Regionalizace je činnost směřující k vymezování regionů z pohledu fyziogeografického a socioekonomického.

Transkript

1 Lokalizace Ing. Josef Zilvar, CSc 1 Teorie lokalizace Regionalistika je vědní obor, který se zabývá prostorovými jevy a procesy a jejich vzájemnými vztahy v lidské společnosti Region je chápán jako územní komplex vniklý diferenciací krajinné sféry. Regionalizace je činnost směřující k vymezování regionů z pohledu fyziogeografického a socioekonomického. Regionální a urbanistická ekonomika, jako součást ekonomických a sociálních věd usiluje o získání obecných poznatků o tvorbě a vývoji sociálně ekonomické struktury území 1.1 Hlavní aktéři rozvoje území Vnik, růst a zánik Druh výroby a úroveň technologie Dodavatelsko odběratelské vztahy Umístění podniku Obyvatelstvo ( domácnosti ) Stát Práce Příjmy a výdaje Zásobování a bydlení Vzdělávání, sociální péče, kultura a volný čas Zajištění infrastruktury Daně a jejich užití Podpora hospodářství 2 Lokalizační rozhodování podniku Podnik je otevřený systém se vztahy k okolí. Musí respektovat sociálně ekonomicképodmínky daného státu, tj. politické, právní, daňové a společenské normy. Lokalizační rozhodování vychází z posouzení řady faktorů působících v daném místě. Důležitost každého faktoru pro rozhodnutí je dána splněním následujících podmínek: - faktor musí mít vliv na podnikové náklady a výnosy - disponibilita, kvalita a cena faktoru musí být regionálně diferencovaná 2.1 Hlavní prostorově diferencované faktory Input Output - výskyt přírodních zdrojů - stav životního prostředí - pracovní síly ( kvalifikace, mzdové nároky ) - dodavatelé výrobků a služeb - dostupnost VTEI - přístup na trh - tržní potenciál ( vzdálenosti, kupní síla domácností, zvyklosti obyvatelů) Právní, politické, společenské faktory mají z hlediska lokalizačního rozhodování význam v mezinárodním srovnávání

2 2.2 Rizika lokalizačního rozhodování - umístění je dlouhodobé, změny investičně i provozně náročné - velké množství a různá váha faktorů vytváří podminky pro chybná rozhodnutí - dlouhodobost rozhodnutí nese riziko změn inputu, outputu i obecného prostoru pro podnikání 3 Teoretické přístupy k lokalizační analýze V literatuře lze rozeznávat tři různé přístupy, které se liší: 3.1 Neoklasické ( normativní) koncepce dle hodnocení předpokladů chování v inputu a outputu dle představ vývoje fungování a struktury hospodářského systému dle toho, jak je lokalizační rozhodnutí spojeno s nadřazenými podnikovými procesy ( strategie, výroba, inovace atd. ) Neoklasické koncepce obecně vycházejí z předpokladu dokonalé konkurence a z tendencí řešit nerovnováhu. Podniky se snaží maximalizovat zisk a lokalizovat se na optimálním místě. Teorie využívá deduktivní přístup, tj. na základě určitých předpokladů ( malosti zákonitosti chování podniků, produkčních fcí... ) se odvodí hypotézy, které lze ověřit empiricky. Uvedená teorie má následující slabiny: cíle podniků nemusí být optimální lokalizace je ovlivněna subjektivnimi faktory ( místem bydliště podnikatele) dostupnost informací může být v rozporu s náklady na jejich získání podniky nerady přecházejí do vzdálených lokalit 3.2 Behavioristické koncepce Behavioristé nezkoumají jak by se podle obecných zákonitostí podniky měly chovat, ale z toho jak skutečně při lokalizačních rozhodnutích postupuji Z toho vytvářejí zobecněni tj. postupují induktivně, zevšeobecňují empirické pozorováni Behavioristické koncepce se od neoklasických liší tim, že: využívají heuristické postupy rozhodování berou v úvahu rozdílnou schopnost podniků racionálně plánovat lokalizační rozhodnutí berou jako proces závislý na ostatních strategických plánovacích procesech Heuristický postup Použití optimalizačních propočtů je velice nejisté s ohledem na vzdálené časové horizonty a komplexnost působeni faktorů ovlivňujících lokalizaci podnikání. Proto jsou využívány předchozí zkušenosti, rutina a další zjednodušené způsoby rozhodování. Praxe využívá zejména tyto heuristické postupy: stupňovité lokalizační rozhodování - nejprve se zvolí stát, pak kraj a nakonec obec tj. konečná lokalita upřednostněni mimořádně důležitých faktorů - cena pozemku, vzdělanost prac. sil, úroveň infrastruktury hledání uspokojivé lokality - nezvažují se všechny možné lokality, ale nejdříve se určí kriterium akceptovatelnosti a pak se postupně zkoumá, která lokalita je první v pořadí přijatelná výběr dle naplněni minimálních požadavků - na všechny lokalizační faktory napodobování úspěšných podniků - vychází z teze, že je-li dané místo vhodné pro jiný dobře fungující podnik, bude vhodné i pro další podniky Využití rozdílů v disponibilitě informací a v úrovni podnikových zdroiů Velké podniky, které mají specializované aparáty pro získávání a kvalitní zpracování relevantních informací se rozhodují racionálněji. Navenek je patrné jejich úzké spojeni s okolím. Podnik lépe vybavený zdroji, lépe snáší náklady na mobilitu.

