místo před Łódź v roce Toto město totiņ v poslední době ztrácí obyvatelstvo (před 20 lety se počet jeho obyvatel blíņil 900 tisícům) v důsledku poklesu významu lehkého průmyslu (Łódź prosperovala hlavně díky textilnímu průmyslu byla nazývána polským Manchesterem). Na druhé straně Kraków si růst obyvatelstva zachoval, byť ne v takovém tempu, jako koncem 20. století, a to ho dostalo na druhé místo mezi polskými městy. Základní sídelní jednotkou v Polsku je obec (gmina), která je v průměru větńí neņ obce v Česku. Jedna administrativní obec se skládá větńinou z několika menńích vesnic. V Polsku je k celkem 2479 obcí, z toho 306 městských (velká a střední města), 601 městsko-venkovských (administrativní jednotky spojující menńí města s jejich venkovským zázemím) a 1576 venkovských (skutečné venkovské obce). Největńí obcí podle rozlohy je městsko-venkovská obec Pisz (634 km²), která se skládá z města Pisz (19,5 tis. obyvatel), 42 vesnic s vlastním voleným představitelem a 22 osad bez voleného představitele. V zázemí města Pisz ņije 7,6 tis. obyvatel, tzn. v průměru asi 120 v kaņdé 3 KUROWSKA, A. (2011) 7

8 vesnici. Průměrný počet obyvatel na jednu obec v celém Polsku je Pro srovnání ve čtyřikrát menńím Česku je obcí a průměrně v kaņdé z nich ņije 1632 obyvatel. 4. Historie Polska Nejstarńí dějiny Polsko vzniklo v 10. století sjednocením několika západoslovanských kmenů ņijících přibliņně na stejném území jako dnes, z nichņ nejpočetnějńí byli Polané. První historická událost je přijetí křesťanství v roce 966, kdy se polský kníņe Měńek oņenil s dcerou českého kníņete Boleslava Doubravkou. Prvním centrem polského státu bylo Velkopolsko (okolí Poznaně, poblíņ se nachází první polské hlavní město Gniezno Hnězdno). Polský stát proņil v polovině 11. století krizi, po níņ se jeho centrum přesunulo na jihovýchod, do Malopolska, a hlavním městem se stal Kraków. Po smrti kníņete Boleslava Křivoústého (1138) byla země rozdělena na několik údělů mezi jeho syny, coņ vedlo k rozdrobení Polska na řadu malých kníņectví, která byla fakticky nezávislá. Podpořilo to formování polských regionů: kromě Velkopolska (Poznań) a Malopolska (Kraków) se tehdy zformovalo Slezsko (Vratislav), Mazovsko (Płock, dnes Warszawa), Pomoří (Východní Gdańsk, a Západní Ńtětín). Část území na západě Polsko ztratilo: Slezsko ve prospěch Česka, Západní Pomoří a Lubuńsko ve prospěch Braniborska. Po překonání feudální rozdrobenosti ve 14. století (za posledních polských králů z Piastovské dynasite Vladislava Lokýtka a jeho syna Kazimíra Velikého) Polsko kompenzovalo územní ztráty na západě připojením území na východě, kde tehdy byla slabá a rozdrobená ruská kníņectví (Lvov 1340). Sňatkem polské královny Jadwigy (Hedviky) s litevským kníņetem Jagellem dońlo ke spojení Polska s Litvou pod litevskou dynastií Jagellovců. Spojení obou zemí bylo nejdříve volné jen v podobě personální unie, ale v roce 1569 se Polsko a Litva spojily do jednoho státu: Rzeczpospolita Obojga Narodów Republika obou národů. Litva byla tehdy desetkrát větńí neņ dnes a byla větńí (ale ne lidnatějńí) neņ Polsko. Kromě dneńní Litvy k ní patřily části Lotyńska, Bělorusko, téměř celá Ukrajina a části Ruska (např. Smolensk). Polským lénem bylo tehdy i Moldavsko a tak Polsko ovládalo přístavy na Baltu (Gdańsk) i u Černého moře (Kilija v dunajské deltě). Rozloha polsko-litevského státu dosahovala 950 tis. km², tzn. 3x víc neņ dnes. 4 Většina historických údajů pochází z knihy DAVIES, N. (2003) Polsko dějiny národa ve středu Evropy z nakladatelství Prostor (překlad anglického originálu Gods Playground z r. 1989) 8

