Velikonoce Pomlázky Klapaãe Kraslice Ptáãek Figurky Holubiãka Líto Tradiãní peãivo

Transkript

1

2

3 OBSAH Velikonoce 5 Pomlázky 6 Pomlázka z osmi proutkû 7 Pomlázka s ozdobn m drïadlem 8 Pomlázka z devíti proutkû 9 Klapaãe 10 Jednoduch klapaã 11 Klapaã koník 12 Kraslice 14 Techniky 15 Vajíãka 16 Barvení 17 Rostlinná batika 18 Vosková batika 20 Batika 22 Vícebarevná batika 24 Leptané kraslice 26 Reliéfní barva voskem 27 Gravírované kraslice 28 Kraslice zdobené slámou 30 Kraslice polepené sítinou 32 Drátované kraslice 34 Ptáãek 36 Figurky 38 Holubiãka 40 Líto 42 Líto se Smrtholkou 42 Líto z borovice 44 Líto s koãiãkami 45 Tradiãní peãivo 46 Peãivo 47

4

5 VELIKONOCE Velikonoce patfií k vrcholûm kfiesèanského církevního roku. Jsou oslavou zmrtv chvstání Krista po jeho ukfiiïování. Noc, kdy Kristus zázraãnû vstal z mrtv ch, se zaãala oznaãovat jako Velká noc, noc nejvût ího tajemství odtud pochází název Velikonoce. Pfiíbûh, kter dal základ kfiesèansk m VelikonocÛm, je popsán v Bibli. Odehrál se v Jeruzalémû v roce 33 na eho letopoãtu. Oslavy ve velikonoãním období v ak mají ve skuteãnosti star í pûvod, kter souvisí s pohansk mi svátky pfiíchodu jara, slunce a tepla. Toto období roku znamenalo pro na e pfiedky konec dlouhé zimy a poãátek nového léta. Svou nadûji na dobr a úrodn rok se snaïili podpofiit rûzn mi povûreãn mi obfiady. A nûkteré z tûchto pohansk ch rituálû, aè uï byly keltské, germánské nebo slovanské, se smísily s kfiesèansk mi a existují dodnes. V ãesk ch zemích se Velikonoce slavily od stfiedovûku, pûvodnû jako bujará zábava, pozdûji se podafiilo vtisknout jim církevní ráz spojen s pûstem a náv tûvou kostela. Spolu s tím v ak stále Ïila fiada obyãejû, bez kter ch se lidová kultura neobe la. Lidé se chtûli bavit v kaïdé dobû.

6 POMLÁZKY Bez pomlázky, upletené z pruïn ch vrbov ch proutkû, si dnes neumíme Velikonoce ani pfiedstavit. SlouÏí k více ãi ménû bolestivému vy lehání Ïen a dívek, od tûch nejmen ích aï po maminky a babiãky. V ãeské a moravské tradici patfií tento zvyk k velikonoãnímu pondûlí, poslednímu sváteãnímu dni. Byly v ak i v jimky, nûkde se na koledu s pomlázkami chodilo i o den dfiív nebo pozdûji. V nûkter ch krajích bylo zaïité i spravedlivé stfiídání chlapci chodili lehat v pondûlí a dívky zase na oplátku v úter. Od nepamûti si lidé mysleli, Ïe jarní pfiíroda, probouzející se ze zimního spánku, vlévá svou energii do ra ících vûtviãek stromû a kefiû. A z tûchto proutkû je pak moïné pfienést sílu a zdraví na ãlovûka a tím ho omladit. Jak? No právû správnû mífien m lehnutím, které musí i trochu zabolet. Podobné vlastnosti pfiiãítali kdysi na i pfiedkové i vodû, hlavnû té tekoucí v fiekách a potocích. Proto také v nûkter ch krajích spojují pomlázku s poléváním, postfiikováním nebo pfiímo házením do vody. Aby vy lehání pomlázkou opravdu splnilo svûj úãel, musí b t upletená z ãerstv ch proutkû, nalit ch novou mízou. Proto je nejlep í vyrobit si pfied Velikonocemi novou, kaïd rok tfieba trochu jinak. MÛÏe to b t jen proutek, ozdoben barevnou ma lí, mûïe b t upletená z rûzného poãtu proutkû, anebo tfieba s ozdobn m drïadlem. Není to tak tûïké, jak se na první pohled zdá. materiál pfiíprava vrbové pruty stejné síly i délky (bez vûtvení) pevn provázek barevné stuhy Proutky je lep í nafiezat v dobû, kdy je tû nejsou pfiíli nara ené, takïe pokud Velikonoce pfiipadnou aï na duben, mûïeme si je pfiipravit dva nebo tfii t dny pfiedem. Pfied pletením je také dobré je na chvíli namoãit do vody. pomûcky ostr nûï 6