3 3.2.3 Interakce s dalšími podnikovými strategiemi Podnik často změnu lokality považuje za jednu z možností svého vývoje. Měl by postupovat následovně: zhodnotit dostatečnost výrobních kapacit a možnost odstraněni deficitů zvážit, zda rozšíření kapacit je možné ve stávající lokalitě posoudit, zda přesunout celý podnik, nebo vybudovat jen pobočku vybrat novou lokalitu Využití nové lokality má své přednosti: zjednoduší se zaváděni nových výrob a technologií jsou podmínky pro racionalizaci organizačních a řídících struktur při vzniku pobočky lze lépe usměrňovat růst mezd vytvářejí se podmínky pro další růst 3.3 Strukturální koncepce Zastánci strukturální koncepce kritizují izolaci neoklasických a behavioristických přístupů od vývoje národního či světového hospodářství. Světová ekonomika prochází určitými fázemi, ve kterých dominují vyvíjející se technologické, organizační i politické faktory. Vedle toho periodické krize vyvolávají restrukturalizaci a výrazné změny lokalizace. Lokalizační podmínky nejsou konstantní ale jsou nepřetržitě tvořené ve společenském reprodukčním procesu, jsou výsledkem sociálních procesů. Změny lokalizačních faktorů ovlivňují: strategie velkých podniků svojí poptávkou po prac. síle, dodavatelích a infrastruktuře konflikty mezi prací a kapitálem ( odbory, vynucený lokální růst mezd... ) změny hospodářské politiky státu 4 Důležitost a prostorová diferenciace faktorů Významnost faktorů z hlediska lokalizačního rozhodování je odvozena od druhu produkce a typu technologie, od stupně lokalizace a mobility faktoru. Podstatné faktory jsou posuzovány podle jejich disponíbilního nmožství, kvality a ceny. výrobní procesy se liší svojí náročností na půdu, přírodní zdroje, práci a kapitál, např. náročné na půdu ( na plochy) jsou vedle zemědělství a lesnictví též velkoobchod, skladování a doprava. Vysoké nároky na přírodní zdroje má těžební průmysl, energetika a cest. ruch. Velké objemy kapitálu potřebuje např. zpracovatelský průmysl s vysokým stupněm automatizace výroby. Nárokv na práci se projevují zejména jako nároky na různý stupeň kvalifikace a možností rekvalifikace. V posledních letech stále stoupá význam faktoru inovačních možností. Projevuje se např. při lokalizaci biotechnologických podniků, elektroniky a výroby nových materiálů Tyto činnosti se soustřed'ují do blízkosti universit a výzkumných center. Prostorová diferenciace faktorů je výsledkem jejich schopností se přesouvat (mobility). Nemobilní je půda, přírodní zdroje, místní infrastruktura a aglomerační efekty. Málo mobilní jsou těžké, či vysokoobjemové výrobky, výrobky rychle podléhající zkáze nebo služby vyžadující navázání osobního kontaktu. V ČR jsou málo mobilní pracovní síly s ohledem na rodinné a sociální vztahy. Vysoce mobilní jsou informace, elektrická energie a bankovní kapitál Stupeň lokalizace je výsledkem koncentrace výskytu faktoru v několika málo lokalitách. Dispersní lokalizace je typická např. pro nekvalifikovanou pracovní sílu a pro běžnou infrastrukturu. 5 Historický vývoi působení lokalizačních faktorů Změny významu faktorů jsou způsobeny změnami (vývojem) eko. struktury, vědecko-techníckým pokrokem. Faktor půda byl důležitý pro roztříštěnou zeměděl. výrobu ve vazbě na dopravní vzdáleností. Na začátku industrializace byl významný faktor zdrojů surovin ( uhlí, želená ruda.. ). Později růst dělby práce v průmyslu vedl k využívání prostorové blízkostí podniků (aglomerační efekt ). Zlepšené dopravní systémy snížily význam dopravních nákladů Vznik velkých podniků s více provozovnami a současným zlepšením přenosu informací umožnily prostorové oddělení vrcholového managementu od výroby. Nutná orientace na prac. sílu v řadě průmysl. odvětvích způsobila jejich dekoncentraci do venkovských oblasti. Poválečná expanze služeb, rozvoj informatiky, vědy a výzkumu akcentovala význam lokalizace do blízkostí universit a výzkumných center. Důraz je též kladen na kvalitu životního prostředí, která je oceňována zejména vysoce kvalifikovanou prac. sílou.

