MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA Ústav financí Vyhodnocení komparace investičního životního pojištění se samostatnými investicemi a pojištěním rizik Bakalářská práce Vedoucí diplomové práce: Ing. Oldřich Šoba, Ph.D. Vypracoval: Adam Majchrák BRNO 2010

2 PODĚKOVÁNÍ Děkuji Ing. Oldřichu Šobovi, Ph.D., vedoucímu bakalářské práce, za odborné vedení, cenné rady a připomínky, které výrazně přispěly ke zkvalitnění této práce.

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci na téma Vyhodnocení komparace investičního životního pojištění se samostatnými investicemi a pojištěním rizik vypracoval samostatně a s použitím literatury a podkladových materiálů, které uvádím v přiloženém seznamu. V Brně, dne 26. května Adam Majchrák

4 ABSTRAKT Majchrák, A. Vyhodnocení komparace investičního životního pojištění se samostatnými investicemi a pojištěním rizik, Bakalářská práce. Brno 2010 Tato bakalářská práce se zabývá srovnáním investičního životního pojištění se samostatným zajištěním rizik a investicí do podílového fondu. Cílem této práce je posoudit, který z modelů je pro různé cílové skupiny lidí vhodnější. Cílové skupiny jsou stanoveny tak, aby byla práce přínosem pro maximální počet lidí s různými potřebami. Výhodnost jsme posuzovali podle stanovených kritérií výnosnosti, likvidity, flexibility a rizikovosti. Teoretická část práce popisuje základní principy jednotlivých produktů. Praktická část se zabývá zejména výpočty pro jednotlivé cílové skupiny a příklady, s přihlédnutím ke všem známým faktorům, které mohou výpočty ovlivnit. Výsledkem práce je doporučení, který z modelů je vhodnější v různých situacích. ABSTRACT Majchrák, A. Evaluation comparison of unit-linked life insurance with individual investment and insurance risks, Bachelor thesis. Brno 2010 This thesis focuses on comparison of unit-linked life insurance with an independent reinsurance and risk investing in mutual funds. The aim of this study is to assess which of the models for different target groups of people are better. Target groups are set to work to benefit the maximum number of people with different needs. The advantage was assessed according to established criteria of profitability, liquidity, flexibility and risk. The theoretical part describes the basic principles of individual products. The practical part deals with the particular calculations for different target groups and examples, taking into account all known factors that may affect the calculations. The result of this thesis is a recommendation that the model is more appropriate in different situations.

5 OBSAH 1. ÚVOD CÍLE TEORETICKÁ ČÁST Výklad pojmů Životní pojištění Kapitálové životní pojištění Rizikové pojištění Úrazové pojištění Investiční pojištění Poplatky u investičního životního pojištění Podílové fondy Fond peněžního trhu Dluhopisový fond Smíšený fond Akciový fond Fondy fondů Fond životního cyklu Poplatky u podílových fondů METODIKA Postup Hlavní výpočet Model 1: IŽP Model 2: Krytí rizik + fondy Cílové skupiny cílová skupina cílová skupina cílová skupina Vedlejší výpočet Příklady pro vedlejší výpočet Kritéria hodnocení Výnosnost Likvidita Flexibilita Rizikovost Vzorce PRAKTICKÁ ČÁST... 33

6 5.1. Hlavní výpočet cílová skupina Model Model Vyhodnocení kritérií pro 1. cílovou skupinu cílová skupina Model Model Vyhodnocení kritérií pro 2. cílovou skupinu cílová skupina Model Model Vyhodnocení kritérií pro 3. cílovou skupinu Vedlejší výpočet Kalkulace na 10 let: Investice do podílových fondů Investice do IŽP Kalkulace na 20 let: Investice do podílových fondů Investice do IŽP Kalkulace na 30 let: Investice do podílových fondů Investice do IŽP Kalkulace na 40 let: Investice do podílových fondů Investice do IŽP Závěrečné srovnání zisků z investic do podílových fondů a IŽP DISKUSE ZÁVĚR POUŽITÉ ZDROJE PŘÍLOHY... 56

7 ÚVOD 7 1. ÚVOD Dnes si již mnoho lidí uvědomuje, jak je důležité zajištění životního standardu rodiny z hlediska rizik jako jsou smrt, úrazy a podobně. Ztráta jednoho z živitelů by pro mnoho rodin znamenala velmi složitou situaci. Mnohé by se dokonce dostaly do existenčních potíží. Těmi není myšleno, že by nemohly požívat drahých či luxusních statků. Je zde myšlena situace, kdy se rodina, po součtu příjmů a výdajů na základní životní potřeby, jako je bydlení, strava, šatstvo popřípadě splátky úvěrů či hypoték, propadne do měsíční ztráty. Jsou zde samozřejmě různé sociální dávky a příspěvky, ale ty zdaleka nekryjí všechny potřeby takto poznamenané rodiny. Žijeme v době, kdy se invalidní důchody pohybují na hranici minima. Z invalidního důchodu je často možné pokrýt jen základní potřeby. Invalidní důchodce, který by si plnil svá přání a chtěl žít ve větším komfortu, by se mohl měsíčně dostat i do ztráty. Tato přání mohou být z pohledu zdravého produktivního člověka zcela banálního charakteru. Může to být například kadeřník, návštěva kina či divadla, dovolená. Tito lidé si musí velmi dobře spočítat, jaké výdaje jsou pro ně přijatelné. Dovolená z pohledu zdravého pracujícího člověka s určitým úsilím a šetřením běžná věc, je pro takového člověka zcela mimo realitu. Přestože spousta výdajů na rehabilitaci, medikaci a dalších potřebných nákladů na léčbu je hrazena státem, stále je zde velká spoluúčast klienta. Nejedná se však pouze o náklady spojené s léčbou. Jde například o přestavbu bytu či auta na bezbariérové, které si člověk musí uhradit zcela sám. Je naprosto nemyslitelné, aby takový člověk má-li rodinu přinášel nějakou kladnou finanční hodnotu nebo podporu rodině. Co do finančního hlediska je pro rodinu spíše přítěží, zejména v prvních letech invalidity, než si případně najde práci či jinak nezačne vydělávat. Je patrné, že zajištění těchto životních a zdravotních rizik je velmi důležité. Samozřejmě je třeba vždy přihlédnout k finanční situaci rodiny. Každý si nemůže dovolit platit drahé pojištění. Je třeba efektivně zkombinovat potřeby rodiny s jejími možnostmi. Dnes už si mnoho lidí tyto skutečnosti uvědomuje a snaží se je řešit. Bohužel mnoho lidí žije stále ještě v minulosti a spoléhá se v této oblasti výhradně na stát. Ten však nemá pro tyto případy ani potřebnou legislativu, ani prostředky. Podle průzkumu, který pro Českou asociaci pojišťoven realizovala společnost Ipsos Tambor, má životní pojištění sjednáno již polovina dospělé české populace (51 %). [12] S pojištěním je velmi často spojeno i spoření. Většina pojistek je stavěna tak, aby se v nich i spořilo. Navíc je to velmi dobrý prodejní argument pojišťovacích agentů, či různých zprostředkovatelů. Klient nechce slyšet, že svoje peníze jen odevzdává. Požaduje nějakou protihodnotu zpět na konci pojištění. Lidé tak mají pocit, že peníze

