Vliv internetu a počítačových her na mladistvé

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO Pedagogická fakulta Katedra psychologie a patopsychologie Vliv internetu a počítačových her na mladistvé Bakalářská práce Olomouc 2012 Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Jana Kvintová, Ph.D. Vypracovala: Monika Hubáčková

2 Prohlašují, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. podpis

3 Poděkování Tímto bych chtěla velmi poděkovat své vedoucí PhDr. Janě Kvintové, Ph.D. za její cenné rady a postřehy, díky kterým jsem tuto práci dokončila, a dále dvěma mladistvým za jejich ochotu a pomoc při rozhovoru.

4 ANOTACE Jméno a příjmení: Katedra: Vedoucí práce: Monika Hubáčková Katedra psychologie a patopsychologie PhDr. Jana Kvintová, Ph.D. Rok obhajoby: 2012 Název práce: Název v angličtině: Vliv internetu a počítačových her na mladistvé The influence of the internet and computer games on adolescents Anotace práce: Bakalářská práce je zaměřena na vliv internetu a počítačových her na mladistvé. Popisuje význam médií v dnešní době. Seznamuje s internetem a jeho vlivem na mladistvé. Přibližuje období dospívání z hlediska ontogeneze. Zjišťuje, jaký vliv mají počítačové hry na mladistvé. Rozhovor s mladistvými seznamuje s jejich názory na danou problematiku. Klíčová slova: Anotace v angličtině: Mladiství, vliv, média, internet, počítačové hry, anonymita, agrese, závislost, dospívání, virtuální prostředí, virtuální vztahy, vzdělávání, násilí The bachelor's thesis is focused on the influence of the internet and computer games to minors. Describes the importance of media nowadays. Introduces the Internet and its impact on young people. Describes adolescence in terms of ontogeny. Detects out what impact they have computer games on young people. Interview with juveniles acquaints us with their views on the issue. Klíčová slova v angličtině: Přílohy vázané v práci: Rozsah práce: Jazyk práce: Adolescents, influence, media, internet, computer games, anonymity, aggression, addiction, adolescence, virtual environments, virtual relationships, education, violence žádné 50 stran čestina

5 OBSAH Úvod Cíle bakalářské práce Média Funkce médií Význam médií Účinek médií Internet Začátky internetu Internet v České republice Anonymita na internetu Agrese na internetu Závislost na internetu Psychologické zvláštnosti období dospívání Identita dospívajících na internetu Specifika virtuálního prostředí u dospívajících Dospívající a virtuální vztahy Počítačové hry Historie počítačových her Výchovně-vzdělávací funkce her u dospívajících Násilí v počítačových hrách a jeho vliv Rozhovor s dospívajícím Diskuze Závěr Souhrn...47 Literární a internetové zdroje...48

6 ÚVOD V dnešní době jsou média velice důležitá. Lidé si neumí představit život bez televize, bez rozhlasu, bez internetu a dalších médií. Dá se říct, že jsou to fenomény, které do světa neodmyslitelně patří. Určitě mají vliv na každého z nás, ať už chceme nebo ne. Ovlivňují jak dospělé, tak i děti a mladistvé. A právě mladiství jsou ti, kterým je tato práce věnována. Jedná se o teoretickou práci, která je rozdělena do šesti kapitol. Hlavním cílem naší bakalářské práce je zmapovat vliv, který má internet a počítačové hry na mladistvé. Druhá kapitola se bude zabývat médii. Zajímá nás především jejich funkce, kterou zastávají, dále jejich významem, který pro člověka mají, a účinkem, jež vyvolávají. Třetí kapitolu věnujeme internetu. Ten je přiblížen z hlediska svého samotného vývoje a vývoje v České republice. Dále se tato kapitola bude zabývat anonymitou na internetu, jaký má anonymita význam a zda může na internetu skutečně být. Můžeme se dočíst i o agresivitě, jež se může na internetu objevit. Poslední část třetí kapitoly je věnována závislosti na internetu, zda je vůbec možná, jak se dá léčit a zda se jí dá předejít. V další kapitole, tedy čtvrté, jež se zabývá obdobím dospívání, zmapujeme vývoj adolescentů z hlediska ontogeneze. Dále popisujeme, co je to identita dospívajících na internetu a jakou mají motivaci k prezentaci své identity na internetu. Potom mapujeme specifika virtuálního prostředí u dospívajících, jež jsou založena na výzkumu, který se zabýval přímo touto problematikou u mladistvých. Nakonec přibližujeme dospívající a jejich pohled na virtuální vztahy. Zajímá nás především, jak dospívající tyto vztahy vnímají a zda jsou pro ně kvalitní. Pátá kapitola prezentuje počítačové hry a jejich vývoj. Představujeme i nové technologie, jež počítačové hry využívají. Dále tato kapitola pojednává o výchovněvzdělávací funkci her, tedy zda mají své uplatnění i ve výuce. Nezapomíná ani na násilí v počítačových hrách a jeho vliv, který může mít na mladistvé. Poslední kapitola nám dotváří tuto problematiku samotnými názory mladistvých. V rámci strukturovaného rozhovoru se dvěma mladými lidmi se budeme zajímat, jaký názor dnes mají na internet, zda je pro ně důležitý a k čemu ho vůbec využívají. Podobné otázky budou směřovat i k počítačovým hrám. Budeme se snažit dozvědět především to, zda je hraní 6