4 5.1 Neoklasický přístup Neoklasická lokalizační teorie se zabývá prostorovou diferenciací dopravních nákladů a jejich dopadů na hospodaření podniku. Výrobky se nespotřebovávají na místě, kde se vyrobí. Proto se liší cena, kterou platí spotřebitel a jednotkový výnos výrobce. Tržní cena je suma peněz, kterou spotřebitel zaplatí tm., že produkt přejde do jeho vlastnictví. Dle konkurenční situace dopravní náklady zaplatí výrobce nebo spotřebitel. Podniky hledají lokalitu s minimálními dopravními náklady. Pokud lze náklady zahrnout do ceny výrobku, pak jsou rozhodující náklady na dopravu vstupů Pokud ne, pak je hledána taková lokalita, která umožní co nejnižší celkové dopravní náklady. K přepravě podnik dle charakteru přepravovaného materiálu a vzdáleností využívá různé prostředky, na krátké vzdálenosti využívá silníční, pro střední železniční a pro velké leteckou dopravu. Vedle toho ve vhodných lokalitách při abstrahování od rychlostí lze využit i dopravu lodní. To vše si však žádá vybudovanou dopravní infrastrukturu. Dopravní náklady ovlivňují tržní podmínky podniku. Při pohledu ze strany poptávky, která je soustředěna v tržním centru X a za předpokladu, že vstupy jsou všude stejně dostupné, se výrobci lokalizují v okolí centra. Tržní cena je tvořena za podmínek dokonale konkurenčních. Nejvýhodnější pozici mají výrobci umístění co nejblíže k centru. Jestliže existuje prostorově koncentrovaná nabídka a současně prostorově rozptýlená poptávka, volí prodávající: a) strategii jednotné cenv v místě vvskladnění - spotřebitel kupuje za cenu zvýšenou o dopravní náklady. Poptávka tedy klesá s rostoucí vzdálenosti. Hraníce tržního prostoru je tam, kde poptávka je nulová. b) strategii jednotné spotřebitelské cenv - monopolní výrobce dopravní náklady zahrne do ceny výrobků pro všechny spotřebitele. Hranice tržního prostoru je určená výrobcem a je v místě, kde jednícový výnos je roven jednícovým nákladům. c) strategii cenové diskriminace - postavenou na tvorbě cenových pásem, kdy cena stoupá se vzdáleností od místa výroby. Prostorový monopol je značně stabilní. Při vstupu nového výrobce, který musí získat část kupujících od monopolistů, dojde k umístění nové jednotky na hranice jejich působišť. Jeho nové území však bude zabírat pouze menší část trhu původně etablovaných monopolistů. Podlehne, trh opustí, jestliže nemůže konkurovat výrazně nižší cenou. Tržní území v monotónní rovné krajině má podobu kruhu, v členitém terénu je trh hvězdicovitý dle sítě cest a ohraničený přírodními předěly. 5.2 Behavioristická koncepce zaměřená na organizaci a technologii Neoklasická lokalizační teorie vychází z idealizovaného podniku, který se autonomně rozhoduje, je dokonale informovaný a orientuje se na krátkodobou maximalizaci zisku V praxi taková situace neexistuje. Existují velké podniky, vnitřně strukturované, s výrobními jednotkami ve více regionech. Jejich technologie se rychle vyvíjejí, jsou propojeny sítí subdodavatelů Malé podniky svá lokalizační rozhodnutí provádějí zpravidla pouze při svém založení a jsou více závislé na svém lokalizačním okolí Lokalizační chování ovlivněné organizací podniku Velké podniky a lokalita Velké podniky v 70. letech 20. stol. začaly vykazovat prostorové efekty regionalizace svých činností. Vedle vnějších podmínek ( zlepšeni sítě komunikací a zrychlení přenosu informací ) k tomu přispěly i vnitřní předpoklady ( vnitřní dělba práce s diferenciací lokalizačních požadavků, vyšší kvalifikace pracovníků a kapitálová vybavenost ). Menší a místně komplexní podniky jsou zpravidla organizované funkcionálně. To však nevylučuje aby některá z funkcí byla umístěna do jiné lokality. Větší a komplexnější firmy bývají organizovány divizionálně dle výrobkových skupin nebo dle