8 ÚVOD 8 vložené do pojištění se nikam neztratí, ale vrátí se jim, navíc se zhodnocením. To je však pouhá iluze. Ve skutečnosti se pojistné v případě, že jde o pojištění se spořením dělí na dvě části. Jedna část jde pouze na rizika a druhá na spoření. Riziková část je poplatek pojišťovně za to, že nastane-li pojistná událost, pojišťovna vyplatí pojistnou částku. Toto pojistné je nevratné, je to jednorázový nevratný poplatek. Spoří se pouze ta druhá část. Tyto skutečnosti jsou však klientovi často zatajeny. Neví, že na krytí rizik mu reálně stačí menší částka a zbylé prostředky může zhodnotit jiným způsobem, například v podílovém fondu. [1] Zájemce o pojištění často nedostane na výběr, je to zejména proto, že zprostředkovatel obdrží za vyšší pravidelné pojistné, respektive vyšší spořící část, v pojištění vyšší provizi. Spousta zprostředkovatelů kteří na finančním trhu vystupují jako finanční poradci, nemá v portfoliu alternativní produkty na spoření, proto musí volit formu spoření do pojištění. Dochází také k takovým situacím, kdy klient nemá kryta vůbec žádná rizika, jen v pojištění spoří. Za jakých podmínek, do jaké míry a zda vůbec je tento model efektivní a výhodný je předmětem této práce.

9 CÍLE 9 2. CÍLE Hlavním cílem této práce je vyhodnotit, zda je pro klienta výhodnější spořit v investičním životním pojištění nebo si platit samostatně rizika a spořit v podílovém fondu. Každý člověk je však jiný co do věku, pohlaví, výdělku, potřeb či možností. Není proto možné jednoznačně určit, který z modelů je lepší. Budou proto zvolena kritéria, kterými by se měl každý člověk ať už poradce nebo klient při výběru řídit a bude stanoveno, která varianta je pro dané kritérium vhodnější. Vytvoří se přehled kladných a záporných stránek každé varianty, který bude sloužit jako pomůcka pro poradce, manažery či klient pro lepší orientaci v této problematice. Uvedené poznatky budou také okamžitě zužitkovány v praxi. Dílčím cílem bude problematika pojištění. Jaké jsou různé druhy pojištění a rozdíly mezi nimi. Zaměříme se primárně na investiční životní pojištění, u kterého budou popsány principy, poplatky, flexibilita, rizika. Také proč a jakým způsobem se pojišťovat a volit připojištění. Dalším dílčím cílem bude problematika podílových fondů. Bude provedeno základní členění fondů, určeny poplatky a riziko. Primárně se budeme zaměřovat na pravidelné investování do fondů životního cyklu.

10 TEORETICKÁ ČÁST TEORETICKÁ ČÁST 3.1. VÝKLAD POJMŮ Pojistná událost je skutečnost, se kterou je spojena povinnost pojistitele vyplatit pojistné plnění. Je to událost nebo stav, ke kterému musí dojít, aby klient mohl nárokovat pojistné plnění ve sjednané výši. Je blíže označena v pojistné smlouvě a pojistných podmínkách. [13] Pojistné podmínky zde je uvedeno, za jakých podmínek se událost stává pojistnou událostí a v jakých případech ne. Dále jsou v pojistných podmínkách uvedeny všechny formální i právní náležitosti a informace týkající se pojistné smlouvy. Uvádí se zde také, v jakých případech je pojišťovna zbavena plnění v případě pojistné události. Jsou přiloženy ke každému sjednávanému návrhu pojistné smlouvy. Klient by měl být seznámen s jejich zněním. Pojistná částka částka, která představuje pojistné plnění v případě pojistné události. Je to částka, která byla zvolena klientem. Nejčastěji se volí tak, aby pokryla náklady nebo co nejvíce eliminovala finanční dopady pojistné události. Je to horní hranice případného plnění. Je to také částka, podle které se kalkuluje pojistné plnění. [13] Pojistné plnění je skutečná suma, kterou pojišťovna klientovi vyplatí po přezkoumání pojistné události. Je závislé na míře a závažnosti nastalé události. Jeho velikost se odvozuje z údajů v pojistných podmínkách. [13] Pojistník je člověk/klient, který smlouvu uzavírá. Je to plátce pojistného. Jedině on může na smlouvě provádět změny, případně vybírat či vkládat do pojištění peníze. Nemusí to vždy být zároveň i pojištěný. Pojistník může být osoba, která chce pojistit svoji rodinu, své blízké či jinou skupinu lidí. Dále osoba, která je zákonným zástupcem jiné osoby, například rodič, když pojišťuje svoje dítě. Dítě do 18ti let není způsobilé k právním úkonům, proto za něj smlouvu musí sjednat jeho rodič, případně prarodič či jiný dospělý člověk. [16] Pojištěný je osoba, na jejíž život či zdraví se pojištění vztahuje. Nemusí být nutně totožný s pojistníkem. V jedné smlouvě může být více pojištěných, ale vždy jen jeden pojistník. [16]

11 TEORETICKÁ ČÁST 11 Rizikové skupiny pojištěné osoby jsou v úrazovém pojištění rozděleny podle povolání a zájmových činností do různých rizikových skupin. Každá pojišťovna má jiné metodiky rozdělení klientů do rizikových skupin podle tarifů a typů pojištění. Nicméně platí, že čím vyšší je riziková skupina, tím je klient náchylnější k úrazu. Z toho vyplývá, že klient ve vyšší rizikové skupině může pro pojišťovnu znamenat větší riziko, a to takové, že pojišťovna bude muset s větší pravděpodobností vyplácet plnění. Z tohoto důvodu platí, že čím vyšší riziková skupina, tím větší platí klient běžné pojistné. Pojistné velikost pojistného v úrazovém pojištění závisí na velikosti sjednaných částek, na druzích sjednaného pojistného plnění a je diferencované podle rizikovosti. Propočet pravděpodobnosti realizace rizika úrazu obvykle pojišťovny odvozují od druhu vykonávaných činností pojištěným pojišťovny zařazují pojištěné do jedné z tarifních skupin (rizikových skupin). Počet těchto skupin pojišťovna vymezuje podle svého uvážení [1] Technická úroková míra - úroková míra, kterou pojišťovna používá při kalkulaci pojistného v životním pojištění. Technická úroková míra představuje takové zhodnocení rezervy pojistného životních pojištění, na které má klient smluvní nárok (zaručený podíl na výnosech z finančního umístění). Maximální výše technické úrokové míry je stanovena vyhláškou. [6] Obmyšlený osoba uvedená ve smlouvě, v jejíž prospěch je vypláceno pojistné plnění v případě pojistné události. Na smlouvě je uvedeno jméno a příjmení osoby, její pohlaví, datum narození a také příslušné procentuální plnění z celkového pojistného plnění. Obmyšlený, nemusí být jen jeden člověk. Může jich být libovolné množství. Avšak vždy platí, že součet procentuálního plnění všech obmyšlených osob je 100 %. [16] Kapitálová hodnota tzv. rezerva, ta je tvořena ze spořící části pojistného. Je to hodnota pojistky k určitému datu. V prvních letech může být záporná díky počátečním nákladům pojistné smlouvy. Je to zaplacené pojistné na spořící část po odečtení poplatků, zhodnocené o technickou úrokovou míru a připsané podíly na zhodnocení. Odkupné je kapitálová hodnota pojistky, od které jsou odečteny veškeré manipulační a správní poplatky a popř. sankce za předčasné ukončení smlouvy. Je to reálná suma, kterou klient obdrží v případě zániku pojistné smlouvy. [16]