7 Pomlázka z osmi proutkû postup Pruty srovnáme silnûj ími konci k sobû a pevnû ováïeme provázkem (obr.1), pfies nûj pak obtoãíme podélnû roz típnut prut tak, aby vzniklo hladké drïadlo (obr. 2). Pfiipraven svazek pak zavûsíme na pevnou skobu (obr. 3), anebo jej mûïe nûkdo pfii pletení drïet. Proutky rozdûlíme na dvû poloviny po ãtyfiech na sudé a liché (obr. 4). Krajní prav proutek ã. 8 provlékneme vrchem mezi dva prostfiední na levé stranû a spodem vrátíme napravo, kde zûstane jako spodní (obr. 5). Na druhé stranû stejnû provlékneme proutek ã. 1, kter pak zûstane jako spodní vlevo (obr. 6). Postup se stále opakuje, pracujeme vïdy s nejvrchnûj ím proutkem, jednou z levé strany a jednou zprava. DÛleÏité je pevnû utahovat (obr. 7). Na konci pomlázku pevnû sváïeme provázkem, pfieãnívající proutky sefiízneme a mûïeme ozdobit jednou nebo nûkolika barevn mi stuhami (obr. 8). Pokud by pro nûkoho bylo osm proutkû moc, mûïe jich pouïít jen est. Postup je stejn, jen o trochu jednodu í vrchní proutek z levé strany se provléká kolem stfiedního na pravé stranû

8 Pomlázka s ozdobn m drïadlem K hladkému drïadlu (obr. 2) pfiiváïeme protismûrnû est tenk ch, dlouh ch proutkû (obr. 9). Pfiehrneme je po smûru pomlázky (obr. 10) a rozdûlíme do v ech stran jako paprsky. Jeden proutek pfiiloïíme proti smûru hodinov ch ruãiãek pfied následující, jím obtoãíme pfiilo- Ïen proutek (spodem) a pfiiloïíme jej pfied dal í (obr. 11). Pfii zuïování baàatého tvaru proutky nepokládáme vedle sebe, ale kfiíïíme je. Postup je obdobn jako pfii pletení ozdoby ze slámy. Proutky jsou v ak silnûj í, a tak se s nimi lépe manipuluje, kdyï konec pomlázky upevníme napfiíklad do malého svûráku. Po zapletení drïadla svazek otoãíme a zavûsíme a dál pleteme z osmi proutkû vlastní pomlázku. Dr- Ïadlo zaãistíme buì obtoãením provázku a odfiíznutím zbytkû proutkû, anebo mû- Ïeme pfieãnívající konce zaplést do tûla pomlázky (obr. 12, 13)

9 Pomlázka z devíti proutkû Tato pomlázka vypadá trochu jinak, pletení v ak není o nic tûï í. Oplétá se jeden stfiedov prut, kter b vá silnûj í neï ostatní. V echny se pevnû svá- Ïou a obtoãí roz típnut m proutkem, stejnû jako u pfiedchozích pomlázek. Tentokrát v ak svazek nebudeme zavû- ovat, ale naopak jej pevnû sevfieme mezi koleny nebo upevníme do svûráku, protoïe budeme plést zdola nahoru (obr. 14). Prutem ã. 2 obtoãíme vrchem ã. 9 a necháme jej na pravé stranû. Prutem ã. 1 obtoãíme spodem ã. 9 a necháme jej na levé stranû (obr. 15). Tento princip pak stále opakujeme, dokud staãí délka prutû. Pleteme vïdy nejspodnûj ím prutem na jedné a pak na druhé stranû. Po zaãi tûní necháme silnûj í stfiedov prut trochu vyãnívat a zdobíme ho stuhami (obr. 16)