7 počítačových her nějakým způsobem ovlivňuje, kolik času jim zabere a jaký mají názor na samotné hraní těchto her. 7

8 1 Cíle bakalářské práce Internet je dnes jedno z nejpoužívanějších médií. Lidé ho používají při práci, při zábavě, dokonce i při vzdělání. I mladiství jej hojně využívají. Stejně tak i počítačové hry se staly fenoménem dnešní doby. Hlavním cílem naší bakalářské práce je zmapovat problematiku vlivu počítačových her a internetu na specifickou skupinu populace, a to mladistvé. Dílčí cíle: Zjistit, jaký obecný význam mají média pro člověka. Přiblížit význam anonymity na internetu. Identifikovat podněty vyvolávající agresi na internetu. Prezentovat vývoj závislosti na internetu. Definovat období dospívání z hlediska ontogeneze. Identifikovat důvody, proč dospívající prezentují svoji identitu na internetu. Prezentovat specifika virtuálního prostředí vycházející z výzkumu, realizovaného u dospívajících. Přiblížit násilí v počítačových hrách a jeho vliv na mladistvé. Analyzovat rozhovor se dvěma dospívajícími. Popsat důležitost virtuálních vztahů pro mladistvé. Popsat, jakou funkci mají počítačové hry z hlediska výchovně-vzdělávacího procesu. 8

9 2 Média Dnešní svět si bez médií již nelze představit. Neodmyslitelně do něj patří, stala se institucí, která má velký význam pro životy lidí. Slovo médium je odvozeno z latiny a překládá se jako prostředek, prostředník, zprostředkující činitel. Je to tedy prostředek ke komunikaci mezi lidmi, přenosu informací, k práci, zábavě, projevu kultury, seberealizace a další. Mezi nejčastěji používaná média můžeme zařadit televizi, internet, tiskoviny, rozhlas, rádio. Největší význam mají média bezesporu v oblasti mezilidské a sociální komunikace. S nebývalou rychlostí a razancí se nové formy komunikace staly součástí denního života rostoucího okruhu příslušníků společnosti (Hofbauer, 2004, s. 128). Člověk prostřednictvím médií informace sděluje, ale i přijímá. Média ke komunikaci byla využívána prakticky kdykoli. V pravěku to jsou malby na stěnách, ve středověku získala média velký vliv díky vynálezu knihtisku a v současnosti jsou to moderní prostředky, bez kterých je komunikace pro mnohé nemožná. Dnes si získala nezpochybnitelnou pozici mezi společenskými institucemi. Ty sociologie chápe jako obecně praktikovaný a v dané kultuře předávaný způsob jednání. Instituce slouží jednak jako mechanismus, který zajišťuje sociální kontrolu, jednak přinášejí odlehčení, neboť zbavují člověka nutnosti řešit každou situaci, do níž se dostane, jako jedinečnou. Média tedy hrají velice důležitou roli v každodenním životě v moderních industriálních a postindustriálních společností (Jirák, Köpplová, 2007). 2.1 Funkce médií Když mluvíme o funkcích médií, zjišťujeme, k čemu média jsou, co dělají, jaký je jejich účel. Funkce se mění v závislosti na typu uspořádání společnosti, kulturním kontextu a sociálních, ekonomických a politických podmínkách. Funkcí mají několik: a) Zábavní funkce poskytují zábavu, odreagování, potěšení, atd. b) Informační funkce zprostředkují uživateli informace o dění ve světě, o jeho geografické, politické a společenské existenci. c) Kulturní funkce média poskytují publiku materiály, v nichž jsou viditelné znaky určité kultury. 9

