Abeceda anatomie pro logopedy

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Katedra speciální pedagogiky Abeceda anatomie pro logopedy Svaly hlavy, krku a dýchací svaly. Hlavové nervy. Autor: Zuzana Dvořáková Vedoucí práce: PaedDr. Blanka Housarová, Ph.D. 2007

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně pod vedením PaedDr. Blanky Housarové, Ph.D. V práci jsem použila informační zdroje uvedené v seznamu literatury. V Praze 10. dubna

3 Chtěla bych poděkovat PaedDr. Blance Housarové, Ph.D. za vedení a cenné rady při psaní diplomové práce.

4 Anotace Práce bude směřovat k vytvoření studijního materiálu nejen pro studenty logopedie, ale i pro odborníky z praxe. Studijní text bude souhrnem poznatků z několika vědních oborů, které mají vztah k logopedické problematice, a to anatomie, neurologie a fyzioterapie. Práce bude zaměřena na ucelené zpracování anatomie svalového systému s možností využití získaných znalostí pro jednotlivé oblasti logopedické péče. Součástí práce bude i vhled do problematiky hlavových nervů a čití. V práci bude věnováno místo i nástinu možností testování svalů a svalových skupin, které budou obsahem tohoto textu. Klíčové pojmy: logopedie, svaly, hlavové nervy. Anotace anglicky The work will aim at creating a study material not only for students of speech therapy but also for experts working in the field. The text will represent a summary of facts from several branches of science which relate to issues of speech therapy, namely anatomy, neurology, and physiotherapy. The work will focus on a comprehensive survey of the anatomy of the system of muscles enabling its application in individual areas of speech therapy. The work will also offer an insight into issues concerning cranial nerves and sensing. A short survey of possibilities of testing muscles and muscle groups discussed in this text will be presented.

5 5 Obsah ÚVOD 6 ZÁVĚR 8 ABECEDA ANATOMIE PRO LOGOPEDY 9

6 6 ÚVOD V součastnosti se logopedická péče vehementně zajímá o oblast neurologických poruch. Pro kvalitní terapii osob s poruchami komunikace na podkladě neurologických onemocnění je podstatné, aby logopedi znali projevy jednotlivých neurologických onemocnění a uměli alespoň základy neurologického vyšetření. Jedním ze základních vyšetření pro orofaciální oblast je orientační vyšetření hlavových nervů, které je poměrně snadno odvoditelné při dobré znalosti funkce jednotlivých hlavových nervů. Zároveň je třeba, aby se logopedi dostatečně orientovali v anatomii orofaciálního svalstva a svalstva dýchacího, nebot jedním z hlavních cílů logopedické terapie při vyvozování správné artikulace hlásek je naučit pacienta přesný pohyb svalů orofaciální oblasti. Cílem této práce tedy bylo vytvoření studijního materiálu, který by byl kompletním zpracováním anatomie jednotlivých svalů a svalových skupin orofaciální oblasti a svalů dýchacích a funkční anatomie hlavových nervů, jejichž znalost může být velmi přínosná pro logopedickou péči. Diplomová práce není v tomto případě rozčleněna na část teoretickou a část praktickou, nýbrž je prací ryze teoretickou, avšak jejím výstupem je studijní materiál, tedy materiál praktický. Vzhledem k rozsahu a členění anatomie svalů orofaciální oblasti a svalů dýchacích, které byly do textu zahrnuty, může tento materiál sloužit k rychlé orientaci v anatomii svalů orofaciální oblasti i zkušeným logopedům. Díky propojení čistě anatomického popisu jednotlivých svalů a svalových skupin s možnými důsledky anatomické struktury a činnosti jednotlivých svalů a svalových skupin pro oblast logopedické intervence, jsou anatomické popisy jednotlivých svalů a svalových skupin snadněji přijímány a chápány studenty logopedie, jak bylo ověřeno rozhovory se studenty speciální pedagogiky zaměřujícími se na oblast logopedie. Do práce se podařilo včlenit i poznatky z oblasti neurofyziologie a kineziologie, které mohou být nejen zajímavé, ale i přínosné pro terapii. Např. Víme-li, jakou funkci má malá motorická jednotka, pak je nám jasné, proč musíme v terapii dyslalie dbát na kvalitativní (přesný) pohyb jazyka. Dalším důvodem, proč byl vytvořen tento text a proč je důležité, aby logopedi ovládali funkční anatomii svalů a nervů uvedených oblastí, je stále větší množství terapeutických metod a konceptů, které jsou na hranici logopedie a fyzioterapie. Jsou jimi například myofunkční terapie, orofaciální stimulace, prvky z Jandovy reflexní lokomoce, prvky z Bobathova konceptu, synergická reflení terapie a mnoho dalších. Pro účinnou terapii je nutná znalost anatomických poměrů. Příkladem může být terapie sestry Kenny, která se využívá i při terapii periferní parézy n. facialis a kterou by logopedi, podle mého názoru, mohli také využívat. Pro tuto terapii je však znalost funkční anatomie svalů orofaciální oblasti naprosto základní.

7 K sepsání studijního materiálu s anatomickou tématikou vedla v neposlední řadě dle vlastních zkušeností nedostatečně obsáhlá anatomická průprava studentů logopedie na pedagogických fakultách. 7

8 8 ZÁVĚR Studijní materiál v současné podobě obsahuje funkční anatomii svalů orofaciální oblasti a krku a svalů dýchacích, letmou zmínku o jejich testování, funkční anatomii hlavových nervů, jejich funkci, vyšetření, poruchy a východisko pro logopedickou péči, stručnou informaci o čití a několik poznatků z oblasti neurofyziologie a kineziologie. Pro kompletní funkční anatomii hlavy, krku a dýchání by bylo ještě potřebné zpracovat například anatomii kostních struktur, zubů, kloubů, svalových fascií, podkoží a kůže, hlouběji propracovat anatomii nervů. Více místa by tedy měly dostat hlavně neurologie, ortodoncie a opět i anatomie. Vhodné by bylo i zpracování patologické anatomie a patologické fyziologie z pohledu logopeda. Nejdříve by však bylo nutné vyzkoušet, jak se nynější studijní materiál osvědčí v praxi. Pak by bylo třeba zjistit, které oblasti by bylo dobré zjednodušit, rozšířit, či jiným způsobem upravit, a následně na zjištěné poznatky studentů reagovat úpravou nynějšího obsahu studijního materiálu a vypracovat další studijní materiál, či současný studijní materiál rozšířit tak, aby zahrnoval výše jmenovaná, do práce dosud nezařazená, témata.

9 ABECEDA ANATOMIE PRO LOGOPEDY Svaly hlavy, krku a dýchací svaly. Hlavové nervy. Autor: Zuzana Dvořáková 9

10 OBSAH 10 Obsah 1 UVEDENÍ DO TEXTU Orientace v textu Definice komunikace Předmět zájmu logopedie ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU Základní anatomické pojmy Anatomické roviny Anatomické směry Pohyby Anatomické zkratky Anatomické uspořádní svalů a svalové smyčky Respirace Dýchací svalstvo Svalstvo obličeje a ucha Svalstvo úst Svalstvo kolem štěrbiny ústní Žvýkací svalstvo Svalstvo nosu Svalstvo oka Svalstvo v okolí oka a nosu Svalstvo ucha Svalstvo kalvy (lebeční klenba) Svalstvo dutiny ústní, hrtanu a hltanu Svalstvo hrtanu Svalstvo měkkého patra a hltanu Svalstvo jazyka Svalstvo krku a páteře Povrchové svalstvo krku Hluboké svalstvo krku Svalstvo páteře Krátké extenzory šíje (subokcipitální svaly) Nástin možností testování svalů a svalových skupin v logopedii a fyzioterapii107 3 VYBRANÁ TÉMATA Z NEUROLOGIE Hlavové nervy I. hlavový nerv - nervus olfactorius (čichový nerv) II. hlavový nerv - nervus opticus (zrakový nerv) III. hlavový nerv - nervus oculomotorius (okohybný nerv) IV. hlavový nerv - nervus trochlearis (kladkový nerv) V. hlavový nerv - nervus trigeminus (trojklanný nerv) VI. hlavový nerv - nervus abducens (odtahovací nerv)

11 OBSAH VII. hlavový nerv - nervus facialis (lícní nerv) VIII. hlavový nerv - nervus vestibulocochlearis (předsíňohlemýžd ový nerv) IX. hlavový nerv - nervus glossopharyngeus (jazykohltanový nerv) X. hlavový nerv - nervus vagus (bloudivý nerv) XI. hlavový nerv - nervus accessorius (přídatný nerv) XII. hlavový nerv - nervus hypoglossus (podjazykový nerv) Čití Telereceptory Exteroreceptory Receptory hlubokého čití Vrátková teorie bolesti Enteroreceptory Motorická jednotka ŘEŠENÍ KONTROLNÍCH OTÁZEK A KONTROLNÍCH OBRÁZKŮ SLOVNÍČKY DĚLENÍ SVALŮ DO SKUPIN A, B, C a D SEZNAM LITERATURY 166

12 1 UVEDENÍ DO TEXTU 12 1 UVEDENÍ DO TEXTU 1.1 Orientace v textu Studijní text je rozdělen do několka celků. První celek je věnován definování komunikace z pohledu několika vědních oborů, stručné charakteristice oblasti zájmu logopedické intervence a rozdílným způsobům zpracování anatomie pro logopedy v literatuře. Druhý celek se zaměřuje na ucelené zpracování anatomie svalů hlavy, krku a svalů dýchacích s důrazem na využití anatomických poznatků v logopedické praxi. V úvodu celku věnujícího se anatomii je pro lepší orientaci v anatomickém názvosloví věnována kapitola anatomickým rovinám a směrům. Jedna kapitola tohoto celku krátce nastiňuje možnosti testování jednotlivých svalů a svalových skupin za pomoci v ČR nejčastěji používaných testovacích metod z oblasti logopedie a fyzioterapie. Svaly v této práci byly rozděleny do čtyř skupin. Skupina A obsahuje svaly, které jsou pro logopedickou terapii základní a jejichž znalost je nezbytná pro každého logopeda. Do skupiny B spadají svaly, které je dobré znát pro lepší orientaci v oblasti anatomie a pro lepší pochopení možností logopedické i fyzioterapeutické intervence v oblasti hlavy, krku a dýchání. Skupina C zahrnuje svaly zajímavé pro logopedy, kteří chtějí mít hlubší znalosti z oblasti anatomie a pro logopedy, kteří se pohybují na poli neurologických vad. Svaly skupiny D jsou svaly rudimentární, tedy svaly, které nemají velký vliv na logopedickou terapii, nebot jsou to svaly, které byly potřebné v době, kdy se člověk pohyboval po čtyřech a spolu se vzpřímenou chůzí ztratily svůj původní účel. Zařazení do příslušné skupiny A, B, C či D je znázorněno před názvem probíraného svalu a kapitole Anatomie svalů dýchacích a svalů hlavy a krku. Znalost všech svalů není důležitá jen pro vlastní práci s klientem, ale i pro lepší komunikaci s odborníky z jiných oblastí, fyzioterapeuty, ergoterapeuty, neurology, internisty, psychiatry, kineziology a dalšími. V závěru studijního textu jsou pro lepší přehlednost jednotlivé zmiňované svaly uspořádány do sloupců dle skupin (A, B, C, D). Třetí celek obsahuje dvě statě z oblasti neurologie a několik poznatků z oblasti neurofyziologie a kineziologie. Jedna stat z oblasti neurologie se věnuje hlavovým nervům, jejich stručnému popisu, funkci, lézím, vyšetření a dopadu na logopedickou praxi. Druhá stat z oblasti neurologie hovoří o čití. Poznatky z neurofyziologie a kineziologie jsou zastoupeny informacemi o tzv. motorických jednotkách a o vrátkové teorii vedení bolesti. Za každou probranou skupinou svalů jsou kontrolní otázky, které slouží k zopakování prostudovaného textu a k lepšímu zapamatování podstatných informací o dané svalové skupině. Dále je za každou velkou kapitolou, týkající se svalů a svalových skupin, několik kontrolních obrázků, které slouží k zopakování grafické podoby a průběhu vybraných svalů. Na konci studijního textu jsou uvedeny dva latinsko-české slovníčky a zmínka s ilustrací k označení jednotlivých oddílů páteře. První slovníček je věnován svalům, druhý pak nervům, které jsou zmíněny ve studijním textu. Pro oba slovníčky bylo zvoleno uvá-

13 1 UVEDENÍ DO TEXTU 13 dění názvů svalů a nervů v abecedním pořadí a byl zachován typ písma, tzn. latinské termíny jsou psány kurzívou. V příloze jsou vypracované odpovědi na kontrolní otázky i kontrolní obrázky jednotlivých kapitol. Citace obrázků jsou uvedeny pod čarou na příslušné straně textu. Většina použitých obrázků je z Feneisovy knihy (FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s.).

14 1 UVEDENÍ DO TEXTU Definice komunikace Akademický slovník uvádí: Komunikace je přenos nejrůznějších informačních obsahů v rámci různých komunikačních systémů za použití různých komunikačních médií, zejména prostřednictvím jazyka, sdělování. (Akademický slovník cizích slov, s. 406) Komunikace z pohledu logopeda: Slovenský logoped Lechta zastává názor, že člověk komunikuje už svou pouhou existencí na tomto světě. Podle Lechty člověk komunikuje už v intrauterinním životě a svou komunikaci se světem ukončuje až v posledním okamžiku svého života. Komunikace z pohledu neurofyziologa/kineziologie: Do komunikace řadí neurolog Véle řečové projevy, mimiku a gestikulaci. Tvrdí, že pohyb sám má komunikační charakter. (Véle, s. 93) Véle hovoří o sdělovací funkci motoriky, pod kterou řadí okohybné pohyby, mimiku, pohyby dolní čelisti, pohyby jazyka a pohyby ostaních řečových orgánů a dechové pohyby. Tyto základní pohyby doplňují pohyby horních končetín, pohyby hlavy a celého osového orgánu (páteře). Dle Véleho Mimické svalstvo ovlivňuje výraz obličeje, umožňuje optickou komunikaci a podílí se na artikulaci řeči spolu se svaly mluvidel, včetně svalstva respiračního, které zajišt uje akustickou komunikaci řeči. (Véle, s. 191) Véle uvádí, že jednou z funkcí pohybu je komunikace se zevním prostředím. Dle akademického pojetí lze komunikaci charakterizovat jako součást přenosu, dle logopedického pojetí lze komunikaci nazvat součástí existence a dle kineziologie lze komunikaci nazvat součástí pohybu. Přenos, existence, pohyb, všechna tato slova nějakým způsobem zapadají do definice komunikace.

15 1 UVEDENÍ DO TEXTU Předmět zájmu logopedie Logopedie se zabývá poruchami řeči, at už se jedná o poruchy výslovnosti jednotlivých hlásek či poruchy plynulosti řeči, poruchami respirace a fonorespirace, poruchami polykání a to již od nejútlejšího věku, poruchami verbální i neverbální komunikace. Pro bezproblémovou komunikaci at již verbální či neverbální je důležitá funkčnost a vzájemná spolupráce centrální nervové soustavy (CNS), periferních nervů a svalstva. Nespolupracuje-li vůbec nebo je-li spolupráce jedné složky jen částečně narušena, pak se narušení projeví i v dalších dvou složkách. Např. přeruší-li se periferní nerv, nabourá se tím komunikace mezi svalem, který se stane nefunkčním a bude postupně atrofovat, a CNS, která při správné funkci zajišt uje volní pohyb daného svalu, avšak při poškození periferního nervu může dojít k poškození informačního kanálu ze svalu do CNS a tím i k neinformovanosti CNS o dění ve svalu, zároveň může dojít k poruše informačního kanálu z CNS do svalu, a tudíž nebude moci CNS sval ovládat. Není tedy možné zabývat se jen jednou částí funkčního celku motoriky. Svaly a nervy jsou propojené a na sobě závislé, bez pomoci jednoho je druhý nefunkční. Bez svalu je nerv jen drátkem s nevyužitou informací. Bez nervu je sval jen masem. V české literatuře nebyla dosud uceleně zpracována anatomie svalů, které se podílejí na komunikaci, at již verbální či neverbální, a které jsou tudíž pro práci logopeda zásadní. Dalo by se říct, že na neverbální komunikaci se podílejí všechny svaly těla, avšak svalstvo trupu, horních a dolních končetin je výsadou práce fyzioterapeutů a dalších odborníků a není tedy možné chtít po logopedech, aby znali do detailů práci těchto profesí. Z toho jasně vyplývá důležitost mezioborové spolupráce. Studijní text je zacílen na svalstvo hlavy, krku a svalstvo dýchací, jakožto hlavní oblasti logopedické intervence. V cizojazyčné literatuře se vyskytuje několik modelů zpracování anatomie pro logopedy. Jeden model staví anatomii na logopedických diagnozách. K dané diagnoze popisuje potřebnou anatomii. Druhý model se zaměřuje na anatomické znalosti, které jsou potřebné při terapii určité diagnozy. Další model uvádí anatomii v souvislosti s popisem specifického terapeutického konceptu či metody. Jiný model zpracování anatomie pro logopedy obsahuje stručný výňatek poznatků z anatomie a fyziologie, které se týkají řečového ústrojí. Z uvedených nálezů vyplývá, že je potřebné vytvořit studijní text, který by obsahoval kompletní anatomii hlavy, krku a anatomii dýchacího systému z pohledu logopeda, a který by sloužil k pregraduálnímu, ale i dalšímu vzdělávání logopedů, a tím se podílel na dalším zvyšování kvality logopedické péče.

16 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 16 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 2.1 Základní anatomické pojmy Anatomické roviny Obrázek 1: Anatomické roviny 1 Rovina mediánní (mediální) - je rovina svislá; jde zpředu dozadu a dělí stojící tělo na dvě zrcadlové poloviny. Je vlastně jednou z rovin sagitálních. Roviny sagitální jsou všechny další předozadní roviny rovnoběžné s rovinou mediánní. Roviny frontální jsou svislé, rovnoběžné s čelem, tedy kolmé na rovinu mediánní. 1 ČIHÁK, R., GRIM, M. Anatomie I.. 2. vyd. Praha : Avicenum, s. 54.

17 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 17 Roviny transversální, na stojícím těle horizontální, probíhají tělem napříč a jsou kolmé na rovinu mediánní a roviny sagitální, jakož i na roviny frontální.

18 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU Anatomické směry superior - horní inferior - dolní cranialis - směrem k hlavě caudalis - směrem k dolnímu konci těla anterior - přední posterior - zadní ventralis - přední dorsalis - zadní medialis - vnitřní, tj. ležící blíže mediánní rovině lateralis - zevní, vnější, tj. ležící dále od mediánní roviny dexter - pravý sinister - levý internus - vnitřní externus - zevní Obrázek 2: Anatomické směry 2 proximalis - blíže k trupu distalis - vzdálený od trupu superficialis - povrchový profundus - hluboký 2 CLAY, J. H., POUNDS, D. M. Basic clinical massage therapy. Baltimore : Lippincott Williams & Wilkins, s. 386.

19 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU Pohyby propulze - vysunutí retropulze - zasunutí protruze - vysunutí retrakce - zasunutí elevace - zvednutí deprese - pokles Obrázek 3: Pohyby dolní čelisti 3 flexe - ohnutí extenze - napřímení hyperextenze - záklon lateroflexe - ohnutí do strany rotace - otáčení Obrázek 4: Pohyby krční páteře 4 3 CLAY, J. H., POUNDS, D. M. Basic clinical massage therapy. Baltimore : Lippincott Williams & Wilkins, s CLAY, J. H., POUNDS, D. M. Basic clinical massage therapy. Baltimore : Lippincott Williams & Wilkins, s. 386.

20 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 20 anteflexe - ohnutí směrem dopředu retroflexe - ohnutí směrem dozadu addukce - přitažení abdukce - odtažení Anatomické zkratky dx. (dexter) - pravý sin. (sinister) - levý m. (musculus) - sval mm. (musculi) - svaly n. (nervus) - nerv nn. (nervi) - nervy r. (ramus) - větev rr. (rami) - větve lig. (ligamentum) - vaz 2.2 Anatomické uspořádní svalů a svalové smyčky V odborné anatomické literatuře jsou svaly děleny do skupin většinou dle oblastí, kde se nalézají (např. svaly kolem štěrbiny ústní), či dle společné činnosti, kterou vykonávají (okohybné svaly). Dělení do skupin je výhodné především pro lepší přehlednost, avšak z pohledu kineziologie a neurofyziologie již tak výhodné není, nebot činnost jednotlivých svalů je závislá na činnosti jejich antagonistů (svaly působící opačným směrem), synergistů (svaly působící stejným směrem) či zdánlivě zcela nesouvisejících svalů a svalových skupin. Literatura hovoří o tzv. svalových smyčkách. Svalovou smyčku tvoří nejméně dva svaly, které se upínají na dvě vzdálená pevná místa. Pevné místo je nazýváno punctum fixum. Mezi svaly je pohyblivý kostní segment, který se nazývá punctum mobile. Poloha pohyblivého kostního segmentu je vyvažována činností obou svalů. Je to tedy jakási volnější obdoba kloubního spojení. Pohyblivý segment je závislý na činnosti svalů, mezi kterými je zavěšen. Svaly mohou pohyblivý segment zcela zafixovat, aby se nemohl pohybovat, či s ním naopak pohybovat ve směru svalové kontrakce toho kterého svalu. Fyzikální i funkční vazbou několika svalů či svalových smyček vzniká tzv. svalový řetězec, jehož funkce je programově řízena z CNS. Zřetězené svaly nemusí pracovat synchronně, tedy všechny najednou. CNS umožňuje sekvenční zapojování jednotlivých segmentů podle předem připraveného časového rozvrhu (timing), který zajišt uje koordinaci pohybu svalů, čímž se dosahuje přesnosti pohybu při miminální spotřebě energie.

21 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 21 Jako příklad jsou uvedeny svaly, které se podílejí na rotaci hlavy. Rotace hlavy doprava: Homolaterálně (stejnostranně) m. splenius capitis dx.= dexter m. longissimus capitis dx. m. rectus capitis posterior dx. m. obliquus captitis inferior dx. Heterolaterálně (druhostranně) m. trapezius sin. m. sternocleidomastoideus sin. m. semispinalis capitis sin. m. obliquus capitis superior sin. Rotace hlavy doleva: Homolaterálně (stejnostranně) m. splenius capitis sin. m. longissimus capitis sin. m. rectus capitis posterior sin. m. obliquus capitis inferior sin. Heterolaterálně (druhostranně) m. trapezius dx. m. sternocleidomastoideus dx. m. semispinalis capitis dx. m. obliquus capitis superior dx. (Véle, s. 315) Anatomické třídění svalů do skupin není vzhledem ke svalovým smyčkám a řetězcům z funkčního pohledu nejvhodnější, avšak přesto bylo po konzultacích s logopedy, anatomy a neurofyziology zvoleno dělení svalů dle anatomického třídění, nebot je i pro neanatomy přehledné. Svalstvo orofaciální oblasti, krku, páteře a dýchací svalstvo je v této práci zpracováno z pohledu anatomie, a tomu odpovídá i anatomické dělení do skupin. Anatomické zpracování svalstva určuje u jednotlivých svalů jejich začátek (blíže páteři), úpon, inervaci a funkci. Ne všichni anatomové se v těchto základních parametrech svalů shodují. Byly proto vytyčeni tři autoři, jejichž anatomické popisy jsou stěžejní v této práci. Jsou jimi Radomír Čihák (ČIHÁK, R.; GRIM, M. Anatomie I. 2. vyd. Praha : Avicenum, s. ISBN ), Rudolf Linc (LINC, R.; DOUBKOVÁ, A. Anatomie hybnosti I. 2. vyd. Praha : Vydavatelství Karolinum, s. ISBN ) a Heinz Feneis (FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s.). Jelikož se v anatomické terminologii běžně používá latina, rozhodli jsem se v

22 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 22 mezioborových debatách zachovat latinskou terminologii i v této práci, avšak protože se tento studijní text týká české logopedie, je v závorkách uveden český překlad některých latinských termínů. Názvy jednotlivých svalů jsou ponechány v latinské terminologii, nebot jsou v této podobě známy fyzioterapeutům a lékařům, kteří jsou na tuto terminologii zvyklí a většinou ani neznají české názvosloví svalů. Pro zájemce z řad logopedů byl vypracován latinsko-český slovníček názvů svalů, které se v této práci vyskytují. Pro inervaci, a tedy latinské názvosloví nervů, pletení apod. byl taktéž vytvořen jednoduchý slovníček, obsahující základní termíny, které se v textu vyskytují. Pro každého logopeda je velmi podstatná znalost hlavových nervů. Názvosloví hlavových nervů je tedy ponecháno ve tvaru: latinský název (český název - číslo hlavového nervu). Hlavové nervy byly očíslovány dle pořadí, v jakém jsou přeřezávány při vyjímání mozku z lebky. Kdykoli je v textu zmíněn hlavový nerv, je zachován výše uvedený zápis, nebot se jedná o studijní text a pro lepší osvojení hlavových nervů je dobré zmínit je v uvedené podobě několikrát. Je-li však v kapitole, týkající se přímo hlavových nervů, probírán daný nerv, je v textu uveden pouze v latinské podobě.