12 TEORETICKÁ ČÁST 12 Běžné pojistné je částka, kterou klient pravidelně hradí ve stanovených intervalech. Obsahuje rizikové pojistné a rezervotvorné pojistné. V určitých případech může obsahovat jen jednu složku. Například u rizikového či úrazového pojištění. Vinkulace je využívána zejména k zajištění úvěru či hypotéky. Například u hypotéky klient vinkuluje životní pojištění i pojištění nemovitosti ve prospěch banky. Znamená to, že pokud nastane pojistná událost, v tomto případě úmrtí nebo destrukce či závažné poškození stavby, pojistné plnění je ve prospěch banky. [16] 3.2. ŽIVOTNÍ POJIŠTĚNÍ Životní pojištění zahrnuje krytí rizik ohrožujících životy lidí. Uplatňují se zde výplaty pojistný částek v případě pojistných událostí a to takových, které přímo souvisí s životem pojištěných osob. Nelze však přesně určit škodu, neboť smrt se nedá ohodnotit nebo vyčíslit. Proto se životní pojištění uzavírá na pojistnou částku, kterou si pojistník sjednal. [1] Životní pojištění kryje dvě základní rizika. Jsou to smrt a dožití. Dnes se tato rizika nejčastěji kombinují a jsou k nim často přidávány rizika neživotního charakteru, jako jsou úrazy, invalidita a další. Cílem životního pojištění je finančně zajistit osoby blízké (manželku, děti) v případě smrti. Zejména je vhodné pro živitele rodin, kdy smrtí živitele přijde zbytek rodiny o podstatnou část příjmů. Životní pojištění tak pomůže alespoň částečně vyrovnat tuto finanční ztrátu. Někdy je životní pojištění vyžadováno bankou při poskytnutí úvěru - banka se tak chrání proti riziku smrti klienta. Životní pojištění se taky stalo velmi hojně využívaným investičním prostředkem Kapitálové životní pojištění Kapitálové životní pojištění v sobě současně zahrnuje pojištění pro případ smrti a složku spoření. To znamená, že část z placeného pojistného je určena na pokrytí rizika smrti a část je pojišťovnou připisována ve prospěch klienta jako tzv. kapitálová hodnota. Tuto kapitálovou hodnotu pojišťovna investuje a zhodnocuje. V případě smrti klienta je pojišťovna povinna vyplatit jak kapitálovou hodnotu pojištění, tak pojistnou částku pro případ smrti. V případě, že se klient dožije konce pojištění, vyplatí pojišťovna klientovi kapitálovou hodnotu pojištění, ta však nemůže být nižší než pojistná částka. Dále může nastat situace, kdy je pojistná smlouva předčasně ukončena či zrušena. K tomu může dojít buď ze strany pojišťovny (zpravidla tomu tak bývá, přestane-li pojištěný platit pojistné) anebo ze strany klienta. K tomu může vést více důvodů. Mohou pominout

13 TEORETICKÁ ČÁST 13 důvody zřízení pojistné ochrany např. splacení úvěrů nebo již není třeba zajištění (děti dospěly, je dostatečná rezerva). Nebo si klient nemůže dovolit platit pojistné z nejrůznějších důvodů, popřípadě se našel na trhu lepší a levnější produkt. V tomto případě pojišťovna klientovi vyplatí odbytné. Produkt je daňově uznatelný. Daňová uznatelnost pojištění se řídí zákonem 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. To znamená, že je možné si odečítat od základu daně zaplacené pojistné, avšak pouze to, které jde na spoření. Pojistné zaplacené na krytí rizik není možné daňově zohlednit. Podmínky pro daňovou uznatelnost jsou následující. Pojištění bude trvat minimálně 5 let a bude minimálně do 60. roku pojištěného. Pojištěný musí být zároveň pojistník. Zruší-li pojistník smlouvu před 60. rokem věku je povinen vrátit daňové zvýhodnění. Maximální odečitatelná částka je Kč ročně, každému může také přispívat zaměstnavatel, který rovněž může uplatnit daňové zvýhodnění. V praxi však firmy nebo podnikatelé mají uzavřenou hromadnou smlouvu a přispívají na pojištění, které mají oni s danou pojišťovnou nasmlouvané. [8] U kapitálového životního pojištění není příliš velká flexibilita. V průběhu pojištění se nedá jednoduše měnit např. výše platby. Je to sice možné, ale s problémy a také s možnou ztrátou. Nelze z něj průběžně vybírat, to lze nejdříve v 60ti letech. Je tu možnost příspěvku zaměstnavatele nebo daňových úlev. Klient si nemůže volit investiční strategii. Zhodnocení je na úrovni technické úrokové míry v současné době 2,4 % - navýšené o výnosy. Je sice garantováno minimální zhodnocení, nicméně klient při příznivém vývoji své investice nemůže dosáhnout maximálního zhodnocení, to si ponechává z větší části pojišťovna, protože to ona nese riziko. Tento typ pojištění se již dnes téměř nesjednává. V současnosti jsou mnohem lepší možnosti na trhu. Mají jej spíše klienti, kteří je uzavřeli v době, kdy nebyla jiná varianta Rizikové pojištění Rizikové životní pojištění kryje pouze riziko smrti. Neobsahuje žádnou spořící složku, resp. na konci pojistného období není vyplaceno žádné plnění. Pojistné je pouze částka na krytí rizika a poplatky. V případě pojistné události je vyplacena sjednaná pojistná částka. Dojde-li k předčasnému ukončení pojistné smlouvy, není zde žádná sankce, ale také klient nedostane žádné odbytné. [1] Využívá se ve dvou případech. Jako zajištění pro případ smrti, a to klienta samotného nebo jeho rodiny. Nebo v případě potřeby vinkulace pojistného plnění ve prospěch banky, či jiné instituce, jenž poskytuje klientovi úvěr. Vzhledem k tomu že pojištění neobsahuje spořící část je možno jej uzavřít např. na dobu jednoho roku. Jiné,