území Do jednotlivých lokalit jsou umisťovány činnosti, které nejlépe vyhovují místním podmínkám. Přitom tyto podniky jsou schopny i tamní sociálně ekonomické podmínky ovlivňovat. Holdingové uspořádání představuje propojeni mateřské společnosti s dceřinými, kdy rozhodující vztahy jsou kapitálové Vrcholové řídící funkce jsou lokalizovány do aglomeračních center národního či mezinárodního významu s ohledem na možnosti navazování kontaktů s jinými podniky, službami a státní správou Vliv má i dostupnost vysoce kvalifikovaných pracovníků a vyšší úroveň infrastruktury. Centrály divizí ( výrobkových i územních ) jsou umísťovány do národních a regionálních center. Útvary výzkumu a vývoje bývají v sídle podnikové centrály nebo jsou umísťovány do blízkosti universit a výzkumných ústavů Pro lokalizaci výrobních aktivit je rozhodující typ výroby. Kvalifikované aktivity jsou umísťovány do regionů s průmyslovou tradicí a s potřebnou úrovní prac. síly. Pro standardizované činnosti postačí periferní venkovské regiony s levnou prac. sílou, nebo regiony státem podporované.

5 Velké podniky mají větší akční rádius a mohou rychleji využívat výhod prostorové lokalizace. Dochází k hierarchické dělbě práce na různých prostorových úrovních ( mezi vyspělými a rozvojovými státy, státy jednoho hospodářského celku jako je EU, mezi regiony uvnitř státu nebo mezi aglomeracemi a venkovem ). Řízení hospodářské činnosti ze vzdálených center přináší i některá rizika: omezené kompetence managementu divizí vytvářejí málo prac. míst pro vysoce kvalifikované lidi důležitá strategická rozhodnutí vznikají v centrech bez dokonalé malosti místních podmínek a bez účasti místních pracovníků firmy. divize často fungují jako paralelní výroba k pokrytí dočasné extrémní poptávky nebo k snadnějšímu proniknutí na lokální trh. V poslední době se však projevují tendence decentralizace řízení a posilování dispozitivních funkcí do výrobních lokalit Malé podniky a lokalita Posílení důležitosti malých podniků způsobil krizový vývoj světové ekonomiky v 60. a 70. letech min. stol. Nezaměstnaná kvalifikovaná prac. síla se pokouší zakládat podniky a využívat tržní mezery, vzniklé zrušením výrob neefektivních pro velké firmy. Pozdější růst příjmů obyvatel posunul poptávku směrem k méně standardizovaným a na míru vyrobeným výrobkům. Technologický vývoj (elektronizace, pružné technologie) působí též ve prospěch malých podniků Malé podniky se většinou skládají jen z jedné výrobní jednotky a jsou přímo řízené vlastníkem. Lokalizační rozhodnutí dělají zpravidla jen při založení nebo při přemístění celé firmy. Začínající podnikatel nejdříve řeší samotný výrobek a jeho technologii, marketingové a finanční otázky. Nemá pracovníky na získávání a zpracovávání informací. Sám čerpá informace pouze z regionálních zdrojů a z okolí svého předchozího pracoviště. Při výběru lokality upřednostňuje malou vzdálenost od svého bydliště.na zakládání nových podniků mají vliv existující regionální odvětví, jejich stávající velikostní a kvalifikační struktury. S odvětvovou strukturou jsou spojeny specifické vstupní bariéry, technologické předpoklady a tržní dynamika. Odvětví s vysokými nároky na vstupní kapitál nebo s nízkou dynamikou rozvoje neprodukují potenciální podnikatele. V těchto regionech je rozvoj malých podniků pomalý. V regionech kde převládají velké firmy, nejsou při vysoké specializaci pracovníků ( např. jen na některou pracovní operaci) předpoklady pro jejich osamostatněni. V území, kde je vysoký podíl nekvalifikovaných pracovníků ( zemědělské regiony) je též nízký předpoklad spontánního vzniku nových firem. Lokální faktory ovlivňují i další rozvoj nově založených podniků. Jde hlavně o přístup ke kapitálu, trhu a pozemkům. Význam má i lokální