1.1 Vznik a vývoj písma

Transkript

1 1.1 Vznik a vývoj písma Vývojové stupně písma: Předchůdci písma (kresby, zářezy do dřeva, rytiny do kamene, uzly na provazech) Písmo obrázkové: piktogramy (znaky znázorňují širší sdělení, neváží se na daný jazyk dnes např. dopravní značení) ideogramy (znaky označují určitý pojem, nikoli slovo) Fonogramy (znaky označují zvuky): písmo slovní (znaky pro slova) písmo slabikové (znaky pro slabiky) písmo hláskové (znaky pro hlásky) Přibližně ve 4. tisíciletí př. n. l. vznikly písmové soustavy v Egyptě a Mezopotámii. Jejich rozdílnou podobu určoval psací podklad a nástroj v Egyptě to byl nejprve kámen, do něhož se nápisy tesaly nebo ryly, později papyrus, na který se psalo seříznutou třtinou namáčenou v inkoustu, v Mezopotámii se psalo na hliněné tabulky, do nichž se nápisy ryly dřevěným rydlem. Nejstarším egyptským písmem jsou hieroglyfy (písmo posvátných rytin), které se vyvinuly z obrázkového písma. Postupně se začala psát slova znějící stejně týmiž znaky, bez ohledu na různý význam. To bylo základem pro vznik hláskového písma každému ze 24 znaků byla přiřazena jediná souhláska (pro samohlásky nemělo egyptské písmo znaky), psalo se ve sloupcích zhora dolů nebo v řádcích zprava doleva. Vytvoření hláskové abecedy však nebylo provedeno důkladně základní řada znaků byla sice jednosouhlásková, vedle toho se však užívalo znaků dvojsouhláskových a trojsouhláskových, některým znakům zůstal i jejich původní význam celého slova. Po vynálezu papyru (asi 3000 př. n. l.) písaři nejprve kopírovali tvary hieroglyfů. Záhy poznali výhody nového materiálu a zjednodušovali a zkracovali značky, z čehož se vyvinulo nové písmo hieratické (kněžské). Jeho dalším zjednodušením vzniklo přibližně kolem roku 650 př. n. l. písmo démotické (lidové). Egyptské písmo upadá po ztrátě egyptské samostatnosti v roce 30 př. n. l. V Mezopotámii vytvořili Sumerové stylizací obrázkového písma klínové písmo. Rozlišuje se celkem sedm vývojových stupňů klínového písma přechod od původního obrázkového písma ke klínovému nastal ve druhé a třetí fázi vývoje (tehdy se také změnil směr psaní psalo se a četlo zleva doprava oproti původnímu psaní do sloupců). Sumerskou kulturu a písmo přijali Babylóňané, původně bojovný semitský kmen, který ovládl Sumery. Klínové písmo se rozšířilo podél celého východního pobřeží Středozemního moře, psalo se jím v říši Chetitů v Anatolii (vedle hieroglyfického písma odlišného od egyptského), v Urartu v armenských horách, v jihozápadním Íránu 1 Vývoj egyptských písem Hieroglyfy Hieratické písmo Démotické písmo Vývoj klínového písma

2 Novoasyrská podoba klínového písma i v Elamu. Čistě hláskové klínové písmo složené ze 30 znaků užívali od 15. století př. n. l. obyvatelé města Ugarit ležícího na dnešních syrsko-libanonských hranicích. Klínové písmo zaniká okolo roku 100 př. n. l., kdy bylo vytlačeno aramejským písmem (odvozené z fénického). Z egyptského a klínového písma pravděpodobně vycházeli Féničané (semitský národ) ve 2. tisíciletí př. n. l. při vytváření vlastního hláskového písma, které obsahovalo 22 znaků pro souhlásky (stejně jako egyptské písmo nemělo znaky pro samohlásky a psalo se zprava doleva). a b g d ch w z h th j k Fénické písmo l m n s o p ś q r š t Z fénického písma je odvozena většina dnes známých abecedních systémů. Archaická řecká abeceda Současná řecká abeceda a b g d e z é th i k l m n o p s q r t f ch ps ó y Řekové měli ve 2. tisíciletí př. n. l. vlastní systém písma, který zanikl kolem roku 1100 př. n. l., když byla jejich kultura zničena dórskými vpády. V století př. n. l. Řekové převzali a zdokonalili fénické písmo a zavedli psaní zleva doprava, zpočátku psali zprava doleva a delší texty bustrofedonicky (první řádek zprava doleva, druhý zleva doprava, třetí znovu opačně přechodný typ psaní mezi semitským levosměrným způsobem a mladším řeckým a římským pravosměrným), přičemž znaky obraceli vždy tím směrem, ve kterém psali. Řecká abeceda se postupně lokálně rozdělila na dva samostatné typy: východořecký z tohoto typu vznikla řecká abeceda; západořecký z kterého byla odvozena latinská abeceda. Od roku 403 př. n. l. užívali Athéňané nové a doplněné východořecké abecedy, měla 24 písmen (17 souhlásek, 7 samohlásek) a na území Řecka zvítězila tato abeceda nad typem západním. Z řeckého písma se vyvinula písma řady neřeckých národů: gótské, kopské, arménské, gruzínské, slovanská hlaholice cyrilice azbuka. ΑΒΓΔΕΖΗΘΙΚΛΜΝΞΟΠΡΣΤΥΦΧΨΩ α β γ δ ε ζ η θ ι κ λ μ ν ξ ο π ρ σ τ υ φ χ ψ ω 2

3 Římané přijali písmo od Etrusků, kteří používali upravené západořecké písmo (nejstarší etruská abeceda měla jen 19 znaků, psalo se zprava doleva). Archaická latinská abeceda (asi od 7. století př. n. l.) obsahovala 21 znaků psaných zprava doleva nebo bustrofedonicky. Ve 2. století př. n. l. se vývoj latinské abecedy stabilizoval počet znaků se ustálil na 23 písmenech (ve 3. století př. n. l. byla do latinské abecedy přidána písmena G a Y, v 11. století n. l. byl vývoj abecedy ukončen přidáním U, W a J, přičemž se písmena V a U, I a J začala důsledně rozlišovat teprve od 17. století n. l.). V době císařské nastal rozmach římského písemnictví. Z littera capitalis římské písmo znalo pouze velká písmena, kterým se říkalo kapitály (později majuskule nebo verzálky) vzniklo postupně více forem písma: scriptura monumentalis (slavnostní písmo), scriptura actuaria (písmo malovaných nápisů). Z těchto písem se vyvinula písma knižní capitalis quadrata (písmo širší, čtvercového vzhledu), capitalis rustica (písmo užší, úspornější formy) a římská kurzíva (písmo pro běžné psaní, šikmo skloněné). Ve století n. l. vznikla z římských kapitál unciála mající také pouze velká písmena, z nichž některá překračovala horní a dolní úroveň písma. Následně vznikla polounciála (5. století n. l.) odvozená z římské kurzívy, která částečně obsahovala i malá písmena. Po pádu říše římské, vlivem stěhování národů došlo k roztříštění vývoje písma (vznikala lokální písma různých tvarů, často nesnadno čitelná: ve Francii merovejské, irské z polounciály, anglosaské z římské unciály, kuriální styl písmo papežské kurie, beneventana písmo benediktinů v Itálii a Dalmácii, ). Ke sjednocení vývoje písma dal v 9. století n. l. podnět Karel Veliký bylo zavedeno používání latinkového písma, které již obsahovalo malá písmena. Toto písmo se nazývá karolínská minuskule. Během století n. l. se změnil poměr mezi výškou a šířkou liter vzniká gotická minuskule písmo užší, úspornější formy. Ve 14. století n. l. se ze znovuoživené karolínské minuskule vyvinula gotiko-antikva (Petrarkovo písmo), na jejímž základě vznikla v polovině 15. století n. l. humanistická minuskule. Od 15. století n. l. vedle sebe existují písma lomená a písma antikvová. Do skupiny písem lomených patří písma přijatá Němci za národní typ písma textura, rotunda, švabach, fraktura a bastarda. a b k, g d e f z h i k l m n o p q r s t u ks Archaická latinská abeceda Scriptura monumentalis Unciála 3