14 TEORETICKÁ ČÁST 14 například investiční životní pojištění, není možné uzavírat na tak krátkou dobu zejména kvůli vysokým počátečním poplatkům, které se splácí v prvních dvou až třech letech pojištění. Investiční životní pojištění má tudíž minimální dobu trvání, v drtivé většině 3 roky. Tento typ pojištění nesplňuje podmínky pro daňovou uznatelnost podle zákona 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Daňové odpočty jsou pouze v případě rezervotvorných pojištění, kde je na konci vyplácena kapitálová hodnota. V případě sjednání dalších připojištění je při pojistné události vyplaceno pojistné plnění dle sjednaných podmínek. [5] Úrazové pojištění Úrazové pojištění je obdoba rizikového životního pojištění s tím rozdílem, že zajišťovány jsou zde primárně úrazy. Znovu platí, že celé pojistné je spotřebováváno na krytí rizik a netvoří se žádná kapitálová hodnota. Úrazová rizika jsou trvalé následky úrazu, smrt následkem úrazu, denní odškodné úrazů, drobné úrazy a tělesná poškození, pobyt v nemocnici následkem úrazů, invalidita způsobená úrazem. Samozřejmě k tomuto pojištění lze sjednávat mnoho dalších rizik, jako jsou například smrt jakýmkoliv způsobem, pojištění plné invalidity (dle nového zákona č. 155/1995 Sb. - zákon o důchodovém pojištění pro rok 2010 pojištění invalidity 3. stupně), pojištění závažných onemocnění, pracovní neschopnosti, pobytu v nemocnici aj. dle nabídky pojišťoven. Úrazové pojištění není možno daňově uznat, neboť stejně jako u rizikového jde celé pojistné na pokrytí rizik a poplatků. Při předčasném zrušení před uplynutí pojistné doby, se neuplatňuje žádná sankce. Samozřejmě klient neobdrží žádné peníze na konci pojistné doby, neboť nic nespoří. Ve většině případů se využívá kombinace rizikového pojištění a úrazového pojištění s připojištěními. Tato varianta je velmi flexibilní. Klient tak může pružně, rychle a bez ztrát reagovat na aktuální potřeby Investiční pojištění Investiční životní pojištění je spojení rizikového resp. úrazového pojištění s investováním prostřednictvím otevřeného podílového fondu. [1] Je to pojištění pro případ smrti nebo dožití. Pojistné je tvořeno opět dvěma částmi. První částí je pojistné, které se spotřebuje na krytí rizik a druhá je rezervotvorné pojistné. Klient může poměr mezi pojistným placeným na rizika a pojistným placeným na spoření libovolně kdykoliv měnit v závislosti na aktuálních potřebách pojistného krytí. Je také možné snižovat a zvyšovat celkové běžné pojistné. Je možné rušit nebo naopak sjednávat různá rizika. Dále je možné vkládat finanční prostředky do pojištění formou tzv. mimořádného pojistného

15 TEORETICKÁ ČÁST 15 nebo je průběžně vybírat. Pojištění je možné kdykoliv vypovědět a získat aktuální hodnotu účtu. Pojišťovna sama rezervotvorné pojistné neinvestuje. Vkládá ho do podílového fondu. Jsou dvě možnosti, do jakého podílového fondu jej pojišťovna vloží. První možností je spolupráce s externím podílovým fondem spravovaným partnerskou investiční společností. Tato společnost bývá většinou součástí stejné finanční skupiny, jako je pojišťovna. Druhou možností je investování do fondu, který vytvořila pojišťovna pouze pro své klienty. Klient může ovlivnit složení investičního portfolia a tím i míru rizika. Je možné peníze vkládat do jednoho nebo více klientem vybraných fondů. Dále je kdykoliv možné měnit alokační poměr. U pojištění jsou ve většině případů dány investiční strategie složené v závislosti na riziku. Mají předem stanovené procentuální rozložení do různých fondů. Základní jsou 4 možné strategie: garantovaný fond, kde je garantováno zhodnocení, které je však velmi nízké. konzervativní strategie, která většinou nakupuje dluhopisy. Zhodnocení je spíše menší, ale riziko je také velmi malé. vyvážená strategie investuje do akcií i dluhopisů v daném poměru. růstová strategie je tvořena převážně akciemi. Potenciál růstu je veliký, avšak je vykoupen největší mírou rizika. Rozdílem oproti kapitálovému životnímu pojištění je v tom, že není pevně stanovena garantovaná částka pro případ dožití. U investičního pojištění závisí celá výše částky při dožití nebo výše odkupného na výnosech z investování rezerv pojistného. Pojišťovna zde negarantuje žádné minimální zhodnocení. Z toho vyplývá, že celé investiční riziko nese klient. Přináší to klientovi možnost větší zisku, která je však vykoupena rizikem, že se může hodnota investice také kdykoliv snížit. Investiční životní pojištění je tedy rizikovější než klasické pojištění, ale umožňuje mnohem větší výnosy.

16 TEORETICKÁ ČÁST 16 Poplatky u investičního životního pojištění U investičního životního pojištění je celá řada poplatků. Každá pojišťovna má jinou výši poplatků a také jinak stanovenou metodiku pro jejich výpočet. Zveřejňování poplatků u pojištění není v České republice uzákoněno. Přesto většina pojišťoven své poplatky uvádí. Najdou se však i takové, které poplatky nezveřejňují. Je velmi riskantní vkládat své prostředky do takového pojištění, protože pojišťovna může s výnosem do jisté míry libovolně nakládat. Poplatky jsou velmi významným faktorem při porovnávání produktů jak mezi pojišťovnami, tak při komparaci s fondy. Mnohdy jsou to právě ony, co rozhodují o výhodnosti nebo nevýhodnosti daného investičního programu. Počáteční poplatek: Počáteční poplatek je vlastně provize zprostředkovateli. Klientovi, který si sjednává investiční životní pojištění, je třeba odborně poradit. Klient se často v pojistném a finančním trhu sám neorientuje a nerozumí mu. Zprostředkovatel by mu měl vysvětlit podmínky pojištění, jaké jsou možnosti na trhu a seznámit ho s parametry pojištění. Dále by měl s klientem provést základní finanční analýzu, kde by zjistil informace potřebné k výběru nejen rizik, ale také ke způsobu investování. Zprostředkovatel by měl být vyškolen k tomu, aby byl schopen klientovi poradit, jaké riziko je vhodné krýt pojištěním právě v jeho případě a jaká by měla být pojistná částka a jakým způsobem investovat. Mnohdy však dochází k zneužívání provizního systému lidmi, kteří se - i přestože pojištění vůbec nerozumí nazývají finanční poradci. Uzavírají smlouvy jen, aby z nich měli co největší provize, ale pro klienta jsou často velmi nevýhodné. Jsou různé způsoby úhrady počátečního poplatku. Nejčastějším případem je úhrada v prvních letech pojištění. Zpravidla to bývá 1 2 roky. Existují dva způsoby úhrady počátečního poplatku v prvních letech pojištění: 1. Strháváním procenta ze zaplaceného pojistného tzv. metoda alokačního procenta. To je uvedeno v sazebníku. Znamená to, že sjednal-li si klient pojištění s měsíčním pojistným Kč a alokační procento je např. 85 % v prvním roce a 45 % v druhém roce, bude v prvním roce z každé platby odečteno 850 Kč a do pojištění poplyne jen 150 Kč a v druhém roce bude z pojistného odečteno 450 Kč a do pojištění poplyne jen 550 Kč. Celkový počáteční poplatek by tedy činil 850* *12 = Kč 2. Počáteční jednotky zbavují klienta jako v prvním případě možnosti manipulace s vloženými prostředky. Za pojistné v prvních letech (1 2) se nakoupí tzv. počáteční