9 4.2. Řád německých rytířů a vznik Pruska Křiņáci Řád německých rytířů vznikl obdobně jako ostatní rytířské řády v době kříņových výprav v Palestině (1191). Byli to vlastně ozbrojení mnińi, kteří bojovali za věc křesťanství se zbraní v ruce. Po vytlačení z Jeruzaléma se řád ztratil územní základnu a byl 1226 pozván kníņetem Konrádem Mazowieckým na polsko-pruské pomezí, aby pomohl obrátit na křesťanskou víru pohanské Prusy (baltský národ spřízněný s Litevci). Němečtí rytíři si rychle Prusy podrobili a na jejich území zaloņili svůj vlastní stát, který se v roce 1237 spojil se státem Řádu mečových rytířů z území dneńního Lotyńska. Křiņácký stát se brzy stal nebezpečný samotnému Polsku, které s nim vedlo několik válek. V roce 1308 Křiņáci obsadili a připojili ke svému státu polský přístav Gdaňsk, v r vydrancovali Poznaň. Po spojení Polska s Litvou se poměr sil obrátil v jejich neprospěch. 15. července 1410 byli poraņeni v bitvě u Grunwaldu, kde na české straně bojoval mj. i Jan Ņiņka z Trocnova. Poláci a Litevci pronásledovali zbytky křiņáckého vojska aņ k jejich hlavnímu městu Malbork (Marienburg), oblehli ho, ale nepodařilo se jim hrad dobýt. Řád přeņil, a to i po dalńí válce v polovině 15. století, kdy musel toruňským mírem odevzdat část svého území včetně Malborka Polsku. Hlavním městem Řádu se stal Královec (Königsberg). Poslední velmistr Řádu Albrecht Hohenzollern přestoupil 1525 k protestantské církvi, vystoupil z Řádu a stal se kníņetem státu, který se nyní jmenoval Prusko. Kníņectví se stalo polským lénem, ale brzy přestalo být na Polsku závislé se personální unií spojilo s Braniborskem a to byl základ německého Pruska. Vznikl tak stát, který si nakonec v 18. století dělil Polsko společně s Ruskem a Rakouskem. Řád německých rytířů přetrval v německy mluvících zemích jako organizace bez vlastního území. Patřily mu některé majetky, u nás např. zámek Bruntál Ńlechtická republika její vzestup a pád Polsko bylo ńlechtickou republikou v čele s voleným králem. Ńlechta byla v Polsku velmi početná (odhaduje se ņe k ní patřila aņ desetina obyvatel). Měla v zemi velkou moc a přes některé demokratické prvky, které ovńem předběhly dobu (sněm, volba krále) polské státní zřízení bylo aņ anarchické a vedlo k postupnému oslabování státu. Mezitím velmi posílili tři sousedé Polska: absolutistické monarchie Rusko, Prusko a Rakousko, kteří si oslabené Polsko rozebrali v letech 1772, 1793 a

10 Mapa: Polsko-litevský stát jako Republika obou národů Období 123 let, kdy Polsko zmizelo z mapy světa, jen vzdáleně připomíná období české nesamostatnosti. Zaprvé v té době již byl polská kultura tak rozvinutá, že nehrozil její zánik. V té době 10

11 vznikají dokonce nejvýznamnější díla polské romantické literatury. Poláci nemají žádnou obdobu národního obrození. Zadruhé se Poláci se ztrátou státnosti nesmířili a mnohokrát se pokoušeli o obnovení svého státu bojovat. Bojovali samostatně (povstání Tadeusze Kościuszka 1794, Listopadové povstání 1830, Lednové povstání 1863) anebo se snažili využít i jiných bojů, např. napoleonských válek, kdy podpořili Napoleona, který bojoval proti všem třem uchvatitelům polského území. Napoleon jim ale dal en závislé na Francii Varšavské knížectví ( ), které zaniklo po jeho pádu. Mapa: Dělení Polska Polsko získalo samostatnost aņ po I. světové válce, ve které Německo a Rakousko-Uhersko prohrály a Rusko, formálně patřící k vítězné koalici, zachvátila revoluce a občanská válka. O nezávislost Polska se 11