10 d) Sociální funkce v médiích jsou prezentovány příklady života společnosti, jejího jednání, společenské interakce a společenských skupin. Tyto příklady přispívají k socializaci, nabízejí představy a vztahy, pochopení, pomáhají jedinci zvládat problémy každodenního dne. e) Politická funkce média informují o politické situaci, politických událostech, tématech a aktivitách. Pomáhají uživatelům pochopit, jak politika funguje, nepřímo zaručuje podíl na dění v politice (Burton, Jirák, 2001). 2.2 Význam médií Média mají neodmyslitelný vliv na osobnost jednotlivce a celé společnosti. Ovlivňují především jejich chování, postoje, názory jedinců. Podstatná moc médií spočívá v tom, že se podílejí na socializaci jednotlivce, na jeho včlenění do společnosti, a tím jak na formování jedince, tak na utváření podoby společnosti a vztahů, které v ní panují (Hofbauer, 2004, s. 129). Zasahují do každodenního života lidí, životního stylu, vzdělání, politiky, ekonomiky a do mnoha dalších odvětví. Nepůsobí však jen pozitivně, ale i negativně. Jak už bylo řečeno, ovlivňují názory lidí, proto mohou člověka bez většího problému uvést v omyl či navádět k nežádoucímu chování. Mohou podporovat změny ve společnosti nebo naopak brzdit její rozmach. Působení médií však není jednoznačné. Nelze s určitostí říct, jak člověka ovlivňují a jaký postoj v jeho chování a názorech zaujímají. Je to dáno především neutuchajícím rozvojem médií a mediální komunikace nejen v oblasti společenské a ekonomické, ale samozřejmě i v technologické. Pokud uvažujeme o vlivu médií, nesmíme opomenout ani vliv kultury. Jejich úloha je ve společnosti nezpochybnitelná. Ovlivňují se navzájem. Podílejí se na formování kultury, neboť nabízejí sdělení velkému počtu příjemců. Bezesporu ovlivňují myšlení každého člověka, a tím ho nutí přijímat určitou kulturu. Avšak i přes zřejmé odlišnosti jsou si média různých kultur podobná, jde především o to, aby se informace či nutná sdělení dostalo k co největšímu počtu příjemcům. V současném světě mají média stále větší a větší význam. Bezesporu je lze označit jako zdroj moci, protože mají velký vliv a schopnost ovládat. Samozřejmě se musí brát v úvahu i jejich síla, která pramení ze schopnosti přenosu důležitých informací velkému počtu uživatelů. Fungují jako prostředí, kde se v oblasti národní a mezinárodní odehrává velká část 10

11 událostí z veřejného života. Dále slouží jako nástroj pro slávu, pro prezentaci známých osobností, zviditelnění a možnému vystupování na veřejnosti. Média mají svůj nezastupitelný význam i v oblasti zábavy a relaxace během volného času. Neměli bychom opomenout ani jejich význam na trhu práce. Nabízejí velký počet pracovních míst a vidinu potencionálního zisku (Jirák, Köpplová, 2007) Účinek médií Podle Jiráka a Köpplové (2007) při posuzování účinku médií hrají důležitou roli tři faktory, a to stav společnosti, rozvoj médií a rozvoj poznání společnosti a uvažování o ní. Pod pojmem stav společnosti se rozumí způsob výroby, dominující způsob komunikace, uspořádání času, úroveň vzdělávání a další. Rozvoj médií zahrnuje hlavně ten technologický, v poznání společnosti a uvažování o ní jde především o rozvoj psychologický a sociologický. Úvahy o účincích veřejného projevu můžeme sledovat už mnohem dříve, např. už Sokrates byl kritizován kvůli svým výrokům, že kazí mládež. Samozřejmě opravdové účinky můžeme sledovat až s nástupem médií. Mezi zlomové okamžiky patří nepochybně vynález knihtisku v 15. Století. Od té doby se neustále objevují teorie právě o možném účinku médií. Lidé si byli dobře vědomi moci, jakou média postupně získávají. Pokud se někdo cíleně snaží omezovat fungování médií, musí si být vědom jejich vlivu a potencionálního nebezpečí vzniku myšlenek a argumentů, jež mu mohou budou nepříjemné. Dějiny ukazují mnoho příkladů, kdy se objevovala snaha kontrolovat nebo řídit zprávy a informace, které mohou mít vliv na uživatele a jejich postoje a chování. K těmto účelům se využívala převážně cenzura nebo naopak propaganda. Propagandu hodnotíme jako možnou manipulaci s médii, která má za cíl dosažení společenské kontroly. Naopak cenzuru definujeme jako kontrolu nebo korekci obsahů médií, které se k příjemcům dostanou. Rozlišujeme cenzuru předběžnou a následnou. Předběžnou cenzurou rozumíme každý institucionalizovaný zásah do obsahu média před tím, než se dostane k uživatelům, zatímco následná cenzura se vydává po vydání (Jirák J, Köpplová B, s. 155). Cílem cenzury je snaha přesvědčit občany, aby přijali určitou ideologii nebo souhlasili s určitým typem vládnutí. Předpokládané účinky médií se mohou dělit do několika kategorií, a to na dlouhodobé a krátkodobé, přímé a nepřímé a plánované a neplánované. Uvažujeme-li o krátkodobých 11