17 TEORETICKÁ ČÁST 17 jednotky. Z těch je pak každý rok strženo pojišťovnou zvolené %. Většinou to bývá 3 7 %. Toto procento se odečítá buď do konce pojištění, anebo po stanovenou dobu. Na konci pojištění jsou potom klientovi vyplacené zbylé počáteční jednotky. V případě, že pojištění ukončí předčasně smlouvu, počáteční jednotky mu nejsou vyplaceny v aktuální výši. Nejprve se strhnou všechny poplatky, které by zaplatil, kdyby smlouva doběhla do konce. Jinou možností úhrady počátečního poplatku je pravidelné strhávání stanoveného procenta z měsíčního nebo ročního pojistného po stanovenou dobu. Je to obdoba první možnosti, ale s tím, že je strhávána menší částka delší dobu. Naopak s druhou možností má společné to, že pokud dojde k předčasnému ukončení smluv, klient nedostane aktuální hodnotu účtu, ale sníženou o všechny poplatky tak, jakoby smlouva doběhla do konce. [9] Měsíční poplatek Je administrativní poplatek, který je každý měsíc strháván. Je stejný po celou dobu pojištění. V případě předčasného zrušení nebývá klientovi doúčtován, tak jako počáteční poplatek. Jeho výše je od Kč. Někdy je spojován a uváděn dohromady s inkasním poplatkem. Inkasní poplatek Poplatek za platbu, který je ve výši kolem 10 Kč. Je-li interval placení pojistného např. měsíc a inkasní poplatek 10 Kč, zaplatí za celý rok klient 12*10 = 120 Kč. Je-li interval placení pojistného čtvrtletí, platí se inkasní poplatek pouze jeden. Úhrn inkasního poplatku za rok by pak byl 4*10 = 40 Kč Vstupní poplatek Podobný jako u otevřeného podílového fondu. Je to procento z celkové částky, která jde na investice. Tento poplatek jde ve prospěch pojišťovny i zprostředkovatele. U investičního životního pojištění je jeho procentuální výše většinou fixní nezávisle na fondu. Na rozdíl od podílového fondu, kde se výše vstupního poplatku odvíjí od druhu fondu. Správní poplatek Tzv. management fee je poplatek, který je účtován ze zisku. Uvádí-li investiční společnost zhodnocení nějakého fondu například 3 % a managament fee je 1 %, tak reálné zhodnocení fondu nebylo 3 %, ale 4 %. Tento poplatek je účtován i v případě, že fond se dostal do ztráty.

18 TEORETICKÁ ČÁST PODÍLOVÉ FONDY Podílové fondy fungují na principu kolektivního investování. Kolektivní investování upravuje zákon č. 189/2004 Sb. o kolektivním investování. Činnost investičních a podílových fondů upravuje zákon č. 248/1992 Sb. o investičních společnostech a investičních fondech ve znění pozdějších novel. Podílový fond není právní subjekt. Nevydává proto akcie, ale podílové listy. Musí proto být spravován investiční společností, která má statut akciové společnosti. [7] Investování je postaveno na tom, že více menších investorů svěří své peníze investiční společnosti, která je investuje a zhodnocuje. Tento princip se nazývá tzv. kolektivní investování. Investiční společnost si za tuto službu účtuje od klienta poplatek. Investiční společnosti, které fondy spravují, mají mnoho portfolio manažerů a analytiků, kteří se zabývají tím, že denně hledají nejlepší investiční příležitosti na trhu, kam umisťují peníze. Pracují s mnohem větším objemem informací, než je schopen soukromý investor. Navíc mají v některých případech přístup k informacím, které nejsou volně přístupné na otevřeném trhu. Klient může díky podílovému fondu, který spravuje velký objem peněz dosáhnout na tituly, které by pro něj jako pro jednotlivce byly nedosažitelné, zejména na státní dluhopisy. Investiční společnost nabízí několik typů fondů. Fondy peněžního trhu, dluhopisové, akciové, smíšené či fondy fondů. Každý fond je různě rizikový a agresivní, klient tak může aktivně ovlivňovat riziko tím, že si zvolí fond, který vyhovuje jeho investičnímu profilu. Investiční profil závisí na několika základních předpokladech: Investiční horizont: klient by měl mít jasno, na jakou dobu je ochoten se vzdát svých peněz ve prospěch investic. Není totiž vhodné často měnit stanovenou strategii, zejména jedná-li se o dlouhodobější investování. A také není vhodné v případě stanovené strategie do investic neočekávaně a předčasně zasahovat a měnit je na hotovost. To platí opět zejména u dlouhodobějších investic, kde může být na počátku resp. v prvních několika letech investice ztrátová. Riziko: jak velké je klient ochoten podstoupit riziko. Možností je více. Jsou zde agresivní akciové fondy, které však mohou být velmi rizikové nebo konzervativní například dluhopisové fondy, které jsou o poznání stabilnější. Navíc u fondů je možné využívat tzv. princip uzamykání výnosů a postupné zkonzervativňování portfolia. Výnos: výnos hodně souvisí s rizikem. Čím vyšší je riziko, tím větší je potencionální výnos, ale samozřejmě je nutné brát v úvahu možné snížení investice. Důležité je vědět jakou část svých úspor klient investuje, aby mu případné snížení jeho investice nepřivodilo finanční potíže.