12 nejvíce zaslouņil marńál Józef Piłsudski, který vńak později odmítl vńechny oficiální funkce a stáhl se do ústraní. Kdyņ se ve 20. letech projevila určitá slabost demokracie (rychlé střídání vlád, neschopnost přijímat rychlá rozhodnutí) Piłsudski provedl v květnu 1926 státní převrat, ale kromě krátkodobé premiérské funkce opět ovlivňoval politickou scénu ze zákulisí. Vládli jeho kolegové z doby bojů o nezávislost (legionáři). Polsko si udrņelo nezávislost jen 20 let Polsko za druhé světové války Polsko se stalo první oběti této války a po celou dobu bylo v jejím ohnisku. Proto se nelze divit, ņe ztráty na ņivotech a majetku tde byly vyńńí neņ v jiných zemích. Norman Davies uvádí, ņe Polsko ztratilo v průběhu války 6 milionů obyvatel (včetně Ņidů), coņ znamená 18% předválečného stavu obyvatel! Toto relativní číslo je obrovské v porovnání s Německem 7,2%, Ruskem 11,2%, Jugoslávií 11,1%, Japonskem 2,5, Československem 2,5%, Velkou Británií 0,9%, či USA 0,2%. Polsko se jako jediná země stala objektem zvůle hned dvou bezohledných agresorů Německa a Sovětského svazu. 1. září 1939 zaútočila nacistická vojska a 17. září začal od východu Polsko obsazovat Sovětský svaz (na základě tajného dodatku ke smlouvě Ribbentrop-Molotov). Přes hrdinný odpor (66 tis. padlých, místa největńích bojů: Westerplatte, Bzura, Warszawa, Kock) byla polská armáda poraņena. Warszawa kapitulovala 28. září a poslední polské jednotky kapitulovaly u Kocka 6. října Západní oblasti Polska byly anektovány přímo k německé říši (Velkopolsko, Pomořansko), ve středním Polsku, Malopolsku a Haliči byl vytvořen Generální Gouvernement (hlavní město Krakov) v čele s říšským protektorem Hansem Frankem. Východní polovinu území si ponechal Stalin. Okupace byla v Polsku mnohem tvrdší než např. v Česku. Hitler se snažil polský národ zničit, a proto záměrně likvidoval polskou elitu: vědce, umělce, kněze, úředníky. K deportaci do koncentračního tábora nebo k popravě stačila příslušnost k této skupině, ani nebylo třeba se podílet na odboji. Obdobně postupoval i Stalin. Nástrojem etnických čistek byly deportace na Sibiř. Polští politici a vojáci, kteří se dostali do zahraničí, ustavili exilovou vládu nejdříve v Paříži, pak v Londýně. Premiérem se stal odpůrce režimu Piłsudského generál Sikorski. Polsko mělo i přes porážku v prvním měsíci války tři armády: jednu na západní frontě (generál Anders, boje u Tobruku 1943, Monte Cassino 1944, Arnhem 1945), jednu východní (generál Berling, boje u Lenina, Pomořanského valu a dobytí Berlína) a nejpočetnější armáda byla v Polsku v ilegalitě (200 tis. a podle některých zdrojů až 400 tis. vojáků). Největší vojenskou akcí domácího odboje bylo Varšavské povstání v srpnu a září Polsko bylo nakonec osvobozeno sovětskou armádou a dostalo se do područí druhého velkého souseda. 12

13 4.5. Polsko v období komunismu Přestoņe větńina Poláků byla orientována pravicově a větńina odboje byla řízena z Londýna a nikoli z Moskvy, v letech Polsko obsadila sovětská armáda a moc v zemi převzali polńtí komunisté (Polská dělnická strana, později Polská sjednocená dělnická strana). Odpor proti komunismu byl v Polsku nejsilnějńí ze vńech satelitních zemí Moskvy. V roce 1956 dońlo ke krvavě potlačeným protestům v Poznani (74 obětí). Po nich byla odstavena stalinistická garnitura a k moci se dostal Władysław Gomułka, polský komunista, který provedl omezené reformy a zastavil některé tendence neslučitelné s polským způsobem myńlení (např. kolektivizaci zemědělství). V roce 1968 propukly protiņidovské nálady v souvislosti s ńestidenní válkou z roku 1967, v níņ Polsko stejně jako vńechny ostatní komunistické země oficiálně podpořilo arabské země proti Izraeli. V březnu 1968 propukl protest studentů a intelektuálů kvůli cenzuře dramatu polské klasiky Adama Mickiewicze Dziady (Tryzna). V důsledku represí Polsko opustilo asi 13 tis. obyvatel převáņně Ņidů. Mezi nimi byl mj. i světově uznávaný sociolog Zygmunt Bauman. Po dalších protestech proti zdražování potravin v prosinci 1970 v Gdapsku, Gdyni, Štětíně a Elblągu (45 obětí) se k moci dostal Edward Gierek, polský komunista, který prožil mládí ve Francii a v Belgii a který západní demokracii dobře znal. Pokusil se nastartovat polské hospodářství s pomocí západních úvěrů, ale neuspěl. Část půjček byla neuvážená a ani ty investiční nepřinesly