23 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU Respirace Respirace je primárně základní životní funkcí. Sekundárně se podílí na mluvení. (Véle) Mluvení se musíme naučit, stejně jako dýchání při řeči. Dýchání a dýchací pohyby mají pro komunikaci zásadní význam. Je všeobecně známo, že dýchací svaly se nacházejí v oblasti hrudníku, břicha a lze říct, že i krku. Kineziologie a neurofyziologie však ke svalům, které jsou spojeny s dýcháním, řadí i např. m. masseter, jehož hlavní funkcí je pohyb dolní čelisti, a tedy žvýkání. M. masseter je inervovaný z n. trigeminus (trojklanný nerv - V. hlavový nerv). Radix trigemini (kořen trojklanného nervu) prochází až do C4, podílí se tak i na inervaci horní krční páteře. Z kořene C4 je inervována bránice. N. trigeminus (trojklanný nerv - V. hlavový nerv) neinervuje jen m. masseter, ale i bránici, z čehož plyne, že propojuje žvýkání, krční páteř a dýchání. Je-li poškozen n. trigeminus (trojklanný nerv - V. hlavový nerv), může se toto poškození projevit jak na žvýkání, skrze m. masseter, tak i bolestí krční páteře a od ní i hlavy, stejně jako dýchacími obtížemi. Dýchací pohyby slouží k ventilaci plic, podílejí se na fonaci hlásek a mají vliv i na posturu, tedy držení těla. Při řeči a zpěvu se při činnosti dýchacích svalů uplatňuje zejména prodloužený regulovaný výdech nebo i nádech, proti odporu, at už hlasové štěrbiny či proti odporu zevního prostředí, při kterém se moduluje proud vzduchu dle potřeb. Dýchání jako základní životní potřeba je řízeno mimovolně autonomním systémem dle stavu saturace organismu kyslíkem. Při řeči či zpěvu, ale např. i při hře na dechový nástroj, je proud vzduchu ovlivňován vůlí, jde tedy o vůlí řízené dýchání. Při vůlí řízeném dýchání se tedy stýkají dva systémy, autonomní, vůlí pro většinu lidí neovladatelný a systém volní, který reguluje dýchání účelově. Hodnocení plynulosti dýchání za pomoci fonace Plynulost výdechu můžeme hodnotit pomocí prodloužené fonace hlásky, většinou samohlásky. Samohláska A se volí většinou pro dolní sektor s větším pohybem, samohláska O nebo I ve středním sektoru s menším pohybem, pro horní sektor s malým pohybem, ve kterém jsou ústa zcela uzavřená, se volí souhláska M. Dochází-li v průběhu prodloužené fonace hlásky ke kolísání tónu, ukazuje to na sníženou schopnost udržet rovnoměrný výdech a zhoršenou schopnost výdech modulovat. Dýchací pohyby Véle rozděluje dýchací pohyby do tří sektorů trupu: dolní sektor - břišní (od bránice po pánevní dno) střední sektor - dolní hrudní (mezi bránicí a Th 5) horní sektor - horní hrudní (od Th 5 až po dolní krční páteř) (Véle, s. 227)

24 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 24 Dělení na horní a dolní hrudní typ dýchání je dáno odlišným anatomickým uspořádáním horních a dolních žeber. Osa otáčení horních žeber je více horizontální, a tudíž je jejich rozvoj spíše směrem vzhůru. U dolních žeber probíhá osa otáčení spíš vertikálně, a proto je jejich rozvoj spíše do stran. Dýchací pohyby mají dvě fáze, nádech (inspirium) a výdech (exspirium). Véle odlišuje ještě dvě krátká období mezi nádechem a výdechem, preinspirium a preexspirium. Preinspirium je doba mezi koncem výdechu a začátkem nádechu, které trvá asi 250 ms. Výdech má ihibiční vliv na většinu svalů. Vliv výdechu lze zvýšit zadržením dechu před nádechem. Inhibiční schopnosti výdechu se využívá ke snížení svalového napětí a svalové relaxaci. Preexspirium je doba mezi koncem nádechu a začátkem výdechu, která trvá asi ms. Oproti výdechu působí nádech na většinu svalů excitačně. Zvýšit excitační schopnost nádechu lze setrváním v nádechu. Schopnosti excitovat svalstvo pomocí nádechu lze využít např. u svalstva hypotonního (s nízkým svalovým napětím). V neurologickém vyšetření se excitační schopnost nádechu může využít při testování šlachookosticových reflexů. Dechová vlna Nádech začíná v břišním sektoru. Bránice aktivně snižuje klenbu, tím stlačuje útroby a zvyšuje intraabdominální (nitrobřišní) tlak. Zvýšení intraabdominálního tlaku způsobené činností bránice, izometrickou kontrakcí břišních svalů, hlavně m. transversus abdominis, a činností svalstva pánevního dna, které brání průniku vnitřností do pánevního otvoru, vede k tendenci k lehkému vyklenutí břišní stěny a tím i k posunu těžiště těla směrem ventrálním, což má vliv na stabilizaci stoje. Dolní hrudník se rozšiřuje do stran a páteř se mírně extenduje (napřimuje). V hrudní dutině klesá tlak a vzduch proniká do plic. Vzestup intraabdominálního tlaku stabilizuje bederní páteř. Z oblasti břicha se dechová aktivita přesouvá do středního sektoru, tedy dolního hrudníku. Dolní žebra se rozevírají do stran kontrakcí interkostálních (mezižeberních) svalů. Jako poslední se pohybuje horní sektor, tedy horní hrudník. Horní žebra se pohybují vzhůru a lehce laterálně, avšak sternum (hrudní kost) by se nemělo pohybovat příliš dopředu z důvodu lepší stabilizace hrudníku a ramenního pletence. Pomocné inspirační svaly se na nádechu účastní ve chvíli nedostatku vzduchu spojeného se vzrůstajícím nárokem na ventilaci plic. Výdech začíná opět v břišním sektoru. Postupně klesá svalové napětí, bránice se vyklenuje vzhůru, zmenšuje se objem hrudníku a vzduch proudí z plic ven. Vojta si všiml, že u kojenců v klidu se břišní stěna mírně vyklenuje, avšak jakmile zahájí pohybovou aktivitu, např. se pokusí o rotaci, břišní stěna má tendenci se s nádechem spíše zatahovat. Podobnou svalovou aktivitu břišního svalstva můžeme pozorovat i u dospělých jedinců při rychlém nádechu, kdy se břišní stěna zatahuje a to úměrně

25 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 25 rychlosti pohybu při nádechu. (Véle) Paradoxní dýchání Při nádechu v klidu se břišní stěna vyklenuje a při nádechu naopak zatahuje. Kontrolní otázky 1. Ovlivňují dýchací pohyby posturu? 2. Jak lze za pomoci dechu zvýšit svalové napětí? 3. Jak lze za pomoci dechu snížit svalové napětí? 4. Ve kterém sektoru začíná dechová vlna, tedy nádech? 5. Podílejí se břišní svaly svou činností i na nádechu? Pokud ano, jakou mají funkci? 6. Ve kterém sektoru začíná výdech?

26 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU Dýchací svalstvo (dle Véleho) Nádechové svaly A Diaphragma začátek: pars lumbalis (bederní část): Začíná od páteře a od šlašitých oblouků vedle páteře. pars costalis (žeberní část): Začíná zezadu dopředu od chrupavek žebra. pars sternalis (hrudní část): Začíná od vnitřní plochy processus xiphoideus (mečovitý výběžek) a od zadní strany pochvy přímých břišních svalů. úpon: Všechny tři části se upínají do centrum tendineum (šlachový střed). inervace: Diaphragma je inervována Obrázek 5: Bránice zdola 5 z n. phrenicus z krční pleteně. funkce: Diaphragma je hlavní vdechový sval. Diaphragma je plochý, kopulovitě vyklenutý sval, který má podobu membrány oddělující hrudní a břišní dutinu. Na vrcholu bránice je centrum tendineum (šlachový střed), které má tvar trojlístku. Jeden lístek směřuje ventrálně, zbývající dva dorzálně. K centrum tendineum se sbíhají svalová vlákna z periferie, kde začínají. V bránici jsou otvory pro průchod aorty, jícnu, a dolní duté žíly. Bránicí prochází i nervus vagus (bloudivý nerv - X. hlavový nerv). Bránice se běžně rozděluje na 3 části, je však možné i její dělení na šest částí, jak uvádí Véle (Véle, s. 231), na crus diaphragmatis (rameno bránice), jdoucí od bederní páteře, arcada psoatica (arkáda bederního svalu), jdoucí od m. psoas, arcada m. quadrati lumborum (akráda bederního čtvercového svalu), jdoucí od m. quadratus lumborum, na úsek začínající od XI. a XII. žebra, na úsek začínající od žeberního oblouku a na úsek začínající od hrudní kosti. Možnost samostatné činnosti jednotlivých úseků má vliv na posturální funkci. Lokalizovaného dýchání, které je umožněno právě segmentovým uspořádáním bránice, se ve fyzioterapii využívá např. při léčbě skolioz nebo při lokálních poruchách plic. Jak uvádí Véle (Véle, s. 231), může mít zvýšený tlak v břišní dutině vliv i na brániční kýlu. Bránice funguje jako membránové čerpadlo a svou činností ovlivňuje tvar hrudníku, čímž zasahuje do posturální funkce. Bránice je pokládána za hlavní nádechový sval. 5 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 85.

27 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 27 A Musculi intercostales externi začátek: Mm. intercostales externi začínají při tuberculum costae (žeberní hrbolek) kraniálnějšího žebra. úpon: Mm. intercostales externi se upínají na hranici kostěné a chrupavčité části následujícího spodního žebra. inervace: Mm. intercostales externi jsou inervované z nn. intercostales I - XI. funkce: Mm. intercostales externi tvoří pevnou a elastickou výplň mezižebří. Zdvihají žebra a jsou tudíž nádechovými (inspiračními) svaly. Obrázek 6: Zadní stěna hrudníku, pohled zpředu 6 A Musculi levatores costarum Mm. levatores costarum je dvanáct krátkých svalů. Mm. levatores costarum můžeme rozdělit na dvě skupiny: na mm. levatores costarum breves a mm. levatores costarum longi. začátek: Mm. levatores costarum začínají od příčných výběžků obratlů C7 a Th1-Th11. úpon: Mm. levatores costarum se upínají na horní hranu nejbližšího kaudálnějšího žebra (mm. levatores costarum breves) nebo přes jedno žebro na nejblíže další kaudálnější (mm. levatores costarum longus). inervace: Mm. levatores costarum jsou inervovány z rr. dorsales nervorum spinalium. Obrázek 7: Musculi levatores costarum 7 funkce: Mm. levatores costarum pomáhají při oboustranné kontrakci vzpřimování páteře, při jednostranné kontrakci pomáhají otáčení páteře na opačnou 6 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 85.

28 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 28 stranu. Při nádechu zvedají žebra. Kontrolní otázky 1. Který sval je považovaný za hlavní nádechový? 2. Jakou činnost mají musculi levatores costarum při nádechu?

29 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU Pomocné nádechové svaly Musculi scaleni Musculi scaleni jsou uloženy na zevní straně krční páteře. Ovládají pohyb krční páteře a pohyb prvních dvou žeber. Při fixované páteři se u lidí štíhlých a normastenických podílejí na dýchání ve funkci pomocných nádechových svalů, u lidí, kteří mají mohutné pletence ramenní, se na nádechu účastní jako regulérní nádechové svaly. B Musculus scalenus anterior začátek: M. scalenus anterior začíná od příčných výběžků C3-C6. úpon: M. scalenus anterior se upíná na tuberculum musculi scaleni anterioris (hrbolek předního šikmého svalu) 1. žebra. inervace: M. scalenus anterior je inervovaný z rr. dorsales nervorum spinalium. funkce: M. scalenus anterior při oboustranné kontrakci provádí flexi krční páteře a při fixované krční páteři zdvihá žebro, a tím se uplatňuje jako pomocný sval nádechový. Při jednostranné kontrakci uklání krční páteř na stranu kontrakce a otáčí ji na stranu opačnou. B Musculus scalenus posterior začátek: M. scalenus posterior začíná od příčných výběžků C5-C7. úpon: M. scalenus posterior se upíná na horní okraj 2. žebra. inervace: M. scalenus posterior je inervovaný z rr. dorsales nervorum spinalium. Obrázek 8: Hluboké svaly krku zpředu 8 funkce: M. scalenus posterior při oboustranné kontrakci provádí flexi (předklon) krční páteře, při fixované páteři zdvihá 2. žebro, a tím se uplatňuje jako pomocný sval nádechový. Při jednostranné kontrakci provádí úklon krční páteře na stejnou stranu a rotaci na stranu opačnou. 8 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 83.

30 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 30 B Musculus scalenus medius začátek: M. scalenus medius začíná od předních hrbolků příčných výběžků krčních obratlů C2-C7. úpon: M. scalenus medius se upíná na 1. žebro za sulcus arteriae subclaviae (brázda podklíční tepny). inervace: M. scalenus medius je inervovaný z rr. dorsales nervorum spinalium. funkce: M. scalenus medius při oboustranné kontrakci provádí flexi krční páteře, při fixované krční páteři zdvihá žebro, a tím se uplatňuje jako pomocný sval nádechový, který je nejvíce aktivní ve stoji. Při jednostranné kontrakci provádí uklon krční páteře na stranu kontrakce. Linc udává i: C Musculus scalenus minimus - někdy vytvořený přídatný sval mezi m. scalenus anterior a medius. začátek: M. scalenus minimus začíná od příčných výběžků C6 nebo C7. úpon: M. scalenus minimus se upíná na 1. žebro a cupula pleurae (pohrudniční klenba). inervace: M. scalenus minimus je inervovaný z rr. dorsales nervorum spinalium. Kontrolní otázky 1. Kterou část páteře ovládají mm. scaleni? 2. Na pohybu kterých žeber se podílejí mm. scaleni?

31 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU Svalstvo jazylky Nadjazylkové svaly musculi suprahyoidei Společným znakem nadjazylkových svalů je to, že spojují jazylku s lebečními kostmi. Tvoří je čtyři svaly, které se podílejí na otvírání úst, fixaci jazyka, žvýkání a polykání. Nadjazylkové svaly tvoří dno ústní dutiny. Obrázek 9: Svaly dutiny ústní zezadu shora 9 B Musculus geniohyoideus začátek: M. geniohyoideus začíná na spina mentalis mandibulae (bradový trn dolní čelisti). úpon: M. geniohyoideus se upíná na tělo jazylky. Linc uvádí opačné pořadí začátku a úponu. inervace: M. geniohyoideus je inervovaný z C1 cestou n. hypoglossus (podjazykový nerv - XII. hlavový nerv). funkce: M. geniohyoideus přitahuje jazylku k dolní čelisti, při fixované jazylce působí na depresi dolní čelisti. Tvoří pružnou spodinu úst. B Musculus mylohyoideus začátek: M. mylohyoideus začíná od linea mylohyoidea mandibulae (čára jazykočelistního svalu dolní čelisti). úpon: M. mylohyoideus se upíná na tělo jazylky a druhostranný sval (spojení proužkem vaziva - raphe mylohyoidea (jazykočelistní šev)). Linc uvádí opačné pořadí začátku a úponu. inervace: M. mylohyoideus je inervovaný z n. mylohyoideus, který je jednou z větví n. mandibularis. N. mandibularis je 3. větví n. trigeminus (trojklanný nerv - V. hlavový nerv). funkce: M. mylohyoideus při fixované jazylce provádí depresi mandibuly, při fixované mandibule zdvihá jazylku, táhne jazylku dopředu vzhůru. Tvoří spodinu úst (diaphragma oris (ústní přepážka)). Při polykání přitahuje jazylku k dolní čelisti. B Musculus stylohyoideus začátek: M. stylohyoideus začíná na processus styloideus (bodcovitý výběžek). úpon: M. stylohyoideus se upíná 2 úpony na malý roh jazylky. inervace: M. stylohyoideus je inervovaný z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv) z větve společné se zadním bříškem m. digastricus. funkce: M. stylohyoideus vytahuje při polykání jazylku směrem dorzokraniálním. 9 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 83.

32 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 32 Viz obrázek č. 10. B Musculus digastricus - je sval dvoubříškový, tvořený dvěma částmi: venter posterior (zadní bříško) a venter anterior (přední bříško). začátek: venter posterior (zadní bříško): Začíná na jazylce. venter anterior (přední bříško): Začíná na vnitřní straně dolní čelisti ve fossa digastrica (jamka dvojbříškového svalu). úpon: venter posterior (zadní bříško): Upíná se do incisura mastoidea processus mastoideus (bradavkový zářez bradavkového výběžku). venter anterior (přední bříško): Upíná se na malý roh jazylky. inervace: venter posterior (zadní bříško): Je inervovaný z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv). venter anterior (přední bříško): Je inervovaný z n. mylohyoideus, který je jednou z větví n. mandibularis. N. mandibularis je 3. větví n. trigeminus (trojklanný nerv - V. hlavový nerv). funkce: M. digastricus při fixované jazylce provádí depresi dolní čelisti, při fixované dolní čelisti zdvihá jazylku. Viz obrázek č. 10. Kontrolní otázky 1. Tvoří nadjazylkové svaly dno ústní dutiny? 2. Pohyb kterých kostěných struktur ovlivňují nadjazylkové svaly? Podjazylkové svaly musculi infrahyoidei Podjazylkové svaly jsou ploché a stužkovité svaly, které spojují jazylku s hrudní kostí, lopatkou a s hrtanem. Podjazylkové svaly mění polohu hrtanu (kraniokaudálním směrem), čímž ovlivňují výšku vokálů, jež vznikají v hrtanu.

33 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 33 B Musculus sternothyroideus začátek: M. sternothyroideus začíná na zadní ploše manubrium sterni (rukojet hrudní kosti), a 1. žebra. úpon: M. sternothyroideus se upíná do linea obliqua (šikmá čára) chrupavky štítné. inervace: M. sternothyroideus je inervovaný z krčních nervů C1-C3. funkce: M. sternothyroideus fixuje jazylku a táhne ji kaudálně, při ohýbání a rotaci krku napíná pretracheální list krční fascie a udržuje tak odpovídající tvar krku a polohy jeho útvarů. Na konci polykání táhne jazylku kaudálně. Obrázek 10: Svalstvo jazylky 10 B Musculus thyrohyoideus začátek: M. thyrohyoideus začíná od linea obliqua (šikmá čára) chrupavky štítné. úpon: M. thyrohyoideus se upíná na cornu majus (velký roh) jazylky. inervace: M. thyrohyoideus je inervovaný z krčního nervu C1 cestou n. hypoglossus (podjazykový nerv - XII. hlavový nerv). funkce: M. thyrohyoideus zdvihá hrtan, při fixaci hrtanu stahuje jazylku kaudálně, při ohýbání a rotaci krku napíná pretracheální list krční fascie a udržuje tak odpovídající tvar krku a polohy jeho útvarů. B Musculus omohyoideus začátek: M. omohyoideus začíná od ligamentum transversum scapulae superius (horní příčný lopatkový vaz) a od horního okraje lopatky. úpon: M. omohyoideus se upíná na tělo jazylky. inervace: M. omohyoideus je inervovaný z krčních nervů C1-C3. funkce: M. omohyoideus táhne jazylku kaudálně a napíná lamina praetrachlealis krční fascie. B Musculus sternohyoideus začátek: M. sternohyoideus začíná od dorzální plochy manubrium sterni (rukojet hrudní kosti) a protilehlé části klíčku. úpon: M. sternohyoideus se upíná na tělo jazylky. 10 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 83.

34 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 34 inervace: M. sternohyoideus je inervovaný z krčních nervů C1-C3. funkce: M. sternohyoideus fixuje jazylku a táhne ji kaudálně, při ohýbání a rotaci krku napíná pretracheální list krční fascie a udržuje tak odpovídající tvar krku a polohy jeho útvarů. Na konci polykání táhne jazylku kaudálně. Kontrolní otázky 1. Jakým způsobem ovlivňují podjazylkové svaly výšku vokálů? 2. Jakým směrem pohybují podjazylkové svaly jazylkou?

35 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU Musculus sternocleidomastoideus B Musculus sternocleidomastoideus začátek: M. sternocleidomastoideus začíná na manubrium sterni (rukojet hrudní kosti) a na sternálním konci claviculy (klíční kost). úpon: M. sternocleidomastoideus se upíná na processus mastoideus (bradavkový výběžek) a zevní okraj linea nuchae superior (horní šíjová čára). inervace: M. sternocleidomastoideus je inervovaný z n. accessorius (přídatný nerv - XI. hlavový nerv) a větvemi z plexus cervicalis. funkce: Zadní snopce m. sternocleidomastoideus při oboustranné kontrakci zdvihají hlavu a účastní se při záklonu, přední snopce sklánějí hlavu, ohýbají krční páteř. Celý Obrázek 11: Svaly hlavy a krku, zprava zdola 11 sval posouvá hlavu v horizontální rovině dopředu. Při jednostranné kontrakci naklání hlavu na stranu kontrakce a otáčí obličej na stranu protilehlou. Na nádechu se podílí při abdukci paže. 11 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 81.

36 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU Svaly hrudníku C Musculus pectoralis major M. pectoralis major se podle začátků rozlišuje na tři části začátek: pars clavicularis: (klíční část) Začíná od klíční kosti. pars sternocostalis: (žebrohrudní část) Začíná od sterna (hrudní kost) a od chrupavek prvních 4 až 6 žeber. pars abdominalis: (břišní část) Začíná od pochvy m. rectus abdominis. úpon: M. pectoralis major se upíná na crista tuberculi majoris humeri (hřeben velkého hrbolku pažní kosti). inervace: M. pectoralis major je inervovaný z nn. pectorales, (lateralis et medialis), Obrázek 12: Svaly hrudníku zpředu 12 z pars supraclavicularis plexus brachialis. funkce: Claviculární část m. pectoralis major pomáhá při předpažení a udržuje v něm paži. Sternokostální a abdominální části addukují (přitahují, připažují) paži a rotují ze zevní rotace navnitř. Při fixované paži zdvihá m. pectoralis major hrudník (např. při šplhání) nebo zdvihá žebra a pomáhá tedy při nádechu. C Musculus pectoralis minor začátek: M. pectoralis minor začíná od 3. až 5. žebra vpředu. úpon: M. pectoralis minor se upíná na processus coracoideus (zobákovitý výběžek). inervace: M. pectoralis minor je inervovaný z n. pectoralis medialis. funkce: M. pectoralis minor táhne lopatku dopředu a dolů. Při fixovaném pletenci pažním zdvihá žebra, a tudíž pomáhá při nádechu. C Musculus serratus anterior začátek: M. serratus anterior začíná od prvního až devátého žebra. úpon: M. serratus anterior se upíná na mediální okraj lopatky. inervace: M. serratus anterior je inervovaný z n. thoracicus longus. funkce: M. serratus anterior fixuje lopatku, táhne ji kaudálně a vytáčí dolním úhlem zevně, 12 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 85.

37 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 37 čímž umožňuje zdvižení paže nad horizontálu. C Musculus serratus posterior superior začátek: M. serratus posterior superior začíná od obratlových trnů C6-7 a Th1-2. úpon: M. serratus posterior superior se upíná na druhé až páté žebro. inervace: M. serratus posterior superior je inervovaný z nn. intercostales. funkce: M. serratus posterior superior je pomocným svalem nádechovým. Viz obrázek č. 14. Kontrolní otázky 1. Který sval vysunuje hlavu vpřed v horizontální rovině? 2. Který sval pomáhá při předpažení? 3. Kolik prsních svalů rozeznáváme na jedné polovině těla?

38 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU Svaly zádové Obrázek 13: Zádové svalstvo, povrchové svaly 13 C Musculus latissimus dorsi začátek: M. latissimus dorsi začíná od dorsální části crista iliaca (kyčelní hřeben), od dorsální plochy kosti křížové, od trnů bederních obratlů, od tří kaudálních žeber a od trnů pěti až šesti kaudálních hrudních obratlů Th12 až TH7-8. úpon: M. latissimus dorsi se upíná na stehenní kost na crista tuberculi minoris (hřeben malého hrbolku). inervace: M. latissimus dorsi je inervovaný z n. thoracodorsalis. funkce: M. latissimus dorsi provádí addukci (přitažení) a vnitřní rotaci humeru (kost pažní), dále pak dorsální flexi humeru (zapažení) v kloubu ramenním. Při fixované paži zdvihá žebra a je tudíž pomocným svalem nádechovým. Při abdukci paží pomáhá při forsírované (usilovné) inspiraci. 13 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 75.

39 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 39 C Musculus erector spinae M. erector spinae je souhrnný název pro tři svaly m. iliocostalis, m. longissimus, a m. spinalis. C Musculus iliocostalis M. iliocostalis se skládá ze tří částí: m. iliocostalis lumborum, m. iliocostalis thoracis, m. iliocostalis cervicis. začátek: M. iliocostalis lumborum začíná na crista iliaca (kyčelní hřeben). M. iliocostalis thoracis začíná na vnitřní části 6 dolních žeberních úhlů. M. iliocostalis cervicis začíná na středních a horních žebrech. úpon: M. iliocostalis lumborum se upíná na úhly žebra. M. iliocostalis thoracis se upíná na úhly 6 nejvyšších žeber. M. iliocostalis cervicis se upíná na processus transversus (příčný výběžek) středních krčních obratlů. inervace: M. iliocostalis je inervovaný z rr. dorsales nervorum spinalium. funkce: M. iliocostalis lumborum vzpřimuje a uklání kaudální úseky páteře. M. iliocostalis thoracis vzpřimuje a uklání hrudní úsek páteře. M. iliocostalis cervicis vzpřimuje a uklání horní hrudní a střední úsek krční páteře. Obrázek 14: Hluboké svaly zádové FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 75.

40 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 40 Obrázek 15: Musculus erector spinae 15 C Musculus longissimus M. longissimus se skládá ze tří částí: m. longissimus thoracis, m. longissimus cervicis, m. longissimus capitis. začátek: M. longissimus thoracis začíná na crista iliaca (kyčelní hřeben), trnech L1-S4, processus ma- 15 CLAY, J. H., POUNDS, D. M. Basic clinical massage therapy. Baltimore : Lippincott Williams & Wilkins, s. 227.

41 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 41 millaris (bradavičkový hrbolek) L1-2, processus transversus (příčný výběžek) Th7-12. M. longissimus cervicis začíná na příčném výběžku Th1-6. M. longissimus capitis začíná na příčném výběžku Th1-7 a C3-7. úpon: M. longissimus thoracis se upíná na processus costalis (žeberní výběžek) a processus accessorius (přídatný výběžek) bederních obratlů, úhly žebra, příčné výběžky všech hrudních obratlů. M. longissimus cervicis se upíná na příčné výběžky C2-7. M. longissimus capitis se upíná na processus mastoideus (bradavkový výběžek). inervace: M. longissimus je inervovaný z rr. dorsales nervorum spinalium. funkce: M. longissimus thoracis zaklání a uklání páteř. M. longissimus capitis při oboustranné kontrakci zaklání hlavu, při jednostranné kontrakci otáčí hlavu obličejem na svou stranu. M. longissimus cervicis při oboustranné kontrakci provádí záklon (extenzi) krční páteře, při jednostranné kontrakci uklání stejnostranně krční páteř. C Musculus spinalis M. spinalis se skládá ze tří částí: m. spinalis thoracis, m. spinalis cervicis, m. spinalis capitis. začátek: M. spinalis thoracis začíná na trnech L1-2 a Th1-2. M. spinalis cervicis začíná na trnech C6-7 a Th1-2. M. spinalis capitis je nekonstantní část m. semispinalis capitis, ve formě přídatných začátků od trnů horních hrudních a dolních krčních obratlů. úpon: M. spinalis thoracis se upíná na processus spinosus (trnový výběžek) Th2-9. M. spinalis cervicis se upíná na trny C2-4. inervace: M. spinalis je inervovaný z rr. dorsales nervorum spinalium. funkce: M. spinalis provádí extenzi (záklon páteře). Kontrolní otázky 1. Na kolik částí se dělí m. spinalis? 2. Na kolik částí se dělí m. longissimus? 3. Na kolik částí se dělí m. iliocostalis? 4. Na kolik částí se dělí m. erector spinae?