4 Karolínská minuskule Gotická minuskule Současná podoba latinské abecedy (beze všech přídavků se zachovala pouze v angličtině) A a B b C c D d E e F f G g H h I i J j K k L l M m N n O o P p Q q R r S s T t Uu Vv Ww X x Yy Z z Humanistické (antikvové) písmo se rozvíjelo nedříve v Itálii, prostřednictvím papežské kanceláře se však šířilo po celé Evropě. Nejpozději se ujalo v textech německých, kde k téměř úplnému vytlačení písem lomených došlo až v roce Humanistickou minuskulí byl ukončen vývoj psané formy písma. Tvůrci prvních tiskových písem vycházeli z ručně psaných forem písma a jejich snahou bylo, aby tisková písma byla k nerozeznání od písem psaných nebo aby jim byla velmi blízká. Za první tiskové písmo lze označit texturu, kterou tiskl Gutenberg 42řádkovou bibli v letech (jeho prvotisky kolem roku 1444 byly tištěny nedokonalým písmem s mnoha nepřesnostmi). Fraktura dostala konečnou podobu okolo let (na podobě fraktury má zásluhu tiskař Johann Schönsperger, zhruba o deset let později dali poslední podobu tomuto písmu společně Johann Neudörffer a Hieronymus Andreä), tiskový švabach se formoval od roku Gotická písma byla po čtyři sta let typickým německým písmem. V roce 1470 vytvořil Francouz Nicolas Jenson tiskovou antikvu, která se svou dokonalostí stala do jisté míry měřítkem všech antikvových písem. Boloňan Francesco Griffo vytvořil v roce 1500 tiskovou kurzívu odvozenou od humanistického psacího písma užívaného papežskou kanceláří. Antikva zvítězila pro tisk latinských textů zásluhou humanistů, kteří dokazovali, že jedině toto písmo je vhodné pro vydávání klasických textů. Pro latinské texty se antikva používala i tam, kde pro národní jazyky zvítětila písma gotická, tedy zvláště v Německu a u nás. Bylo tedy přirozené, že první v Itálii vydaná kniha byla tištěna antikvou. Obdobně tomu bylo i ve Francii a antikva se rychle rozšířila po západní Evropě. Písma indická, arabská a hebrejská vycházejí z písma fénického, jejich následný vývoj však probíhal samostatně. Zcela nezávisle se vytvářely ideogramy čínské, korejské a japonské. S vývojem písma se vyvíjely i číslice. Dnes se používají pro zápis čísel převážně číslice arabské. Vývoj arabských číslic ve 12. století a jejich současná podoba

5 Genealogická tabulka písma egyptská klínové fénické řecké archaické sábské aramejské etiopské moábské punské indická syrské arabské hebrejské řada p. odvozených charustí bráhmí kufické devanágarí řecké západní řecké východní řada p. odvozených etruské mesapské kopské atické iónské dórské nubijské byzantské moderní řecké hlaholice cyrilice gótské arménské albánské ruské rumunské srbské bulharské faliské lepontské venetské ligurské umberské latinské sikulské oské unciála polounciála národní merovejské irské anglosaské runy beneventana karolínská minuskule lomená humanistická minuskule tisková lomená antikvová 5

6 1.2 České písmařství Hlaholice Česká bastarda Nejstarší památky českého písemnictví byly psány latinou církevním jazykem, protože knihy sloužily pouze úzkému okruhu vzdělanců z církevních škol a klášterů. Aby zabránil germanizaci našich národů franckými kněžími, vyžádal si moravský kníže Rostislav u byzantského císaře Michala III. vyslání filozofa Konstantina a vytvoření nového slovanského písma. V roce 855 Konstantin, řečený Cyril, sestavil nejstarší slovanskou abecedu hlaholici (tvořilo ji 38 znaků; z původní okrouhlé formy se později vyvinula forma hranatá, užívaná především na chorvatském území), přičemž vycházel z řeckého písma. U nás byla počátkem 11. století vytlačena latinkou gotického typu. Ve Velkém Bulharsku byla vytvořena Cyrilovými žáky asi o půlstoletí později praktičtější cyrilice, která se rozšířila do Srbska, na Ukrajinu a do Ruska (cyrilice měla 43 znaků). Zakladatelem českého písemnictví se stal Tomáš ze Štítného, který ve 14. století užíval češtiny jako spisovného jazyka. Latinská abeceda neměla dostatek znaků pro všechny slovanské hlásky, proto Štítný a jeho současníci vytvářeli chybějící hlásky převážně spřežkovým způsobem. Začátkem 15. století Mistr Jan Hus reformoval český pravopis a obohatil původní latinskou abecedu o nová písmena, zavedením diakritic- kých znamének u samohlásek užíval čárek, u souhlásek teček (nikoli háčků kdo z, bude s, ceské). Počet znaků latinské abecedy tak byl téměř zdvojnásoben, bylo však usnadněno psaní a čtení v češtině. Po roce 1468 zasahuje do vývoje českého písemnictví vynález knihtisku. Prvním českým tiskovým písmem byla česká bastarda lomené písmo z roku 1468 (použitá při tisku Kroniky trojánské), z roku 1487 je české lomené tiskové písmo Pražský žaltář. V letech vyšla Bible kralická, jejíž pravopis se poněkud odchyloval od Husova a platil za oficiální až do obrození místo teček nad z, c, r se psaly háčky, pro š se užívala spřežka ff, hláska j se psala písmenem g, ale dvojhlásky aj, ej se psaly ay, ey, hláska v se označovala w, písmeno v označovalo hlásku u na začátku slova, délka samohlásek se označovala čárkami, ale hláska í se označovala písmenem j, po c, z, s a spojka i se psala y. Během 17. a 18. století docházelo k poněmčování českého národa, česky mluvil jen venkovský lid. Na konci 18. století se vyvíjely snahy o obrození českého jazyka. Velkou zásluhu měl František Jan Tomsa, který se od roku 1794 snažil o upravení antikvového písma pro češtinu v německých zemích, do jejichž mocenské oblasti jsme byli začleněni, byl přijat gotický styl písma za národní a odolal tak nástupu antikvy v době renesance. F. J. Tomsa zavedl literu í místo dosud používaného j, nahradil měkké g, které se četlo jako j, písmenem j, užíval však stále písmena w místo v. Latinku upravenou pro češtinu uvítal i Josef Dobrovský a sám gramaticky ustálil spisovný jazyk vycházel z pravopisu Bible kralické, ale upravil bratrský pravopis po c a ve spojce i se začalo psát vždy i, po s, z podle analogie i nebo y (páni pány). Českých tiskáren však bylo málo a byly většinou odkázány na nákup písma u cizích písmolijen, které však neměly vždy zájem zpomalovat a zdražovat výrobu vytvářením zvláštních znaků pro češtinu (F. J. Tomsovi vyrobil antikvu a kurzívu na zakázku vídeňský ryjec písma a mědiryjec A. Mansfeld). A tak se ještě v obrozeneckých dobách v českém tisku projevovala nejednotnost pravopisu, protože tiskárny si vypomáhaly, jak mohly. Teprve písmolijna Haase vydávala od 6