očekávaný efekt, protože v době, kdy měly být splaceny zbožím z nových továren, na západě propukla ropná krize a o polské zboží nebyl ve světě zájem. Pokus o opětovné zvýšení cen přivedly dělníky v roce 1986 znovu do ulic v Radomi a v Ursusu u Varšavy. Nejmasovější projev odporu proti komunistickému zřízení bylo hnutí Solidarity ( ). Vzniklo opět na pobřeží, v Gdapsku a Štětíně a v průběhu srpna se rozšířilo po celém Polsku. Polská sjednocená dělnická strana v první fázi ustoupila a souhlasila se vznikem nezávislé odborové organizace první tohoto druhu v celém východním bloku. Vzápětí do ní vstoupilo 10 mil. Poláků, tzn. 2/3 všech pracujících. Posilou jim byl polský papež Karol Wojtyła (zvolen 1978). Komunisté vyčkávali na vhodnou chvíli a v prosinci 1981 generál Jaruzelski vyhlásil stanné právo a Solidaritu postavil mimo zákon. Opět se bojovalo v ulicích, ale oběti bylo jen několik. Odpor Poláků vedl nakonec nejen k demontáži komunistického sytému v Polsku, ale přispěl k jeho porážce i v celém světě. Když se v Rusku dostal v roce 1986 k moci umírněný komunista Michail Gorbačov, bylo jasné, že Rusko už polské komunisty nepodpoří. K předání moci v Polsku došlo 13

14 dobrovolně. Po menších stávkách v roce 1988, došlo v únoru 1989 k rozhovorům polských komunistů s představiteli protikomunistické opozice (tzv. Kulatý stůl). Tam se dohodlo, že proběhnou v Polsku první částečně svobodné volby, a ty přinesly úspěch Solidaritě se Tadeusz Mazowiecki stal prvním nekomunistickým premiérem ve střední a východní Evropě. Dnes je Polsko součástí všech důležitých evropských struktur: EU, NATO i Schengenu Polsko před volbami 2011 Po posledním období levicové vlády v polské společnosti uzrála touha vrátit se k pravicovým hodnotám. Do voleb v roce 2005 ńly na dvou čelních místech podle průzkumů preferencí dvě nové pravicové strany Občanská platforma v čele s Donaldem Tuskem a Právo a spravedlnost v čele s Jarosławem Kaczyńskim. Vypadalo to, ņe obě strany ve volbách jasně zvítězí a vytvoří koalici, která bude mít obrovskou převahu nad zbývajícími malými stranami. Ale přestoņe volby 25. září 2005 dopadly podle preferencí, k předpokládané koalici, která mohla mít 62,6 % mandátů, nedońlo. Mezi vítězi voleb dońlo k roztrņce, která měla více osobní neņ ideový ráz. Vítězná strana bratrů Kaczyńskich uzavřela nakonec koalici se dvěma populistickými stranami Sebeobrana republiky (předseda Andrzej Lepper) a Ligy polských rodin (předseda Roman Giertych), které se opíraly o konzervativní, náboņensky orientované voliče z venkova a o dělníky z malých měst. 5 Roztrņka mezi dvěma nejsilnějńími pravicovými stranami se prohloubila v říjnu 2005, kdy se konaly prezidentské volby. Jejich favorit Donald Tusk z Občanské platformy v nich překvapivě prohrál s druhým z dvojčat Kaczyńskich Lechem (Právo a spravedlnost). O výsledku rozhodli zřejmě nacionalističtí voliči, protoņe zatímco Lech Kaczyński je představitelem typické polské rodiny a má i typicky polské jméno a příjmení, Donald Tusk je přísluńníkem nepočetné etnické menńiny Kańubů, jeho jméno nezní polsky a navíc jeho soupeři zveřejnili, ņe jeho dědeček slouņil během druhé světové války v roce 1944 krátce v německých ozbrojených silách. Nepomohlo mu vysvětlení, ņe to bylo nedobrovolně a ņe dědeček po třech měsících dezertoval, a slouņil pak aņ do konce války v polských ozbrojených silách na západní frontě. Bratři Kaczyńscy tak ovládli dva nejvyńńí posty v zemi. Jejich anachronický styl vládnutí ale brzy znechutil i mnohé z těch Poláků, kteří jim v roce 2005 dali hlas. Kdyņ pak dońlo k roztrņce s nevypočitatelnými koaličními partnery, vláda padla a na podzim 2007 se konaly dalńí parlamentní volby. V těchto volbách se situace obrátila a s velkým náskokem zvítězila Občanská platforma před Právem a spravedlností. Zdiskreditovaní koaliční partneři Práva a spravedlnosti se do parlamentu vůbec 5 MARKOWSKI, R. (2006) 14