42 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU Výdechové svaly Podle některých japonských autorů modulují krátké mezižeberní svaly proud vydechovaného vzduchu při řeči, podobně jako klapky na lesním rohu nebo křídlovce. Tato modulace podporuje tvorbu dechových pauz oddělujících slabiky nebo slova a tím zlepšuje srozumitelnost řeči. (Véle, s. 233) Při výdechu nosem, který klade vzduchu odpor, se výdechové svaly uplatňují více. (Véle, s. 229) A Musculi intercostales interni začátek: Mm. intercostales interni začínají zepředu shora od kraniálnějšího žebra. úpon: Mm. intercostales interni se upínají na následující kaudálnější žebro. inervace: Mm. intercostales interni jsou inervované z nn. intercostales I - XI. funkce: Mm. intercostales interni táhnou žebra kaudálně, čímž udržují rozestupy mezižebří a napomáhají poklesu žeber při výdechu, jsou tedy svaly výdechovými (exspiračními). Viz obrázek č.6 a 12. C Musculus sternalis začátek: M. sternaliszačíná retrosternálně od sterna. úpon: M. sternalis se upíná u žebra. inervace: M. sternalis je inervovaný z vláken přicházejících skrze m. pectoralis major. funkce: M. sternalis provádí depresi žeberních chrupavek vzhledem ke sternu a podporuje výdech. Viz obrázek č. 12. Kontrolní otázky 1. Jak se podílejí mm. intercostales interni na výdechu? 2. Která skupina mezižeberních svalů je řazena mezi výdechové svaly?

43 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU Pomocné výdechové svaly Břišní svaly Břišní svaly jsou obvykle považovány za pomocné svaly výdechové a bránice za sval nádechový, z čehož plyne, že činnost bránice a břišních svalů je v jakémsi antagonistickém (působícím opačným směrem) postavení. Toto tvrzení však není zcela pravdivé. Břišní svaly a bránice na dýchání spolupracují. Při nádechu stlačuje bránice vnitřnosti směrem kaudálním, dorzálním a ventrolaterálním. Pokud by byly břišní svaly nefunkční, došlo by k přílišnému vyklenutí břišní stěny. Jsou-li břišní svaly funkční, brání izometrickou kontrakcí (svalová kontrakce, při které se nemění délka svalu; většinou se jedná o pohyb proti odporu) přílišnému vyklenutí bránice, a to jak svaly s vertikálním během vláken (např. m. rectus abdominis), jejichž nejznámější činností je flexe trupu a tedy i přiblížení sterna (hrudní kost) k symfýze (spona stydká), tak hlavně sval s horizonálním průběhem vláken m. transversus abdominis. M. transverus abdominis je funkčně propojen s mm. multifidi (část hlubokých svalů páteře). Společnou aktivací břišních svalů a erektorů páteře dochází k napřímení trupu.

44 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 44 B Musculus transversus abdominis začátek: M. transversus abdominis začíná od vnitřní plochy chrupavek žebra, od okraje hlubokého listu fascia thoracolumbalis (bedrohrudní povázka), od kyčelní kosti od crista iliaca (kyčelní hřeben) a od laterálního úseku ligamentum inguinale (tříselný vaz). úpon: M. transversus abdominis se upíná do linea alba (bílá čára). inervace: M. transversus abdominis je inerovaný z nn. intercostales VII. až XII., z n. subcostalis, z n. iliohypogastricus, z n. ilioinguinalis a z n. genitofemoralis. funkce: M. transversus abdominis se účastní hlavně při dýchacích pohybech a spolupůsobí při tzv. břišním lisu. C Musculus obliquus abdominis externus začátek: M. obliquus abdominis externus začíná osmi zuby na osmi dolních žebrech. úpon: Část snopců m. obliquus abdominis externus se upíná na přední Obrázek 16: Svaly stěny břišní zpředu 16 části hřebene kosti kyčelní, zbývajicí snopce se upínají do linea alba (bílá čára). inervace: M. obliquus abdominis externus je inervovaný z nn. intercostales V. až XII. a z n. subcostalis. funkce: M. obliquus abdominis externus při oboustranné kontrakci předklání trup, při jednostranné činnosti otáčí trup na opačnou stranu. C Musculus obliquus abdominis internus začátek: M. obliquus abdominis internus začíná thorakolumbální fascie od bederní páteře, od kyčelní kosti od crista iliaca (kyčelní hřeben) a od zevní části tříselného vazu. úpon: M. obliquus abdominis internus se upíná na poslední tři žebra a část snopců se upíná do linea alba (bílá čára). inervace: M. obliquus abdominis internus je inervovaný z nn. intercostales VIII. až XI., z n. 16 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 87.

45 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 45 subcostalis, z n. iliohypogastricus, z n. ilioinguinalis a z n. genitofemoralis. funkce: Při oboustranné kontrakci pomáhá m. obliquus abdominis internus při předklonění, při jednostranné kontrakci uklání trup a otáčí ho na stejnou stranu. C Musculus rectus abdominis začátek: M. rectus abdominis začíná na chrupavce žebra. úpon: M. rectus abdominis se upíná na os pubis (kost stydká) a symphysis (spona stydká). inervace: M. rectus abdominis je inervovaný z nn. intercostales VII. - XII. funkce: M. rectus abdominis předklání trup, stahuje kaudálně hrudník a zdvihá pánev. C Musculus quadratus lumborum začátek: M. quadratus lumborum začíná od dvanáctého žebra. úpon: M. quadratus lumborum se upíná na zadní okraj crista iliaca (kyčelní hřeben). inervace: M. quadratus lumborum je inervovaný z n. subcostalis a z plexus lumbalis. funkce: M. quadratus lumborum při oboustranné kontrakci provádí záklon (extenzi) bederní páteře, při jednostranné kontrakci uklání páteř na stejnou stranu. Obrázek 17: M. quadratus lumborum zpředu 17 Kontrolní otázky 1. Čemu zabraňují břišní svaly svou izometrickou kontrakcí? 2. M. quadratus lumborum provádí záklon nebo předklon bederní páteře? 3. Je pravdivé tvrzení, že m. rectus abdominis provádí předklon trupu, stahuje kaudálně hrudník a zdvihá pánev? 17 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 87.

46 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU Svaly pánevního dna Svaly pánevního dna se v případě dýchacích pohybů řadí funkčně ke svalům břišním, jelikož svou činností brání při nádechu přílišnému sestupu vnitřností směrem kaudálním a případnému výstupu vnitřností ven z pánve. M. levator ani a m. coccygeus dohromady tvoří diaphragma pelvis (pánevní přepážka), která je pružným uzávěrem pánevního otvoru. Obrázek 18: Dno pánevní shora 18 C Musculus levator ani M. levator ani se rozděluje na čtyři části, na m. pubococcygeus, m. levator prostatae (m. pubovaginalis), m. puborectalis a m. iliococcygeus. začátek: M. pubococcygeus začíná na os pubis (stydká kost). M. levator prostatae (m. pubovaginalis) jsou vlákny m. pubococcygeus, začínají tedy na os pubis (stydká kost). 18 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 175.

47 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 47 M. puborectalis začíná na os pubis (stydká kost). M. iliococcygeus začíná na arcus tendineus (šlachový oblouk). úpon: M. pubococcygeus se upíná na m. sphincter ani a na kostrč. M. levator prostatae se upíná do fascia (povázka) prostaty. M. pubovaginalis se upíná do stěny vaginy. M. puborectalis se upíná na os pubis (stydká kost), vytváří smyčku. M. iliococcygeus se upíná na kostrč a na ligamentum anococcygeum (kostrčořitní vaz). inervace: M. levator ani je inervovaný z n. pudendus. funkce: M. levator ani tvoří pružnou spodinu pánevní. Podpírá orgány, které jím prostupují, konečník a u ženy i pochvu, kterou podpírá ze zadní strany. C Musculus coccygeus začátek: M. coccygeus začíná na spina ischiadica (sedací trn). úpon: M. coccygeus se upíná na boční plochy kosti křížové a na kostrč. inervace: M. coccygeus je inervovaný z plexus sacralis. funkce: M. coccygeus táhne kostrč ventrálně a vrací ji tak po zaklonění při porodu nebo defekaci do původní polohy. Kontrolní otázky 1. Kterými dvěma svaly je tvořena diaphragma pelvis? 2. Z jakého důvodu se svaly pánevního dna řadí funkčně k břišním svalům?

48 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU Svaly zádové C Musculus iliocostalis pars inferior (dolní část) začátek: M. iliocostalis pars inferior začíná od kosti kyčelní od zadní části crista iliaca (kyčelní hřeben). úpon: M. iliocostalis pars inferior se upíná na úhly dolních žeber. inervace: M. iliocostalis pars inferior je inervovaný z rr. dorsales nervorum spinalium. funkce: M. iliocostalis provádí záklon (extenzi) páteře, při jednostranné kontrakci provádí úklon (lateroflexi) páteře. Viz obrázek č. 14. C Musculus serratus posterior inferior začátek: M. serratus postrior inferior začíná od fascia thoracolumbalis (bedrohrudní povázka) ve výši posledních dvou hrudních a prvních dvou bederních obratlů. úpon: M. serratus posterior inferior se upíná čtyřmi zuby na zevní plochu posledních čtyř žeber zevně od jejich úhlů. inervace: M. serratus posterior inferior je inervovaný z posledních tří nn. intercostales a n. subcostalis. funkce: Funkce m. serratus posterior inferior není zcela jasná. Dle Čiháka (Čihák, s. 337) fixuje a sklání m. serratus posterior inferior kaudální žebra, čímž napomáhá lepší funkci bránice, a je tudíž účasten na nádechu. Dle Dylevského (Dylevský, s. 230) sval fixuje příslušná žebra a tím napomáhá kontrakci bránice. Jde o pomocný inspirační sval. Véle však řadí m. serratus posterior inferior mezi exspirační svaly. Viz obrázek č. 13. Kontrolní otázky 1. Je pravdivé toto tvrzení: M. iliocostalis a m. erector spinae provádějí při oboustranné kontrakci záklon páteře? 2. Který zádový sval je kontroverzní, co se týče řazení mezi pomocné svaly nádechové- /výdechové? Dělení svalů na nádechové, výdechové, pomocné nádechové a pomocné výdechové je ryze anatomickým pohledem. Ve skutečnosti se i inspirační svaly podílejí na výdechu a naopak, jelikož inspirační a exspirační svaly působí v koaktivaci. Hluboké krátké zádové svaly spojující jednotlivé obratle páteře se na dýchacích pohybech podílejí nastavováním polohy jednotlivých obratlů. Svalstvo pánevního dna se na dýchacích pohybech podílí regulací tlaku v břišní dutině. Pomocné výdechové svaly se účastní na dýchacích pohybech při forsírovaném (zesíleném) dýchání, ale svůj podíl mají i při dýchání nosem. Jestliže pacient dýchá pouze ústy, tedy s minimálním odporem dýchacích cest, vyřazují se některé dýchací svaly z činnosti. Vyřazením z činnosti dochází k ochabování daných svalů, což má vliv na držení

49 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 49 těla. Dýchání s otevřenými ústy v klidu není považováno za fyziologické. Fyziologickým se dýchání ústy stává až v okamžiku zvýšených požadavků na ventilaci plic z důvodu vzestupu metabolických požadavků organismu, např. při zvýšené fyzické aktivitě při sportu (běh).

50 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 50 Respirace - kontrolní obrázky Na obrázku č. 19 je znázorněn/a: a) diaphragma b) m. levator ani c) m. rectus abdominis? Obrázek 19: Bránice zdola 19 Otazníkem jsou na obrázku č. 20 označeny svaly: a) mm. levatores costarum b) mm. levatores costarum a mm. intercostales externi c) mm. intercostales externi a mm. levatores costarum d) mm. intercostales interni a mm. intercostales externi? Obrázek 20: Zadní stěna hrudníku, pohled zpředu FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 85.

51 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 51 Otazníkem jsou na obrázku č. 21 označeny svaly: a) mm. levatores costarum b) mm. intercostales interni c) mm. intercostales externi d) svaly břišní stěny? Obrázek 21:? FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 85.

52 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 52 Otazníkem je na obrázku č. 22 označen sval: a) m. levator ani b) m. trapezius c) m. transversus abdominis? Obrázek 22: Svaly stěny břišní zpředu FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 87.

53 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU Svalstvo obličeje a ucha Svaly obličeje a ucha jsou uloženy převážně v podkoží obličeje (upínají se či začínají v kůži), kde mají za úkol ovládat většinu otvorů hlavy, které mohou uzavírat a rozevírat, nebo mohou měnit jejich tvar. Změnou tvaru těchto štěrbin, doprovázenou kožními posuny a s tím spojenou tvorbou kožních rýh, získávají funkci další, tj. měnit výraz (mimiku) obličeje. Považují se také proto za svaly výrazové, sdělovací neboli mimické. Mimické svaly jsou inervovány n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv) Svalstvo úst Mezi svalstvo úst je řazen jediný sval, m. orbicularis oris. Dalo by se říct, že m. orbicularis oris má v logopedii výsadní postavení, nebot ovládá vstup do dutiny ústní, tvoří tzv. retný uzávěr, zaštit uje výslovnost bilabiálních hlásek P, B, M, účastní se tvorby labiodentálních hlásek F, V, podílí se na artikulaci samohlásek, což je nejvíce vidět na samohláskách O a U, z neverbální komunikace pak pomocí kruhového svalu ústního např. dáváme polibek. M. orbicularis oris se účastní třeba i na pískání a nelze opominout jeho podíl na příjmu potravy, který umožňuje, at již pouhým přidržením potravy rty, či uchopení brčka a sáním, či udržením potravy v ústech. Znalost m. orbicularis oris je podstatná pro práci s lidmi například s diagnozami: Dyslalie, vzhledem k tvorbě bilabiální a labiodentálních hlásek. Dysartrie, kde je nutná spolupráce v týmu odborníků a tím pádem i společný jazyk zainteresovaných. Afázie, při které může dojít k centrální paréze n. facialis (lícní nerv), což může vést k obrně části m. orbicularis oris. Dysfagie, protože je m. orbicularis oris součástí tzv. tvářového mechanismu, který tvoří svalový řetězec složený ze tří svalů, z m. orbicularis oris, m. buccinator a m. constrictor pharyngis superior. Svaly zahrnuté do tvářového mechanismu se účastní na sání, kde m. orbicularis oris zajišt uje těsné obejmutí bradavky či savičky rty. V rámci tvářového mechanismu se m. orbicularis oris podílí i na žvýkání, při kterém společně s dalšími dvěma svaly udržuje dostatečné napětí v ústní dutině, které je potřebné k udržení potravy v kontaktu s předními řezáky při odkousnutí potravy a následně v kontaktu se stoličkami v průběhu rozmělňování potravy. Tvářový mechanismus brání zapadnutí potravy do ústní předsíně. U malých dětí mají dva svaly tvářového mechanismu, m. orbicularis oris a m. buccinator, i stabilizační funkci pro dolní čelist.

54 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 54 A Musculus orbicularis oris začátek: M. orbicularis oris obkružuje ústní štěrbinu. Začíná převážně od m. buccinator. Je rozdělen do dvou částí. pars labialis: (retní část) Začíná ve rtech. pars marginalis: (okrajová část) Začíná při kostech. úpon: M. orbicularis oris se upíná domm. incisivi. inervace: M. orbicularis oris je inervovaný z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv). funkce: M. orbicularis oris uzavírá ústní štěrbinu, přitlačuje rty k zubům. Kon- Obrázek 23: Musculus orbicularis oris 23 trakce pars labialis způsobuje sevření rtů. Kontrakce pars marginalis vysunuje sevřené rty vpřed (protruze). Vytváří výraz pevného rozhodnutí Svalstvo kolem štěrbiny ústní Svaly kolem štěrbiny ústní mají svůj neoddiskutovatelný podíl při neverbální komunikaci. Jsou to převážně svaly, které ovládají ústní koutek. 23 WILLIAMS, P. L. a kol. Gray s Anatomy. 38. vyd. New York : Churchill Livingstone, s. 793.

55 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 55 B Musculus zygomaticus minor začátek: Sval začíná na přední straně jařmového oblouku. úpon: Sval se upíná do kůže horní části rýhy laterálně ohraničující horní ret. inervace: M. zygomaticus minor je inervovaný z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv). funkce: M. zygomaticus minor zdvihá horní ret a táhne okraje úst laterálně, což způsobuje výraz soucitu. B Musculus zygomaticus major začátek: M. zygomaticus major začíná na kosti lícní, přesněji na processus temporalis Obrázek 24: Svaly obličeje zpředu 24 ossis zygomatici (spánkový výběžek jařmové kosti). úpon: M. zygomaticus major se upíná do ústního koutku a některá vlákna vzařují do m. orbitalis oris. inervace: M. zygomaticus major je inervovaný z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv) funkce: Tento sval zvedá ústní koutek laterokraniálně. B Musculus levator anguli oris začátek: M. levator anguli oris začíná ve fossa canina (špičáková jáma), která se nachází na přední ploše horní čelisti nad kořenem špičáku. úpon: M. levator anguli oris se upíná do ústního koutku a část vláken vzařuje i do m. orbicularis oris. inervace: M. levator anguli oris je inervovaný z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv). funkce: Jak již název říká, m. levator anguli oris zdvihá ústní koutek a vytahuje horní ret směrem kraniálním. B Musculus levator labii superioris (m. quadratus labii superioris) začátek: M. levator labii superioris začíná v okraji očnice nad foramen infraorbitale (podočnicový otvor). úpon: M. levator labii superioris se upíná do m. orbicularis oris, do kůže podél rýhy laterálně ohraničující horní ret a některé snopce vzařují i do nosního křídla. 24 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 81.

56 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 56 inervace: M. levator labii superioris je inervovaný z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv). funkce: M. levator labii superioris zdvihá horní ret a táhne okraj úst laterálně. Jeho stah navozuje výraz smutku, pláče. B Musculus risorius začátek: M. risorius začíná od fascie (povázka, vazivový obal svalu) kryjící m. masseter. úpon: M. risorius se upíná do uzlového modiolu při ústním koutku. inervace: M. risorius je inervovaný z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv). funkce: M. risorius roztahuje ústní štěrbinu. Někdy vytváří na tváři důlek. Je nazýván svalem úsměvovým. B Musculus depressor labii inferioris (m. quadratus labii inferioris) začátek: M. depressor labii inferioris začíná od okraje dolní čelisti pod třenovými zuby. úpon: M. depressor labii inferioris se upíná do kůže dolního rtu nad rýhu laterálně ohraničující horní ret a do m. orbicularis oris. inervace: M. depressor labii inferioris je inervovaný z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv). funkce: M. depressor labii inferioris táhne kaudálně dolní ret, což vytváří výraz nechuti a ironie. B Musculus depressor anguli oris (m. triangularis) začátek: M. depressor anguli oris začíná od okraje dolní čelisti pod třenovými zuby. úpon: M. depressor anguli oris se upíná do modiolu v m. orbicularis oris. inervace: M. depressor anguli oris je inervovaný z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv). funkce: M. depressor anguli oris provádí depresi ústního koutku a dolního rtu, čímž vzniká výraz opovržení. B Musculus mentalis začátek: M. mentalis začíná na dolní čelisti, na přední straně alveolů (dásňové výstupky) řezáků. úpon: M. mentalis se upíná do kůže brady. inervace: M. mentalis je inervovaný z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv). funkce: M. mentalis táhne kůži brady vzhůru. Je nazýván svalem pýchy. C Musculus transversus menti M. transversus menti je příčným spojením mezi pravým a levým m. depressor anguli oris pod bradou. Je inervovaný z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv). B Musculus depressor supercilii začátek: M. depressor supercilii začíná mediálně od m. corrugator supercilii. úpon: M. depressor supercilii se upíná do kůže v mediálním úseku obočí. inervace: M. depressor supercilii je inervovaný z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv). funkce: M. depressor supercilii stahuje obočí.

57 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 57 Viz obrázek č. 28. B Platysma Platysma se většinou řadí mezi svaly krku, avšak vzhledem k její inervaci je možno ji zařadit i mezi svaly mimické. Je to tenký plochý sval čtyřúhelníkového tvaru, uložený pod kůží krku. začátek: Platysma začíná v podkožním vazivu v krajině ramenní, hrudní a podlíčkové. úpon: Platysma se upíná do kůže nad mandibulou. inervace: Platysma je inervovaná z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv) z r. colli nervi facialis. funkce: Platysma ovládá napětí kůže krku v souladu s pohyby krku, zkracuje dle potřeby kůži na krku. Je synergistou (sval působící stejným směrem) mimických svalů dolního rtu. Platysma táhne dolní koutek a dolní čelist směrem kaudálním. Elektromyografická vyšetření ukázala zvýšenou elektrickou aktivitu svalu při náhlém a hlubokém nádechu (Dylevský, s. 76).

58 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 58 Funkce svalů v okolí úst Obrázek 25: Funkce svalů v okolí úst 25 Kontrolní otázky 1. Který sval dokáže svou kontrakcí vytvořit výraz pevného rozhodnutí? 2. Který sval vytváří svou kontrakcí výraz smutku, pláče? 3. Který sval je nazýván svalem úsměvovým? 4. Který sval vytváří svou kontrakcí výraz ironie a nechuti? 5. Který sval vytváří svou kontrakcí výraz opovržení? 6. Který sval je nazýván svalem pýchy? 7. Proč je možné řadit m. platysma mezi svaly mimické? 25 THYME-FROKJAER, K., FROKJAER-JENSEN, B. Die Akzentmethode. 1. vyd. Idstein : Schulz-Kirchner Verlag, s. 72.

59 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU Žvýkací svalstvo Žvýkací svaly pohybují dolní čelistí a to jak kaudálně a kraniálně (deprese a elevace mandibuly), tak vysunutí dolní čelisti vpřed (propulze) a zasunutí zpět (retropulze). Jak již název napovídá, hlavní činností žvýkacích svalů je žvýkaní, tedy rozmělňování potravy. Žvýkací svaly se podílejí i na funkci temporomandibulárního kloubu a na tvorbě čelistního úhlu, čímž mají vliv na artikulaci samohlásek a některých souhlásek, např. R a Ř. M. buccinator, který je někdy řazen do skupiny svalstva kolem úst, je navíc zařazen do tvářového mechanismu, spolu s m. orbicularis oris a m. constrictor pharyngis superior, a účastní se tedy v dětství stabilizace dolní čelisti, zpracovávání potravy a zvýšení intraorálního tlaku. A Musculus masseter M. masseter rozdělujeme na dvě části. Část povrchovou (superficialis) a hlubokou (profundus). začátek: pars superficialis (povrchová část): Tato část začíná na předních 2/3 arcus zygomaticus (jařmový oblouk). Snopce probíhají šikmo kaudálně a dozadu. pars profunda (hluboká část): Hluboká část začíná na zadních 2/3 arcus zygomaticus (jařmový oblouk). U dospělého probíhají snopce směrem kaudálním. U novorozence a kojence probíhají Obrázek 26: Musculus masseter, musculus temporalis 26 snopce šikmo dopředu a dolů. úpon: pars superficialis (povrchová část): Povrchová část svalu se upíná do angulus mandibulae (úhel dolní čelisti) a do tuberositas masseterica (žvýkačová drsnatina). pars profunda (hluboká část): Hluboká část svalu se upíná do středu zevní plochy ramus mandibulae (rameno dolní čelisti). inervace: M. masseter je inervovaný z n. massetericus, který je jednou z větví n. mandibularis. N. mandibularis je 3. větví n. trigeminus (trojklanný nerv - V. hlavový nerv). funkce: M. masseter provádí elevaci dolní čelisti. Pars superficialis současně táhne dolní čelist dopředu, provádí tedy propulzi dolní čelisti. Pars profunda táhne u novorozenců 26 CLAY, J. H., POUNDS, D. M. Basic Clinical Massage Therapy. Baltimore : Lippincott Williams & Wilkins, s. 76.

60 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 60 dolní čelist dozadu, provádí retropulzi dolní čelisti, což má význam při sání. A Musculus temporalis začátek: M. temporalis začíná od fossa temporalis (spánková jáma), kraniálně až po linea temporalis inferior (dolní spánková čára). úpon: M. temporalis se upíná na processus coronoideus mandibulae (hákovitý výběžek dolní čelisti). inervace: M. temporalis je inervovaný z nn. temporales profundi, které jsou částí n. mandibularis. N. madibularis je 3. větví n. trigeminus (trojklanný nerv - V. hlavový nerv). funkce: M. temporalis je v bdělém stavu trvale aktivován, a při vertikalizaci (vzpřímení) udržuje klidovou polohu čelisti (zavřená ústa). M. temporalis je tedy posturálním svalem a pravděpodobně je i generátorem klidového napětí ostat- Obrázek 27: Žvýkací svaly 27 ních žvýkacích svalů. (Dylevský, s. 75). M. temporalis provádí elevaci dolní čelisti a pomáhá při retropulzi dolní čelisti. A Musculus pterygoideus medialis začátek: M. pterygoideus medialis začíná ve fossa pterygoidea (křídlovitá jáma), která se nachází na kosti klínové processus pterygoideus ossis sphenoidalis (křídlovitý výběžek kosti klínové). Čihák uvádí začátek i na horní čelisti (tuber maxillae (hrbol horní čelisti). úpon: M. pterygoideus medialis se upíná do tuberositas pterygoidea (křídlovitá drsnatina), která se nachází na ramus mandibulae (rameno dolní čelisti). inervace: M. pterygoideus medialis je inervovaný n. pterygoideus medialis, který je jednou z větví n. mandibularis. N. mandibularis je 3. větví n. trigeminus (trojklanný nerv - V. hlavový nerv). funkce: M. pterygoideus medialis při oboustranné kontrakci provádí elevaci dolní čelisti (je tedy synergistou (sval působící stejným směrem) pars superficialis m. masseter), při jednostranné kontrakci táhne dolní čelist laterálně, na opačnou stranu, čímž zajišt uje žvýkací pohyby dolní čelisti. A Musculus pterygoideus lateralis začátek: M. pterygoideus lateralis začíná na kosti klínové processus pterygoideus ossis sphenoidalis (křídlovitý výběžek kosti klínové). 27 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 81.

61 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 61 Čihák uvádí začátek na crista infratemporalis alae majoris (podspánková hrana velkého křídla) a na lamina lateralis processus pterygoidei (boční ploténka křídlovitého výběžku). úpon: M. pterygoideus lateralis se upíná pod hlavici dolní čelisti, ve fovea pterygoidea (křídlovitá jamka). Feneis uvádí dvojitý úpon m. pterygoideus lateralis do discus articularis mandibulae (kloubní disk dolní čelisti) a do fovea pterygoidea (křídlovitá jamka) na processus condylaris mandibulae (kloubní výběžek dolní čelisti). inervace: M. pterygoideus lateralis je inervovaný z n. pterygoideus lateralis, který je jednou z větví n. mandibularis. N. mandibularis je 3. větví n. trigeminus (trojklanný nerv - V. hlavový nerv). funkce: M. pterygoideus lateralis při oboustranné kontrakci táhne dolní čelist dopředu, provádí tedy propulzi dolní čelisti. Zahajuje otevření úst tahem za dolní část hlavice dolní čelisti a za discus articularis (kloubní disk). Při jednostranné kontrakci táhne dolní čelist na protilehlou stranu, čímž zajišt uje třecí žvýkací pohyby dolní čelisti. A Musculus buccinator začátek: M. buccinator začíná od raphe pterygomandibularis (křídločelistní šev) a od přilehlých částí horní a dolní čelisti. úpon: M. buccinator se upíná do modiolu při laterálním okraji m. orbicularis oris. inervace: M. buccinator je inervovaný z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv). funkce: M. buccinator přitlačuje tvář k dásním, brání uskřinutí tváře při skousnutí, pomáhá rozšiřovat dutinu ústní, při kontrakci vytlačuje vzduch z dutiny ústní. Kontrolní otázky 1. Které svaly tvoří tzv. tvářový mechanismus? 2. Jakou kostěnou strukturou pohybují žvýkací svaly? 3. Který žvýkací sval je generátorem napětí ostatních žvýkacích svalů? 4. Kterým hlavovým nervem jsou inervovány žvýkací svaly, vyjma m. buccinator? 5. Je možné řadit m. buccinator mezi svaly mimické? Pokud ano, proč?