12 účincích, předpokládá se, že média dávají podnět, který vyvolává reakci, která se projevuje okamžitou reakcí publika. Je ale nutné si uvědomit, že média nejsou jediná, která daný podnět poskytují a ne všichni lidé reagují stejně. Účinky se však nemusí projevovat vždy hned, ale třeba až za delší dobu. V tomto případě bývají ovlivněny převážně postoje, názory a chování uživatelů. Dá se tedy hovořit o dlouhodobých účincích. V obou případech však nelze s určitostí zjistit míru účinku médií, není totiž možné oddělit od sebe média a ostatní vlivy, které a jedince můžou působit (Burton, Jirák, 2001). Dále podle Jiráka a Köpplové (2007) u účinků můžeme rozlišovat, zda jsou: 1. Povahy kognitivní, postojové, citové či fyziologické, konstruktivní, destruktivní, zda se projevují v chování jednotlivce nebo skupin 2. Na úrovni jednotlivce či celé společnosti 3. Slabé nebo silné 4. Krátkodobé, resp. bezprostřední, a dlouhodobé O přímých účincích médií se hovoří spíše v ranějších obdobích představ o vlivu médií a jsou spíše krátkodobějšího charakteru. Nejde u nich pouze o dokazování negativního dopadu na uživatele, ale i hledání možného úspěchu při plánování a záměrném působení médií a o obavy z možného zneužití. Oproti tomu nepřímé účinky stojí na předpokladu, že vliv médií může být různými způsoby zprostředkován a dopad médií se může projevit nepřímo se značným časovým odstupem s vlivem dalších faktorů. Plánované a neplánované účinky vyjadřují snahu dosáhnout od publika konkrétní odezvu, např. změnu v životním stylu, voličského chování, spotřebitelského chování, doplnění informací apod. V souvislosti s účinkem médií hovoříme i o jeho povaze. Ta rozlišuje šest účinků: 1. Kognitivní účinky mají schopnost nabízet podněty, které je možno se naučit. Mohou být záměrné (z hlediska média, zadavatele, ale i publika) a nezáměrné (bez záměrného cíle, např. filmy určené k zábavě předávají poznatky o určité kultuře či mentalitě obyvatel dané země). 2. Postoje existuje předpoklad, že média jsou schopna svým obsahem utvářet postoje, názory a chování lidí nebo posilují již existující postoje a názory. 3. Citové účinky média mohou vyvolávat různé emoce, jako je smutek, radost nostalgie, nuda, dojetí, soucit ale i strach, slast nebo zuřivost. 12

13 4. Fyziologické reakce jedná se o projevy lidského organismu, je to reakce na daný podnět, který vidíme, slyšíme nebo cítíme, např. zvýšení krevního tlaku a zrychlené dýchání, nadměrné pocení dlaní, zrychlení srdečního tepu a další. 5. Behaviorální účinky vystavení se působení určitého mediálního obsahu může vést až ke změně chování v různých oblastech, např. ve spotřebitelském chování (reklama), v komunikaci (texty, knihy jako konverzační témata) nebo v chování a postojích k blízkému okolí. 6. Konstruktivní a destruktivní účinky jedná se hodnocení účinků medií z hlediska jejich vztahu k hodnotám dané společnosti, zda jsou hodnoceny jako pozitivní, pochybuje se o nich nebo jsou považovány za zcela negativní (Jirák, Köpplová, 2007). Na účinek médií je nazíráno jako na silný faktor, ale i jako slabý a méně významný co se týče vlivu na společnost. Větší pozornost je věnována bezesporu účinkům negativním. Nesmí se však opomenout, zda média působí na jedince či na skupinu nebo celou společnost. Toto rozdělení je velmi důležité, protože od sebe odděluje různé roviny účinků. Na jednotlivce má působení médií největší vliv v oblasti jeho názorů, postojů, emocí a chování. Oproti tomu na úrovni celé společnosti jde o vliv na stabilitu uspořádání společnosti a o interakci mezi médii a různými institucemi ve společnosti. 13