7 roku 1840 soubory antikvových písem s českými literami. Po roce 1848 bylo úředně zavedeno užívání písem antikvových při sazbě češtiny v učebnicích místo dosud užívaných písem lomených. Velice brzy došlo k obecnému užívání antikvové podoby latinky, protože se snáze píše i čte. Naše písmařství bylo vždy závislé na zahraniční produkci české písmolijny byly většinou chudé a malé, kvalitní byly posléze skoupeny zahraničním kapitálem (Haasova písmolijna byla koupena v 60. letech 19. století zahraniční továrnou a zrušena). I po přijetí antikvové podoby písma byla značná část písem dovážena z ciziny, přitom byla tato písma často doplňována o akcenty nevhodným způsobem. První snahy o tvorbu původních českých písem začaly v první třetině 19. století (V. Preissig, K. Svolinský, S. Tusar, K. Dyrynk, O. Menhart). Druhá světová válka a protektorát tyto snahy zastavily. Až komunistický převrat v roce 1948 a znárodnění polygrafického průmyslu vytvořily předpoklady pro úspěšnou výrobu českých tiskových písem, neboť došlo k izolaci český tiskáren od dodavatelů písem z ciziny a nedostatek široké škály písem musel být řešen českými tvůrci (O. Menhart, J. Týfa, S. Maršo, P. Teimer, M. Fulín, J. Rathoutský, J. Solpera). Po roce 1989 došlo v České republice k rozvoji DTP technologií. Tato zásadní změna v polygrafické výrobě způsobila, že písma byla znovu dovážena z ciziny a často počešťována nevhodným způsobem. Dnes je již situace o poznání lepší písma jsou počešťována odborníky u specializovaných firem. Přístupnost programů pro vytváření písem umožnila českým tvůrcům zpracování některých českých historických písem, zpracování vlastních návrhů písem a následně vznik první současné české písmolijny. A a Á á B b C c Č č D d Ď ď E e É é Ě ě F f G g H h CH ch I i Í í J j K k L l M m N n Ň ň O o Ó ó P p R r Ř ř S s Š š T t Ť ť U u Ú ú Ů ů V v Y y Ý ý Z z Z ž Karel Dyrynk Malostranská antikva a kurzíva (1926, 1928) Vojtěch Preissig Preissigova antikva a kurzíva (1930) Oldřich Menhart Figural romana a kurzíva ( ) Josef Týfa Týfova antikva a kurzíva ( ) Pavel Teimer návrh antikvy a kurzívy ( ) Současné české hlásky 7

8 1.3 Tisková písma Písmové pojmy Verzálky (majuskule) velká písmena abecedy odvozená z římského monumentálního písma. Minusky (minuskule) malá písmena abecedy odvozená z karolínské minuskule. Kapitálky (mediuskule) písmena velké abecedy ve velikosti střední výšky písma. Kapitálky lze sázet dvojím způsobem: vlevo jsou kapitálky jako zvláštní font (písmový soubor), vpravo jsou vytvořeny zmenšenými verzálkami daného písma dělají se mírně vyšší než střední výška písma, aby se co nejvíce omezilo zesvětlení kresby písma. Rod skupina písem, která má určité společné znaky (antikva, grotesk). Druh písma určité písmo pojmenované vlastním názvem (Times, Helvetica). Řez charakter písma daný tvarovými prvky jeho kresby (základní, tučný, kurzíva atd.). Rodina písma souhrn písem stejného druhu ve všech řezech (obyčejné, kurzíva, tučné, tučná kurzíva a případně další). Základní písmo (obyčejné) stojaté písmo středního duktu, z jehož kresby jsou odvozené kresebné verze písma: zvláště světlé, světlé, polotučné, tučné, zvláště tučné, úzké, široké, a z nich odvozené kurzívy. Vyznačovací písma určena ke zdůraznění jenotlivých slov nebo částí textu. Používají se kresebné verze základního písma, verzálky, kapitálky nebo také písma jiného řezu, než jakým je sázen základní text. Kurzíva vyznačovací písmo s kresbou skloněnou doprava (verze základního písma), slouží jako písmo vyznačovací. (Italika původní pravosklonné písmo, není odvozeno od základního stojatého písma) Počítačové písmové pojmy Rodiny písem Palatino a Dynamo Schematické znázornění konstrukce bitmapového a vektorového písma Bitmapové písmo (rastrové, pevné velikosti) zakresleno do čtvercové sítě, kde každý čtverec odpovídá jednomu obrazovému bodu (pixelu) a obsahuje informaci o barvě. Soubor bitmapového písma obsahuje jeden řez a stupeň písma pro každý další stupeň či řez musí být vytvořen nový soubor. Vektorové písmo (proměnné velikosti) tvořeno soustavou křivek a mnohoúhelníků. Vektorová písma jsou vytvářena pro jeden řez, velikost je nastavitelná na libovolnou bodovou velikost (v rámci možností použitého programu). Vektorová písma jsou dodávána ve formátech Adobe Type 1 (postscriptová písma) a TrueType. Znaková sada (kódování) v současnosti jsou stále standardem kódové stránky obsahující 256 různých znaků, každému znaku je přiřazen kód od 0 do 255, přičemž rozmístění prvních 128 (0 127) znaků je neměnné dle ASCII (American Standard Code for Information Interchange), zbývající znaky jsou obsazovány podle potřeb jednotlivých zemí. České znaky jsou obsaženy ve středoevrop- 8

9 Kódové stránky Nahoře pro MS-DOS a MS Windows: vlevo 1252, vpravo 1250 (CE, EE) Dole pro Mac OS: vlevo 0 / Roman, vpravo 29 / Latin (CE) (V tabulkách jsou uvedeny znaky , šedá políčka nejsou obsazena, znaky 0 31 jsou vyhrazeny řídícím znakům) P ` p Ä ê apple! 1 A Q a q Å ë ± Ò " 2 B R b r Ç í Ú # 3 C S c s É ì Û $ 4 D T d t Ñ î ƒ Ù % 5 E U e u Ö ï µ  ı & 6 F V f v Ü ñ Ê ˆ ' 7 G W g w á ó ß «Á ( 8 H X h x à ò» ÿ Ë ) 9 I Y i y â ô π Ÿ È * : J Z j z ä ö Í + ; K [ k { ã õ ª À Î, < L \ l å ú º Ã Ï - = M ] m } ç ù Ω Õ Ì. > N ^ n ~ é û Æ æ Œ fi Ó /? O _ o è ü Ø ø œ fl Ô ˇ P ` p Ä ź į ņ ŗ ū! 1 A Q a q Ā Ď Ī Ń Š Ů " 2 B R b r ā í Ę Ú # 3 C S c s É ď ů $ 4 D T d t Ą Ē ī ń š Ű % 5 E U e u Ö ē Ķ Ň Ś ű & 6 F V f v Ü Ė ś Ų ' 7 G W g w á ó ß «Á ų ( 8 H X h x ą ė ł» ō Ť Ý ) 9 I Y i y Č ô Ļ Ŕ ť ý * : J Z j z ä ö ļ ŕ Í ķ + ; K [ k { č õ ę Ľ ň Ř Ž Ż, < L \ l Ć ú ľ Ő ž Ł - = M ] m } ć Ě Ĺ Õ Ū ż. > N ^ n ~ é ě ģ ĺ ő ř Ó Ģ /? O _ o Ź ü Į Ņ Ō Ŗ Ô ˇ 9