62 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU Svalstvo nosu Svaly nosu mají svůj význam jak pro dýchání, jakožto jednu z vitálních funkcí, tak i pro čich a chut, které jsou vzájemně propojené. Svaly nosu zajišt ují drobné pohyby nekostěných struktur nosu a zajišt ují změnu průsvitu nozder. Průběh svalů nosu je třeba znát při terapii osob s nedostatečným retným uzávěrem, které dýchají převážně ústy, a také u lidí, kteří trpí dýchacími obtížemi. B Musculus nasalis začátek: M. nasalis začíná na přední ploše horní čelisti. Čihák rozlišuje dvě části svalu: pars transversa (příčná část), pars nasalis (nosní část), která pokrývá hřbet nosu, kde se stýká se svalem druhé strany a s pars alaris (křídlová část), která vzařuje do nosního křídla. úpon: M. nasalis se upíná na hřbetu nosu. Čihák: pars transversa (příčná část) se upíná na plochou šlachou na hřbet nosu, pars alaris (křídlová část) se upíná do okraje nozdry a přilehlé oblasti. Obrázek 28: Hluboké mimické svalstvo 28 inervace: M. nasalis je inervovaný z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv). funkce: M. nasalis mění průsvit nozder, zužuje nosní dírku a táhne nosní chrupavky dolů. B Musculus depressor septi začátek: M. depressor septi začíná nad horním vnitřním řezákem. úpon: M. depressor septi se upíná do chrupavčitého nosního septa. inervace: M. depressor septi je inervovaný z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv). funkce: M. depressor septi sklání špičku nosu. B Musculus levator labii superioris alaeque nasi začátek: M. levator labii superioris alaeque nasi začíná mediálně od okraje orbity. úpon: M. levator labii superioris alaeque nasi se upíná do nosního křídla a horního rtu. inervace: M. levator labii superioris alaeque nasi je inervovaný z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv). funkce: M. levator labii superioris alaeque nasi rozšiřuje nosní dírku, táhne vzhůru nosní křídlo a horní ret. Viz obrázek č FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 79.

63 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 63 Kontrolní otázky 1. Který sval sklání špičku nosu? 2. Je pravdivé toto tvrzení: M. nasalis a m. levator labii superioris alaeque nasi mění průsvit nozder? 3. Řadí se svaly nosu mezi svaly mimické?

64 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU Svalstvo oka Svaly oka můžeme rozdělit na vnitřní svaly oka, které se přímo podílejí na činnosti čočky tím, že ji akomodují. Vnitřní svaly oka jsou inervovány autonomním nervovým systémem (sympatikus a parasympatikus), který je pro většinu lidí volně neovladatelný. Logoped sám nemůže provádět terapii těchto svalů, avšak může zachytit projevy případného poškození mozku (např. po pádu dítěte či dospělého), pokud zjistí u svého klienta anizokorii (nestejně rozšířené zornice). Některé anizokorie jsou benigní (neškodné), to však posoudí lékař. Další skupinou jsou vnější neboli okohybné svaly, které zajišt ují pohyb bulbu. Okohybné svaly jsou ovladatelné vůlí. Pohyby bulbů vyžadují velmi přesnou a jemnou činnost okohybných svalů. Logoped opět není zodpovědný za diagnostiku a návrh terapie okohybných svalů, avšak je znovu ve funkci člověka provádějícího screening, může tedy případnou nesrovnalost odhalit a doporučit klientovi vyšetření oftalmologem. Při poškození svalů oka dochází ke zhoršenému vidění, často diplopii (dvojité vidění). Logopedický klient pak tedy nevidí správně pohyby rtů či další činnosti logopeda a nemůže tedy správně vyplnit požadavky logopeda. Je třeba si také uvědomit, že autonomní imunitní systém, kterým jsou inervovány vnitřní svaly oka, má své odnože i ve vnitřních orgánech břicha, které inervuje. N. vagus (bloudivý nerv - X. hlavový nerv), jakožto zástupce parasympatické části autonomního nervového systému inervuje žaludek. Pro pohyb očních bulbů je přirozený pohyb sakkadovaný (skákavý). Chceme-li, aby se oči pohybovaly lineárně, tedy způsobem, který není pro pohyb očních bulbů přirozený, můžeme pocit ovat nauzeu (nevolnost). Snaha o lineární pohyb očních bulbů způsobí podráždění autonomního nervového systému, tedy i n. vagus (bloudivý nerv - X. hlavový nerv), který následně podráždí žaludek. Oční kontak je důležitý i pro neverbální komunikaci. Znalost svalů oka může pomoci logopedovi odhalit poruchy těchto svalů. Poškození svalů oka, at již vnitřních či vnějších, může vést k narušenému příjmu vizuálních podnětů a informací, a tím značně ztížit logopedickou intervenci, u dětského pacienta se může objevit například objevit agresivita či naopak apatie, dospělý pacient může být taktéž podrážděný či nespolupracující.

65 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 65 B Musculus orbitalis M. orbitalis tvoří snopce hladké svaloviny uložené v periorbitě ve fissura orbitalis inferior (dolní očnicová štěrbina). inervace: M. orbitalis je inervovaný sympatickými vlákny z ganglion cervicale superius. funkce: M. orbitalis tlačí svým napětím obsah orbity i s očním bulbem dopředu, proto při poruše sympatické inervace zapadá bulbus hlouběji do očnice (enophtalmus). Obrázek 29: Očnice zpředu 29 Obrázek 30: Iridokornealní úhel 30 B Musculus ciliaris M. ciliaris je tvořen třemi cirkulárně probíhajícími druhy vláken: fibrae meridionales (poledníková vlákna), fibrae circulares (kruhová vlákna), fibrae radiales (paprsčitá vlákna). fibrae meridionales (poledníková vlákna) (neboli fibrae longitudinales (podélná vlákna) neboli m. Brückei): Větší, meridionálně probíhající část svalových vláken. Vlákna se upínají vpředu do lamina limitans posterior (zadní hraniční vrstva), vzadu do choroidey. fibrae circulares (kruhová vlákna) (m. Mülleri): Prstencovitě uspořádaná svalová vlákna uložená navnitř od fibrae maridionales (poledníková vlákna). fibrae radiales (paprsčitá vlákna): Paprsčitě uspořádaná svalová vlákna. Zahýbají od meri- 29 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 323.

66 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 66 dionálních vláken k vláknům cirkulárním. Je jich nejméně. inervace: M. ciliaris je inervovaný parasympatickými vlákny z n. oculomotorius (okohybný nerv - III. hlavový nerv) (z Edingerova-Westphalova jádra) a sympatickými vlákny z ganglion cervicale superius. funkce: fibrae meridionales: Táhnou corpus ciliare (řasové těleso) dopředu, címž se uvolňuje napětí zadních dlouhých zonulárních vláken. fibrae circulares: Uvolňují napětí předních zonulárních vláken. Uvolnění zonulárních vláken způsobí, že se pružná čočka zbavená tahu směrem do periferie, uvolní a vyklene, tím zvýší svou optickou mohutnost a oko se zaostří nablízko (akomodace). A Musculus orbicularis oculi - je tvořen třemi částmi: pars orbitalis (očnicová část), pars palpebralis (víčková část), pars lacrimalis (slzná část) začátek: pars orbitalis (očnicová část): Začíná od horní čelisti processus frontalis maxillae (čelní výběžek horní čelisti), crista lacrimalis anterior (přední slzná hrana) a od vnitřních vazů víček. pars palpebralis (víčková část): Je uložena ve víčkách. Začíná od ligamentum palpebrale mediale (přistřední víčkový vaz) a přilehlých kostí. pars lacrimalis (slzná část): Obklápí slzný vak, je upevněna na crista lacrimalis posterior (zadní slzná hrana). úpon: M. orbicularis oculi se upíná na vnitřní koutek oční. Pars lacrimalis (slzná část) vzařuje do pars palpebralis (víčková část). inervace: M. orbicularis oculi je inervovaný z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv) pro pars orbitalis (očnicová část) a pars lacrimalis (slzná část). Pars palpebralis (víčková část) je inervovaná z n. oculomotorius (okohybný nerv - III. hlavový nerv). funkce: M. orbicularis oculi uzavírá oční štěrbinu a vytváří při zevním okraji oční štěrbiny vějířovitě orientované vrásky. Pars orbitalis zodpovídá za pevné sevření víček, pars palpebralis (víčková část) zodpovídá za reflexní mrknutí, za pohyb víček, pars lacrimalis (slzná část) rozšiřuje a stlačuje slzný vak. Viz obrázek č. 28 a 38. B Musculus sphincter pupillae - spirálovitě a cirkulárně uspořádaná hladká svalová vlákna, jejichž podélné osy probíhající při rozšířené zornici přibližně rovnoběžně s jejím okrajem. inervace: M. sphincter pupillae je inervovaný parasympatickými vlákny z n. oculomotorius (okohybný nerv - III. hlavový nerv). B Musculus dilatator pupillae - blíže k margo ciliaris (řasový okraj) radiálně orientovaný systém jemných pigmentovaných vláken hladké svaloviny. inervace: M. dilatator pupillae je inervovaný sympatickými vlákny.

67 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 67 C Musculus rectus superior začátek: M. rectus superior začíná od anulus tendineus communis (společný šlachový prstenec). úpon: M. rectus superior se upíná do skléry před ekvátorem oka 8 mm za okrajem rohovky. inervace: M. rectus superior je inervovaný z n. oculomotorius (okohybný nerv - III. Obrázek 31: Svaly okohybné z laterální strany 31 hlavový nerv). funkce: M. rectus superior se podílí na rotačních pohybech bulbu. Tento sval má úpon před ekvátorem, a tudíž otáčí bulbus v souladu se směrem průběhu a úponu svalu - stáčí bulbus vzhůru a mediálně, obsahuje však i mediální složku, která napomáhá konvergenci očí. C Musculus rectus inferior začátek: M. rectus inferior začíná v anulus tendineus communis (společný šlachový prstenec). úpon: M. rectus inferior se upíná do skléry před ekvátorem oka 6 mm za okrajem rohovky. inervace: M. rectus inferior je inervovaný z n. oculomotorius (okohybný nerv - III. hlavový nerv). funkce: M. rectus inferior se podílí na rotačních pohybech bulbu. Upíná se před ekvátorem, a tudíž otáčí bulbus v souladu se směrem průběhu a úponu svalu - stáčí bulbus dolů a mírně mediálně, obsahuje i mediální složku, která napomáhá konvergenci očí. C Musculus rectus lateralis začátek: M. rectus lateralis začíná v anulus tendineus communis (společný šlachový prstenec) a ala minor (malé křídlo). úpon: M. rectus lateralis se upíná ve vzdálenosti 7 mm (Feneis udává 5 mm) od okraje rohovky. inervace: M. rectus lateralis je inervovaný z n. abducens (odtahovací nerv - VI. hlavový nerv). funkce: M. rectus lateralis táhne bulbus laterálně (abdukce). C Musculus obliquus superior začátek: M. obliquus superior začíná mediálně od anulus tendineus communis (společný šlachový prstenec) na těle kosti klínové. úpon: M. obliquus superior se upíná za ekvátorem oka (zevní horní plocha bulbu). inervace: M. obliquus superior je inervovaný z n. trochlearis (kladkový nerv - IV. hlavový 31 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 331.

68 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 68 nerv). funkce: M. obliquus superior se podílí na rotačních pohybech bulbu. Upíná se za ekvátorem, a tudíž otáčí bulbus proti směru svého úponu - stáčí bulbus zevně dolů. C Musculus levator palpebrae superioris začátek: M. levator palpebrae superioris začíná od anulus tendineus communis (společný šlachový prstenec), nad m. rectus superior. úpon: M. levator palpebrae superioris se upíná na tarsální ploténku horního víčka. inervace: M. levator palpebrae superioris je inervovaný z n. oculomotorius (okohybný nerv - III. hlavový nerv). funkce: M. levator palpebrae superioris provádí aktivní zdvihání horního víčka. C Musculus rectus medialis začátek: M. rectus medialis začíná v anulus tendineus communis (společný šlachový prstenec). úpon: M. rectus medialis se upíná do skléry ve vzdálenosti 5 mm od okraje rohovky. inervace: M. rectus medialis je inervovaný z n. oculomotorius (okohybný nerv - III. hlavový nerv). funkce: M. rectus medialis táhne bulbus mediálně. C Musculus obliquus inferior začátek: M. obliquus inferior začíná na spodní stěně očnice mediálně vpředu. úpon: M. obliquus inferior Obrázek 32: Svaly okohybné shora 32 se upíná do skléry za ekvátorem oka, na zevní dolní plochu bulbu. inervace: M. obliquus inferior je inervovaný z n. oculomotorius(okohybný nerv - III. hlavový nerv). funkce: M. obliquus inferior se podílí na rotačních pohybech bulbu. Upíná se za ekvátorem, 32 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 331.

69 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 69 a tudíž otáčí bulbus proti směru svého úponu - stáčí bulbus zevně nahoru.

70 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 70 C Musculus tarsalis superior začátek: M. tarsalis superior je tvořen hladkými svalovými vlákny a začíná na šlaše m. levator palpebrae superioris. úpon: M. tarsalis superior se upíná na tarsus superior (horní víčková ploténka). inervace: M. tarsalis superior je inervovaný sympatickými vlákny. funkce: M. tarsalis superior zodpovídá za tonus horního víčka. Při poruše sympatické inervace dochází ke snížení svalového tonu a poklesu horního víčka. C Musculus tarsalis inferior začátek: M. tarsalis inferior začíná od šlachy m. rectus inferior. úpon: M. tarsalis inferior se upíná do tarsální ploténky. inervace: M. tarsalis inferior je inervovaný sympatickými vlákny. Obrázek 33: Oční víčka, sagitální řez FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 333.

71 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 71 Kontrolní otázky 1. Kterým nervovým systémem jsou ovládány vnitřní svaly oka? 2. Jsou vnitřní svaly oka pro většinu lidí vůlí ovladatelné? 3. Jak se odborně nazývá zapadnutí bulbu do očnice? 4. Který sval zodpovídá za tonus horního víčka? 5. Který sval aktivně zvedá horní víčko?

72 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU Svalstvo v okolí oka a nosu Svaly v okolí oka a nosu mají svůj význam hlavně v oblasti neverbální komunikace. Jejich kontrakcí dochází k vytváření vrásek a rýh, které jsou typické pro výrazy obličje znárzorňující určité citové rozpoložení člověka. Stah m. corrugator supercilii je typický pro vyjádření bolesti a jeho paréza (ochrnutí) může způsobit, že terapeut hned nezjistí, že neochota klienta spolupracovat je způsobena bolestí. Pokračování v dané terapii by tedy mohlo být pro klienta nejen bolestivé, ale i demotivující. B Musculus procerus začátek: M. procerus začíná v podkožním vazivu při nosních kostech. úpon: M. procerus se upíná do kůže čela nad kořenem nosu. inervace: M. procerus je inervovaný z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv). funkce: M. procerus vytváří na kořenu nosu příčnou vrásku, čímž vzniká výraz přísnosti, tvrdosti. Táhne kůži čela dolů. Viz obrázek č. 38. B Musculus corrugator supercilii začátek: M. corrugator supercilii začíná od kořene nosu. úpon: M. corrugator supercilii se upíná do kůže na hranici vnitřní a střední třetiny obočí. inervace: M. corrugator supercilii je inervovaný z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv). funkce: M. corrugator supercilii vyvolává jednu až několik svislých rýh při kořenu nosu, čímž vzniká výraz zamračnosti nebo bolesti. Viz obrázek č. 28. Kontrolní otázky 1. Který sval vytváří svou kontrakcí výraz přísnosti a tvrdosti? 2. Který sval vytváří svou kontrakcí výraz zamračenosti nebo bolesti? 3. Který sval svou kontrakcí vytváří na kořenu nosu příčnou vrásku? 4. Řadí se m. procerus a m. corrugator supercilii mezi svaly mimické?

73 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU Svalstvo ucha Svalstvo zevního ucha (boltce) Svaly zevního ucha, tedy svaly, které pohybují ušním boltcem, měly dříve svoji roli při nastavování ušního boltce a tím pádem i zvukovodu za směrem příchodu zvuku, a tudíž měly vliv na kvalitu přijímání zvukového signálu. Spolu s přechodem na bipedální lokomoci a změnou životního stylu člověka však již nebyly svaly zevního ucha již tolik potřebné a postupem času ztratil člověk částečně či úplně schopnost tyto svaly ovládat. Jsou to tedy svaly rudimentární (zbytkové), které ani nemusejí být u člověka vytvořeny. Přesto však mohou být řazeny mezi svaly mimické, nebot jsou inervované z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv) a mohou při neverbální komunikaci hrát jistou roli. D Musculus antitragicus Svalová vlákna m. antitragicus začínají na antitragu (protikozlík) a upínají se na cauda helicis (závitový ohon) hlemýždě. D Musculus helicis major začátek: M. helicis major začíná od spina helicis (závitový trn) hlemýždě. úpon: M. helicis major se upíná na přední okraj helix (závit). hlemýždě. Obrázek 34: Svaly boltce z laterální strany 34 D Musculus helicis minor M. helicis minor leží podél crus helicis (závitové ramínko) D Musculus pyramidalis auriculae M. pyramidalis jsou ojediněle se vyskytující svalová vlákna. začátek: M. pyramidalis auriculae začíná od m. tragicus. úpon: M. pyramidalis auriculae se upíná na spina helicis (závitový trn). D Musculus tragicus M. tragicus probíhá šikmo shora dopředu dolů na lamina tragi (kozlíková ploténka). 34 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 355.

74 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 74 D Musculus transversus auriculae M. transversus auriculae je napjat mezi eminentia scaphae (lod kovitá vyvýšenina) a eminentia conchae (mušlová vyvýšenina) na zadní straně chrupavky boltce. D Musculus incisurae helicis M. incisurae helicis je nekonstantní kaudálněji uložené pokračování m. transversus auriculae. D Musculus obliquus auriculae Obrázek 35: Svaly boltce z mediální strany 35 M. obliquus auriculae začíná na výstupku v místě vkleslé fossa triangularis (trojúhelníková jamka) přední strany, upíná se na hrbol odpovídající concha auriculae (boltcová mušle) přední strany. D Musculus auricularis anterior začátek: M. auricularis anterior začíná od fascia temporalis (spánková povázka). úpon: M. auricularis anterior se upíná do kořene boltce do spina helicis (závitový trn) hlemýždě. inervace: M. auricularis anterior je inervovaný z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv). funkce: M. auricularis anterior je rudimentární sval, jenž se účastnil na pohybech boltce. Viz obrázek č. 38. D Musculus auricularis posterior začátek: M. auricularis posterior začíná na processus mastoideus (bradavkový výběžek). úpon: M. auricularis posterior se upíná do kořene boltce. inervace: M. auricularis posterior je inervovaný z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv). funkce: M. auricularis posterior je rudimentární sval, jenž se účastnil na pohybech boltce. Viz obrázek č. 38. D Musculus auricularis superior začátek: M. auricularis superior začíná v galea aponeurotica (šlachová přilba). úpon: M. auricularis superior se upíná do kořene boltce. inervace: M. auricularis superior je inervovaný z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv). 35 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 355.

75 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 75 funkce: M. auricularis superior je rudimentární sval, jenž se účastnil na pohybech boltce. Viz obrázek č. 38. Kontrolní otázky 1. Proč se mohou svaly boltce řadit mezi svaly mimické? 2. Je pravdivé toto tvrzení: Svaly boltce se účastnily na pohybech boltce?

76 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU Svalstvo vnitřního ucha Svaly vnitřního ucha mají přímý vliv na slyšení. Svou kontrakcí ovlivňují, jak velká intenzita zvukového podnětu bude přenesena. Svaly vnitřního ucha chrání sluchový aparát před poškozením přílišnou intenzitou zvukového stimulu, tato schopnost je mimo jiné zprostředkována stapediálním reflexem: při zvukovém stimulu velké intenzity dochází ke kontrakci m. stapedius, kterou se zamezí kmitu třmínku, a tím se sníží velikost stimulu, která je přenášena hlouběji do sluchového aparátu. Při paréze (ochrnutí) m. stapedius by tedy mohla být porušena jeho ochranná funkce pro sluchový aparát. Pro logopedickou terapii je nutné vědět, zda má klient poruchu sluchu a je třeba znát, zda má funkční svaly vnitřního ucha, které mají na slyšení velký vliv. Obrázek 36: Tuba auditiva 36 A Musculus tensor tympani M. tensor tympani je uložen v semicanalis m. tensoris tympani (polokanál bubínkového napínače) nad tuba auditiva (sluchová trubice). Jeho šlacha se otáčí přibližně v pravém úhlu laterálně kolem processus cochleariformis (lžičkovitý výběžek) a upíná se na basi manubrium mallei (báze kladívkové rukojeti). inervace: M. tensor tympani je inervovaný z n. madibularis, který je 3. větví n. trigeminus (trojklanný nerv - V. hlavový nerv). funkce: M. tensor tympani svým napětím reguluje rozsah kmitů bubínku a třmínku. 36 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 351.

77 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 77 A Musculus stapedius začátek: M. stapedius začíná na eminentia pyramidalis (pyramidová vyvýšenina). úpon: M. stapedius se upíná na hlavici třmínku při odstupu jeho zadního raménka. inervace: M. stapedius je inervovaný z n. stapedius z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv). funkce: M. stapedius reguluje svým napětím rozsah kmitů bubínku a třmínku, zprostředkovává přenos kmitů bubínku. Obrázek 37: Musculus stapedius 37 Kontrolní otázky 1. Jaké dvě struktury regulují svým napětím svaly vnitřního ucha? 2. Který hlavový nerv inervuje m. tensor tympani? 3. Který hlavový nerv inervuje m. stapedius? 37 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 351.

78 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU Svalstvo kalvy (lebeční klenba) Svalstvo kalvy má velký význam při neverbální komunikaci, kdy zodpovídá za zdvihání obočí, avšak např. m. temporoparietalis se podílí i na pohybech boltce a m. frontalis naopak hraje roli při zdvihání horního víčka. Svalstvo kalvy je tedy nutné znát spolu, nebot se účastní na zajišt ování výrazu tváře, a tedy neverbální komunikaci. Znalost svalů kalvy se dá využít u lidí, kteří nemají vyjádřenu mimiku, či jsou hypomimičtí. Svalstvo kalvy je potřebné znát i při terapii obrny n. facialis (lícní nerv), at již periferní či centrální (např. po CMP). Obrázek 38: Povrchové svalstvo hlavy 38 m. occipitofrontalis a m. temporoparietalis. Musculus epicranius M. epicranius se skládá ze dvou částí, B Musculus temporoparietalis začátek: M. temporoparietalis začíná v kůži před, nad i pod ušním boltcem. Čihák uvádí začátek v galea aponeurotica (šlachová přilba). úpon: M. temporoparietalis se upíná do galea aponeurotica (šlachová přilba). Čihák uvádí úpon do kořene boltce. inervace: M. temporoparietalis je inervovaný z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv). funkce: M. temporoparietalis zopovídá za pohyby boltce, zejména jeho zdvihání vzhůru. B Musculus occipitofrontalis M. occipitofrontalis se dělí na dvě části, venter frontalis (čelní bříško) (neboli m. frontalis) a venter occipitalis (týlní bříško) (neboli m. occipitalis). B Musculus frontalis (venter frontalis musculi occipitofrontalis) začátek: M. frontalis začíná v kůži čela nad obočím. úpon: M. frontalis se upíná do galea aponeurotica (šlachová přilba). 38 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 79.

79 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 79 Feneis uvádí obrácené pořadí začátku a úponu. inervace: M. frontalis je inervovaný z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv). funkce: M. frontalis vytahuje kůži čela směrem kraniálním, čímž zdvihá obočí a vytváří příčné vrásky na čele a zdvihá horní víčko (výraz pozornosti až hrůzy). Táhne galea aponeurotica (šlachová přilba) dopředu. B Musculus occipitalis (venter occipitalis musculi occipitofrontalis) začátek: M. occipitalis začíná nad linea nuchae suprema (hořejší šíjová čára). úpon: M. occipitalis se upíná do galea aponeurotica (šlachová přilba). inervace: M. occipitalis je inervovaný z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv). funkce: M. occipitalis táhne galeu nazad, fixuje ji, a tím umožňuje působení m. frontalis. Je antagonistou (působící opačným směrem) m. frontalis. Kontrolní otázky 1. Jaký je souhrnný název pro svaly kalvy? 2. Řadí se svaly kalvy mezi svaly mimické? 3. Který sval kalvy se podílí i na pohybech boltce?

80 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 80 Svalstvo obličeje a ucha - kontrolní obrázky Na obrázku č. 39 je znázorněn sval: a) m. orbicularis oris b) m. orbicularis oculi c) m. risorius? Obrázek 39:? 39 Na obrázku č. 40 je znázorněn sval: a) m. tensor tympani b) m. antitragicus c) m. stapedius? Obrázek 40:? WILLIAMS, P. L. a kol. Gray s Anatomy. 38. vyd. New York : Churchill Livingstone, s FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 351.

81 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 81 Otazníky jsou na obrázku č. 41 označeny svaly: a) m. pterygoideus lateralis a m. temporalis b) m. pterygoideus lateralis a m. masseter c) m. masseter a m. temporalis d) m. pterygoideus medialis a m. temporalis? Obrázek 41: Žvýkací svaly FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 81.

82 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 82 Otazníkem je na obrázku č. 42 označen sval: a) m. pterygoideus lateralis b) m. pterygoideus medialis c) m. masseter d) m. depressor anguli oris? Obrázek 42:? 42 Na obrázku č. 43 je znázorněn sval: a) m. stapedius b) m. tensor tympani c) m. tragicus? Obrázek 43: Tuba auditiva CLAY, J. H., POUNDS, D. M. Basic Clinical Massage Therapy. Baltimore : Lippincott Williams & Wilkins, s FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 351.