14 3 Internet Internet je dnes již bezpochyby nepostradatelnou součástí celého světa. Je to prostředek pro předávání informací, komunikaci, vytváření sociálních kontaktů, pracovní příležitosti, ale i zábavu a relaxaci. Ne vždy byl ale internet určen pro všechny. Tato kapitola Vás provede historií internetu. 3.1 Začátky internetu Než se dostaneme ke vzniku samotného internetu, musíme se podívat na začátek, tedy na to, co předcházelo jeho vytvoření. Byl to vznik jisté americké agentury Advanced Research Project Agency (dále jen ARPA) v režii Ministerstva obrany. Měla za úkol dostat USA z katastrofální politické situace a vrátit ji na výsluní, především v oblasti vědy a vesmírných projektů, ale i v obraně země. Práci na vesmírných projektech přivedlo vědce k poznání, že by bylo vhodné spojit mezi sebou počítače ve vědeckých zařízeních celé země a tím urychlit výzkum. Klíčový byl rok 1958, kdy se vznikem National Aeronautic and Space Administration (dále jen NASA) ztratila ARPA vesmírné a raketové programy. Tím ARPA změnila svůj směr a rozhodla se pro spolupráci s univerzitami a výzkumnými zařízeními. V roce 1962 vyvinul vědec J. C. R. Licklider integrovanou počítačovou síť. Jednalo se o vzájemné propojení počítačů, přes které by na sebe působilo velké množství uživatelů. Tyto myšlenky se postupně začaly realizovat. Úspěch byl zaznamenán v roce 1965, kdy se podařilo spojit na velkou vzdálenost dva počítače. V této době vznikl projekt zvaný ARPANET. Jeho úkolem se stalo propojit mezi sebou univerzity ani ne za hodinu. První spojení se podařilo v roce 1969 mezi univerzitami University of California a Stanford Research Institute. Postupně se dařilo propojovat další a další univerzity. Oficiální provoz byl zahájen v roce 1970, kdy bylo propojeno už 19 počítačů. Do tří let se počet zvýšil ještě o dalších 19 univerzit (Huitema, 1996). Ze začátku se však vyskytovalo mnoho problémů, jako byly poruchy na vedení, ztracené soubory, nedostatky softwaru. Postupně se podařilo všechny problémy odstranit. Tomu velice pomohlo založení organizace Network Working Group (dále jen NWG). Tím se otevřela cesta ke vzniku internetu tak, jak jej známe dnes. Důležitý byl rok 1973, kdy se na svět dostal Internet Program, který měl za úkol zajistit spolupráci nejrůznějších sítí. V roce 1975 sítě mohou využívat i běžní uživatelé, vývojáři, univerzity. ARPANET se tímto rozděluje na 2 14

15 skupiny ARPANET pro akademické využití a MILNET pro potřeby armády. Po USA se do vytvoření internetu pustili i další země. Přidala se Velká Británie a v roce 1972 i Francie, která si vybudovala síť s názvem CYCLADES. Postupně se připojovali další země a vznikaly nové sítě. Do roku 1995 se připojila většina zemí světa. Česká republika se připojila k Internetu v roce Další vývoj je už méně přehledný. S vynálezem elektronické pošty Electronic Mailing ( ) a World Wide Web (WWW) je další vývoj nepředvídatelný a těžko odhadnutelný. V dnešním světě má internet miliony uživatelů a je určitě nejrozšířenějším médiem na světě (Neumann, 2009). 3.2 Internet v České republice České republice se dveře nových technologií začaly otvírat převážně po roce Ne jinak tomu bylo i s internetem. V té době se však působnost internetu soustředila převážně v akademickém prostředí. I u nás se první internet objevoval pouze na vysokých školách. Zlom nastal v roce 1991, kdy se Československo připojilo k síti BITNET. Roku 1992 se propojovala hlavní města na území Československa. Síť nesla název Czech Education and Scientific Network (dále jen CESNET) a slovenská verze Slovak Academic Network (dále jen SANET). Síť CESNET se postupně začala otevírat i široké veřejnosti. Stěžejní se stal rok 1996, kdy začali vznikat společnosti, které poskytovaly připojení k internetu. V tuto dobu se i plně komercionalizuje i CESNET. Začala se užívat doména.cz a poskytovaly se nové služby, např. internetové bankovnictví. Rok 1998 zajistil vznik nových aktivizačních komerčních poskytovatelů internetu zahraničními investory. Postupně se začínají objevovat alternativní způsoby připojení k internetu. Během roku 1999 je spuštěno bezdrátové připojení k internetu. O rok později začala Česká republika spolupracovat s Evropskou Unií na projektu s názvem GÉANT, který měl vybudovat evropskou síť stejné kvality jako americká nebo kanadská. Důležitou událostí se stává přijetí zákona o elektronickém podpisu, který se vyrovnává tomu klasickému, a zákona o telekomunikacích, jenž prosazuje i jiné operátory. Bohužel oba zákony provázelo spoustu nedostatků, a proto jsou spíše nevyužity. Koncem roku 2002 se spouští síť GÉANT, ke které se připojuje i CESNET. Postupně se začíná využívat i multimediální přenosy, aplikace, hlasové služby a další. V dnešní době je český internet na srovnatelné úrovni s vyspělým světem. Jeho služby a možnosti se budou zcela jistě ještě dále vyvíjet. Dnes je internet součástí velkého počtu českých domácností. Bez internetu se neobejde velké 15