10 Ligatury (slitky) dvě nebo více liter v jediném odlitku, pod jedním kódem MultipleMaster šedivě orámovaná jsou písmena s krajními hodnotami charakteru písma (1. úzké světlé, 2. úzké tučné, 3. široké světlé, 4. široké tučné), mezi nimiž může sazeč definovat několik tisíc různých řezů ské popř. východoevropské znakové sadě (Central European character set písma s příponou CE, East European character set písma s příponou EE) spolu se znaky používanými v Estonsku, Litvě, Lotyšsku, Maďarsku, Polsku, Slovensku, Slovinsku a Srbsku. Maximální počet znaků 256 je poměrně nedostatečný při lokalizaci písem se již existující znaky anglické verze nahrazují písmeny používanými v dané oblasti, a tak dochází k vyřazení již vytvořených ligatur a některých dalších znaků. Kódování Unicode umožňuje používání až několika desítek tisíc znaků a poskytuje tak možnost sazby ligatur (používaných již v kovové sazbě), začlenění kapitálkového řezu, azbuky apod. MultipleMaster technologie poměrně nový způsob tvorby a používání písem. MultipleMaster písmo je jediný postscriptový soubor, který obsahuje informace o primárních řezech, ze kterých jsou interpolací vypočítávány ostatní. Pokud sazeč potřebuje užší nebo širší řez, nedeformuje použitý, ale pomocí nástroje Font Creator definuje nový, takže nedochází k nežádoucím změnám tj. deformacím kresby písma střední výška 5 Pro abecedy nakreslené některými českými písmaři je charakteristické, že horní dotahy minusek končí na akcentové linii, aby diakritická znaménka verzálek nepřesahovala přes horní dotažnici písma Konstrukce písma Při vytváření tiskového písma se vychází z písmové osnovy, což je soustava vodorovných linek, které vymezují prostor kresby písmových znaků: 1. akcentová linie pro zavěšení akcentů u verzálek; 2. horní dotažnice určuje výšku horních dotahů minusek a verzálek; 3. verzálková dotažnice určuje výšku verzálek při nižší kresbě verzálek oproti minuskám s horními dotahy; 4. střední dotažnice určuje výšku minusek bez dotažnic střední výšku písma; 5. účaří je základna písmové osnovy, na níž jsou znaky postaveny; 6. dolní dotažnice určuje délku spodních dotahů. U některých písem je verzálková dotažnice položena níže než horní dotažnice, k níž jsou prodlouženy horní dotahy malých písmen verzálky jsou nižší, a proto lépe splývají s minuskami. V celkové šedi tištěné strany verzálky nevynikají, takže zesílená kresba verzálek oproti minuskám nezneklidňuje oko. Snížená kresba verzálek ovšem může nevhodně působit v titulkových velikostech. 10

11 Střední výška písma významně ovlivňuje čitelnost písma písmo s větší střední výškou je čitelné i v malých velikostech, protože se v tisku jeho tahy nezalévají barvou. Střední výška má vliv na písmovou osnovu (u písma s vyšší střední výškou jsou horní a dolní dotahy minusek kratší), na celkové zabarvení a rozsah sazby. Tah písma kresebný prvek písmového znaku: dřík hlavní svislý nebo šikmý tah písmene je u antikvových písem vždy výraznější než vedlejší (spojovací) tah; oblouk (bříško) oválný tah; náběh; výběh. Přetah část oblých tahů a ostrých vrcholů přesahující účaří, střední nebo verzálkovou dotažnici. Vytváří opticky stejnou výšku písmen. Duktus výraznost kresby vyjádřená tloušťkou písmových tahů, poměrem hlavních a vedlejších tahů a poměrem tloušťky tahů k výšce znaků. Ovlivňuje zabarvení potištěné plochy. Akcenty (diakritická znaménka) musí být v kresbě i umístění tvarovou součástí typu písma (ukázka, jak lze změnit výraz znaku nesprávnou volbou rozlišovacích znamének, šedé znaky mají správně řešené akcenty). Rozdílná střední výška a její vliv na čitelnost u dvou modifikací téhož písma Kresba číslic je také určena písmovou osnovou vlevo verzálkové, vpravo minuskové (skákavé) číslice Stupňující se duktus kresebných verzí písma Názvy konstrukčních částí písma: 1. bříško, 2. dotah dolní, 3. dotah horní, 4. dřík, 5. hlava, 6. hřbet, 7. chvost, 8. kout, 9. nosník, 10. nožička, 11. oblouky diagonální, 12. oblouky důrazné, 13. oko, 14. patka, 15. přetah, 16. příčka, 17. raménko, 18. serif dolní, 19. serif horní, 20. serif klínový, 21. smyčka, 22. spojka, 23. ucho, 24. zářez, 25. zrno Serif (nesprávně patka) příčné zakončení tahu písmene (vodorovné, svislé, šikmé). Tvar serifů včetně náběhů je jednotný v kresbě daného písma a je jedním z jeho základních charakteristických rysů. Serify antikvových písem vycházely z tvarového základu humanistické minuskule psané plochým perem, jejich kresba včetně náběhů se postupně měnila od druhé poloviny 15. století do začátku 19. století tyto změny byly umožněny technickým vývojem tisku, výroby pa- Serify antikvových písem 11

12 Serify lineárních serifových písem Serify lineárních antikvových písem Stínování písmových tahů Proporční vztahy písmových znaků píru i písma. Ploché, čtyřúhelníkové (deskovité) serify s oblým náběhem (clarendony) nebo bez náběhu (egyptienky) nebo trojúhelníkové serify jsou typické pro lineární serifová písma (italienky mají vodorovné ploché serify značně zdůrazněné a toskánky mají serify rozštěpené). Jemné serify (zkrácená kresba normálních serifů) a skryté serify (koncové tahy jsou výrazně rozšířeny) mají lineární antikvová písma. Stínování zesílení částí nebo celých tahů písmene. Osa stínování je vždy patrná u znaků e a c: šikmé (diagonální) typické pro písma dynamická (renesanční), svislé typické pro písma statická (klasicistická). Kontrast poměr tloušťky hlavních (silných) a vedlejších (slabých) tahů. Proporční vztahy písmových znaků písem proporcionálních: diferenciovanou šířkovou proporci individuální vztah šířky základního obrazu písmene k jeho výšce mají písma dynamická; nediferencovanou šířkovou proporci většina znaků kreslena do stejně opticky působící široké plochy (kromě logických výjimek: i, j, l, r, t, m, w) mají písma statická. Písma neproporcionální (takzvaná písma psacího stroje) mají všechny znaky bez výjimek kresleny na stejnou šířku Typografický měrný systém Názvy jednotlivých stupňů písma a výplňkových materiálů používané od konce 18. století b název 0,5 půl bodu 1 jeden bod (puntík) 1,5 jedenapůl bodu 2 dva body (čtvrtpetit) 3 briliant (čtvrtcicero) 4 diamant (půlpetit) 5 perl (parisienne) 6 nonpareille 7 kolonel (mignon) 8 petit 9 borgis (bourgeois) 10 garmond (korpus) 11 breviář (descendian) b název 12 cicero 14 střední 16 tercie 18 parangon 20 text 24 dvoucicero 28 dvoustřední 30 dvěapůl cicera 32 dvoutercie 36 třícicero 40 dvoutext 42 třiapůl cicera 48 čtyřcicero Další větší rozměry se vyjadřují v cicerech. Základ systému velikostí písma položil na začátku 18. století Pierre Simon Fournier. Podkladem k výpočtům mu byla pařížská stopa (32,48 cm). Systém upravil, zpřesnil a propočítal k tehdy zaváděné metrické soustavě François Ambroise Didot, jehož měrný systém se od roku 1775 rozšířil téměř po celé Evropě. Typografický měrný systém (Didotův) má dvě jednotky: bod (b, ; v lokalizovaných verzích software 1 bod = c1) a cicero (cic, c; v lokalizovaných verzích software 1 cicero = 1c). V bodech se udávají malé rozměry velikosti menších stupňů písma, proklad, prostrkání atd. V cicerech velikosti větších stupňů písma, šíře sloupců atd. V současné době však byla v praxi Didotova měrná soustava téměř nahrazena angloamerickými a metrickými mírami. S angloamerickými mírami pracuje většina u nás rozšířených programů ke zpracování sazby jako se základními, protože jsou k nám dováženy převážně z USA. 12