a regionální politika veřejné správy, která se projevuje jako soustava podpor rozvoje podnikání směřující k odstranění rozdílů mezi regiony. Pro malé a střední podniky je též důležitá existence lokalizovaných podnikových sítí. Jde o formální i neformální formy spolupráce podniků. Důležité jsou instituce zřízené pro koordinaci hospodářských aktivit, např. odbytové a zásobovací organizace, informační a poradenská centra apod Lokalizační chování ovlivněné výrobky a jejich technologií Lokalizační rozhodování je ovlivněno tím, co podnik vyrábí a jakým způsobem. Technologie z delšího časového hlediska podléhá :změnám. Přicházejí nové výrobky, využívají se nové stroje a nové technologické postupy. Pro poznání těchto :změn je rozhodující teorie inovací vycházející z teorie výrobkového cyklu. Časté výrobkové :změny vyžadují kvalifikovanou pracovní sílu, využívání víceúčelových strojů a pružných technologií. Zároveň je třeba mít k dispozici velký počet dodavatelů, kteří se podle potřeby často mění. Tyto výrobní faktory jsou soustředěny v aglomeracích. Ve fázi růstu objemu produkce daného výrobku se zvyšuje obrat a tržby a jsou vyhledávány další investice. Zisk stoupá díky úsporám z množství výroby. S příchodem nových výrobců se ztrácí monopolní postaveni Díky konkurenci klesají ceny. Inovace výrobku ustupuje a pozornost je věnována novým výrobním procesům, jejich automatizaci. Požadavky na kvalitu prac. síly klesají a nároky na management rostou. Stoupají nároky na výrobní prostory. Podniky zakládají pobočky a hledají lokalitu s možností expanze ve středně velkých centrech. Ve fázi zralostí se tempo růstu objemu produkce zpomaluje a počíná pokles. Konkurence sílí a ceny dále klesají. Snižování nákladů cestou technologických :změn už možné není. Tlak na pokles nákladů vede k přesunu výroby do lokalit s nízkými náklady na prac. sílu a s vysokými státními podporami. Ve fázi poklesu končí výrobu konkurenčně slabší podniky. Dochází ke zpětné koncentraci výroby. Změny v lokalizaci jsou důsledkem redukce produkce.

6 Nově vznikající průmyslová odvětví jsou méně determinovaná nákladovými aspekty. Infrastruktura, prac. síly i některé další výrobní zdroje není možné běžně přesunovat Proto nelze očekávat umísťování nových výrob do periferních oblastí. Nový průmysl ale může přitáhnout potřebné výrobní faktory zejména do středně velkých center. Inovativní prostředí, vznik regionů mimořádnou koncentrací firem s vysoce rozvinutou technologií akceptuje kvalitativní stránky inovačního procesu, informační, sociální a kulturní vztahy. Z výzkumu špičkových center (Silicon Valley, Route 128, M4 - Corridor, Sophie Antipolis, Karlsruhe a dalších) vyplynulo že: inovaci je možné považovat za kolektivní proces při zapojení velkých i malých podniků, výzkumných organizací a škol, poradenských organizací a podpůrných institucí jsou tvořeny lokální sítové systémy jako zdroje informací, znalostí, financování a kooperace. Pro rozvoj těchto faktorů je důležitá územní blízkost a synergie jejich působení Vzájemné vztahy lokalit úspěšnost centra je podmíněna též sociálně - kulturním porozuměním jeho aktérů Podnikatelé se snaží lokalizovat tak, aby bez významné konkurence obsloužili co největší část trhu. Udržují od sebe co největší odstup, jsou dispersně lokalizovány. Jedná se o zásobování, zejména o trh se standardizovanými předměty denní potřeby. Spotřebitel nakupuje co nejblíže svého sídla. Dalším důvodem dispersní lokalizace je rozptýlený výskyt surovin a plošně rozložená půda pro zemědělství. Příčiny prostorové koncentrace hospodářských aktivit spočívají v charakteru aktivit samých a v prostorové koncentraci jiných podniků s navazujícími činnostmi Jindy je významná dostatečná koncentrace poptávky. Efekty koncentrace nevznikají jen pro podniky, ale i pro spotřebitele. Koncentraci vyžaduje též řada infrastrukturních zařízeni. 