16 množství jak fyzických, tak i právnických osob. Bezesporu si našel své místo, které je v oblasti práce, zpravodajství, zábavy, relaxace a dalších odvětví často nenahraditelné (Cesnet, 2002). 3.3 Anonymita na internetu Internet zle charakterizovat jako prostředí ber zábran s pozitivním, ale i negativním dopadem na reálný život. Lidé ztrácejí zábrany, přestávají mít strach ze sociálních kontaktů, z odhalení sebe sama. Internet poskytuje anonymitu, která je často pro lidi přínosem. Přestává jim záležet na mínění druhým, odhalí i to, co by do očí neřekli. Dokonce agresivní chování na fernetu ( flaming ) se projevuje až čtyřikrát častěji než v běžné konverzaci (Šmahel, 2003). Příčin, proč se z internetu stává bezpečné prostředí bez zábran, je několik. První příčinu můžeme hledat už v minulém století v koncepci Gustava Le Bonna. Ta se zabývá deindividualizací v prostředí davové hysterie v průběhu francouzské revoluce. Podle Le Bonna dav ztrácí vlastnosti jednotlivců, ale získává zcela nové. Dochází k potlačení individuality. Jedinec v davu získává pocit moci, ztrácí zábrany, dává prostor skrytým pudům, které jako individuum potlačuje. Stává se anonymním a tím může potlačit i pocit zodpovědnosti za své chování. Když srovnáme anonymitu na internetu a anonymitu v davu, dá se říct, že anonymita na internetu je ještě silnější. Někteří autoři se dokonce opírají o to, že zábrany na internetu jsou uvolněny i v případě odhalení identity uživatele (Joinson, 1998 in Šmahel, 2003). Další příčinu podle Kieslera (1984) lze spatřovat v silném oslabení přijímání sociálních rolí v průběhu interakce a z toho plynoucí redukce vlivu sociálních norem. Autoři vidí důvody oslabení převážně v (Šmahel, 2003): 1) Přesunutí pozornosti komunikujícího na problém spíše než na příjemce 2) Redukci normální hierarchie reálného života statusu, role vedoucího a další 3) Deindividualizaci Virtuální komunikaci na internetu lze hodnotit jako jednodušší, než v reálném životě. Lidé často sdělují i informace, o kterých v běžném životě nemluví. Anonymita jim pomáhá uvolnit emoce a schopnost svěřit se. O elektronické komunikaci existuje spousta teorií. Jednou z nich je např. teorie sociální blízkosti, kterou formulovali Short, Williams a Christie (1976). Stojí 16