13 Angloamerický měrný systém používá jednotek vycházejících z anglické stopy (30,48 cm): point [pojnt] bod (pt; v lokalizovaných verzích software b), pica [pajka] (p), inch [inč] palec (in, "), foot [fut] stopa (ft, '), V pointech se udávají velikosti písma, proklad, odstavcové zarážky atd. Pica a inch se příliš neužívají. Jednotek metrické soustavy: milimetr (mm), centimetr (cm), metr (m), se užívá k měření rozměrů souvisejících s formáty stran (okraje sazebního obrazce, šíře a odstup sloupců atd.). bod , ,066 12,793 0,089 1, cicero point pica inch mm cm 0,015 0,178 0,376 4,513 0,038 0,451 Cicero Pica Centimetr Vzájemné vztahy mezi mírami typografickými, angloamerickými a metrickými (koeficienty zaokrouhleny na tři desetinná čísla) 0,938 11,256 0,078 0, , ,014 0,167 0,353 4,233 0,035 0,423 Příklad výpočtu: 6 b =? pt 6. 1,066 = 6,396 pt 67,538 5, ,4 2,54 2,66 0,222 2,835 0,236 0, ,1 26,596 2,216 28,346 2,362 0, Měření písma Stupeň písma v bodech nebo pointech vždy udává rozměr kuželky kuželka souvisí s kovovou sazbou, kde byly znaky vytvářeny odlitím z písmoviny (slitina olova, antimonu a cínu). Velikost písma udávaná v milimetrech zpravidla značí výšku verzálky používá se především v titulkových velikostech. Kuželka není nikde na výtisku pozorovatelná, proto stupeň písma měříme speciálním měřítkem podle výšky verzálky výška verzálek je však téměř u každého písma jiná. Vzdálenost dvou účaří nám udává součet kuželky s prokladem (u sazby bez prokladu je vzdálenost dvou účaří rovna kuželce). Názvy částí odlitku písmene: 1. tisková ploška, 2. mělčina, 3. reliéf, 4. značnice, 5. stopa olamková, 6. účaří, 7. ramenní ploška (maso), 8. značka výrobce (punc), 9. výška reliéfu, 10. úkos reliéfu, 11. rameno, 12. pata, 13. výška nohy, 14. výška typu (písmene), 15. šířka typu, 16. kuželka. Různá výška verzálek stejného stupně u různých druhů písem Umístění znaků na kuželce a znázornění prokladu 13

14 1.3.6 Klasifikace tiskových písem Všechna používaná písma se podle české klasifikace dělí do čtyř tříd: 1. latinková písma, 2. nelatinková písma pravosměrná (například slovanská a řecká), 3. nelatinková písma levosměrná (orientální), 4. ostatní písma (exotická). Latinková písma zahrnují písma antikvová, lineární, psaná a lomená. Tato písma se dělí do jedenácti klasifikačních skupin (seřazených nejen podle historického vývoje, ale také podle tvarové návaznosti), každá skupina má tři podskupiny: varianty písma základního řezu, klasifikace nakloněné vyznačovací verze a způsob zdobení. Klasifikační skupiny: Při klasifikaci písem se vychází z charakteru písmových znaků, který je určen dvěma základními principy: dynamickým (rukopisným) a statickým (kresebným) šířková proporce, osa stínování, tvary serifů a jejich náběhů. Základní systém dělení antikvových písem je dán historickým vývojem: od dynamické fáze renesanční antikvy přes přechodovou barokní antikvu ke statické klasicistické antikvě. Toto základní schéma (mezi dynamickou a statickou je přechodová forma) se promítá do celkového modelu latinkových písem, kromě písem lomených. Hlavním kritériem pro třídění osmi základních skupin jsou tvarové prvky. U lichých skupin (1, 3, 5, 7) jsou písma v plné míře určena charakterem písmové proporce. U sudých skupin jsou kritériem detaily písmové kresby. Tyto sudé skupiny představují přechod (morfologický i historický) mezi stylově vyhraněnými lichými skupinami. Kromě toho skupiny 4 a 8 představují spojovací články mezi písmy antikvovými a lineárními bezserifovými. Písma kaligrafická mají úzkou návaznost na písma antikvová, písma volně psaná obdobně navazují na písma lineární. 1. dynamická antikva (renesanční); 2. přechodová antikva (barokní); 3. statická antikva (klasicistická); 4. lineární serifové písmo (egyptienka); 5. lineární bezserifové statické písmo (grotesk); 6. lineární bezserifové geometricky konstruované písmo (grotesk); 7. lineární bezserifové dynamické písmo (grotesk); 8. lineární antikva (grotesková antikva); 9. kaligrafické písmo (psané); 10. volně psané písmo (psané); 11. lomené písmo. Varianty základního řezu počet variant základního řezu není ve všech klasifikačních skupinách stejný. Do této podskupiny se zařazují stojatá písma jemného, základního, středního a polotučného duktu. U kaligrafických a volně psaných písem jsou do základního řezu zařazována písma se sklonem, který je pro tato písma charakteristický. Varianty nakloněné vyznačovací verze (kurzívy) rozeznávají se tři varianty (dělení je shodné pro antikvy i lineární bezserifová písma): 1. dynamická varianta (renesanční italiky) vychází z renesančních kaligrafických italik. Minusky u střední dotažnice mají místo serifu tvar daný nasazením kaligrafického pera šikmo k účaří. Stejným způsobem je tvarován i dolní ukončující tah písmových znaků. Písmeno a má jednoduchou, uzavřenou, jednobříškovou formu; 2. přechodová varianta (přechodové a klasicistické italiky) je odvozena z formálních skriptů 17. a 18. století. Horní serify minusek jsou tvarovány plochým kaligrafickým perem nasazeným rovnoběžně s účařím. Dolní ukončující tah je utvářen stejně jako u dynamické varianty. Písmeno a má také jednoduchou, uzavřenou, jednobříškovou formu; 3. statická varianta (skloněné antikvy) je nakloněný základní řez. 14

15 1. Dynamická antikva Zahrnuje renesanční antikvy vytvořené od 15. století do první poloviny 18. století a jejich novodobé modifikace. Používá se především jako knižní písmo pro krásnou literaturu. Pozdně renesanční písma a jejich novodobé modifikace jsou použitelné univerzálně. Charakteristické prvky kresby: Šířková proporce je diferencovaná. Osa stínů oblých tahů je šikmá. Mírný rozdíl v tloušťce hlavních a spojovacích tahů. Serify mají výrazně prohnutý nebo klínovitý náběh. Jednostranné horní serify minuskulí jsou vždy šikmé. 1.1 Dynamická antikva benátská Příčka u e je šikmá. Typická písma: Jenson Roman, Centaur, Menhartova antikva (Oldřich Menhart) 1.2 Dynamická antikva renesanční Malé bříško u a, malé oko u e. Typická písma: Garamond, Bembo, Galliard, Goudy, Palatino, Sabon, Figural (Oldřich Menhart) 1.3 Dynamická antikva pozdně renesanční Zvětšená střední výška písma. Diferenciace tloušťky tahů výraznější, v některých případech značné kontrasty. Typická písma: Caslon, Plantin, Erhardt, Concorde, Times New Roman, Academia (Josef Týfa) 15