83 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU Svalstvo dutiny ústní, hrtanu a hltanu Svalstvo hrtanu Svaly hrtanu mají nezastupitelný význam při tvorbě hlasu, nebot nastavují polohu a rozevření hlasové štěrbiny a změnou pozice jednotlivých částí hrtanu ovlivňují napětí hlasivkových svalů. Mezi svaly hrtanu patří samozřejmě i párový m. vocalis (hlasový sval), tedy lidově řečeno hlasivky, které svými kmity přerušují proud vzduchu a tím generují hlas. Délkou hlasových svalů je dána výška hlasu. Hlas je využíván při tvorbě znělých hlásek a hrtanové hlásky H. Hrtan je součástí jak cest dýchacích, tak cest polykacích. Při dýchání nosem prochází vzduch choanami (otvory, kterými přechází dutina nosní v nosohltan) do nosohltanu, při sklopeném měkkém patru proudí vzduch přes orofarynx do laryngofaryngu a do hrtanu. Při dýchání ústy zůstává měkké patro zdviženo a vzduch proudí z ústní dutiny skrz isthmus faucium (hrdelní úžina) do hltanu a do laryngu. (Dylevský, s. 295) Svaly hrtanu jsou příčně pruhované svaly, jejichž motorické jednotky patří mezi nejmenší v těle. (Dylevský, s. 342) C Musculus cricoarytaenoideus posterior začátek: M. cricoarytaenoideus posterior začíná na zadní ploše chrupavky prstencové. úpon: M. cricoarytaenoideus posterior se upíná na processus muscularis (svalový výběžek) chrupavky hlasivkové. inervace: M. cricoarytaenoideus posterior je inervovaný z n. laryngeus inferior. funkce: M. cricoarytaenoideus posterior uklání hlasivkovou chrupavku laterálně a rotuje ji zevně, tím rozvírá štěrbinu mezi hlasovými vazy a současně vazy napíná. Obrázek 44: Svaly hrtanu zezadu FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 143.

84 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 84 C Musculus aryepiglotticus začátek: M. aryepiglotticus začíná na vrcholu chrupavky hlasivkové. úpon: M. aryepiglotticus se upíná do vnějšího okraje epiglottis (příklopka). inervace: M. aryepiglotticus je inervovaný z n. larygneus inferior. funkce: M. aryepiglotticus sklání epiglottis (příklopka) dozadu ke vchodu do hrtanu, který současně zmenšuje. Zároveň je podkladem plica aryepiglottica (hlasivkopříklopková řasa). C Musculus arytaenoideus obliquus začátek: M. arytaenoideus obliquus začíná na zadní ploše processus muscularis (svalový výběžek). úpon: M. arytaenoideus obliquus se upíná na vrchol druhostranné chrupavky hlasivkové. inervace: M. arytaenoideus obliquus je inervovaný z n. larygneus inferior. funkce: M. arytaenoideus obliquus sbližuje chrupavky hlasivkové a spolupůsobí při sevření hlasové štěrbiny. C Musculus arytaenoideus transversus začátek: M. arytaenoideus transversus začíná na zadní ploše chrupavky hlasivkové. úpon: M. arytaenoideus transversus se upíná na zadní ploše druhostranné chrupavky hlasivkové. inervace: M. arytaenoideus transversus je inervovaný z n. laryngeus inferior. funkce: M. arytaenoideus transversus spolupůsobí při sevření hlasové štěrbiny. M. arytaenoideus transversus + obliquus zužuje štěrbinu mezi hlasovými vazy a je jejich nejsilnější adduktor (přitahovač). C Musculus ceratocricoideus začátek: M. ceratocricoideus začíná na dolním rohu chrupavky štítné. úpon: M. ceratocricoideus se upíná na dolní okraj chupavky prstencové. inervace: M. ceratocricoideus je inervovaný z n. laryngeus inferior.

85 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 85 Obrázek 45: Hrtan bez levé poloviny chrupavky štítné 45 C Musculus cricoarytaenoideus lateralis začátek: M. cricoarytaenoideus lateralis začíná na horní části zevního okraje chrupavky prstencové. úpon: M. cricoarytaenoideus lateralis se upíná vpředu na processus muscularis (svalový výběžek) chrupavky štítné. inervace: M. cricoarytaenoideus lateralis je inervovaný z n. laryngeus inferior. funkce: M. cricoarytaenoideus lateralis vnitřně rotuje hlasivkovou chrupavku a tím sbližuje hlasové vazy obou stran. C Musculus thyroepiglotticus začátek: M. thyroepiglotticus začíná na přední části vnitřní plochy chrupavky štítné. úpon: M. thyroepiglotticus se upíná na laterální okraj epiglottis (příklopka) a podslizniční vazivo vchodu hrtanu. inervace: M. thyroepiglotticus je inervovaný z n. laryngeus inferior. funkce: M. thyroepiglotticus táhne za okraj epiglottis (příklopka) a rozšiřuje tak vchod do hrtanu. C Musculus thyroarytaenoideus začátek: M. thyroarytaenoideus začíná na přední části vnitřní plochy chrupavky štítné. úpon: M. thyroarytaenoideus se upíná na processus vocalis (hlasový výběžek) a anterolaterální plochu hlasivkové chrupavky do fovea oblonga (podlouhlá jamka). inervace: M. thyroarytaenoideus je inervovaný z n. laryngeus inferior. funkce: M. thyroarytaenoideus spolupůsobí při sevření hlasových vazů. 45 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 143.

86 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 86 C Musculus cricothyroideus začátek: M. cricothyroideus začíná na přední ploše chrupavky štítné. Rozlišujeme dvě části - pars recta (přímá část), což je mediální, štíhlejší úsek a pars obliqua (šikmá část), což je laterální a více skloněná část. úpon: M. cricothyroideus se upíná na vnitřní i zevní plochu dolního okraje chrupavky štítné. inervace: M. cricothyroideus je inervovaný z n. laryngeus superior. funkce: M. cricothyroideus sklání štítnou chrupavku dopředu a napíná tím hlasové vazy. Obrázek 46: Hrtan ze strany ventrolaterální FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 143.

87 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 87 A Musculus vocalis začátek: M. vocalis začíná na vnitřní ploše chrupavky štítné při střední čáře. úpon: M. vocalis se upíná na processus vocalis (hlasový výběžek) a fovea oblonga (podlouhlá jamka) chrupavky hlasivkové. inervace: M. vocalis je inervovaný z n. laryngeus inferior. funkce: M. vocalis mění svým napětím kmity ligamentum vocale (hlasové vazy). Obrázek 47: Hrtan, frontální řez, pohled zezadu 47 Kontrolní otázky 1. Hlasové svaly se účastní na tvorbě hlásek znělých nebo neznělých? 2. Jak se svaly hrtanu podílejí na napětí hlasových svalů? 3. Které dva svaly přímo ovlivňují pozici epiglottis (příklopky)? 47 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 143.

88 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU Svalstvo měkkého patra a hltanu Svaly měkkého patra a hltanu mají v logopedické terapii význam jednak při terapii dyslálií, a také při terapii dysfagií. Svaly měkkého patra navíc ovlivňují spojení mezi dutinou ústní a středním uchem, kdy mění průměr sluchové trubice. Při polykání zkracují zdvihače hltan a svěrače jej zužují. Postupným smršt ováním jednotlivých svalů dochází k posunu bolusu (sousta) směrem do jícnu. Svaly měkkého patra a hltanu také brání průniku potravy do nosohltanu. Mechanismus polykání V první fázi polykacího aktu, který je řízen vůlí, se sevřou rty a zuby, jazyk se zvedne proti patru a sousto je posunováno dorzálně. Kraniální svaly jazylky zvednou jazylku a hrtan, který je na jazylce zavěšen. Současně se zkrátí hltan a sousto se posune za isthmus faucium (hrdelní úžina). Druhá fáze je již reflexní. Reflex je vyvolán kontaktem sousta s měkkým patrem. Měkké patro se napne a zvedne se. Společně s horním konstriktorem hltanu se na zadní straně hltanu vytvoří příčný val, uzavírající nosohltan proti ústní dutině a nižším partiím hltanu. Mm. constrictores pharyngis se postupně smršt ují a posunují sousto kaudálně. Mm. levatores současně hltan i hrtan zdvihají. Tím se sklápí hrtanová příklopka a hrtan se uzavírá před přicházejícím soustem. Po posunutí sousta přes vchod do hrtanu je sousto kontrakcí m. constrictor pharyngis inferior zasunuto do začátku jícnu. Ve třetí fázi se zdvižený hltan i hrtan vrátí na původní místo. Tah svalů začínajících od stěny tuba auditiva (sluchová trubice) rozšíří a dočasně otevře tuba auditiva (sluchová trubice), čímž se neustále vyrovnává tlak vzduchu ve středouší a v nosohltanu. (Dylevský, s. 295) Obrázek 48: Svaly měkkého patra zezadu 48 A Musculus levator veli palatini začátek: M. levator veli palatini začíná od hrotu os petrosum (kost skalní). úpon: M. levator veli palatini se upíná do aponeurosy měkkého patra. inervace: M. levator veli palatini je inervovaný z plexus pharyngeus (n. glossopharyngeus (jazykolhtanový nerv - IX. hlavový nerv) a n. vagus (bloudivý nerv - X. hlavový nerv) a n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv). 48 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 117.

89 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 89 Polykání je inervováno z plexus pharyngeus. N. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv) se účastní jen při fonaci. funkce: M. levator veli palatini zdvihá měkké patro při polykání a fonaci tím, že zdvihá a táhne dozadu měkké patro a táhne za dorsomediální část tubární chrupavky za současného otvírání ostium pharyngeum tubae auditivae (hltanové ústí sluchové trubice). A Musculus tensor veli palatini začátek: M. tensor veli palatini začíná na kosti klínové spina ossis sphenoidalis (trn klínové kosti), ve fossa scaphoidea (lodičkovitá jáma) a na ventrolaterálním okraji tubární chrupavky. úpon: M. tensor veli palatini se upíná do měkkého patra. inervace: M. tensor veli palatini je inervovaný z n. mandibularis, který je 3. větví n. trigeminus (trojklanný nerv - V. hlavový nerv). funkce: M. tensor veli palatini zpevňuje ventrolaterální stěnu blanité části tuby, zužuje sluchovou trubici a napíná měkké patro. A Musculus uvulae začátek: M. uvulae začíná v aponeuroze měkkého patra. úpon: M. uvulae se upíná do vaziva čípku. inervace: M. uvulae je inervovaný z plexus pharyngeus z (n. glossopharyngeus (jazykohltanový nerv - IX. hlavový nerv)) a n. vagus (bloudivý nerv - X. hlavový nerv). funkce: M. uvulae mění tvar a délku čípku.

90 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 90 A Musculus palatoglossus začátek: M. palatoglossus začíná od m. transversus linguae. úpon: M. palatoglossus se upíná do aponeurozy měkkého patra. Čihák uvádí opačné pořadí začátku a úponu. inervace: M. palatoglossus je inervovaný z plexus pharyngeus z (n. glossopharyngeus (jazykohltanový nerv - IX. hlavový nerv) a n. vagus (bloudivý nerv - X. hlavový nerv). funkce: M. palatoglossus zdvihá kořen jazyka a pomáhá tím uzavírat hltanovou úžinu. B Musculus palatopharyngeus začátek: M. palatopharyngeus začíná na okraji měkkého patra v aponeurosis palatina (patrová šlachová blána), na hamulus pterygoideus (křídlovitý Obrázek 49: Svaly kolem sinus tonsillaris 49 háček) a lamina medialis processus pterygoidei (přistřední ploténka křídlovitého výběžku) úpon: M. palatopharyngeus se upíná na zevní stěnu hltanu a chrupavku štítnou. inervace: M. palatopharyngeus je inervovaný z plexus pharyngeus z (n. glossopharyngeus (jazykohltanový nerv - IX. hlavový nerv)) a n. vagus (bloudivý nerv - X. hlavový nerv). funkce: M. palatopharyngeus stahuje měkké patro a zužuje isthmus faucium (hrdelní úžina). 49 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 117.

91 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 91 C Musculus stylopharyngeus začátek: M. stylopharyngeus začíná na processus styloideus (bodcovitý výběžek). úpon: M. stylopharyngeus se upíná do stěny hltanu, ke chrupavce štítné a k epiglottis (příklopka) mezi horním a středním svěračem hltanu. inervace: M. stylopharyngeus je inervovaný z n. glossopharyngeus (jazykohltanový nerv - IX. hlavový nerv). funkce: M. stylopharyngeus zdvihá hltan. Obrázek 50: Svaly pharyngu zezadu FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 119.

92 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 92 C Musculus salpingopharyngeus začátek: M. salpingopharyngeus začíná na dorsomediální části tubární chrupavky a podél svaloviny stěny hltanu. úpon: M. salpingopharyngeus se upíná na vnitřní plochu svěračů hltanu. inervace: M. salpingopharyngeus je inervovaný z plexus pharyngeus. funkce: M. salpingopharyngeus brání sklouzání m. levator veli palatini dozadu. Obrázek 51: Ostium pharyngeum tubae auditivae FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 119.

93 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 93 B Musculus constrictor pharyngis superior M. constrictor pharyngis superior je rozdělen do čtyř částí, které se společně upínají do raphe pharyngis (hltanový šev). začátek: pars pterygopharyngea (křídlohltanová část): Začíná v lamina medialis processus pterygoidei (přistřední ploténka křídlovitého výběžku). pars buccopharyngea (tvářohltanová část): Začíná v raphe pterygomandibularis (křídločelistní šev). pars mylopharyngea (hltanočelistní část): Začíná na dolní čelisti linea mylohyoidea mandibulae (čára jazykočelistního svalu dolní čelisti). pars glossopharyngea (jazykohltanová část): Začíná od Obrázek 52: Svaly pharyngu, pohled zprava 52 vnitřní svaloviny jazyka, od m. transversus linguae. úpon: M. constrictor pharyngis superior se upíná v raphe pharyngis (hltanový šev). inervace: M. constrictor pharyngis superior je inervovaný z plexus pharyngeus. funkce: M. constrictor pharyngis superior vyklenuje zadní stěnu hltanu dopředu proti měkkému patru a za současného zdvižení měkkého patra uzavírá při polykání prostor nosohltanu před vniknutím potravy nebo tekutiny. C Musculus constrictor pharyngis inferior - m. constrictor pharyngis inferior je rozdělen do dvou částí. začátek: pars thyropharyngea (štítohltanová část): Začíná v linea obliqua (šikmá čára) chrupavky štítné. pars cricopharyngea (prstencohltanová část): Začíná na chrupavce štítné. úpon: M. constrictor pharyngis inferior se upíná do raphe pharyngis (hltanový šev). inervace: M. constrictor pharyngis inferior je inervovaný z plexus pharyngeus z (r. externus nervi laryngei superioris a n. laryngeus recurrens). 52 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 119.

94 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 94 funkce: M. constrictor pharyngis inferior zajišt uje sevření hltanu. C Musculus constrictor pharyngis medius začátek: M. constrictor pharyngis medius začíná na jazylce. Rozlišujeme dvě části: pars chondropharyngea (chrupavkohltanová část) začíná od malého rohu jazylky, pars ceratopharyngea (rohohltanová část) začíná od velkého rohu jazylky. Čihák rozlišuje ještě třetí část: pars syndesmopharyngea (vazivohltanová část), která začíná od okraje membrana thyrohyoidea (jazylkoštítná membrána). úpon: M. constrictor pharyngis medius se upíná v raphe pharyngis (hltanový šev). inervace: M. constrictor pharyngis medius je inervovaný z plexus pharyngeus. funkce: M. constrictor pharyngis se podílí na sevření hltanu. Kontrolní otázky 1. Je první fáze polykání řízena vůlí? 2. Kterým svalem je posunuto sousto do začátku jícnu po přechodu přes vstup do hrtanu? 3. Jakým způsobem je vyvoláno reflexní zvednutí a napnutí měkkého patra při druhé fázi polykání? 4. Který sval mění tvar a délku čípku?

95 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU Svalstvo jazyka Svaly jazyka se účastní při příjmu potravy, i při verbální či neverbální komunikaci. Znalost svalů jazyka se uplatní například při práci s lidmi s těmito diagnozami: Dysfagie, kde má svůj význam při posunu bolusu (sousta). Dyslalie, jelikož pohyby jazyka a to jak kvantitativní, tak zejména kvalitativní jsou pro artikulaci zásadní. Jemné odchylky vedou k nepřesné výslovnosti dané hlásky či výslovnosti hlásky jiné. Svaly jazyka se z anatomického pohledu dělí na dvě skupiny, na skupinu svalů, které začínají převážně od kostěných struktur, které jsou v okolí jazyka, a do jazyka vzařují, tedy se v něm upínají, a na skupinu svalů, které v jazyce začínají i se do něj upínají. Svaly extraglosální, tedy ty, které začínají mimo oblast jazyka, ovládají pohyb jazyka v dutině ústní. Svaly intraglosální, tedy svaly, které v jazyce začínají i končí, ovlivňují tvar jazyka, co se šířky a délky týče Svalstvo extraglosální A Musculus genioglossus začátek: M. genioglossus začíná na středu mandibuly, na spina musculi genioglossi (trn bradojazykového svalu). úpon: M. genioglossus se vějířovitě upíná do jazyka, do aponeurosis linguae (jazyková šlachová blána), od hrotu až ke kořenu. inervace: M. genioglossus je inervovaný z n. hypoglossus (podjazykový nerv - XII. hlavový nerv). funkce: M. genioglossus táhne jazyk dopředu a k bradě. Kaudální snopce táhnou kořen jazyka dopředu, ostatní snopce přitahují jazyk ke spodině úst. Obrázek 53: Svalstvo jazyka 53 A Musculus hyoglossus začátek: M. hyoglossus začíná na těle a velkém rohu jazylky. úpon: M. hyoglossus se upíná zdola do postranních partií jazyka a prochází až ke sliznici. inervace: M. hyoglossus je inervovaný z n. hypoglossus (podjazykový nerv - XII. hlavový nerv). funkce: M. hyoglossus táhne při fixované jazylce kořen jazyka dozadu a zevně. 53 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 115.

96 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 96 A Musculus chondroglossus začátek: M. chondroglossus začíná na malém rohu jazylky. úpon: M. chondroglossus se upíná stejně jako m. hyoglossus zdola do postranních partií jazyka a prochází až ke sliznici. inervace: M. chondroglossus je inervovaný z n. hypoglossus (podjazykový nerv - XII. hlavový nerv). funkce: M. chondroglossus pomáhá m. hyoglossus stahovat kořen jazyka dolů. Někdy je m. chondroglossus pojímán jako součást m. hyoglossus. A Musculus styloglossus začátek: M. styloglossus začíná na processus styloideus (bodcovitý výběžek) a ligamentum stylomandibulare (bodcočelistní vaz). úpon: M. styloglossus se upíná shora zezadu do postranních úseků jazyka, proplétá se s m. hypoglossus. inervace: M. styloglossus je inervovaný z n. hypoglossus (podjazykový nerv - XII. hlavový nerv). funkce: M. styloglossus táhne hrot jazyka dozadu a tělo a kořen jazyka dozadu vzhůru.

97 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU Svalstvo intraglosální A Musculus longitudinalis superior (superficialis) začátek: M. longitudinalis superior začíná od hrotu jazyka, sagitálně pod aponeurosis linguae (jazyková šlachová blána). úpon: M. longitudinalis superior se upíná v oblasti jazylky. inervace: M. longitudinalis superior je inervovaný z n. hypoglossus (podjazykový nerv - XII. hlavový nerv). funkce: M. longitudinalis superior zkracuje jazyk. Obrázek 54: Příčný řez jazykem 54 A Musculus longitudinalis inferior (profundus) začátek: M. longitudinalis inferior začíná v kořeni jazyka, jde po zevní straně m. genioglossus. úpon: M. longitudinalis inferior se upíná do hrotu jazyka. inervace: M. longitudinalis inferior je inervovaný z n. hypoglossus (podjazykový nerv - XII. hlavový nerv). funkce: M. longitudinalis inferior zkracuje jazyk. A Musculus transversus linguae začátek: M. transversus linguae začíná v septum linguae (jazyková přepážka) a jde napříč jazykem. úpon: M. transversus linguae se upíná do sliznice okrajů jazyka. inervace: M. transversus linguae je inervovaný z n. hypoglossus (podjazykový nerv - XII. hlavový nerv). funkce: M. transversus linguae prodlužuje a zužuje jazyk. A Musculus verticalis linguae začátek: M. verticalis linguae začíná od dorsum linguae (hřbet jazyka). úpon: M. verticalis linguae se upíná na spodní plochu jazyka. inervace: M. verticalis linguae je inervovaný z n. hypoglossus (podjazykový nerv - XII. hlavový nerv). funkce: M. verticalis linguae prodlužuje a zplošt uje jazyk. 54 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 115.

98 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 98 Kontrolní otázky 1. Na které dvě skupiny dělíme z anatomického pohledu svalstvo jazyka? 2. Jak svou kontrakcí ovlivňují jazyk svaly intraglosální? 3. Jak svou kontrakcí ovlivňují jazyk svaly extraglosální? 4. Kde začínají a kam se upínají svaly intraglosální?

99 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 99 Svalstvo dutiny ústní, hrtanu a hltanu - kontrolní obrázky Otazníkem je na obrázku č. 55 označen sval: a) m. vocalis b) m. constrictor pharyngis medius c) m. constrictor pharyngis inferior? Obrázek 55: Hrtan, frontální řez, pohled zezadu 55 Otazníkem jsou na obrázku č. 56 označeny svaly: a) m. levator veli palatini a m. uvulae b) m. tensor veli patatini a m. uvulae c) m. levator veli palatini a m. tensor veli palatini? Obrázek 56: Svaly měkkého patra zezadu FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 117.

100 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 100 Otazníkem je na obrázku č. 57 označen sval: a) m. palatoglossus b) m. chondroglossus c) m. stylopharyngeus? Obrázek 57: Svaly kolem sinus tonsillaris 57 Otazníkem jsou na obrázku č. 58 označeny svaly: a) m. styloglossus a m. hyoglossus b) m. genioglossus a m. chondroglossus c) m. genioglossus a m. hyoglossus d) m. styloglossus a m. chondroglossus e) m. hyoglossus a m. chondroglossus? Obrázek 58: Svalstvo jazyka FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 115.

101 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU Svalstvo krku a páteře Povrchové svalstvo krku Svaly krku ovlivňují polohu a pohyblivost krku, čímž se účastní na poloze a pohybech hlavy. Pro anatomický popis viz pomocné svaly nádechové. M. sternocleidomastoideus, platysma, mm. scaleni, mm. suprahyoidei, mm. infrahyoidei Hluboké svalstvo krku Hluboké svaly krku ovlivňují pohyby krční páteře, která má zásadní význam pro nastavení polohy celého tohoto osového orgánu. Hluboké svaly krku ovlivňují pozici hlavy a tím i celkovou posturu jedince. Svaly páteře zajišt ují postavení hlavy vzhledem k páteři, čímž se také podílejí na nastavení polohy celého osového orgánu, a tím i na celkové postuře jedince.

102 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 102 Obrázek 59: Hluboké svaly krku zpředu 59 B Musculus longus colli začátek: M. longus colli začíná od těla a příčných výběžků krčních obratlů, je rozdělen do tří čásí: pars recta (přímá část) začíná od těla C2-C4, pars obliqua superior (horní šikmá část) začíná od předního hrbolku oblouku atlasu a pars obliqua inferior (dolní šikmá část) začíná od předních hrbolků příčných výběžků C5-C6. úpon: pars recta (přímá část): Upíná se na těla C6-C7 a Th1-Th3. pars obliqua superior (horní šikmá část): Upíná se na přední hrbolky příčných výběžků C3-C5. pars obliqua inferior (dolní šikmá část): Upíná se na těla Th1-Th3. inervace: M. longus colli je inervovaný z rr. ventrales nervorum spinalium. funkce: M. longus colli při oboustranné kontrakci provádí flexi krční páteře s oploštěním krční lordózy a rozšiřuje flexi dolní krční páteře i na hrudní sektor. Při jednostranné kontrakci uklání krční páteř na stranu kontrakce. B Musculus longus capitis začátek: M. longus capitis začíná tubercula anteriora (přední hrbolky) příčných výběžků C3-C6. úpon: M. longus capitis se upíná na pars basilaris ossis occipitalis (spodinová část týlní kosti) vedle tuberculum pharyngeum (hltanový hrbolek). Linc uvádí opačné pořadí začátku a úponu. inervace: M. longus capitis je inervovaný z rr. ventrales nervorum spinalium. funkce: M. longus capitis provádí flexi hlavy. Při oboustranné kontrakci flexuje krční páteř a oplošt uje krční lordózu. Při jednostranné kontrakci uklání hlavu na stejnou stranu Svalstvo páteře 59 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 79.

103 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 103 B Musculus rectus capitis lateralis začátek: M. rectus capitis lateralis začíná na příčném výběžku atlasu. úpon: M. rectus capitis lateralis se upíná na týlní kost processus jugularis ossis occipitalis. inervace: M. rectus capitis lateralis je inervovaný z rr. ventrales nervorum spinalium. funkce: M. rectus capitis lateralis uklání hlavu. B Musculus rectus capitis anterior Obrázek 60: Hluboké svalstvo krční zpředu 60 začátek: M. rectus capitis anterior začíná na příčném výběžku atlasu. úpon: M. rectus capitis anterior se upíná na pars basilaris ossis occipitalis (spodinová část týlní kosti). inervace: M. rectus capitis anterior je inervovaný z rr. ventrales nervorum spinalium. funkce: M. rectus capitis anterior při oboustranné kontrakci předklání hlavu a vykonává drobné balanční pohyby hlavy. Při jednostranné kontrakci uklání hlavu na tutéž stranu. B Musculi intertransversarii anteriores cervicis Mm. intertransversarii anteriores cervicis je 6 párů drobných svalů spojujících přední hrbolky příčných výběžků krčních obratlů. inervace: Mm. intertransversarii anteriores cervicis je inervovaný z rr. ventrales nervorum spinalium. funkce: Mm. intertransversarii svým napětím udržují polohu krční páteře, provádějí balanční pohyby ve smyslu úklonů mezi sousedními obratli. Kontrolní otázky 1. Na jakou strukturu působí svaly krku (hluboké i povrchové) svou činností? 2. Ovlivňují svaly páteře postavení hlavy? 60 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 77.

104 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU Krátké extenzory šíje (subokcipitální svaly) Krátké extenzory šíje nastavují polohu hlavy vzhledem k horní krční páteři tím, že hlavu zaklánějí, uklánějí či otáčejí. Krátké extenzory šíje obsahují velké množství receptorů, které snímají polohu hlavy a ovlivňují polohu celého osového orgánu (páteře). Je-li hlava dlouhodobě ve vynucené poloze, jsou krátké extenzory šíje nuceny pracovat izometricky, čímž v pracujících svalech dochází k poruše cirkulace a tím pádem i k nedokrvení aktivních svalů, což se projeví tlakem v týlní krajině, který následně donutí člověka ke změně pohybu hlavy. Obrázek 61: Subokcipitální svaly z laterální strany 61 A Musculus rectus capitis posterior major začátek: M. rectus capitis posterior major začíná na trnu axis (čepovec). úpon: M. rectus capitis posterior major se upíná do středu linea nuchae inferior (dolní šíjová čára) inervace: M. rectus capitis posterior major je inervovaný z n. suboccipitalis. funkce: M. rectus capitis posterior major točí obličej na stranu akce a zaklání hlavu. A Musculus rectus capitis posterior minor začátek: M. rectus capitis posterior minor začíná na tuberculum posterius (atlantis) (zadní hrbolek (atlasu)). úpon: M. rectus capitis posterior minor se upíná na vnitřní třetině linea nuchae inferior (dolní šíjová čára). inervace: M. rectus capitis posterior minor je inervovaný z n. suboccipitalis. funkce: M. rectus capitis posterior minor zaklání hlavu. 61 FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 79.