6.1 Aglomerační efekty Aglomerace ve smyslu seskupování, nahromadění hospodářské činnosti a obyvatelstva přináší různé efekty klesá interní uvnitř již existujících podniků úsporami z velkovýroby a to až do doby pokud křivka mezních nákladů externí vznikající ze vztahů mezi podniky navzájem, ze vztahů mezi podniky a obyvatelstvem a státem Pozitivní efekty vedou k prostorové koncentraci aktivit. Negativní jsou podnětem k disperzní lokalizaci. 6.2 Externí efekty Ovlivňují hospodářský výsledek jednotlivého účastníka, ale jsou kontrolované jiným hospodářským subjektem lokalizační efekty - vznikají mezi různými podniky jednoho odvětví. Pro odvětví jako celek jsou interní, pro jednotlivé podniky jsou externí. Pozitivní lokalizační efekty generují dodavatelské aktivity, specializovaný trh práce, vznik výzkumných a vývojových zařízení. specializovaných vzdělávacích organizací a služeb, vznik specializované infrastruktury. Negativní lokalizační dopady se projevují rostoucími cenami výrobních faktorů a poškozováním životního prostředí urbanizační efekty - projevují se mezi podniky různých odvětví a ostatními aktivitami území. Pozitivní urbanizační efekty zahrnují: zvětšování místního trhu zboží a práce dostupnost služeb a výzkumu rozšiřování infrastruktury ( sociální i technické) možnost přímých hospodářských a sociálních kontaktů Negativní urbanizační efekty se projevují jako vysoké ceny výrobních faktorů Význam externích efektů Urbanizační a lokalizační efekty ovlivňují prostorovou strukturu hospodářství. Některé aktivity se v prostoru koncentrují, jiné jsou rozmístěny disperzně. Jejich důsledkem je diferenciace prostoru na průmyslové a zemědělské oblasti Externí efekty přitahují do určitých regionů hospodářské aktivity, a proto se státní hospodářská politika v zájmu podpory atraktivity regionů snaží pozitivní externí efekty podpořit Nebezpečí spočívá v tom, že se obtížně udržuje optimální rozsah koncentrace, protože

7 podniky reagují na externí efekty, které vycházejí od ostatních a přehlížejí efekty ( často negativní) které samy způsobily. Usilují o získání všech výhod dostupných pozitivních efektů a negativní přesouvají na veřejnou správu 7 Strukturv využívání území Von Thúnen v první polovině 19. stol formuloval na základě zemědělského využívání půdy polohovou rentu, která platí i pro využívání prostoru v regionech. Podstatou je poznání, že na každém stanovišti se vyrábí produkt, který přináší nejvyšší polohový efekt Aplikace této teorie je závislá na vývoji dopravních nákladů. Z této teorie vychází teorie struktury města, spočívající v poznání, že podle vzdálenosti od středu města klesá cena pozemků a bytů. 7.1 Sídelní struktura regionů Vývoj městských systémů v prostoru regionů, tj. prostorové struktury osídlení vychází z teorie centrálních míst. Teorie centrálních míst předpokládá homogenní plochu a plošně rozloženou poptávku a jednotné ceny usměrněné dokonalou konkurencí. Tržní oblast dodavatele je na tzv. horní hranici dosahu, tj. v takové vzdálenosti, kde tržní cena složená z výrobní ceny a dopravních nákladů je tak vysoká, že poptávka je nulová. Dolní hranice dosahu je odvozená od minimálně možného množství produkce s ohledem na podnikové fixní náklady. Vedle produkční funkce výrobce a poptávkového chování spotřebitele je horní a dolní hranice dosahu závislá na hustotě osídlení a dopravních tarifech. Za honí hranicí dosahu je trh nenasycený a je tu prostor pro další výrobce. Horní hranice se dotýkají a mezi nimi vznikají nepokryté plochy. To vede výrobce k vzájemnému přibližování, které je však možné až po dolní hranice dosahu Tak vznikají pro každý výrobek tržní oblasti Z jejich kombinace vznikají prostorové struktury výrobních stanovišť. 