19 TEORETICKÁ ČÁST 19 Likvidita: v průběhu trvání investice však může dojít k neočekávaným událostem a klient bude potřebovat hotovost. Hodnotu investice proto bude chtít přeměnit na finanční hotovost. Investiční profil by měl být proto tvořen s ohledem k náchylnosti klienta k těmto situacím. Obrázek 1: Investiční trojúhelník Zdroj: Nikdy nelze dosáhnout nejvýhodnějších hodnot výnosnosti, likvidity a rizika současně. Vždy můžeme maximalizovat určitý faktor, ale jen na úkor jiného, jak uvádí Obrázek 1. Určení investičního profilu by mělo zohledňovat všechny výše uvedené předpoklady klienta. A s jejich pomocí poté vybrat ideální rozložení investičního portfolia. Je také velmi důležité rozebrat, jestli je schopen unést emoční stres spojený s poklesem hodnoty investice. Výnosy z investic v podílovém fondu nepodléhají dani z příjmu. To ovšem jen za předpokladu, že investice měla trvání delší než 6 měsíců. Kdyby klient chtěl vybírat dříve, musel by ze zisku odvést daň 15 %, kterou by sám musel přiznat v daňovém přiznání. Je velký rozdíl v investici do fondů a ukládáním peněz do bank. V bance jsou peníze, které jsou zhodnocovány určitým procentem. Hodnota účtu tedy neustále narůstá (neuvažujeme-li poplatky, které jsou mnohdy vyšší než úrok z vkladů). Vklady jsou pojištěny. U podílového fondu hodnota portfolia neustále kolísá a mění se v závislosti na aktuálním vývoji. Vklady zde nejsou pojištěny. Potencionální zisk je proto mnohem vyšší, ale je vykoupen rizikem snížení investice. Výše tohoto rizika je závislá na zvolené strategii. Vložením peněz do fondu, si klient koupí tzv. podílové listy. Koupí si tím podíl na tom daném fondu. Hodnota podílového listu se neustále mění, každý den je stanovovaná nová aktuální hodnota podílového listu. Tato hodnota závisí na hospodaření fondu, které má na starosti příslušný portfolio manažer. Součet podílových listů násobený aktuální hodnotou jednoho podílového listu udává celkovou hodnotu fondu. [3]

20 TEORETICKÁ ČÁST Fond peněžního trhu Investuje do pokladničních poukázek, dluhopisů s krátkou dobou splatnosti nebo ukládá peníze podílníků na termínované vklady. Investuje se z velké části v domácí měně, čímž je eliminováno měnové riziko. Rizikovost je velmi nízká, to je vykoupeno nižšími potencionálními výnosy, které se pohybují kolem 2-4 % p.a. Tento fond je alternativou ke spořícím účtům. Peníze jsou kdykoliv k dispozici. Velmi často se dá spravovat přes internet. Oproti spořícím účtům má výhodu, že zhodnocení je připisováno denně s tím, jak se mění celková hodnota fondu. Nepodléhá zdanění, pokud investujeme déle než 6 měsíců. Ale není zde žádná garance tzv. pojištění vkladů jako u spořících účtů. Jsou výjimečné situace, kdy dojde k poklesu hodnoty fondu, a tím ke ztrátě, i u těchto vysoce konzervativních a téměř nerizikových fondů. Příkladem je český fond peněžního trhu společnosti ING. Ten zaznamenal prudký pád zejména díky investicím do dluhopisů Islandu a jeho bank. Po té co došlo ke krachu islandských bank, aktiva tohoto fondu se prudce snížila. Portfolio manažeři samozřejmě přijaly několikerá opatření, aby tyto ztráty omezili a kompenzovali, nicméně faktem zůstává, že než se fond dostal na svoji původní hodnotu trvalo mu to téměř rok. Tento případ je však spíše výjimečný. Pravděpodobnost, že by se tato situace opakovala je velmi nízká. Vývoj fondu peněžního trhu společnosti ING je zachycen na Grafu 1. [9] Graf 1: Vývoj fondu peněžního trhu ING Dluhopisový fond Zdroj: Investuje do dluhopisů států a velkých firem. Jeho výnosy se pohybují v mezích 3 6 %. Zde už je však vyšší riziko než u fondu peněžního trhu. Využívaný je zejména u kratších a střednědobých investic do pěti let.

21 TEORETICKÁ ČÁST Smíšený fond Smíšený fond investuje do akcií, dluhopisů i nástrojů peněžního trhu současně. V některých případech investuje i do nemovitostí a komodit. Přičemž procentuální rozložení těchto aktiv udává celkovou míru rizika. Smyslem těchto fondů je diverzifikovat investici na trhu. Jsou vhodné pro střednědobé investory nebo konzervativnější dlouhodobé investory Akciový fond Jsou vhodné pro dlouhodobé investování nad 5 let, jak uvádí všechny dostupné zdroje. Nicméně investici na 6, 7 či 8 let je také velice rizikové umisťovat do akcií. Optimálním investičním horizontem, jedná-li se výhradně o akcie je horizont od 10 let. Je to zejména proto, že kurzy jsou velmi kolísavé. Akciové fondy umisťují většinovou část svého majetku do akcií různých firem. Často jsou řazeny do různých segmentů např. podle regionů nebo předmětu podnikání apod. Představují možnosti velmi zajímavého zhodnocení, které může přesahovat i 10 %, což je ale vykoupeno značným rizikem Fondy fondů Ty obsahují fondy jiných fondů, zejména ze zahraničí. Snižují tak riziko pádu některé firmy nebo státu. Nejčastěji obsahují akciové či smíšené fondy. Tabulka 1: Rozdělení fondů dle času, rizika a výnosu Popis Investiční horizont Riziko Likvidita Očekávaný výnos Peněžní fond 6 až 12 měsíců nízké vysoká 2 4 % Dluhopisový fond 2-3 roky nižší vyšší 3 6 % Smíšený fond 3-5 let střední střední 6 % Fondy fondů 4-5 let vyšší nižší 8 % Fond akciový 5 let a více vysoké nízká 8 14 % Zdroj: Produktové školení společnosti Partners Fond životního cyklu Tyto fondy jsou speciálním případem fondů smíšených a fondů fondů. Prostředky jsou investovány do téměř všech investičních nástrojů na finančním trhu. Specifickou funkcí fondů životního cyklu je přizpůsobování se životní situaci. Hlavním principem je