15 nedostali. Levice soupeření pravicových stran nevyuņila, protoņe její krize přetrvávala. Nepomohlo jí ani znatelné omlazení vedení, kdy se ve vedení vystřídali třicátníci Janusz Olejniczak a Grzegorz Napieralski oba narozeni Volby rozhodli předevńím mladńí a vzdělanějńí voliči, kterým se zajídalo staromódní omezování ze strany předchozí vlády. hlasů mandátů % % Občanská platforma 41,51 45,43 Právo a spravedlnost 32,11 36,09 Levice a demokraté 13,15 11,52 Polská lidová strana 8,91 6,74 Sebeobrana 1,53 0 Liga polských rodin 1,30 0 Vládu ve volebním období vytvořily Občanská platforma (premiérem se stal Donald Tusk) a Polská lidová strana (v čele s bývalým premiérem Waldemarem Pawlakem, který se stal vicepremiérem). Opozici tvořily Právo a spravedlnost (pravicová bývalý premiér Jarosław Kaczyński) a Svaz demokratické levice (levicová Grzegorz Napieralski). Bratři Kaczyńscy nesli prohru těņce a viděli v ní komplot jim nepřátelských sil. Kdyņ pak ke konci svého funkčního období zahynul prezident Lech Kaczyński v katastrofě vládního letadla u Smolensku, jeho bratr Jarosław obvinil z nepřímého zavinění smrti bratra a 96 předních polských představitelů politického ņivota právě své politické soupeře z Občanské platformy. A to přesto, ņe na palubě letadla byli představitelé vńech polských parlamentních stran, protoņe to byla celostátní delegace. Místo tragicky zesnulého prezidenta zaujal blízký spolupracovník Donalda Tuska Bronisław Komorowski. Donald Tusk sám nekandidoval, přestoņe je jeho pozice jako premiéra neotřesitelná. Jeho vláda si v ekonomické oblasti nevede zrovna skvěle, ale pořád lépe, neņ větńina ostatních evropských zemí. Polsko je jedinou zemí EU, které se vyhnula krize Tusk se rozhodl neusilovat o formálně nejvyńńí post v zemi a ponechat si reálnou moc předsedy vlády. Zřejmě nechtěl riskovat případnou druhou poráņku. Důsledky rozkolu se promítly i do polské společnosti dnes uņ někteří komentátoři mluví o dvou polských národech, protoņe voličská základna obou velkých polských stran je společensky i územně diferencovaná. 6 Je to střet dvou pravicových koncepcí: liberální a konzervativní. Liberálové volí Občanskou platformu. Ņijí spíńe ve městech, mají vyńńí vzdělání, jsou věkově spíń mladńí, a mají pozitivní ale nikoli přehnaný postoj k církvi. Konzervativci volí Právo a spravedlnost. Ņijí spíńe na venkově, mají niņńí vzdělání, věkově jsou spíńe starńí, a mají velmi pozitivní postoj k církvi s tendencí k fundamentalismu. Prostorově se voličská základna také dost zřetelně odlińuje: zatímco voliči 6 MARKOWSKI, R. (2010) 15

16 Občanské platformy ņijí předevńím v severozápadním Polsku, voliči Práva a spravedlnosti se soustřeďují na jihovýchodě. 7 Na podzim 2011 se budou v Polsku konat dalńí parlamentní volby. Pokud se nestane nic mimořádného, bude se zřejmě opakovat výsledek z roku Alespoň tak to naznačují téměř vńechny prognózy volebních výsledků. Donald Tusk by se tak měl ńanci stát historicky prvním premiérem od roku 1989, který by obhájil svou pozici. Dnes je po Jerzym Buzku zatím druhým premiérem, který odslouņil celé volební období. I to je na nestabilní polské politické scéně, která do jisté míry připomíná tu italskou v letech, sluńný úspěch. Pokud se to stane, bude to znamenat posun směrem ke stabilitě? Je moņné, ņe se v Polsku tvoří systém dvou silných pravicových stran, které se budou střídat u moci? To by byla obdoba demokratů a republikánů v USA a v Evropě poměrně nezvyklá situace. Zdá se, ņe to moņné je, ale nutnou podmínkou toho je odstranění osobních antipatií mezi lídry největńích stran, které jsou dnes často hlavními faktory určujícími jejich strategii. To je v současné době nereálné a bude moņno s tím počítat aņ v budoucnosti, kdy dojde ke generační výměně vedení obou polských pravicových stran. Ale ani po splnění této podmínky není vyhlídka na vznik stabilního dvoustranického systému jistá. Posílit můņe totiņ zatím marginalizovaná levice a to v případě, ņe se vrátí ekonomická krize, coņ je v poslední době čím dál tím více pravděpodobnějńí. 