7.2 Sídelní struktura a městské systémy Centrální místa Systém centrálních míst jako hierarchistický systém výrobních stanovišť má tyto charakteristické vlastnosti: čim vyšší je dolní hranice dosahu nějakého výrobku, tím silnější je jeho centralita každé centrální místo nabízí i výrobky z nižších centrálních stupňů Vývoj ukazuje postupné změny ve vlivu centrálních míst protože: roste kupní síla domácností roste poptávka po nových vysoce kvalitních výrobcích a centrální místa se posunuíí nahoru zvyšuje se počet obyvatel a tím se zhušťuje síť centrálních míst mobilita obyvatel roste a je možné přeskočit nižší stupně zlepšená soustava dopravy umožňuje zásobování vzdálenějších míst cesty do vzdálených pracovišť vedou k nákupům v blízkosti pracovišť zlepšují se možnosti skladování Koncepční význam teorie centrálních míst spočívá v tom že: vysvětluje proč jsou sídla různé velikosti v prostoru relativně pravidelně rozmístěna popisuje proč nabízejí určité typické výrobky jsou na sobě závislá a navzájem spojená hierarchií centrálních míst Městské systémy a vývoj měst Teorie městských systémů se opírá o nákladovou koncepci teorie centrálních míst ( Chrisller, Losch ) a spojuje ji s novějšímí koncepcemí rozšiřování inovací a informací v prostoru. Ukazuje se, že pro města na stejném centrálním stupni je společné propojení na společné město vyššího hierarchického stupně. Vzdálenost od nejvyššího centra je nazývána hierarchická vzdálenost Modely etapového vývoie měst Teorie Vanhoveho a Klaassena vycházejí z teorie výrobkového cykltl Přitom inovační impulsy vedle výrobních jsou i sociální. Etapový model zahrnující urbanizaci, suburbanizaci a desurbanizaci vnitřní a vnější části, tj. jádra a vnějšího okruhu. Jádro je hustě osídlená část města ( střed ), obklopená vnějším okruhem.

8 Urbanizační etapa Počátek urbanizace byl dán přechodem od agrární společnosti k průmyslové. První průmyslové podniky se lokalizují v existujících sídlech. Po vynálezu parního stroje i v místech bez vlivu vodní energie. Průběh urbanizace byl následující: obyvatelstvo z venkova mígruje do měst za prací bez veřejné dopravy dochází k stěhování do malých bytů v centrech města jsou nucena budovat infrastrukturu průmyslová výroba v místě stoupá díky koncentraci poptávky pozdější vysoká hustota v centru vyvolává růst na okraji ( výrobní i obytné zóny ) a hustota osídlení v centrech začíná klesat do centra se tlačí specializované obchody a správní kanceláře Suburbanizační etapa Vyznačuje se následujícímí jevy: Desurbanizační etapa přesuny obyvatelstva z jádra na vnější okruh sílí dopravní obslužnost umožňuje snadnou dostupnost centra nižší ceny pozemků na okraji umožňují výstavbu bytů a průmyslových jednotek městský region roste ale jen na okrajích na okrajích roste poptávka rostoucí individuální automobilová doprava ničí ŽP počet obyvatel v jádře klesá a mění se jeho demografická struktura V této etapě dochází k následujícím jevům: hustota aktivit na okrajích zvedá ceny pozemků hlavnímí konkurenty se stávají středně velká města v okolí, kde jsou ceny půdy nižší než v jádru i v okolí center životní náklady při relativně stejné úrovni obsluhy jsou nižší přeskupování obyvatelstva a hospodářských aktivit probíhá ve prospěch středně velkých míst Reurbanizační etapa Lze předpokládat že: města se budou snažit oživit ( revitalizovat ) svá centra v oblasti dopravy, pěších zón a veřejné zeleně potřeba obytných ploch na I obyvatele dále poroste, bude vysoká poptávka v centrech, která přinese vysoké ceny a ty budou působit spolu s profesní poptávkou po kvalifikované práci selekci obyvatel v centrech budou převažovat mladí a bezdětní lidé

9