16 2. Přechodová antikva Zahrnuje barokní antikvy, přechodový typ písma z druhé poloviny 18. století a jejich novodobé modifikace. Používá se především jako knižní písmo. Charakteristické prvky kresby: Šířková proporce není jednotná (projevuje se přechod od diferencované k nediferencované). Osa stínů oblých tahů je téměř nebo úplně svislá. Výraznější rozdíl v tloušťce hlavních a spojovacích tahů. Serify jsou jemnější s méně prohnutým náběhem. Jednostranné horní serify minuskulí jsou méně šikmé než u renesanční antikvy, u modifikací jsou někdy kolmé ke dříku. 2.1 Přechodová antikva Typická písma: Baskerville, Fournier, Century, Zapf International, Menhartova romana (Oldřich Menhart), Kolektiv (Josef Týfa), Týfova antikva (Josef Týfa) 16

17 3. Statická antikva Zahrnuje klasicistické antikvy vytvořené na konci 18. století a začátku 19. století a jejich novodobé modifikace. Používá se především jako knižní písmo pro krásnou literaturu. Charakteristické prvky kresby: Šířková proporce není diferencovaná. Osa stínů oblých tahů je svislá, vnitřní okraj jejich kresby je kolmý k účaří. Značný rozdíl v tloušťce hlavních a spojovacích tahů. Serify jsou vodorovné, vlasové, bez náběhu, výjimečně s nepatrným náběhem (především u modifikací). Svislé serify mají zaoblený náběh konstruovaný geometricky. 3.1 Statická antikva didotovská Serify bez náběhů. Typická písma: Didot, Bodoni, Walbaum, Didi, Fenice, Zapf Book, Teimerova antikva (Pavel Teimer) 3.2 Statická antikva anglická Serify u verzálek přecházejí do tenkých tahů prohnutými náběhy. Typická písma: Modern, Scotch Roman, Torino, Falstaff, Normandia 17

18 4. Lineární písmo serifové Zahrnuje písma vycházející z egyptienek 19. století a jejich novodobé modifikace. Používá se především jako akcidenční a titulkové písmo. Clarendony a egyptienky a jejich novodobé modifikace se uplatňují také jako písma novinová a časopisová, clarendony i jako písma knižní. Charakteristické prvky kresby: Šířková proporce není jednotná, převažuje koncepce v nediferencované šířkové proporci. Osa stínů oblých tahů je svislá. Mírný, ale viditelný rozdíl v tloušťce hlavních a spojovacích tahů. Serify jsou čtyřhranné (deskovité), vodorovně nasazené. 4.1 Lineární písmo serifové, tzv. clarendon Kresebně plynulejší varianta egyptienek, která vznikla v letech jako akcidenční písmo. Serify jsou v tloušťce shodné s vedlejšími tahy, do tahů písmen přecházejí prohnutými náběhy. Typická písma: American Typewriter, Egizio, Egyptienne, Volta, Neutra, Public (Stanislav Maršo) 4.2 Lineární písmo serifové s trojúhelníkovými serify Titulkové písmo vzniklé v 19. století. Výrazné klínové serify s různým úhlem seříznutí. Typická písma: Latin, Cortez, Barcelona 4.3 Lineární písmo serifové s rovnými serify, tzv. egyptienka Původně akcidenční písmo, vzniklé v letech Hlavní a spojovací tahy se v tloušťce neliší, nebo je rozdíl nepatrný. Serify jsou v tloušťce opticky shodné s hlavními tahy, náběhy chybějí. Typická písma: Rockwell, Memphis, Karnak, Beton, Serifa, Glypha 18

19 5. Lineární bezserifové statické písmo Zahrnuje grotesky 19. století a jejich novodobé modifikace. Používá se univerzálně. Charakteristické prvky kresby: Šířková proporce není diferencovaná. Osa stínů oblých tahů je svislá. Mírný rozdíl v tloušťce hlavních a spojovacích tahů. Serify chybějí. 5.1 Lineární bezserifové písmo statické, tzv. grotesk Výběhové obloučky např. u a, c, e, s jsou dost uzavřené a zakončené šikmo, minuska g je obvykle otevřená. Typická písma: Akzidenz Grotesk, Mono Grot 5.2 Lineární bezserifové písmo statické, tzv. neogrotesk Výběhové obloučky jsou dost otevřené, ukončení je důsledně vodorovné. Zvětšená střední výška písma. Typická písma: Univers, Helvetica, Folio 19

20 6. Lineární bezserifové písmo geometricky konstruované Zahrnuje písma vycházející z konstruktivismu začátku dvacátých let 20. století. Používá se především jako akcidenční písmo, ale uplatňuje se i v obsažnějších textech. Charakteristické prvky kresby: Šířková proporce není jednotná. Písma jsou většinou buď koncipována do geometrického tvaru, nebo z něho odvozována. Kresba písma je monolineární. Serify chybějí. 6.1 Lineární bezserifové písmo odvozené ze čtyřúhelníku Šířková proporce není diferencovaná. Typické písmo: Eurostile 6.2 Lineární bezserifové písmo odvozené z kruhu Šířková proporce je diferencovaná. Typická písma: Futura, Kabel, Avant Garde, Superbuchgrotesk, Bauhaus 6.3 Lineární bezserifové písmo odvozené z jiného geometrického tvaru Šířková proporce není jednotná, většinou je nediferencovaná. Typická písma: Neon, Barell 20

21 7. Lineární bezserifové dynamické písmo Zahrnuje písma navazující na dynamické tvarové schéma renesanční antikvy. Používá se jako písmo akcidenční i knižní. Charakteristické prvky kresby: Šířková proporce je diferencovaná. Osa stínů oblých tahů není jednotná. Mírný rozdíl v tloušťce hlavních a spojovacích tahů. Serify chybějí. Náběhové a výběhové oblouky např. u a, c, e, s mají otevřenou kresbu. 7.1 Lineární bezserifové písmo dynamické se svislou osou Diferenciace v šířkových proporcích není příliš výrazná. Písmové znaky vyvažovány podle svislé osy. Typická písma: Antique Olive, Frutiger, Metron (Jiří Rathoutský) 7.2 Lineární bezserifové písmo dynamické s nakloněnou osou Výrazná diferenciace v šířkových proporcích. Písmové znaky vyvažovány podle doleva nakloněné osy. Typická písma: Gill Sans, Syntax, Maršův grotesk (Stanislav Maršo), Vega (Stanislav Maršo) 21

22 8. Lineární antikva Zahrnuje písma, u nichž jsou sloučeny kresebné a tvarové prvky písem antikvových a bezserifových. Používá se jako písmo knižní, časopisové i akcidenční. Charakteristické prvky kresby: Šířková proporce není jednotná, většinou je však diferencovaná. Rozdíly v tloušťce hlavních a spojovacích tahů jsou patrné, u některých písem dost výrazné, výjimečně jsou tahy monolineární. Serify jsou malé, skoro neznatelné nebo jsou dříky a koncové tahy jen zřetelně rozšířené (skryté serify). 8.1 Lineární antikva s jemnými serify Šířková proporce je většinou nediferencovaná. Malé, jemné serify bez náběhů, ukončující monolineární tahy, kresbu jen opticky uzavírají. Typická písma: Copperplate, Quorum, Serif Gothic, Élan, Epigraf (Miloslav Fulín), Insignia (Jan Soplera), Amos (Josef Týfa) 8.2 Lineární antikva se skrytými serify Šířková proporce je diferencovaná. Nepatrně diferencované tahy jsou zakončeny výrazným rozšířením (skryté serify). Typická písma: Friz Quadrata, Albertus, Icone, Inter Gothic (Jiří Rathoutský), Marsia (Jan Soplera) 8.3 Lineární antikva s rozšířenými koncovými tahy Šířková proporce je diferencovaná. Značně kontrastní tahy jsou zakončeny zřetelným rozšířením, které však nedosahuje velikosti skrytých serifů. Typická písma: Optima, Pascal, Cantoria (Bronislav Malý) 22