5. Ekonomika Polska 5.1. Obecné podmínky Vyznačuje se určitými regionálními, ale i kontinentálními specifiky. Jako kaņdá z transformujících se postkomunistických ekonomik si prońla nesnadným vývojem v 90. letech. Situace polské ekonomiky v tomto období se vńak poněkud odlińovala od české ekonomiky. Jiņ v 80. letech bylo polským obyvatelům umoņněno soukromé podnikání v omezeném rozsahu, coņ mělo za následek lepńí připravenosti obyvatel k přijetí principů trņní ekonomiky. V současnosti polskou ekonomiku můņeme charakterizovat prostřednictvím několika klíčových indikátorů: 1) HDP Polska zaznamenává sluńný růst a jako jediná země EU nedoznala poklesu HDP v průběhu ekonomické krize (3.8% (2010), 1.7% (2009), 5.1% (2008)). V současné době činí výńe HDP $721.3 miliard (2010), coņ řadí Polsko dle objemu ekonomiky na 21. ekonomiku světa a dle přepočtu dle parity kupní síly jej s $ Polsko zaujímá 65 příčku (Česko KOWALSKI, M. (2000) 16

17 pozice a $). HDP je tvořeno zemědělstvím 4%, průmyslem 32% a sluņbami 64%. (pro srovnání Česko 2/38/60, Německo 1/28/71). Podle HDI (Index lidského rozvoje) Polsko dosahuje hodnot 0,795 (max. 1), Česko 0,841 Německo 0,885 a např. Etiopie 0,328. 2) Pracovní síla Polska je v nezvykle velké míře alokována do zemědělství (aņ 17%! v EU má více má jen Rumunsko), v průmyslu 29% a 53% ve sluņbách (pro srovnání Česko 3/39/58 Německo 2/30/38). Polsko v současné době bojuje s relativně vysokou nezaměstnaností, která se pohybuje okolo 12% (Česko 8%, Německo 7,5%). Vysoká nezaměstnanost je sniņována silnou emigrací do zahraničí - Velká Británie, Irsko odhady hovoří i o 1,5 milionu pracovníků. 3) Zahraniční dluh Polska se pohybuje cca na 54% HDP, coņ je v současnosti podprůměrná výńe dluhu v Evropě. Pro srovnání Česko má úroveň dluhu 40%, Německo cca 80%. Největńí hodnotu dluhu vykazuje Japonsko s 226%. Libanon se 150%, Řecko se 144%, nejniņńí pak Rovníková Guinea a Libye, z Evropských pak Estonsko 7%. 4) Sociální indexy Polska nejsou příliń příznivé. Např. v Polsku ņije 17% obyvatel pod hranicí chudoby (v Německu 15,5% a v Česku není tato statistika oficiálně zjistitelná). Mnohem zajímavějńí srovnání s Polskem dostaneme, pokud porovnáme distribuci bohatství ve státě GINI Index. Polsko se je srovnatelné např. s Egyptem, zatímco Česko v tomto ukazateli je mezi top 5 zeměmi, před Německem. Ekonomická aktivita je v Polsku rozmístěna velmi nerovnoměrně. Po vstupu Polska do EU šest ekonomicky nejslabších regionů v celé unii obsadila polská vojvodství: lublinské, podkarpatské, podlaské, svatokřížské, warmiosko-mazurské a také opolské. HDP na osobu v těchto regionech nedosahuje 47 % průměru EU (v roce 2004), přičemž lublinský region dosahoval výše 32%. Na opačném konci stojí regiony: mazowiecký, dolnoslezský, slezský a pomořanský. Co se týče trendů rozvoje, nelze ani zde zaznamenat výraznější pozitivní vývoj a v rámci Polska dochází k převážně růstu již vyspělých regionů (viz mapa). Rozdělení Polska na vyspělejší západ a zaostalejší východ má historické kořeny. Již před válkou se stát neformálně dělil na tzv. Polsko A a Polsko B. Polsko A leželo na západ od Wisly a tvořila ho převážně území bývalého pruského záboru a části rakouského. Polsko B tvořila území ruského a většina zbývajících území rakouského záboru (Halič). Východní část Polska má dodnes mnohem hůř rozvinutou infrastrukturu zejména dopravní, což neumožpuje rychlejší dohánění těchto regionů vyspělejší západní regiony. Doprava v Polsku vyžaduje vzhledem k relativně velké rozloze státu 17