105 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 105 A Musculus obliquus capitis inferior začátek: M. obliquus capitis inferior začíná na trnu axis (čepovec). úpon: M. obliquus capitis inferior se upíná na příčný výběžek atlasu. inervace: M. obliquus capitis inferior je inervovaný z n. suboccipitalis. funkce: M. obliquus capitis inferior otáčí atlas, a tím obličej na stranu akce. A Musculus obliquus capitis superior začátek: M. obliquus capitis superior začíná na příčném výběžku atlasu. Obrázek 62: Subokcipitální svaly zezadu 62 úpon: M. obliquus capitis superior se upíná na políčko nad úponem m. rectus capitis posterior major. inervace: M. obliquus capitis superior je inervovaný z rr. dorsales nervorum spinalium. funkce: M. obliguus capitis superior zaklání a uklání hlavu. Kontrolní otázky 1. Které čtyři svaly řadíme mezi krátké extenzory šíje? 2. Je pravdivé toto tvrzení: Krátké extenzory šíje ovlivňují postavení hlavy vzhledem ke krční páteř? 62 CLAY, J. H., POUNDS, D. M. Basic Clinical Massage Therapy. Baltimore : Lippincott Williams & Wilkins, s. 104.

106 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 106 Svalstvo krku a páteře - kontrolní obrázky Otazníkem je na obrázku č. 63 označen sval: a) m. rectus capitis posterior major b) m. rectus capitis posterior minor c) m. obliquus capitis superior? Obrázek 63: Subokcipitální svaly z laterální strany 63 Otazníkem je na obrázku č. 64 označen sval: a) m. rectus capitis posterior minor b) m. obliquus capitis inferior c) m. obliquus capitis superior? Obrázek 64: Subokcipitální svaly zezadu FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s CLAY, J. H., POUNDS, D. M. Basic Clinical Massage Therapy. Baltimore : Lippincott Williams & Wilkins, s. 104.

107 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU Nástin možností testování svalů a svalových skupin v logopedii a fyzioterapii Následující kapitola naznačuje možnosti testování a posuzování činnosti jednotlivých svalů a svalových skupin. Nevýhodou většiny svalových testů je nedostatečné zaměření na kvalitativní vyšetření, které nespočívá jen v izolovaných pohybech jednotlivých svalů či svalových skupin, ale i ve schopnosti svalu kooperovat s dalšími svaly a ve schopnosti funkčního pohybu, tedy pohybu, který není jen jakýmsi pohybem pro pohyb, ale je pohybem využitelným v běžném životě. Jinými slovy, je něco jiného umět přimknout špičku jazyka za horní řezáky a něco jiného vyslovit hlásku T. Testování funkce svalů a svalových skupin Z hlediska anatomie je možné oddělit systém svalový a systém nervový. Z hlediska neurofyziologie už toto dělení možné není, nebot svaly jsou závislé na inervaci. Je-li přerušeno nervové zásobování, stává se sval nefunkčním. V současnosti existuje několik testů, které lze využít k vyšetření činnosti svalů a svalových skupin. V oblasti fyzioterapie je dle fyzioterapeutů v praxi nejvíce využívaný Funkční svalový test dle Jandy, známý je však i svalový test dle Kendalla. Z oblasti logopedie je testování zaměřeno na hodnocení artikulace, fonace, fonorespirace a rezonance. Dle logopedů je v logopedické praxi nejznámějším logopedickým testem, který se podrobněji zabývá testováním svalů a svalových skupin, Test 3F, jehož autory jsou Hedánek a Roubíčková. Většina logopedů pak provádí hodnocení pohybu a aktivity svalů orofaciální oblasti aspekcí či palpací dle vlastních zkušeností. Způsob testování a hodnocení pohybu a aktivity svalů v orofaciální oblasti tedy není jednotný pro všechny logopedy, přestože určité testy sestavili La Pointe a Wertz či Kwint. Testování jemné motoriky jazyka vytvořil i Seeman. Během rozhovorů s logopedy a fyzioterapeuty se dospělo k závěru, že při testování svalů se v logopedii neklade takový důraz na anatomické znalosti. V logopedii se testuje pohyb bez toho, aniž by vyšetřující důkladně znal anatomické předpoklady a možnosti pohybu. Fyzioterapeut naopak musí znát anatomické struktury, tedy začátky a úpony svalů, ze kterých následně vyvozuje možnosti pohybu daného svalu či svalové skupiny. Například ví-li fyzioterapeut, že m. risorius spojuje povázku m. masseter a modiolus (vřeténko) koutku úst a ví, kde se dané struktury nacházejí, pak si dokáže odvodit, že při stahu m. risorius dojde k pohybu koutku úst směrem laterálním. Logoped testuje roztažení sevřených rtů doširoka a není pro něj až tak podstatné, který sval pohyb vykonává. Výhodou fyzioterapeuta je, že si dokáže odvodit činnost daného svalu, avšak anatomie odvozuje pohyb na mrtvolách a nebere příliš v potaz případnou činnost jiných svalů. Při elektromyografickém zkoumání bylo zjištěno, že při vyšetřování pohybového stereotypu abdukce v ramenním kloubu dle Jandy se zapojují

108 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 108 v určitém pořadí svaly pletence ramenního, ale i svaly lýtkové. Při jiném vyšetření - za pomoci magnetické rezonance - bylo zjištěno, že při zadržení dechu a pohybu libovolnou končetinou se pohybuje i bránice, což by z anatomického hlediska bylo nemyslitelné. Svalový test dle Jandy Jandův svalový test vychází z práce, kterou vytvořily Danielsová, Williamsová a Worthinghamová v roce Původně byl Jandův svalový test určen k testování periferních paréz u poliomyelitidy. Jandův svalový test je prováděn ručně (vyšetřující klade odpor), je ovlivněn i momentální náladou pacienta a ochotou spolupracovat, a tudíž je tento test velmi subjektivní. Jandovým svalovým testem lze vyšetřit sílu povrchových svalů těla. Hodnocení je prováděno pomocí šestistupňové stupnice. Jandův svalový test udává polohu, ve které se daný sval či svalová skupina testuje pro každý ze šesti stupňů hodnocení, popisuje fixaci, kladení odporu a správný pohyb. Pokud jde o zájem fyzioterapie, byla do nedávné doby orofaciální oblast nedominantní oblastí. Nyní se však situace mění a v Jandově svalovém testu nalezneme i stupnici pro hodnocení mimického svalstva obličeje. Mimické svaly obličeje nejsou hodnoceny jako ostatní svaly těla, důraz tedy není kladen na sílu, ale na rozsah pohybu ve srovnání s kontralaterální (druhostrannou) stranou obličeje. St. 5 Normální stah, není asymetrie proti zdravé straně. St. 4 Téměř normální stah, asymetrie proti zdravé straně je nepatrná. St. 3 Stah postižené svalové skupiny je asi v polovině proti zdravé straně. St. 2 Na nemocné straně se sval stahuje pouze asi ve čtvrtině rozsahu. St. 1 Při pokusu o pohyb jeví sval zřetelný záškub. St. 0 Při pokusu o pohyb nepostřehneme žádný stah. (Janda, s. 15) Testování by mělo probíhat vleže na zádech, obzvláště pro stupně 0-2, nebot tím dosáhneme mnohem nižší aktivitu posturálního svalstva. U svalů obličeje se soustředíme na rozsah pohybu, plynulost pohybu, sledujeme případné synkinézy, spasmy, kontraktury a projevy bolesti. Svalovým testem dle Jandy testujeme tyto mimické svaly: m. frontalis, m. orbicularis oculi, m. corrugator supercilii, m. procerus, m. nasalis, m. orbicularis oris, m. zygomaticus major, m. risorius, m. levator anguli oris, m. depressor labii inferioris, m. mentalis, m. buccinator, m. platysma, m. masseter, m. temporalis, m. pterygoideus lateralis, m. pterygoideus medialis.

109 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 109 Svalovým testem dle Jandy není možné vyšetřit všechny dýchací svaly. Svalový test dle Kendalla Svalový test dle Kendalla je velmi podobný svalovému testu dle Jandy, rozdíl je v množství testovaných svalů a ve složitějším hodnocení síly svalu. Kendall testuje tyto svaly: m. frontalis, m. corrugator supercilii, m. procerus, m. levator anguli oris, m. nasalis, m. depresor septi, m. risorius, m. zygomaticus major, m. levator labii superioris, m. depressor labii inferioris, m. platysma, m. orbicularis oris, m. buccinator, m. mentalis, m. depressor anguli oris, m. pterygoideus medialis, m. pterygoideus lateralis, m. temporalis, m. masseter a m. pterygoideus medialis, m. orbicularis oculi, mm. suprahyoidei, mm. infrahyoidei, m. rectus medialis oculi, m. rectus lateralis oculi, m. levator palpebrae superioris. Kendall se tedy soustředí i na svaly pohybující oční koulí a svaly v okolí jazylky. Soustředí se i na hodnocení dýchacích pohybů, ke kterému využívá sledování pohybů hrudníku a břišní stěny. Test 3F Tento test je zaměřen na hodnocení člověka postiženého dysartrií. 3F je zkratkou tří oblastí, jejichž hodnocením se test zabývá, faciokineze, fonorespirace a fonetika. Test je zaměřen na hodnocení dysartrického profilu u dospělých osob. Výsledkem testování je dysartrický index (DX), jehož maximální hodnota je 180 (3x60), která se předpokládá u intaktního jedince. Čím nižší je hodnota DX, tím těžší je postižení. Hodnocení jednotlivých úkolů je v rozmezí těžce narušené, případně chybějící 1 - lehce až středně narušené 2 - dobré Třístupňová škála byla zvolena pro rychlejší a jednodušší hodnocení testu. Nevýhodou třístupňové škály je však snadné sklouznutí k průměru, tedy k hodnocení 1 - lehce až středně narušené. Vyšetřování faciokineze je rozděleno do šesti částí - v jednotlivých částech se testuje pohyb rtů, čelisti, jazyka a měkkého patra, diadochokineze bez fonace a komplexní diadochokineze s fonací. Fonorespirace je rozdělena na tři oblasti - respirace, respirace při fonaci a fonace. Fonika je zaměřena na mluvní stránku sledovaných činností a je rozdělena do tří oblastí - artikulace, prozódie a srozumitelnost. Test 3F se zabývá svalovou i nervovou složkou motoriky mluvidel a dýchání. V Testu 3F je dána přednost nervové složce, která zodpovídá za řízení pohybu. Vyšetření Tes-

110 2 ANATOMIE SVALŮ DÝCHACÍCH A SVALŮ HLAVY A KRKU 110 tem 3F není zaměřeno na hodnocení činnosti jednotlivých svalů, což v tomto případě znamená, že testujeme pohyb a nepřemýšlíme o tom, který sval tento pohyb umožňuje. Např. při vyšetřování rtů se hodnotí tyto pohyby: našpulení rtů, přetáhnutí horního rtu přes spodní a naopak, zaostření koutků (při sevřených rtech i čelisti), zaostření koutků při čelisti rozevřené (vycenit zuby), klidová symetrie tváře. (Hedánek, Roubíčková, s.14) Při hodnocení klidového dýchání aspekcí se test zaměřuje na tempo dechu, hloubku dechu, typ dýchání, koordinaci, stridor a rytmus. Svalová diagnostika z Orofaciální regulační terapie dle Moralese Tato diagnostika byla vytvořena pro diagnostiku orofaciální oblasti u dětí s Downovým syndromem a DMO. Hodnocení vychází ze škály Danielsové a Worthingamové, bylo však zjednodušeno, aby bylo snadněji využitelné u dětí. Jiné hodnocení Lechta (2003) uvádí při diagnostice dysartrie hodnocení respirace v klidu, při řeči, hodnocení způsobu dýchání, ovládání výdechového proudu vzduchu při řeči, ovládání výdechového proudu vzduchu po nádechu, výdrž rovnoměrného dechového tlaku a řízení výdechového proudu vzduchu (dopředu, do stran, dolů, nahoru), dále hodnocení artikulace, a to primární pohyblivost rtů (ústní závěr, špulení, roztažení, protruze, retrakce) a artikulační schopnosti (počet opakování slabik za 5 sekund), primární pohyblivost jazyka (protruze, retrakce, laterální pohyby, kroužení kolem rtů, dotknutí se horního rtu, dotknutí se dolního rtu), primární pohyblivost sanice a artikulační schopnosti, pohyb patra při prodloužené a opakované fonaci vokálů, hodnocení fonace, kde určuje kvalitu hlasu, sílu hlasu a výšku hlasu a hodnocení rezonance pomocí Gutzmannovy zkoušky A-I. Kontrolní otázky 1. Jak se jmenuje logopedický test, který se zaměřuje na vyšetření řečových schopností u osob s dysartrií? 2. Je při testování mimických svalů dle Jandy kladen důraz na vzájemné porovnávání kontralaterálních stran obličeje? 3. Je pro současnou logopedickou diagnostiku podstatné, který sval či svalová skupina vykonává testovaný pohyb? 4. Který svalový test, využívaný fyzioterapeuty, je v ČR nejznámější?

111 3 VYBRANÁ TÉMATA Z NEUROLOGIE VYBRANÁ TÉMATA Z NEUROLOGIE 3.1 Hlavové nervy Hlavové nervy jsou tvořeny vlákny rozdílné funkce, množství vláken určitého typu určuje činnost daného hlavového nervu. Vlákna můžeme dělit dle funkce na: Senzitivní (somatosenzitivní a viscerosenzitivní) vlákna, která vedou informace z kůže, svalů a vnitřních orgánů. Někteří autoři mezi vlákna senzitivní řadí i vlákna senzorická, která zodpovídají za vedení informací ze smyslových orgánů (zrak, sluch čich, hmat, chut ). Senzitivní vlákna zodpovídají za velkou část nepodmíněných reflexů (např. reflex polykací či dávivý). Motorická (somatomotorická, visceromotorická a sekretorická) vlákna, která zodpovídají za provedení pohybu. Vlákna somatomotorická inervují vůlí ovladatelné svalstvo hlavy. Vlákna visceromotorická a sekretorická inervují hladkou svalovinu, která je pro většinu lidí vůlí neovladatelná. Visceromotorická vlákna se podílejí na zajišt ování základních životních funkcí. Dle směru vedení podnětů můžeme vlákna hlavových nervů dělit na: Dostředivá (aferentní) vlákna, která vedou informace z periferie do centra, tedy z receptorů do míchy a mozku. Mezi dostředivá vlákna řadíme vlákna senzitivní. Odstředivá (eferentní) vlákna, která vedou informace z centra do periferie, tedy z mozku a míchy k orgánům. Mezi odstředivá vlákna řadíme vlákna motorická. Dostředivá a odstředivá vlákna jsou na sebe napojena na úrovni mozkového kmene. Napojením vznikají důležité reflexní oblouky, např. sací reflex (podráždíme-li rty novorozence dotykem, vyvoláme pohyb rtů jako při sání mateřského mléka).

112 3 VYBRANÁ TÉMATA Z NEUROLOGIE 112 Hlavové nervy - charakteristika, vyšetření, poruchy Vyšetření hlavových nervů, u kterých je potřeba spolupráce pacienta, je možno provádět i u dětí, pakliže jsou schopny plnit příkazy, například stát s nohama u sebe a zavřenýma očima I. hlavový nerv - nervus olfactorius (čichový nerv) N. olfactorius obsahuje vlákna dostředivá senzorická. Smyslovými orgány, vnímajícími čichové podněty jsou chemické telereceptory umístěné v nosní sliznici. Čichové podněty jsou interpretovány ve vývojově nejstarší části velkého mozku, v korovém centru v oblasti temporálního laloku. Činnost této oblasti mozku je spojena s prožíváním emocí. funkce: N. olfactorius je zodpovědný za vnímání čichu. vyšetření: Nejdříve se jen zeptáme pacienta, zda cítí např. kávu, hřebíček, mátu či jiné látky s výrazným aroma. Při podezření na poruchu vyšetřujeme každou stranu zvlášt. Vyšetřovaný při zavřených očích rozpoznává aromatické látky, které jsou mu předkládány k nosní dírce. Vyšetření čichu lze provést olfaktometrií (přesné instrumentální vyšetření čichu). poruchy: Asomnie (úplná ztráta čichu), hyposomnie (částečná ztráta čichu), kokosmie (nepříjemné čichové vjemy; mohou jako aura předcházet epileptickému záchvatu). Příčiny ztráty čichu mohou být různé, od rýmy přes úrazy po nádory. Ke ztrátě čichu může docházet i v pokročilém stádiu Parkinsonovy choroby. východisko pro logopedickou praxi: Ztráta čichu může mít negativní vliv na dýchání nosem. Může být příčinou nedostatečné motivace k dýchání nosem, tedy nedostatečné činnosti svalů v oblasti nosu, a nedostatečné tvorby retného uzávěru, zapřičiněné převažujícím ústním dýcháním. Převažující dýchání ústy může mít negativní vliv na fonaci a následně i na mluvní projev jako takový. Nedá se opominout ani vzhled člověka s ústním dýcháním, zvýšené nebezpečí vniku infekce do těla stále otevřenými ústy a potíže při přijímání potravy. Čichové podněty mají svůj nezastupitelný význam i v terapii osob, které se nacházejí ve vegetativním stavu (např. apalický syndrom). Kontrolní otázky 1. Ze kterého smyslu přináší n. olfactorius informace? 2. Jak se odborně nazývá úplná ztráta čichu?

113 3 VYBRANÁ TÉMATA Z NEUROLOGIE II. hlavový nerv - nervus opticus (zrakový nerv) N. opticus obsahuje vlákna dostředivá senzorická. Smyslovým orgánem vnímajícím zrakové podněty je oko a v něm umístěné telereceptory citlivé na světlo (čípky, které rozeznávají barvy a tvary, a tyčinky, které rozeznávají světlo a tmu). Uvádí se, že n. opticus není pravým nervem, nebot je jen výchlipkou mozkové tkáně. funkce: Funkcí n. opticus je vedení podnětů ze sítnice. Sympatická nervová vlákna, spojující se s první větví n. trigeminus (trojklanný nerv - V. hlavový nerv), inervují m. dilatator pupillae, sval, který je zodpovědný za rozšíření (mydriázu) zornice. Parasympatická vlákna inervují spolu s n. oculomotorius (okohybný nerv - III. hlavový nerv) m. sfincter pupillae, který způsobuje zúžení (miózu) zornice. Zrakový nerv zodpovídá za aferentní část fotoreakce, okohybný nerv pak za eferentní část fotoreakce. Sympatická i parasympatická vlákna spolu s okohybným nervem inervují i m. ciliaris, který je významný pro ostrost vidění. vyšetření: Při vyšetřování n. opticus se zjišt uje zraková ostrost, barevné vidění, zrakové pole a vzhled pupily zrakového nervu za pomoci oftalmoskopu. Dále pak i fotoreakce: Při osvitu dochází k fotoreakci na ipsilaterální straně (fotoreakce přímá) i na kontralaterální straně (fotoreakce nepřímá). Při lézi zrakového nervu bude vyhaslá přímá fotoreakce na postiženém oku i nepřímá fotoreakce na oku zdravém, při osvitu zdravého oka budou obě reakce normální. Odborné vyšetření provádí oftalmolog. Orientačně lze vyšetřit zorné pole. poruchy: Při porušení vláken n. opticus dochází ke slepotě (amauróze) homolaterálního oka. Paracentrální skotom vzniká při lehké lézi n. opticus a dochází při něm k rozšíření slepé skvrny. K poruše periferního vidění dochází při zevní kompresi zrakového nervu, zraková ostrost zůstává zachována. Edém papily (městnavá papila) je symptomem intrakraniální hypertenze. Městnavá papila se také může vyskytovat při optické neuritidě, v tomto případě dochází k porušení zrakové ostrosti a vzniká centrální skotom. Atrofie zrakového nervu je bud primární, která vzniká přímým tlakem či toxickým postižením zrakového nervu, či sekundární, která je dalším stádiem po edému papily. Retrobulbární neuritida způsobuje porušení zrakové ostrosti a vznik centrálního skotomu. Retrobulbární neuritida se vyskytuje samostatně či jako jeden z projevů roztroušené sklerózy mozkomíšní. Tranzitorní monokulární slepota (amaurosis fugax) je přechodná ischemie retiny (nedokrvení retiny), která může být způsobená např. ipsilaterální stenózou (zúžení) karotidy (krkavice). Ischemická neuropatie n. opticus doprovází např. aterosklerózu. Kromě poškození zrakového nervu může dojít i k poškození zrakové dráhy (např. heteronymní hemianopsie při lézi chiasmatu). Vzhledem k podílu na fotoreakci dochází při poškození n. opticus k poškození aferentní části fotoreakce. východisko pro logopedickou praxi: Zrak je jedním z nejdůležitějších smyslů člověka, co se množství přijímaných informací týče. Prostřednictvím zraku se k nám dostává velká část informací z okolí. Zrak je tedy velmi důležitým motivačním faktorem, který nutí

114 3 VYBRANÁ TÉMATA Z NEUROLOGIE 114 člověka k pohybu a pohyb je součástí komunikace. Zrakový kontakt je důležitým komunikačním prvkem. Zrak je velkým pomocníkem při logopedické terapii, o čemž svědčí logopedické zrcadlo, které se nachází snad v každé logopedické ambulanci. Kontrolní otázky 1. Jak se odborně nazývá zúžení zornice? 2. Jak se odborně nazývá rozšíření zornice? 3. Jak se hlavně projeví léze n. opticus?

115 3 VYBRANÁ TÉMATA Z NEUROLOGIE III. hlavový nerv - nervus oculomotorius (okohybný nerv) N. oculomotorius obsahuje vlákna odstředivá a je jedním ze tří okohybných nervů. Korová pohledová centra jsou uložena ve frontálním laloku, v Brodmannově aree 9. N. oculomotorius inervuje čtyři okohybné svaly: m. rectus internus, m. rectus superior, m. rectus inferior, m. obliquus inferior. Tento nerv ovládá inervaci i dalších svalů: m. levator palpebrae, m. tarsalis, m. sfincter pupillae a m. ciliaris. funkce: N. oculomotorius zajišt uje prostřednictvím inervace výše jmenovaných svalů pohyb očního bulbu, víčka a zornice. vyšetření: Při vyšetření se provádí kontrola zrakové osy (sledování objektu očima), vyšetření konvergence a vyšetření fotoreakce. Při lézi n. oculomotorius zjistíme na postiženém oku vyhaslou přímou fotoreakci, avšak nepřímá na oku zdravém bude zachována, při osvitu zdravého oka zjistíme vyhaslou i nepřímou reakci na postiženém oku. Vyšetřuje se i korneální reflex (při podráždění rohovky je odpovědí oboustranné mrknutí). poruchy: Ophtalmoplegia (částečné či úplné ochrnutí) externa, která je způsobena ochrnutím svalů pohybujících očním bulbem m. rectus internus, m. rectus superior, m. rectus inferior, m. obliquus inferior a ochrnutím m. levator palpebrae, čímž dochází k blefaroptóze (poklesu víčka), zornice je však nepostižena. Bulbus je stočen dolů a zevně. Příčinou může být úraz, aneuryzma (výdut ) či nádor. Ophtalmoplegia interna, která je způsobena ochrnutím svalů uvnitř oka, m. sphincter pupillae, který je zodpovědný za fotoreakci a m. ciliaris, který zajišt uje adaptaci (akomodaci) čočky. Poškození se může projevit též paralytickým strabismem (šilhání z ochrnutí), konkomitujícím strabismem (doprovodné šilhání, podmíněné poruchou vyváženosti očních svalů) aj. východisko pro logopedickou praxi: Postižení n. oculomotorius bude mít vliv na průběh logopedické terapie, nebot logopedická terapie je postavena především na zrakové a sluchové korekci artikulace. Je-li porušeno vidění, je zhoršena či zcela znemožněna zraková korekce artikulačních pohybů. Co se týče neverbální komunikace, dochází k narušení očního kontaktu, čímž je postižena právě neverbální komunikace. Je-li narušeno vidění, projeví se to i na celkové stabilitě jedince. Kontrolní otázky 1. Jak se odborně nazývá reakce zornice na osvit? 2. Podílí se n. oculomotorius na akomodaci čočky?

116 3 VYBRANÁ TÉMATA Z NEUROLOGIE IV. hlavový nerv - nervus trochlearis (kladkový nerv) N. trochlearis obsahuje vlákna odstředivá somatomotorická a je součástí skupiny okohybných nervů. funkce: N. trochlearis se stará o inervaci jediného svalu, m. obliquus superior. M. obliquus superior stáčí bulbus zevně a dolů. vyšetření: Izolované postižení, které je velmi vzácné, se při běžném vyšetření nepozná. Lze si všimnout šikmého držení hlavy ke zdravé straně, čímž postižený zabraňuje diplopii. V důsledku šikmého držení hlavy může dojít k torticollis (sklonění hlavy na stranu a rotaci na stranu opačnou). porucha: Při poškození n. trochlearis dochází k paréze m. obliquus superior, která se projeví vytočním bulbu vzhůru a mírně vnitřně ke zdravé straně a diplopií při pohledu dolů a zevně. východisko pro logopedickou praxi: Viz n. oculomotorius (okohybný nerv - III. hlavový nerv). Kontrolní otázky 1. Jaký sval je inervovaný z n. trochlearis? 2. Patří n. trochlearis do skupiny okohybných nervů?