22 TEORETICKÁ ČÁST 22 postupné zkonzervativňování investice. Na začátku období je portfolio složeno převážně z akcií a různých jiných rizikových titulů, které mají vysoký potenciál růstu. Postupem času, jak se blíží konec programu, se portfolio stává více a více konzervativní. Princip je takový, že po dosažení určité časové hranice dojde k prodeji části rizikových aktiv a nákupu konzervativnějších. Z počátku může riziková složka tvořit kolem 90 % portfolia. V posledních několika letech naopak je rizikové složka minimální, ne-li nulová. Tento převod prostředků mezi fondy je zdarma, nazývá se uzamykání výnosů z předchozích období a provádí ho portfolio manažer příslušného fondu. Výhoda spočívá v tom, že spoří-li si klient např. 30 let a těsně před dobou výplaty přijde ekonomická recese nebo prudký propad některého z hlavních titulů fondu, klient nepřijde o své peníze, ty už jsou dávno v dluhopisech a nástrojích peněžního trhu. Má-li klient standardní model fondu, mohl by během krátké doby (1-2 roky před dobou splatnosti) přijít o značnou část svých peněz. Avšak využívá-li princip zamykání výnosů, o tyto naspořené peníze nepřijde. Jsou vhodné pro klienty, kteří jsou spíše pasivními investory. Aktivní investor se bude spoléhat spíše na sebe a své vlastnosti a vhodné investiční příležitosti bude hledat sám. Vhodná je tato varianta i pro klienty, kteří se nemohou přesně rozhodnout, jakou míru rizika jsou ochotni podstoupit. Často se těmito fondy také spoří na penzi. Je to velmi silný konkurent penzijního připojištění, neboť představuje vyšší potenciální zhodnocení. V penzijním připojištění, které dotuje stát, je omezená rizikovost a tím také omezený potenciální růst. Každý fond životního cyklu je tvořen větším množstvím cenných papírů od různých společností nebo států. Nastane-li situace a propadnou se cenné papíry jednoho podniku, tak to nemá významný vliv na celý fond, neboť ten je složen z mnoha takových cenných papírů a propad jednoho vyváží růst jiného. Nicméně, významný propad akcií velké firmy např. General Motors či dluhopisů státu, jak bylo uvedeno u příkladu Islandu, může i přes všechna opatření způsobit prudký propad fondu. Nevýhodou těchto fondů je z pravidla vyšší poplatek, zejména proto, že fondy samotné nakupují další fondy, ve kterých je poplatek. Jednorázová versus pravidelná investice Hlavním problémem při investování je tzv. časování trhu. Nejvýhodnější je nakoupit levně, když jsou trhy na nízkých hodnotách a poté se ziskem prodat, když je kurz vyšší. Není však jednoduché určit moment, kdy nakoupit a kdy prodat. Mnoho investorů tak přišlo o velmi vysoké částky jen díky špatnému časování své investice. Tomuto riziku se dá však vyhnout tzv. pravidelnou investicí. Využívá se jediné jistoty, která na trhu panuje a tou je volatilita. Investuje se pravidelně ve stanovených intervalech pevná

23 TEORETICKÁ ČÁST 23 částka, a to i při nepříznivém vývoji na trhu. Při dodržení těchto pravidel lze často dosáhnout vyššího zhodnocení než jednorázovou investicí, protože průměrná pořizovací cena nakoupených akcií je nižší než jejich průměrná tržní cena. [17] Poplatky u podílových fondů U podílových fondů je poplatková struktura daleko jednodušší než u pojištění. Je to dáno také tím, že podílový fond nemá určité náklady, které pojišťovna má. Například to můžou být náklady na likvidaci pojistných události. Vstupní poplatek: U podílových fondů je vstupní poplatek hlavním a největším poplatkem, který je třeba sledovat při výběru správného fondu. Vstupní poplatek je počítán jako procento z celkové investované částky. Není fixní jako u investičního životního pojištění, ale závisí na rizikovosti fondů. Zpravidla více rizikové fondy mají vyšší poplatek a méně rizikové mají velmi malý poplatek. Například fond peněžního trhu má vstupní poplatek nejčastěji 0 0,5 %. Ostatní fondy tj. smíšené, dluhopisové mají poplatky od 1 3 %. Vybrané akciové fondy mohou mít poplatek i kolem 4 %. Dražší mohou být také fondy životního cyklu, kde musíme uvažovat větší nákladovost. Vstupní poplatek je poplatkem, který jde na provizi zprostředkovateli a také investiční společnosti. Management fee Je poplatek za správu fondu. U investičního životního pojištění někdy nebývá účtován, nicméně u fondů vždy. Jeho maximální výše jsou 2 %. Bude-li výkonnost fondu uváděna jako hodnota např. 4 % a management fee bude 1,5 %, pak reálné zhodnocení nebylo 4 %, ale 4 + 1,5 = 5,5 %. Výstupní poplatek Je poplatek za zpětný prodej podílových listů. Zpravidla však nebývá příliš často účtován. Většinou po překročení stanovené hranice, nejčastěji půl roku, je klient od tohoto poplatku osvobozen.

24 METODIKA METODIKA 4.1. POSTUP Budeme provádět dva výpočty. Hlavní a vedlejší. Hlavní výpočet bude srovnání modelu 1: IŽP s modelem 2: RŽP a fondy. Vedlejší výpočet nebude brát v úvahu žádná rizika a zajištění a bude srovnávat pouze investování stanovené částky prostřednictvím IŽP a fondů. U hlavního výpočtu budou stanoveny 3 cílové skupiny, na které budeme nejprve aplikovat model 1: IŽP se spořením do takové výše, aby bylo dosaženo maximálního daňového odpočtu tj Kč za rok. Poté budeme na cílové skupiny aplikovat model 2: zajištění rizik bez spoření a zbylé finance budou investovány do podílového fondu. Oba modely budou porovnány podle dále uvedených kritérií. U vedlejšího výpočtu pro srovnání investic v IŽP a fondech vytvoříme příklady tak, aby z nich bylo patrné, která varianta je, co do výnosnosti, výhodnější. Bude se jednat o základní srovnání investiční složky bez pojištění Hlavní výpočet Model 1: IŽP Pro každou skupinu budou stanoveny požadavky na krytí rizik a stanoveno běžné pojistné v investičním životním pojištění tak, aby přesně odpovídalo maximálnímu daňovému odpočtu Kč za rok a zároveň běžné pojistné bylo minimální. Při takovémto nastavení je daňová úspora Kč za rok. Odkupné na konci pojištění bude dáno zhodnocením, které nastavíme na 5 % p.a. Z celkového výnosu je také potřeba odečíst daň. Pojišťovny však uvádí pouze celkovou kapitálovou hodnotu bez zdanění. Daní se pouze výnosy, tedy rozdíl mezi vloženými prostředky na spořící část pojištění a celkovým odkupným na konci pojištění. Celkové vložené prostředky na spořící část pojištění se rovnají Kapitálové hodnotě při nulovém zhodnocení. Kapitálovou hodnotu při nulovém zhodnocení vypočítáme: A) V pojistném programu B) Neumožňuje-li to program, musíme tuto hodnotu vypočítat ručně pomocí vzorce na dlouhodobé předlhůtní spoření. Získáme měsíční úložku, kterou vynásobíme příslušným počtem měsíců a získáme kapitálovou hodnotu s nulovým zhodnocením.