17 na tvrzení, že při komunikaci tváří v tvář je sociální blízkost maximální, zatímco při virtuální komunikaci se mnohonásobně sníží. Teorie říká, že nižší míra sociální blízkosti vede k nižší pozornosti účastníků komunikace a k jejímu odosobnění (Šmahel, 2003). Je internet opravdu anonymní? Lidé si často myslí, že internet jim poskytuje naprostou ochranu, jejich identita nebude nikdy odhalena. Je to ale jen iluze. Anonymita je spíše v malé míře, pro počítačového odborníka není problém vypátrat alespoň to, odkud se člověk k internetu připojí a pak už je to jen krůček k odhalení celé identity uživatele. Takovým lidem často říkáme piráti nebo hackeří. Dokážou se dostat do každého souboru a často ani heslo pro ně není překážkou. Uživatelé mají totiž často tendenci si za heslo zvolit jméno někoho známého či rodinného příslušníka, významné datum apod. Pokud se chcete vyhnout zneužití vašich informací, doporučuje se do hesla vložit nějaká interpunkční znaménka, čísla či jiné zvláštní znaky, které už nejsou tak snadno zjistitelné. K zabezpečení počítače a uchránění anonymity na internetu existují i různé programy. Mezi nejznámější patří tzv. firewally, které kontrolují vstupy a výstupy, a tedy umožňují manipulaci např. se sociální sítí na internetu jen prověřeným uživatelům. Přestože chrání počítač a informace v něm před zneužitím, u uživatelů se setkávají spíše s nelibostí. Nejčastější důvod pro odmítnutí takového bezpečnostního programu bývá jeho omezování určitých služeb nebo zpomalení výkonu počítače (Huitema, 1996). Podle Šmahela lze z psychologického hlediska anonymitu rozdělit na dva základní typy objektivní anonymita a subjektivní anonymita: Objektivní anonymita opravdová reálná možnost identifikace identity uživatele internetu (jaká je úspěšnost při hledání skutečném jménu, příjmení, datu narození apod.) Subjektivní anonymita znamená spíše to, co si my sami myslíme o své anonymitě na internetu, subjektivní názor na míru své anonymity Míra obou anonymit se může samozřejmě lišit. Pokud uvažujeme o psychologii lidí na internetu, je důležitější anonymita subjektivní, která ovlivňuje jejich myšlení a chování. Tato anonymita má však i svoji objektivní složku, která může také ovlivňovat chování lidí. Důležité je především uvědomit si, jaké nebezpečí plyne z odhalení reálné identity dětí a dospívajících na internetu (Šmahel, 2003). 17

18 3.4 Agrese na internetu Agrese se většinou definuje jako psychologická (emočně motivační) mohutnost, jež má za cíl poškodit, ať již přírodu, věci, lidi nebo sebe samého. Z psychologického hlediska je chápána coby vrozená vlastnost či reaktivní připravenost, jež je člověku vlastní a tudíž eticky neutrální, sloužící k adaptaci, udržení života, např. získání obživy, sebeprosazení či obraně (Poněšický, 2010, s. 17). Lidé věří, že internet je místo plné agrese a násilí. Psychologie to nazývá flaming. Samotné slovo můžeme přeložit jako vzplanutí, je to tedy něco jako synonymum pro agresi ve slovních diskuzích. Existuje mnoho teorií, které se snaží objasnit, jaké vlivy mohou agresi na internetu zvyšovat. Mezi takové teorie patří například teorie frustrace. Ta vyloženě říká pokud jsme frustrovaní, máme sklon k agresi. Záleží na tom ale vždy? Wallaceová tvrdí, že agrese na internetu je do jisté míry způsobena technologiemi, především rychlostí počítačových přípojek ( linek ). Uživatelé mohou čekat dlouho na připojení, a tím se může zvyšovat jejich frustrace, jež může vést k agresi. Je zjištěno, že frustrace se zvyšuje už při 8-9 sekundách čekání na odezvu. Další věc, která může vyvolat frustraci, je nechtěné odpojení ze serveru. Tohle vše je ale způsobováno pouze technickými obtížemi. Není to však pouze frustrace, která může vyvolávat agresi. Tu mohou spustit jakékoli obtíže či negativní událost. Podnět k agresi bezesporu vyvolává i útok na naši osobu. Zde platí nepsané pravidlo, že z agrese plyne agrese. Sami toužíme po odvetě vůči útočníkovi, obzvláště jsme-li frustrováni navíc ještě technickými obtížemi Dalším aspektem, který vede k agresivitě, může být i anonymita. Pokud lidé věří, že je není možné osobně kontaktovat nebo jinak vypátrat, mnohem více, nejsou svazováni žádnými společenskými normami či konvencemi (Wallaceová, 1999). Mezi další rysy patří i možnost okamžité komunikace s protějškem. Je mnohem snazší napsat v internetové konverzaci negativní vyjádření nebo dát průchod svým emocím. Stačí jen kliknout na odeslat. Projevy agrese na internetu a v realitě se značně liší. Realita vám poskytuje mnohem více možností, jak dát svoji agresi najevo. Můžeme používat gesta, měnit tón a intonaci hlasu, využívat mimiku, zatímco virtuální komunikace tuhle moc nemá. Nejčastější je verbální komunikace, ne však jediná. Dá se říct, že agrese může být taková, jakou nám dovoluje technika. Neverbální agrese může být např. rozesílání zpráv pod cizím jménem, útok na cizí 18