10 KLAPAâE Úkolem klapaãû, stejnû tak jako fiehtaãek, bylo vydávat velk hluk. Dnes uï v ak málokdo ví, co jejich ostr zvuk znamenal. Chodívalo se s nimi na Zelen ãtvrtek. Ten den totiï zazvonily naposledy kostelní zvony a zûstaly tiché aï do soboty. íkalo se, Ïe odlétly do íma. Chlapci se scházeli je tû za tmy a nûkolikrát bûhem dne obe li s rámusem celou vesnici, právû tak v pátek a je tû v sobotu, dokud se zase nerozeznûly zvony na kostele. Dostávali za to od sousedû sladkosti, drobné mince, vejce i pek. V echny tyto rámusící nástroje jsou dfievûné, pfiiãemï rûzné druhy dfieva zpûsobují rozdílnou barvu zvuku. Dfievo mûïe zûstat ve své pfiírodní podobû, ale mûïe se také mofiit nebo malovat. Jedna ze star ch technik je také vyr vání ornamentû do povrchu, kter byl pfiedtím vystaven pûsobení koufie a ztmavl, takïe vyryté linky a dal í motivy jsou svûtlé. Zakufiování se v ak pozdûji nahrazovalo mofiením dfieva, do jehoï povrchu lze také s úspûchem vyr vat dekor. Tak je zdoben i ná klapaã koník. materiál kulatá tyã (poslouïí i smetáková) v délce 14 cm prkénko (8x15x1 cm) kolík-t pl (prûmûr 1,7 a délka 7 cm) li ta (5x2x0,5 cm) hranol (2,5x7,5x2,5 cm) dfievûn korálek (prûmûr 1 cm) pomûcky pilka lupénková pilka smirkové plátno nûï vrtaãka kladívko lepidlo Herkules mal svûrák pfiíprava Nejprve si pfiipravíme v echny polotovary a jejich konce a hrany zaãistíme smirkov m plátnem. Na desku a kladívko je lep í pouïít tvrdé dfievo (napfi. bukové), ostatní ãásti mohou b t i z mûkkého dfieva. 10

11 Jednoduch klapaã postup Na kulatou tyãku si tuïkou oznaãíme umístûní prkénka a tûsnû pod touto ãarou vyvrtáme otvor pro aretovací kolík (obr. 1). Na vrchní ãásti tyãky pak provrtáme otvor pro pohybliv kolík s kladívkem (obr. 2) a lupénkovou pilkou vyfiízneme záfiez pro tûlo kladívka (obr. 3). Záfiez musí b t tak irok a hlubok, aby se v nûm kladívko mohlo volnû pohybovat. V prkénku vyfiízneme stfiedov otvor pro tyãku (obr. 4). Nyní si pfiipravíme kladívko klapaãe, které pilkou vyfiízneme z hranolu podle pfiedem pfiipravené papírové ablony (obr. 5). Hrany zaãistíme. Do kladívka vyvrtáme nebo vydlabeme zápust a do ní vlepíme pfiipravenou li tu s otvorem (obr. 6). Tímto otvorem bude procházet kolík, na nûmï se kladívko pohybuje. Na obou stranách jej zajistíme polovinou dfievûného korálku, nalepeného nebo pfiibitého. Stabilitu prkénka zabezpeãíme kolíkem v délce asi 5 cm, kter vsuneme do pfiedem vyvrtaného otvoru (obr. 7). Pak uï staãí klapaã jen sestavit a vyzkou et (obr. 8) , 2,