117 3 VYBRANÁ TÉMATA Z NEUROLOGIE V. hlavový nerv - nervus trigeminus (trojklanný nerv) N. trigeminus je nervem smíšeným, obsahuje vlákna dostředivá senzitivní a senzorická, odstředivá motorická i vegetativní sekretorická. N. trigeminus má tři hlavní senzitivní větve - n. ophthalmicus (oční nerv), n. maxillaris (horní čelistní nerv) a n. mandibularis (dolní čelistní nerv). funkce: Dostředivá vlákna zajišt ují čití dotekové, tepelné, tlakové a bolestivé a to z oblasti obličeje, rohovky, zubů, rtů, nosní sliznice, částečně patra (senzitivní čití) a předních dvou třetin jazyka (senzitivní i senzorické čití). Dostředivá nervová dráha končí v druhostranných talamech (mozkové hrboly) a v gyrus postcentralis (zacentrální závit) parietálních laloků. Odstředivá vlákna zajišt ují motoriku žvýkacích svalů: m. masseter, m. temporalis, m. pterygoideus lateralis a m. pterygoideus medialis. M. masseter a m. temporalis provádějí stisk dásní a kousání. M. pterygoideus lateralis a m. pterygoideus medialis provádějí pohyb dolní čelisti do ventrálního a laterálního směru a žvýkání. Vegetativní dostředivá vlákna v trojklaném nervu přicházejí z parasympatiku prostřednictvím n. oculomotorius (okohybný nerv - III. hlavový nerv) a z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv) a n. glossopharyngeus (jazykohltanový nerv - IX. hlavový nerv). Sympatická vlákna přicházejí z periarteriálních pletení krčního sympatiku. (Pfeiffer, s. 122). vyšetření: Při vyšetření ověřujeme schopnost otevření úst a schopnost skousnutí. Vyšetřujeme maseterový reflex (při lehkém otevření úst poklepeme neruologickým kladívkem na bradu, odpovědí je sevření čelistí). Senzitivitu vyšetřujeme pomocí jemného dotykového dráždění a tepelného dráždění, zejména se soustředíme na stranové porovnání. Čití v obličeji je rozděleno do tří oblastí, dle výstupů jednotlivých větví n. trigeminus ( n. ophthalmicus (oční nerv) oboustranně nad kořenem nosu, u n. maxilaris (horní čelistní nerv) oboustranně paranazálně a u n. mandibularis (dolní čelistní nerv) oboustranně na dolním okraji brady (Pfeiffer, s. 122), vyšetřujeme tedy citlivost ve všech větvích. poruchy: Poruchy čití - postižením první větve n. ophthalmicus (oční nerv) dochází k poruše citlivosti rohovky a ke snížení či vyhasnutí korneálního reflexu. Ochrnutí mm. pterygoidei způsobuje vychýlení dolní čelisti při otevření úst. Ochrnutí m. masseter a m. temporalis způsobje neschopnost skousnout. Vznikají atrofie žvýkacího svalstva. Poruchy mohou být zapříčiněny nádorem či aneuryzmatem. Známé jsou neuralgie trigeminu (krátké záchvaty krutých bolestí), jejichž příčina se často neodhalí. Neuralgie trigeminu mohou být primární (bez zjevné příčiny), či sekundární, kdy je bolest důsledkem léze v polohově blízké oblasti. Trizmus (křečovité záchvatovité sevření čelistí) způsobený iritací (drážděním) žvýkacích svalů. východisko pro logopedickou praxi: N. trigeminus hraje důležitou roli při přijímání potravy, přesněji zajišt uje prostřednictvím svalů odkousnutí a rozžvýkání potravy. Spasmy žvýkacích svalů zabraňují otevření úst, a tedy nejen příjmu potravy, ale i artikulaci hlásek. Snížená citlivost jazyka může vést k jeho poškození např. po požití příliš horkého nápoje či jeho poranění skousnutím zuby. Následkem porušené citlivosti můžou být opět

118 3 VYBRANÁ TÉMATA Z NEUROLOGIE 118 poruchy artikulace či poruchy polykání Kontrolní otázky 1. Na kolik hlavních senzitivních větví se dělí n. trigeminus? 2. Jakou část jazyka inervuje senzitivně n. trigeminus? 3. Jakou svalovou skupinu inervuje motoricky n. trigeminus? 4. Jak vyšetřujeme masseterový reflex a jak se reflex projeví?

119 3 VYBRANÁ TÉMATA Z NEUROLOGIE VI. hlavový nerv - nervus abducens (odtahovací nerv) N. abducens obsahuje vlákna odstředivá somatomotorická a je součástí skupiny okohybných nervů. funkce: N. abducens inervuje jediný sval, m. rectus oculi externus. M. rectus oculi externus umožňuje přímý pohled do dálky i pohled do strany. vyšetření: Vyšetřuje se schopnost sledování objektu laterálně. poruchy: Konvergentní strabizmus při paréze m. rectus oculi externus. Dochází k omezení pohybu bulbem zevně a vzniká diplopie při pohledu zevně. Paréza m. rectus oculi externus je často provázena parézou n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv), nebot jádra těchto hlavových nervů jsou umístěna v těsné blízkosti. Příčinou poškození n. abducens může být mozkový infarkt, krvácení, nádor, diabetes mellitus, hypertenze, endokrinní oftalmopatie. Existuje i idiopatická léze odtahovacího nervu. východisko pro logopedickou praxi: Viz n. oculomotorius (okohybný nerv - III. hlavový nerv). Kontrolní otázky 1. Jaký sval inervuje n. abducens? 2. Které další dva nervy se s n. abducens řadí mezi nervy okohybné?

120 3 VYBRANÁ TÉMATA Z NEUROLOGIE VII. hlavový nerv - nervus facialis (lícní nerv) N. facialis je nervem smíšeným, obsahujícím převážně odstředivá motorická a sekretorická vlákna, ale i vlákna dostředivá senzitivní. funkce: N. facialis obsahuje motorická vlákna zajišt ující funkci všech mimických svalů obličeje a m. platysma, m. stapedius. N. facialis obsahuje i vlákna sekretorická, která zajišt ují vylučování hlenu, slz a slin. Dostředivá vlákna z předních 2/3 jazyka vedou vnímání chuti. vyšetření: Vyšetřuje se funkce mimických svalů: m. frontalis, m. corrugator supercilii, m. procerus, m. levator anguli oris, m. nasalis, m. depresor septi, m. risorius, m. zygomaticus major, m. levator labii superioris, m. depressor labii inferioris a m. platysma, m. orbicularis oris, m. buccinator, m. mentalis, m. depressor anguli oris, m. pterygoideus medialis a lateralis, m. temporalis, m. masseter a m. pterygoideus medialis, m. orbicularis oculi, m. rectus medialis oculi a m. rectus lateralis oculi, m. levator palpebrae superioris. Nasopalpebrální reflex (trigeminofaciálisový reflex; při poklepu na kořen nosu je odpovědí symetrické mrknutí, při paréze nesymetrické). Chvostkův příznak (při poklepu na tragus (kozlík) je odpovědí záškub stejnostranného ústního koutku), který je výbavný při zvýšené idiomuskulární dráždivosti, např. při minerálovém rozvratu či stresu. Sací reflex (labiální reflex), podráždění rtů dotykem vede k sešpulení rtů či až sání. poruchy: Periferní paréza n. facialis, která postihuje polovinu obličeje, projevuje se logoftalmem (zaječí oko, neschopnost zavřít oko), díky kterému je vidět tzv. Bellův příznak (při pokusu o zavření oka se bulbus stáčí vzůru), který je fyziologickým jevem, jakožto ochranný mechanizmus chránící zornici, avšak za běžných okolností není viditelný. Dále se periferní paréza může projevit poruchou chuti na předních dvou třetinách jazyka postižené strany jazyka. Ageusie (úplná ztráta chuti), hypogeusie (částečná ztráta chuti), dysgeusie (chybné vnímání chut ových vjemů). Porucha chuti může mít rozdílné kvality, může být totální (ztráta všech kvalit), parciální (ztráta některých kvalit), specifická (ztráta jen určitých vjemů). Při lézi n. facialis se může vyskytnout i hyperacuse (zvýšená citlivost na hluk při lézi n. stapedius, větev n. facialis, která inervuje m. stapedius). Viditelné je ochrnutí mimických svalů s výrazným poklesem ústního koutku a vyhlazením vrásek na postižené polovině obličeje. Periferní léze může být způsobena traumatem, kompresí tumorem, zánětlivou neuritidou (např. lymeská borelióza). Některé příčiny se nepodaří odhalit. Centrální paréza, která je způsobena nejčastěji cévní mozkovou příhodou (CMP), se vzhledově projeví pouze poklesem koutku na postižené straně. Při centrální poruše dochází na postižené straně k vydouvání tváře a odfukování pokleslým a ochablým ústním koutkem (příznak dýmky). Pseudochabá (jádrová) paréza n. facialis má stejné příznaky jako paréza periferní, příčina je však v centrálním postižení jádra v mozkovém kmeni. Hemispasmus facialis, bezděčná náhlá tonická kontrakce všech svalů inervovaných n. facialis jedné strany, která trvá několik sekund a opakuje se vícekrát za minutu, je pozitivním příznakem iritační léze n. facialis. Příčinou hemispasmus facialis jsou mostomozečkové anomálie. Paraspasmus (oboustranné postižení). Při poruše n. petrosus major, větev n. facialis,

121 3 VYBRANÁ TÉMATA Z NEUROLOGIE 121 dochází ke snížení sekrece slz a vysychání oka. Při lézi pod odstupem n. petrosus major dochází naopak ke zvýšené sekreci slz. východisko pro logopedickou praxi: N. facialis má svou jedinečnou funkci co se mimiky týče, jelikož ovládá téměř všechny mimické svaly. Při jeho poškození bude mluvní projev pacienta ochuzen o velkou část neverbální složky komunikace. Stejně jako u n. trigeminus (trojklaný nerv - V. hlavový nerv) může dojít k porušení citlivosti, která se projeví na artikulaci, fonaci i polykání. Přecitlivělost na hluk může způsobit nedostatečnou psychickou pohodu pacienta a neochotu spolupracovat při terapii. Kontrolní otázky 1. Jak souhrnně nazýváme svaly, které jsou inervované z n. facialis? 2. Popište vzhled obličeje člověka postiženého jednostranou periferní obrnou n. facialis. 3. Který z vnitřních svalů ucha je inervován z n. facialis?

122 3 VYBRANÁ TÉMATA Z NEUROLOGIE VIII. hlavový nerv - nervus vestibulocochlearis (předsíňohlemýžd ový nerv) N. vestibulocochlearis obsahuje vlákna dostředivá senzorická. Dělí se na dvě části, na n. vestibularis (předsíňový nerv) a n. cochlearis (hlemýžd ový nerv). funkce: N. vestibularis vede vzruchy z polokruhovitých kanálků, saculu a urticulu, které reagují na gravitační a pohybové stimuly. Funkcí vestibulárního systému je udržování rovnováhy, regulace svalového tonu a koordince pohybů hlavy a očí. N. cochlearis vede vzruchy z receptorů v Cortiho orgánu. vyšetření: Vyšetření sluchu provádí otorhinolaryngolog (audiometrie, zkouška šepotem, zkouška ladičkami, otoakustické emise, BERA aj). Základním subjektivním příznakem poškození vestibulárního systému je závrat (vertigo). Objektivními příznaky poruchy vestibulárního systému jsou nystagmus, tonické úchylky končetin a trupu a vestibulární ataxie. Příčinou poruchy rovnováhy může být: Periferní léze - snížená svalová síla (paréza či plegie). Snížená propriocepce z nohy. Problém v kraniocervikálním přechodu. Centrální postižení - porucha mozečku, porucha tělového schématu (Neglect syndrom). Vnímání rovnováhy se ověřuje Rombergovým testem (nejznámější jsou tři Rombergovy testy: Romberg I - vyšetřovaný stojí na široké bazi s otevřenýma očima, Romberg II - vyšetřovaný stojí na široké bazi se zavřenýma očima, Romberg III - vyšetřovaný stojí na úzké bazi se zavřeným očima; u všech testu sledujeme výchylky vyšetřovaného), Unterbergerovou zkouškou (vyšetřovaný pochoduje na místě, kolena zvedá co nejvýš, se zavřenýma očima; při poruše vestibulárního aparátu se vyšetřovaný točí kolem své osy), chůzí do hvězdice (vyšetřovaný se zavřenýma očima chodí pět kroků vpřed a pět kroků vzad bez zastavení; při poruše vestibulárního aparátu se vyšetřovaný stáčí do kola = do hvězdice), zkouškou dle Hautanta (modifikace dle Lewita - vyšetřovaný sedí se zavřenýma očima na židli s opěradlem, chodidla na podložce, vyšetřující pasivně předpaží ruce vyšetřovaného, pak ruce pustí a sleduje výchylky v průběhu 30s; při výchylce paží do strany existuje podezření na poruchu vestibulárního aparátu), testem na polohovou závrat (vyšetřovaný sedí s otevřenýma očima na lehátku, vyšetřující chytí vyšetřovaného za ramena, zafixuje kolena vyšetřovaného mezi svá kolena a nakloní trup vyšetřovaného do téměř vodorovné polohy s podložkou, pak čeká na závrativost či závrat, horizontální nystagmus či nauzeu až zvracení), DeKleynovu zkoušku, která je zaměřena na insuficienci arteria vertebralis, avšak potíže se mohou objevit i při poruše vestibulárního aparátu (vyšetřovaný leží s otevřenýma očima zády na lehátku, hlavou mimo lehátko, vyšetřovaný uchopí hlavu pacienta a uvede ji do záklonu a rotace, čímž pádem zamezí průtoku krve arterií na jedné straně, je-li druhostranná arterie ucpaná, objeví se vertigo, nauzea, nystagmus či synkopa; dif. dg. insuficience arteria vertebralis x porucha vestibulárního aparátu - při opakovaném provedení DeKleynova testu dochází u poruchy aparátu ke snížení až vymizení příznaků, vestibulární aparát se adaptuje, při insuficienci arteria ver-

123 3 VYBRANÁ TÉMATA Z NEUROLOGIE 123 tebralis potíže přetrvávají), stojem na jedné dolní končetině (dospělý pacient by se měl na jedné končetině udržet 8-10s), Duchenne-Trendelenburgova zkouška (testuje schopnost přechodu ze stoje na obou dolních končetinách do stoje na jedné dolní končetině - vyšetřující sleduje záklon trupu či synkinézu horních končetin a ve druhé fázi laterální posun pánve), zkouškou dvou vah (vyšetřovaný se postaví každou nohou na jednu váhu; rozdíl rozložení hmotnosti by měl být maximálně 10% hmotnosti pacienta), Véleho test, který hodnotí aferenci z nohy (vyšetřovaný stojí na obou dolních končetinách, vyšetřující do vyšetřovaného nečekaně lehce strčí a sleduje reakci prstců (prstů) - mělo by dojít k flexi prstců, nedojde-li, hovoříme o tzv. spící noze ). poruchy: Surditas (hluchota, úplná ztráta sluchu), která má vliv i na vnímání rovnováhy. Při jednostranné hluchotě padá postižený na stranu postiženou, nystagmus je na stranu zdravou (harmonický nystagmus). Nystagmus, rytmické kmitání očních bulbů, obvykle bifázické se složkou pomalou a rychlou. Vlastní patologická vestibulární složka je pomalá, vzniká tím, že při vestibulární lézi dochází k funkční asymetrii obou aparátů a silnější přetlačuje bulby ke straně slabšího. Tinnitus, percepce zvuku, který ve skutečnosti neexistuje (zvonění, šumění, hučení v uchu). (Ambler, s. 58) Tinnitus se vyskytuje při iritační lézi spirálního Cortiho orgánu nebo kochleárního nervu. Poruchy rovnováhy, závratě, Meniérova choroba (nedoslýchavost, tinnitus a závrat ), centrální závrat (oběhová insuficience ve vertebrobasilárním povodí), cervikální závrat - pacienti s bolestmi šíje. Závratě při porušené propriocepci - postižení míchy s účastí zadních provazců, u polyneruopatií. Fobické postruální vertigo (závrat ) - chůze po mostě. Kinetóza (nemoc z pohybu). Vizuální závrat, při nových nebo nesprávných brýlích nebo náhle vzniklé diplopii. východisko pro logopedickou praxi: Porucha n. vestibulocochlearis může vést k poškození sluchu, který je velmi důležitým prvkem v logopedické terapii. Postižení sluchu se dle stupně postižení odrazí na verbální i neverbální složce komunikace. Úplná ztráta sluchu v dospělém věku znamená pro postiženého velký psychický stres a minimálně dočasné vyloučení ze společnosti slyšících a nejisté přijetí společností neslyšících. Dosud slyšící dospělý je nyní zbaven zásadního komunikačního kanálu, který byl zvyklý využívat, pravděpodobně neovládá znakový jazyk a nezaměřoval se na trénink odezírání. Tedy i logopedická terapie bude obtížná z důvodu malé nabídky komunikačních systémů, kterými je možné pacientovi vysvětlit postup terapie. Poloha těla a pocit stability jsou důležité pro správnou funkci jemné motoriky, není-li hrubá motorika na dostatečné úrovni, existuje téměř jistota narušení jemné motoriky. Artikulace je řazena do pohybů jemné motoriky.

124 3 VYBRANÁ TÉMATA Z NEUROLOGIE 124 Kontrolní otázky 1. Z jakých dvou systémů vede n. vestibulocochlearis informace? 2. Může dojít při přerušení n. vestibulocochlearis k úplné ztrátě sluchu? 3. Může se léze n. vestibulocochlearis projevit poruchou rovnováhy? 4. Může se při lézi n. vestibulocochlearis objevit tinnitus?

125 3 VYBRANÁ TÉMATA Z NEUROLOGIE IX. hlavový nerv - nervus glossopharyngeus (jazykohltanový nerv) N. glossopharyngeus obsahuje převážně dostředivá senzitivní vlákna (obsahuje i vlákna senzorická), avšak má i vlákna odstředivá motorická a vegetativní parasympatická. N. glossopharyngeus je součástí postranního smíšeného systému. Postranní smíšený systém zahrnuje tři nervy, které jsou morfologicky snadno oddělitelné, avšak jejich činnost není v některých úsecích jejich průběhu zcela zřetelně oddělitelná. Postranní nervový systém tvoří n. glossopharyngeus, n. vagus (bloudivý nerv - X. hlavový nerv) a n. accessorius (přídatný nerv - XI. hlavový nerv). funkce: N. glossopharyngeus vede vnímání chuti z chemických telereceptorů ze zadní třetiny jazyka a obstarává čití jazyka, měkkého patra, epifaryngu, tonzil a středního ucha. Je zodpovědný za dávivý reflex. Motoricky inervuje svaly pharyngu (hltanu) a podílí se na tvorbě hrdelnic při řeči. Spolu s n. accesorius (přídatný nerv - XI. hlavový nerv) inervuje čípek (uvulu), patrové oblouky, pharynx (hltan), larynx (hrtan) a přináší informace o senzitivním čití z této oblasti, z oblasti jícnu, bronchiálních sliznic a z tvrdé pleny mozkové (dura mater encephali), zadní jámy lební a z oblasti zevního zvukovodu. Parasympatická vlákna inervují glandula parotidea (příušní žláza). vyšetření: Nervy postranního smíšeného systému vyšetřujeme společně. Při aspekci hodnotíme postavení patrových oblouků a uvuly v klidu i při fonaci. Zkoušíme výbavnost dávivého reflexu, významné je jeho jednostranné snížení či vyhasnutí. Testujeme polykání (dysfagie) a řeč (nazolalie). poruchy: Samostatné léze jsou vzácné, postižení n. glossopharyngeus je většinou součástí postižení postranního smíšeného systému. Léze n. glossopharyngeus se projevuje stejnostrannou poruchou chuti v zadní třetině jazyka, poruchou citlivosti a většinou nepatrnými polykacími poruchami. Vzhledem k tomu, že n. glossopharyngeus obsahuje vegetativní parasympatická vlákna, která jsou zodpovědná za aferentní část dávivého reflexu, může být dávivý reflex jednostranné vyhaslý. východisko pro logopedickou praxi: N. glossopharyngeus vede vnímání chuti, v logopedii je tedy nepostradatelným, spolu s čichovým nervem, který zprostředkovává vedení čichových podnětů, například při terapii osob, které jsou ve vegetativním stavu. N. glossopharyngeus nelze v terapii opomenout při dysfagii. Kontrolní otázky 1. Kterou část jazyka inervuje n. glossopharyngeus senzitivně? 2. N. glossopharyngeus zodpovídá za aferentní nebo eferentní část dávivého reflexu? 3. Je n. glossopharyngeus součástí postranního smíšeného systému?

126 3 VYBRANÁ TÉMATA Z NEUROLOGIE X. hlavový nerv - nervus vagus (bloudivý nerv) N. vagus obsahuje vlákna odstředivá motorická a vegetativní parasympatická i dostředivá senzitivní, je součástí postranního smíšeného systému. funkce: Spolu s n. glossopharyngeus (jazykohltanový nerv - IX. hlavový nerv) motoricky inervuje měkké patro, uvulu, farynx a larynx. Samostatně inervuje jícen, žaludek a část střeva. Prostřednictvím n. laryngeus superior a n. laryngeus recurrens (větve n. vagus) inervuje svalstvo hlasivek, trachey a bronchů. Parasympatická vlákna ovlivňují velké tepny, působí tlumivě na činnost srdce, budí hladké svalstvo gastrointestinálního a respiračního systému, ovládají dávivé centrum v prodloužené míše. vyšetření: Viz vyšetření n. glossopharyngeus (jazykohltanový nerv - IX. hlavový nerv). Periferní poruchu lze objektivizovat laryngoskopickým vyšetřením. poruchy: Při jednostranné lézi vzniká paréza měkkého patra na postižené straně. Měkké patro je pokleslé a vázne či se opožd uje jeho pohyblivost při fonaci. Uvula může být přetažena na zdravou stranu, což se nejvýrazněji projeví při fonaci. V důsledku postiženní eferentní části dávivého reflexu je reflex vyhaslý. Při těžším poškození dochází k poruše polykání (dysfagii), nemocný se zakuckává, tekutiny se dostávají do nosu a je riziko jejich aspirace. Současným poškozením n. recurrens dochází k paréze hlasového vazu a vzniká dysfonie, řeč má chraptivý nebo šeptavý charakter. Podráždění senzitivních zakončení n. vagus může vést ke škytavce (singultus), tedy ke klonické (opakované záškuby) křeči bránice. východisko pro logopedickou praxi: N. vagus ovlivňuje hned několik důležitých životních funkcí - příjem a zpracování potravy, dýchání a činnost srdce. N. vagus se podílí na polykání, a tudíž má vliv na výživu jedince, dále ovlivňuje hladké svalstvo hlasivek, čímž se účastní na tvorbě hlasu. Dechová činnost, kterou ovládá, má velký vliv na verbální komunikaci. Kontrolní otázky 1. Jaký vliv má n. vagus na činnost srdce? 2. Může se poškození n. vagus projevit dysfagií? 3. Při poškození n. vagus může být uvula přetažena na zdravou či postiženou stranu? 4. Jak se projeví léze n. vagus na dávivém reflexu? 5. Může se léze n. vagus projevit dysfonií či afonií?

127 3 VYBRANÁ TÉMATA Z NEUROLOGIE XI. hlavový nerv - nervus accessorius (přídatný nerv) N. accessorius obsahuje odstředivá motorická vlákna, je ryze motorickým nervem a je součástí postranního smíšeného systému. Dělí se na dvě větve. Vnitřní větev (nitrolební) spolu s bloudivým nervem inervuje měkké patro a hlasový vaz při addukci hlasových vazů. Vnější větev inervuje m. sternocleidomastoideus a m. trapezius. funkce: Motorická inervace měkkého patra, hlasového vazu, m. sternocleidomastoideus a m. trapezius. vyšetření: Při poruše vnější větve n. accessorius zjišt ujeme na postižené straně pokles ramene a oslabení elevace. Více viz vyšetření n. glossopharyngeus (jazykohltanový nerv - IX. hlavový nerv). poruchy: Paréza m. trapezius vyvolává pokles ramene a náznak tzv. scapula alata ( odstávající lopatka ). Při iritaci přídatného nervu vzniká spasmus nutans (pokyvování), či spasmus nicticans (záporné otáčení hlavou) nebo torticollis spastica (dochází ke sklonění hlavy na stranu a rotaci na druhou stranu). Při postižení vnitřní větve (periferní obrně) bývá postiženo měkké patro a hlasový vaz téže strany, což vede k poklesu měkkého patra postižené strany, při polykání dochází ke vnikání tekutiny do nosu, hlasový vaz téže strany je v kadaverózním (abdukčním neboli odtaženém) postavení. východisko pro logopedickou praxi: Měkké patro má svoji funkci při polykání, kdy se zdvihá a zabraňuje tak vnikání potravy do nosní dutiny, avšak svůj podíl má i při fonaci hlásek. Při zvednutí měkkého patra dochází k oddělení nosní a ústní dutiny, v případě poklesu měkkého patra dochází k propojení nosní a ústní dutiny a tím je zapojena nosní dutina do artikulace, vznikají hlásky nosové - v češtině M, N, Ň. M. sternocleidomastoideus je zodpovědný za otáčení hlavy, tedy i otáčení hlavy za hlasem, čímž má svůj podíl na realizaci očního kontaku. Horní část m. trapezius provádí zvedání lopatek (zvedání ramen), což je gesto, které využíváme při neverální komunikaci, chceme-li někomu sdělit, že něco nevíme či si nejsme jisti. Kontrolní otázky 1. Jaké struktury dutiny ústní a hrtanu mohou být poškozeny při poruše vnitřní větve n. accessorius? 2. Jak se projeví vzhledově a funkčně paréza měkkého patra? 3. Jaké dva svaly inervuje vnější větev n. accessorius? 4. Jak se projeví postižení vnější větve n. accessorius na vzhledu ramen postiženého?

128 3 VYBRANÁ TÉMATA Z NEUROLOGIE XII. hlavový nerv - nervus hypoglossus (podjazykový nerv) N. hypoglossus obsahuje odstředivá motorická vlákna, je pouze motorickým nervem. funkce: N. hypoglossus motoricky inervuje svalstvo jazyka. vyšetření: Vyšetření se provádí aspekcí. Hledají se změny vzhledu jazyka, např. atrofie. Při jednostranné poruše se jazyk v ústech uchyluje na stranu zdravou (je přetahován), při plazení jazyka dochází k vychylování jazyka k postižené straně (jazyk je přetlačován). poruchy: Hemiglossoplegie (obrna a atrofie poloviny jazyka), glossoplegie (obrna a atrofie celého jazyka). Pro periferní poruchu jsou charakteristické fibrální záškuby (fascikulace). Dysartrie a dysfagie vzniká při oboustranné lézi, vázne pohyblivost jazyka, a tudíž i artikulace, řeč je nezřetelná. K postižení dochází při traumatech a kmenových lézích. východisko pro logopedickou praxi: Jazyk má nezastupitelnou funkci při základní životní funkci - přijímání potravy. Jazyk se také podílí na tvorbě velkého množství hlásek, a tudíž je při jeho paréze výrazně omezena komunikace řečí. Objevují se samozřejmě i poruchy ve zpracování potravy v ústech a při polykání. Kontrolní otázky 1. N. hypoglossus obsahuje jen vlákna motorická nebo i senzitivní? 2. Je pravdivé toto tvrzení: Při jednostranné poruše se jazyk v ústech vychyluje na stranu postiženou? 3. Může se při poruše n. hypoglossus objevit dysfagie?