19 webové stránky, zasílání virem infikovaný a další. Zatímco v realitě při agresi dominují svaly, ve virtuální realitě to bývají počítačoví odborníci. Otázkou však zůstává, nakolik je virtuální agrese (flaming) nebezpečný? Pokud zůstává pouze v prostředí internetu, může být spíš přínosem. Není snad lepší vybít si svoji zlost na klávesnici počítače, než v živém prostředí? Internet tedy může být i nástrojem, jak ventilovat své pocity, uvolnit napětí a dát průchod svým emocím (Šmahel, 2003). Existují i způsoby, jak se pokusit naši rostoucí agresivity zvládnout. Měli bychom se snažit porozumět druhému a samozřejmě i situaci, která agresi vyvolává nebo pokusit se najít kompromis při řešení situace. Měli bychom dobře znát sami sebe, protože to nám může pomoci při ovládnutí druhé osoby. Bezesporu bychom se měli i pokusit vyhnout stupňujícím se konfliktům (Nešpor, 1999). 3.5 Závislost na internetu Stejně jako závislost na alkoholu, drogách či sexu, existuje i závislost na internetu. Je však těžké odlišit závislého uživatele od běžného. Různé studie říkají, že závislý člověk je ten, který tráví na internetu 5-25 hodin týdně. V těchto studiích jsou ale neshody. Obecně lze o závislosti mluvit, pokud je přítomno několik symptomů, mezi které patří (Grohol, 1998, in Šmahel, 2003): Důležitost příslušná aktivita se stává nejdůležitější v životě, dominuje pocitům, myšlením a chování. Člověk se myšlenky na svoji oblíbenou činnost nezbaví, ani když se jí zrovna nevěnuje. Změna nálady pokud se určité činnosti nevěnujeme, vzniká nesoustředění, netrpělivost, mění se nálada atd. Zvyšování tolerance závislost se může stále stupňovat, to znamená, že pokud chce být závislý člověk uspokojen, musí neustále zvyšovat svou dávku nebo v případě závislosti na internetu, čas strávený u něj. Abstinenční příznaky pokud je daná činnost přerušena, dostaví se tzv. abstinenční příznaky. Bývají provázeny nepříjemnými psychickými ale i fyzickými pocity. 19

20 Konflikt konflikt většinou vzniká mezi závislostí a světem, okolo závislého. Nejčastěji se do konfliktu dostává s rodinou, přáteli, školou, zájmy. Konflikty často mohou mít fatální následky, např. krádeže, útěk z domova, agresivita atd. Recidivy recidiva znamená opětovné vracení se k činnosti, která nám navozovala uspokojení. Při dalších kontaktech s ní bývá zpravidla jednodušší dostat se do nežádoucího stavu mnohem rychleji. Podle Nešpora (1999) lze o závislosti hovořit, pokud během roku můžeme pozorovat některá z těchto znamení: Neutuchající pocit puzení užívat látku. Nedostatek sebekontroly při užívání látky. Fyzické potíže při odvykání. Tolerance závislí zvyšuje dávku, aby dosáhl výsledku, který dříve vyvolala menší dávka. Zanedbávání koníčků, zájmů na úkor objektu závislosti. Pokračování v užívání i přes jasné potíže vyvolané právě užíváním!. U počítačů se samozřejmě nejedná o návykovou látku, proto jsou určitá slova výše v uvozovkách, pokud se ale zamyslíme, i u počítačů lze zaznamenat silná touha po užívání a následném uspokojení např. z hraní PC her, potíže se sebeovládáním, zanedbávání jiných aktivit, navyšování času tráveného u počítače atd. Mezi další dělení patří pasivní závislost a aktivní závislost. Za pasivní závislost můžeme považovat např. sledování televize, zatímco aktivní závislostí může být právě ta na internetu nebo počítačových hrách. Závislost dělíme na (Šmahel, 2003): Pasivní př. sledování televize Aktivní př. závislost na internetu, počítačových hrách Psychická psychická závislost vyvolává nepřekonatelnou touhu po stavu, který činnost přináší, často vyvolává fyzickou závislost Fyzická po vysazení se projevují abstinenční příznaky fyzického rázu 20