12 Klapaã koník materiál kulatá tyã (délka 6 cm) dfievûná deska (14x16x0,5 cm) kolík-t pl (prûmûr 0,7 cm) li ta (14x2x1 cm) 2 dfievûné krouïky (prûmûr 2 cm, svûtlost 0,8 cm) dfievûn korálek (prûmûr 0,8 1 cm) pejle 2 hfiebíãky mofiidlo pomûcky pilka lupénková pilka smirkové plátno nûï vrtaãka kladívko malé pûlkulaté dlátko mal stahovák mal svûrák lepidlo Herkules bílá pastelka na pfiedkreslení ornamentû pfiíprava Obrys koníka vystfiihneme z papíru a pfieneseme na desku (mûla by b t z tvrdého dfieva). Stejnû tak pfieneseme obrysy obou límeãkû, k nimï bude koník pfiipevnûn. Desku pak utáhneme stahovákem ke stolu, peãlivû vyfiízneme polotovary a zaãistíme smirkov m plátnem. Koníkovi vyvrtáme do spodní ãásti bfií ka otvor o prûmûru 0,8 1 cm. Potom nejen koníka, ale i v echny dal í polotovary napustíme mofiidlem, podle potfieby i opakovanû, a necháme zvolna uschnout. Nyní mûïeme mal m dlátkem vyr vat ornamenty tak, aby se objevila pûvodní barva dfieva. A dobrá rada pro v echny: praváci aè si levou ruku radûji schovají pod stûl, totéï udûlají leváci s pravou. Dláto mûïe b t nebezpeãn nástroj! 12

13 postup Do pfiipraveného kousku smetákové tyãe vyvrtáme otvor pro kolík a stejn otvor udûláme i doprostfied li ty (obr. 9). Pomocí kolíku a lepidla pak obû ãásti spojíme dohromady. Na del í strany li ty pfiilepíme límeãky. Pro vût í pevnost navrtáme z kaïdé strany mal otvor a do nûj zatluãeme pejli, namoãenou v lepidle (obr. 10). Kolíãek, dlouh pfiesnû na ífiku li ty, provlékneme bfiichem koníka a aby se neviklal, mûïeme pfiidat z kaïdé strany jeden pomocn krouïek, ufiíznut ze smetákové tyãe (obr. 11). Koník se musí volnû pohybovat sem tam a pûknû klapat kop tky. Nakonec kolíãek pfiitluãeme z obou stran a zaãistíme nalepením pûlek dfievûného korálku. Místo hfiebíãkû mûïeme pou- Ïít i pejle, zapu tûné spolu s lepidlem do vyvrtan ch otvorû v obou límeãcích

14 KRASLICE Velikonoãní vajíãko má za sebou tisíciletou historii. Od nepamûti bylo symbolem nového Ïivota, kter se v nûm skr vá. Dokonce se vyprávûly povûsti o vzniku svûta z vejce. Záhy zaãali lidé zdobit skofiápky barvami a pozdûji i malovan mi ornamenty a vûfiili, Ïe tak se magická moc vajíãka je tû zesílí. Jeden z nejstar ích nálezû pochází z královského hrobu ve starosumerském Uru na území dne ního Iráku zlaté vejce je datované do období 3300 let pfied na ím letopoãtem. Také na na em území se pfii archeologick ch vykopávkách na ly zbytky ãervenû obarven ch skofiápek, které pocházejí z doby, kdy u nás vládla první pfiemyslovská kníïata. Zajímavé je, Ïe v minulosti se zdobila pouze plná vejce, protoïe bez obsahu by ztratila svûj magick v znam. Teprve ve 20. století se zaãala vejce vyfukovat a malovala se pouze prázdná skofiápka. Mûlo to své dûvody. V dobû, kdy se kraslice vyrábûly ve velkém na prodej, by se plná vejce ve skladech kazila. Navíc se zaãaly pouïívat umûlé anilinové barvy, které pronikaly skofiápkou a vajíãko se uï nedalo jíst. 14

15 Techniky íká se, Ïe âechy a Morava jsou v tvorbû kraslic velmocemi. A je na tom hodnû pravdy, protoïe nikde jinde na svûtû neexistuje takové mnoïství zpûsobû zdobení, barev a ornamentû, ale ani tolik zku en ch maléreãek jako u nás. Nejznámûj í technikou je batikování s pouïitím vosku, také gravírování neboli vy krabování, malování barvami nebo barevn m voskem, nalepování slamûn ch ornamentû. Kromû toho v ak lze obarvenou skofiápku i leptat kyselinami, polepovat duïinou jezerní sítiny nebo textilem, drátovat, anebo okovávat Ïelezem. 15