129 3 VYBRANÁ TÉMATA Z NEUROLOGIE Čití Receptory jsou orgány, které přijímají informace z okolí. Chybné čití může znamenat zkreslené informace o okolí a může vést k poškození zdraví. Máme-li sníženou citlivost pro termické čití v oblasti ústní dutiny, můžeme si poškodit její sliznici požitím příliš horkého jídla. Poškození čití v orofaciální oblasti může vést k poruše verbální i neverbální komunikace. Při diferenciální diagnostice by měl vzít logoped v úvahu i případnou poruchu čití Telereceptory Telereceptory jsou receptory, které přijímají čichové, zrakové a sluchové informace. Čichové receptory jsou tvořeny čichovými buňkami, které jsou zanořené do hlenové vrstvy sliznice. Čichové buňky přijímají chemické látky ze vzduchu rozpuštěné v hlenu nostní sliznice. Informace z čichových receptorů končí v rinencefalu (čichové centrum mozku). Chut ové receptory nejsou telereceptory, bývají však připojeny k receptorům čichovým. Chut ové receptory jsou tvořeny chut ovými pohárky, které se nacházejí hlavně pod povrchem sliznice jazyka, ale i v dalších částech ústní dutiny, např. na patře. Chut ové vjemy jsou vedeny vlákny n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv), n. glossopharyngeus (jazykohltanový nerv - IX. hlavový nerv) a n. vagus (bloudivý nerv - X. hlavový nerv) a končí v parietálním laloku. Zrakovými receptory jsou tyčinky a čípky, které jsou umístěné na sítnici oka. Zrakové receptory vnímají světelné impulzy. Podněty ze zrakových receptorů putují prostřednictvím n. opticus (zrakový nerv - II. hlavový nerv) do týlního laloku mozkové kůry. Sluchový receptor je tvořen Cortiho orgánem, který přijímá zvuk jako chvění tekutiny vnitřního ucha. Informace ze sluchových receptorů končí ve spánkovém laloku mozku Exteroreceptory Exteroreceptory jsou receptory, které se nacházejí na povrchu těla a které vnímají dotek a tlak. Jsou to receptory, které zprostředkovávají jeden z lidských smyslů - hmat. Rozlišujeme několik typů exteroreceptorů: Vater-Pacciniho tělíska, která leží v hlubších vrstvách pokožky. Vater-Pacciniho tělíska mají lamelární tvar, rychle se přizpůsobují a jsou schopna rozlišovat i vibrace. Golgiho-Mazzoniho tělíska se vyskytují v pojivové tkáni. Funkčně se podobají Vater- Pacciniho tělískům.

130 3 VYBRANÁ TÉMATA Z NEUROLOGIE 130 Meissnerova tělíska se nacházejí na povrchu pokožky v papilách škáry. Meissnerova tělíska se rychle adaptují. Krauseho tělíska jsou uložena v hlubokých vrstvách škáry a jsou citlivá na chlad. Merklovy destičky leží v epidermis a jejich adaptační mechanismy jsou pomalé. Informace o teplu a chladu přenášejí termoreceptory, jimiž jsou krom Krauseho tělísek i volná nervová zakončení, která jsou nemyelinizovaná (nejsou obalena myelinovou pochvou, a tudíž vedou informace pomaleji). Termoreceptory úzce souvisejí s vnímáním bolesti, je-li teplota podnětu výrazně odlišná od teploty pokožky; at jde o chlad či teplo, je takový podnět vnímán bolestivě. Volná nervová zakončení vedou informace o bolesti. Informace z exteroreceptorů končí v parietálním laloku mozkové kůry Receptory hlubokého čití Receptory hlubokého čití nás informují o dění ve svalech, úponových šlachách a kloubech. Jsou to však informace, které většinou vnímáme jen částečně. Receptory hlubokého čití nazýváme proprioceptory a řadíme mezi ně např.: Svalová vřeténka, která jsou uložena ve svalech a svou aferentní (dostředivou) částí nás informují o tom, jak se sval napjatý (natažený), či naopak pasivně protažený. Svalová vřeténka tedy reagují na protažení svalu. Informace od délce svalu jsou vedena vlákny alfa do předních rohů míšních. Svalová vřeténka však obsahují i část eferentní (odstředivou), skrze niž může CNS, v tomto případě mozek, přesněji řečeno retikulární formace mozkového kmene, řídit napětí ve svalu. Retikulární formace může prostřednictvím gama vláken nastavovat dráždivost svalu bez ohledu na délku svalu. Jinými slovy i zkrácený sval může mít vyšší dráždivost, přestože jsou svalová vlákna strukturálně kratší, nebot byla prostřednictvím gama vláken nastavena dráždivost svalového vřeténka již při minimálním protažení svalových vláken. Golgiho šlachová tělíska, která se nacházejí v místech úponu šlach. Golgiho šlachová tělíska mají vyšší práh dráždivosti než svalová vřeténka. Šlachové tělísko se aktivuje, až když je šlacha příslušného svalu značně napjatá. V okamžiku aktivace šlachového tělíska začne tělísko inhibičně působit na vlastní sval a aktivačně na sval antagonistický (sval působící opačným směrem); např. m. depressor anguli oris a m. levator anguli oris). Tímto mechanismem se tělo brání poškození svalu, případně utržení šlachového úponu. Kloubní receptory přinášejí do mozku informace o změnách napětí v kloubním pouzdru, které vznikají napínáním pouzdra na konvexní straně a jeho řasením na konkávní straně (Véle, s. 42). Kloubní receptory pouzdra s pomalou adaptací signalizují polohu kloubních segmentů. Z rozdílu frekvencí výbojů na straně nataženého pouzdra (četnost výbojů je vysoká) proti frekvenci na straně zřaseného pouzdra (četnost výbojů je nízká)

131 3 VYBRANÁ TÉMATA Z NEUROLOGIE 131 lze určit úhel segmentů v kloubu. (Véle, s. 42) Vrátková teorie bolesti Tato teorie hovoří o vlivu tenkých a tlustých nervových vláken na vrátka, nacházející se v zadních rozích míšních. Tenká vlákna motorického systému patří spíše tonickým svalům zajišt ujícím posturální funkci a mají facilitující vliv na přenos bolesti. (Véle, s. 147) Tlustá vlákna vycházejí z receptorů chloupků na pokožce. Tlustá nervová vlákna podle vrátkové teorie inhibují bolest a snižují i svalový tonus. (Véle, s. 83) Můžeme si tedy představit jakási vrátka, která se nacházejí v zadních rozích míšních a na jejichž otevření nebo zavření závisí, zda se informace, které vedou tenká a tlustá nervová vlákna, dostanou do mozku, přičemž tlustá nervová vlákna mají schopnost vrátka zavírat, a zabránit tak informacím z tenkých nervových vláken (vedoucích bolest), aby se dostala do mozkové kůry a člověk pocítil bolest. Tlustá nervová vlákna se dají aktivovat plochým haptickým kontaktem pokožky. Jemné hlazení tedy může snížit či dočasně odstranit vnímání bolesti Enteroreceptory Enteroreceptory (visceroreceptory) jsou umístěné v útrobách a ve stěnách cév. Tyto receptory poskytují informace o činnosti jednotlivých orgánů hrudní a břišní dutiny, které se jen miminálně dostávají do úrovně vědomí. S informacemi z enteroreceptorů pracuje vegetativní nervový systém, který sídlí v diencefalu. Kontrolní otázky 1. Jak se souhrnně nazývají receptory, které přijímají čichové, chut ové a zrakové informace? 2. Jaké informace vedou volná nervová zakončení? 3. Je pravdivé toto tvrzení: Informace z proprioceptorů vnímáme jen částečně? 4. Může CNS ovlivňovat (přednastavovat) svalové napětí? Pokud ano, prostřednictvím jakých receptorů? 5. Můžeme hlazením ovlivnit bolest? 3.3 Motorická jednotka Motorická jednotka je základním funkčním i strukturálním prvkem motoriky. (Véle, s. 25) Motorická jednotka je složena ze dvou částí, z jednoho nervového vlákna a několika vláken svalových, která jsou inervována právě tím jedním nervovým vláknem. Čím větší je počet svalových vláken, inervovaných jedním nervovým vláknem, tím větší je

132 3 VYBRANÁ TÉMATA Z NEUROLOGIE 132 i motorická jednotka. Čím větší je motorická jednotka, tím víc je její funkce zaměřena na silový pohyb. Čím menší je motorická jednotka, tím víc je její činnost zaměřena na jemný a přesný pohyb. Svaly v obličeji jsou tvořeny převážně malými motorickými jednotkami, a tudíž je jejich úkolem přesný pohyb, nikoli pohyb silový. Avšak i mezi svaly obličeje najdeme větší a menší motorické jednotky. Motorická jednotka žvýkacích svalů, např. m. masseter, je větší, než motorická jednotka okohybných svalů, např. m. rectus superior. Funkcí žvýkacího svalu m. masseter je silový pohyb - žvýkání, drcení potravy, naopak funkcí okohybného svalu m. rectus superior je jemný a přesný pohyb očního bulbu. Motorické jednotky svalů používaných při komunikaci obsahují malé počty svalových vláken v motorické jednotce. Počet motorických jednotek je však na malý objem svalu značný a z toho důvodu jsou i jádra mozkových motorických nervů rozměrná. Velký počet neuronů na malý svalový objem nasvědčuje tomu, že sdělovací motorika provádí velmi jemné a dokonale řízené pohyby umožňující rozsáhlou variabilitu mimického výrazu a pohybů mluvidel. (Véle, s. 124) Svaly, které jsou využívány převážně pro jemnou motoriku, mají v průměru menší motorické jednotky s malým počtem svalových vláken. Rozdíly mohou být velmi výrazné, např. okohybné svaly mají v průměru 10 svalových vláken v motorické jednotce, svaly hlasivkové dokonce jedno až dvě vlákna. Opačným příkladem jsou posturální svaly, ve kterých je až několik set svalových vláken inervovaných jedním motoneuronem. (Keller, s. 12) Svaly orofaciální oblasti obsahují z valné části malé motorické jednotky, z čehož vyplývá, že funkcí těchto svalů je jemný a přesný pohyb. Je třeba na tuto charakteristiku svalů orofaciální oblasti při logopedické intervenci nezapomínat, nebot z výše uvedeného vyplývá, že pro svaly orofaciální oblasti je důležitější kvalita než kvantita pohybu. Nestačí tedy jen naposilovat ochablé svalstvo jazyka, ale je zapotřebí naučit pacienta přesný pohyb jazykem. Kontrolní otázky 1. Čím je tvořena motorická jednotka? 2. Motorické jednotky, které obsahují malý počet svalových vláken, jsou určeny pro pohyb jemný a přesný nebo pro pohyb silový? 3. Okohybné svaly obsahují motorické jednotky s velkým nebo malým počtem svalových vláken? 4. Který sval bude mít motorickou jednotku tvořenou větším počtem svalových vláken m. gluteus maximus (velký hýžd ový sval) nebo m. vocalis (hlasivkový sval)?

133 4 ŘEŠENÍ KONTROLNÍCH OTÁZEK A KONTROLNÍCH OBRÁZKŮ ŘEŠENÍ KONTROLNÍCH OTÁZEK A KONTROLNÍCH OBRÁZKŮ Respirace 1. Ovlivňují dýchací pohyby posturu? Ano, dýchací pohyby ovlivňují posturu. 2. Jak lze za pomoci dechu zvýšit svalové napětí? Zvýšit svalové napětí lze prodloužením preexspiračního období. 3. Jak lze za pomoci dechu snížit svalové napětí? Snížit svalové napětí lze prodloužením preinspiračního období. 4. Ve kterém sektoru začíná dechová vlna, tedy nádech? Dechová vlna začíná v dolním sektoru (v břišním sektoru. 5. Podílejí se břišní svaly svou činností i na nádechu? Pokud ano, jakou mají funkci? Ano, břišní svaly se podílejí i na nádechu. Izometrickým stahem zabraňují přílišnému vyklenutí břišní dutiny ventrálně, čímž se podílejí na zvyšování intraabdominálního tlaku. 6. Ve kterém sektoru začíná výdech? Výdech začíná v dolním sektoru (v břišním sektoru). Dýchací svalstvo Nádechové svaly 1. Který sval je považovaný za hlavní nádechový? Za hlavní nádechový sval je považována bránice. 2. Jakou činnost mají musculi levatores costarum při nádechu? Mm. levatores costarum při nádechu zdvihají žebra. Pomocné nádechové svaly 1. Kterou část páteře ovládají mm. scaleni? Mm. scaleni ovládají krční páteř. 2. Na pohybu kterých žeber se podílejí mm. scaleni? Mm. scaleni se podílejí na pohybu prvních dvou žeber.

134 4 ŘEŠENÍ KONTROLNÍCH OTÁZEK A KONTROLNÍCH OBRÁZKŮ 134 Svalstvo jazylky Nadjazylkové svaly 1. Tvoří nadjazylkové svaly dno ústní dutiny? Ano, nadjazylkové svaly tvoří dno ústní dutiny. 2. Pohyb kterých kostěných struktur ovlivňují nadjazylkové svaly? Nadjazylkové svaly ovlivňují pohyb dolní čelisti a jazylky. Podjazylkové svaly 1. Jakým způsobem ovlivňují podjazylkové svaly výšku vokálů? Nadajzylkové svaly mění polohu hrtanu, a tím ovlivňují výšku vokálů, které se tvoří v hrtanu. 2. Jakým směrem pohybují podjazylkové svaly jazylkou? Podjazylkové svaly pohybují jazylkou kaudálně. M. sternocleidomastoideus a svaly hrudníku 1. Který sval vysunuje hlavu vpřed v horizontální rovině? M. sternocleidomastoideus vysunuje hlavu v horizontální rovině. 2. Který sval pomáhá při předpažení? Při předpažení pomáhá m. pectoralis major. 3. Kolik prsních svalů rozeznáváme na jedné polovině těla? Na jedné polovině těla rozeznáváme dva prsní svaly - m. pectoralis minor a m. pectoralis major. Svaly zádové 1. Na kolik částí se dělí m. spinalis? M. spinalis se dělí na tři části. 2. Na kolik částí se dělí m. longissimus? M. longissimus se dělí na tři části. 3. Na kolik částí se dělí m. iliocostalis? M. iliocostalis se dělí na tři části. 4. Na kolik částí se dělí m. erector spinae? M. erector spinae se dělí na tři části.

135 4 ŘEŠENÍ KONTROLNÍCH OTÁZEK A KONTROLNÍCH OBRÁZKŮ 135 Výdechové svaly 1. Jak se podílejí mm. intercostales interni na výdechu? Mm. intercostales interni napomáhají poklesu žeber. 2. Která skupina mezižeberních svalů je řazena mezi výdechové svaly? Mezi výdechové svaly je řazena skupina vnitřních mezižeberních svalů (mm. intercostales interni). Pomocné výdechové svaly 1. Čemu zabraňují břišní svaly svou izometrickou kontrakcí? Izometrickou kontrakcí zabraňují břišní svaly přílišnému vyklenutí břišní dutiny a přílišnému vyklenutí bránice při nádechu. 2. M. quadratus lumborum provádí záklon nebo předklon bederní páteře? M. quadratus luborum provádí záklon bederní páteře. 3. Je pravdivé tvrzení, že m. rectus abdominis provádí předklon trupu, stahuje kaudálně hrudník a zdvihá pánev? Ano, toto tvrzení je pravdivé. Svaly pánevního dna 1. Kterými dvěma svaly je tvořena diaphragma pelvis? Diaphragma pelvis je tvořena m. levator ani a m. coccygeus. 2. Z jakého důvodu se svaly pánevního dna řadí funkčně k břišním svalům? Svaly pánevního dna brání svou činností přílišnému sestupu vnitřních orgánů. Svaly zádové 1. Je pravdivé toto tvrzení: M. iliocostalis a m. erector spinae provádějí při oboustranné kontrakci záklon páteře? Tvrzení je pravdivé. 2. Který zádový sval je kontroverzní, co se týče řazení mezi pomocné svaly nádechové/výdechové? Kontroverzním svalem je v tomto případě m. serratus posterior inferior.

136 4 ŘEŠENÍ KONTROLNÍCH OTÁZEK A KONTROLNÍCH OBRÁZKŮ 136 Respirace Na obrázku č. 19 (č. 65) je znázorněn/a: a) diaphragma b) m. levator ani c) m. rectus abdominis? Obrázek 65: Bránice zdola 65 Otazníkem jsou na obrázku č. 20 (č. 66) označeny svaly: a) mm. levatores costarum b) mm. levatores costarum a mm. intercostales externi c) mm. intercostales externi a mm. levatores costarum d) mm. intercostales interni a mm. intercostales externi? Obrázek 66: Zadní stěna hrudníku, pohled zpředu FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 85.

137 4 ŘEŠENÍ KONTROLNÍCH OTÁZEK A KONTROLNÍCH OBRÁZKŮ 137 Otazníkem jsou na obrázku č. 21 (č. 67) označeny svaly: a) mm. levatores costarum b) mm. intercostales interni c) mm. intercostales externi d) svaly břišní stěny? Obrázek 67:? FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 85.

138 4 ŘEŠENÍ KONTROLNÍCH OTÁZEK A KONTROLNÍCH OBRÁZKŮ 138 Otazníkem je na obrázku č. 22 (č. 68) označen sval: a) m. levator ani b) m. trapezius c) m. transversus abdominis? Obrázek 68: Svaly stěny břišní zpředu FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 87.

139 4 ŘEŠENÍ KONTROLNÍCH OTÁZEK A KONTROLNÍCH OBRÁZKŮ 139 Svalstvo úst a svalstvo kolem štěrbiny ústní 1. Který sval dokáže svou kontrakcí vytvořit výraz pevného rozhodnutí? Výraz pevného rozhodnutí vytvoří kontrakce m. orbicularis oris. 2. Který sval vytváří svou kontrakcí výraz smutku, pláče? Výraz smutku, pláče dokáže svou kontrakcí vytvořit m. levator labii superioris. 3. Který sval je nazýván svalem úsměvovým? Svalem úsměvovým je nazýván m. risorius. 4. Který sval vytváří svou kontrakcí výraz ironie a nechuti? Výraz ironie a nechuti vytváří svou kontrakcí m. depressor labii inferioris. 5. Který sval vytváří svou kontrakcí výraz opovržení? Výraz opovržení vytváří svou kontrakcí m. depressor anguli oris. 6. Který sval je nazýván svalem pýchy? Svalem pýchy je nazýván m. mentalis. 7. Proč je možné řadit m. platysma mezi svaly mimické? M. platysma je možno řadit mezi svaly mimické, nebot je inervován z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv). Žvýkací svalstvo 1. Které svaly tvoří tzv. tvářový mechanismus? Tvářový mechanismus tvoří m. orbicularis oris, m. buccinator a m. constrictor pharyngis superior. 2. S jakou kostěnou strukturou pohybují žvýkací svaly? Žvýkací svaly pohybují dolní čelistí. 3. Který žvýkací sval je generátorem napětí ostatních žvýkacích svalů? Generátorem napětí ostatních žvýkacích svalů je m. temporalis. 4. Kterým hlavovým nervem jsou inervovány žvýkací svaly, vyjma m. buccinator? Žvýkací svaly jsou inervovány z n. trigeminus (trojklanný nerv - V. hlavový nerv). 5. Je možné řadit m. buccinator mezi svaly mimické? Pokud ano, proč? Ano, m. buccinator je možno řadit mezi svaly mimické, nebot je inerovaný z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv).

140 4 ŘEŠENÍ KONTROLNÍCH OTÁZEK A KONTROLNÍCH OBRÁZKŮ 140 Svalstvo nosu 1. Který sval sklání špičku nosu? Špičku nosu sklání m. depressor septi. 2. Je pravdivé toto tvrzení: M. nasalis a m. levator labii superioris alaeque nasi mění průsvit nozder? Ano, toto tvrzení je pravdivé. 3. Řadí se svaly nosu mezi svaly mimické? Ano, svaly nosu se řadí mezi svaly mimické. Svalstvo oka 1. Kterým nervovým systémem jsou ovládány vnitřní svaly oka? Vnitřní svaly oka jsou ovládány autonomním (vegetativním) nervovým systémem. 2. Jsou vnitřní svaly oka pro většinu lidí vůlí ovladatelné? Vnitřní svaly oka nejsou pro většinu lidí vůlí ovladatelné. 3. Jak se odborně nazývá zapadnutí bulbu do očnice? Zapadnutí bulbu do očnice se nazývá enophtalmus. 4. Který sval zodpovídá za tonus horního víčka? Za tonus horního víčka zodpovídá m. tarsalis superior. 5. Který sval aktivně zvedá horní víčko? Horní víčko zvedá aktvině m. levator palpebrae superioris. Svalstvo v okolí oka a nosu 1. Který sval vytváří svou kontrakcí výraz přísnosti a tvrdosti? Výraz přísnosti a tvrdosti vytváří svou kontrakcí m. procerus. 2. Který sval vytváří svou kontrakcí výraz zamračenosti nebo bolesti? Výraz zamračenosti nebo bolesti vytváří svou kontrakcí m. corrugator supercilii. 3. Který sval svou kontrakcí vytváří na kořenu nosu příčnou vrásku? Na kořenu nosu vytváří svou kontrakcí příčnou vrásku m. procerus. 4. Řadí se m. procerus a m. corrugator supercilii mezi svaly mimické? Ano, m. procerus a m. corrugator supercilii se řadí mezi svaly mimické.

141 4 ŘEŠENÍ KONTROLNÍCH OTÁZEK A KONTROLNÍCH OBRÁZKŮ 141 Svalstvo ucha Svalstvo zevního ucha 1. Proč se mohou svaly boltce řadit mezi svaly mimické? Svaly boltce se mohou řadit mezi svaly mimické, nebot jsou inervovány z n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv). 2. Je pravdivé toto tvrzení: Svaly boltce se účastnily na pohybech boltce? Ano, toto tvrzení je pravdivé. Svalstvo vnitřního ucha 1. Jaké dvě struktury regulují svým napětím svaly vnitřního ucha? Svaly vnitřního ucha regulují svým napětím rozsah kmitů bubínku a třmínku. 2. Který hlavový nerv inervuje m. tensor tympani? M. tensor tympani je inervovaný n. trigeminus (trojklanný nerv - V. hlavový nerv). 3. Který hlavový nerv inervuje m. stapedius? M. stapedius je inervovaný n. facialis (lícní nerv - VII. hlavový nerv). Svalstvo kalvy 1. Jaký je souhrnný název pro svaly kalvy? Souhrnný název pro svaly kalvy je epicranius. 2. Řadí se svaly kalvy mezi svaly mimické? Ano, svaly kalvy se řadí mezi svaly mimické. 3. Který sval kalvy se podílí i na pohybech boltce? Na pohybech boltce se podílí m. temporoparietalis.

142 4 ŘEŠENÍ KONTROLNÍCH OTÁZEK A KONTROLNÍCH OBRÁZKŮ 142 Svalstvo obličeje a ucha Na obrázku č. 39 (č. 69) je znázorněn sval: a) m. orbicularis oris b) m. orbicularis oculi c) m. risorius? Obrázek 69:? 69 Na obrázku č. 40 (č. 70) je znázorněn sval: a) m. tensor tympani b) m. antitragicus c) m. stapedius? Obrázek 70:? WILLIAMS, P. L. a kol. Gray s Anatomy. 38. vyd. New York : Churchill Livingstone, s FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 351.

143 4 ŘEŠENÍ KONTROLNÍCH OTÁZEK A KONTROLNÍCH OBRÁZKŮ 143 Otazníky jsou na obrázku č. 41 (č. 71) označeny svaly: a) m. pterygoideus lateralis a m. temporalis b) m. pterygoideus lateralis a m. masseter c) m. masseter a m. temporalis d) m. pterygoideus medialis a m. temporalis? Obrázek 71: Žvýkací svaly FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 81.

144 4 ŘEŠENÍ KONTROLNÍCH OTÁZEK A KONTROLNÍCH OBRÁZKŮ 144 Otazníkem je na obrázku č. 42 (č. 72) označen sval: a) m. pterygoideus lateralis b) m. pterygoideus medialis c) m. masseter d) m. depressor anguli oris? Obrázek 72:? 72 Na obrázku č. 43 (č. 73) je znázorněn sval: a) m. stapedius b) m. tensor tympani c) m. tragicus? Obrázek 73: Tuba auditiva CLAY, J. H., POUNDS, D. M. Basic Clinical Massage Therapy. Baltimore : Lippincott Williams & Wilkins, s FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 351.

145 4 ŘEŠENÍ KONTROLNÍCH OTÁZEK A KONTROLNÍCH OBRÁZKŮ 145 Svalstvo dutiny ústní, hrtanu a hltanu Svalstvo hrtanu 1. Hlasové svaly se účastní na tvorbě hlásek znělých nebo neznělých? Hlasové svaly se účastní na tvorbě hlásek znělých. 2. Jak se svaly hrtanu podílejí na napětí hlasový svalů? Svaly hrtanu se na napětí hlasových svalů podílejí změnou postavení jednotlivých částí hrtanu. 3. Které dva svaly přímo ovlivňují pozici epiglottis (příklopky)? Pozici epiglottis (příklopky) přímo ovlivňují m. thyroepiglotticus a m. aryepiglotticus. Svalstvo měkkého patra a hltanu 1. Je první fáze polykání řízena vůlí? Ano, první fáze polykání je řízena vůlí. 2. Kterým svalem je posunuto sousto do začátku jícnu po přechodu přes vstup do hrtanu? Sousto je posunuto m. constrictor pharyngis inferior. 3. Jakým způsobem je vyvoláno reflexní zvednutí a napnutí měkkého patra při druhé fázi polykání? Reflexní zvednutí a napnutí měkkého patra je vyvoláno kontaktem sousta s měkkým patrem. 4. Který sval mění tvar a délku čípku? Tvar a délku čípku mění m. uvulae. Svalstvo jazyka 1. Na které dvě skupiny dělíme z anatomického pohledu svalstvo jazyka? Z anatomického pohledu dělíme svalstvo jazyka na intraglosální a extraglosální. 2. Jak svou kontrakcí ovlivňují jazyk svaly intraglosální? Svaly intraglosální ovlivňují svou kontrakcí tvar jazyka. 3. Jak svou kontrakcí ovlivňují jazyk svaly extraglosální? Svaly extraglosální ovládají pohyb jazyka v dutině ústní. 4. Kde začínají a kam se upínají svaly intraglosální? Svaly intraglosální začínají i se upínají v oblasti jazyka.

146 4 ŘEŠENÍ KONTROLNÍCH OTÁZEK A KONTROLNÍCH OBRÁZKŮ 146 Svalstvo dutiny ústní, hrtanu a hltanu Otazníkem je na obrázku č. 55 (č. 74) označen sval: a) m. vocalis b) m. constrictor pharyngis medius c) m. constrictor pharyngis inferior? Obrázek 74: Hrtan, frontální řez, pohled zezadu FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 143.

147 4 ŘEŠENÍ KONTROLNÍCH OTÁZEK A KONTROLNÍCH OBRÁZKŮ 147 Otazníkem jsou na obrázku č. 56 (č. 75) označeny svaly: a) m. levator veli palatini a m. uvulae b) m. tensor veli patatini a m. uvulae c) m. levator veli palatini a m. tensor veli palatini? Obrázek 75: Svaly měkkého patra zezadu 75 Otazníkem je na obrázku č. 57 (č. 76) označen sval: a) m. palatoglossus b) m. chondroglossus c) m. stylopharyngeus? Obrázek 76: Svaly kolem sinus tonsillaris FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s FENEIS, H. Anatomický obrazový slovník. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. 117.