23 9. Kaligrafické písmo Zahrnuje písma vycházející z kultivovaných kaligrafických skriptů. Používá se jako písmo titulkové a akcidenční. Charakteristické prvky kresby: Výrazné rozdíly v tloušťce hlavních a spojovacích tahů. 9.1 Kaligrafické písmo dynamické Navazuje na kaligrafická písma 16. a 17. století. Jeho tvary jsou odvozeny z kaligrafie plochým perem, postaveným šikmo k účaří. Typická písma: El Greco, Medici, Zapf Chancery 9.2 Kaligrafické písmo přechodové Navazuje na kaligrafická písma z konce 17. a začátku 18. století. Je odvozeno z kaligrafie plochým perem, stavěným rovnoběžně s účařím. Typická písma: Arabella, Ariston 9.3 Kaligrafické písmo statické Navazuje na skripty z konce 18. a začátku 19. století. Vychází z kaligrafie ostře seříznutým perem, kdy se rozdílů v tlušťce tahů dosahuje změnou tlaku na pružné pero. Typická písma: Bank Script, Palace Script, Ideal Schreibschrift, Diane 9.4 Volně kaligrafované písmo Je odvozeno z reklamních skriptů 20. století. Vychází z kaligrafie plochým nebo zaobleným štětcem. Rozdílů v tloušťce tahů se dosahuje jak postavením kaligrafického nástroje, tak i změnou tlaku na něj. Typická písma: Impuls, Maxim 23

24 10. Volně psané písmo Zahrnuje písma vycházející ze současných rukopisných skriptů. Používá se jako písmo titulkové a akcidenční. Charakteristické prvky kresby: Malé rozdíly v tloušťce hlavních a spojovacích tahů Volně psané lineární písmo statické Je psáno zaobleným a tupým nástrojem. Šířková proporce je nediferencovaná. Typická písma: Fiesta, Mandate 10.2 Volně psané lineární písmo přechodové Je psáno zaobleným a tupým nástrojem. Šířková proporce není jednotná. Písmové znaky vycházejí z geometrické konstrukce. Typická písma: Chubby, Papageno 10.3 Volně psané lineární písmo dynamické Je psáno zaobleným a tupým nástrojem. Šířková proporce je diferencovaná. Typická písma: Signal, Balzac 10.4 Volně psaná lineární antikva Je psáno kuželovitým nástrojem. Šířková proporce je diferencovaná. Výrazné rozdíly v tloušťce tahů. Typické písmo: Time Script 24

25 11. Lomené písmo Zahrnuje lomená písma, která vznikala a vyvíjela se od období gotiky až do 19. století. Používá se jako písmo titulkové a akcidenční. Charakteristické prvky kresby: Ve stavbě písmových znaků se výrazně uplatňují lomené tahy. Verzálky mají komplikovanou kresbu. Minusky jsou tvarově jednodušší s verzálkami netvoří jednotný výtvarný celek. Velké rozdíly v tloušťce hlavních a spojovacích tahů Textura Šířková proporce není diferenciovaná. Tahy písmen jsou rovné, ostře lomené. Malé a je dvoubříškové. Typické písmo: Manuskript Gotisch 11.2 Rotunda Šířková proporce je diferenciovaná. Tahy písmen jsou rovné i oblé, kresba je měkčí, méně lomená. Malé a je dvoubříškové. Typické písmo: Weiss Rundgotisch I 11.3 Švabach Šířková proporce není diferenciovaná. Tahy písmen jsou rovné a oblé, kresba je otevřená a lomená. Malé a je jednobříškové. Typické písmo: Alte Schwabacher 11.4 Fraktura Šířková proporce není diferenciovaná. Tahy písmen jsou rovné, lomené a výrazně prohnuté, někdy s rozštěpenými horními dotahy. Malé a je jednobříškové. Typické písmo: Zentenar-Fraktur 11.5 Gotikoantikva Šířková proporce není jednotná. V kresbě jsou v různém poměru sloučeny jak prvky antikvy, tak lomených písem. Typické písmo: Honda Display 25

26 Varianty zdobení zdobené verze navazují na základní a vyznačovací nakloněné řezy všech jedenácti klasifikačních skupin. Zdobená písma se používají jako titulková a akcidenční písma. Podle způsobu zdobení se dělí na písma: 1. zdobená proměnou duktu a proporce nasílením celé kresby (tučné a velmi tučné verze), výrazným rozšířením nebo zúžením kresby, nasílením části kresby v hlavních tazích nebo horizontálním směru (italienky); 2. zdobená proměnou siluety znaku podle dekorativního (secesní a písma s dekorativními přetažnicemi) nebo funkčního (šablonová, tzv. počítačová) schématu, sloučením tvarů velké a malé abecedy (historické i současné unciály), členěním kresby písmového znaku (toskánky), obohacením o další zdobné prvky; 3. zdobená dekorováním siluety znaku zdobená v ploše základní kresby (celý obraz písma nebo alespoň hlavní tahy, jsou v ploše ornamentálně zpracovány), světlá (zdobená vypuštěním části kresby znaků), obrysová (zdobená vypuštěním kresby v celé ploše písmového znaku), konturovaná (silueta písmového znaku je zmnožena jednou nebo více obvodovými liniemi); 4. zdobená přičleňováním prostorových prvků stínovaná, plastická, perspektivní; 5. zdobená kombinováním prvků (obraz písmového znaku je výsledkem aplikace více než jednoho z uvedených způsobů zdobení znaků) kombinováním kresebných prvků, kombinováním kresebných a prostorových prvků; 6. s volnou plošnou a prostorovou modifikací (volné grafické parafráze v rámci dané klasifikační skupiny, včetně písem sestavovaných z realných prvků, např. z květin, figur apod.) volné plošné nebo prostorové modifikace Použití písem Základní funkcí písma je jeho čitelnost. Snahou je, aby čtení neunavovalo a písmo i celková úprava působily esteticky, doplňovaly a zvýrazňovaly obsah tiskoviny. Čitelnost písma je závislá na jasné konstrukci písmových znaků, velikosti písma, šíři řádek, šířce mezislovních mezer, prokladu mezi řádkami. U latinky určuje čitelnost horní polovina obrazu. Písma vhodná pro textovou sazbu zahrnuje prvních osm klasifikačních skupin. Písma kaligrafická a volně psaná se používají převážně jako písma titulková a akcidenční. Serifové písmo je vhodnější pro delší texty než bezserifové. Serify zarovnávají řádky, zaplňují mezery mezi znaky a tak vedou oko po řádce a zjednodušují čtení. Kurzívy, písma tučná i ozdobná jsou méně čitelná, nehodí se pro delší texty. Tučná písma se čtou špatně také proto, že uvnitř kresby zůstává málo světla, čímž se unavuje zrak. Minusky se čtou lépe než velká písmena. Verzálky unavují oko shodnou výškou písmen. Přetažnice minusek předznamenávají přítomnost určitého písmene, usnadňují plynulé a rychlé čtení, proto se delší texty sázejí z minusek a jen nadpisové řádky z verzálek. Velikost písma musí být přiměřená nejen formátu tiskoviny, ale i věku čtenáře. Pro dospělé je nejvhodnější velikost písma 9 nebo 10 bodů, menší písmo již příliš brzy unavuje zrak (menší než osmibodové písmo v rozsáhlejších textech již zraku škodí). Čitelnosti drobného písma pomáhá mírné rozšíření a čitelnosti většího písma zúžení tvarů. Důležitým činitelem čitelnosti písma je délka řádek. Řádek má být tak dlouhý, aby oko po jeho dočtení lehce a rychle nalezlo začátek řádku následujícího. Kratší řádek zlepšuje čitelnost textu, usnadňuje hledání začátku následujícího řádku. Široké řádky z menšího stupně se čtou obtížněji než užší řádky. Širší řádky vyžadují větší proklad, aby zůstala zachována dobrá čitelnost. Krátké řádky pod 14 cicer (63 mm) vynucují časté dělení, řádky delší než 28 cicer (126 mm) jsou již únavné, nutí čtenáře otáčet hlavu. Počet znaků na řádce by neměl klesnout pod 30 (při menším počtu nelze dodržet úměrné mezislovní mezery mezislovní mezera musí být taková, aby zřetelně oddělovala slovní celky, ale neroztrhávala text) a překročit 65 písmen včetně mezislovních mezer, což je hranice, kterou lidské oko při četbě přirozeně vnímá. Optimální počet znaků na řádce je Knižní písmo (dílové, běžné) písmo vyvážené kresby středního duktu s kresebnými a vyznačovacími verzemi převážně antikvy dynamické, přechodové či statické, méně pak lineární antikvy, clarendony a lineární písma bezserifová. Typ písma je volen především podle literárního obsahu a charakteru ilustrační výzdoby. Je nutné přihlížet ke kvalitě papíru struktuře a zabarvení (antikvám lépe vyhovuje hlazený 26