18 rozsáhlé investice, do kterých se málokteré vládě chtělo. Nějaké nutnější výdaje měly vždy přednost, a proto se Polsko dostalo na jedno z posledních míst úrovně dopravní infrastruktury v EU Doprava v Polsku Stav a rozvoj dopravní infrastruktury je jedním z nejpalčivějńích problémů současného Polska, týkající se prakticky vńech hlavních druhů dopravy. Na vině je předevńím zastaralý stav, nízká kvalita, kapacita a nedostatečné investice do údrņby a rozvoje v minulosti. Dopravní infrastruktura je více rozvinutá na jihozápadě, daleko méně na severu a východě Polska. Stav a kvalita silniční sítě, na které je organizováno přes dvě třetiny veńkeré dopravy, je jedním z nejvýznamnějńích handicapů pro polskou ekonomiku. Délkou i hustotou dálniční sítě se Polsko řadí mezi poslední státy v Evropě. I přes svůj růst a investice v posledních letech je dálniční síť neucelená a nedostatečná. Statistiky úmrtnosti na silnici s 4572 mrtvými v roce 2009 řadí Polsko na neslavné první místo v EU27. 8 Mezi největńí slabiny silniční sítě patří: 9 Chybějící obchvaty a propojení do zázemí velkých měst Propojení významných měst Vzhledem k orientaci dopravy západ-východ nedostatečné/nedobudované propojení severu a jihu (osa západ-východ byla prioritní za komunismu) Polská ņelezniční síť patří mezi jednu z největńích v Evropě. Největńího rozsahu a modernizace dosáhla ņelezniční síť (standardní rozchod) v letech , kdy průměrně dosahovala km. 10 Následující období můņeme charakterizovat jako období strmého pádu, odprodejů a uzavírání ņeleznic. Jakkoli jsou indikátory jako rozsah a hustota sítě statisticky sledovány, nevypovídají nic o její kvalitě, jeņ se v současnosti nachází na velmi nízké úrovni. Na vině jsou malé investice ze strany státu a pokles poptávky po velkoobjemovém zboņí (uhlí, ocel, apod.) v posledních dvou dekádách. Vozový park je velmi zastaralý a infrastruktura často nesplňuje bezpečnostní předpisy. V prosinci 2008 polská vláda schválila plán investic do modernizace polských ņeleznic, jehoņ součástí je i výstavba vysokorychlostní ņeleznice. 11 Čtyři přístavy (Gdaňsk, Ńtětín, Gdyně a Svinoústí) hrají klíčovou roli v polské ekonomice, i kdyņ pouze Gdaňsk v rámci přístavů Baltského moře atakuje z hlediska objemu přepraveného zboņí 8 EUROSTAT: People Miller in road accidents, OECD: Territorial reviews, Poland, TAYLOR, Z. (2007) 11 HALCROW GROUP 18

19 první desítku. V posledních letech narůstá konkurence předevńím ze strany německých přístavů (Lübeck, Rostock) a přístavů na východ (Riga, Klajpeda). Mezi problémy polských přístavů patří nekvalitní dopravní napojení do vnitrozemí, podfinancování a s tím související nedobudovaní některých typů moderní infrastruktury 12. I kdyņ v celkovém objemu nepatří mezi významné na světě, zaznamenává letecká přeprava v Polsku významný růst. V období rostl objem letecké přepravy více neņ dvojnásobně oproti tradičním státům EU. Největńím je letińtě Fryderyka Chopina ve Varńavě s více neņ 8,7 mil. přepravených osob Zemědělství v Polsku Polské zemědělství je charakteristické stále vysokou zaměstnaností, i kdyņ podíl ekonomicky aktivních pracujících v zemědělství klesl v období o 11% 14. V současnosti v sektoru zemědělství pracuje přibliņně 16 % ekonomicky aktivních, coņ je cca 2,2 mil. osob, podílejících se ale pouze 5 % 15 na tvorbě HDP. Díky tradičně silnému vztahu polských rolníků k půdě se polńtí komunisté neodváņili kolektivizovat zemědělskou půdu v míře obvyklé v ostatních zemích, ve kterých byli komunisté u moci. Na konci 80. let podíl soukromě vlastněných hospodářství dosahoval 76 % 16, zbytek byl ve vlastnictví státu (státní statky). Komunisté soukromě hospodařící rolníky tolerovali, ale nepodporovali je a konfiskovali půdu těm největńím z