25 METODIKA 25 K odkupnému po zdanění poté připočítáme celkovou úsporu na dani, které jsme dosáhly odpočty korun ročně ze základu daně. Dosáhneme tak celkového finančního zisku z IŽP. Model 2: Krytí rizik + fondy Provedeme stejné zajištění rizik jako v prvním modelu, ale s minimálním pojistným a zbylou částku budeme investovat prostřednictvím fondů životního cyklu. Celková zaplacená částka na RŽP a fond je rovna celkovému pojistnému v Modelu 1. Do obou modelů tedy vložíme za celou dobu stejné peníze. Může nastat i situace, kdy krytí rizik bude realizováno prostřednictvím IŽP bez spořící částky resp. s minimální spořící částkou. Zejména proto, že IŽP nastavené jako rizikové pojištění, může být levnější než samotné rizikové pojištění Cílové skupiny Každá cílová skupina bude mít uměle nastavené parametry tak, aby kryly základní potřeby klienta na zajištění rizik. V ideálním případě by byla pojištěna všechna rizika na pojistné částky, které by přesně odpovídaly finanční ztrátě rodiny či klienta při pojistné události. Musíme však brát v úvahu, že není reálné pokrýt všechna rizika, vzhledem k příjmům a výdajům klienta. Podle údajů Českého statistického úřadu průměrná hrubá mzda v ČR v roce 2009 byla Kč. Nejvíce lidí tedy má příjem do této hranice nebo nižší. Ve všech cílových skupinách bude stanovena měsíční mzda na Kč. [11] Parametry se budou průběžně měnit, protože s postupným stárnutím člověka se mění i jeho potřeby na zajištění a také jeho kapitálová síla. Cílovým bodem bude ve všech případech věk 65 let resp. předpokládaný věk odchodu do důchodu. 1. cílová skupina Tabulka 2: Charakteristika 1. cílové skupiny Klient Krytí Věk Příjem Pracovní poměr Závazky Zaměstnanec žádné Smrt Trvalé následky s progresivním plněním Denní odškodné úrazu Hospitalizace (úrazem, nemocí) Invalidita (úrazem, nemocí) Zdroj: vlastní práce autora

26 METODIKA 26 Charakteristika skupiny a zdůvodnění nastavení krytí rizik: v této skupině se nacházejí lidé, kteří jsou ještě svobodní a bez závazku. Proto není třeba se zatím zajišťovat na smrt. Do budoucna budou zřejmě v drtivé většině řešit bydlení hypotékou, či jinou půjčkou a budou potřebovat zajištění na smrt. Pokud by se jim stala nějaká neočekávaná událost, která by zapříčinila, že už by se nemohli pojistit na smrt v budoucnu např. vážné onemocnění, či invalidita nedostali by už s největší pravděpodobností hypotéku či úvěr. Proto, má-li klient měsíčně dostatek volných prostředků, je možné ho i v nízkém věku a bez závazků pojistit na smrt. Obecně však platí, že mladé lidi bez závazku je třeba zajistit primárně na jiná rizika. Nejdůležitější je pro tuto skupinu lidí kvalitní zajištění proti případným vážným úrazům s trvalými následky a invaliditou. Mladý člověk má před sebou dlouhý život. Stane-li se mu nějaký vážnější úraz s trvalým následkem, je velmi pravděpodobné, že to bude mít vliv úplný nebo částečný na jeho schopnost vydělávat si peníze a postarat se o sebe. Může nastat situace, kdy již nebude moc vykonávat svoji dosavadní práci. Tím logicky přichází o mnoho peněz. Samozřejmě může začít například podnikat nebo si najít jinou ještě lepší práci. I takové případy se stávají, ale jsou spíše výjimečné. Jsou zde počáteční náklady na léčbu, či přestavbu bytu, auta. Ty jsou zejména v prvních letech úrazu velmi vysoké. Jdou často do statisíců či milionů korun. Pojistná částka by měla být minimálně korun s progresivním plněním do korun resp. do korun. Což je částka, která dokáže pokrýt výše uvedené náklady a potřeby klienta. Vycházíme z toho, že pro děti do 18 let je v řadě pojišťoven maximální pojistná částka korun s progresivním plněním. Stejná částka by tedy měla být minimální i po 18. roku věku klienta. [13] Denní odškodné slouží jako doplnění příjmu při krátkodobých úrazech a jako tzv. bolestné. Krátkodobým úrazem může být například zlomená ruka nebo rozbitá hlava atd. Je třeba přihlédnout k aktivitám klienta, jak moc je náchylný ke zraněním. Jestli dělá nějaký sport, popřípadě má další aktivity nebo rizikovější zaměstnání. Má-li člověk velkou rezervu, například na bankovním účtu, není třeba toto riziko zařazovat. Lidé z této 1. cílové skupiny však většinou nemají velké finanční rezervy. Navíc jsou náchylní také vzhledem ke svému věku k mnoha úrazům, proto je vhodné toto riziko zařadit. Co se týče výše pojistné částky, měla by být taková, aby ideálně doplnila měsíční ztrátu. V tomto případě korun na den. Kdyby byl klient osoba samostatně výdělečně činná, musela by tato částka být samozřejmě vyšší, protože zaměstnanec obdrží pří pracovní neschopnosti asi 60 % platu, ale OSVČ, neplatí-li si nemocenskou, nedostane nic. Pobyt v nemocnici si již v dnešní době každý hradí sám, proto je i toto riziko do pojištění zařazeno, aby byly pokryty náklady s hospitalizací spojené. V určitých

27 METODIKA 27 případech, jedná-li se o vážnější důvod pobytu v nemocnici, si klienti občas platí nadstandard. Je to z toho důvodu, že se pak v nemocnici cítí lépe a má to příznivý vliv na psychiku pacienta. Velmi vhodné je nastavovat vyšší pojistné částky na pobyt v nemocnici - např. 500 korun na den u malých dětí - se kterými jde do nemocnice i jejich matka. Té sice hradí pobyt v nemocnici s dítětem do šesti let stát, nicméně jednáli se o nadstandardní pobyt, musí si ho hradit sama. Proto je doporučována vyšší částka krytí u dítěte, aby případně zaplatila i pobyt matky v nemocnici. Zajištění tohoto rizika nebývá zpravidla příliš nákladné, proto jej zde zařazujeme do pojištění. Výše pojistné částky se pohybuje od 200 do 300 korun na den, tak aby byly pokryty náklady na hospitalizaci. Riziko invalidity 3. stupně jakýmkoliv způsobem (úrazem i nemocí) je také důležité. Vztahuje se na stav, kdy je klientovi přiznán plný invalidní důchod. Dříve se toto riziko nazývalo plná invalidita. V roce 2010 však vstoupila v platnost nová legislativa, která toto riziko transformuje na tzv. invaliditu třetího stupně. [14] Jak je uvedeno výše, invalidita je jednou z nejdůležitějších věcí, kterou by měl člověk mít pojištěnou. Podle statistik České asociace pojišťoven jsou příčinou plné invalidity resp. invalidity 3. stupně zejména nemoci. Proto v tomto případě, kdy se jedná o úraz i nemoc, značně vzroste cena tohoto připojištění. [12] Proto není možné zajistit klienta tak kvalitně jako při trvalých následcích úrazu. Nicméně je vhodné zajistit se minimálně na částku Kč. V případě, že se člověk stane invalidním úrazem, je mu poskytnuto plnění jak z trvalých následků, tak z plné invalidity. Samozřejmě, že je možné se zajisti i na další rizika (vážná onemocnění, pracovní neschopnost apod.), avšak v drtivé většině případů jsou tato rizika pro klienty příliš drahá. 2. cílová skupina Tabulka 3: Charakteristika 2. cílové skupiny Klient Krytí Věk Příjem Pracovní poměr Závazky Zaměstnanec žena, 2 děti Smrt Trvalé následky s progresivním plněním Denní odškodné úrazu Hospitalizace (úrazem, nemocí) Invalidita (úrazem, nemocí) Zdroj: vlastní práce autora