27 rifová, některé lineární antikvy a lineární bezserifová písma. Typ písma je volen s ohledem na jeho čitelnost i v menších velikostech (nejvhodnější jsou písma s větší střední výškou), na kvalitu papíru a techniku tisku. Novinové písmo písmo se zvětšenou střední výškou, robusnějšími písmovými tahy, minimálními rozdíly ve stínování a širší (otevřenou) kresbou v uzavřených prostorech oblých písmových znaků, aby bylo i v nejmenších stupních dobře čitelné nejvhodnější jsou lineární serifová písma. Titulkové písmo písmo výraznějšího duktu zpravidla vyššího stupně. Pro sazbu titulků by měla být jako základní zvolena písma jedné rodiny. Odlišné typy písem je třeba užívat uvážlivě pouze pro zvýraznění některých článků, stálých rubrik nebo zábavných částí časopisů a novin. Akcidenční písmo písmo pro sazbu příležitostných tiskovin, inzerátů, titulků v novinové, časopisecké a dílové sazbě. nebo křídový papír, na nichž písmo i v jemných tazích vychází ostře) a technice tisku. Velikost písma vychází ze šíře sazebního obrazce, pouze u dětských knih se určuje s ohledem na věk čtenáře. Optimální proklad u většiny knižních písem je jeden až dva body závisí na velikosti písma a šířce sazby. Písma, která mají dostatečnou světlost v prostoru horních a spodních dotahů, se mohou sázet bez prokladu. Proklad musí být v celé knize jednotný. K vyznačování se v krásné literatuře používá kurzíva, popřípadě kapitálky. Polotučné nebo tučné písmo se používá v odborné literatuře, ve slovnících, v nichž je nutné zdůrazňovanou partii výrazně odlišit. Časopisové písmo dobře čitelné písmo středního duktu s kresebnými a vyznačovacími verzemi nejvhodnější jsou renesanční a přechodové antikvy, dále lineární písma se- velikost písma optimální šíře sazby b pt cic mm 5 5,330 použití pro sazbu tiskovin slovníky, tel. seznamy, jízdní řády, novin. inzerce Doporučené velikosti písma a šíře sazby pro sazbu daných tiskovin 6 7 6,396 slovníky, tel. seznamy, jízdní řády, novin. inzerce 7,462 slovníky, tel. seznamy, jízdní řády, novin. inzerce 8 8, noviny, časopisy, knihy malého formátu 9 9, časopisy, rozsáhlá knižní díla 10 10, většina knih 11 11,727 knihy většího formátu, knihy pro starší děti 12 12, knihy většího formátu, knihy pro starší děti 14 14, dětské knihy ,057 dětské knihy 21,321 říkadla pro děti předškolního věku 25,586 říkadla pro děti předškolního věku 27

28 1.3.8 Varianty názvů písem Některé písmolijny užívají z licenčních důvodů vlastní názvy písem. Tito výrobci dodávají písma zpravidla finančně výhodněji, ale kresba znaků často úplně neodpovídá podobě původního písma. Orientaci ve druzích písem má usnadnit následující přehled některých variant názvů. Aachen = Aardvark Aardvark = Aachen Akzidenz Grotesk = Gothic 725 Albertus = Flareserif 821 Aldine 401 = Bembo Algerian = Algiers Algiers = Algerian American Typewriter = Memorandum, Proportional 911 American Clasic = Americana American Uncial = Hammer Unziale Americana = American Clasic, Amherst, Flareserif 721 Amherst = Americana Antique Olive = Incised 901 Anzeigen Grotesk = Aura Arabia = Arnold Böcklin Arnold Böcklin (Arnold Boecklin) = Arabia Aura = Anzeigen Grotesk Avalon = Avant Garde Gothic Avant Garde Gothic = Avalon, Avian, Century Gothic, Geometric 711 Avian = Avant Garde Gothic Bahamas = Bauhaus Balloon = Bassoon Banff = Brush Script Bangkok = Benguiat Baskerline = Baskerville Baskerville = Baskerline, Nebraska Bassoon = Balloon Bauhaus = Bahamas, Bordeaux, Geometric 752 Bembo = Aldine 401 Benguiat = Bangkok, Revival 851 Benguiat Gothic = Informal 851 Berkeley = Venetian 519 Berling = Revival 565 Bernard = Bernhard Antique Bernhard = Bernhard Antique Bernhard Antique = Bernhard, Bernard Bison = Blizzard, Brush 738 Blippo = Geometric 755 Blizzard = Bison Block = Gothic 821 Bodnoff = Bodoni Bodoni = Bodnoff, Boston, Modern Bookman = Brooklyn, Revival 711 Bordeaux = Bauhaus Boston = Bodoni Bravo = Broadway Briquet = Brody Britannia = Britannic Britannic = Britannia Broadway = Bravo, Deco 901 Brody = Briquet, Brophy Script Brooklyn = Bookman Brophy Script = Brody Brush = Brush Script Brush 451 = Brush Script Brush 738 = Bison Brush Script = Banff, Brush, Brush 451 Busker = Buster Buster = Busker Carta = Geographic Symbols Casablanca = Caslon Cascade Script = Castanet, Freehand 471 Caslon = Casablanca, Caslon 540, Dutch 761, Dutch 771 Caslon 540 = Caslon Caslon Open Face = Casper Open Face, CasqueOpenface Casper Open Face = Caslon Open Face CasqueOpenface = Caslon Open Face Castanet = Cascade Script Centaur = Venetian 301 Century = Century 711, Centurion Century Gothic = Avant Garde Gothic Century Schoolbook = Century Textbook, Gloucester Old Style, New Brunswick City = Square Slabserif 711 Cooper Black = Cookie, Cupertino Copperplate Gothic = Copperpot, Graverplate, Monotype Spartan Cottonwood = Cottage Coronet = Ribbon 131 Courier = Monospace 810, Nimbus Mono Croissant = Crescent Cushing = Revival 721 Davida = Decorated 021 Deco 901 = Broadway Delphin (Delfin) = Dauphin Diotima = Calligrafic 810 Dom Casual = Dawn Castle, Polka Dutch 761 = Caslon Dutch 771 = Caslon Eckmann = Freeform 710 Electra = Transitional