nich. Znemoņňovali zvětńování ploch úspěńným zemědělcům, kteří by toho byli schopni obdobně jako na západě. V Polsku se díky této politické anomálii zakonzervovala struktura malých soukromých hospodářství do 50 ha. Po pádu komunismu se zhroutila větńina velkých státních statků. Zreformovat polské zemědělství se pokouńelo mnoho vlád po r. 1989, zatím vńak pouze s částečnými úspěchy. Se vstupem Polska do EU se příjmy polských zemědělců zdvojnásobily, předevńím díky přímým dotacím na obdělávání půdy. Mezi vstupujícími státy je Polsko v čele v produkci potravin (první místo v produkci brambor a ņita v Evropě a jeden z největńích světových producentů cukrovky). Silnou pozici si během posledních let vybudovalo pěstování jahod, které se produkcí řadí na přední příčky v Evropě. Přibliņně 50 % veńkeré zemědělské produkce jde v současnosti na export do zemí EU SAURAMA, A., SÄRKIJÄRVI, J. (2010) 13 LOTNISKO CHOPINA, Eurostat Press Office, Employment in the agriculture sector down by 25% between 2000 and OECD, OECD territorial reviews: Poland, BAOSKI, J. (2011) 17 OECD, OECD territorial reviews: Poland,

20 6. Polská kultura 6.1. Lidová kultura a gastronomie Polsko má zajímavou lidovou kulturu v různých regionech. Velkopolsko, Malopolsko, Mazovsko, Horní Slezsko, ale i menńí regiony Podlesí, Kujawy, Kurpie, Kaszuby a regiony horalské kultury v Karpatech (např. Podhale) se od sebe někdy dost podstatně lińí. Někdy i nářečím, které je pro ostatní Poláky téměř nesrozumitelné (zejména kańubńtina a slezské nářečí). Dolní Slezsko a území získaná po druhé světové válce od Německa lidovou kulturu v pravém smyslu nemají. Polská kuchyně spojuje typické evropské znaky s východními. Např. slezská kuchyně je podobná české nebo německé, ale střední Polsko má řadu jídel připomínajících spíń Rusko nebo Litvu (pirohy, borńč). V současné době se pochopitelně i v polské kuchyni objevují příznaky globalizace (rychlé ńíření fast foodu). Nejoblíbenějńími polskými jídly jsou bigos (podobný segedínskému guláńi), kotlet schabowy (klasický řízek, ale nejčastěji s kyselým zelím, coņ jde pro Čechy těņko dohromady), pierogi (pirohy) a gołąbki (plněný list). Velmi často se v polské kuchyni vyskytují houby. Přílohy jsou v 90% brambory, jiné (rýņe nebo určitá obdoba knedlí ve Slezsku) se vyskytují zřídka. Polńtí kuchaři si zakládají na zelenině velmi často čerstvé v podobě tzv. surówek, která je téměř povinnou součástí masitých jídel. Často je najdete na talíři ve dvou, tří nebo čtyřech variantách najednou. V Polsku je vynikající chleba a uzeniny, zejména klobásky. Polévek je nepřeberně druhů. Nejtypičtějńí je barszcz czerwony silný hovězí vývar s dodatkem červené řepy, která dává polévce červenou aņ nafialovělou barvu, kvůli níņ se řada cizinců neodváņí ji ochutnat. Kdo to vńak udělá, je mile překvapen. Geografickou zvláńtností jsou chłodniki studené polévky podávané v létě, které jsou mnohem známějńí spíńe v teplém klimatu, např. ve Středomoří (ńpanělské gazpacho, balkánský tarator nebo francouzská vichysoisse) Polská kultura nejvyńńí úrovně Pro Polsko jsou mnohem typičtějńí velké společenské a kulturní rozdíly. Oproti Česku, kde se opravdu významná část společnosti pohybuje v okolí průměru lze v Polsku zaregistrovat jak neuvěřitelné vrcholy, tak i naprostou beznaděj. Tak lze vysvětlit zcela protikladné názory pozorovatelů zvenčí, které mohou být oba pravdivé. Čeńi mají tendenci shlíņet na Poláky svrchu, a kdyņ vezmeme statistické průměry ekonomického a kulturního rozvoje tak zjistíme, ņe mají proč. Ukazatele jsou skutečně v Česku viditelně vyńńí, v případě spodních příček společenského ņebříčku dokonce výrazně vyńńí. Ale kdyņ se podíváme na ńpičku, tak zjistíme, ņe Poláci jsou schopni dosáhnout mimořádných výsledků a polská kulturní elita je často světovějńí neņ ta česká. 20